[NEDOKONČENÁ|☆] SO FAR

Goto down

[NEDOKONČENÁ|☆] SO FAR

Příspěvek  Awaki za Thu Jun 09, 2011 10:53 pm

Ahoj :032:
na sapphire-cyonu jsem celkem nová , ale v povídkách tak daleko nezaostávám , přináším tu kapitolovku u pár KangTeuk ( s výskyty ostatní párů ) za doby , kdy je Kangin v armádě a Leeteuk čelí překážkám svého mozku. Snad se bude tahle trochu psycho povídka líbit Úsměv

CHAPTER I

"Leeteuk-hyung .... Oi Leeteuk-hyung .... snaž se vnímat." EunHyuk , Teukův věrný dongsaeng se snažil šeptem vydrat svého leadra z jeho myšlenek . Přece jen byli na jednání , kde se řešily jejich aktivity na nadcházející měsíc , který začínal o tři dny později. Leeteuk věnoval Hyukovi letmí úsměv , který byl náhradou za slovo "Děkuji".

"P..promiňte , ... ale tohle asi nepůjde." zrovna se řešilo vystoupení , kde bylo za potřeba všechny členy Super Junior. Manažer , který měl poslední dobou hodně depresivní nálady a byl ze všeho nervózní se zamračil nad Ryeowookovou poznámkou.

"Řekni mi jediný důvod , proč mi skáčeš do výkladu." řekl skrz zaťaté zuby. Nejhorší na jeho náladách bylo , že si veškerou zlost a vztek vylíval právě na členech chlapecké skupiny.

"Protože tu chybí Hankyng a Kibum při nejmenším a pokud je mi známo , ti jsou stále členy naší skupiny." zvýšil lehce hlas Leeteuk , kterého už iritovalo chování jejich bosse vůči nim.

"Nevím jaké právo ti dává na mě zvyšovat hlas Jungsoo , ale jelikož tito dva mají své cesty , tak se vůči tomu musíte přizpůsobit. Musíte se zkrátka choreografii přenaučit tak , aby to bylo vyhovující počtu." a bylo to tu. Křestní jména. Když manažer Super Junior bandy na ně začal vytahovat křestní jména , znamenalo to , že přestoupily jakousi hranici , za kterou se nesmí vstoupit.

"Pokud můžu hyung ..." vložil se do bitvy o jejich hrdost Shindong.
" Ale přenaučit všechny členy choreografii do 3 dnů je nemožné bez toho , aniž by to bylo na 100%. A Kangin-shi tu taky není aby ...." zastavil najednou svou větu , když si uvědomil , že řekl jméno toho , na kterém se s ostatními členy shodli , že bude tabu. Hlavně kvůli Teukovi.

Pár členů se na něj nesměle podívalo , ten však na sobě měl falešný úsměv , jakoby bylo v pořádku , že se mu jeho bolest zase vrátila. U manažera se ale zdálo , že si toho nevšiml jak byl rozhořčen , že mu opět někdo kazí jeho plány a opět začal zvýšeným hlasem mluvit.

" Chcete být hvězdy ne ?! Pokud na to nemáte , tak v tomto byznysu nemáte co dělat !"
Leeteuka tyhle slova ještě víc povzbudila ve výbuchu sebe sama. Nebyl hodně krát spatřen jako ten naštvaný leader , ale tentokrát to muselo zajít opravdu daleko , aby si dovolil i na manažera , který je tou velkou zkouškou života vedl ku předu.

" My by jsme to dokázali ! Většina z nás by ale byla vyčerpaná , díky tréningu , který by musel být od rána do večera a se 100% by jste nemohl počítat. A NIKDO je nebude dohánět ke zdravotním potížím přetížením a podobně !! Zařiďte to jak chcete , ale oni nebudou díky vašemu zmatenému systému skákat jak vy pískáte !" jeho emoce vypukly tak náhle. Točili si stále okolo obrany jeho svěřenců , ale hlavně si ulevoval od všechny tý bolesti , kterou držel tak dlouho ... kvůli němu.
"Kangin..." pomyslil si.

Ryeowook nad jeho náhlím vybuchnutím trochu nadskočil a šlo vidět , že má slzy na krajíčku. Yesung a Siwon , kteří byli po jeho boku se ho snažili uklidnit. Ostatní se na svého leadra dívali s otevřenou pusou dokořán , někteří dojetím , někdo smutkem.

"Nezapomínej že TU NEJSI NEJSTARŠÍ !!" nebylo nic horšího než vidět dva nejstarší muže v místnosti hádající se za ostatní členy. Většina se ale přikloňovala k jejich leadrovi. On byl ten , co se o ně staral dnem i nocí. On byl ten , co o nich ví vše ne manažer. On byl ten co vše řešil s úsměvem na tváři , který dodával relaxační esenci . Muselo se zajít hodně daleko , aby byl Leeteuk takhle vykolejený.

" Možná nejsem ..." řekl s mírnějším tónem v hlase.
"Ale mám za ně zodpovědnost. Já se je nesnažím vidět jako roboty , co vydrží všechnu tíhu. Snažím se a chci je vidět jako lidi sobě rovné a vy by jste to měl pochopit a začít to brát také za tento konec. Nebudeme to tančit , buď zatančíme něco , co můžeme , nebo nebudeme vystupovat." sebral se , otočil se manažerovi zády a odcházel směrem ke dveřím.

"Hej !" okřikl ho , ale to se zvedl i Heechul a jako druhý nejstarší převzal svou zodpovědnost. Cítil z Leeteuka slabost a nechtěnost se opět hádat.

"Hyung ... zasedání skončilo." řekl na drzo manažerovi přímo do očí a začal pomáhat všem členům ze židlí.
Zatímco všichni vyšli , Heechul se ještě otočil na svého bose a výhružným tónem řekl:
" Leeteuk má pravdu. Je o tolik mladší než vy , ale má větší rozum ! Myslíte si , že jsme slepí co děláte ? Nevybíjejte si na nás zlost , nejsme vaši psi !" pohrozil lehce pěstí a odešel za ostatními , kteří jeho slova zastihli. Cítil manažerův pohled na všech a s tím se ďábelsky pousmál.


Po incidentu s manažerem už uběhl týden. Šlo vidět , že ho Leeteukovo chování natolik vyděsilo a poučilo , že při každém plánu , kde se setkali se jim snažil vyhýbat.

Kluci se už z toho ale celkem probrali. Tentokrát to byl Leeteuk , kdo měl co dělat s kontrolou svých emocí. Snad si jeho náhlé změny chování nikdo nevšiml , ale i kdyby , už by to dali nějakým způsobem najevo. V SuJu měli takové sliby , že pokud se nebude někomu líbit chování někoho druhého , udělá se "rodinná porada" a problémy zde začnou řešit , až se dojde k závěru.

Byl zrovna víkend a většina ze Super junior členů byla doma. Kromě EunHyuka , který byl v pořadu Oh My School "100 out of 100" a Siwona s Heechulem , kteří byli dočasnými herci v jednom mini seriálu. Bylo zrovna okolo druhé hodiny odpoledne a po vydatném jídle ( na kterém Leeteuk nebyl ) se členové shodli , že se podívají na Super Show 2 , kterou měli pečlivě připravenou ve vytrínce s jejich cenami , co za ty léta vyhráli. Leeteuk se vydral ze svého pokoje a s chladným pohledem přešel do kuchyně , ze které byl výhled do obýváku. Do skleničky si nalil obyčejnou vodu a celý její obsah vypil. Pár členů se na něj podívalo. Mezi nimi i Ryeowook , který měl nasazený zklamaný výraz. Maknae neměl ráda , když jeho jídlo kluci nesnědli , natož aby na něj vůbec nepřišel , když byl tolikrát volán. Šli na něm vidět lehce napuchlé oči. Ryeowook svou zášť ihned zapudil , když ucítil povzbudivý dotek Yesunga na jeho rameni.

"Oi Leeteuk-hyung , pojď se podívat s námi." zavolal z křesla Shindong, který s úsměvem sledoval televizi. Leeteuk se lehce pozastavil nad tím ,že vůbec někdo byl v jeho zorném úhlu.
Vůbec si jich nevšiml. Nasadil opět falešný úsměv a vkročil do obýváku a sednul si na nabízené místo mezi Wookim a Donghaem. Moc nevnímal co se dělo v televizi , až když cítil váhavé pohledy letmo dívající se na něj. Začal se tedy dívat a hlavně vnímat na co se vůbec dívali. Jeho oči nepatrně otevřené sledovali obrazovku. Bylo to to , co si myslel ? Se zaujetím se díval na SS2 , kde zrovna začal písnička "Our Love" S dychtivostí se díval na toho jednoho , který mu tak chybí. Kangin. Zrovna dal pusu na líčko Siwonovi. Snažil se nevnímat komentáře , co měli členové okolo něho. Sledoval jak šťastni všichni byli. Najednou sloka co zpíval "jeho" Kangin.

Ten Leeteuk v televizi si sednul před něho a hlavu si položil do jeho klína , kde zaklonil hlavu. Se zavřenýma očima a letmým úsměvem vyčkával. Až Kangin dozpíval , přibližoval se k jeho rtům , až se lehce dotkly přerušeny Wookiho rukou , který účelně zastínil pohled kamerám. Ti dva se s úsměvem rychle zvedli a zamířili si to k Donghaemu , který zpíval tu svou.

Pravý Leeteuk , se slzami na krajíčku odešel rychlím krokem do svého pokoje , kde za sebou zamkl a zhroutil se podél dveří. Pokoj , který sdílel s Donghaem měl celkem velký prostor. Jemu se však ale zdálo , jakoby byl v místnosti , kde se stěny stále více a více přibližovali. Rukama si zajel do vlasů. Své oči temně onyxové barvy měl zavřené. Jakoby se bál , že se místnosti i sním propadne. Po slepu se snažil nahmatat roh své postele , kterou s úlevou rychle ucítil. Stále se zavřenýma očima na ni vyšplhal , jako dítě bojící se výprasku. Peřinou se přikryl od hlavy až k patě ... a po krátké chvíli usnul s mokrou tváří od slz.




CHAPTER II

Utíkal ohraničeným územím. Všude okolo bylo prázdno , žádné lidstvo nic. Město , celá Seoul , bylo pod ohněm. Všude dýmy , požáry a co Leeteuka vyděsilo - krev a mrtvá těla. Hlas se mu chvěl , jak s očima dokořán sledoval to krveprolití. "V…Válka?"
Najednou okolo něho začal slyšet štiplavé a hlasité zvuky , které málem rozdrtily jeho bubínky. Náhle se objevil v bílém prostoru. Nikde nikdo , nic. Jen bílé nekonečno. Leader se rozhodl , že půjde. Stát na místě by mohlo stát více jeho síly , než když pomalím krokem vykročí vpřed. Po nekonečné chůzi daleko před sebou uviděl něco tmavého ležet na zemi. Nemohl určit , co to bylo. Bylo to v moc velké vzdálenosti , aby mohl předmět rozpoznat. Rozběhl se tedy za nehýbajícím se objektem. Při každém kroku , jakoby cítil nepříjemný pocit ve svém břichu. Když už byl andělský leader jen kousek od svého záchytného bodu , začalo mu rychlostí větru bít srdce. Bylo to tělo. Bezvládné tělo.
Pevně si Leeteuk myslel , že ta osoba omdlela. Klekl si vedle ní , lehce se dotkl jejího ramena.
"Oi … Oi probuď se." Najednou se tělo z ničeho nic stočilo na záda. To co Leeteuk viděl bylo něco neuvěřitelného a nepředstavitelného. V šoku se mu začaly formovat slzy v očích. Chytl se za ústa a skrze ně roztřeseně řekl: "Kangin !"
Před sebou měl mrtvé tělo svého milence. Hrdlo podříznuté a v hrudi zapichlé snad tři ostré předměty , krev ležela všude a stále tekla a rozléhala se do větší kaluže. Měl na sobě výraz zděšení , jakoby ještě před smrtí viděl přesně , co se děje.
"KANGIIIIIIIIIIIIIIN~~ !!




Někdo začal silou tlouct do dveří. " Teuku ! Teuku otevři ! Pusť mě do pokoje !" volal Donghae. Jeho dongsaeng se kterým sdílel pokoj. Leeteuk se krčil v rohu jeho postele , tisknoucí se ke zdi. Z očí mu tekly slzy rychlostí proudu. Bouchání na dveře neslyšel přes jeho hlasité ťukání srdce a ohlušujícím zvukem proudící tepny na jeho krku.
"Leeteuk …"


Otevřel oči dokořán následováno třesoucím se tělem. V rohu jeho pokoje … stál Kangin? Onyxovou barvu Leeteukových očí teď zahalila čerň zorniček. V tuto dobu se jeho tělo netřáslo zimou. Kangin , který byl oblečený do vojenského tupě zíral s hlavou nakloněnou , mírně svislou na stranu dívající se z okna. Po jeho těle mu stékala černá tekutina. Krev. V obličeji neměl žádnou barvu. A místo jeho očí jindy tak veselích a radostných byly dvě tupá černa. Najednou pisklavý hlas , ještě hlasitěji , než někde na koncertě začal stále opakovat Leeteukovo jméno stále dokola. "Leeteuku , Teuku , Teuku , Teuku , Leeteuku…" Hlas jakoby stále zesiloval. Leader s očima dokořán , ve tváři smrtelný výraz a s rukama na uších , stále sledoval stojící Kanginovo tělo. "Ne.." opakoval stále Leeteuk.


Zatím před dveřma byl Donghae s EunHyukem a Heechulem , kteří se mezitím vrátili ze svého plánu na dnešek , stále bušící do dveří. To probudilo zvědavost u členů co prošli okolo. "Co se stalo ?" zeptal se Yesung. Donghae se starostlivým hlasem odpověděl: " Leeteuk se zamkl v pokoji a nechce mě do něj pustit."


"OI LEETEUKU !!!" Heechul začínal běsnit. "Na tohle nemám náladu!" Pustil kliku , rozmáchl se nehou a silou kopl do dveří , které se pod náporem síly uvolnili ( popřípadě nevydrželi náraz a vyrvali se z pantů ) a otevřeli se. Heechul naštvaně vešel do místnosti následován spolem , kdyby nestačil v čas zareagovat. " Ya ! Tohle už trochu přehá …" Heechul strnul jako přimražený , jelikož uviděl svého hyunga o pár dní staršího , jak se třese s výrazem smrtelného zděšení a dívá se upřeně někam před sebe , kde stáli police. "Hyung !!" Heechul se až zděsil nad jeho bledou tváří. Vrhl se k němu a snažil se ho uklidnit , ale Leeteuk se pořád třásl , nedokázal složit jediné slovo. " K…..Ka…..K…"
"Donghae ! Zavři dveře , jestli to půjde…" dodal tišeji. Hae , který stál už v pokoji rozuměl , proč to měl udělat. Heechul nechtěl , aby to viděli ostatní a aby se zbytečně stresovali. Yesung to také stačil zahlédnout a s očima dokořán byl zatlačen Donghaem ven. " Co se děje ?" zeptal se Ryeowook jeho staršího hyunga , kterému se změnila barva v obličeji. " Leeteukovi jen není dobře…" zamumlal , chytl Wookieho za ramena a falešně se usmál na náznak , že je vše v pořádku.


"Hae , zavolej 119 !! Honem !" Heechul se zatím snažil uklidnit Leeteuka , který začal rozklepaným prstem ukazovat do prázdna pro Heechulovi oči. On však na místě viděl zkrvaveného Kangina , který se teď prázdnýma , nicotnýma očima díval přímo do těch Leeteukových. "N..ne… Kan…ng..in…" "Shh Teukí ….. Je to v pořádku." I když Heechul neviděl to co Leeteuk , snažil se ho uklidnit tím , že si jeho hlavu dal na svou hruď a rukou mu zakryl výhled. Leeteuk to nechtěl , ale v hloubi duše byl vděčný. "Záchranka tu bude za chvilku Chule. Co … co se mu stalo?" Donghae se na ně díval od dveří s mobilem pevně přitisknutým ke své hrudi. " Nevím … nejspíš má halucinace." Jeho velké oči se dívali na prázdné místo , na kterém pravděpodobně hleděl před chvílí Leeteuk. Pro pocit ochrany ho hladil po zádech krouživými pohyby , ale i tak se stále klepal , jakoby byl přímím bodem zemětřesení.



Po deseti minutách přijela záchranka , která začala ihned zvonit. Donghae vylítl z pokoje , následován EunHyukem , který za dveřmi čekal na vysvětlení , co se vlastně děje. Donghae měl však hlavu plnou Leeteukova strachu . Tento obraz ho hnal dál , aby co nejrychlejším krokem došel před hlavní přístupové dveře. Přišel akorát když Siwon s Ryeowookem dveře otevřeli. " Volali jste…" " HONEM! Pojďte !" Hae chytl jednoho z předních řad záchranářů za ruku a začal utíkat směrem k jeho pokoji , nechávající své členy s nevědomostí a strachem u dveří. Yesung se jen letmo povídal z obýváku , kde seděl celý zelený na gaučči po boku Sungmina a KyuHyuna , kteří s obavami vyčkávali , co z téhle situace vyleze.


Donghae rychle zavedl záchranáře do jeho pokoje. Heechul stále uklidňoval Leeteuka , u kterého se nezměnil stav. Záchranáři zareagovali okamžitě. Haemu začali padat slzy po líčkách. EunHyukovi , kterému se naskytnul pohled na toho , kdo způsoboval takovou paniku se ihned rozjasnilo a bylo mu jasné , že to nebude jen pouhá bolest hlavy. Přešel k Donghaemu , aby mu dodal pocit , že v tom všem není sám. " Bude to v pořádku Hae." Ale sám nezněl moc přesvědčivě. " Prosím vyčkejte před dveřmi." Přešel k nim jeden ze čtyř záchranářů a lehce se je snažil navodit směrem z pokoje. Donghae veden Hyukem nedokázal myslet na nic jiného , než na to co se právě dělo. Jen se nechával slepě vést svým nejbližším hyungem , který ho vedl do obýváku za ostatními. Heechul zlstak v pokoji pro případ , že by se něco vymklo z rukou. Nějak cítil , že tam musí být , aby se Leeteuk necítil opuštěný.


CHAPTER III - Tehéé , trochu EunHae neuškodí ne ? :P

"Ale …. Je to trochu překvapení od Heechula." Snažil se trochu uvolnit napětí Kyuhyun. Pár ze členů se na něj obrátilo tázavým pohledem. "Chci říct … za ty roky jsem ho snad nikdy neviděl takto se starat o členy." "Asi má prostě nutkání převzít Teukovo místo , když je druhý nejstarší." Odpověděl chmurně Donghae v náručí Eunhyuka , který si sem tam otřel slzu, která mu spadla. " I tak mi to přijde div…"
"Kyuhyun!" byl umlčen Siwonem , který nabízel rameno Wookiemu , který nedokázal vydržet ten nápor strachu o hyunga. " Prostě je to tak , araso ?!" "Oi ! Ty sám si říkal , že tě to mrzí , že se nestará o nás jak by měl ! Nabídnout Leeteukovi trochu pomocné ruky!" naštvaně vstal z gauče. Sungmin , který ovíval vějířem Yesunga , se ho snažil zachytit , ale evil maknae stačil jen prudce trhnout a vymkl se mu. Po té si stoupl přímo před sedícího Siwona , dívající se z očí do očí. Ten to bral jako výzvu , lehce popostrčil Ryeowooka ze svého ramene a stoupl si proti němu s unaveným , ale agresivním výrazem.

"Je možné , že jsem to říkal , ale proč si toho nemám cenit , když se konečně starat začal !" Kyuhyun z části věděl , že má pravdu , ale jelikož byl hráč , nikdy nemohl prohrát. Když se ale chystal říct svůj postoj k Siwonovým slovům , Sungmin naštvaně třískl s vějířem o zem a stoupl si. " Nehádajte se sakra ! Koho to zajímá ?! V tuto chvíli by jsme se měli držet při sobě a ne tu po sobě štěkat !" Všichni se na něj dívali s očima dokořán. Siwon si hlasitě vzdychl a sednul si zpátky vedle Wookieho. Kyu se na něj díval s lítostivým pohledem. " Mianhae hyung." Lehce šeptl. Sungmin se mezitím chytnul za hlavu , následováno náhlím zatočením. Nebýt maknaeho bystrých očích , Sungmin by dopadl na tvrdou podlahu. Stačil mu udělat tělem oporu a lehce ho posadil zpátky na gauč vedle Yesunga.

" Kdy má přijít Shindong?" Shindong měl večerní vystoupení pro nějaké učence v SM Town. "Někdy k ránu , musí ještě něco řešit ohledně jeho programu příští týden." Odpověděl Yesungovi Eunhyuk. "Měl …. Měl by o tom vědět ?" Bylo chvíli ticho. Nikdo na Donghaeho otázku nedokázal odpovědět , ne teď.

"Radši by měl." Ozvalo se někde s dálky. Všichni vyskočili a s nervozitou se dívali směrem , z kama hlas vyšel. " Chule !" vydal Kyu překvapeně. Muselo to znamenat , že už věděli , co se stalo jejich hyungovi. Heechul stál ve dveřích spolu se záchranáři , kteří se odebírali k hlavnímu vchodu. " Bude v pořádku ?" zeptal se opatrně Donghae. " Dali jsme mu léky , které by mu měli uvolnit napjatost jeho mozku. Vypadá to spíše na psychické napětí." " Víme , že jste plně zaměstnáni vašimi vystoupeními a tak , ale nic se nemá přehánět." Kluci se na sebe chvíli dívali pohledy ,moc jsme toho v poslední době neměli´ nebo , co se mu panebože stalo´ . " Pokud to ovšem není tímto důvodem , možná bych vám doporučil zajít si s ním k psychologovi. Přece jen on se o tyto záležitostí umí vyznat lépe než my." Pokračoval druhý z nich. " A..ale co ten záchvat ? Nebude se to opakovat ?" Sungmin se jemně zeptal. Heechul se s tázavým pohledem na něj podíval a poté mu bylo jasné , jak o záchvatu ví. Stačil mu jen letmí pohled na Donghaeho , který ho nenápadně okukoval a čekal , kdy po něm vyjede za to , že jim řekl , co viděl.

" Jak jsme řekli , dali jsme mu nějaké léky , pokud bude brát prášky pravidelně , každý den večer , nemělo by se to opakovat." " Děkujeme.!" Řekla většina z nich s následujícím ukloněním. Ten zbytek měli práci se svými žalostnými a plnými hlavami myšlenek. Záchranáři se uklonili nazpátek a odešli. Po zavření dveří v celém domě nastalo ticho. Všem se slova vytratila z úst.

" Wookie , ty nic zítra nemáš že ? Převezmi místo Teuka *Sukiru s Yesungem . (*Sukira , jejich rádio :P ). Ryeowook posmutněle kývl hlavou na souhlas. " Musíme vyřešit jeho rozvrh nejmíň na tři dny dopředu , aby si stihnul odpočinout." Heechul se chopil slova. " Co ale řeknou jeho fanoušci ?" Siwon vyřkl otázku , kterou měli ostatní na jazyku. " Půjdu zavolat manažerovi." Otočil se Heechul na podpatku a odebral se do svého pokoje.

" Mě to ale furt nejde do hlavy ! Proč se to děje ? Byli i horší časy , kdy toho na nás bylo moc !" řekl Sungmin trochu naštvaně. " On … On něco říkal." Všichni se ohlédli na Donghaeho. " M…mám takový pocit , že jde o Kangina." " Cože ?" řeklo pár z naslouchajících členů chlapecké skupiny. " Musel mít noční můru. A pak zřejmě hal…" " Manažer mu odložil jeho vystoupení. Tady máte rozvrhy , kdo ho kde nahrazuje." Následně podal každému papír s jeho jménem a v hlavě mu kolovali myšlenky , zřejmě nestačil vyklábosit vše ohledně dočasném stavu leadera´. " Děkujeme hyung." Odvětil Siwon. " Měli by jste jít už do postele , je hodně pozdě a zítra se vám dny ještě protáhly." Momentálně na něm šli snad poprvé vidět jeho únava a stres , které se vytvořili díky členům Super Junior. Ostatní pochopili , že kdyby začali odmítat , ucítili by hněv kuliočka (kekeke xD ) a tak se pomalu začali zvedat a odebírat do svých ložnic. ( Omlouvám se , jak jsem udělala jejich bydlení. Vím , že mají 11 a 12 patro , ale já to udělala do rodinného domku s hoodně místnostmi xD )

" Donghae …. Můžeš na chvíli ?" Hae se na něj otočil se smutným výrazem a po letmém úsměvu věnovaným Hyukovi se odebral za hyungovými zády.

" Donghae-ah. Neříkej jim co se stalo. Byl to zkrátka jen šok." Donghae na něj hleděl beze slov. " A..ale říkal jsi .." " Ne Donghae ! Už takhle jsou z té události mimo." Fishy se smutně podíval na zem. " Donghae-ah…" pokračoval dál. "…spi dneska na mém místě. Budu na něj dávat pozor." " A… Hm.." přikývnul sklesle. " Hyung , je to vše ?" zeptal se slabě. Po Heechulově zlomyslném úšklebku následovala odpověď. " Proč se mě na to ptáš ?" " Já…já myslel…že" " Dobrou noc Hae." Přerušil ho laskavým hlasem a podáním ruky na rameno. V tu chvíli si Donghae myslel , že se Heechul nikdy nezmění. Pořád je to ten známý narcista , nezajímající se o statní členy , jen o sebe.


Po té , co si Hae vzal pyžamo ze svého pokoje a po chvilkovém zírání na postel , kde spal jeho leader , se odebral s míjením Heechula k jeho dveřím od pokoje. Od té doby, co Hankyung odešel byla místnost prázdná. Pozastavil se za jeho dveřmi. Chvíli na ně tupě hleděl a s následným prudkým otočením následoval o jedno patro domu víše , kde se pozastavil nad jinými dveřmi.

Lehce zaťukal , a když uslyšel ospalé " Dále!" otevřel je a vklouzl do místnosti s rychlím zaklapnutím dveřím. " Hyukie…" šeptl lehce s roztřeseným hlasem. " Hae , co se děje ?" v té tmě viděl siluetu jeho o pár měsíců staršího kámoše , jak se pohnula na jedné z postelí a sedla si. Byl to pokoj EunHyuka a Siwona , který už stačil veškerý dnešní šok zaspat. " Heechul kvůli Teukoví spí na mé posteli a…a…." po krátké odmlce se opět chytl slova "mě se nechce spát samotnému na jeho posteli ….." se vzdychnutím , které mělo udržet pláč , jelikož si opět představil Leeteukův děsivý obraz pokračoval trpce dále. " N….nebude vám se Siwonem vadit…když…" "Ne samozřejmě že ne." Řekl téměř medovým hlasem Hyukie a posunul se úplně ke zdi. Donghae si s vděkem lehl na druhou půlku monkeyho postele. " Děkuji." Zašeptal , otočil se směrem k EunHyukovi a stočil se do klubíčka. EunHyuk už zamhouřil také oči , když uslyšel téměř neslyšitelné popotahování a skoro neslyšitelný šepot z Donghaeho úst. " Hy…u…h…" Monkey ,s lítostivým výrazem na jeho tváři , se přivinul k němu , objal svého mladšího kamaráda tak , že měl jeho hlavu na své hrudi a začal říkat uklidňující slova. " Shh Shh .. Donghae~ , Leeteuk-hyung bude v pořádku , neboj…" Donghae s letmým úsměvem přijal jeho hřejivé , teplé tělo , které ho nějakým způsobem uspávalo. Cítil , jak monkeyho ruce dělali kroužky po jeho zádech. Po chvíli s pocitem ochrany usnul.


CHAPTER IV - převážně Heechul


"Oi Donghae-sshi , EunHyuk-sshi , vzbuďte se." Oba dva sebou lehce trhli při náhlém narušení spánku. "Mwoiááá~~!" řekl ochraptělým hlasem Donghae a přitulil se blíže k EunHyukovu vypracovanému tělu.

"Lee Donghae nechtěj , abych použil tajnou techniku !" S očima dokořán se konečně fishy a monkey podívali na jejich buditele. " Leeteuk-hyung!" oba řekla zaráz s překvapením v hlase. " Co tu děláš ?" zeptal se lehce rozpačitě Hyukie. " Co myslíš , budím vás dva , aby jste nezaspali , i když v tento moment …." Podíval se na své hodinky , co měl nasazené na ruce , "…už je trochu pozdě."

"MWO ?!" Donghae vystartoval z postele , vylítl z pokoje ven a běžel o patro níže pro své věci. Po krátké odmlce co se Leeteuk a EunHyuk dívali směrem , kde zmizel Hae , Hyuk otráveně řekl: " Máme ještě dost času že ?" Leeteuk s uspokojeným úsměvem odpověděl "vždycky to zabere!" Hyuk si se vzdychnutím zabořil opět hlavu do polštárů. Poté se opět podíval na svého hyunga a i přes ospalé oči šli vidět obavy.

"Mwoiá ?" zeptal se s úšklebkem Leeteuk. " Hyung … jsi v pořádku ?" Teuk se lehce zarazil , poté však opět nasadil úsměv. " Oi , nejsem na smrtelné posteli. Jen lehká nevolnost to je vše." Sedl si na jeho postel. " Hyung , vždycky tu jsme pro tebe. Pokud cokoliv potřebuješ …" " Hyukie , starej se o Donghaeho dobře." EunHyuk se trochu zamračil , protože mu skočil do řeči. Potom si ale uvědomil , co řekl a upřeně se mu podíval do očí , kde zjistil , že to co říkal bylo velmi vážně. Přikývl mu na souhlas , i když přesně nevěděl , proč mu to najednou říká. Teda ne , že by ho něco nenapadlo , když je viděl v takovém stavu v jedné posteli , ale vypadalo to , že je za tím něco více.

" Díky Hyukie~" usmál se andělsky leader. Hned potom je překvapil Donghae , který vtrhl opět do pokoje s polo oblečeným svetrem. Rukáv mu mával sem a tam a jeho výraz znázorňoval zděšení. "Hyung ! Co ještě děláš v posteli ?!! Honem pospěš si !" Leeteuk s EunHyukem se na sebe podívali zábavným pohledem a oba vyprskly v obrovský smích. " Mwoiá !!!" řekl zvědavě a trochu naštvaně Hae , přeběhl k posteli a začal tahat Hyukovu ruku. Hyukie byl ale přece jen trochu silnější a spolu s Teukem ho stáhli do postele. " Díval ses vůbec na hodiny ?" řekl pobaveně Teuk. " Jasně že ….. Ty jsi to udělal zase že jo ?!" Leeteuk se jen šibalsky pousmál. To , co nečekal byla pořádná rána polštářem do hlavy. Najednou se vzbouřila velká válka mezi nimi a celý pokoj zahalily smíchy tří malých dětí uvízlých v tělech dospělých.

Byla polední pauza a v celém táboře byl blahodárný klid. Do jednoho z velkých stanů , které stály poměrně uprostřed celého tábora vtrhl tamější posel. Postavil se do pozoru a zvolal:
"Pan Kim Youngwoon , máte se dostavit do hlavního stanu ihned." Muži ležící na postelích se podívali na jediného , po kterém se posel ohlížel. Kangin si nevšímal všech těch očí na sobě , nasadil si vojenskou kšiltovku a vyběhl za poslem zpráv. Když dorazil , postavil se do pozoru a zasalutoval. "Podporučík východní strany Kim Young…" byl přerušen kapitánem , který jen pohodil rukou , aby toho nechal. "Máte telefon ze Seoulu. Máte 10 minut." Kangin se podíval na telefon a s úsměvem na tváři k němu přešel. Kapitán a všichni ostatní , co byli přítomní mu udělali soukromí.

"Yoboseyo ?"
" Ah.. Kangin-sshi ?"
"Oh.. Manažer-hyung ? Už to bylo dlouho … stalo se něco ?"
" Oi Kangin-sshi , mám tu vedle sebe Heechula ……"
" Oi … musíš na mě mluvit tak neformálně ?" Uslyšel Kangin zařvat z druhé strany. Poté mu spadla kapka slzy. Rychle si ji otřel a ptal se dál.
" Jak se tam máte ?"
" Oi pabo , to si tam nemůžete ani pouštět televizi ? To bude hrůza , jak to tam přežiju ? … Aish ! Mwo ?! Za co to bylo ?"
" Nechovej se jako princ a postav se tomu jako muž. Sám si tam chtěl jít." Hádka rostla a Kangin jen poslouchal. Bylo to tak hřejivé je opět slyšet , i když to byl jen Heechul.
" Oi , Heechul-hyung ? Je tam někde … Leeteuk ?" uslyšel , že hádka na druhé straně se rozpustila.
"Mianhae , má ….. zrovna plno. Popravdě Kangin-sshi ?" zalhal Hee.
" Mwo ?"
" KDY DOJEDEŠ ?! Jak dlouho máme ještě čekat než přijedeš ?!!!"
" Aish …. Moc nahlas !" oddálil Kangin sluchátko od svého ucha.
" A co ? Někdo ti to do toho mozku musí vrýt ! Kekeke AU ! Hyung přestaň ! Moje vlasy ! Aish !!" hádka Heechul vs Manažer se opět začala.
" Hyung ….. mianhae ….." Kangin sklopil hlavu. Věděl že nemůže odjet. Dovolenku si mohl podat až někdy za půl roku.
" Oi , proč tak sklesle." Řekl najednou něžně Heechul.
" Budeme na tebe muset počkat , zatím dělej svou práci dobře ! Musíš být nejlepší !" Kangin přikývnul na souhlas. Byl by už se rozloučil , kdyby neslyšel ty dva se bavit o něčem , co ho zarazilo , byť to bylo šeptem.
" Máme mu říct i to o Leeteukovi ?"
" Shh !" ohradil se Heechul ale bylo pozdě.
" Leeteuk ??? Hyung co je s ním ?!!"
" Co s .. ním ?"
" Oi Heechul , nehraj si se mnou ! Slyšel jsem vás … říct mi co ?" z druhé strany se nic neozývalo.
"HYUNG !"

Do stanu opět vešel kapitán , který zaklapal dlaněmi a řekl:
"10 minut uběhlo."
"Ještě minutu." Řekl Kangin a dožadoval se rychlého vysvětlení.
" Už musíš končit slyšíme to ….. netrap se tím Kangin , vše bude v pořádku." A zavěšení. Co tím mysleli ? Co se stalo JEHO Leeteukovi ?
" Aish." Zavěsil a s hlavou plnou otázek se vytratil ze stanu. Co znamenalo vše bude v pořádku ?



" Konečně doma aish !! To už je tak pozdě ?! " prohlásil Heechul s pohozením nohou přes stůl v obyváku.
" Kolikrát sem ti říkal nedávat …"
" … nedávat nohy na stůl…" zopakoval po Siwonovi otráveně .
" Stalo se něco ?" odvrátil se od své bible Siwon a upřeně se podíval zkoumavým pohledem na Heechula.
"Kromě toho , že je skoro dvanáct večer a ty ještě nejsi v posteli ?" Heechul se upřeně podíval do jeho očí.
" Nic. Zapomeň na to." Vstal a namířil si to z místnosti.
" Nezapomeň ať je to cokoliv , nejsi v ničem sám. To že jsme mladší než ty neznamená , že toho neznáme tolik jako ty." Siwon uslyšel Heechula vzdychnout a pak jen vzdalující se kroky.

S plnou hlavou myšlenek , jaký rozhovor měl se svým dongsaeng se odebral před dveře , které se stali jeho prozatímním pokojem. Otevřel opatrně polo-rozpadlé dveře myslící , že Leeteuk už bude dávno spát. Místo toho zůstal stál v šoku zírající na jeho postel.
"TEUKU !"


to be continued :aaa:


Naposledy upravil Awaki dne Sun Jun 26, 2011 3:14 pm, celkově upraveno 1 krát
avatar
Awaki
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] SO FAR

Příspěvek  ...Lenny... za Tue Jun 14, 2011 9:06 am

To máš pravdu, že v psaní nezaostáváš :052: Hezky se to čte a líbí se mi, jak je povídka postavena na faktech o SJ a jejich vlastnostech, čímž se vytváří takový to dobrý prostředí :064: Už se těším na pokráčko Úsměv
avatar
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] SO FAR

Příspěvek  Awaki za Tue Jun 14, 2011 6:53 pm

...Lenny... napsal:To máš pravdu, že v psaní nezaostáváš :052: Hezky se to čte a líbí se mi, jak je povídka postavena na faktech o SJ a jejich vlastnostech, čímž se vytváří takový to dobrý prostředí :064: Už se těším na pokráčko Úsměv

Děkují .. už pracuji na 4 kapitole , ale lehce mi dělá problém múza :D :D ..... nevím čím vyplnit to prázdné místo mezi jednou velice důležitou událostí , kterou už sepsanou mám xDDD
avatar
Awaki
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] SO FAR

Příspěvek  9pitris za Fri Jul 01, 2011 7:58 pm

tak teď vážně nwm estli čtu fikci nebo realitu je to skvěle napsané a měla sem slzy v očích u té části jak měl teukí halucinace to mi bylo vážně do breku ae zase pak ta část s haem a hyukim mě potěšila a ten jejich ranní budíček byl taky úžasný XD je to krása Úsměv těším se na další dílek a doufám že tvá můza bude milosrdná a navštíví tě brzy Úsměv
avatar
9pitris
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] SO FAR

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru