[DOKONČENÁ|☆] Fotka Vzpomínek

Goto down

[DOKONČENÁ|☆] Fotka Vzpomínek

Příspěvek  Verča Veselá za Thu Sep 15, 2011 2:32 pm

[ONESHOT] Fotka vzpomínek (KiWook) [+ For Syslík]

Shrnutí: Kibum a Ryeowook se před pěti lety setkali na střední škole. Něco mezi nimi zajiskřilo a zamilovali se. Dokonalý vztah však poničil Ryeowookovo náhlý odjezd a po jejich velké lásce zbyla jen jedna fotografie. Teď, když to Kibum nejméně čekal, se s Ryeowookem po třech letech znovu setkal. Proč mu ale Ryeowook tvrdí že se nikdy nesetkali?

Projekt: Povídka na přání (na jiných webových stránkách)

Podmínky: Ryeowook x …. (Super Junior); veselé; dojemné ; happy end

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum se radostně usmíval a házel svou kabelou sem a tam. Zrovna dneska se mu vše vydařilo tak jak potřeboval. V práci na něj čekali dva sympatičtí muži,kteří mu už před měsícem volali, že je zaujala jeho práce a chtěli by aby se stal jejich zaměstnancem v Anglii. Kibum si pobrukoval a rozhlížel se kolem. Park byl prázdný, v tuto dobu všichni byly ve školách a nebo se nudily za počítačem v práci.
Kibum pokračoval ve své cestě, když se před ním objevil vlčák. Byl velký a šel přímo ke Kibumovi. „Sakra co teď?“ řekl si hned když uviděl že vlčák nemá náhubek a po jeho pánovi jako by se slehla zem. Kibum udělal krok dozadu. Vlčák se pořád blížil dokud si nesednul před Kibuma a zadíval se mu do očí. „Co chceš?“ řekl jako kdyby mu pes rozuměl. Pes se opět zvednul na všechny čtyři a předníma packama se mu opřel o stehna. „No já nejsem tvůj pán.“ řekl opět psovi. „Běž.“ zamával rukou jako kdyby odháněl hmyz. Pes se však opět posadil a tentokrát naklonil hlavu na stranu. Kibum ze sebe shodil počáteční strach a sedl si na bobek. Pes se ani nepohnul a stále se díval Kibumovi do očí. Vztáhl ruku ke psovi a pohladil ho po černohnědé hlavičce. Pes otevřel tlamu a šťastně vypláznul jazyk. „Kde máš pána?“ Pes otočil hlavou nejdřív na pravou a pak na levou stranu. Hned potom se zadíval zpět na Kibuma. „Asi máš hlad, co?“ řekl když viděl zbýtačeného psa. Ten šťastně zavrtěl ocasem a Kibum rozevřel svou brašnu. Našel v ní poslední zbytek své svačiny, vyndal z chleba kusy salámu a pomalu je dával psovi. Ten se po nich rychle vrhnul a jednou Kibuma mírně kousnul. Ten se však nad psím kousnutím jen pousmál a podal mu poslední kolečko samálu. Zbytek svačiny opět zabalil do igelitu a hodil je do tašky. „Víc už nemám kamaráde.“ řekl omluvně. Hned na to vztáhnul ruku ke psovo krku. Pod husou srstí našel malý červený kroužek. Obojek, ale žádná známka. Jen jméno psa a vytištěné číslo, které Kibum nechápal. „Shii?“ zvednul obočí a pes zvednul svou přední packu a pokrčil ji v ohybu jakoby mu dával packu na uvítanou. Kibum se na psa usmál a podrbal ho po hlavě.
Kibum se zvednul k odchodu. Věděl že dřív nebo později se jeho majitel ukáže. Vlčák otočil hlavu za Kibumem a díval se jak mizí. Rychle se opět zvednul na všechny čtyři a Kibuma doběhnul. Kibum se podíval na Shiia,ale pokračoval, doufal, že se vlčák za chvilku unavý a přestane ho následovat. Vlčák však ještě pořád pochodoval vedle Kibuma. „Běž za svým pánem.“ řekl znovu. Vlčák všal opakoval akci jako předtím. Kibum se rozhlédl a postupně mu všechno došlo. Tenhle pes se nejspíše ztratil. „Chceš jít se mnou?“ zeptal se hned na to a pes šťastně vyskočil na zadní a zaštěkal. Kibum se nad jeho chováním jen pousmál a společně s ním odcházel k němu domů.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

„Tak tady.“ řekl psovi když položil jednu ze starých plastových nádobek před psa. V jedné měl pes poslední zbytky masa, které by Kibum stejně nedojedl a musel je vyhodit, a v druhé vodu po které pes okamžitě skočil a za chvilku mu musel Kibum vodu dolít.
Pes mezitím spokojeně žvýkal potravu, Kibum opět vypnul mobil. Obvolal snad už deset útulků,ale nikde po majiteli ani slechu ani vidu. Kibum přeškrtl předposlední číslo na papírku. Potom vytočil poslední číslo, přiložil si mobil k uchu a čekal na to až se druhá strana ozve. Mezitím se podíval na psa jak dožral jeho jídlo a spokojeně se stulil ke Kibumovým nohám. „Co s tebou budu dělat jestli tě nikdo nebude chtít?“ zašeptal a sehnul se aby mohl psa poškrábat za ušima.
„Dobrý den, útulek Osamnělý pes, co si přejete?“ uvedl ho milý ženský hlas na druhé straně.
„Dobrý den, tady je Kim Kibum. Volám vám protože jsem našel psa. Vypadá že někomu patří. Nesháněl se po něm někdo?“
„Jak vypadá pane?“
„Je to vlčák. Na obojku má napsané nějaké číslo-“
„Slyší na jméno Shii?“
„Ano, ano, přesně.“ řekl Kibum sťastně ve chvíli kdy si k němu pes přiběhl a sedl si vedle jeho nohou.
„Máte u sebe tužku já vám dám jeho číslo.“ řekla paní mile a Kibum se natáhnul po propisce. Zapsal si číslo které mu paní nadiktovala a rozloučil se. Potom se podíval na psa a řekl: „Už budeš brzo u pána.“ řekl mile a pes zaštěkal. Kibum se usmál a vytočil dané číslo na mobil. Hned po prvním pípnutí se z druhé linky ozval mužský hlas.
„Dobrý den. Kdo volá?“
„Dobrý den, tady je Kim Kibum. Volal jsem do jednoho útulku a zjistil jsem ž postrádáte psa.“
„Ano přesně. Našel jste ho?“ jeho hlas zněl až skoro zoufale. Kibum se jen mile usmál. Věděl že jeho pán musel mít hrozné starosti.
„Ano našel.“
„Oh, bože.“ ulevil si hned na to chlapecký hlas z druhé linky. „Jaký jsem měl pořádný strach. Je v pořádku?“
„Ano je. Nebojte se.“
„Dobrý, mohl bych si ho dnes večer vyzvednout?“
„Jistě, to nebude problém.“ Kibum se s chlapcem ještě chvilku bavil, domluvili se na hodině i místě kde psa vyzvedne a nakonec zavěsil. Podíval se na psa a poškrábal ho za ušima. Hned na to mu pes vyskočil na klín a olízl ho po tváři. Kibum se zašklebil,ale hned na to se rozesmál a pes vesele zaštěkal.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum se nakláněl nad knihou zatímco se druhou rukou snažil najít nějaké jídlo v ledničce. „Takže.“ řekl když nahmatal sendvič a ledničku zavřel. Dal sendvič stranou a narovnal se. Zavřel oči a začal si přeříkávat věty které si celý den prosvičoval. „Hello Mr. James. Let me introduce myself. My name is Kim Kibum. I'm a-“ Kolem Kibuma se rozeběhnul Shii a vrhnul se k oknu. Začal zběsile štěkat a packou škrábal na okno. Za chvilku se ozvalo zvonění. Kibum se podíval z okna ven. Před jeho dveřmi stál chlapec menšího vzrůstu, měl na sobě rifle a černou košili. Měl krátce střižené vlasy a v ruce měl vodítko. Vypadal šťastně a nedočkavostí poklepával nohou. „Páníček?“ řekl Kibum psovi. Ten Kibuma praštil packou přes nohu a rychle se rozeběhnul ke dveřím na které okamžitě začal štěkat. Kibum jenom zakroutil hlavou. „Už mě napomíná i pes.“ zanaříkal a přešel ke dveřím.
Když otevřel dveře zamrznul na místě. Před ním stál ON. Jeho dávno ztracený princ. Nemohl tomu uvěřit. Vůbec se nezměnil. Byl pořád tak stejně krásný, pořád měl úsměv na tváři a jeho vlasy byly stále na krátko střižené. Kibum otevřel pusu že něco chtěl říct,ale přerušil ho Shii. Ten mu proklouznul mezi nohama a okamžitě skočil na chlapce před ním. Chlapec se rychle sklonil ke svému psovi a začal ho hladit po dlouhé srsti. „Jakpak se ti beze mě vedlo kamaráde?“ řekl a pes ho olízl na zápěstí. „Taky si mi chyběl.“ řekl hned a psa objemul kolem krku. Zaryl svůj nos do jeho srsti dokud se znovu nepostavil a natáhl ruku před sebe. Zadíval se na Kibuma a mile se usmál.
Kibum rychle zakroutil hlavou a usmál se. Natáhl ruku před sebe a stisknul ji. „Děkuji že jste se o mého psa postaral.“ řekl mile chlapec. Kibum však dál nečekal a stáhnul chlapce do svého náručí. „Kibum-sshi?“
„Oh,bože, Ryeowook, kde jsi byl tak dlouho?“ řekl hned a políbil chlapce na hlavu.
„Co..? Jaktože znáte mé jméno?“ snažil se Ryeowook znovu odtáhnout od Kibuma,ale ten měl pevný stisk. Stisknul Ryeowooka ještě blíž a mírně se naklonil. Zadíval se mu do očí a usmál se.
„Chyběl jsi mi.. tak moc..“ s tím udělal menší krok vpřed a políbil Ryeowooka na ústa. Hned poznal chuť malin smíchanou s vanilkou,která ho celé roky oplívala. Ryeowookovi se rozšířily zorničky. Tohle rozhodně nebylo to co čekal. Chytil Kibuma za ramena a snažil se ho od sebe odtáhnout. Kibum si Ryeowooka ještě více přitáhnul ke svému tělu. Když se Ryeowook pokusil nadechnout a mírně pootevřel rty, Kibum využil svou šanci a jazykem prouzkoumal jeho útroby. Ryeowook sebral poslední sílu a Kibuma odstrčil. Ten narazil na roh dveří a bolestně zaúpěl. Ruku si stáhnul k lopatce a zadíval se na Ryeowooka. Ten měl vyděšený výeaz ve tváři, měl zrůžovělé tváře a pootevřené rty,které byly z Kibumových polibků mírně oteklé. „Ryeowook co j-“
„Ty úchyle'!“ vykřikl hned na to a rozeběhnul se pryč. Pes ho okamžitě následoval.
„Ryeowook!“ vykřikl Kibum,ale to už byl Ryeowook za koncem bloku. Kibum se díval směrem kterým Ryeowook utekl a podíval se do země. Nechápal co se stalo. Odešel zpět do svého domu a zavřel za sebou dveře. Přešel do obývacího pokoje a sednul si na pohovku. S pohledem pořád upřeným před sebe se díval na vypnutou televizi,která v černém povrchu odrážela jeho postavu. Otočil se na svůj malý stoleček který měl vedle pohovky a vzal z něj fotografii. V ruce přejel po drsném povrchu dřevěného rámu. Byl tam on, přes krk objímal jeho přítele, milence, byl to Ryeowook. Jeho jediná vážná známost. A tahle fotografie byla jejich první.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///
(Flashback, před třemi lety)

Kibum pevně držel Ryeowooka za ruku a společně pochodovali po parku. Byl krásný srpnový den a oba si užávali sluníčka a příjemného vzduchu. Kibum se díval na Ryeowookovu šťastnou tvář a to ho nutilo se usmívat. V tom se Ryeowook zastavil a díval se před sebe. „Co je?“ řekl Kibum když následoval jeho pohled. Před nimi si hrála malá holčička s velkým vlčákem. Házela mu klacíky co posbírala po zemi a pes jí je zase nosil v tlamě zpět. Dívka ho pohladila po jeho husté srsti a objala ho kolem krku.
Ryeowook se podíval na Kibuma a řekl: „Chci psa.“ Zněl jako malé dítě,které něco chce okamžitě a hned, bez jakkýkoliv výjimek. Kibum pustil Ryeowookovu ruku a dal jí přes jeho ramena. Naklonil se k jeho tváři a políbil ho. Ryeowook se ke Kibumovi ještě více přitulil a začal rukou dělat malá srdíčka na jeho hrudi. „Prosím.“ našpulil Ryeowook pusu a párkrát nevinně zamrkal.
„Víš že to nejde.“ řekl hned na to Kibum a pohladil ho po vlasech.
„Proč ne?“ řekl až trochu zoufale Ryewook a opřel hlavu o jeho hruď. Kibum se bradou opřel o jeho hlavu a podíval se směrem ke psovi a holčičce.
„Protože jsi na ně alergický, ne? Sám jsi mi to říkal.“
„Eh? Alergický?“
„Jo. To jsi mi říkal. Proto chodíš do nemocnice.“
„No.. jo..“ Ryeowook se mírně zamračil,ale hned na to se rychle usmál a odlepil se od Kibuma. Chytl ho za paže a podíval se mu očí.
„Chci psa.“ přikázal Kibumovi a ten se nad jeho paličatostí jen rozesmál. Ryeowook našpulil rty a pustil Kibumovi ruce. Hned na to je dal na svou hruď a zamračil se. Otočil se s chlapci zády a řekl jasné: „Pff!“ Kibum Ryeowooka ze zadu objal a položil si svoji bradu na jeho ramno.
„Uvidím co se dá dělat.“ řekl nakonec. V tu chvíli se obloha zamračila a spojila se v jeden hustý a černý mrak,který zastínil slunce. Okamžitě se silně rozpršelo. Lidé začali utíkat do svých domovů, někteří se rozprchli do blízké hospody nebo na autobusové nádraží kde se před deštěm mohli schovat. Ryeowook se chtěl z Kibumova sevření taky vymanit,ale Kibum mu to nedovolil. Otočil si ho blíž k sobě a bez pozornosti ostatních lidí ho políbil na ústa.

(Konec Flashbacku)
---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum prstem projel linie na Ryeowookově krku a pak se zastavil. Odložil fotku zpět na stolek vedle gauče. Zvedl se ze svého místa a přešel zpět do kuchyně. „Asi jsem se spletl.“ řekl si hned na to Kibum a vzal do ruky knihu,kterou si tam předtím zapomněl. Teď se tím nesmí nechat znervóznit důležité je hlavně udělat dojem a dostat práci svých snů!

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum se upravil před zrcadlem. Byl přesně čas vyrazit na důležitou schůzku, jinak přijde pozdě. Kibum si nasadil boty a ještě jednou se podíval do zrcadla. Upravil si kvádro a jeden trčící vlas,který ani pod tužidlem nechtěl slehnou k ostatním vlasům. Zhluboka se nadechl a rychle oddechl. To ho nabilo novou energií a on konečně vyrazil ven. Zamknul dveře a vykročil pravou nohou vpřed. V tom se zastavil. „Ryeowook?“ řekl udiveně. Ryeowook se opíral o jeho schránku, v ruce měl vodítko na kterém měl svého vlčáka a díval se do země. Jakmile uslyšel svoje jméno zadíval se na chlapce před sebou. Odrazil se od schránky a stoupl si rovně. Uklonil se a potom se zadíval zpět na Kibuma
„Dobrý den, Kibum-sshi.“ řekl zdvořile. Kibum se udivil a trochu znervózněl. Doufal že za rohem na něj nevyskočí jeden z jeho kamarád a nezmlátí ho, za to, co včera udělal.
„Ahoj Ryeowook. Co tu děláš?“ řekl a popošel k chlapci blíž. Když viděl že se Ryeowook ani nepohnul, došlo mu, že neuteče jako včera.
„Chtěl jsem si s Vámi promluvit.“ řekl. Kibum přešel ještě blíž a Shii se na něj vrhnul. Okamžitě ho vítal jako předtím v parku. Kibum se naklonil k vlčíkovi a podrbal ho za ušima, ten jen vděčně zaštěkal a znovu se posadil Ryewookovi k nohám. Ryeowook se podíval zpět na Kibuma a potom na jeho upravenou postavu. „Spěcháte někam? Můžu klidně odejít a nechat to na příště.“ řekl hned na to. Kibum jen zakroutil hlavou a řekl: „Času mám dost. Půjdeme?“ Ryeowook jen pokýval hlavou na souhlas a společně s Kibumem vyšel z jeho branky u domu.
Za chvilku už šli lesem,kde vlčáka nechali volně běhat po loučině kde se napil z průzračného jezírka. Ryeowook se díval jeho směrem, dokud neuviděl lavičku a rukou Kibuma zastavil. „Ano?“ řekl Kibum když se otočil na Ryewooka, ten jenom pokýval hlavou k lavičce a přešel k ní. Jakmile se posadil pohladil místo vedle sebe. Kibum sevřel ruce do sebe a snažil se zamaskovat úsměv, který mu udělal velké dolíčky na tváři. Ryeowook se na něj mile usmál a potom se opět podíval směrem k vlčákovi co se rozeběhl za běláskem co mu kroužil kolem čumáku. Kibum se posadil vedle Ryeowooka a usmál se na něj. Ten se podíval na svoje zelené tenisky a tiše pronesl: „Chtěl jsem se Vás na něco zeptat.“
„O co jde?“ řekl Kibum a otočil se k Ryeowookovi.
„Já.. jsem před dvěma týdny poprvé přijel do Koreji. Nebyl jsem tu už od svého posledního pobytu..no..,“ zasmál se. „To bude hodně dlouho.“ zadíval se zpět na Kibuma co se na něj hořce usmál. Stýskalo se mu po něm a on ho obdaří jen krásným úsměvem. „Víte, když jsem sem přijel, něco mi hodně připomínalo místa kam jsem šel. Ale na Vás si nemůžu vzpomenout, proto bych chtěl vědět jestli jste si mě s někým nespletl.“ Kibum se cítil jako kdyby mu vrhli nůž do srdce. Jak si na něj jeho vlastní (ex)milenec nemůže pamatovat? Zažili spolu toho tolik. Od prvního dnu na střední škole, pro první problémy s láskou i rodinou, řešili spolu snad všechno. Potom ta láska, na kterou Kibum velice rád vzpomínal. Pokaždé se vracel ke dnům, kdy ho jen měl na očích a mohl ho za rohem chytit za ruky nebo ho tajně políbit, předtím než jim ostatní začali věnovat pozornost.
„Ne. To vím určitě.“
„Ale Kibum-sshi-“
„Proč mi tak říkáš?!“ vykřikl na něj Kibum. Vlčák se zastavil ve své honičce s motýlem a otočil hlavu k jeho pánovi. Vystrčil své zuby a zavrčel. Kibum rychle vydechl a potom se na Ryeowooka zadíval. Ten měl úžas ve tváří. „Ne.“ řekl teď už klidně. „Jsi to ty. Ryeowook, ty si snad nevzpomínáš?“
„Ne.“ řekl se smutkem Ryeowook. „A co jsme byli... ?“
„Milenci.“
„Oh.“ Ryeowookovi zčervenali tváře a musel hlavu naklonit zpět k zemi, kde svůj pohled zaměřil na kamínky. Hned v ten moment se vedle jeho nohy posadil Shii a začal svému pánovi oblizovat ruku. Ryeowook se jenom zasmál a pohladil Shiiho na hustou srst. „A jak jsme se vůbec seznámili?“
„Bylo to prvního záři. Byl čtvrtek. První ročník na střední škole, chodil si do vedlejší třídy, ale společně jsme chodili na chemiii, matematiku, fyziku a tělocvik.“
„A jak jsme se skamarádili?“ zeptal se zvědavě Ryeowook. Měl pocit že mu může věřit, i když si pořádně není jistý, jestli si ho pořád s někým neplete.
„Bylo to ve školní jídelně.“ usmál se Kibum a vzpomněl si na den, kdy poprvé promluvil se svým andělem. „Díval si se do prázdna a rukou si kreslil malá kolečka na prázdný tác. Sednul jsem si k tobě a začal se s tebou bavit. Zapomněl jsi si peníze, a tak si ten den neměl oběd.“ Kibum se opřel o lavičku a potom se zadíval před sebe jako kdyby si matně vzpomínal na všechno co se dělo. „Dal jsem ti nakonec svoje jídlo. Bylo mi tě líto, byl jsi unavený, bledý a pohublý. Zhltnul si to jako malinu.“ zasmál se a Ryeowook ho s napětím poslouchal. „Potom jsi mi poděkoval a řekl, že se někdy sejdeme. Pak jsme se skamarádili a začalo to.“
„Takže jsme se dali dohromady...?“
„Tři měsíce potom. Bylo to rychlé, to je pravda,ale miloval jsem tě, miluji tě teď a vždycky budu.“ řekl s pravým potěšením v očích. Na Ryeowooka se ale nepodíval. Ryeowook se zamračil,ale i přesto jen dokázal sklopit hlavu. Nevěděl jak na jeho doznání reagovat. „Nezeptal jsi se na to hlavní.“ Ryeowook zvedl hlavu a podíval se na Kibuma, ten se na něj otočil a se zklamaním pronesl: „To jak jsi odešel.“
„Odešel jsem?“ zeptal se udivině Ryeowook. Kibum jen pokýval hlavou. „Myslel jsem, že jsme se rozešli.“
„Ne, to ne.“ Kibuma píchlo u srdce. Rozchod, to slovo nenáviděl a nikdy si nemyslel, že ho od Ryeowooka uslyší. Nechtěl ho nikdy slyšet.
„Tak jak to tedy bylo?“ zeptal se s malým nadšením. Věděl že tohle bude velmi bolestivé, hlavně co se Kibumovi strany týče. Ale chtěl vědět všechno. Všechno co mu tenhle, stále ještě, cizí muž říkal.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///
(Flashback, před třemi lety)

Kibum narovnal polštář na gauči. Bylo něco málo po páté hodině, dneska se s Ryeowookem dohodli že se budou dívat na další pokračování X-mana, ale Ryeowook nikde nebyl. Kibum mu zkoušel volat,ale vždy se dovolal do hlasové schránky, když to chtěl zkusit hned potom, ozvalo se, že číslo neexistuje. Kibum se stal zoufalím. Nejdříve chodil sem a tam po místnosti a snažil se nemyslet na ty nejhorší věci,které by se mu mohli stát, pak ale připustil že je jen pět odpoledne a přeci by ho nikdo nepřepadl. I přesto se ale bál a nalil do sebe více jak půl litru vody,která na něj neměla vůbec žádný účinek, protože mu začal mozek ještě více fungovat a myslet ještě na drastičtější možnosti. „Neměl jsem se včera na ten horor dívat.“ řekl si,když si vzpomněl na včerejší večer o dvou hodinách prolívání krve a useknutých hlav. Kibum se zvednul z gauče a šel k oknu na které začaly dopadat kapky. Jeho nervozita se ještě zvětšila.
Ozvalo se krátké zaštrachání klíčů. Kibum se podíval od okna do chodby,kde zaslechl známé zaskřípání vchodových dveří. Spadnul mu kámen ze srdce. Myslel si,že už ho nikdy neuvidí. Rychle se rozeběhnul do předsíně a veselým úsměve promluvit. „Teda ty jsi mi dal zabrat!“ rozesmál se. „Myslel jsem si...že.. Ryeowook,je ti něco?!“ řekl až skoro vyděšeně. Ryeowook měl strašně pobledlou tvář, líce se mu propadali a pod očima měl fialové kruhy. Jeho oči byly více ztmavené a dotýkal se botníku, aby měl podporu a nezhroutil se na zem. Celé jeho tělo se chvělo a potil se. Kibum okamžitě přiskočil ke svému milenci a vzal jeho ruku do svých dlaní. Ryeowook se přestal opírat o botník,ale chytil se jeho trička. Kibum viděl jak je Ryeowook zvláštní. Opatrně vyzvedl Ryeowooka do své náruče a snažil se nevnímat jak lehký mu připadá. Ryeowook vděčně spustil ruce kolem Kibumava krku a zaryl se do jeho ohbí. Kibum zaslyšel mělké vydechnutí. Rychle přešel k gauči a položil ho na ní. Rozepnul mu teplou zimní bundu, sundal mu čepici a boty, hodil je směrem k předsíny a sednul si vedle jeho těla. Kibum si lehl vedle Ryeowooka a díval se jak zkoumá strop. Přetočil se a ruku obalil kolem jeho těla. Hlavu tentokrát zaryl do jeho hrudi a naslouchal rytmickému tónu srdce jeho milence. „Kde jsi byl?“ řekl trochu bez hlasu Kibum. „Vypadáš teda hrozně.“ pokusil se o malý úsměv,ale jedinou reakci od Ryeowoka nedostal. „Je ti něco?“ pokusil se už vážně mluvit. Ryeowook jen zakroutil hlavou a nakonec ho pustil ze svého objetí. Sednul si a rukama se stále opíral o Kibumova ramena,aby měl nějakou podporu. Hlava se mu motala v několika intervalech. Kibum se na něj bolestně díval. Nevěděl co se s ním děje a jeho mlčení mu nepomáhalo.
„Musím odjet.“
„Cože?!“ vykřikl Kibum a vytrhl se do sedu. Ryeowookovi ruce mu spadli do klína a Ryeowook je rychle stáhnul. Opřel se o vlastní holeně a podíval se zpět do Kibumových očí.
„Musím odjet.“
„Cože a proč?!“ řekl opět naštvaně Kibum. Nevěděl co to do něj vjelo. Ještě včera se bavili o tom jak spolu příští týden odjedou na dovolenou do hor, kde si chtějí udělat kurz lyžování a vzájemně si užít krásně romantické chvíle, kde by konečně mohli být sami.
„Musím odjet.“ zopakoval.
„Sakra, Ryeowook co to s tebou je?“ řekl Kibum a zvednul se ze sedačky. „Provedl jsem něco? Nebo je něco špatně? Včera si vypadal ještě šťastně , tak proč jsi najednou takový?!“ Kibum se najednou umlčel, když viděl že Ryeowook nahrbil záda a stisknul svoje ruce do pěstí.
„Musím odjet.“ řekl a najednou se rozplakal. Jednou rukou se snažil držet zvuky bolesti co mu vycházeli z úst,ale nešlo to zastavit. Slzy byly mohutné, že přes ně neviděl. Kibum si začal v duchu nadávat. Jasně že Ryeowook za nic nemůže. Neměl na něj tak křičet. Sedl si opět vedle svého milence a objal ho. Začal ho hladit po černých lesklých vlasech,ve kterých se ještě třpytili roztáté vločky.
„Wookie. Neplakej. Copak se stalo? Řekneš mi to?“ říkal když slyšel jak se Ryeowookovo pláč stal hlasitější a mohutněšjí. „Pšš...“ zkoušel mu šeptat do uší a políbil ho na čelo.
„Musím odjet.“ řekl Ryeowook znovu před tím než vyčerpaností upadl do bezvědomí.

(Konec Flashbacku)
---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

„Druhý den jsem se probudil a ty jsi tam nebyl. Byl tam jen dopis,kde byly opět ty dvě hrozná slova. Musím odjet. To bylo všechno. Pak jsi se neukázal.“ dopověděl Kibum svůj příběh.
„Sejdeme se tu?“
„Co prosím?“ řekl zaskočeně Kibum. Ryeowook se neodolatelně usmál a znovu řekl: „Sejdeme se tu? Dnes máš konkurz, ne? Budu tady,jestli by jsi se chtěl se mnou sejít.“
„Samozřejmě.“ řekl okamžitě Kibum a hned na to se podíval na hodinky. „Sakra! To už je tolik? Promiň Ryeowook, musím jít.“ nahnul se k Ryeowookovi a políbil ho na čelo. Rychle se zvednul z lavičky a utíkal pryč do své práce. Ryeowook se zvednul a díval se za jeho mizející postavou. Ruku vztáhnul ke svému čelu a potom se zadíval na jeho psa, co tetokrát hrabal díru do země.
„Líbí se ti?“ Pes okamžitě přestal se svojí činností, zatočil se a zaštěkal. Vyplázl jazyk a hluboka se nadechoval. „Mě taky.“ řekl Ryeowook a usmál se.
„To byl Kibum?“ Ryeowook se otočil k lavičce. Seděla tam SooYoung, jeho kamarádka. Dívala se směrem,který Kibum odešel. Potom se podívala na Ryeowooka a dotkla se svých černých brýlí co měla položené na nose. Více si je přitáhla ke kořenu nosu a zkoumavě se na Ryeowoka podívala. „Tak co?“ řekla. Ryeowook si jenom povzdechl.
„Nic.“ hned na to se podíval směrem,kterým Kibum odešel, jako kdyby čekal že se znovu vrátí a bude ho chtít ulíbat k smrti. Nad touhle představou se jenom posumál. SooYoung si povzdychla.
„Jakto?“ řekla až skoro zoufale. Zavřela oči a nechala svou hlavu aby spadla mírně dopředu. Nemohla nepopřít že byla velmi zklamaná.
„Myslel jsem,že když mi o tom řekne, budu hned vědět proč...“ odmlčel se. Cítil se jako kdyby mu někdo trhal srdce z těla. Chtěl aby tu Kibum znovu byl,aby našel odhodlání ho obejmout, políbit. Pochopit jeho bolestné oči a zpocené ruce, které nutil nechat v klidu, i když se v rozkoši, chtěli dotýkat jeho těla. SooYoung se zvedl a Ryeowooka objala. Ten se mírně uklidnil a více si ji přitáhl k tělu. Voněla po šeříku jako kdysi jeho maminka.
„Stejně by jsi odpověď na svou otázku nezískal.“ řekla a pohladila ho po vlasech. Když poprvé poznala Ryeowooka, věděla že s ním není něco v pořádku, ale dnes jí to nenedělalo nejlépe. Dříve to šlo, Ryeowook se o nic nestaral, dnes však trpěl a zkoušel se velkou touhou dostat vpřed a dostat odpovědi na své otázky. Jenomže ty nikdo neznal. „Musíš prostě jen zjistit jaký jsi v minulosti byl a smířit se s tím.“ řekla a Ryeowook se otevřel oči a zadíval se přes její rameno na mlhu co se nesla cestičkou kterou Kibum odešel.
„Já vím...“

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum se zastavil před květinářstvím. Jemná vůně růží smíchaná s liliemi ho vábila dovnitř. Zadíval se na hodinky. Ryeowook na něj už určitě bude čekat. Usmál se a vyskočil první tři schody nahoru. Otevřel dveře, když se rozezněl malý cinkavý zvuk. Zpoza zastíněným dveří vyšla postarší dáma a přívětivě se na Kibuma usmála. „Dobrý den mladý muži. Co si budete přát?“ Kibum se rozhlédl po obchodě a hledal Ryeowookovu oblíbenou květinu. Vždy když spolu chodili ven zamířil si to k malému potůčku kde rostli kosatce. Uviděl velké fialové květy a ukázal na ně špičkou prstu.
„Čtyři.“ řekl a paní přešla k váze s kosatcemi.
„Dáma,které tyto květiny dáte, bude velice šťastná.“ řekla, když je vázala fialovou stužkou k sobě. Kibum se nad její vstřícnou větou jen pousmál. Představil si Ryeowooka v dívčích šateh s dlouhými vlasy, jak by každý den čekal u něj doma a přivítal ho jemným polibkem. Kdyby to bylo takhle snadné.
„To určitě.“ řekl nakonec a zaplatil za kosatce. Vzal je do rukou a vyšel z květinářství. Přičichl k nim a usmál se. Určitě mu budou vonět, jako dřív a možná si vzpomne na jejich velkou lásku.
Rychle přešel ulici kolem zeleného domku a namířil do parku. Bylo tam velké ticho. Z pravé strany slyšel jen štěkot psa a veselý smích. Moc dobře věděl že jeho princ na něj čeká. Zrychlil a rychle se dostal na polní cestičku,která vedla do středu parku. Ryeowook si hrál se psem a smál se u toho. Vypadal jako malé dítě. Kibum rychle došel k lavičce na které se předtím rozloučili. Ryeowook si ho všimnul a přestal s hráním se svým psem. Rychle došel ke Kibumovi. „Ahoj.“ řekl mile.
„Na.“ odpověděl mu na to Kibum a podával mu kosatce. „Tvoje nejoblíbenější.“
„Opravdu?“ udivilo Ryeowooka jeho chování. Nikdy mu nikdo nepřinesl květiny. Přiblížil si je k nosu a přičichl. Ta jemná vůně mu zaplnila celý nos. „Voní nádherně.“ V tom se Shii rozeběhnul ke Kibumovi a s radostí mu začal skákat kolem nohou. Kibum se na něj jen usmál a podrbal psa za ušima. Ten dvakrát zaštěkal a Kibum si k němu dřepl.
V tom se ozval zvláštní zvuk. Kibum přestal psa hladit a podíval se k Ryeowookovi. Ten se začervenal a květiny si přitáhl víc k tělu. „Máš hlad?“ zeptal se nakonec Kibum.
„Trochu.“ přiznal Ryeowook.
„Tak pojď. Doma určitě něco dobrého najdu.“

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum postavit před sebe a Ryeowoka dva naplněné talíře. Potom se sehnul pod stůl a dal před psa misku s vodou a v druhé kus masa, po kterém se pes ohnal jako divý. Hned na to si sednul zpět ke stolu naproti Ryeowookovi a usmál se. „Dobrou chuť.“ řekl a dal se do jídla. Ryeowook to jenom odkýval hlavou a vzal do ruky hůlky, kterými si nabral kus masa se zeleninou.
„Oh, Kibum-sshi.“ řekl hned Ryeowok. Kibum zvednul hlavu od své porce a zadíval se na udivenou tvář Ryeowoka. „Vaříte dokonale!“ pochválil Ryeowook jeho kuchyni. Kibum se jenom zasmál a prohrábl si vlasy.
„Víš.. to.. ne já, to spíš dokonalá dovážková služba.“ Ryeowook se začervenal nad svojí chybou, což vykouzlilo na Kibumově tváři velký úsměv. „Promiň,ale já vařit neumím a věřím že to co občas ukuchtím není zrovna poživatelné.“ řekl a hned na si nabral další kus masa na hůlky, aby zahnal ten hnusný pocit nervozity co mu stáhnul břicho. Ryeowok nad tím jen pokývaů hlavou a dal se do jídla.
„Proč jsi vlastně odjel?“ zeptal se hned Kibum. Ta otázka ho tížila několik let a zrovna dneska se stala nejhůře snesitelná. Ryeowook se otočil směrem k oknu a řekl: „Dnes je krásné počasí, že Kibum-sshi. Co by jste dneska rád dělal?“
„Ryeowook odpověz na mojí otázku.“ řekl zoufale.
„Hm, já dneska určitě chci jít jezdit na bruslích, bude to zábava nemyslíte?“ řekl s úsměvem a opět se otočil na Kibuma. Zamrazilo ho. Kibum měl ve tváři smutný výraz, díval se na svoje jídlo a hůlkami ho různě přemisťoval z jedné strany na druhou. Ryeowooka píchlo u srdce, myslel si, že tvář co viděl dnes ráno na lavičce byla ta nejublíženější,ale tohle mu trhalo srdce a sevřelo žaludek více než předtím. Kibum se zvednul ze svého místa a přešel k Ryeowookovi, kleknul si před něj a položil mu ruce na kolena. Ryeowook nasucho polknul a podíval se na jeho svěšenou hlavu k zemi.
„Proč?“ řekl smutně. „Řekni mi proč?“ Kibumovi se zaškrtil hlas,jako kdyby chtěl začít plakat.
Někdo zazvonil. Kibum se rychle zvednul a hřbetem ruky si setřel slzy co mu pomalu stekly po tvářích. Ryeowookovi se zastavilo srdce. Nikdy si nemyslel, že ho tenhle pořád naprosto cizí člověk, osloví a bude na něj brát ohledy ohledně citů. Kibum přešel do předsíně a otevřel dveře. Před dveřmi stála mladá, vysoká a velmi pohledná dívka s krátkými vlasy na mikádo. „Je tu Ryeowook že jo? Ať jde okamžitě sem!“ řekla jako kdyby mluvila na psa.
„Promiňte, já Vás neznám.“ řekl mírně nepříjemně Kibum. „Mohl bych aspoň vědět o koho jde?“
„On ti to chlapeček neřek? Já mu dám asi za chvilku ránu!“
„Promiňte co-“
„To nic.“ Kibum ucítil dotyk na na ramenou. Otočil se a uviděl Ryeowookovu tvář. „To je moje kamarádka.“
„No konečně tě vidím.“ řekla SooYoung a natáhla k Ryeowookov ruku. Ten jí chytil a přiskočil k ní.
„Promiň Kibum-sshi. Je to důležité.“ řekl a naklonil se ke Kibumovi. Políbil ho na tvář a s tím se k němu otočil zády, SooYoung okamžitě za ním. Shii se rychle rozeběhl za nimi a poslušně šel vedle Ryeowooka. Kibum se jenom zasmušile podíval na ty dva a nakonec za sebou zavřel. Nějak se mu povedlo celý den otočil o 360 stupňů. Začala ho bolet hlava. Kibum nechal jídlo na stole a vyšel schodiště ke svému pokoji. Rozhodl se spát. Dnes je to to nejlepší co udělá.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibuma probudil odpudivý zvuk jeho telefonu. Rychle se po něm natáhl a podíval se na display. Zmáčknul zelené tlačítko a přitáhnul si ho u uchu. „Ano?“ zaskuhral. Zrovna se mu zdál takový krásný sen o Ryeowokovi!
„Oh, Kibum, musím ti něco říct. Co je s tebou? Zníš nějak divně. Nejsi nemocný?“ řekl mužný hlas z telefonu. Kibum se rychle posadil na své posteli až se mu zamotala hlava.
„Ne šéfe, to je v pořádku, jen jsem spal. Co potřebujete?“ řekl hned.
„Ale, tvůj kolega, ten idiot!, včera blbnul v baru a udělal si něco s nohou. Takže ho odvezli do nemocnice.“ řekl. „Potřebuji abys za ním zajel a předal mu papíry ze včerejší konference, aby je zkontroloval a vyvodil z nich nějaký nový plán co dělat dál. Je na patře čtyři, v pokoji 213.“
„Jistě šéfe, budu tam za... deset minut.“ řekl když hlasitě zivl. Jeho šéf mu na to ani nic neřekl a zavěsil. Kibum se protáhl jako kočka a mobil hodil na peřinu. Musel se přinutit,aby zase nepadul do teplé postele a neusnul, aby se mu dozdal ten krásný sen co měl. Nakonec se tedy nějak vymanil z peřiny a přešel ke své skříni. Vytáhl z ní černý oblek s červenou košilí. Byl to sice jen jeho kolega,ale i předto tam nemohl jít v obyčejných riflích a tričku, jako kdyby si potom šel zaběhat. Rychle na sebe hodil kvádro a pořádně se prohlídl v zrcadle. Natáhl si pro gel co měl na stolku a stylově si upravil vlasy. Ještě jednou zívl a pořádně se protáhl. Hned na to si vzal svůj mobil a klíčky od auta, i když nemocnice, byla jen pár metrů od jeho domu, nějak se mu ndeska nechtělo pešky.
Rychle seběhnul schody, vzal si na sebe černé boty a utíkal zdomova. Na dálku si odemknul auto a otevřel dveře spolujezdce, hodil na ně papíry pro jeho kolegu a hned na to je zavřel. Přeběhl kolem auta a otevřel si dveře na místě řidiče. Dal klíčky do zapalování a nastartoval jeho červené BMW x6.
Ani ne za pět minut stálo jeho auto před vchodem do nemocnice. Bylo mu jedno, že stojí na místě pro vozíčkáře, byl natolik líny si dojet o několik metrů dál, jen aby v tomhle deštivém počasí nemusel namoknout. Rychle vzal do ruky všechny papíry co potřeboval a odešel k posuvným dveřím, rychle přeběhl do tepla nemocnice a nadechl se. Nikdy neměl rád pach dezinfekce,ale rozhodně to bylo lepší než ten vichr co venku vál.
Došel k výtahu a zmáčknul číslo 4. Ozvala se zaciknutí a výtah se dal do pohybu. Kibum se opřel o chladnou stěnu výtahu a otřel si rukávem čelo. Tohle věčné pospíchání mu jednou sebere pořádný kus života! Ještě že práci v Koreji možná bude mít za sebou. Kibum se podíval na svůj odraz v zrcadle, který byl uprostřed stěn. Zamračil se. Včerejší den se mu vracel pořád a pořád. Nikdy neviděl Ryeowooka takhle zaskočeného. Proč vlastně znovu přijel? A proč si na jeho lásku nevzpomínal?
Výtah se zastvil. Kibum přestal myslet na Ryeowooka a vykročil ven. Hned na to uviděl velké dveře, které vedli na lůžkové oddělení. Jen pro sebe se usmál, jeho kolega je věčný zmatkář a smolař. Zazvonil na malém zvonečku vedle dveří a hned se ozval velký hukot, který odemknul dveře. Kibum je otevřel a vešel na oddělení. Ze dveří vyšla mladá sestřička a zeptala se ho: „Dobrý den, přejete si?“
„Dobrý den,“ řekl slušně Kibum. „Jdu za Kimem HeeChulem, jsem jeho kolega z práce, jdu mu předat jen nějaké papíry.“
„Dobře,ale pospěště si, za chvíli začíná oběd.“ řekla a odešla zpět do sesterny. Kibum se otočil a prošel kolem několika pokojů, dokud nenarazil na číslo 213. Ani nezaklepal a vešel dovnitř. Hned na to uviděl HeeChula jak zbídačeně leží na posteli s jednou nohou v sádře, kterou měl vyvěšenou nahoru. „Ježiši.“ řekl Kibum než se rozesmál. HeeChul se otočil za smíchem a ponížene znovu praštil hlavou do polštáře.
„Nesměj se mi idiote!“ Kibum došel k HeeChulově lůžku a položil papíry na stoleček vedle postele.
„Co jsi dělal prosím tě?“
„No.. ani se neptej.“ řekl HeeChul a dal si ruce na obličej. „To byl trapas. Už jsem si myslel že to se Siwonem vyjde!“
„Se Siwonem? Ty to nevzdáváš? Vždyť chodí s KyuHyunem, ne?“
„Ani mi to neříkej.“ řekl hned na to a sáhnul po papírech. „Co to je?“
„To jsou papíry z konferečky na které jsi mimochodem včera opět nebyl.“
„Měl jsem jiné věci na práci.“
„Jo je mi to jasné.“ řekl Kibum se smíchem. HeeChul nafouknul jeho narůžovělé tváře a natáhnul se po prvním papíru.
„Tak tohle bude nadlouho.“
„Měj se tu hezky.“ řekl hned na to Kibum a zvednul se.
„Ty tu nebudeš?“ řekl HeeChul až skoro zklamaně. Kibum jen zakroutil hlavou.
„Víš,“ řekl tajemně. „Mám jiné věci na práci.“ řekl se smíchem a HeeChul se zvednul jedno obočí nahoru.
„Ty tak.“ řekl hned na to sarkasticky a Kibum za sebou zavřel.
„Jo.. v tom máš pravdu. Já tak...“ řekl si pro sebe a zasmušil se. Dnešek je stejně protivný jako venku počasí! Uviděl v rohu automat a došel k němu. V kalhotech našel pár drobných a hodil je do něj. Zmáčknul tlačítko pro kávu a automat se dal do práce. Kibum opřel hlavu o jeho studený povrch, dokud se neozvalo malé zapípání a zpátky mu nevypadlo pár drobných. Nechal je v malém kalíšku a vzal si jenom tu kávu. „Ať má někdo radost.“ řekl si usrkl z kafe.
„Ne, je mi to líto Ryeowook-sshi, ale jinak to nejde.“ uslyšel starý mužský hlas v pozadí. Kibum se zastavil.
„To ne, to-to nejde! Tohle prostě … ono... musí to jít, ne?“
„Ryeowook?“ řekl Kibum a otočil se. Uviděl Ryeowooka v bílých nemocničních šatech. Byl hodně pobledlý a i na dálku viděl že se mu třese celé tělo. Vedle něj stál postarší doktor, kolem padesáti let, a měl svou dlaň položenou na jeho rameni. Zkoušel se uklidnit Ryeowoka, který vypadal velmi zoufale. V tom se Ryeowook opřel rukami o doktora a svezl se na zem. Doktor ho okamžitě chytil a zakřičel na ostatní. Z Ryeowoka se stala hadrová panenka. Kibum upustil kafe na zem a rozeběhnul se k Ryeowokovi. Vzal jeho hlavu do svých dlaní a mírně s ním zatřásl. „Ryeowook, Ryeowook, probuď se!“ zakřičel na Ryeowoka,který na chladné zemi ležel v bezvědomí. „Notak, tohle nedělej, probuď se!“ Ryewoook otevřel obě oči a zastřeně se podíval na Kibuma.
„Kibum-sshi...?“ řekl slabě. Kibumovo hlas se ztratil někde v dálce, když cítil jak se mu do očí nahrnuli slzy.
„Jo, to jsem já.“ řekl bez dechu.
„Je mi divně..“ zašeptal Ryeowook znovu a maličko zamrkal. V tom se přihnal další doktor se dvěma sestřičkami. Jedna z nich odstrčila Kibuma od Ryeowookova těla.
„Paně běžte si sednout.“
„Ne, musím-“
„Ne. Sedněte si!“ zavelela a dla mu ruku podpaží. Zavedla Kibuma vedle automatu, tak aby na Ryeowoka neviděl a přimáčkla ho rameny k opěradlu. „Budete tu sedět,dokud Vám nepovolíme za ním jít.“
„To nejde, já za ním musím je to můj přítel.“ řekl aniž by věděl jestli to tak Ryeowok vůbec chce.
„Kibum, poslechni jí.“ Kibum se otočil za dívčím hlasem, když uviděl SooYoung, jako vždy byla krásně oblečená a její tvář byla až kameně chladná. Otočila se na sestřičku. „Děkuju Yoona. Já se o něj postarám.“ řekla a sedla si vedle Kibuma. Yoona jen pokývala hlavou a rychlým krokem odešla stejným směrem, kde Ryeowook omdlel.
„Co tu děláš?“řekl zaskočeně Kibum.
„Stejné co ty. Šla jsem za Ryeowookem.“
„Šla?“ řekla vyděšeně. „On je tu déle?“
„Ah, bože, ty to ještě nevíš.“ řekla a opřela hlavu o zeď. Zavřela oči a vztáhla ruku kolem Kibumových ramen.
„Nevím. Co nevím?“ řekl zoufale. Mnoho zamotaných věcí a Kibum nevěděl ani jednu odpověď. SooYoung si Kibuma přitáhla ke svému rameni a zmáčkla to jeho.
„Všechno se dozvíš. Jenom musíš čekat.“ řekla a znovu zavřela oči. Kibum se zachumlal do jejího černého svetru a rozplakal se. Bolela ho hlava a netušil co se tu děje. Jako kdyby nad něj někdo napsal slovo: „vyřádit se“ a všichni to poslechli.
„Co se tu děje...?“ řekl přes slzy a více se rozplakal. SooYoung mlčela a čekala až za nimi přijde jedna ze sestřiček.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum se zadíval na sestřičku jestli mluví pravdu. Ta šťastně pokývala hlavou a Kibum se rychle zvedl ze svého místa na lavičce a doběhl ke dveřím, kde Ryeowook ležel. Otevřel dveře a vešel do místnosti. Zavřel je za sebou a podíval se na postel. Tam seděl Ryeowook a díval se na starý zmluchlaný papír, při kterém mu tekly slzy po tvářích. Kibum k němu rychle došel a posadil se na roh postele, natáhnul se k jeho amenům a obejmul ho. Ryeowook ho objal na zpátky a potom se od něj rychle odtáhl. Usmál se na něj a zašeptal: „Ahoj.“
„Chyběl jsi mi.“ řekl Kibum a políbil ho na čelo. „Co tu děláš?“ řekl Kibum a opřel se o čelo které předtím políbil. Ryeowook si povzdychl.
„Věděl jsem, že se na to zeptáš.“ zašeptal. Zavřel oči a více se o něj opřel tak, že se dotýkali nosy. „Nejde to, abychom byli spolu. Pochop to.“ řekl nakonec a otevřel oči. Kibum nad jeho slovy jen mírně zalapal po dechu. Tohle nechtěl slyšet!
„Neboj se, budu tě chránit, budu se o tebe starat, pokud budeš chtít, dám ti všechno co chceš, i když to bude těžké, dostaneš to, protože tě miluju a navždycky budu.“ řekl popravdě Kibum a znovu ho chtěl políbit na čelo. Ryeowook se od něj odtáhnul a sedl si o kousek dál. Kibum na něj zmateně zamrkal. „Co..?“
„Musím ti to říct.“ řekl Ryeowok a zhluboka se nadechl. „Víš, odešel jsem před třemi lety.“ řekl a Kibum to jenom odkýval hlavou. „A znali jsme se pět let, že ano?“
„Ano.“
„Tak.. před pěti lety jsme se poznali a dali dohromady. Víš, nevzpomínám si na to, ale SooYoung mi toho hodně připomněla. Chodila do vedlejší třídy a často měla zraněnou levou nohu, protože byla sportovní typ a vždycky přišla k nějakému úrazu.“
„Souvisí to nějak s tím co chci vědět?“
„Ano. SooYoung mi o všem vyprávěla. Před čtyřmi lety jsem začal zapomínat.“
„Zapomínat?“
„Ano. Měl jsem výpadky paměti. Začalo to normálně,kdy si člověk pro něco jde a když tam dojde zapomene co to vlastně chtěl. Potom jsem začal zapomínat na dny a hodiny. Když jsem to řekl rodičům řekli mi ,že je to normální. Tak jsem nic nedělal. Potom se to ale začalo stávat horší a horší. Občas jsem nedokázal rozeznat dvě tváře od jedné, někdy mi všichni splívali do jednoho. Někdy jsem šel do školy,aniž bych věděl jakou cestou mám jít. Zabloudil jsem na cestě pro nákup. Potom jsem se zavřel v pokoji a vlastně jsem ani nevěděl kdo jsem, kolik mi je a co tu dělám. Co studuju? Co vlastně dělám? Mám přítelkyni? Nic. Úplný výpadek. Stávalo se mi to občasně, ale potom to bylo hodněkrát, někdy až třikrát za den a byl jsem zoufalý. Trvalo mi dvě hodiny než jsem se pořádně rozpomněl a byly doby kdy jsem šel za rodiči a rozbrečel jsem se, protože jsem si nemohl vzpomenout kdo ti dva jsou a co tam vlastně dělají.“ Kibum se na něj ohromeně zadíval. Konečně začal chápat o co jde. „Pak jsem šel za doktorem. Řel mi že jsem nemocný, nemůžu říct,jak se ta nemoc jmenuje... jen vím že jsem hyperzapomětlivý, nebo tak nějak. Já vím zní to směšně,ale není to tak. Měl jsem na výběr, buď jít na léčení a nebo zůstat tady,kdy bych měl amnésii, která by trvala den co den. Jeden den bych věděl kdo jsou moji rodiče a druhý den ne. Když by mi to konečně řekli, další den bych to opět nevěděl. Tak jsem se rozhodl pro druhé. Musel jsem odjet na léčení.“
„Počkej.. takže.. když jsi odjel.. jel si se vyléčit?“ Ryeowook jen pokýval hlavou.
„Ano. Do Los Angeles. Tam mě vyléčili,ale pod jedinou horší poznámkou. Zapomněl jsem na všechno co bylo před operací, ale tak, že když se s někým seznámím už si ho budu pamatovat.“
„Proč si mi to neřekl?“ řekl hned na o Kibum a více se přistrčil k Ryeowokovi.
„Nevím. Nepamatuji se.“ řekl popravdě a pohladil starou fotku kterou držel v ruce. „Pokud jsme se tak milovali, tak jsem tě nejspíše nechtěl zranit. Jediné co mi tě připomínlo byla tahle fotka.“ řekl a podal ji Kibumovi. Ten jí vzal do ruky. Byla to stejná fotka,kterou měl zarámovanou v obývacím pokoji. „Myslel jsem si, že by bylo fajn vidět tě znovu. SooYoung mi řekla,že jsme byli milenci,ale já jsem ji nevěřil. Myslel jsem si,že jsme byli jen dobří přátelé a já jsem chtěl vědět jak se máš. Myslel jsem si,že budeš mít přítelkyni, nebo snad už rodinu. Chtěl jsem se s nimi setkat a popovídat si s tebou a vědět jak jsi se po těch třech letech změnil. Jeomže potom jsem zjstil, že na mě čekáš a že chceš být se mnou, že mě miluješ.“ řekl s ruměncem na tváři. „To všechno zkomplikovalo.“
„Zkomplikovalo?“ řekl udivině Kibum a posunul se ještě blíže k Ryeowokovi. „Ne. To není pravda. Jsem tu pořád. Budu tu pořád. Zítra mám poslední pohovor do práce, zruším to. Zůstanu v Korejia budu tu s tebou žít. Dostuduješ a já tě zahrnu vším co budeš c htít. Jen mi dopřej tě milovat!“ řekl a chtěl se natáhnout k Ryeowookovi a políbit ho.
„Ne.“ řekl Ryeowook rozhofnwě. „Každý už žijeme někde jidne. Nejde to. Nechci se s tebou setkat. Už nikdy. Prosím odejdi.“
„Ryeowook neboj. Budu tu navždy, stejně jako tvoje rodina-“
„Ne. Odejdi.“
„Budu pro tebe dělat všechno!“
„Ne!“ vykřikl Ryeowook a oči se mu naplnily slzami. Natáhnul se po fotce a roztrhal ji na malé kousky. Ty potom hodil směrem ke Kibumovi, kterému se některé malé kousky zachytili mezi prsty jak je chtěl zachytit. „Tohle je už konec, rozumíš!?“ vykřikl a rozplakal se. V Kibumovi se rozohnila krev. „Odejdi!“ vykřikl na něj. Kibum pustil všechny zbytky fotek co mu zůstaly mezi prsty a rozlobeně se na něj podíval.
„Fajn, nechceš mě vidět? Tak je to teda naposled!Fajn! … Jak jsem mohl čekat? Na sobce jako jsi ty!“ s tím rychle přešel ke dveřím, rozevřel je a hlasitě s nimi třísknul. Ryeowook se rozplakal a odkryl peřinu. Sesunul se k zemi a začal sbírat všechny kousíčky co zbyly z fotografie.
„Já jsem nechtěl..“ zašeptal když začal všechny kousky přikládat ke své hrudi a ještě více se rozplakal.

---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

Kibum se zvednul ze sedadla v konferenční místnosti a natáhl ruku ke dvou pánům. Ti ji stiskli a přívětivě se na Kibuma usmáli. Kibum se ještě mírně uklonil a muži odešli. Když za sebou zavřeli dveře, ke Kibumovi přišel jeho šéf a podal mu ruku. „Dobrá práce.“ řekl a Kibum stiskl jeho ruku.
„Děkuji.“
„Takže jak se mám rozloučit s takovýhle dokonalým zaměstnancem?“ poškrábal se na hlavě bylo vidět že se mu v očích třpytí slzy smutku,ale i pýchy. Kibum byl první zaměstnanec, který se dostal jinam než za Koreu a nebo za Japonsko. Teď, Kibum bude pracovat v nové reklamní firmě v Anglii.
„Budu rád,když mi jenom popřejete hodně štěstí.“ řekl popravdě Kibum.
„Ale ven to čert!“ vykřikl najedou jeho šéf a objal ho. „Páni, budeš mi tu chybět, teď budu na tvé místo muset dát HeeChula a jak víme to je chodící katastrofa.“ zaskuhral si když se od Kibuma odtáhnul.
„To nějak přežijete.“ řekl Kibum a usmál se.
„Kibum!“ Kibum se otočil za výkřikem a uviděl Ryeowooka. Měl na sobě rifle, bílou košili a přes rameno velký batoh. Kibum otevřel oči v tichém povzdechu smutku, když si vzpomenul na včerejší den v nemocnici. Šéf si prohlédnul jak Kibum zesmutněl a jak ten druhý chlapec vypadal zoufale.
„Tak já vás tu nechám osamotě.“ řekl a odešel z konferenční místnosti. Kibum se otočil k Ryeowookovi čelem a zadíval se mu do očí.
„Co tu děláš?“ Ryewook se rozeběhnul ke Kibumovi a objal ho kolem ramen.
„Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se.“ říkal pořád dokonala. Kibum nevěděl jestli ho může obejmnout,ale neodolal. Objal Ryeowooka kolem úpasu a více si ho k sobě přitáhnul. Druhou rukou ho začal hladit po vlasech. „To včera, to bylo... já...“
„Už o tom nebude mluvit,ano?“ řekl Kibum smutně a odtáhl se od Ryeowooka. Usmál se na něj, když nechali svoje ruce,aby se propletli. „Dostal jsem tu práci v Anglii.“ řekl Kibum. Ryeowook se na něj mile usmál.
„Já jsem věděl že to dokážeš.“ řekl a spojil s ním i druhou ruku.
„Nechci tě znovu ztratit.“ řekl Kibum. „Teď když jsem tě zase našel.“ podíval se do země. Najednou mu všechno zase připadalo černé a tmavé. Ryewook vztáhnul ke Kibumovi ruku a vzal jeho bradu do svých prstů. Zvedl mu hlavu a podíval se mu do očí.
„A na co si myslíš že tu mám ten batoh.“ Kibum se podíval na Ryeowooka když si všiknul, že mu přes rameno vysí černý batoh naplněný několika, zdá se, těžkými věcmi. Kibumovi se roztřásly nohy. Podíval se na Ryeowooka, potom na tašku a znovu do jeho očí.
„Ty...“
„Chci s tebou odjet.“
„A co tvoje nemoc?“ zeptal se s obavami v hlavě Kibum.
„Jsem vyléčený, musím chodit jen na kontroly a v Anglii budou určitě tak dobří jako tady.“ Ryeowook se odmlčel a potom se podíval do Kibumových očí. „Chci abys mi ukázal jaké to bylo, když jsme se milovali.“ Kibum pustil obě Ryeowookovi ruce a chytil do nich jeho obličej.
„Ukážu ti to hned teď.“ řekl a políbil ho na ústa. To několika letech se zase mohli políbit. Ignorovali svět, i ty otevření dveří a HeeChulovo zapískání, teď tu byli jen oni dva. Spolu. Navždycky. Nebýt jedné fotky, nikdy by se už nesetkali.

[center]---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///---___///

A/N: Další povídka z povídek na přání ! Úsměv Tak a je to hotové! Taky mi to trvalo to vám řeknu :lol: Opravdu se omlouvám Syslíkovi, že mi to tak trvalo,ale škola a škola, nějak jsem úplně zapomněla na život mimo realitu. Chtěla bych všechny povídky na přání stihnout maximálně do Neděle, tak mi držte palce,aby se mi to povedlo! Úsměv Takže se ještě jednou moc omlouvám za velké čekání! Taky doufám, že se to všem líbilo a necháte mi tady nějaký komentář!

Aktuální Mód: Úsměv

Aktuální Hudba: Evanescence - Bring Me To Life
[center]
avatar
Verča Veselá
→Good Person ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] Fotka Vzpomínek

Příspěvek  Lulí za Thu Sep 15, 2011 10:45 pm

No páni! Jako, nevím, co jiného říct, pač tohle bylo totálně dokonalé... Hej, ale pár KiWook by mě vážně nenapadl a to jsem myslela, že mě napadají jen takové šílené páry :D No a povídka... naprosto úžasná, fakt se mi líbila, do děje jsem se tak zažrala, že jsem zapoměla na večeři a teď mám hlad :D No nevadí, jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře a žw Wookie zůstal s Kibumem (hej, Kibuma jsem kdysi neměla moc ráda... teď nechápu proč :D)
No nic, nebudu se vykecávat, musím padat, bo mi tu máma stepuje :D (Vážně skvělá povídka!!!)
avatar
Lulí
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] Fotka Vzpomínek

Příspěvek  9pitris za Thu Sep 15, 2011 10:54 pm

já tě asi uškrtim holka! píšeš hrozně nádherně to e fakt ae u této povídky sem byla od začátku do konce jako na trní u -
„Proč jsi vlastně odjel?“ zeptal se hned Kibum. Ta otázka ho tížila několik let a zrovna dneska se stala nejhůře snesitelná. Ryeowook se otočil směrem k oknu a řekl: „Dnes je krásné počasí, že Kibum-sshi. Co by jste dneska rád dělal?“
„Ryeowook odpověz na mojí otázku.“ řekl zoufale.
„Hm, já dneska určitě chci jít jezdit na bruslích, bude to zábava nemyslíte?“ řekl s úsměvem a opět se otočil na Kibuma. Zamrazilo ho. Kibum měl ve tváři smutný výraz, díval se na svoje jídlo a hůlkami ho různě přemisťoval z jedné strany na druhou. Ryeowooka píchlo u srdce, myslel si, že tvář co viděl dnes ráno na lavičce byla ta nejublíženější,ale tohle mu trhalo srdce a sevřelo žaludek více než předtím. Kibum se zvednul ze svého místa a přešel k Ryeowookovi, kleknul si před něj a položil mu ruce na kolena. Ryeowook nasucho polknul a podíval se na jeho svěšenou hlavu k zemi.
a pak u té fotky jak jí wookie roztrhal sem brečela mám totálně promáčený obličej a polštář to sem si nezasloužila :( ae inak je to dokonalé jako obvykle du přesedlat na jinou stránku a du číst dbsk Úsměv
avatar
9pitris
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] Fotka Vzpomínek

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru