[DOKONČENÁ] Blindness

FF: Blidness
NO PAIRING !
By: TheKyas


Protože on byl jejím vším a on to neviděl. Ne snad proto, že by nechtěl. On to prostě neviděl.
Nikdy předtím ho neslyšela mluvit tak jako teď. Tak vesele, tak zamilovaně. S každým jeho dalším slovem jí bodlo u srdce.
Svět jí naučil být silná, ale jakmile se za ním se smíchem zavřely dveře, propukla v pláč. Slzy jí po tváři kanuly jedna za druhou. Tohle nebylo poprvé, co plakala pro něj.
Už nemohla slyšet její jméno z jeho úst. S jejím jménem jí dal pokaždé ránu do břicha. Vykřikla. Už bylo na všechno pozdě. Už nemohla nic dělat.
Bezmocně popadla papíř a tužku a začala psát. Přes slzy na papír neviděla, ale přesně věděla, co to vlastně píše. Slané kapky rozpíjely slova. Slova, která někdy neznamenají nic a někdy znamenají vše.
Ještě naposledy mu zavolala, aby uslyšela jeho hlas. Místo toho se ale vyslechla chladný hlas záznamníku. Zanechala mu zprávu, ať ráno přijde, že mu musí něco sdělit.
Chtěla, aby ji našel právě on. Ve své ložnici ještě políbila fotografii, kdy jim bylo spolu dobře, kdy tam ještě nebyla ona. Podívala se z okna, venku zářily hvězdy.
Dopis odložila v obýváku na stole a dekou se přikryla na gauči. Neměla strach, že by se dovnitř nedostal. Věděl, kde má druhý klíč schovaný. To on jí ho opatroval.
Když už přestala počítat, kolik prášků spolykala, usla.

Ráno bušil na dveře, ale stále mu neotevírala. Měl strach, že se něco zlého stalo. Nakonec vytáhl svůj vlastní klíč a strčil ho do zámku. Vpadl dovnitř a uviděl ji spát.
Snažil se jí všelijak probudit, ale z její andělskosti ji už vytrhnout nedokázal. Teprve pak si všiml dopisu na stole s jeho jménem. A teprve tehdy všechno pochopil.
To, že on byl jejím vším, jen to neviděl. Vinil se z jeho vlastní slepoty. Možná kdyby jí včera zvedl ten telefon, mohlo být všechno úplně jinak. Držel jí přitisklou ve svém náručí a vzlykal.
A až tehdy si uvědomil, že i ona byla jeho vším. A on ji nechal samotnou, opustil ji.
Donghae prosím, už jí nikdy neopouštěj.

je těžké to okomentovat
taková FF by si zasloužila nějaký hodně dobrý koment ><
ale to já neumím
._.
vyrazilo mi to dech a líbí se mi jak je to napsané ><
miluju to

Někdy mám taky chuť psát takovéhle ff, ae pak to vždycky zavrhnu, ptže mi stačí, když u té představy chvíli brečím a to mi ubírá sílu něco takového napsat....
Kyas je to krásně napsané a přesně to vystihuje některé mé pocity, které občas mívám... Stačilo by jen prohodit jména... Nemám k tomu, co víc říct... I když je to smutné, tak ve svém smutku dokonalé...