(Dokončená) PROM15E to 13ELIEVE

Povídka z konce srpna. Byla jsem ten den z Heechulova odchodu na vojnu tak zdeptaná, že z toho vznikla povídka. Brečela jsem, když jsem ji psala, ale nakonec jsem se z toho docela vypsala.

Nenapadl mě žádný originální název, ale fanoušci SuJu určitě pochopí. ^^

Ještě mě prosím omluvte, pokud něco dělám špatně, ale jsem tu nová (jako na fóru, ne v ELF rodině <3), takže se tu ještě úplně neorinetuju...

---

31.8.2011 02:40

Sungmin jako jeden z pouhých tří členů Super Junior spal. Ne, že by se ho Heechulův odchod nedotýkal. Ten prožívali všichni členové, i ti tři v Číně. Tohle je však jeho způsob, jak bojovat se smutkem. Zaspat ho. A docela by se mu to i dařilo, nebýt ruky šmátralky na jeho zadečku. Obrátil se na záda a jeho sotva rozlepené oči se setkaly s Kyuhyunovými opuchlými.
,,Chci spát," zamumlal.
,,Minnie, prosím. Potřebuji tě," zašeptal Kyuhyun nalomeným hlasem.
,,Ty jsi zase brečel, Kyu?" Otázal se starostlivě.
,,Heechul hyung... už zítra..."
,,Pššt," zastavil ho Sungmin a položil mu prst na rty. Pak se zvedl do sedu a prst vyměnil za své rty.
,,Chceš být nahoře nebo dole?" Zeptal se Kyuhyuna, když se od sebe odtrhli, aby se mohli pořádně nadechnout. ,,Říkals, že jsi unavený. Tak já budu nahoře a ty nemusíš nic dělat."
,,Souhlas," usmál se Sungmin. Nakonec musel uznat, že to nebyl až tak špatný nápad. Oba po tom byli už tak vyčerpaní, že téměř okamžitě usnuli. Ano, sex s Kyuhyunem nikdy nebyl špatný nápad. Dokonce i ve chvílích, kdy na něj vlastně vůbec neměl chuť.

Shindong se nejdřív skoro dvě hodiny jen tak převaloval. Nebrečel, už ne. Měl za sebou týden plný slz, takže přestože k tomu teď měl zase blízko, jeho oči zůstávaly suché. Možná žádné slzy už ani nemá, kdo ví.
,,Hae?" Zašeptal jméno svého spolubydlícího. Ticho, a když hlavzu natočil do prava uviděl, že je Donghaeho postel prázdná. Vylezl a unaveně se došoural do kuhyně k lednici. Čert vem dietu, zaklel v duchu. Když se posilněn jídlem vracel do pokoje, všiml si nějaké postavy stojící u okna v obýváku. Měsíc vykoukl z pod mraku a Shindong v matném sříbrném svitu rozpoznal Yesunga. Měl docela silnou tendenci za ním jít, ale neudělal to. Zavřel se v pokoji, popadl mobil a vytočil už druhým rokem nejvolanější číslo. Nari byla podle hlasu rozespalá, ale ochotně s ním promlouvala a povbuzovala jeho zdeptanou dušičku. Skoro až do rána.

Pro Ryeowooka, který byl za denního světla plný optimismu a úsměvů, byla hluboká noc naopak ve znamení pláče. Všechno to, co přes den a před kamerami dokázal udržet schované, jej dopadlo v noci a nepouštělo až do častných ranních hodin. Odjakživa byl nezměnitelné crybaby. Jen se to za ty roky naučil na veřejnosti ovládat. O to víc se to prosazovalo potom doma.
Kde je Yesung, když ho potřebuju? Musel slyšet, že brečím tak proč odešel kdo ví kam?
Jak tak nad tím přemýšlel, jeho kamarád se mu vyhýbal pokaždé, jakmile začal brečet. Měl by přestat, třeba by se Yesung vrátil. Ale slzy tekly proudem dál. Jeho křehké tělo se třáslo, jak mocně a nezastavitelně vzlykal. A Yesung pořád nikde.

,,Je mi zima," kňoural Donghae. Ležel v Eunhyukové posteli, a ten ho tiskl k sobě, peřinu měli vyhrnutou až po uši.
,,Tak už nebreč. Ty tvoje slzy fakt strašně studí," konstatoval Eunhyuk, když mu další stekla na krk.
,,Já ne-nechci aby Hee hyung odešel."
,,Nikdo z nás to nechce. Ale všichni jsme věděli, že to jednou přijde," šeptal Eunhyuk.
,,Ale já stejně nechci!" Vztekal se Hae, jako malé dítě, kterým možná stále tak trochu byl.
,,Já vím, já vím."
Hae brečet nepřestával. Vědomí, že zítra ráno uvidí Heechula naposledy, ho ničilo. Bolelo to, neskutečně to bolelo. Dva roky. Dva dlouhé roky bez toho výstředního, občas hrozně hlučného ale všemi milovaného hyunga. A Hae brečel ještě kvůli jedné věci. Děsil se dne, kdy to bude jeho milovaná opička...

Ryeowookovy slzy ho bolely, ale nikdy nevěděl co s nimi. Proto vždy zbaběle spoléhal na Sungmina nebo Leeteuka. Ti dokázali věčného maknaeho zazráčně utěšit. Narozdíl od něj. Byl ubohý. Byl špatný hyung, přítel i milenec.
,,Wookie už spí?" Proťal ticho obývacího pokoje lídrův hlas.
,,Ne. Brečí. Jako každou noc od chvíli, kdy nám to Heechul řekl."
,,Co tady potom děláš?" Optal se Leeteuk trochu přísně.
,,Nevím. Nevím co mám dělat," přiznal Yesung se zoufalstvím v hlase.
,,Utěšovat ho."
,,Ale... to já neumím. Neumím utěšovat lidi, zvláš ty nejbližší."
,,To jsou kecy. Nevím, čeho se bojíš, ale v tomto případě úplně stačí, když s ním jen budeš."
,,A ty?"
,,Cože?"
,,Kdo bude s tebou?"
,,... nikdo ...?" Pokrčil Leeteuk smutně rameny.
,,Já s tebou budu," slíbil Yesung a opravdu byl, až dokud Leeteuk neusnul schoulený na gauči. Přikryl ho dekou a teprve pak se vrátil do svého pokoje, kde jej při pohled na postel přítele napadla další zbabělá myšlenka. Ještěže už Ryeowook spí.

Sám Kim Heechul se prodílal skrz tmavé pavučinky v říši snů. Ani pro něj nebylo snadné usnout. Ale díky Siwonovi, který ho bez ustání držel za ruku a hladil po krásných vlasech (které bude Hee muset brzy ostříhat), se mu to podařilo.
Siwon nepřestal Heechula hladit, ani když bylo podle klidného dechu jasné, že spí. Dál klečel u jeho postele a sem tam, ukápla na červené prostěradlo jedna osamělá slza. Zatímco Heechul spal, jeho mobil nečekaně zavibroval. Jednou, dvakrát... a asi po půl hodině potřetí. Siwon si povzdechl, tušil co a od koho to bude, ale ze zvědavosti si to musel přečíst. Všechno to byli to zprávy na rozloučenou. Přesně jak předpoládal. Od Henryho, Zhoumiho a ta poslední... ta Siwona nezadržitelně rozbrečela. Hangeng...
Není to tak dávno, co o něj přišli. Někteří se z toho ještě nevzpamatovali a možná ani nevzpamatují. Teď, se musí rozloučit s Heechulem. Život není fér, pomyslel si Siwon hořce. A snad poprvé, zapochyboval o boží spravedlnosti...

Kruci, když jde o Heechula... tak jsem vždy za tu největší citlivku... mě ten jeho odchod totálně položil. Možná je to dětinské, ale brečela jsem celou noc a taky i druhý den (což byl první den školy, a já byla totálně v prdeli) A tahle povídka... byla...je prostě... taková... úchvatná... taková...prostě... prostě opět brečím, jako malé dítě... já taky psala... něco podobného... taky to tady zveřejním...ale... ne...na tohle to nemá... tohle bylo... prostě... tak dojímavé... Nevím, čím to je, ale ten kousek s Yesungem mě dojal nejvíc... a pak to s Tekem... že ho nemá kdo utěšit... *smrká do kapesníku* Kruci, neměla bych být tak závislá od někoho, koho ani neznám, ale SuJu... oni jsou.... Bože, to teď zas budu brečet, jak idiot... Ach, Chule...

Fakt krásná povídka... Nádherná, dojemná a perfektní... Klaním se

Ach, děkuji, děkuji. Tolik chvály snad ani nezasloužím... potěšila jsi mě, ani nevíš jak moc. *.*
No, myslím, že je nás víc, koho Heechulův odchod položil... já na tom byla stejně, brečela jsem celou noc, což bylo opravdu velmi dobré, když se druhý den muselo do školy. Bože, dost v háji jsem byla, fakt že jo. T_T
Já jsem osobně nejvíc citlivá na Leeteuka, toho když vidím brečet, okamžitě řvu jak malá holka. Jak řekl (kdo že to řekl? xD) "Slzy Leeteuka jsou ty nejcennější slzy na světě." *rozplynula se*
A úplně ti rozumím, taky jsem na SuJu tak závislá, že mluvím jako bych je osobně znala a vůbec všechno s nima šíleně prožívám. Jako ostatně snad každá ELFka, že. *-*

Tak to jsme na tom stejně, staší, aby Teuk vytlačil slzu a okamžitě brečím taky. A když jsem ho viděla brečet, když měli poslední live vystoupení s Chulem, to bylo na mě moc... Pro mě je Teuk opravdu anděl bez křídel ( i když věřím, že ty křídla někde skrývá) a to ne jen pro to, že je hezký (nádherný), prostě, každý jeho pohled, úsměv, slovo... působí tak andělsky... Pokud andělé existují ( a já věřím, že jo) chtěla bych, aby byl ten můj strážný anděl stejný, jako Teukie.... (ehe...hehe... tak tohle vyznělo pěkně divně) *Ne, Luli(na) je opravdu psychicky vyrovnaná osoba... vážně ano...*