Sapphire Cyon
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

[DOKONČENÁ] Angel

5 posters

Strana 1 z 2 1, 2  Next

Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Sun Jul 12, 2009 11:13 pm

Autor: Kyas

-Zatraceně!- pomyslel jsem si ještě dřív, než jsem stihl zvednout obličej vpláclý do polštáře a otevřít oči.
-Tady se člověk prostě nevyspí ani o víkendu!- u téhle myšlenky jsem už ale oči pomalu rozlepoval. Tedy, lépe řečeno, pokoušel jsem se o to. Moc mi to ale nešlo. Nahmatal jsem si sobě nejbližší polštář a snažil jsem se s ním překrýt si svoje uši tak, abych nemusel poslouchat ten randál z ulice, jak mi přímo pod okny opravují cestu. Za normálního dne, kdy musím vstávat do práce, by mi to ani nevadilo, ale proč probůh zrovna v sobotu v 7 ráno? Zavrčel jsem, když se mi pořád nedařilo usnout. Takže asi po půl hodině marného snažení jsem se vyhrabal z postele a naštvaně jsem odešel do koupelny.
Když jsem si opláchl obličej a podíval se na sebe do zrcadla, všiml jsem si takových napuchlých váčků pod mýma očima. Vydal jsem ze sebe bolestivé zaskučení.
Po mé ranní očistě jsem se rozvalil na gauči v obýváku a popadl jsem ovladač do ruky. Když už nic, aspoň se podívám, co dávají v televizi. Líně jsem zmáčknul tlačítko pro zapnutí televize a začal jsem projíždět kanály.
-Pohádky, pohádky, reklamy, pohádky, reklamy, reklamy, pohádky… To ráno vážně nic jiného nedávaj?-
Ve finále jsem stejně ale skončil tím, že jsem sledoval Bugse Bunneyho, což byla jednoznačně ta nejzábavnější věc, kterou jsem mohl sledovat. Když ale začal Bugse honit lovec Elmer s puškou, cítil jsem, jak mě spánek pomalu ale jistě přemáhá. Nebránil jsem se. Jakmile se mi oči už už začaly zavírat, zazvonil mi telefon.
„Néé…“ fňuknul jsem si „kterej kretén?“ ptal jsem se sám sebe nahlas. Mobil stále zvonil, tak jsem se posadil a chňapl jsem po něm.
„Co je?“ vyštěkl jsem do mobilu, sotva jsem si ho stihl přitisknout k uchu.
„Leeteuk! Ty už jsi vzhůru?“ Ozvalo se naprosto udiveně z druhé strany.
„Tak né asi..“ zamručel jsem velmi nevrle.
„No, původně jsem ti chtěl nechat zprávu, ale…“
„Sungmin, vymáčkni se už prosím tě.“ Žadonil jsem do telefonu.
„Prostě jdem s Kyuhyun dneska nakupovat, tak nás napadlo, jestli nechceš jít s náma…?“ vypadlo ze Sungmin nakonec.
Hmm jít nakupovat s párem teploušů? Teda nic proti nim, ale fakt jsem si nepřál víc… Když se to ale tak vezme, proč ne? Stejně nemám nic lepšího na práci…
„Jo, klidně. Jen kde a v kolik?“ souhlasil jsem líně se Sungminovým návrhem.
„V jednu v centru u McDonald’s.“ Odpověděl rychle a zavěsil dřív, než jsem stačil cokoliv odpovědět a jak si nejspíš myslel Sungmin, namítnout.
Do čeho jsem se to zas navezl? Jít nakupovat s teploušema, NAKUPOVAT S TEPLOUŠEMA! Můj osud byl zpečetěn… A od pravdy jsem vážně nebyl zas tak daleko.
Sungmin má štěstí, že je můj dlouholetý kamarád, jinak bych ho zabil už jen za ten telefonát. Když mi ale řekl, že je gay a zamilovanej do Kyuhyun, se kterým už tou dobou “tajně“ chodil, nijak mě to nezaskočilo. Maximálně jsem si řekl “ještě že se nezabouch do mě“.
Každopádně mě ale nakupování s nima dost děsilo. Nejdřív jsem na to nepomyslel, ale co když se budou pořád držet za ruce, objímat se a každou chvíli se líbat a já za nima polezu jako nějakej ocas? Ale mojí první příčku hororové hitparády představ okupoval Sungmin poskakující okolo Kyuhyun s nataženýma tangáčema v rukách jak se ho pisklavým hlasem ptá, jestli se mu budou hodit k pleti načež Kyuhyun odpoví něco ve smyslu “Ano drahý, ale moc dlouho by ti nevydržely, hned bych je z tebe strhnul!“ a při tom klapne zubama.
Při tomhle mi přejel mráz po zádech.
„Wah, no fuj…“ řekl jsem si zas pro sebe a uvažoval, jestli si mám dát snídani, a nebo ne…
Dobrá, snídani jsem tedy raději vynechal. Nejsem prostě ten typ, co by se vrhal do riskantních věcí a radši jsem si objednal až pizzu k obědu. Nejsem žádnej kuchařskej génie, takže vařit si sám v mém případě nepřipadalo v úvahu. A kutit co si vzít na sebe? Tak to už vůbec nebyl můj případ… Stačí popadnout věci z vrchů “hromádek“ ve skříni a vyrazit. Se zpožděním, ale přece. Doufal jsem, že tam nebudou přesně, i když u nich jeden nikdy neví.

„Leeteuk! Kde ses tak dlouho zdržel?“ Jo, Sungmin a Kyuhyun tam byli přesně.
„Ehm, no, rozkopaná ulice, musel jsem to celý obejít.“ Proč se z toho snažím vykecat? Stejně mi nebudou věřit…
„Aha, a to ti trvalo skoro půl hodiny?“ zeptal se mě Kyuhyun trochu nevěřícně s Sungmin si mě při tom měřil pohledem.
„Je to fakt velká ulice!“ Pokoušel jsem se je ještě naposled přesvědčit. Já to věděl, nežrali mi to. Ale snažil jsem se…
K mému značnému překvapení to s nima nebylo zas tak strašné, jak jsem si původně myslel. Žádné držení za ruce, žádné líbání a co bylo nejlepší, žádný tanga.
Po pár hodinách už mě ale začínalo bolet celý tělo. Na tohle jsem fakt trénovanej nebyl. Ale díky Bohu Sungmin s Kyuhyun už taky měli dost.
„Nezajdem ještě na kafe?“ zeptal se u východu z obchoďáku Sungmin „Víš, tam kde jsme se poznali.“ Dodal se zasněným pohledem směřujícím ke Kyuhyun.
„Jasně, že jo.“ Usmál se Kyuhyun na Sungmin. To už mi přišlo ale už dost podezřelé, tak jsem se raději rozhodl zdrhnout dřív, než to ze zasněných pohledů přejde i v něco víc. Né že bych se za ně styděl, nebo se bál že budu mít ostudu, to mi vážně bylo jedno. Pravda ale byla, že jsem ještě pořádně neviděl, jak to vlastně vypadá, když spolu chodí dva kluci a moc jsem o to ani neměl zájem.
„Já už s vámi nepůjdu, dneska jsem toho měl už dost, potřebuju se natáhnout.“ Hned na to jsem si nahraně zívl. Tohle mi už ale zbaštili, ha! Nakonec třeba nebudu zas tak špatný herec, jak jsem si o sobě myslel.
„Ok, nevadí.“ Řekl mi Sungmin na odpověď.
Rozloučil jsem se tedy s nimi a vydal se svou vlastní cestou. Domů jsem to moc daleko neměl, stačilo přejít silnici, projít pár ulic a bylo to. Do těch ulic jsem se ale ten den vůbec neměl dostat.
Krok za krokem jsem se pomalu vydával k přechodu pro chodce na silnici. Rozsvítila se zelená na semaforu a já se rozhodl přidat, abych to ještě mohl stihnout. Zrovna jsem silnici přecházel a už jsem byl téměř na druhé straně. Vtom jsem uslyšel strašné zaskřípění pneumatik a čas jako by se najednou zpomalil. Otočil jsem se na místě. Viděl jsem velkou bílou dodávku, jak se právě vynořila za zatáčky a míří přímo na mě. Chtěl jsem doběhnout ten kousek na chodník, abych se vyhnul střetu, ale nešlo to. Všechno ve mně naráz ztuhlo a já se nemohl ani pohnout. Nohy jsem měl pevně přikované k zemi, jako bych je měl ochrnuté a s tupým pohledem a neschopný slova jsem jen sledoval dodávku. Možná se to ani nezdá, ale byl to jen zlomek vteřiny. Cítil jsem na sobě pohledy všech kolem. Neměl jsem se jak zachránit, byl jsem vydán na milost a nemilost dodávce. -Teď umřu- problesklo mi hlavou mezi ostatními myšlenkami, které se vynořily bůh ví odkud. A pak už si pamatuju jen škubnutí a tvrdý náraz na zem.
-To už jsem přejetej? Teda, ta mrtvost docela bolí do zad a žeber.- Pomyslel jsem si v další vteřině, co jsem dopadl na tvrdý beton. Pomalu jsem začal otevírat oči se strachem a bolestí.
-Jsem v nebi!- Byla má první myšlenka, když jsem spatřil toho anděla nade mnou. Pak jsem oči zase rychle zavřel a znovu otevřel, a to mě vrátilo do reality. Nebyl jsem v nebi, ale na chodníku a kolem mě houf zvědavých lidí, které jsem neregistroval. Vnímal jsem jen ty oči, jasně tmavě hnědé, tak nádherné. Nemohl jsem od nich odtrhnout pohled. Není divu, že jsem si myslel, že jsem v nebi. Vážně vypadal jako anděl. Jako v transu jsem chtěl zvednout ruku dotknout se jeho dokonalé tváře, když v tom jsem zjistil, že mé ruce jsou pevně přikované k zemi jeho svalnatými pažemi. Byl celý zadýchaný a zpocený, asi běžel. Na kráse mu to ale neubíralo. Minul další zlomek vteřiny. Došlo mi, co se asi stalo. Musel mi zachránit život, strhnout ze silnice. Mohli jsme o život přijít oba. Riskoval svůj vlastní život jen proto, aby zachránil ten můj. Další zlomek vteřiny. A pak se něco pokazilo.
„Leeteuk! Leeteuk!“ slyšel jsem někde v dálce, jako by byli na míle daleko a já slyšel jen ozvěnu vinoucí se mou prázdnou hlavou. Sungmin a Kyuhyun to byli.
Můj anděl mi věnoval poslední pohled a pak se zvedl a odkráčel. S bolestí jsem se posadil a sledoval ho, jak mizí za rohem. Chtěl jsem se postavit, jít za ním.
„Leeteuk!? Jsi v pořádku?“ ptal se mě Kyuhyun a skoro při tom křičel. Chytil mě za ramena a já se nemohl postavit.
„Já měl takový strach!“ začala mu do toho plácat Sungmin.
Mluvili dál, ale já je skoro vůbec nevnímal, pořád jsem se díval za roh a doufal, že se vrátí.
„Ani jsem mu nepoděkoval…“ pronesl jsem nepřítomně a odpoutal jsem zrak od zatáčky, za kterou zmizel a podíval se na Sungmin a pak na Kyuhyun. Oba ztichli a dívali se na mě.
Snažil jsem se postavit a Kyuhyun se Sungmin mi ochotně pomohli. Bolelo to, trochu jsem se šklebil, když jsem se stavěl na vlastní nohy. Dobře, tak jo, přiznávám, trochu víc jsem se šklebil, ale nechtěl jsem to na sobě dát znát. Chtěl jsem jít za ním.
Když jsem stál dostatečně pevně na to, abych se mohl rozběhnout za ním, škublo mi v boku děsivou bolestí. Vydal jsem ze sebe tichý výkřik.
„Zavedeme tě do nemocnice.“ Oznámil mi Kyuhyun tak, že jsem nemohl cokoliv namítat. Ještě jednou jsem se naposled podíval do zatáčky, kde zmizel a nasedl jsem do taxíku, který zavolal Sungmin, abychom nemuseli pěšky.


Naposledy upravil Lalala☆mola~ dne Fri Mar 18, 2011 10:27 pm, celkově upraveno 1 krát
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Sun Jul 12, 2009 11:13 pm

Na pohotovosti mi po velice nepříjemném rentgenu řekli, že mám naražené tři žebra. Ten náraz na zem byl asi pěkně tvrdej. Ještě že si ho skoro vůbec nepamatuju. Ale jeho si pamatuju až moc… A znova myšlenkama u něj…
Naražené tři žebra jsou ale docela kruté. Docela hrozná bolest. Stáhli mi to nějakým obvazem a taky jsem dostal prášky na bolest, ale myslíte, že se mi trochu ulevilo? To ani náhodou. Všechno mi to bylo ale jedno. Seděl jsem večer v kuchyni na židli s rukama položenýma na stole. Dokonce jsem se ani nemohl pořádně nadechnout bez toho, abych zaskučel bolestí. Myslel jsem stejně jen na ty jeho oči, vlasy, nos, rty… Jak může být ksakru někdo tak krásný? A ještě k tomu kluk… Začínal jsem přemýšlet, jestli jsem náhodou nenarazil nejen na žebra ale i na hlavu.
Později jsem se s velkými bolestmi dobelhal do postele a snažil jsem se trochu si odpočinout. Ty jeho oči… Ne!! Teď musím myslet na sebe. Ale nebýt něj, ležel bych teď asi někde jinde než v posteli a někdo by už pro mě nejspíš vyřezával hezkou černou rakev a kopal díru v zemi na krchově. Možná vám to přijde morbidní, ale u takovýchhle myšlenek jsem vážně dokázal usnout. Probudil mě až zvuk domovního zvonku někdy kolem jedenácté ráno. Pro mě ráno.
„Už jdu!!“ zakřičel jsem od svých dveří přes obývák ke dveřím od mého bytu, aby ten dotyčný už nezvonil. Trvalo mi pěkně dlouhou chvíli, než jsem se konečně dokutálel, abych mohl otevřít. Za dveřmi stál Sungmin.
„Ahoj Sungmin“ pozdravil jsem ho, když jsem otevřel.
„Ahoj“ pozdravil mě taky a neváhal a vešel dovnitř. Podepřel mě a pomohl mi dojít ke gauči. S jeho pomocí to bylo o hodně lepší než kdybych šel sám.
„Co tě přivádí? Potřebuješ něco?“ zeptal jsem se Sungmin se zájmem.
„No, vlastně jsem se přišel podívat, jak jsi na tom. Ptát bych se měl spíš já, jestli nepotřebuješ něco ty.“ Odpověděl mi Sungmin.
„Né, já jsem v naprostém pořádku. Chceš něčeho napít?“ a už jsem se začal pomalu zvedat.
„Když budu něco chtít, obsloužím se sám. Neříkal doktor náhodou, že máš odpočívat a moc se nehýbat?“ změřil si mě od hlavy až k patě.
„No jo, vždyť odpočívám.“ Vzdal jsem svůj pokus vstát. „A kde máš Kyuhyun? Že nepřišel s tebou…“
„ Je v práci.“ Odpověděl.
„Aha… Ale každopádně, o mě si strach dělat nemusíte. Je mi vážně dobře.“ Pokoušel jsem se lhát. Sungmin to ale poznal.
„Leeteuk, já vím, že mi lžeš. Proto, chtěl jsem se tě zeptat… Máš tu někoho, kdo by ti se vším pomáhal a trochu se o tebe postaral?“ vyhodil ze sebe najednou.
„No, vlastně…“ začal jsem, ale Sungmin mě nenechal větu dokončit.
„Aha, dobře, nemáš.“ Řekl rázně.
„Ne, nemám.“ Přiznal jsem svou prohru. Nemělo to cenu…
„Takže, co kdybychom tě s Kyuhyun na pár týdnů přestěhovali k nám, než ti bude líp a budeš schopný sám dělat všechny věci?“ Sungmin ze mě dělá mrzáka…
„Sungmin, já to tady sám docela dobře zvládám.“ Zaprotestoval jsem, ale on mě vůbec neposlouchal.
„Za chvíli sem dorazí Kyuhyun a pomůže mi s tebou. Mezitím ti dojdu zabalit nějaké věci.“ Vůbec mě nenechal rozhodnout, prostě mi to jen tak oznámil. Povzdechl jsem si.
„A kde budu spát?“ Zeptal jsem se trochu vyděšeně. Snad ne mezi nima…
„No v posteli.“ Mezi nima, přesně toho jsem se bál. „Já s Kyuhyun budeme v obýváku, máme rozkládací gauč, s tím si vystačíme. Je pěkně měkký a nejlíp se na něm…“
„Sungmin, mě nezajímá, co se na něm nejlíp dělá!“ přerušil jsem ho dřív, než to stačil doříct. Z konce té věty jsem měl trochu strach, i když jsem ani v nejmenším nevěděl, jak má končit. Sungmin na to ale nic neříkal a balil mi věci dál.

Přesně jak říkal, zanedlouho dorazil Kyuhyun. Nejdřív mi snesli dva kufry mého oblečení dolů, do auta pak přišli pro mě. Nechtěl jsem jít podepřený, přece mám jen naražené žebra a né zlomené nohy. Bolelo to, takže předstírání mi moc nešlo a Kyuhyun mě podepřel. Jen jsem měl ale konečně důvod děkovat za to, že máme v paneláku výtah. Nevím, jak bych došel i když jen ze čtvrtého patra dolů. Proč si pořád stěžuju? Pořád lepší naražený žebra než bejt mrtvej. Jen kdybych tomu mému andělovi mohl třeba jen poděkovat… Chtěl bych ho zase vidět…

„Budu vás otravovat, a to nechci.“ Snažil jsem se to ještě v autě okecat, aby mě nechali samotného doma, i když jsem věděl, že bych takhle moc dlouho nepřežil. Nedošel bych si ani na nákup.
„My už se rozhodli Leeteuk, nic s tím neuděláš.“ Prostě mě Sungmin odbyl.
„V noci strašně chrápu…“ Pořád jsem to nechtěl vzdát.
„No a co? Budeš zavřenej ve vedlejším pokoji, tak to moc neuslyšíme.“ Pálkoval mě pro změnu Kyuhyun. Zavřenej? Jako krysa? To se mi nechtělo líbit…
„Prdím!“ Poslední pokus, už jsem byl vážně moc zoufalý…
„To Sungmin taky.“ Uchechtl se Kyuhyun. Vytřeštil jsem oči a Sungmin se na Kyuhyun podíval s nechápajícím pohledem.
„No tak to ne, to vystupuju.“ Ohradil jsem se rázně.
„Nikam nejdeš, dělá si z tebe prdel.“ Prohlásil Sungmin a uraženě se podíval z okna, zatím co Kyuhyun se za volantem smál jako ztrhaný.
Taky jsem se podíval z okna, abych zjistil, kde vůbec jsme. Teprve jsme vyjížděli z ulice na silnici, tam, kde se to včera všechno semlelo. A znova jsem to měl všechno před očima. Hlavně jeho, mého anděla. Strašně moc bych ho chtěl najít, vidět ho aspoň z dálky. Jsem si jistý, že bych ho určitě poznal. Sakra proč mi včera neudělali rovnou rentgen hlavy? To mě nemohla zachránit nějaká holka s pěknýma prsama a hezkým zadkem? Určitě by ale neměla tak krásný oči… A už zas.. Pořád dokola.. Jeho oči…
„Hele, jak se to včera stalo, když mě zachránil ten… ten…“ nevěděl jsem, jak mám tu větu dokončit. Nemohl jsem jim přece říct “můj anděl“.
„Jó to ti byla akce.“ Začal Kyuhyun s elánem. No vida, ani jsem to dokončit nemusel.
„Jak se to všechno seběhlo?“ Začal jsem je oba zpovídat.
„Já toho moc neviděl.“ Ozval se od svého okýnka Sungmin.
„Ale já se hned otočil, když jsem slyšel to skřípění kol. Viděl jsem tě tam stát. Vůbec ses nehýbal, jen si visel pohledem na té dodávce. A pak ani nevím odkud, vyběhl ten kluk, skočil po tobě a letěl s tebou k zemi na chodníku. Všechno se to seběhlo tak rychle naráz, ale musel být asi blízko, i když ta dodávka byla v té chvíli docela daleko od tebe.“ Povyprávěl mi Kyuhyun.
Zase jsem se podíval z okna a přemítal jsem si obrázky z té chvíle. Můj nepřítomný pohled do nikam ukončilo zastavení před Kyuhyunovým a Sungmiovým domem.
Už jsem tu párkrát byl, takže jsem věděl, jak to vevnitř všechno vypadá. Jen mi pomohli ven z auta a rovnou do postele. Taky kam jinam že?
Prvních pár nocí jsem vůbec nemohl spát. Každou chvíli jsem se v noci budil strašlivou bolestí, když jsem se jen špatně zavrtěl. Zdálo se mi, jako by se mi dýchalo čím dál tím hůř. Když už se mi ale podařilo párkrát usnout, stále se mi zdál sen. Pořád dokola, jeden a ten samý. Jak tam ležím na zemi a můj anděl nade mnou. Zase jsem se ho chtěl dotknout a tentokrát jsem mohl. Zvedl jsem ruku a dotkl se jeho dokonalého obličeje, který se pod mým dotekem lehce zachvěl a andělovi ztěžkl dech. Jako by se chtěl odpoutat, ale nemohl, nechtěl… Dotek mi ale jen nestačil, pohladil jsem ho. Vtom můj anděl bolestivě zavřel oči a rozplynul se. Ten sen mě trochu děsil. Proč vždycky musel zmizet?
Asi po třech týdnech mého pobytu u Kyuhyun a Sungmin, jsem se v noci znovu probudil. Tentokrát to ale nebylo tou bolestí. Teď jsem si jen prostě potřeboval odskočit na záchod. Pohybování mi šlo o něco líp, když jsem se už v tom trochu pocvičil a bolest už nebyla tak velká. Cestou jsem stále myslel na ten sen. Stejně jako každou probdělou noc a každý probdělý den. Když jsem se vracel zpátky, řekl jsem si, že bych si mohl zajít i pro něco k pití, když už se tak pohybuju po baráku. Prošel jsem kolem obýváku do kuchyně a nalil si sklenici studené vody, se kterou jsem se posadil na židli a pomalu z ní upíjel. Nedostatek spánku už jsem neřešil. Jakmile jsem se ale vracel zpátky do pokoje kolem obýváku, něco mě přinutilo nakouknout dovnitř. Postavil jsem do dveří a podíval se na pohovku, kde Sungmin spokojeně spal Kyuhyun náruči. Cosi se ve mně pohnulo a mě se zastesklo. Opatrně jsem zkřížil ruce na břichu a chytil se pomalu a lehce za boky, jako by mě taky někdo objímal. V jednu chvíli jsem se dokonce přistihl, že cítím, že jim to závidím. Taky bych chtěl prožívat něco tak hezkého jako oni dva. Sungmin najednou začal vydávat podivné mrmlavé zvuky a přitisknul se ke Kyuhyun ještě víc a ten zas instinktivně o to víc sevřel své paže kolem mě. Srdce se mi podivně zaškublo a sevřelo. Spustil jsem ruce ze svého pasu a břicha a vydal se zpátky do pokoje, abych se zase mohl dívat do stropu a přemýšlet o dokonalé tváři, již už nejspíš nikdy neuvidím.
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Sun Jul 12, 2009 11:15 pm

***
„Leeteuk, jsi si opravdu jistý, že to zvládneš?“ zeptal se Sungmin starostlivě.
„Ano mami, neboj se o mě, jsem už velkej kluk!“ odpověděl jsem a balil si dál svoje věci. Měsíc a půl pobytu u Kyuhyun a Sungmin konečně skončil. I když na druhou stranu musím přiznat, že to nebylo tak strašné, jak jsem si původně myslel. Byla s nimi docela legrace a teď se vracím zpátky do svého prázdného, tichého bytu. Zase jen já, sám.
„Blá blá blá blá blá…“ začal se Sungmin šklebit a raději se otočil a odešel. Usmál jsem se a zakroutil hlavou. Těch posledních pár týdnů byl vážně jako moje máma. Oba jsem si je oblíbil ještě víc, než jsem si myslel, že to vůbec jde.
„Jo a odveze tě Kyuhyun, já s tebou už nikam nejedu.“ Sungmin se ještě vrátil jen tak mezi dveře aby mi to mohl uraženě, ale přesto důrazně sdělit.
„OK, to není problém.“ Zazubil jsem se na něj a on raději uraženě odkráčel.
Kyuhyun mi pak ještě pomohl se všemi věcmi do auta a já u dveří ještě Sungmin objal.
„Moc ti za všechno děkuju mami.“
„No jo prosím tě, hlavně už vypadni, nemám na tebe nervy.“ Pořád byl uražený. Možná jsem neměl dodávat to “mami“.
„Ale no tak, Sungmin…“ začal jsem prosebně a trochu ho štípl do tváře. Sungmin mě okamžitě plácl přes ruku.
„Ehm, ehm.“ Ozval se mi Kyuhyun za zády a znělo mi to trochu pobaveně.
„On si začal!“ Pořád uražený Sungmin si dal ruce křížem a otočil se ke mně zády.
„No, tak asi pojedem. Ahoj Sungmin a moc díky za všechno.“ Znova jsem poděkoval a poplácal ho přátelsky po ramenu. Otočil se a věnoval mi letmý úsměv.
Kyuhyun odjel hned po tom, co mi znova pomohl s mými kufry nahoru do bytu, protože musel do práce. Mám takový pocit, že by se tu stejně asi nezdržel. Lehl jsem si na postel a přemýšlel. Začal jsem se smát sám sobě. Jak jsem jen mohl být tak naivní a myslet si, že svého anděla ještě uvidím? Vždyť Seoul je tak obrovský a v téhle části města jsem ho ještě nikdy neviděl a to tu žiju celý svůj život. Nejspíš sem nějakým zvláštním způsobem zabloudil a já mu nechtěně přišel do rány. A stalo se to, co se stalo.
Řekl jsem si, že by nebyl zas tak špatnej nápad zavolat Sungmin, jak jsem mu den předtím slíbil, když jsem ho přemlouval, že mi je vážně dobře, a že tentokrát mi doopravdy může věřit. Začal jsem prohledávat kapsy, ale mobil jsem nemohl najít. Že bych si ho přibalil do nějakého kufru? Začal jsem si vybalovat. Sice se mi do toho moc nechtělo, ale když se to tak vezme, musel jsem. A mobil pořád nikde. No jistě, vždyť já ho nechal u Sungmin a Kyuhyun v kuchyni na stole, vzpomněl jsem si najednou. To je super. Co teď? Plácnul jsem sebou do postele. Au. To asi nebyl ten nejlepší nápad. Lepší by bylo, zajet si pro ten mobil sám. To se mi ale moc nechtělo, takže jsem si nějakou dobu v posteli ještě proležel, než jsem se konečně odhodlal vstát a dojít si na autobusovou zastávku. Pěšky se mi zrovna dvakrát nechtělo, a i tak to bylo docela dost na mou lenost, která se během měsíce a půl stráveného válením se, ještě více zesílila.
Nakonec jsem se ale odhodlal vstát a dojít na autobusovou zastávku.
Sotva jsem došel, přijel autobus. Jo, měl jsem hold štěstí. Pomalu jsem nastoupil a snažil se moc nepošťuchovat mezi lidmi. Podařilo se mi sednout skoro na konci autobusu, na sedačku, která byla ve směru jízdy. To mě ohromně potěšilo, protože sedět zády ke směru jízdy mě vždycky tak trochu deprimovalo. Chvíli jsem se díval z okna a koukal na auta, která nás předjížděla. Cítil jsem ale takový hodně divný pocit. Jako by mě někdy sledoval. Fakt zvláštní… Ještě malou chvíli jsem tam tak seděl a pozoroval ubíhající město kolem sebe. Pak jsem ale svůj zrak ale upřel na něco docela jiného. Ten pocit už mi začal být hodně nepříjemný, a tak jsem se kolem sebe raději rozhlédl. A asi v půlce autobusu seděl on, můj anděl. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Myslel jsem si, že mám halucinace nebo tak něco. Ale on tam vážně seděl a probodával mě pohledem stejně jako já jeho v tu chvíli. Ve mně jako by se všechno najednou zastavilo. Nemohl jsem se pohnout a ani promluvit. Čekal jsem, až se mi vrátí cit do celého těla, po tom šoku. Odhodlal jsem se pomalu vstát a šel jsem k němu. Chtěl jsem mu poděkovat. Nejspíš…
Vyšel jsem pomalým krokem a cestou se přidržoval tyček. On se ale taky postavil. Jako by mi vyšel naproti. Celou dobu byly naše pohledy propojené a neodtrhly se od sebe ani na chvíli. Najednou se autobus zastavil. Můj anděl ode mě odtrhl svůj pohled a ve mně zatlo. Vystoupil a já byl znova jako bez citu. Sledoval jsem ho z okna, jak se pod něj postavil a znova upoutal můj zrak. Vtom se autobus znovu rozjel a on se mi ztratil z dohledu.
Celý zbytek cesty jsem tupě prozíral do jednoho jediného místa. Viděl jsem ho, takže to znamená, že sem předtím nezabloudil. Byl jsem tak strašně rád. Cítil jsem v sobě takové teplo a radost, ale zároveň i smutek z toho, že vystoupil a já mu nestačil říct jediné slovo. Nejspíš mě asi taky poznal. Určitě mě poznal, musel. Jinak by tak na mě nezíral.
Jak moc se ve mně zase vzdouval ten pocit, který se mi téměř podařilo zahnat. Teď se mi zdál ale ještě silnější. Ale, co to vlastně bylo za pocit? Neuměl jsem ho popsat, ale jeho tvář bych popsal s takovou lehkostí, bez problémů. Už zase jsem se ho chtěl dotknout, třeba jen jedním prstem.
„Nechal sis tu mobil, víš to?“ zavolal na mě Sungmin ode dveří, jen co je stačil otevřít.
„A proč myslíš, že jsem tady?“ zeptal jsem se ho a přitom jsem protočil oči.
„Netoč těma očima, všechno jsem viděl.“ Vyštěkl na mě Sungmin.
„Pustíš mě prosím dovnitř?“ už jsem byl najednou hodnej chlapec. Potřeboval jsem se Sungmin na něco zeptat…
„Hmm…“ Sungmin mi ustoupil z cesty a nechal mě projít dovnitř.
„Dík.“ Procedil jsem mezi zuby a zamířil jsem si to do obýváku.
„Sungmin, chtěl bych se tě na něco zeptat.“ Pověděl jsem mu, když sem se posadil a pořád jsem zíral do stolu.
„Hele jestli to je nějaká blbost, tak…“ začal Sungmin ale já ho hned přerušil.
„Né, tohle je vážný.“ Když tohle Sungmin slyšel, trochu zvážněl a posadil se naproti mně.
„Tak se teda ptej…“
„No…“ začal jsem pomalu a vzhlédl k Sungmin, který se do mě vpíjel zvědavým, ale obezřetným pohledem.
„Já jen, zajímalo by mě, jak jsi zjistil, že ses do Kyuhyun zamiloval?“ vyklopil jsem ze sebe pomalu. A Sungmin byl z toho evidentně v šoku.
„Čistě teoreticky, pro zajímavost.“ Dodal jsem radši nakonec.
Sungmin konečně zavřel ústa a trochu přivřel oči. Vypadalo to, jako by přemýšlel, co mám zase za lubem. Tentokrát v tom ale doopravdy nic nebylo.
„Když se ptáš teda čistě teoreticky…“ začal a zdálo se, že neví, jestli má dál pokračovat nebo ne.
„Jo, přesně tak!“ Snažil jsem se ho utvrdit.
„Teda… Láska se z toho vyvinula až později, to máš jasný, ale to první zalíbení, to bylo hned napoprvé. Hned když jsem Kyuhyun uviděl, měl jsem takovou strašnou chuť k němu přijít a dotknout se ho, pohladit ho po vlasech… Vůbec nevím, kde se to všechno ve mně najednou vzalo. A taky jsem pořád na něj myslel, nešel mi prostě z hlavy.“ Zasnil se Sungmin a mě tohle bohatě stačilo, abych si uvědomil, co se se mnou stalo.
„Díky Sungmin, ale budu muset jít, než mi ujede autobus.“ Pomaloučku jsem se zvedl, vzal svůj mobil a nechal Sungmin, aby mě odprovodil ke dveřím.
Než jsem se z tohohle celého vzpamatoval, trvalo mi to asi něco přes dva týdny. Nechápal jsem to absolutně vůbec. Takže když jsem se po nocích budil tak třeba i ve dvě ráno jsem se oblékl a šel se projít po tichém, tmou zahaleném městě. Mohl jsem v klidu přemýšlet, i když jsem stejně vůbec na nic nepřišel. Pořád jsem zůstával na tom samém mrtvém bodě, u mého anděla.
Jednou když jsem se takhle procházel za bílého dne, rozhodl jsem se podívat na náměstí. Už nějakou dobu jsem tam nebyl. Posadil jsem se na jednu z laviček na kraji, kousek pod radnicí a pozoroval děti hrající si s vodou z fontánky, která stála přesně uprostřed.
Nic zajímavého to nebylo a klidu se mi tam taky nedostávalo tak jsem aspoň rozhodil paže a položil je přes opěradlo lavičky, zaklonil hlavu a zavřel jsem oči.
„Ehm..“ uslyšel jsem přímo nad sebou váhavě. Docela jsem se ale vylekal a škubnutím jsem se hned pořádně posadil a rukama se chytil lavičky vedle nohou.
„Um, můžu?“ zeptal se mě a znělo to ještě víc váhavě. Přitom ukázal na lavičku.
Já se ale ani nehnul. Seděl jsem tam a zíral na něj o pootevřenou pusou. A on, můj anděl, zjevně nic nechápal. Pořád jsem se ještě nehýbal, jen na něm visel očima. Asi to vzdal. Otočil se, a chtěl odejít.
„Po-počkej!“ napůl jsem vykřikl, napůl vykoktal. Ale zafungovalo to, otočil se. Podíval se na mě a já se jen posunul na pravou stranu lavičky. Pochopil, posadil se vedle mě a zadíval se na mě.
„Já jsem Kangin.“ Bezva, takže můj anděl už měl jméno, Kangin. Kangin. Bušilo mi zevnitř do všech stran mojí hlavy.
„Ja-e-em Leeteuk.“ Pořád jsem koktal, ale dokázal jsem zvednout ruku. Kangin ji lehce uchopil a stiskl na pozdrav. Oči mi spadly k našim spojeným dlaním. Jako by mě hypnotizovaly, a když jsem si tu svou přitahoval zpátky, ruka Kangin se ani nepohla. Jen lehce povolil stisk, abych mohl pomalu vyklouznout z jeho sevření. Jakmile se moje ruka přestala dotýkat té jeho, strčil ji do kapsy a zdálo se, jako by ji měl pořád pevně zatnutou v pěst. Ale ten dotek… Jeho kůže byla tak sametově hebká i na rukou. Začal jsem pomalu přemýšlet, kde všude ještě… Na pažích, tvářích, krku, zádech, břichu…
Asi jsem se trochu zasnil. Nemohl jsem, ne teď. Přinutil jsem se stěží vrátit do reálného světa. Byl jsem skoro jako omámený. Sakra Leeteuk co se to s tebou děje…?
„Já é to, chtěl j-jsem“ tohle už dál nejde. Nadechl jsem se a polkl. „ti poděkovat za to, jak jsi mě zachránil předtím.“ A hele, povedlo se.
Trochu se zasmál a podíval se do země, nejspíš byl tak trochu v rozpacích. Možná víc než já, ale já pro změnu od něj nemohl odtrhnout pohled. Když hlavu zase zvedl, jeho oči se tak nádherně zaleskly, až mi to málem vyrazilo dech. Nakonec mě ale dorazil jeho úsměv. Tak nádherný. Můj anděl Kangin mě překvapoval, nebo spíš oslňoval svou dokonalostí. Pak zase v rozpacích sklopil hlavu. Připadalo mi to, jako by se červenal a chtěl to nějak zakrýt.
„To by přece udělal každý.“ Vyhodil ze sebe s lehkým smíchem a vzhlédl s dalším úsměvem patřícím jen mě.
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Sun Jul 12, 2009 11:15 pm

„Právě že ne.“ Odvážil jsem se mu odporovat.
„Proč si to myslíš?“ úsměv mu povadl a začínal si mě měřit pohledem.
„Vzpomeň si, kolik tam bylo lidí a kolik jich tam pro mě skočilo?“ věděl jsem, že tohle vyhraju.
„Jo, to je pravda.“ Znovu sklopil hlavu. Začínal jsem se bát, jestli nemá nějaké tiky, ale bylo mi trapné se ho na to ptát. Nejspíš stejně jen asi pořádně nevěděl, co má dělat, stejně jako já. Něco takového se mi ještě nikdy nestalo. A už vůbec ne s klukem. S Kangin.
Tentokrát jsem se na něj zeširoka usmál já, až se mi na tvářích vytvořili malé dolíčky.
„Doufám, že jsem ti moc neublížil, když jsem tě srazil k té zemi.“ V tohle ale vážně jen doufal. Viděl jsem, jak se na mě podíval se zoufalým pohledem. Jakoby už předem toho strašlivě litoval.
„Teda, podle mě jsou lepší naražený žebra než být mrtvej.“ Snažil jsem se zavtipkovat. Kangin se ale spíš něco jako polekal, že mi něco udělal. Odsunul se ode mě trochu dál, jakoby se bál, že mi může zase nějak ublížit. Přišlo mi to strašně zvláštní.
„No, ale nebylo to zas tak strašné.“ Snažil jsem se to nějak ještě okecat, než se pokusí utéct nebo něco podobného.
„Nebylo? Já už naražené žebra měl, vím, jak to bolí. Kdybys mi to mohl prominout. Já vážně, nechtěl jsem ti nějak ublížit.“ Další malinká lež mi nevyšla.
„Proč se omlouváš? Zachránil jsi mi život, za tohle ti budu vděčný navěky. A vlastně když jsem měl naražené ty žebra, staral se o mě kamarád.“ Snažil jsem se ho nějak uklidnit. U první části, kdy jsem mluvil o mé vděčnosti, to vypadalo, jako by se znova chtěl začervenat, ale místo toho se jen tak roztomile zaculil. Při pohledu na něj jsem se musel taky zasmát.
„Kamarád?“ prohodil po druhé části mého malého proslovu. Znělo to dokonce trochu žárlivě. Byl jsem zmatený.
„Jo, kamarád, skoro jako můj vlastní brácha a jeho přítel.“ No, tak teď jsem to zrovna asi netrefil. Co si bude o mně myslet? K sakru…
„U kamaráda a jeho přítele? Aha, to jo…“ Zdálo se, že ho to docela uklidnilo. Takže já jsem nechápal už vůbec nic. Ale co na tom sejde? Sedím tu se svým andělem, Kangin a to je pro mě to nejhlavnější. Vydržel jsem si s ním povídat celé hodiny, takže když jsem šel konečně domů, bylo to už hodně pozdě v noci. Čekal jsem, že vůbec nebudu spát, ale vyspal jsem se tak dobře, jak už několik měsíců ne. Zjistil jsem o něm, že se přistěhoval teprve nedávno a moc lidí tu ještě nezná. Dřív bydlel ve městě Inch’eon jihozápadně od Seoulu. Přestěhoval se sem za prací. A taky byl o dva roky mladší než já. Jeho rodiče stále ještě žijí v Inch’eonu. Stále jsme si ale měli co říct, takže jsme se začali víc scházet. Samozřejmě, že ne každý den, ale vídali jsme se dvakrát nebo třikrát do týdne. Občas i víckrát, jak nám to čas dovolil. A já se pokaždé těšil, až ho znovu uvidím. Ten cit ve mně se nedal ovládat a čím dál tím víc prožíral zevnitř mě samého. Prakticky jsem už pomalu nemyslel na nic jiného, jen na něj.
Momentálně, s myšlenkama opět u Kangin, jsem se připravoval, že s ním zase půjdu ven. Dneska se to ale trochu pozměnilo. Můj kamarád JiYong měl narozeniny tak uspořádal takovou menší party u sebe v domě. Pozval mě, a taky jsem si mohl někoho přivést. Přišla mi to jako dobrá příležitost představit všem známým Kangin a taky jsem doufal, že by si tam taky mohl navázat nové kontakty. Musím ale přiznat, že jsem se tak trochu bál. Co když tam Kangin někoho potká, někoho zajímavějšího než jsem já? A co horšího, co když se zamiluje? Už bych ho neměl jen pro sebe, ale na tohle jsem teď nemohl myslet.
JiYong bydlel asi dvě ulice od nového bydliště Kangin, takže tam došel sám. A byl tam dřív než já. Hned jak jsem ho tam potkal, odchytil jsem si ho a celý večer byl na něj nalepený jako klíště. S nikým se moc do řeči ale dávat nechtěl. Nejvíc si tam kromě mě pokecal se Sungmin a Kyuhyun, kteří taky přišli. Bylo tam ale taky plno lidí, které jsem viděl poprvé v životě, a nejlepší na tom všem bylo, že alkoholu tam byl stále dostatek. Teda né že bych byl alkoholik, ale když už se něco takového slavilo, tak se to přece taky musí zapít ne? Kangin se mnou souhlasil, takže jsme si vesele dávali oba.
Na autobusové zastávce pozdě v noci jsem už ale moc veselý nebyl. Žaludek mi předváděl všechny možné i nemožné akrobacie. No proč taky ne že?
Kangin už se na mě nemohl dívat. Nepil tolik jako já, tak mě podepřel a odcházel se mnou, pro mě neznámo kam. Následoval menší výpadek paměti a následující ráno…
Už se mi stalo nesčetněkrát, že jsem se probudil s nehoráznou kocovinou a pusou šíleně vysušenou, ale ještě nikdy, že bych se probudil v cizí posteli, v cizím pokoji, cizím bytě. Chvíli mi trvalo, než mi konečně došlo, že jsem u Kangin. Ležel jsem v posteli a držel se za hlavu a teprve asi po pár minutách jsem se rozhodl vstát. Měl jsem na sobě všechno oblečení kromě mikiny. Ta ležela opřená o židli v rohu. Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo vstát a dojít ke dveřím. Prošel jsem malou chodbičkou a dal se doleva, kde se rozprostíral obývák. Na gauči pod dekou tam spokojeně spal Kangin. Vypadal tak nádherně, nevinně, jako anděl. Přišel jsem k němu blíž. Neměl na sobě tričko a já jsem se nemohl ubránit. Přibližoval jsem se blíž a blíž, a když už jsem byl u něj, klekl jsem si ke gauči a rukou přejel nad jeho hlavou a paží, jako bych se ho bál dotknout. Jako by se tak mohlo porušit něco z jeho andělského vzhledu. Na druhou stranu mě strašně lákalo ho pohladit po holé kůži, ať už rukou či rty. Co se to se mnou za těch posledních pár měsíců stalo? Neovládal jsem se. Pomalu jsem zvedl ruku, a co nejjemněji jsem mu prohrábl jeho temně černé vlasy. Byly tak sametově hebké, stejně jako ruce, když jsem se ho poprvé dotkl. Tedy poprvé kdy jsem to pořádně vnímal, i když už od té malé nehody tenkrát mám kvůli němu všechny smysly tupé. Zamyslel jsem se tak, že jsem si ani nevšiml, že se Kangin probouzí. Pořád jsem měl ruku zabořenou v jeho vlasech, když jsem si všiml, že už je vzhůru a dívá se na mě. Ne vylekaně, ne zhnuseně. Prostě se jen díval. V tu chvíli jsem se ale lekl tak že jsem rukou okamžitě škubl a pokusil se odsunout, což se mi podařilo tak, až jsem narazil hlavou do obývacího stolku. Takže moje kocovina měla kamaráda. Kangin ale pořád nic nedělal. Začal jsem pochybovat, jestli třeba není náměsíčný nebo tak něco.
„Ahoj.“ Pronesl. Ne, tak asi nebyl náměsíčný. Špatná úvaha.
„Hm ahoj.“ Tak tohle měla být ta nejlepší věc, co mě napadla? Bravo Leeteuk, zatleskej si.
„Takže je pravda všechno to, co jsi mi včera říkal?“ Kangin se posadil. Teď už si jen vzpomenout, co jsem to blábolil.
„Vůbec nemám ponětí, o čem mluvíš. Moc si toho nepamatuju.“ Pro jednou taky můžu říkat pravdu. Kangin chvíli přemýšlel, nejspíš jestli mi to má říct, nebo ne. Ale pak se rozhodl.
„Třeba jak si říkal, že od tý doby, co jsem tě zachránil, na mě pořád myslíš.“ Němě jsem zíral. Tohle jsem perfektně pohnojil. „A taky, že mě chceš. A už nikdy nikoho jinýho.“ I když jsem měl kocovinu, stejně jsem nedokázal říct, jestli si to vážně myslím, nebo ne.
Kangin sklopil hlavu a vypadalo to, jako by byl smutný. Tohle už je na mě vážně moc. Zvykl jsem si na to, že je trochu zvláštní, ale některé jeho reakce byly vážně k nepochopení.
„Je to pravda nebo ne?“ Pronesl bolestně svým úžasným nakřáplým hlasem.
Chvíli jsem tam seděl a očima těkal po podlaze, jako bych ji tam mohl někde vyčíst, i když odpověď jsem už dávno znal. Ano, ano, ANO! Křičet si sám pro sebe nemělo moc velký smysl.
„No, asi jo.“ Nemá cenu zapírat. Proč lhát? A navíc, lhát jemu…
Podíval se na mě a oči měl skoro celé uslzené. Ok, co to má být? Je tu někde skrytá kamera nebo co?
„Pojď.“ Řekl mi jen a rukou naznačil, abych si sedl vedle něj. Udělal jsem tak.
Přisunul se ke mně co nejblíž a chytil mě za ruce, které jsem měl položené na kolenou. Trochu vyděšeně jsem se na ně podíval a pak zase zpátky na Kangin. Byli jsme si tak blízko, ale ani jeden z nás se k ničemu neměl. Dobrých pár minut jsme tam jen tak seděli a já už to pomalu nemohl vydržet. Kangin věděl, že prohraju a budu se k něčemu mít dřív než on. Bál jsem se ho hned políbit, takže když jsem se přiblížil k jeho rtům, začal jsem přes ně jemně přejíždět těmi svými. Nevadilo mu to a podřizoval se mi. Když začal pomalu a lehce svými rty pohybovat, přizpůsobil se a dělal to samé co já, dokud to nepřešlo až do našeho prvního polibku. A ten taky hned jen tak neskončil. Když už jsem ho jednou měl, nechtěl jsem ho propustit a zdálo se, že on mě taky ne. Vymanil jsem ruce ze svého sevření a chytil ho kolem krku a přitahoval si ho k sobě ještě blíž. Ale ani to mi za chvíli už nestačilo a přehodil jsem celou svou váhu na něj, až se musel pode mnou položit na gauč. Konečně se mi splnilo to, po čem jsem toužil od první chvíle, držel jsem jeho obličej ve svých rukách a mohl jsem dělat cokoliv jsem chtěl. Celý patřil jenom mě. Cítil jsem, jak mi rukama pomalu zajel pod tričko a hladil mě po zádech a bocích. Konečně jsem náš polibek přerušil a to triko si sundal. Měl jsem takový pocit, že mu při tom hlazení vadilo a lehl jsem si na něj zpátky. To už ale moc dlouho netrvalo. Chvíli na to si mě posadil a začal rty sjíždět po mé holé hrudi až dolů ke kalhotám. Toho jsem se ale docela bál a mám pocit, že Kangin to nějak vytušil, protože toho pak za chvíli nechal. Na tohle bylo pro mě ještě moc brzo a věděl jsem, že Kangin počká, nebude mu to vadit.
Celý zbytek dne jsme strávili tím, že jsme se váleli buď u Kangin v posteli nebo na gauči. Pořád v objetí s polibky na rty a všechna ostatní odkrytá místa. V tu chvíli jako bych cítil, že už nikdo a nic nás nedokáže rozdělit. Já a můj Kangin, můj anděl, navždy.
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  ...Lenny... Mon Jul 13, 2009 12:27 pm

Sakra Kyasurin...co to děláš....ty tvoje povídky mě tak fascinojou :Love:
nesmíš s tím hlavjně skončit...co bych pak dělala ? :(
ale jako to fakt nemá chybu..nšjaký ty hlášky :lol: :lol: :lol:
ještě že se nezabouch do mě :lol: :lol:
Prdím! :lol: :lol: :lol: no já nemohla ....Sungmin taky prdí :lol: :lol: :lol: :lol:
já tady umírám smíchy :lol:
no a s těma tangama tam :lool:
Kyasurin ty mě rpostě vždycky dostaneš :Love: :Love:
...Lenny...
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 1:38 pm

:lool: :lool: :lool: :lool:
Jsem ráda že se líbila.. :Suspect:
No tak aspoň vidíš na co já to myslim :lol: :lol:
Mě také kraviny prostě v jednu chvíli napadnou tak je tam prostě plácnu :Very Happy:
Stává se no.. :Thank You:

Jsem na sebe hrdá :Love: :lol: :lol: :lol:
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  ...Lenny... Mon Jul 13, 2009 2:26 pm

to buď , jsi hrdá právem Úsměv to bylo fakt úžasný :lol: :lol: :lol: ale prosím piš dál :( :( :Love: :Love: :Love: miluju tvoje fikce... :Love: :Love:
...Lenny...
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 3:10 pm

Díky :lool: :lool: :lool:
Zkusím něco vypotit během těch tří týdnů co tu nebudu :Thank You:
Jen potřebuju dobrý téma :Vykricnik:
Touhle fikcí sem si moc jistá nebyla páč když sem to dala přečíst kámošce, tak z ní moc nadšená nebyla.. :Suspect:
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  ...Lenny... Mon Jul 13, 2009 3:42 pm

to mě se právě libila, to já si teď nejsem jistá tou co píšu na sujucz, je taková suchá no. a jak jsem měla naplánovaný nějaký, tak když nad tim tak přemejšlím, tak se mi do nich vůbec nechce protože ty témata mi přijdou nezáživný...
...Lenny...
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 3:44 pm

Joo tak to je moje řeč... taky jsem vykutila nějaký témata.. ale suchý T__T
Takže zas budu muset počkat než mě něco napadne.. :Suspect:

NĚCO MĚ NAPADLO :Love: ... krawina.. xD
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  ...Lenny... Mon Jul 13, 2009 3:45 pm

kravina? jako že je kravina že tě něco napadlo nebo to co tě napadlo je kravina :Very Happy:
...Lenny...
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 3:51 pm

To co mě napadlo.. :D :lool: :lool:
Jako obkecat by se to nějak samozřejmě dalo :Suspect: Ale bylo by to spíš takový jako trochu "nadpřirozený" ..?
Ale UFO v tom nehledej :lool: :lool:
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  Mily Mon Jul 13, 2009 4:02 pm

tohle byla jedna z nejlepších povídek co jsem četla, kangteuk je můj nejoblíbenější pairing :Love: a některý hlášky fakt nemaj chybu :lool: , už se těším na další, píšeš fakt moc pěkně
Mily
Mily
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  Piggie Mon Jul 13, 2009 9:13 pm

ty tangáče :lol: tri-niti-na-riti prostě jedou :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
ja ty tvoje fikce miluju :Love:
Piggie
Piggie
→Překladatel ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 11:15 pm

Jsem fakt ráda, že se vám to líbí :Thank You: :Thank You:
Momentálně mi ale chybí nápad :Suspect:
Teda.. něco mě napadlo, ale to je takový trošku divný tak nevím jestli to zpracovat či né...

tri-niti-na-riti :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: toto mi nedělejte prosíím :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  Piggie Mon Jul 13, 2009 11:24 pm

tak skusit to můžeš né? :Suspect: :Love:
svým způsobem jsou divné všecky fikce esi to tk vemeš xD :Very Happy: Úsměv
Piggie
Piggie
→Překladatel ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 11:34 pm

To jo.. :lool: :lool:
Ale tahle by byla fakt divná divná xD divná na druhou xD
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  Piggie Mon Jul 13, 2009 11:46 pm

tak jk myslíš :(
ae každá fikce dobrá xD :Love:
Piggie
Piggie
→Překladatel ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Mon Jul 13, 2009 11:56 pm

Ok, já to zkusím nějak zkutit :Suspect: :Suspect:
Ale jen proto, že je to ten nejlepší nápad co mě momentálně napadá xD :lool:
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  ...Lenny... Tue Jul 14, 2009 12:02 am

to je super, že se aspoň pokusíš .....a udělej zase nějakou zábavnou :lool:
...Lenny...
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Tue Jul 14, 2009 12:03 am

To bude podle toho co mě zas budou napadat za blbiny :lol: :lol:
šak já si nachytám nějaký hlášky... :lool: :lool:
kámoš jich má dycky plno a o hlodech kámošek ani nemluvě :lol: :lol: :lol:
proč jen já jsem tká nudná...? :(
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  ...Lenny... Tue Jul 14, 2009 12:05 am

taky si to řikám když slyším ostatní blábolit taký upe dokonalý blbosti :Very Happy: ale jako ty tvoje hlášky jako nemaj chybu :Very Happy: :Very Happy: často jsem se smála :lol:
...Lenny...
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Tue Jul 14, 2009 12:07 am

to jsou "dokonalosti" xDxDxD
mě? myslíš ve fikci či na icq? xDxD
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  Piggie Tue Jul 14, 2009 12:09 am

Kyasurin: ty a nudná? :lol: dyt ja sem dneska z tebe nebyla schopná vstát ze země :lol: :lol:
Piggie
Piggie
→Překladatel ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  HungryGenius Tue Jul 14, 2009 12:11 am

a to proč jako? :lool: :lool: :lool:
trumpetkýý dem na chatbox??? :Love:
Kdyžtak tam na vás počkáám :What a Face:
HungryGenius
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

[DOKONČENÁ] Angel Empty Re: [DOKONČENÁ] Angel

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 1 z 2 1, 2  Next

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru