Sapphire Cyon
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

[NEDOKONČENÁ|★] Strach z lásky

Goto down

[NEDOKONČENÁ|★] Strach z lásky Empty [NEDOKONČENÁ|★] Strach z lásky

Příspěvek  LadyElisha Thu Apr 05, 2012 2:12 pm

Jak tak koukám, tady se toho moc neděje, že? Hnnnn.. mno... tak jsem se rozhdola sem dát ještě jednu moji.. takovou kratší kapitolovku... mno.. vlastně to měly být jen dva díly, ale nakonec jsem se rozhdola, že s tím v budoucnu budu pokračovat.. proto v názvu - nedokončená... snad se vám bude líbit... Úsměv

[You must be registered and logged in to see this image.]

Žánr: drama, SHOUNEN AI! - později yaoi
Páry: Hannie/Siwonnie, ZhouMi/Siwonnie ...




Kapitola první
Nechápe proč. Proč se tohle děje. Proč si na něj každý ukazuje, šeptají si mezi sebou, dělají mu naschvály. Ale proč? Vždyť jim nic neudělal! Ani se nijak od nich neliší. Má stejnou školní uniformu, stejné průměrné hodnocení. Nikdy nikomu nic neudělal. Je to spíše tichá myška, možná proto. Ale, přeci tu je jeden, který ho má rád, Hannie. Znají se už od malička. Hangeng je o rok starší a vždycky ho bral jako bratra. Hangeng se o něj staral, bránil jej, rozmazloval ho a tak to dělá do teď. Vždycky když jde do školy sám, sevře se mu žaludek a začne se potit. Bez Hangenga si přijde tak zranitelný, bezbranný, bez ochrany. Ale vždycky to všechno ponižování přetrpí, nedává na sobě nic znát. A až doma se posadí do kouta, schoulí se a rozpláče se. Takhle to chodí každý den, když s ním není Hangeng, naštěstí on se snaží chybět, co nejmíň. Jen aby to malé škvrně nenechal samotné. Má ho rád, opravdu moc, možná až nebezpečně moc. Jenže on si to až moc pozdě uvědomí…

"Hangengu! Máš po konci vyučování jít do kanceláře!" řekne ihned jejich třídní profesorka Tae, co vejde do třídy a Hangeng pouze přikývne. JaeRa se posadí ke svému stolu a přitom se rozhlédne po místnosti.
"Tak, kdo dnes půjde k tabuli?" zapřemýšlí nahlas a projede si seznam v třídnici. Všichni najednou ztuhnou, nechtějí být samozřejmě zkoušení. Nikdo totiž novou látku neumí, až na pár jedinců, Siwona a Hangenga.
"Co takhle třeba naše superhvězda ZhouMi?" zvedne hlavu a zadívá se do třetí lavice u okna.
"A nechcete vyzkoušet někoho, kdo tu látku umí?" zeptá se dotyčný.
"Takže za pět?" zvedne tázavě obočí.
"Mno, za snahu třeba za čtyři?" zkusí to.
"Za jakou snahu?"
"Že s vámi vůbec mluvím?" zamyslí se.
"Zhoumi!" zahřmí JaeRa.
"Ano madam?"
"Nebuď drzý a pojď k tabuli!" rozkáže mírně vytočená JaeRa. Přesně tohle na tom klukovi nesnáší. Tu jeho namyšlenou povahu a celkově jeho chování. Není jediný kantor, kterému se on příčí. Ale co mohou dělat, když je to syn ředitele? Nic.
"Nechce se mi," řekne jen a začne se bavit se spolusedícím. JaeRa to nakonec raději nechá být a začne vykládat novou látku. Někdy kolem konce hodiny si všimne, že Siwon, její oblíbený žák, nedává vůbec pozor.
"Siwone!" osloví ho a on sebou polekaně trhne. JaeRe trochu zamrazí, když uvidí v jeho očích strach. Jeho tvář je celá pobledlá a potí se.
"Děje se něco? Není ti špatně?" zeptá se starostlivě.
"Mohu si dojít na záchod?" kníkne potichu.
"Samozřejmě," přikývne JaeRa. Siwon se rychle zvedne a vyběhne ze třídy.

Zavře se na záchodě a schová si tváře do dlaní. Proč má tak strašlivý pocit, že se něco stane? Ten Zhoumiho pohled se mu vůbec nelíbil, vůbec ne. Proč mu přijde, že má něco za lubem? Něco, co se jemu rozhodně líbit nebude? Prosím, ať už je konec. Ať zazvoní. Poprosí zničeně.
Hangeng nechtě po zvonění odejde do kanceláře vedle ředitelny. Tak nerad nechává Siwona o samotě. Zvláště ve škole a ještě po vyučování, kdy se všichni nahrnou do šaten. A on tam nebude, aby ho ochránil. Seběhne několik schodů a zamíří rovnou chodbou. Zajímá ho, co si na něj vybalí tentokrát. Není to poprvé, co si ho k sobě volají a on už si dávno domyslel, co tohle vše znamená. Zhoumi, chtěl získat čas na to, aby byl se Siwonem. A jen ta myšlenka, že by on byl v jeho blízkosti, mu vadí. Vždycky ale naštěstí se objevil v šatně dřív, než Zhoumi stihl cokoliv podniknout. Ale dneska má takový pocit, že se mu nepodaří dostat se z kanceláře dost brzo. Prostě to cítí v kostech.

Siwon vyleze ze záchodů až, když uslyší zvonění na další hodinu. V tu dobu v šatnách už nikdo nemá být. V duchu se pomodlí, aby tomu tak bylo a rozejde se k ní. Nakoukne do třídy, a když se ujistí, že v ní nikdo není, přejde ke své lavici, aby si vzal tašku. Zmučeně zakňučí, když jí nenajde. Pro jistotu prohlídne celou třídu, ale svůj batoh nenajde. Nalezne ji až v šatně, přičemž celý její obsah je rozsypaný všude, kam lidské oko dohlédne. Siwon si povzdychne a pomalu si začne všechny učebnice sbírat a dávat do batohu. Když má vše na svém místě, sundá si sako a opatrně ho složí do skříňky, z které ještě před tím vytáhl bundu. Zavře skříňku a vyděšeně vyjekne, když před ním s úsměvem nahánějící hrůzu stojí opřený o další skříňky Zhoumi. Siwon rychle otočí zámkem a udělá několik kroků vzad. Siwon se chce obléct a co nejdřív zmizet ze školy. Vybaví se mu přitom Hangengovo varování: Pokud by ses ocitl se Zhoumim o samotě. Okamžitě zmiz, nečekej na mě a jednoduše uteč… A Siwon to chce hned udělat, jenže než se stačí pohnout, Zhoumi je u něj a tiskne své rty na ty jeho. Siwon vytřeští oči a rychle ho od sebe odstrčí. Chce se otočit a utéct, ale Zhoumi ho chytne za zápěstí a znovu ho k sobě tiskne. Siwon se ale nenechá znovu políbit a opět do něj strčí. Zhoumiho dlouhé ruce ho ale chytnou za zátylek a přitáhnou do ještě více odvážného dravého polibku. Siwon nechápajíc, co se děje, otevře pusu v pokusu vykřiknout. Zhoumi toho ihned využije a do polibku zapojí i jazyk. Siwon se brání, tluče ho pěstmi do hrudníku, ale on je odolný. Tohle chtěl tak dlouho udělat, okusit ty jeho hříšně sladké rty. Podmanit si ho. Jenže, nečekal, že se bude tak bránit. Siwon už je na okraji zoufalství, když jej napadne něco udělat. Sebere všechnu svoji sílu a kopne Zhoumiho mezi nohy. Černovláskovi se zatmí před očima a tělem mu projede šíleně bolest. Pustí Siwona a chytne se za rozkrok. Siwon na nic nečeká, popadne bundu, batoh a uteče.

Místo aby vyběhl ven ze školy, schová se v prázdné třídě. Vleze si pod katedru, přičemž se snaží utlumit vzlyky. Co kdyby ho našel? Co by mu udělal? Semkne víčka a pokusí se uklidnit. Docílí pouze toho, že se jeho tělo začne třást ještě více. Co má dělat? Hannie? Kde je? Pomůže mu?

Jak si Hangeng myslel, v kanceláři ho zdrželi na půl hodiny. A to po něm chtěli tahová ptákoviny. Pospíší se do šatny, kde si všimne Zhoumiho, který se stále drží svých dolních partií.
"Copak? Někdo se tě pokusil vykastrovat?" zeptá se s pobavením Hangeng.
"Drž hubu," procedí Zhoumi skrz zaťaté zuby.
"Jestli si cokoliv udělal Siwonovi, nepřej si mě," zamračí se na něj. Zhoumi se na něj ušklíbne.
"Udělal jsem to, na co ty nemáš odvahu. A tvoje hra je ještě nebezpečnější, než ta má! Říkám ti, drž se od něho dál! Jinak toho budeš litovat!" hodí po něm nebezpečným pohledem.
"Prospi se sladce," ušklíbne se na něj sarkasticky Hangeng, a než Zhoumi je schopen jakkoliv se bránit, dostane přesně mířenou ránu do hlavy. Padne do bezvědomí…

"Siwonnie… už si pro tebe jdu…"

Kapitola druhá
Hodí do skříňky zbytečné učení a následně ji zamkne. Ještě jednou se podívá na bezvládné tělo a pak s úšklebkem zmizí z šatny. Ví, že to Zhoumi na něj neřekne. Bojí se ho, bojí se ho tak, že ani otci neřekne pravdu. Něco si vymyslí, třeba, že zakopl a praštil se do hlavy, nebo cokoliv jiného. Rozhodně to ale neshodí naň, je o tom přesvědčený. Místo aby rovnou opustil školu, začne procházet třídy. Ví, že to malé škvrně neodešlo. Ví, že se někam schovalo a čeká, až ho on najde. Nikdy bez něj neodchází. Hangeng trochu znervózní, když projde už skoro všemi třídami a Siwona nenajde. Už začíná být mírně hysterický, když vejde do předposlední třídy a spatří za katedrou někoho ležet, je mu jasné, že je to on. Potichu přejde k němu a hned pozná, že usnul. Na tvářích přitom může zahlédnout zaschlé cestičky od slz. Přehodí si přes rameno jeho batoh a opatrně jej vezme do náručí. Siwon se trochu zavrtí, ale neprobudí se. Pouze se automaticky přitiskne na Hangengovu hruď, z které sálá teplo.
"Budeš nemocný," zakroutí mírně hlavou Hangeng a opustí třídu. Když vychází ze školy, nevšimne si osoby, která ho propaluje očima…

"Zhoumi"
"Zhoumi!" zatřese jím jeho kamarád. Zrzek párkrát zamrká a pak se posadí, hlavou mu přitom projede šílená bolest.
"Sakra," sykne Zhoumi a chytne se za hlavu.
"Co se ti stalo" zeptá se ho.
"Jonghyun," osloví ho Zhoumi.
"No? A neříkej, že nic," přestane o svého kamaráda mít starost. Když se tak Zhoumi tváří, znamená to; žádné otázky, nic mi není. A vždy to tak platí.
"Neměl bys být doma? Co tu děláš?" zamračí se na Jonghyuna Zhoumi.
"Říkal jsi, že půjdeme k Hyungovi. Čekal jsem na tebe před školou. Jenže ty si nešel a pak jsem uviděl vycházet Hangenga a v jeho náruči nejspíš spal Siwon. Vím, že s nimi máš něco, je mi jedno co, ale přišlo mi divné, že si nevyšel. Tak jsem zamířil rovnou sem, no a pak tě tu takhle najdu," sdělí mu fakta Jonghyun.
"Nikomu nic neřekneš, je ti to jasné?" zavrčí Zhoumi a zvedne se.
"Jasně," ušklíbne se na něj. Přece ví, že si s ním zahrávat nesmí. Možná, kdyby rozhlásil, že dostal nakládačku od Hangenga, Zhoumiho by ztrapnil, anebo by mu nikdo neuvěřil a pak by dostal on nakládačku od Zhoumiho "ochránců". Ne, za to mu to nestojí. Jak se říká; Přátele si drž blízko u sebe. Nepřátele ještě blíže.

"Kruci! Hangengu! Co si myslíš!?" Zhoumi zatne pěsti a přemáhá nutkání do něčeho praštit. Ne, on není ten, kdo ubližuje Siwonovi. Ať se to zdá, jak chce, on s ním má úplně jiné plány. Nemůže dovolit Hangengovi aby byl v Siwonově blízkosti. To on je nebezpečný. On, aniž by si toho byl vědom, je čím dál tím víc závislý na Siwonovi. Zhoumimu neunikl ten majetnický pohled, který Hangeng po Siwonovi neustále vrhá. Snad si nemyslí, že mu patří?

Sleduje tu nádherně dětskou tvář. Sedí vedle něho a pozoruje ho, jak klidně spí. Pohladí ho a následně se zamračí.
"Říkal jsem ti to! Máš horečku," řekne potichu a vstane. Do pokoje se vrátí lavorem studené vody a hadříkem. Posadí se zpět vedle něj. Namočí hadřík a vyždímá přebytečnou vodu. Odhrne ze Siwonova čela vlasy a naň hadřík. Siwon se trochu oklepe, a po chvilce otevře se zamrkáním oči.
"Hannie?" kníkne a nechápavě na něj kouká.
"Co jsem ti říkal o schovávání se ve třídách? Víš, že nemáš usínat na zemi, zvláště s tvým zdravím," pokárá ho Hangeng a znovu se zvedne. Vytáhne ze stolu krabičku a dá mu prášek.
"Na, tu máš. To je proti horečce," usměje se na něj. Když ho poslušně spolkne a zapije horkým čajem, který Hangeng udělal sobě, tak ho donutí si zpátky lehnout. Přikryje ho dekou až k bradě a poté si k němu opět sedne.
"A-a-ale já musím domů. Mamka mě…" zakoktá Siwon-
"Pššš. Mluvil jsem s ní. Dneska přespíš tady," zalže. Hnedka co Siwon zase usne, zavolá ji. Nemohl mu přece říct, že to neví. V takovém stavu by stejně nikam nedošel…

Každý den ho někde odchytí, každý den jej políbí, bez smilování. Je zmatenější čím dál víc. Vůbec nechápe, co Zhoumimu je. Už se sice k němu nechová tak hnusně, dokonce celá třída, ba škola, je k němu hodnější, ale i tak. Vždycky ho vyděsí, jak se za ním bez povšimnutí objeví, přirazí ke zdi a políbí. Vůbec to nechápe. Ten pocit, když se Zhoumiho rty odpojí od těch jeho. Zjišťuje s hrůzou, že se mu to líbí, že nechce, aby jej nechal, aby ho nepřestával líbat. Samotná myšlenka ho děsí. Co to s ním dělá?

"Siwone, můžu s tebou mluvit?" objeví se u něj z ničeho nic Zhoumi. Zvedne pohled od učebnice a přikývne. Vůbec nechápe, co dělá. Přeci, přeci. Hannie ho před ním varoval. Nemá se s ním bavit. Ale, on prostě už neodolá jeho očím. Jen při představě, že ho znovu políbí, se mu motá hlava. A stejně, Zhoumi zase není tak zlý. Poslední dobou je na něj opravdu milý a on mu začal věřit. Nechápe, co jemu nejlepšímu kamarádovi na něm vadí. Ne, prostě nemůže nalézt odpověď. Tak rád by se kamarádil s oběma. Jenže, Hangeng je proti. Ale proč?
"Siwone, musím ti něco velice důležitého říct," pohlédne mu do očí. Siwon jen na sucho polkne a přikývne, že poslouchá.
"Hangeng. Drž se od něj dál. Je nebezpečný," řekne.
"Co-co-co mi to tu vykládáš? Hannie je hod-"
"Mám o tebe strach!" zastaví ho. Siwon se otočí a chce odejít, nechce poslouchat taková slova o jeho kamarádovi, nejlepším kamarádovi. Zhoumiho chytne za ruku, ne tak, jako vždy, ale jemně a naléhavě.
"Já tě miluju," šeptne Zhoumi a Siwon jen vytřeští oči.
"Cože?" zamrká.
"Já, já tě mám rád. Nechci, aby se ti něco stalo. Aby ti ON něco udělal," řekne stejně tiše, ještě více naléhavě.
"Já… já," Siwona zradí hlas. Neví co říct. Všechno je moc rychlé. Zhoumi, on mu teď vyznal lásku? Opravdu ho miluje? Nezahrává si s ním? A co říká o Hangengovi? On je přece jako jeho bratr. Znají se od malička. Jsou pořád spolu. Pořád… Siwon udělá několik kroků vzad.
"Siwone?" houkne trochu nechápavě Mi.
"Ty, ty mi lžeš! Děláš si jen srandu! Bavíš se!" vykřikne a otočí se k útěku. Zhoumi ho naštěstí chytne dřív, než je mu schopen zmizet. Obejme ho a natiskne ho na svojí hruď.
"Ne Siwonnie. Já tě opravdu upřímně miluju," špitne. Siwon ho ale moc nevnímá, protože ho ovládají vzlyky. Nechápe už nic. Vůbec nic. Tak kdo mluví pravdu? Kdo lže? Kdo se přetváří?

"Zhoumi!" osloví ho se zavrčením Hangeng. Siwon vyjekne a odstrčí od sebe Zhoumiho a vystrašeně se podívá na svého kamaráda.
"Wone, co jsem ti říkal?" zamračí se Hangeng.
"Omlouvám se," kníkne a sklopí hlavu.
"To nic, běž se zatím obléct. Za chvíli jsem u tebe," přikáže mu. Siwon na nic nečeká a rozběhne se k šatnám.
"Siwone, ne-" Zhoumi ho chce zastavit, ale Hangeng nemá v plánu mu to dovolit.
"Co jsem ti říkal?!" zavrčí nebezpečně a udělá krok k němu. Zhoumimu přeje po zádech nepříjemný mráz. Děsí jej, ano. Hangenga se bojí, neví čeho je schopen. Nechce, aby něco Siwonovi udělal. Děsí se představy, že by se jemu něco stalo.
"Nech ho, nebo ho už v životě nespatříš," pohrozí.
"Ty by si u něho neměl být. To ty! Tvoje láska k němu se změnila v posedlost. Jsi jím posedlý! A já nedovolím, aby si mu zkřivil jediný vlásek!" Zhoumi sebere všechnu odvahu a nedá na sobě znát ani špetku strachu. Ještě by toho Hangeng využil.
"Kdo řekl, že bych udělal něco jemu?" pozvedne obočí.
"Eh? Co?" zarazí se.
"Dávej si na mě pozor, říkám ti to naposled!" opět zavrčí a otočí se k odchodu.

"Siwonnie… dávej na sebe pozor…"

Siwon nervózně přešlapuje z nohy na nohu a čeká na Hangenga. Ten se po pár minutách objeví v šatně.
"No?" houkne na něj až moc naštvaně.
"Hannie!" kníkne Siwon.
"Promiň," řekne Hangeng, když si uvědomí, že je na něj hrubý. Siwon přece za nic nemůže, on žije v nevědomosti. Je to jeho malinký Siwonnie.
"Nezajdeme na zmrzlinu?" navrhne.
"V takové zimě?" oklepe se Siwon.
"Uhm, tak na čokoládu? Palačinky?" změní návrh. Siwonovi se v očích objeví nadšené jiskřičky. Utvrdí tak Hangenga, že se strefil do černého.
"Tak pojď ty škvrně!" zasměje se a hodí si při tom batoh na záda…

Proč? Nechápe to. Proč se k němu najednou tak chová? Vždyť pouze řekl, že Zhoumiho má rád. A on. On ho uhodil. Proč? On, co je špatné na tom, někoho milovat? Cožpak ho Hannie nemá rád? Nepřeje mu štěstí? Najednou nechce s Hangengem být. Bojí se ho. Má strach. Nakonec je všechno pravda? Zhoumi měl pravdu? Nebo je to jen hra? Ale, Hannie by ho nikdy nezranil. Nikdy.
"He? Hannie?" kníkne vyděšeně, když zjistí, že je v jeho pokoji zamčený.
"Hannie!" zakřičí, lomcuje klikou, bouchá do ní pěstičkami, ale nic se nezmění na faktu, že se nemá jak dostat ven. V desátém patře, žádný balkon, žádná úniková cesta. Sáhne do kapsy a trochu se mu uleví, když nahmatá telefon. Popadne ho a namačká zprávu, v seznamu najde správné číslo a rychle sms pošle. Co kdyby ho při tom chytil Hangeng? Co by mu udělal? Uslyší blížící se kroky. Hrdlo se mu sevře úzkostí. Má strach. Vejde do pokoje ten starý Hangeng, kterého má rád, kterého miluje, anebo ten druhý, z kterého má strach. Ale nebude to riskovat. Raději uteče při první příležitosti.

Jenže, nakonec nic neuskuteční. Všechno proběhne strašně rychle. Hangeng, hned co vejde, zamkne a vrhne po Siwonovi nebezpečně chtivý pohled. Siwon se začne třást. Bojí se. Tak strašně se bojí toho, co se bude dál dít. Nemá kam utéct, nikdo mu nemůže pomoci.
"Zhoumi, prosím pospěš si," vypustí nevědomky.
"Nemluv tu o Zhoumim!" zakřičí, udělá několik kroků a už chytá Siwona za loket a hází ho na postel.
"Hannie! Nech toho! Prosím" vzlykne a snaží se bránit. Ale Hangeng he silnější, vždycky byl. Nevšímá si jeho slz a hrubě ho políbí, jedním silním škubnutím, roztrhne Siwonovi košili a hladově se přisaje na jeho kůži…
"Prosím, já nechci…"

Uvědomí si, co dělá, a ihned přestane, bohužel pozdě. Zničil vše, co tak pracně tak dlouho tvořil. Pouto mezi ním a Siwonem je na zbytek jeho zatraceného života zničeno, roztříštěno na nekonečno střípků.
"Siwonnie, já.. já…" chce ho pohladit, utišit, Siwon ucukne a schová se pod peřinu. To co mu Hannie provedl, bylo to tak... tak… Bolí ho to, tak strašně moc.
"Proč? Co jsem udělal?" rozpláče se Siwon.
"Já, omlouvám se. Siwonnie, omlouvám se. Já. Já nechtěl… Já tě miluju…" Hangengovi se do očí nahrnou slzy. Slzy nenávisti k sobě samému. Nenávidí se. Tohle, nemůže si odpustit. Nikdy. Nikdy.

Zvedne se a přejde ke dveřím, kde má pověšenou bundu a v ní mobil. Chce na sebe zavolat policii a pro Siwona záchranku. Ví, že potřebuje lékařskou pomoc. Ví, že mu ublížil. Ví, že to neměl dělat. Ví, že si zaslouží trest a on se mu postaví čelem. Nebude už ohrožovat někoho, koho má rád. Než stihne vytáhnout mobila, někdo prudce rozevře dveře.
"Siwone!" vykřikne zděšeně dotyčný. Hangeng pozná, o koho se jedná.
"Ty hajzle! Co si mu udělal!" zakřičí na něj Zhoumi a vrazí mu pěstí. Hangeng se nebrání, chce, aby z něho Zhoumi vymlátil duši. Aby ho zabil. Jenže, tak štědrý k němu Zhoumi není. Uštědří mu jen několik ran, protože ho zastaví Siwon.
"Prosím, nech ho…" špitne. Zhoumi tedy přestane a přejde k Siwonovi. Obalí jej dekou a vezme do náruče. Zamíří s ním rovnou pryč, Siwon ho ale zastaví. S bolestí v očích se podívá na Hangenga. On v jeho očích nevidí nenávist, toho překvapí.
"Hannie, mám tě rád…" špitne a pak se natiskne na Zhoumiho. Ten to pochopí a odejde…

"Hannie?" zatahá dotyčného za ruku o něco menší kluk.
"Hm?" koukne na něj.
"Máš mě rád, že jo?" zeptá se s otazníčky v očích.
"Mám, strašně moc," přikývne.
"A Hannie?" znovu ho osloví.
"Mno?" mírně se zasměje.
"Já tě mám taky rád! Hoooodooooooně moc!" rozpřáhne ruce na důkaz svých slov.
"Siwonnie, ty moje malé škvrně!"

Není schopný se pohnout z místa. Všimne si svojí bundy, která se povaluje jen kousek od něj. Sebere veškerou sílu a přitáhne si jí k sobě. Vytáhne z kapsy kapesní nůž. Nechce žít, nezaslouží si to! Nesmí žít! Zajede si ostřím do zápěstí. Zopakuje tahy několikrát, než přeřízne hlavní tepnu. Už mu zbývají poslední minuty… Natáhne se k bílé zdi a napíše na něj vzkaz… Ten strach z lásky, ho donutil vzít si život. Strach z jeho samotného. To co udělal, nelze odpustit… Přesto jej o to žádá…

"Odpusť mi to... Odpusť mi Wonnie...."



Pozn autora: Doufám, že vás alespoň trochu zaujala... ^_^
:Thank You:
LadyElisha
LadyElisha
→Monster ☆☆☆☆☆


http://www.error-k-pop.blog.cz, www.lady-elisha.blog.cz

Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru