[DOKONČENÁ]Everytime...I 13believe...

First part... Hankyung's part~ Kame's work
Second part... Heechul's part~ Noele's work

Prohlížím si tvou fotku... Asi jsem ji tam měl nechat.
Jako všechny vzpomínky.
Je to šílené. Chtěl jsem zapomenout... A prostě přejít tu bolest.
Jenže to nejde...
Když zavřu oči, je to jako bys tam byl se mnou.
Připomínáš mi to, co jsem ti udělal.
A kolikrát musím zakřičet, že je mi to líto?
Možná je trochu pozdě, přemýšlet nad tím, jestli jsem ti to měl říct už dřív.
Ptal ses, tolikrát ses ptal, jestli se něco neděje.
Lhal jsem ti. Tak často, jak to bylo možné.
Jak ti bylo, když jsi zjistil, že tam nejsem?
Když ti oznámili, že jsem pryč. Že mě už nesmíš vídat.
Znám tvou povahu, Chullie. Znám tě příliš dlouho, a proto to nejspíš tolik bolí.
Ztrácím tě.
Ztrácím své staré já.
Nikdy dřív bych nic takového neudělal. Nejspíš... nejspíš bych zůstal sedět a dívat se, jak se všichni ostatní radujete s rodinami.
A ty... přišel bys ke mně a zeptal se, jestli něco nepotřebuju...
Ne. Tohle bys neudělal...
Ani pro mě...
Právě teď, v tenhle okamžik, chtěl bych slyšet ten tvůj arogantní tón.
Jak bys mi zase říkal, kolik dívek tě pozvalo ven.
Kolik si jich odmítl... Nebo snad přijal?
Víš... víš ty vůbec, jaké to je, dívat se na nejlepšího přítele a cítit i něco jiného?
Zamiloval jsem se.
Nesnášel jsem tě za to...
Zničil jsi mi tím život.
Dřív... zasmál bych se tomu. Dřív jsem věděl, že tě mám poblíž. Dřív...ne teď.
Nejblíž jsem ti byl na koncertě v Shanghaii... Byl jsem tam.
I přes tu bolest, co jsem cítil potom...
Proč jsi plakal, Chullie?
Pláč ti nesluší...
Nikomu z vás nesluší...
Chtěl jsem zakřičet. Na vás, na všechny...
Podpořit Henryho a ZhouMiho.
Uklidnit je. Konejšit je v náručí... Vytrpěli si toho dost.
Hee, prosím, postarej se mi tam o ně.
Věřím ti.
A víš vůbec proč?
...víš to?
Ne?
Protože...
Ty jsi Kim Heechul.
A já tě miluju...

Ráda bych ti přidala nějaký krásný, originální komentář.. ale to nejde.. protože všechno co napíšeš, je tak dokonalé, že většinou nemám ani slov a to platí i v tomto případě. Tvůj styl psaní mi přijde až příliš geniální na to, abych ho mohla pochválit. Pochvala by totiž byla málo >< a říct, že píšeš nádherně by ani v nejmenším nestačilo..

Kamie.. Kyas to vystihla přesně.. ><

Tvůj styl psaní mi přijde až příliš geniální na to, abych ho mohla pochválit.

Vždycky, když si přečtu něco od Tebe mám takový hodně zváštní pocit >-< jako by mi někdo chtěl rozmačkat srdce a zakázal mi dýchat >.< nebo tak něco.
A tahle FF.. >-< uhm..chtěla bych umět popsat jak moc se mi líbí >.<

jednoznacne si ma chytila za srdce...

Ty tvoje fikce mám moc ráda, protože zajímavě popisuješ emoce...smutek, láska a já nevím co ještě Krásné

Heechul's part ~ Noele

Proč jsi nic neřekl? Byl jsem připravený dát ti šanci.
Nejsem tak slepý, jak si myslíš. Viděl jsem každý tvůj pohled, uvědomoval si každý tvůj 'nechtěný' dotek.
Tolikrát jsem se tě ptal a tys mi odpověděl, že se nic neděje.
Víš, možná, kdyby ses ozval...
Nemohl jsem ti nic říct jako první. Nemyslíš, že by to ovlivnilo chod celé skupiny?
Když teď sedím u počítače a projíždím si reakce fanynek na tvůj odchod, nejsem si vůbec jistý, jestli bych tě uvítal zpátky.
Jeden den se na mě směješ, když mi ráno chystáš snídani a druhý tu najednou nejsi. Alespoň jsi mi to mohl říct do očí, to, že jsem se to dozvěděl od manažera, mi možná ublížilo víc, než samotný tvůj odchod.
Nevěřils mi?
Myslel sis, že tě nepustím?
Asi máš pravdu..
Zbývá po tobě hrozně velké prázdné místo.
Doma, kde se najednou neozývá tvůj smích.
Mezi ostatními, kde nejde slyšet tvůj vtipný přízvuk a lámaná korejština.
Na koncertech, kde ta mezera mezi námi přitahuje pohled jako postel, na které leží mrtvý.
V mém srdci.
Víš, na jednu stranu jsi pro mě zemřel. Nestál jsem ti ani za to, abys mi sdělil, že chceš odejít. Ani za to, abys mi řekl, že pro tebe znamenám něco víc.
Ale ta rána je tak živá a bolavá, že na ni nejde zapomenout.
I když bych chtěl.
Hrozně moc.
Když jsem si v Šanghaji uvědomil, že tam s námi vážně nejsi, že nevystupuješ před svými rodáky, že nemůžeš zpívat ve své milované čínštině, nešlo to vydržet.
Když jsem slyšel, jak fanynky skandují tvé jméno a obviňují Henryho a Zhoumiho z tvé ztráty, strašně jsem tě nenáviděl.
Ale zároveň jsi byl ten jediný člověk, na kterého jsem celou dobu myslel.
Víš, Hannie, že když jsem na tebe ječel všechny ty nadávky, že to nebylo ve zlém.
Kdybys jen neudělal tolik chyb...
Mohl bych ti to měl odpustit.
Ale už nikdy by to nebylo takové, jako dřív.
Chtěl bych, abychom zase jednou seděli na zemi s flaškou v ruce a opilecky se smáli tvým hloupým vtipům.
Ale to už se nikdy nestane.
Asi jsem si těch chvil měl vážit víc.
Až teď cítím, jak moc jsem tě potřeboval.

Páni, přejíždí mi mráz po zádech škoda je, že to skončilo takhle ale o to víc je to krásnější

Mě to trochu vhání slzy do očí, protože mi příde, jakoby to byla vážně pravda, jak kdyby si to chtěli doopravdy všechno říct, ale nemohli
...proč s nima Hannie sakra není !! ... TT