[DOKONČENÁ] School love

Goto down

[DOKONČENÁ] School love

Příspěvek  Naya za Fri Jun 17, 2011 9:11 pm

Ahoj jsem tu tak trochu nová a napsala jsem už pár povídek, tak snad se budou líbit..... Je torchu delší, prezentovala jsem ho na svém blogu, ale žádnéh okomentáře jsem se nedočkala, tak snad se dočkám tady. Děkuju, už jenom za to že to čtete.
:056:

Už zase zvoní budík. Proč ta noc ubíhá tak rychle? Praštil jsem sebou do postele a řekl si, že když zůstanu ležet ještě pět minut nic se nestane, ale stalo z pěti minut byla půl hodina a já zaspal. Rychle jsem vylezl z postele, umyl se, oblékl, nasnídal a vydal se do práce.

Jen co jsem vylezl z auta, dopadla na mě pracovní únava. Opět celý den koukat na malá děcka a učit je..... stejně z nich nic nebude, jenom otravujou a zlobí. Ovšem když si na ně stěžujete rodičům nasadí své andělské tvářičky. Vzal jsem si věci, zamkl auto a vydal se do školy spolu s několika malými dětmi, které vodí rodiče do školy v domnění, že jsou ty nejhodnější na světě.
"Emm promiňte." to né je skoro polovina školního roku a někteří stále neví do jaké třídy jejich ratolesti chodí. S otráveným výrazem jsem se otočil a podíval se na toho co mi zhoršuje náladu už při tak zkaženém ráně. Zarazil jsem se, ty tmavě hnědé oči mě naprosto uchvátily. Jeho kaštanově hnědé vlasy a rozkošný úsměv.
"Nevíte kde je tu 1.C?" promluvil a vytrhl mě z mého snění. Pohlédl jsem na jeho syna, byl mu velmi podobný, ale nikdy sem ho tu ještě neviděl.
"Vy jste tu nový?" bylo to jediné co jsem ze sebe dostal.
"Ano, můj syn sem přestoupil z Japonska." řekl a mně teprve teď došlo, že jo ten nový žák co mi má přibýt do třídy.
"Jsem Kim Ryeowook, třídní učitel vašeho syna, těší mě."
"Cho Kyuhyun, rád vás poznávám."
"Pokud odvolíte odvedu vám syna do třídy."
"Děkuju." řekl a pousmál se. Rozloučil se se synem a odešel.
Zbytek mého dne byl strašný. Stále dokola to samé, děti si pletou písmenka, o přestávkách zlobí a při hodinách div neumřou nudou.

Přišel jsem domů a plácl sebou na postel. Pro dnešek už jsem toho měl dost. Stále jsem myslel na Kyuhyuna, snad přijde i zítra.

Ráno jsem vstal dříve a ve škole netrpělivě vyhlížel Kyuhyuna. Přišel, ale už se mě nezeptal na místo třídy. Erik, tedy jeho syn mu to asi řekl.

A tak to bylo každý den, chodil jsem dříve, abych ho mohl vidět, abych ho neprošvihl, kdyby náhodou přišel dříve. Občas se stalo, že se naše pohledy střetly, ale pokaždé jsem uhnul. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že k němu něco cítím. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna kvůli někomu jako je on se budu každý den těšit do školy.
Ale nic netrvé věčně a přišli prázdniny. Takovou dobu být bez něj, už jenom ta představa mi lámala srdce. A co teprve to, že on si na mě ani nevzpomene. To ani nevím jestli je ženatý, má dítě, takže se není čemu divit, kdyby si nevzpomněl. Ach jo asi jsem blázen.

První den prádnin. Vstal jsem v 12 hodin. Ono se není čemu divit když ráno vstávám dřív, kdybych zaspal, jen aby jsem mohl vidět Kyuhyuna. Byl jsem otrávený, nevím co budu celý den dělat. Vylezl jsem z postele a vydal se směr lednička. Ani moc hlad nemám, co bych dal jen proto abych moh vidět Kyuhyuna. Ty jeho nádherné oči a dokonalý obličej. Najednou zazvonil zvonek, lekl jsem se a upustil pití co jsem držel v ruce, které se rozlilo. Je poledne, kdo sem může jít v poledne? Došel jsem pomalým krokem ještě v pyžamu ke dveřím, mezi tím zvonek třikrát zazvonil. Otevřel jsem a spatřil Siwona s Heechulem.
"Wookie! Neříkej, že jsi ještě spal!" vypravil ze sebe energicky Siwon a zamával obědem.
"Byli jsme nakupovat a když jsme uviděli čínskou restauraci vzpomněli si na tebe a na to že máš prázdniny! Tak jsme ti přivezli oběd."
"To je vážně milý." řekl jsem a hodil věci ze stolu na gauč. Sedli jsme si a Siwon vyndal jídlo.
"Ty máš tedy náladu." řekl Heechul s plnou pusou nudlí.
"Co chceš jsou prázdniny." odsekl jsem a přitáhl si k sobě oběd.
"No právě proto by sis měl užívat, plánuješ nějakej výlet?" ze Siwonova tónu bylo poznat, že tím myslel "pojedeme na výlet" .
"Ne nic." řekl jsem a věnoval se dál obědu. Oba dva se na sebe podívali.
"Tak mi pojedeme sami, alespoň pro sebe budeme mí víc soukromí." řekl Heechul a rošťácky mrkl na Siwona.
"Klidně."
"Wookie, děje se něco? Že by láska?" vyptával se Siwon a jeho energie mě tak štvala, že jsem to nevydržel a všechno ze mě vypadlo.
"Jo děje, jsou prázdniny a já ho celou tu dobu neuvidím ani nevím jestli někoho nemá. To je dost možný když má dítě ani co dělá. Jestli o mně má vůbec zájem a už vůbec nevím co s tim mám dělat." všechno sem to ze sebe vysypal na jeden nádech. Oba dva vypadali zaskočeně asi do mě opravdu jen rejpali a nečekali to.
"Máš kečup?" řekl Heechul. To mě zabilo, sebral jsem se od stolu a chtěl běžet do pokoje. Cestu mi však zkřížilo vylité pití. Uklouzl jsem, při pádu se chytil židle, na kterou jsem na konec upadl.
"Ryeowook! Jsi v pořádku?!" rozkřikl se Heechul. Oba dva se zvedli a najednou byli u mě. Siwon zvedl židli. Nemohl jsem se postavit, strašně mě bolela noha. Nic jsem neříkal jen si držel místo na noze, které tak bolelo. Siwonovi to stačilo, aby pochopil. Vzal mě do náručí a odnesl do auta, s Heechulem v patách.

No super to mi ještě chybělo, zlomit si nohu. Takhle se do školy jen tak nedostanu. Ještě do toho všeho Heechulův žárlivý pohled, když mě Siwon nesl. Ty dva už jsou spolu dlouho, jako by to bylo nutné. Siwona znám už od plenek. Umřela mu matka, když mu bylo pět a o jeho otci nikdo nic nevěděl. Od té doby žil u nás. Je to můj nejlepší kamarád. Když mi řekl, že chodí s Heechulem docela mě překvapilo, že je gay. Je skvělý a má i dokonalé tělo, může mít každou holku, na kterou si ukáže. A nakonec si vybral Heechula.Ty dva jsou nejbližší co mám.

Dorazili jsme do nemocnice, skoro nikdo tam nebyl. Jak to tak vypadá, nikomu kromě mě se nic nestalo. Hned nás vzali do ordinace, byla tam jenom sestra.
"Omlovám se, ale budete muset chvíli počkat. Doktor odešel má ještě pauzu na oběd." řekla a pomohla Siwonovi dostat mě na lehátko. Heechul zůstal na chodbě, údajně nemá rád doktory. Opravdu super, já si něco udělám a ještě tu budu čekat na doktora, který se cpe někde v bufetu! Po pěti minutách, které mi přišlo jako celá věčnost se sestra zvedla a řekla něco v tom smyslu ať ještě počkáme a odešla.
Po chvíli sem přišel nějaký starý doktor co si ani neviděl na špičky nohou přes jeho břicho.
"Moc se omlovám, máme nedostatek lékařů. Právě skončila operace a sestra vám sem někoho pošle." řekl a obrátil se k odchodu. To se mi na tu nohu nemohl podívat on? Koukl jsem na Siwona, z jeho pohledu bylo poznat, že myslí na to samé. Unaveně jsem si lehl a zavřel oči.
"Omlouvám se, kolega snad dorazí z oběda každou chvíli." řekl někdo, kdo byl asi doktor. Neobtěžoval jsem se otevřít oči. Teď už mi bylo všechno jedno.
"Tak kde vás to bolí?" řekl trochu nejistým hlasem, který zněl důvěryhodně.
"Noha, uklouzl." řekl mu Siwon. Doktor mi nohu trochu zmáčkl. Myslel jsem, že mi upadne. Strašně to bolelo.
"Tak to je snad jasné, měla jste ho poslat na rengen a nenechat ho tu čekat a mě tahat kvůli nějakému domácímu zranění ze sálu sem. Sloužil jsem celou noc a jsem tu ještě teď" řekl dost naštvaným hlasem sestře, která se tiše přikradla zpátky do ordinace.
"Pan primář říkal, že tu máte zůstat dokud se Eun Jo nevrátí." odsekla.
"Vypsat žádanku na rengen snad zvládnete, ne?" řekl a někam odešel.

Když jsem se vrátil z rengenu, donutil jsem se podívat na doktory. Nevěřil jsem tomu co mě čekalo. Uviděl jsem dva doktory, jeden byl určitě ten co byl na tom obědě a druhý byl Kyuhyun. Úplně jsem ztratil řeč. Oba dva byli zabráni do nějakého rozhovoru.
"Počkej. To myslíš vážně?" řekl ten, který asi byl s tím obědem.
"Jo, jak jsme tu měli tu hromadnou bouračku, bylo to asi kolem pátý ráno. Přišel jsem ze sálu a lehl si na lékařák. A potom se to všechno stalo." řekl Kyuhyun s úsměvem na tváři.
"A pak si stěžuj, že si druhej den nevyspalej, když si tu trochu přesčas." řekl ten druhý.
"Trochu? Domů sem měl jít v 8."
"Ehm pánové nerada ruším váš rozhovor, ale máte tu pacienta." upozornila je sestra, co tu byla i před tím. Teď mi to teprve došlo. Ten doktor před tím to byl Kyuhyun. Nepoznal jsem jeho hlas! A to ten krátký rozhovor co jsem s ním vedl mi zněl hlavou od té doby stále dokola. Kyuhyun spolu se s druhým nenajedeným doktorem koukl na rengenové snímky.
"A co Erik, kdo ho hlídá?" pokračovali dál.
"Na prázdniny ho má u sebe Ara v Japonsku."
"Co to?"
"Kvůli těm službám a navíc jsme se tak i domluvili."
"A vrátíš se ty tam nebo pojede ona sem."
"Ona sem."
"Pánové nechci se opakovat máte tu pacienta." opět se ozvala sestra a rázným tónem jim připomněla mojí existenci.
"Ano, my víme. Zkoumáme snímky, tak nás nerušte." odpověděl jí nenajedený doktor imitací jejího tónu. Kyuhyun se neumránil a musel se pousmát. To sestru zřejmě naštvalo a odešla. Následoval rozhovor mezi oběma, který obsahoval spousu slov, kterým jsem nerozumněl. Jediné co jsme z toho se Siwonem rozumněli bylo, že ta noha je opravdu zlomená.
"Tak, až to uděláš snad tě primář pustí domů. Já du vedle do ambulance. Uvidíme se, až mě budeš střídat večer." řekl posměvačným tónem nenajezený doktor. Rozloučil se, omluvil se nám a odešel. Kyuhyun se na mě podíval a asi teprve teď si uvědomil, že jsem tu zpátky. Trochu zaraženě se na mě podíval. Sedl si k počítači a něco psal. Následoval klasický výslech, jméno, rodné číslo, jak se mi to stalo, apod.

"A minimálně čtrnáct dní zůstaňte v klidu, potom se přijďte ukázat." dodal a mrkl na mě s rošťáckým úšklebkem.
Dal bych za něj cokoliv, jen kdyby se na mě takhle usmál dříve. Ale co usmál se na mě teď to pro mě bylo nejdůležitější. Byl celý můj svět jen on.
"Teď vás odvezou do sádrovny a uvidíme se za dva týdny." řekl a odešel.
Cestou domů usnul Heechul v autě asi ho zmohla nemocniční atmosféra. Takže řídil Siwon. Připadal jsem si strašně, měl jsem sádru a berle a navíc Kyuhyun a ten druhý doktor mluvili o nějaké dívce, co se jmenuje Ara a má u sebe Kyuhyunova syna. Třeba je to jeho bývalá manželka, jsou rozvedeni a ona ho má na prázdniny. Nebo je to stále jeho manželka jenom on je v Korei a ona v Japonsku.
"To byl on?" zeptal se mě najednou Siwon.
"Co? Kdo?"
"Ten doktor. To je ten, který tě trápí? Nešlo si nevšimnout, koukal si na něj jako na obrázek."
"Hmm?" nechápal jsem jak na to přišel.
"No, hezký byl to se musí uznat." koukl na Heechula jestli stále spí, " nemysli si, že mi to nedošlo."
"Byl to on." nakonec jsem se přiznal.Siwon se jenom pousmál a jeli jsme dál.

Dorazili jsme domů. Siwon probudil Heechula polibkem, který jsem opravdu vidět nemusel. Z polibku jak jinak vzniklo spoustu dalších. Mezi tím co se ti dva líbali, já se snažil dostat z auta. Moc mi to nešlo, ale nakonec jsem na ty dva musel ještě počkat.

Došli jsme nahoru, ještě že nějaký génius vynalezl výtah v bytovkách, jinak by jsem se plahočil po schodech ještě teď. Sedl jsem si na pohovku a sledoval co budou dělat ty dva.
"Tak co budeme dělat?" řekl Siwon. Udiveně jsme se s Heechulem na něj podívali.
"Co?" řekli jsme oba dva najednou.
"Takhle tě tu nemůžeme nechat a navíc je to tak trochu i naše chyba." řekl omluvným tónem. Taj trochu, kdyby nepřišli nic by se nestalo.
"Zlato, říkal jsem ti, že dneska mám večer práci." začal Heechul.
"Vážne? A kdy se vrátíš?"
"Ráno. Říkal jsem ti to, když jsme kupovali oběd."
"Tak mi to zvládnem sami, že jo." řekl zklamaně.
Rozloučil se s Heechulem polibkem a ještě ho šel doprovodit ke dveřím. Natáhl jsem se na gauč, ta noha mě opravdu moc bolela. Ale mělo to i své výhody viděl jsem Kyuhyuna a za čtrnáct dní ho uvidím znova. Každodennímu vídání ve škole se to sice nevyrovná, ale alespoň něco.
"Nechceš si jít lehnou to pokoje?" řekl Siwon, když se vrátil. Podle mě to řekl jenom proto, že si neměl kam sednout.
"Ok." řekl jsem a pomocí berlí se vydal do pokoje.
Lehl jsem si do neustlané postele. Když jsem ráno vstal neměl sem chuť jí vůbec stlát. Přitáhl si peřinu až k hlavě a ležel. Siwon přišel, sedl si vedle mě a držel dvě sklenice s vodou, které postavil na můj noční stolek vedle postele. Povídali jsme si spolu až dlouho do noci.
"Tak co plánuješ dál?"
"Spát." řekl jsem mu. Neměl jsem vůbec chuť něco dělat nebo mluvit.
"Ale já myslel s Kyuhyunem." zarazil jsem se.
"Přece nemyslíš, že sem jen tak příjde a vyzná ti lásku." řekl, když jsem nic neříkal.
"Já nevím, jak s ním můžu promluvit. Nikdy jsem s ním nebyl sám."
"Tak já tam příště s tebou nepůjdu."
"A co mu mám podle tebe říct?
"Tak to musíš vědět ty."
"Když já před ním vždycky znervózním a nevím co mám říct." namítl jsem a Siwon se pousmál.
"On tak taky vypadá, ale teď už by si měl spát."
To bylo poslední co řekl a odešel.

Jak to myslel? On tak taky vypadá, že by na mě taky myslel. Ale to je blblost má dítě a manželku. Myslím, že jen tak neusnu.
OoOoOoOoOoOoO
Siwon se mnou strávil další týden, kdy se o mě starali střídavě s Heechulem. Ale potom museli oba odjet. Siwon musel odjet za jeho otcem, který byl vážně nemocný a Heechul měl něco s prací. Takže jsem zůstal sám.
OoOoOoOoOoOoO
Potom co uplynul i druhý týden měl jsem jít na prohlídku. Někdo zazvonil na zvonek. To byl pravděpodobně můj plánovaný odvoz. Heechul říkal, že mi někoho sežene. Jsem docela zvědavý kdo to je. Už hodinu jsem seděl připravený k odjezdu a konečně jsem se dočkal.
"Halo?" řekl jsem do sluchátka které končilo u zvonku venku přede dveřmi.
"Já, no víte, poslal mě Heechul." řekl nějaký dívčí hlas.
"Počkejte chvíli, jsem hned dole." zavěsil jsem a vydal se do výtahu.
Došel jsem dolů a uviděl velice krásnou dívku. Myslel jsem, že Heechulovi potom všem co se stalo první den prázdnin dojde, že jsem na opačné pohlaví.
"Ahoj, já jsem Yuri." představila se, jen co jsem vyšel na ulici.
"Ahoj, já jsem Ryeowook." řekl jsem a usmál se.
Nasedli jsme do auta a jeli. Cestou jsme moc nemluvili, jen pár vět.

Dorazili jsme a Yuri šla se mnou. Ptala se řekl jsem jí, že je to na ní. Cestou jsme šli okolo operačního sálu. Právě z něj vyšel Kyuhyun spolu s nějakou mladou sestřičkou. Vzájemně se na sebe usmívali. Prošel okolo nás, jako kdyby si nás ani nevšiml.

Došli jsme k chirurgii, tentokrát to bylo mnhem horší než minule. Byla tu obrovská spousta lidí. Z doslechu jsme se s Yuri dozvěděli, že měli příjem, takže nemohli ambulovat.

Půl hodina, kterou jsme tam čekali uběhla docela rychle. S Yuri jsme si povídali o všem možném. Dokonce otevřeli i druhou ordinaci asi jim došlo, že tímhle tempem by jsme tu byli ještě zítra. Spatřil jsem i hladového doktora, místo kterého mě příjmal Kyuhyun. Jak to s ním bylo jsem řekl Yuri, vypadala docela pobaveně.

Hodinu na to jsem se dostal do ordinace. Yuri zůstala na chodbě. Vešel jsem dovnitř a uviděl Kyuhyuna s tou samou sestřičkou, s kterou jsem ho potkal před tím. Vypadali stále stejně pobaveně.
"Dál je tu Kim Ryeowook, před čtrnácti dny si zlomil nohu. Je tu na prohlídce." řekla sestřička a podala Kyuhyunovi nějaké papíry. Ten se na ně podíval, potom na mě. Nic neřekl jen vypsal nějaký papír a podal ho sestřičce.
"Ať ho vemou přednostně, myslím, že už tu čekal dost dlouho."
To bylo všechno co se stalo. Potom jsem šel se sestřičkou a Yuri, která se k nám připojila na rengen.

Teď jsem pochopil co Kyuhyun myslel tím přednostně, bylo tu několik desítek dalších lidí. Jen co vyvezli nějakého pána na lehátku přišel jsem na řadu já.
Po rengenu jsem opět předběhl celou kolonu lidí, kteří čekali. Jen jsme chvilku čekali, než vyšel chlapeček, který měl ovázanou ruku. V ordinaci byl stále Kyuhyun, ale tentokrát tam byla jiná sestřička. Sestřička s kterou jsem přišel se na tu druhou podívala opovrženým pohledem a věnovala se Kyuhyunovi.
"Snímky z rengenu vám poslali na počítač." řekla sladce a začala se pře Kyuhyunem nakrucovat. Nevěnoval jí jediný pohled.
"Děkuju, můžete na chvíli odejít obě dvě?"
Obě po sobě vrhli vražedné pohledy a odešli. Potom se zadíval na snímky do počítače.
"Nemusel jste je vyhodit." řekl jsem.
"Ale musel, jinak by to nedopadlo dobře." řekl a stále hleděl do počítače. Byl jsem nervózní, už jenom z toho že ho vidím. Teď jsem s ním sám v ordinaci a on vyhodil obě dvě sestřičky na chodbu. Zvedl se a šel ke mně. Na rengenu mi sundali sádru, takže mi mohl Kyuhyun nohu prohlédnout.
"Promiňte, že se ptám, ale vy máte přítelkyni?" řekl a začal mi prohlížet nohu. Byl jsem zaskočený tou otázkou. Jen co se mě dotkl cítil jsem po celém těle lehké zachvění. Jeho dotek byl jemný a příjemný.
"Ne nemám, jestli myslíte tu dívku na chodbě, tak ta mě jenom přivezla." snažil jsem se vykroutit z obvinění, že jsem zadaný.
"Proč se ptáte?"
"Já jenom že kdyby byla, tak se o vás moc dobře nestarala. Noha se vám zahojila méně, než jsme čekali. Říkal jsem vám, ať jste v klidu a nic neděláte." řekl a vrátil se zpátky k počítači. Připadal jsem si hloupě. Já čekal kdo ví co a on mi řekne tohle. Začal něco psát do počítače.
"To tu sádru dostanu zpátky?" zeptal jsem se, víc hloupě už stejně vypadat nemůžu.
"Ne, i když to není nic moc, dáme vám ortézu. Ale na tu nohu nedošlapujte ani nc nedělejte, jinak to bude ještě horší než teď." řekl a přísně se na mě podíval. Připadal jsem si jako dítě, když provede nějakou hloupost, za kterou se musí potom stydět. Když dopsal, zvedl se a šel pro sestřičku. Přišla ta, která se mnou byla na rengenu.
"Přines prosím nějakou ortézu po zlomenině." řekl jí Kyuhyun. Jen kývla a odešla. Dal mi nějaký papír, chtěl jsem se zvednou z lehátka, ale chytl mě za rameno.
"Má se o vás kdo postarat?"
"A-Ano, doma na mě čeká kamrád." zalhal jsem. Nechtěl jsem vypadat jako nějaký chudák, který se o sebe neumí postarat. Jen kývl. Když přišla sestra, dala mi ortézu a já odešel.
OoOoOoOoOoOoO
Přišel jsem domů a přemýšlel nad dneškem a vším tím co se stalo. Nechápal jsem nic. Nic co řekl Siwon ani to co se stalo s Kyuhyunem. Perou se o něj sestřičky, tak přŕoč bych ho měl zajímat já? Navíc mě jenom po krátké procházce bolela noha. Začal jsem proklínat Siwona i Heechula, že jsem vůbec šli. Už jsem skoro usnul, ale z mého polospánku mě vytrhl zvonek. Kdo to může být? Jediný kdo mě napadl byla Yuri. Jenže ta by zavolala, dal jsem jí moje číslo na mobil. Došel jsem ke dveřím a otevřel. Nemohl jsem uvěřit tomu co jsem viděl, ve dveřích stál Kyuhyun.

C-co tady děláš?" vypadlo ze mě najednou.
"My si tykáme?" to nebyla odpověď kterou jsem zrovna čekal. Jen jsem tam stál a koukal na Kyuhyuna, nezmohl jsem se na jediné slovo.
"Můžu jít dál?" řekl asi po pěti minutách ticha, kdy jsem na něj jen tupě zíral.

"J-jo." vykoktal jsem ze sebe a uhnul mu z cesty. Vešel dovnitř a rozlédl se kolem. Stále jsem z něj nemohl spustit oči. Co tady dělá? Jak vůbec ví kde byldlím? Měl jsem spoustu otázek, ale žádnou odpověď.
"Neříkal si, že tu máš kamaráda?" přeušil ticho tou otázkou, které sem se bál.
"No, víš on. Tedy já-"
"Jsi tu sám, že jo." přerušil mé koktání.
"Ano, Siwon odjel před týdnem za svým nemocným otcem." řekl jsem zkamaně.
"To je ten, který s tebou byl na ambulanci, když se ti to stalo?"
"Jo." řekl jsem a posadil se.
"Co tady vůbec děláš? A jak víš, kde bydlim?" musel jsem se ho na to zeptat.
"Jsem doma sám, Erik je u Ary a nemocniční sestřičky už mě omrzely. Pak jsem si vzpomněl na tebe a došlo mi, že tě vezla nějaká dívka do nemocnice asi tu na tebe nikdo nečeká. Tak jsem se koukl do tvé zprávy."
"Cože?" řekl, že už ho omrzely nemocniční sestřičky. To znamená, že buď zahejbá své ženě nebo je svobodný a jen tak si užívá.
"Vím, že bych takhle zneužívat lékařské zprávy neměl." dokončil své vyprávění.
"Takže jsi tu jenom protože se nudíš?" sakra to jsem říct neměl.
"Ne, protože nechci, aby Erika učil někdo jiný." má o mě starost?
"Proč?" zeptal jsem se.
"Protože změn si užil poslední dobou už dost." řekl se smutným výrazem a zadíval se do země.
"Hmm?" podíval jsem se na něj s tázavým pohledem.
"To je jedno." řekl a odvrátil pohled jinam.
"Mně to můžeš říct." snažil jsem se ho donutit, aby mi všechno řekl.
"To je na dlouho."
"Já ti nikam neuteču." odpověděl jsem mu s povzbudivým úsměvem.
"Tak fajn, ale pak si nestěžuj, že tě otravuju vyprávěním o mém zakženém životě." řekl a ucilil se. Sedl si vedle mě a začal vyprávět. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Jsem doma se zlomenou nohou, on tu sedí vedle mě a chystá se mi vyprávět o svém životě. Přišel úplně sám bez donucení. Možná mu na mně alespoň trochu záleží. Přišel jsem si s ním jako v nebi.
Řekl mi o sobě skoro vše. Tedy od té doby co potkal jeho bývalou ženu. Potkal jí v Japonsku, když studoval. Zamiloval se do ní a po dvou letech se jim narodil syn. Po pěti letech od narození Erika umřela na rakovinu. Po roce, který uplynul od jejího úmrtí se odstěhoval do Koree, protože tu vyrůstal. Nemá nikoho jiného, než svého syna. Tedy má sestru, která je v Japonsku s jeho rodiči. Jeho rodiče se ho zřekli, jen co jim oznámil, že čeká dítě. Od té doby s nimi nemluvil. Je v kontaktu jen s jeho sestrou. A těď žije tady a je svobodný. (Stručný Kyuhyunův příběh)
"Tak to je všechno a teď mi něco řekni o sobě." řekl nakonec.
"Něco o mně?"
"Já ti toho osobě řekl dost a nic o tobě nevím. Jenom to, že si učitel, co neumí ani chodit." řekl a usmál se.
"Tak já žiju sám, rodiče mi umřeli a jediný koho mám je Siwon, s kterým jsem vyrůstal. Bývá tu často i s Heechulem, to je jeho přítel on je totiž gay." převyprávěl jsem mu svůj život v pár větách.
"A dál?"
"To je všechno." řekl jsem a nastalo ticho.
"Ty jsi tedy teď nezadaný?" nahodil jsem téma, které mě teď zajímalo ze všeho nejvíc.
"Teď jo, nenašel jsem žádnou, co by byla schopná být se mnou a zároveň se postarat o Erika."
"Tobě na něm záleží hodně."
"Ze všeho nejvíc." podíval se na mě a usmál sladkým úsměvem. Ve skutečnosti je mnohem příjemnější, než v mých představách. Je dokonalý, nechápu proč ho jeho rodiče nesnáší.
"Do kdy tu budeš?"
"Dokud ti tu nebudu překážet."
"To nebudeš nikdy."
"Zejtra mam službu od 2, tak tu snad s tebou budu moct zůstat, ještě si něco uděláš." prostě ho miluju, nechci aby dnešek skončil! Už bez něj nemohu být. Usmál jsem se na něj a povídali jsme si dál. Dokud jsme oba neusli.
OoOoOoOoOoOoO
"Dobré ráno." řekl mi Kyuhyun jen co jsem se probudil.
"Dobré." řekl jsem rozespale, podíval jsem se na Kyuhyuna, vypadal jako by celou noc nespal.
"Jak se ti spalo?"
"Skoro jsem nespal." také podle toho vypadal.
"Jak to, mohl si si jít lehnout do pokoje."
"To by jsem nemohl být s tebou a koukat na tvou rozkošnou tvář, když spíš." řekl, připadalo mi, jako kdyby ho někdo přes noc vyměnil. Podíval se na mě jedním z jeho sladkých pohledů a políbil mě.
"Woooooooookie!" probudil mě známý hlas. To né byl to jen sen. Otevřel jsem oči, ležel jsem s Kyuhyunem na gauči, hlavu jsem měl na jeho hrudníku. Stále spal, vypadal tak roztomile a nevinně, bylo mi strašně líto toho co se mu stalo.
"Wooookie! Jsme doma!" křičel někdo po bytě. Kyuhyun se začal pomalu probouzet, otevřel oči a podíval se na mě, stále jsem na něm ležel. Pomalu jsem se zvedl.
"Dobré rá-." nestačil jsem doříct, do pokoje vběhl Siwon.
"Woo-" zarazil se v půlce slova a podíval se na nás. Kyuhyun ležel stále na gauči a já měl ruce hned vedle jeho pasu. Byl jsem trochu nadzvednutý, ale pohled na nás musel být torchu zvláštní. Hned za Siwonem vešel do obýváku Heechul.
"Wow, Wookie tohle bych od tebe nečekal. Myslel jsem, že máš toho s tim děckem." řekl jen co vešel do místnosti. Siwon stál kousek od dveří s otevřenými ústy a Kyuhyun stále nechápal na co tak koukají. Koukl se na mě, potom na sebe a pak mu to došlo. Odtáhl se ode mě a stoupl si. V pokoji panovalo ticho a napjatá atmosféra.
"V-vy co tu děláte?" vypadlo nejistě ze Siwona.
"Já ti to vysvětlím." řekl jsem rychle.
"Tak to je snad jasný co se tu stalo." řekl hned Heechul, někdo by mu měl tu držku zalepit, ale bylo pozdě, po tomhle se mnou Kyuhyun už mluvit nikdy nebude.
"Promiňte, ale nevím o čem tu mluvíte." řekl naprosto klidným tónem, jen jsem čekal, až začne křičet něco v tom smyslu, co si asi myslíte vy podělaný teplouši. Ale byl naprosto v klidu. Oba dva jenom přejížděli pohledy mě a Kyuhyuna. Nemohl jsem to vydržet, chytl jsem Kyuhyuna za ruku a odtáhl ho pryč do vedlejší místnosti, tedy spíš dobelhal jsem se i s ním do vedlejší místnosti.
"Promiň já se omlouvám." řekl jsem zklamaně.
"To nevadí, uvidíme se jindy. Emm tedy pokud u toho nebodou ty dva." řekl a usmál se. Vyndal z kapsy mobil a dal mi ho.
"Napiš mi tvoje číslo." podíval jsem se na něj, už s trochu šťastnějším výrazem. Vzal jsem mobil a napsal svoje číslo. Vrátil jsem mu mobil i se svým číslem.
"Napíšu ti." to bylo poslední co mi řekl, pak odešel domů.

Bylo mi tak líto, že odešel a zároveň jsem byl naštvaný na Siwona. Proč tak křičel? Proč vůbec přijel zrovna teď? Proč sebou bral Heechula? Proč má Heechul tak blbý kecy? Sebral jsem se a šel zpátky do obýváku.
"Promiň Wookie." řekl Siwon a obejmul mě.
"Promiň? Tohle jenom blbý promiň nespraví, ty to nechápeš! Už se mnou nikdy nepromluví a to jenom kvůli vám dvoum." začal jsem na ně křičet a cítil jak mi tečou slzy po tvářích. Oni tam jen stáli a dívali si na mě. Nemohl jsem tam s nimi být, odešel jsem do pokoje a lehl si do postele. Byl jsem tak naštvaný a zároveň smutný. Vyložil si to Kyuhyun tak jak si myslím. "Toho s tím děckem" to mu muselo dojít. Napíše mi jak slíbil?

Uběhl týden od doby co se to všechno stalo. Kyuhyun nenapsal, třeba si to jenom potřebuje ujasnit. Se Siwonem i Heechulem se bavím, ale tohle jim nikdy neodpustím. Dokud se s ním neuvidím a nepromluvíme si, tak odmítam s nimi něco mít. Uvidíme, za týden půjdu s nohou do nemocnice třeba tam bude.
Dneska. Dnes jdeme do nemocnice. Na nohu už došlapuju normálně a už nebolí. Jsem strašně nervózní, bude tam? Jen co jsme se nasnídali, jeli jsme všichni tři.
Do nemocnice jsme dorazili kolem desáté hodiny. Lidí tu bylo poměrně málo. Sedli jsme si před ordinaci a čekali.
"Další." ozval se hlas sestřičky. Přišli jsme na řadu. Řekl jsem obou ať počkají, o další trapas jsem nestál. Vešel jsem dovnitř, ale Kyuhyun tam nebyl. Nebyl tam žádný doktor.
"Posaďte se." řekla sestra. Najednou vešel do ordinace nějaký doktor, kterého jsem viděl poprvé v životě. Ach jo není tu.
Vyšel jsem zklamaně ven na chodbu.
"Tak co byl tam?" vyptával se hned Siwon.
"Ne." řekl jsem smutně a koukl se na něj, ale nikde sem neviděl Heechula. Bylo mi divné, že neřekl nic "chytrého" jak je jeho zvykem.
"Kde je Heechul?"
"Šel si něco zařídit."
"Zařídit? Neříkal že nesnáší doktory?"
"Nevím, najednou odešel, tak tu na něj počkáme." Sedl jsem si vedle něj a čekali jsme na Siwona. Ach jo kde je? Asi za čtvrt hodiny přišel.
"Čekali jste dlouho?"
"Jo čekali." odsekl jsem a chystal se k odchodu. Najednou jsem zahlédl Kyuhyuna, byl do normálního oblečení a vyšel z pokoje lékařů. Měl vyděšený výraz. Stalo se něco? Vypadalo to, že někam spěchá, šel rychlým krokem rovnou z nemocnice. Zapomněl na mě? Jak jsme šli Siwon zpozoroval mou náladu.
"Když už nemáš berle, stavíme se někde na pořádně nezdravej a mastnej oběd." navrhl Heechul.
"Jen když to zaplatíš." usmál jsem se, tohle si přece nemůži nechat ujít.
Dorazili jsme do našeho oblíbeného fast-foodu a objednali si co nejvíc jídla. Potkali jsme tam Sungmina s Yesungem, jako skoro každý den seděli u stejného stolu a cpali se hamburgery. Na to jak tu sou často je zázrak, že každý neváží 100 kg. Sedli jsme si k nim a začali jíst. Nedalo se si nevšimnout jak se ty dva cpou. To je ztracený případ, řekl jsem si pro sebe a ukousl si svého cheeseburgru. Při tom jsem pozoroval okolí. Když jsme dojedli, seděli jsme tam nějakou chvíli, než jsme se dokázali pohnout. Rozhodli jsme se už opravdu jít, Sungmin s Yesungem šli s námi. Auto jsme měli až o dvě ulice dál. Navrhli jsme Siwonovi, že by pro to auto mohl dojít sám a vrátit se pro nás, ale nějak to nevyšlo. Šlo nás všech pět, byli jsme přejezení a napokraji sil.
Došli jsme k autu, od něj nás dělilo jen přejít ulici, přišlo nám, jako kdybychom prošli celou Koreu. Rozhlédli jsme se přecházeli ulici. Došli jsme k němu, stáli jsme mezi bytovkama u našeho auta a čekali, až Siwon najde klíče. Přišlo nám to jako celou věčnost. Kolem nás bylo plno lidí, všichni někam mířili. Nechápu kam jsou prázdniny, nadá se nic dělat po pár dnech je neuvěřitelná nuda.
"Mám je." řekl Siwon a vytáhl klíčky od auta. Všichni jsme vlezli do auta a vyjeli.
Dojeli jsme. Před jejich domem stála Yuri, ta dívka co mě vezla do nemocnice. Uvědomil jsem si, že Siwon vlastně říkal, že tu bude.Přijeli jsme k domu kde bydlí Siwon a Heechul, bydleli v domku, který se dělil na dvě části. V jedné té větší bydleli oni a v té menší někdo jiný.
"Kdo vlastně bydlí vedle vás?" zeptal jsem se, jen co jsme vystoupili.
"Nevím, nebydlí tu dlouho a pořádně jsme ho jestě neviděli." řekl Siwon
"Ale asi nějaká holka s děckem." dodal Heechul. A měl pravdu, jen co to dořekl, otevřeli se dveře. Vyšla nějaká dívka ani si nás nevšimla, koukala na přijíždějící černé auto. Hned na první pohled, bylo jasné, že je to luxus, který si jen tak někdo nemůže dovolit. Auto zaparkovalo za Siwonovým autem, dívka se pousmála. Dveře od auta se otevřeli a z auta vystoupil jeho řidič. Okamžitě jsem si uvědomil, že to není pro mě normální člověk, byl to Kyuhyun. Nenápadně jsem si stoupl za Yesunga a sledoval co bude Kyuhyun dělat. Zamkl auto a šel přímo k dívce, co bydlela vedle kluků. Siwon si nejspíš uvědomil co se děje a stoupl si tak, abych nebyl vidět. Kyuhyun pokračoval dál za dívkou. Jen co k ní přišel, obejmul jí a políbil na tvář. Ta dívka byla velice krásná, měla dlouhé vlasy až na záda. Poměrně vysoká, štíhlá, oči hnědé a zářivý úsměv. Kyuhyun vstoupil dovnitř a ona zavřela dveře. Všichni jsme tam stáli a koukali na už zavřené dveře.
"Máte překrásnou sousedku." vypadlo ze Sungmina.
"Ten kluk měl hezkej zadek." řekl na to Heechul. Siwon se na něj zlostně podíval.
"To si myslel vážně?" řekl uraženě.
"Jo, ale na tebe nikdo nemá." řekl a políbil ho. Všichni čtyři jsme protčili oči a vydali se směrem ke dveřím.
U Siwona s Heechulem jsme všichni byli až do noci. Mně celou dobu vrtalo hlavou co Kyuhyun chtěl té dívce. Proto nenapsal? Našel si holku, ideální matku pro jeho syna. Dokázelo bych se o něj taky postarat o oba. Nebo je to děvkař a mění jednu holku za druhou a dneska to byla tuta? Říkal přece něco o sestřičkách z nemocnice, už jenom to jak se na sebe dívali, když byli dvě v přítomnosti Kyuhyuna. Sungmin odešel v osm večer, měl ještě sraz s jeho přítelkyní. Yuri v devět. Yesung odešel v deset, že jde zítra do práce. Já se rozhodl, že půjdu nejdéle v jedenáct.
Když jsem odcházel Siwon říkal, že mě odveze domů, řekl jsem, že nechci, že pojedu tramvají. Vyšel jsem na ulici a pohlédl na vedlejší dveře, třeba teď vyjde a půjde domů, ale nic se nestalo. Pomalu jsem šel, bylo půl dvanáctéa a byla tma. Zavřel jsem za sebou vrátka a směřoval jsem na zastávku.
"Chceš vzít domů?" promluvil někdo do tmy. Poznal jsem, že to byl Kyuhyunův hlas.
"Slíbil si, že napíšeš." řekl jsem smutně.
"Jedeš tedy?" dělal jako by mě neslyšel.
"Jestli můžu."
"Tak si nastup." řekl a sedl si do auta. Otevřel jsem dveře a teď teprve spatřil jak vypadá. Jeho obličej nezářil štěstím a energií jako při našem prvním setkání. Vypadal smutně a ustaraně, radši jsem nic neříkal a dělal jako by jsem si toho nevšiml. Co se mu stalo? Vyjeli jsme.
"Tak co noha?" zeptal se.
"Dobrý, už nebolí. Dneska jsem byl v nemocnici." odpověděl jsem. Do konce cesty jsme nic neříkali. Kyuhyuna něco trápilo. Nevěděl jsem co a radši jsem se ani neptal.
Dojeli jsme ke mně. Zaparkoval mi přesně přede dveřmi. Chystal jsem se vystoupit.
"Proč se tváříš, jako kdybych ti ublížil?" zeptal se a stále koukal dopředu.
"Nenapsal si, jak si slíbil."
"To je všechno?" nepoznával jsem ho, jak se chová ani jak vypadá.
"Co ti je? Proč se mnou takhle mluvíš?" řekl jsem ublíženě.
"Jak s tebou mluvím?" dál se vyptával
"Jako kdyby si mě nenáviděl, jako kdybych byl ti byl na obtíž."
"Promiň, to si jenom blbě pochopil."
"Jak blbě pochopil?" nechápal jsem ho, byl jako vyměněný.
"Proč ses přede mnou schoval? Neříkal si, že si svobodný? Když jsem tě viděl, byl si tam s tou holkou." on si nás všiml, dělal jako když nás nevidí, ale přes to toho viděl víc než dost.
"Proč mi to vyčítáš? Vždycky když tě potkám, děláš, že mě nevidíš! No a co, tak s námi byla Yuri, ale nic s ní nemám. To ty más miliony holek. Co třeba ty sestřičky nebo ta dívka cos jí dneska líbal na tvář!" byl jsem zvědavý, jak se z toho vykroutí.
"Tak proto ses schoval? Čekal si co udělám, až dojdu k tý holce?" usmál se, "nikdy by sem se s žádnou sestřičkou nevyspal. A ohledně tý holky, to je moje sestra Ara, myslím, že jsem ti o ní říkal. Má tu přítele, tak jsem byl za ní a byl tam i Erik, tak proto jsem tam byl tak dlouho." to jsem opravdu nečekal.
"Víš, pro mě jsou důležitější věci, než holky." řekl. Už vypadal trochu líp, vracela se mu barva do obličeje. Takže to všechno bylo jen kvůli mně?
"Jaký důležitější?"
"Třeba Erik."
"A dál?"
"Jak dál?"
"No, další."
"Práce?"
"Jsi workoholik?"
"Co? Né nejsem.Proč?"
"Když je práce důležitější než -" nedořekl jsem, protže mu začal zvonit mobil. Podíval se na displej a zvedl ho.
"Eriku?" volal mu syn, teď není pozdě?
"Cože?" řekl dost zděšeně. Koukal jsem na něj a sledoval ho dál.
"Ok, jedu tam." ukončil hovor a položil.
"Co se stalo?"
"Jedeš se mnou?" ignoroval mou otázku.
"Jo jedu." kývl jsem. Kdybych jel tramvají, už by jsem spal. Teď jedu zpátky k jeho sestře, která bydlí vedle Siwona. Doufal jsem, že je nepotkám.
"Kyuhyun, co se stalo?" opatrně jsem se zeptal.
"Ara se pohádala s tím jejím přítelem, odešla a nechala tam Erika. Toho zmlátil. Volal mi a brečel do telefonu." řekl, koukal stále na cestu. Siwon ani Heechul neví, kdo je jejich soused, že to není dívka s dítětem, ale nenormální chlap co mlátí děti.
"A ty víš kde je?"
"Ara? Ne to nevím."
Dojeli jsme na místo. Vystoupili jsme z auta a zamířili ke dveřím. Chtěl jsem se zeptat jestli mám zazvonit, ale Kyuhyun nadzvedl rohožku a vyndal klíč. Odemkl a vešel dovnitř. Šel jsem za ním. Došli jsme do obývacího pokoje.
"Tati!" vykřikl Erik, přiběhl ke Kyuhyunovi a objal ho. Kyuhyun ho zvedl. Erik si omotal ruce okolo jeho krku a nohy okolo pasu.Oči měl uplakané a na sobě měl roztomilé světle-modré pyžamo.
"Co tu děláš?" řekl nějaký hlas. V zápětí vešel do pokoje nějaký muž. Kyuhyun se na něj podíval a podal mi Erika. Ten se mě pevně chytl.
"Přišel jsem si pro něco co ti nepatří." řekl naprosto klidně.
"Nemáš tu co dělat."
"Ty nemáš právo, mlátit Erika." jen co to Kyuhyun dořekl napřáhl se ten muž, aby mohl Kyuhyuna uhodit. Erik mě sevřel pevněji. Kyuhyun chytl jeho ruku. To si, ale nenechal líbil a vrhnul se na Kyuhyuna. Ten ho jenom odstrčil. Pohledem mi naznačil, ať odvedu Erika pryč. Otočil jsem se a odcházel s dítětem v náručích.
"Nehodl-" to bylo vše co jsem zaslech, když jsme odešli.
Došli jsme k autu, jednou rukou jsem otevřel dveře od auta a druhou jsem stále přidržoval Erika. Měl položenou hlavu na mém rameni a stále se mě držel. Posadil jsem ho na zadní sedačku.
"Kdy se vrátí táta?" řekl ospale.
"Určitě brzy." řekl jsem nejistě a pohlédl na dveře od domu.
Během deseti minut přišel Kyuhyun. Vlasy měl do obličeje, do kterého jsem mu neviděl. Jen mlčky nasedl do auta. Sedl jsem si dozadu k Erikovi, který usínal. Nebylo se čemu divit bylo skoro dvě v noci.
Vyjeli jsme a zastavili u nějakého domu, nejspíš patřil Kyuhyunovi. Vystoupil a šel pro Erika. Pomohl jsem mu ho vyndat z auta, při tom jsem se snažil mu pohlédnou do obličeje, ale on, tma, i jeho vlasy mi to neumožnili. Erik usnul ai deset minut, potom co jsme vyjeli. Vzal ho do náruče.
"Jdeš taky?" zeptal se. Uvědomil jsem si, že stojím na ulici, někde kde jsem poprvé v životě a neviděl jsem žádnou zastávku. Bylo tu jen spoustu domů a tma. Jen jsem kývl na souhlas. Otočil se a šel k domu, přidal jsem do kroku, abych mu stačil.
Došli jsme ke krásnému domu, který vypadal úchvatně, ale to nebylo nic oproti tomu jak vypadal ve vnitř. Seděl jsem v obýváku a čekal na Kyuhyuna, až uloží Erika. Zajímalo mě co se stalo uvnitř, mezi tím co jsem byl venku. Prali se?
Z mého snění mě vytrhl Kyuhyun, jen co vešel do místnosti. Ofinu měl přes oči, stále jsem na něj moc dobře neviděl, v pokoji moc světla nebylo.
"Promiň." řekl a zahleděl se do země.
"V pohodě." řekl jsem. Přišel ke mně a posadil se vedle. Teď jsem mu teprve uviděl do obličeje. Bylo mi hned jasné, že se poprali. Naštěstí neměl nic víc, než podlité škrábnutí na tváři a krvavý koutek u úst. Odhrnul jsem mu rukou ofinu z očí a zadíval se do nich. Chtěl jsem mu říct jak moc ho miluju, ale co by na o řekl on? Nechtěl jsem to všechno zkazit. Byli jsme tu oba dva spolu v domě s jeho synem. To bylo to co jsem si přál. Jediné co mi chybělo bylo to ho políbit. Chtěl jsem to udělat, ale bál jsem se.
"Přespíš tu?" řekl a podíval se před sebe.
"Nemusím tu být, stačí když mi řekneš, kde je tu nějaká-"
"Prosím, zůstaň." skočil mi do řeči.
"Tak dobře." přesně na tohle jsem čekal, "ale nejdřív mi řekni kde je tu koupelna."
"Koupelna? Tam" ukázal na dveře. Zvedl jsem se a šel ke dveřím, které mi ukázal.
Otevřel jsem je a rozhédl se kolem. Zamířil jsem k umyvadlu a vzal do ruky malý ručník, který jsem trochu namočil do vody. Vrátil jsem se zpátky ke Kyuhyunovi, trochu divně na mě koukal. Přiblížil jsem ručník ke Kyuhyunovo obličeji, abych mohl setřít krev, ale ucukl.
"Neboj." řekl jsem a vše opakoval. Tentokrát se mi to povedlo. Ručník se dotkl jeho škrábance. Potom jsem ho přiložil k jeho koutku a začal utírat už zaschlou krev.
"Proč je pro tebe důležitější práce než holky?" začal jsem tam, kde jsme před tím skončili.
"Protože mezi Erikem a prací je ještě něco důležitějšího."
"Co?" začal jsem vyzvídat. Ucítil jsem na svém zápěstí Kyuhyunovo ruku. Odsunul ji od svého obličeje.
"Něco důležitého." stále držel mou ruku a koukal se mi do očí. Nemohl jsem to vydržet a uhnul jsem pohledem, koukal jsem na naše ruce. Vyvlékl je z jeho lehkého sevření a vjel mu svou rukou do té jeho. Cítil jsem jak mi červenají tváře a stále jsem hleděl na naše ruce, takže jsem neviděl, jak reagoval. Byli jsme otočeni k sobě a já čekal na jeho reakci. Chvíli si nic nedělo, to neví co chce, že nic nedělá nebo si se mnou jenom hraje? Zrušil spojení rukou, v tu chvíli mě polil pot a nevěděl jsem co mám dělat. Tou rukou, za kterou jsem ho držel mi nadzvedl hlavu, do takového úhlu aby mi viděl do očí. Měl smutný výraz ve tváři.
"Nezasloužím si tě. Neznáš mě." řekl a zvedl se, připravený k odchodu. Chytl jsem ho za ruku a stoupl si vedle něj.
"Proč? Neřekl si mi o sobě snad všechno?"
"Ne, neřekl jsem ti pravdu." vyvlékl se mi a odcházel.
"Tak mi jí řekni teď!" zastavil se a byl ke mně otočený zády.
"Nechci, aby ses na mě tak díval."
"Jak?"
"Tak jak si to zasloužím."
"Jak?" chtěl jsem znát pravdu a dále jsem naléhal, ať mi všechno řekne.
"Ryeowook, stále ti to nedošlo? Erikovi je 6 narodil se mi, když mi bylo 17! To je důvod proč mě otec nenávidí.Vyhodil mě. Odešel jsem sem k babičce, řekla mi, že tu můžu zůstat, ale jenom pokud si jí vezmu a začnu se starat." stále byl otočený.
"Ale ona babičku neměla ráda, jednou když se pohádali jsem je vzal oba a odstěhovali jsme se. Neumřela, rozešli jsme se, protože babička onemocněla a já cítil vinu, tak jsem se vrátil. Teď leží v nemocnici a je to s ní vážný. Ta holka co jsem řekl, že je moje sestra je ve skutečnosti ona, Erikova máma. Ten muž je její nový manžel a bije jí. Mlátil i Erika, proto jsem pro něj jel. Jinak ho mám v péči já, ale chtěla ho k sobě na prázdniny." odmlčel se, " nechtěl jsem, aby si to všechno věděl hned na začátku, proto jsem ti to neřekl a lahl jsem." všechno mi řekl a odešel pryč. Díval jsem se dokud nezavře dveře. Celou dobu mi lhal, jenom kvůli tomu, abych se na něj nedíval jako na rozmazlenýho parchanta, co si neváží toho co má? Byl jsem zklamaný. Neměl jsem slov.
Pomalu jsem se vydal ke dveřím, ale nedokázal jsem odejít. Otočil jsem se a snažil jsem se vzpomenout, které dveře jsou ty, kterými odešel. To ale nebylo nutné. Stál tam opřený o zeď a pozoroval mě. Měl oči zarudlé, bylo mu to asi hodně líto. Rozeběhl jsem se k němu a objal ho.
"Odpustíš mi?" řekl.
"Miluju tě už od první chvíle, tohle můj názor nezmění." řekl jsem a začali mi téct slzy.
Trochu se ode mě odtáhl a něžně mě políbil. Já se přidal.
"Miluju tě." řekl a pokračoval dál. Přitáhl si mě k sobě a zajel mi rukou pod tričko. Oba dva jsme věděli, že tahle noc(ráno) ještě nekončí. Teď jsem měl všechno co jsem chtěl.
avatar
Naya
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ] School love

Příspěvek  ...Lenny... za Thu Jun 23, 2011 9:52 pm

Tákže :064: Je to pěkné, hezky napsané, dobrý nápad a skvěle mi to zpříjemnilo večer :052: Ááh Heechula bych za ty kecy zabila :057: Jen tak dál :052:
avatar
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ] School love

Příspěvek  Naya za Fri Jun 24, 2011 3:03 pm

...Lenny... napsal:Tákže :064: Je to pěkné, hezky napsané, dobrý nápad a skvěle mi to zpříjemnilo večer :052: Ááh Heechula bych za ty kecy zabila :057: Jen tak dál :052:

Děkuju moc Úsměv
avatar
Naya
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ] School love

Příspěvek  9pitris za Fri Jul 01, 2011 9:03 pm

och tohle je takové hezké počteníčko také zpestření dne no spíš večera tohle se četlo samo no prostě jedna báseň jak je vidno heechul je pořád stejný narcista škoda že jim to ti dva na začátku zkazili ae nakonec to dopadlo dobře Úsměv jen by mě zajímalo kam si zašel chul v tom špitále XD ae ten konec je krásney jen mám otázku tohle už je konec nebo k tomu bude etě nějaký dodatek docela by mě zajímalo estli spolu budou a jak to dopadne s tou jeho ženou
avatar
9pitris
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ] School love

Příspěvek  Naya za Wed Jul 06, 2011 6:51 pm

9pitris napsal:och tohle je takové hezké počteníčko také zpestření dne no spíš večera tohle se četlo samo no prostě jedna báseň jak je vidno heechul je pořád stejný narcista škoda že jim to ti dva na začátku zkazili ae nakonec to dopadlo dobře Úsměv jen by mě zajímalo kam si zašel chul v tom špitále XD ae ten konec je krásney jen mám otázku tohle už je konec nebo k tomu bude etě nějaký dodatek docela by mě zajímalo estli spolu budou a jak to dopadne s tou jeho ženou

Děkuju moc Úsměv Heechul xD vyběhl ven :D nemá špitáli rád :D s tím dodatkem to není špatný nápad možná ho napíšu.... asi jo časem :D
avatar
Naya
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Dodatek

Příspěvek  Naya za Mon Jul 18, 2011 8:22 pm

Slíbila jsem xD

"Wookie, prosím..." žadonil opět Siwon.
"Když bude chtít." odpověděl jsme jako pokaždé.
"Já nevím, v čem je problém," začal opět Heechul, "chodíte spolu už pomalu dva měsíce a stále si nám ho nepřived ukázat... a to mu ještě hlídáš syna." dokončil svůj proslov a ukázal časopisem, za který schovával svůj otrávený obličej na Erika.
"Má službu." řekl jsem.
"Tu má nějak často." řekl Heechul s jeho nemilým tónem.
"Ne nemá. Když má volno, nesedim tu s tebou, ale jsem s ním." opětoval jsem mu jeho tón.
"Tak mu zavolej, že ti je blbě a musí sem."
"Takovou kravinu vymyslíš jenom ty."
"Já vím." řekl a ušklíbl se.
"Heechul.... Narcis našich ulic." napadla mě rýmovačka, tak jsem mu ji okamžitě přednesl.
"To tě napadá, když učíš celý dny ty haranty..."
"Tak dost." zasáhl Siwon.
"On si začal." řekli jsme najednou a ukázali jeden na druhého. Siwon jen protočil oči.
"Wookie, slib nám, že nám ho jednou představíš." zažadonil Siwon nakonec.
"Slibuju." řekl jsem na to.

"Kyu, pošta." řekl jsem a běžel po Kyuhyunově luxusním domě s obálkou v ruce. Podal jsem mu ji a on se na mě usmál.
"Děkuju." vzal si ji a rozbalil. Jeho pohled byl trochu udivený.
"Stalo se něco?" zeptal jsem se.
"To jsou rozvodové papíry." řekl a podal mi je.
"Ara se s tebou chce rozvést. Budeš jenom můj." řekl jsem a omotal se okolo něj.
"Pochopila, že tobě nemůže konkurovat." řekl a políbil mě.
"Od té doby co zavřeli toho jejího přítele, za tebou chodila moc často."
"Odlítá zpátky do Japonska, už nemusíš žárlit." pousmál se na mě.
"Tak moc si nefandi, na tvojí ex bych nežárlil." řekl jsem, ale nebyla to pravda. Kdykoliv přišla za Kyuhyunem, jsem strašně moc žárlil.
"Dá se v tobě číst líp něž v knížce." ušklíbl se. Trochu mi připomněl Heechula.
"Podepíšeš je tedy?" zeptal jsem se.
"Podepíšu." řekl a políbil mě na tvář.
"Jo a ještě něco."
"Hmm?"
"Siwon a Heechul tě chtějí vidět."
"Už mě viděli víc než jednou."
"Chtějí tě poznat."
"To setkání s nimi u tebe, mi stačilo." Už je to tu zase, vždycky to skončí takhle. Ale na to se nic říct nedá. Budu muset něco vymyslet.

Byli jsme opět u mě doma s Heechulem a Siwonem. Celou dobu se na sebe pošklebovali, jako kdyby něco plánovali.
"Tak o co jde?" zeptal jsem se.
"Máme geniální plán." uchechtl se Heechul.
"Co?" řekl jsem vyděšeně. Z toho nekoukalo nic dobrého. Ozval se zvonek u dveří.
"To ne." okamžitě mi došlo co se děje. Pousmáli se na sebe a Heechul si to mířil rovnou ke dveřím. Heechula ne! To uteče jen co ho uvidí.

Heechul otevřel dveře a Kyuhyun se zarazil.
"Ahoj sem Heechul." řekl a táhl Kyuhyuna za ruku rovnou k nám. Posadil ho vedle mě a začal.
"Vím, že jsme minule moc dobrý dojem neudělali, ale to hodláme napravit...." Kyuhyun se na mě tázavě podíval. Jen jsem pokrčil rameny.
"Kde je Erik?" skočil Heechulovi do řeči, rozhodl se ho ignorovat. To Heechula evidentně naštvalo. Ještě nikdy jsem ho neviděl takhle řečnit. Asi se hodně snažil. Kyuhyun byl spíše z mého vyprávění přikloněný k přátelství se Siwonem (To by byl asi každý). Věděl jsem i Siwon, že s Kyuhyunovým názorem na Heechula a jeho povahou a Heechulovou nafoukaností to nedopadne dobře, ale věřil jsem a byl si tím jistý, že ti dva se jednou spřátelí. Teď už jsem věřil i v nemožné, Když jsme se s Kyuhyunem dali dohromady. :D

Btw: Nevěděla jsem jak s babičkou, ale vymyslela jsem jí osud. Jen se mi nevešel do dodatku :D Babička se probere vše Kyuhyunovi odpustí, jelikož si to odčinil a Ryeowooka bude mít ráda. Ale aby to nebyl takový Happy End nakonec umře Šťastná!!!!!
avatar
Naya
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ] School love

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru