[DOKONČENÁ | ☆] Vánoce

Když zazvonil zvonek, ležel jsem už v posteli. Bylo dvacátýho třetího prosince, těsně před Vánocema a už půlnoc. Takže vlastně bylo už čtyřidvacátýho. Ale takový kraviny jsem neřešil. Prostě mě někdo vytáhnul z postele a já jsem, ač věrný zásadě pozdě v noci neotvírat, z vyhřátého pelíšku vylezl. Když jsem si u dvěří připravoval hlasivky a kouknul do kukátka, zůstal jsem přimrazeně stát.
Venku na chodbě stál YeSung, můj kamarád ze střední školy. Do něj jsem by celou dobu studia zamilovanej. On se to nikdy nedoszvěděl. Nesměl. To by byl konec našeho přátelství...Zavázal jsem si župan a odemkl. Co jsem v kukátku neviděl, byl kufr stojící u YeSungovových nohou. On sám měl na sobě černé kalhoty a dlouhý kabát, který si pamatuju ještě ze střední, zmačkanou košili a rozvázanou kravatu. Prostě neupravený, jako by na poslední chvíli vyběhl z bytu. A jak jsem se později dozvěděl, taky že jo. Ale teď tam stál, na chodbě, zoufalý pohled v očích.
"Ahoj RyeoWook," pozdravil mě. Jakmile promluvil, pochopil jsem neupravený vzhed. YeSung byl totálně namol. "Jako ty víš, že bych neot - neot - neotravoval, ale..." škyt... "Midori mě vyhodila z bytu. Prostě jsem našel svoje... svoje... věci... před dveřma našeho bytu... klíč taky ne - ne - nešel strčit do zámku a ..."
"Jasně, vyhodila tě," přerušil jsem jeho proslov. Venku byla zima... "A ty nemáš kde spát, co?" Jak my mohl, když jeho rodina bydlí dost daleko a k nikomu jinýmu by se v tomhle stavu asi neodvážil. Asi by ale ke mně neměl takovou důvěru, kdybych ho celou střední školu nechránil - byl tehdy taková vyžle, takový párátko, že si na chudáčkovi všichni chtěli zkoušet svou sílu. A já byl pravý opak. Když pak přišli domů s monoklem, rychle přestali YeSunga otravovat. A teď přišel ke mně. A já nevím, jestli z toho mám mít radost nebo ne... "Tak pojď..." otevřu dveře dokořán. Nemá, kam jinam jít...
Těsně za dveřma se svalil na zem. Usnul...
Uložil jsem ho k sobě do postele. Byl celý cítit kouřem, ale odvážil jsem se sléct jen z riflí a z bot. Nemusel bych se ovládnout. Jasně, nic bych mu neudělal, možná pohlazení, polibek na holou kůži a on se nemohl probudit. Ale stejně... stejně...
Sakra! Jak to, že láska zůstává v srdci tak dlouho?
Já sám jsem se uložil do obýváku na můj velice nepohodlný gauč (sice je lepší ležet na zemi, ale popravdě, nastydnout nemíním) a pokoušel jsem se usnout. Ale nešlo to. Pořád jsem musel přemýšlet. Proč ho Midori vyhodila? Pokud věděl, tak byli šťasní, žili spolu asi tři roky. Poznali se na vejšce a jiskra přeskočila. ŸeSung mi pak vyprávěl všechny podrobnosti jeho vztahu, jako chlap chlapovi, víš co, čistě mezi námi... nikdy jsem ani neřekl, že jsem gay. Neví to o mně. A tak to musí zůstat. A on sám mu určitě zítra řekne, proč je najednou na ulici...
***
Ráno bylo přesně takové, jak jsem si myslel... Probudil se s šílenou opicí a vůbec nevěděl, kde je. Když mu to docvaklo, měl druhý problém - jak se sem dostal... Takže mi nezbývalo nic jiného než mu onen včerejšek vyprávět a pak ho ještě léčit z kocoviny. Ještě že mám zásobu okurek. Ach jo...
"Proč jsem se tak zřídil?" ptal se, s obkladem na hlavě.
"Me se ptáš?" opáčím s ironickým úšklebkem na rtech. "Stojí ti to za to? Kůli ženské..." To bych asi nikdy nepochopil...
"To bys nepochopil..."
Aha, bingo... i myslíme na stejnou věc... každý však z jiného pohledu...
"RyeoWook? Ty nemáš přítelkyni?"
Nechtěně vyprsknu smíchy. V tom okamžiku jsem u pusy držel hrnek, takže většina čaje se nyní nacházela na zemi. To byla gólová otázka. "Ne, nemám..." pokouším se o vážnou odpověď. Nevím, proč mi to přijde tak směšné.
"Proč ne?"
Ještě lepší... "Řekněme že se nerad vážu."
"Aha:"
Aha...
Nastala trapná chvilka ticha.
"Asi mi nepovíš, proč tě Midori vyhodila, že ne?"
Mlčí. Dobře, takže nepoví. Aspoň teď ještě ne...
***
Opice ho přešla až k večeru. Do té doby jsem doma nemohl nic. Tedy mohl, ale hrozilo, že by YeSungovi praskla hlava. Sám jsem párkrát v takovém stavu byl a televize ani rádio nepřipadaly v úvahu. Tomu tedy říkám Vánoce... Tak jsem ho nechal to vyspat a sám jsem si četl v obejváku knížku. Taky jsem uvařil večeři. Tedy ne že bych byl nějaký mistr kuchař, ale i já zvládnu udělat pár řízků. Hlavně ne kapra, protože ryby nejím. A to ani o Vánocích...
Večeře byla tichá, nikdo nemluvil. Jen jednou jsem se o to pokusil, ale neaktivita z druhé strany mě uvrhla do odpovídajícího mlčení. Byly doby, kdy jsme si s YeSungem mohli povídat o všem. Byly doby, kdy jsme před sebou neměli tajemství. Byly doby... Kde jsou ty doby?
Kde?
***
Protože bydlím sám a rodiče mi dávno zemřeli, nemám žádný stromeček ani dárky. Že je to hrozné? Proč? Mně to vyhovuje. Že se cítím sám? Ne. Teď tu mám YeSunga. Sice po opici a nekomukativního, ale je tu... Sedí vedle mě na gauči a v ruce drží hrnek s teplým čajem. Otázka je, jestli mu pomůže. Ten pohled mi taky dělá starosti. Je takový skelný, jako by se díval skrs hrnek, ne do něj. Vyhazov od Midori ho asi hodně sebral.
"Třeba tě ještě vezme zpátky, " nadhodím, ale hned tuším, že jsem měl raději mlčet.
Ten sarkastický smích, až výsměšný... měl jsem mlčet...
"Ne, o tom vážně pochybuju..."
"Proč?" naléhám a přemýšlím, co sakra může být tak vážný důvod. Napadá mě jediné. Nevěra... Ale k němu mi to nejde. Ne, YeSung takový přece není... Tedy, oprava, nebyl... pár let jsme se neviděli...
"Vážně to chceš vědět, Jo?" otočí se ke mně. "Ale slib mi, že mě nevyhodíš na ulici jako Midori. Slib mi to..."
"Čestný skautský..." Ne že bych byl skaut.
"Midori přišla na to, že jsem jí podváděl... " A bum. Palice dala mým iluzím silnou ránu. "A ne jednou, " pokračoval. "Bylo jich hodně. Pokud vím, víc jak dvacet. A většina na jednu noc. Mladší než já. Vždycky mladší než já..."
"To je normální..." přeci nebude se starou babou...
"Ne, tohle je jinak...." potřese hlavou. "Víš, když jsem nastoupil do zaměstnání, byl jsem nováček. Nikdo mě nebral vážně, nevěděl jsem, kdy a jak začít. A pak si mě zavolal. Šéfův poradce. Bylo mu kolem čtyřiceti, byl dobře stavěnej, s manželkou a dvěma dětma. řekl mi, že se mu líbím a že by se mohlo stát, že bych si polepšil v práci. Kdyby..."
Nemusel dokončovat větu. Bylo mi to jasný. Kdyby se s ním vyspal. "Udělal jsi to?" Blbá otázka...
Přikývnul a napil se čaje. Upíral pohled někam ke dveřím, takže si nevšiml, že zavírám ruce v pěst, jak jen to jde. A koušu se do jazyka. Nesmím dát na sobě znát, že doufám. Že doufám...
Pokračoval. "Nejdřív jsem to nesnášel. Ale po čase jsem si zvykl, začalo se mi to líbit - s ním... A plat jsem měl taky vyšší a vyšší. Nevím, jak to dělal, asi měl na šéfa nějaký vliv. Každopádně se to dařilo. Midori mě podporovala, o ničem nevěděla a já jí to neřekl... Jako teď si o mně mysli, co chceš, ale později začal jsem si kluky vyhledávat sám. Prostě se mi to líbilo, víc než s Midori, takže jsem byl časteji v klubech než s ní. Jednou mě tam viděla vcházet jedna její kamarádka. A byla to taky ona, kdo mě s tím klukem vyfotil a poslal to Midori. Měli jsme hádku, po který mi oznámila, ať vypadnu. Odešel jsem. Do hospody. Když jsem se vrátil, měl jsem kufry na schodech..."
A zbytek už známe...
Neodvarcí zrak od dveří, jako by si už počítal cestu z bytu...
Mezitím já byl šťastnej. Dozvědět se něco, o čem jsem kdysi jen snil, že bych mohl mít YeSunga v náručí, líbat ho, objímat, milovat se s ním... žít s ním. Vyfouknout ho Midori, kterou jsem nikdy neměl rád... a nyní mi ho ona sama dala... jako dáreček k Vánocům... Otázka však je - bude chtít ON mít něco se MNOU? Jsme kamarádi ze školy. Nebude to pro něj překážka?
"Nic neříkáš, " skoro zašeptá YeSung. Hlas se mu třese a já si uvědomí, že strachem. On se opravdu bojí... Bojí se...
Obejmu ho. Jen tak ležérně, jednou rukou kolem ramen. Pod mým dotekem cukne. On si opravdu myslí, že bych ho mohl třeba uhodit? Blázínek...
"Neboj, nevyhodím tě... Zůstaneš pěkně tady v teple, se mnou. Nikam tě nepustím..."
Prodce trhne hlavou směrem k mé maličkosti a nejspíš se chce zeptat, jak to myslím. Na to mu nedám čas a políbím ho. Nečekal to, ale neuhnul... Líbám ho pomalu, něžně, objetí zesílím, jako bych se bál, že uteče. Ale evidentně to nemá v plánu, připojí se ke mně a když náš první polibek skončí, sjme oba slušně zadýchaní...
"Tady máš otázku na svou otázku, proč nemám holku..." žašeptám mu do ucha a kousnu do lalůčku... "A nikdy mít žádnou nebudu... Na tenhle den jsem čekal... hrozně dlouho..."
"Jak dlouho?" táže se a vypadá to, že se odpovědi i bojí.
"Od střední... od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl, v uniformě, malýho, nesmělýho, bojácnýho... Od doby, kdy jsem tě vzal pod ochraná křídla. Neumíš si představit, jak jsem trpěl, když jsi chodil s nějakou holkou... Bože jak já trpěl... Ale teď je to v pořádku... Teď tě mám... Držím tě v náruči... YeSung, teď nemáš kde bydlet... nechceš bydlet se mnou?"
Ta otázka ze mě vypadla tak rychle...
Ale on si s odpvědí dal pěkně načas...
"Jo... Rád..."
"YeSung..." žašeptám a přitisknu ho k sobě. Cítím tlukot srdce, cítím jeho dech. Jsem šťastný. Vím, že nebudu jeho první. Nebudu ani poslední a něco mi říká, že ani jediný. Ale mně je to jedno. Asi jsem divnej, ale v touhle chvíli, v tento můj vysněný moment, chci být jen s ním. Jak dlouho to může trvat?
Nevím.
Neřekl mi, že mě miluje. Nechci, aby mi to tvrdil, jestli to necítí. Třeba jednou bude, třeba nikdy. To teď teřeším. Teď řeším sebe a tento okamžik, to, že mi otevírá brány, vítá mě, nechá mě vstoupit. To je to jediné, na čem mi záleží.

Chci něco, o čem vím, že je nesplnitelné.

Chci, aby tato noc trvala navždy.

Hmmm Dobrý, Ale Proč sou Všici SuJu ve FanFiction ..ehm.. TEPLÍ..??! ...Miluju Dvojici EunHyuk a DongHae

Ehm... Vzhledem k tomu, že jsem úchyl a miluju yaoi, v počítači ani jiný fikce nemám... Navíc, neříkej mi.. kdybys četla o DongHaem a holce... že by se ti to líbilo víc, než kdyby místo tý holky byl Eda (EunHyuk...)

AAARGH...DongHae a ňákák Holka..?!!! KILL KILL KILL KILL !! DongHae a EunHyuk Oppa? ...♥♥

Mno.. Jsi můj člověk Najdu ti nějakou fikci o EunHae

Jooooou "!!...eunHae...LUW YA SO MUUUCH !§...

Ještě se neraduj děvče. Nemůžu totiž nic najít :(

Nooo...I MiSs TheM So Much...EunHyuk Oppa...Hangeng Oppa..DongHae Oppa...

Yaoi is Best když vidím fanfikci Suju s holkou tak bych rozmlátila vše kolem sebe :D

Mooc pěkný
Jen si nedokážu představit RyeoWook jak někomu dává pěstí to prostě nejde

aaah pěkný ale nějak si neumím RyeWooka představit jako ochranáře prostě..neumím xDD
jeeee to sem musíš všechny ff dát xDD hlavně EunHae

to je naprostá pravda.. představit si takhle RyeoWook se nedá xDxDxD
EunHae je nej a hned za ním KyuMin a YeWook ^^
Joo a já už budu mít za chvíli dopsanou svojí první FF

Jooo a pak nám ji sem šoupneš

jooo...už se na ní těšiiim

si pište xD sem ji psala rukou a má to 11 stran dneska už dopíšu závěr pak to dám do kompu a máte to tůů
ae není to moc dobrý.. jen sem to zkoušela něco napsat moje první xDxDxD

všechno je jednou poprvý, tak to sem co nejdřív hod at ti to můžem pochválit, víš, že kde jsou naši miláčci si vždycky rádi přečteem

slibuju slibuju že to tu dám co nejdřív ^^

joo si pospěš, nebooo.....nebo si budem muset počkat ...ale už jsem na ní zvědavá....já mam rozepsanou ShiChul,ale taky mi příjde nic moc ...ale snad to dopíšu co nejdřív....

no ale ty v tom máš aspon nějaký zkušenosti xD
já né .. zas takovej cucák

zkušenosti jo?? dyt sem napsala zatim jenom 2....a kdy už to tu budeeee pospěššš ...

včera sem to začala přepisovat do počítače

a jak dlouhý to máš?

a kdy přibližně to sem dáš??

zkusím to co nejdřív ^^
noo tak rukou to mám na 13 stran
sem to dneska dala ve škole přečíst kámošce xD

a co ona na to??jéé já už to chci číst takyyy.....já tu svojí ještě nemam..nějak semi to tam zamotalo..ale těď je řada na toběě....