Dračí osud (SiChul, EunHae)

přiznávám bez mučení, tuhle povídku jsem napsala už před časem na Cyon s páry Jae-Yunho a Yoochun-Junsu, ale líbí se mi v ní i páry ze Suju, které jsem tam přepsala a povídku jsem trochu poupravila (fakt jen maličko), pokud se bude líbit přidám brzy pokračování
jinak mě napadla nová povídka na který jsem začala pracovat, ale chvilku to potrvá




„Kdy už tam budem?“ ozve se rozespale ze zadního sedadla auta.
„Asi za hodinku, můžeš ještě spát, bráško.“ Heechul se podíval do zpětného zrcátka a pousmál se, když si Eunhyuk položil hlavu zpět na sedadlo a zavřel oči. Jsou to už tři měsíce.

Heechul se chystal na oslavu svých devatenáctých narozenin. Rodiče odjeli na víkend ke známým a jemu nechali na starost celý dům a jeho o rok mladšího bratra Eunhyuka. Chtěl udělat velkou párty a tak pozval plno svých i Hyukových kamarádů. Oslava probíhala skvěle. Všichni se výborně bavili, tancovali a samozřejmě nechyběl alkohol. Taky to podle toho druhý den vypadalo.
Kluci vstávali až po poledni s pěknou bolestí hlavy. Když uviděli ten strašný nepořádek všude okolo, zděsili se. To by jim maminka pěkně dala a tak se pustili do uklízení. V podvečer už padali únavou. Najednou někdo zazvonil. Heechul šel otevřít a zůstal zkoprněle stát. Před ním stáli dva policisté. To už dorazil i Hyuk.
„Promiňte, vy jste Heechul a Eunhyuk?“
„Ano. Co se stalo?“ vylekaně se zeptali.
„Omlouvám se, že vám to musíme říct, ale vaši rodiče měli dopravní nehodu a bohužel to nepřežili.“
Oboum chlapcům se zhroutil svět. Své rodiče milovali, ale ti už tu nejsou, co budou bez nich dělat? Kdo je bude hubovat za jejich lumpárny? Kdo jim bude dělat horké mléko, když nemůžou v noci usnout? Nikoho už neměli. Zůstali sami.
Hyuk se rozbrečel a začal se nezvladatelně třást. O rok starší Hee ho sevřel v náručí a snažil se ho uklidnit. Sám na tom nebyl lépe, ale uvědomoval si, že ho teď jeho bratr potřebuje víc. Plakat může večer u sebe v pokoji.
Policisté odešli a Hee bratra odnesl do jeho pokoje. Eunhyuk usnul únavou. Hee se na něj ještě chvíli otupěle díval a najednou se rozplakal.
Ráno se probudil s hlavou na Hyukově posteli a s opuchlýma očima. Jeho bratr ještě spal a tak ho raději nebudil. Spánek je milosrdný. Hee sešel do kuchyně. Na jídlo neměl ani pomyšlení, ale udělal si aspoň kafe. Sednul si ke stolu a přemýšlel.
Rodiče jsou mrtví. Jakmile si to znovu připomněl sevřelo se mu srdce. Co teď s nimi bude? Porozhlédl se po kuchyni a vzpomněl si jak tady jejich maminka každé ráno dělala snídani a u toho si zpívala. Nemůžou tady zůstat. Stále by jim to připomínalo veselé chvilky, které tady prožili i to neštěstí, které se stalo.
„Chulie? Že to byl jenom zlý sen?“, ozvalo se mu za zády. Ani ho neslyšel přicházet.
„Ne Eunhyuku, nebyl,“ podíval se lítostivě na bratra, který se opět rozbrečel a obejmul ho.

Za několik týdnů
„Hyuk, chtěl bych si s tebou promluvit.“
„Co se stalo?“ zeptal se a podíval se na Heechula. Od té události se neusmál a nad něčím neustále přemýšlel.
„Za měsíc dokončíš školu a odstěhujeme se.“
„Có? A Proč? Já nechci.“
„Promiň, už jsem se rozhodl. Víš, na mě to tady všechno padá, pořád tady vidím mámu, jak vaří, tátu jak si čte noviny, musím odsud pryč.“
„A na mě jsi nemyslel? Mám tady kamarády, chtěl jsem jít na vysokou.“
„Kamarády si najdeš nový. Už jsem koupil dům v jednom malým městečku poblíž Okinawy. Mají tam univerzitu s uměleckým zaměřením, kde by se ti mohlo líbit. Já bych měl alespoň klid na psaní.“ (Hee byl totiž velice známý spisovatel).
„Fakt? To jsi měl říct hned. Budu moct profesionálně tancovat!“ vykřikl Hyuk a skočil bratrovi kolem krku.
Hee byl rád, že Hyuk svolil odstěhovat se. Jeho bratr byl sice občas lehkomyslný, někdy se choval jako malé dítě, ale měl zlaté srdce a Hee by ho nemohl opustit, na to ho měl příliš rád.

Měsíc utekl jako voda. Eunhyuk ukončil školu s vyznamenáním a druhý den na to už jeli po silnici směr Okinawa. Jejich věci už byly v novém domě a tak vezli jen pár kufrů.

Právě projížděli tmavým lesem, když v tom najednou Heechula vytrhl ze vzpomínek bílý kůň s dlouhým rohem na čele, který se najednou objevil na silnici. Strašně se lekl a strhl volant na stranu. Nestačil ale ubrzdit a narazil do stromu. Ještě než omdlel, problesklo mu hlavou, co to bylo za zvíře a jestli se mu nic nestalo a propadl se do tmy.

Heechul se probouzel. Nechtělo se mu otvírat oči, strašně ho bolela hlava. Najednou si ale uvědomil, že leží na něčem měkkém. Rychle otevřel oči a zprudka se posadil. To ale neměl dělat. Zamotala se mu hlava až zasténal a zhroutil se zpátky.
„Ne, nevstávej, nejsi ještě zcela v pořádku,“ ozvalo se vedle něj a někdo ho uchopil za ruku. Pomalu otočil hlavu a zadíval se na osobu, která na něj tak mile promluvila.
Byl to muž. Doslovně řečeno muž. Byl vysoký, tedy co mohl Hee ze svého postavení odhadnout. Byl oblečen do bílé košile a černých upnutých kalhot. Krásná vypracovaná postava se širokými rameny, úzkými boky a dlouhé nohy jen doplňovaly jeho krásný vzhled. Vlasy měl černé, na krátko ostříhané, oči zelené jako dva smaragdy, nos rovný a rty krásně plné, jen políbit. Heechul se zhrozil nad čím to přemýšlí, vždyť je to muž.
„Už jsi se vynadíval?“ zeptal se se smíchem ten muž.
Hee se zarděl a aby zamaskoval to, na co myslel, raději se zeptal:
„Kde to jsem a kde je můj bratr?“
„Jsi u mě doma, jmenuji se Siwon, a o svého bratra se neboj, je v pořádku, spí ve vedlejším pokoji,“ ukáže na dveře. „A ty by jsi měl taky ještě usnout, zítra si promluvíme.“
Hee jen pokývl hlavou a zavřel oči. Cítil se najednou hrozně unavený.

Na DBSK jsem to četla, ale na SuJu mi to je samozřejmě bližší, takže stoprocentně souhlasím s přidáním pokračování

Já jsem zaseklá, jiné fikce než se SuJu nečtu xDD
Ale tahle se fakt líííbííí ... rozhodně jsem pro pokračování
Bylo mi strašně smutno, když jsem četla to o jejich rodičích... ale oslovení Chulie mě dostalo ... zní tak.. hmm legračně? xDD
Nicméně jsem ještě nucena ti připomenout, abys do názvu topicu dopsala i pairing nebo pairingy pokud jich tam je víc

á sorry sorry polepším se, jinak zítra to tu bude

Super
A díky za tu úpravu ;)

Siwon byl se svou družinou na lovu. Tenhle les znal jako své boty. Jel na oblíbeném koni Valcarovi, kterého sám vychoval. Najednou Valcar zastavil a zafrkal, to bylo znamení, že se mu něco nelíbí. Jeho společníci si ani nevšimli, že už s nimi není.
„Copak se děje, kamaráde?“ poplácal koně po krku Siwon.
Kůň hrabal nohou do země a poulil oči na jedno místo, tam kde bylo husté křoví. Jeho pán seskočil, vytasil meč a pomalu se blížil k tomu místu. Opatrně rozhrnul větve a strnul. Spatřil na zemi ležet dvě těla. Okamžitě meč zastrčil zpět a poklekl k jednomu z nich. Ležel obličejem k zemi a tak ho opatrně otočil na záda a strnul podruhé. Tak krásného chlapce ještě neviděl.
Byl štíhlý, drobný a jemný. Nejvíc ho ale zaujala mladíkova skoro až dívčí tvář, kterou lemovaly uhlově černé dlouhé vlasy sepnuté do culíku. Neviděl sice jeho oči, ale dlouhé řasy dávaly tušit, že budou krásné. Malý rovný nosík a růžové plné rty doplňovaly bezchybnou tvář. Omyl. Nebyla bezchybná. Po čele mu stékal malý pramínek krve. Naštěstí to bylo jen povrchové zranění, usoudil Siwon, když ránu prohlédl.
Byl tak zaujatý prohlídkou mladíka, že málem přeslechl zasténání druhého chlapce. V tom ale už přijížděla jeho družina. Zavolal na ně a vzal černovlasého mladíka do náruče jakoby nic nevážil.
„Postarejte se o toho druhého chlapce, uložte ho do nejlepšího pokoje a zavolejte doktora. O tohohle se postarám sám“ a s tím křehkým nákladem v rukou se vyšvihl do sedla a vydal se zpět na svůj hrad.
Když dojel zpět na svůj hrad, seběhli se k němu sloužící aby mu pomohli, ale Siwon je odehnal. Nechtěl toho chlapce pustit. V tom přiběhl ještě někdo.
„Copak jsi to ulovil, bratříčku?“
„To se brzy dovíš. Myslím, že by ses měl věnovat tomu druhému úlovku. Vypadá to, že přišel náš čas.“
Donghae, mladší bratr Siwona přistoupil k druhému mladíkovi, kterého držel v náručí jeden z rytířů a podíval se na něj. Reagoval dost podobně jako jeho bratr.
„Už to tak vypadá, bratře.“ Vytrhl majetnicky chlapce z rytířova náruče a odnášel ho pryč.
Siwon seskočil z koně, odnesl svého nalezence k sobě do ložnice a tam ho uložil do postele. Věděl, že tento mladík je jeho osud.
Přišel lékař, ránu na hlavě vyčistil a obvázal. Siwonovi potvrdil, že se brzy uzdraví. Ještě ho informoval, že druhý mladík je také v pořádku. Siwon ho propustil a celou noc probděl nad tím, do kterého se právě zamiloval.
Časně z rána, poté co se ujistil, že Heechul klidně spí, odešel. Musí toho mnoho zařídit.

Heechul otevřel oči. V první chvíli si myslel, že je doma, ale jakmile se porozhlédl, zjistil, že to tady nepoznává. Pokoji vévodila obrovská postel s nebesy, v které právě ležel. U okna stál masivní stůl s židlí, připadal mu jako nějaká starožitnost. V rohu místnosti stála pohovka s dvěma křesly a malým stolkem, taky to vypadalo staře. Přes jednu celou zeď bylo zrcadlo. Na podlaze byl tlustý koberec, jinak už v pokoji nic nebylo.
Potom si vzpomněl co se stalo. Zkusil se posadit a když se mu to bez obtíží povedlo, tak vstal z postele. Potřeboval na toaletu, tak zkusil jedny ze dveří. Když je otevřel, objevila se koupelna. V ní stála veliká vana na nožičkách. Jenže to co hledal nikde. Všiml si ještě jedněch dveří a tam konečně našel to co potřeboval. Ale bylo to zvláštní, nikde žádné splachovadlo. Trochu mu to připomnělo něco, co viděl na prohlídce jednoho starého hradu. ‚Kde jsem se to ocitl? Tady to vypadá jak ve středověku.‘
Vrátil se zpět do ložnice. Někdo zaklepal a vešel. Byl to starší muž v obyčejné haleně a kalhotách. Na rukách držel nějaké oblečení.
„Pane, prosím oblékněte si toto a potom vás zavedu za naším králem.“
Položil šaty na postel a než Hee stihl promluvit zmizel opět za dveřmi.
‚Králem?‘
Pustil se do oblékání, protože si řekl, že se třeba konečně dozví odpovědi na své otázky. Nejdřív si ten balíček ošacení prohlédl. Navrchu byla bílá halena z jemné látky (nikdy takovou neviděl) se zlatým lemováním a na prsou měla vyšitého zlatého draka. Následovaly béžové kalhoty z téhož materiálu,které se u pasu zavazovaly na tkanici a zelená vesta. K tomu byly přiloženy boty z nejjemnější kůže, které mu padly jak ulité. Vše si oblékl a pohlédl na sebe do zrcadla. Nemohl uvěřit tomu co viděl. V tomto oblečení vypadal naprosto dokonale, dalo by se říct až vznešeně. Když se na sebe vynadíval, otevřel dveře, kterými zmizel sluha. Našel tam svého bratra Eunhyuka. Byl oblečen podobně, až na ten rozdíl, že byl ve světlé modré.
„Eunhyuku!“
„Heechule!“ vzájemně se objali. „Hee, co se stalo a kde to jsme?“
„Nevím. Prý půjdeme za králem. Připadám si jako v nějaké špatné pohádce, nebo spíš v blázinci. Možná to brzy zjistíme.“
Jen co to dořekl, vešel sloužící a pokynul jim, aby šli za ním. Provedl je mnoha pokoji a chodbami až se ocitli před velikými a krásně zdobenými dveřmi. Sluha je otevřel a jaké bylo překvapení obou mladíků? Jednoduše zůstali stát s pusou dokořán.
Stáli před neskutečně velikým sálem, který byl vyzdobený květinami. Po stranách stály dva prostřené dlouhatánské stoly. Mezi nimi tvořili uličku lidé ve skvostných šatech, kterou uzavíraly tři zlaté trůny. Před nimi stáli tři mladí muži s korunami na hlavách.
Sluha jemně oba chlapce pobídl a ti vykročili. Připadali si jak v jiříkově vidění. Zastavili se pár metrů před trůny. Hee v tom prostředním muži poznal toho, kterého viděl, když se poprvé probudil.
„Zdravím vás!“ Pronesl příjemným hlubokým hlasem právě ten prostřední. „Jmenuji se Siwon a jsem králem Dračí říše. Toto je můj mladší bratr Donghae,“ ukázal po své pravici, „a nejmladší bratr Kyuhun,“ ukázal na toho vlevo.
„Dobrý den,“ když Hee vyslovil známý pozdrav, připadal si trochu nesvůj, trochu hloupě. „Já se jmenuji Heechul a tohle je můj bratr Eunhyuk. Promiňte, ale jak jsme se zde ocitli? Byli jsme v 21. století a najednou jsme ve středověku?“ stále nedokázal pochopit Hee.
„Vím, že se vám to zdá podivné. Všechno vám později vysvětlím, ale nejprve bychom vás chtěli pohostit. Dnes totiž slavíme velkou událost a proto přijměte pozvání jako čestní hosté.“ Siwon jim pokynul, aby šli za ním a oni šli rádi, měli už docela hlad. Král usadil Heechula vedle sebe. Z jeho druhé strany se posadil Donghae, který si k sobě přitáhl Hyuka a na konec si sedl Kyuhun . Heechulovi se zdálo trochu divné, že sedí hned vedle krále, ale asi je to tu zvykem.
Když se usadili všichni hosté, přiběhli sloužící a pokládali na stůl nejrůznější lahůdky, až se oběma chlapcům sbíhaly sliny. Hee se styděl vzít si jako první něco z nabízeného jídla a tak chtěl počkat, až začne Siwon. Ten se k tomu ale neměl, místo toho přivolal nějakého muže v bílém hábitu a dlouhou holí v ruce.
„Toto je náš druid. Než začneme jíst musí nám požehnat,“ vysvětlil Heechulovi.
Druid začal mluvit jazykem který Hee neznal. Když domluvil pokynul rukou králi. „Podle našeho zvyku se musí čestný host napít ze stejné číše jako král,“ vysvětloval dál Siwon , sám se chopil poháru s vínem a trochu upil. Podal ho Hee, který se tedy taky napil. K údivu Eunhyuka Donghae zopakoval to co provedl jeho starší bratr, ale nic nenamítal. Druid znovu něco povídal. Po chvíli skončil, uklonil se a odešel. Teprve teď začala zábava. Do sálu vtrhli kejklíři, šaškové, bardové (pozn.autor. něco jako zpěváci) a tanečnice. Hee s Hyukem jen koukali, i když si při tom neopomněli vkládat sousta do úst. Čas letěl jak splašený a Hee si najednou uvědomil, že je unavený a chce se mu spát.
Siwon ho už delší dobu pozoroval, řekněme spíž že celou slavnost, a tak si také všiml, jak se mu klíží oči.
„Hee pojď, odvedu tě do pokoje, vidím, že jsi unavený,“ položil mu Siwon ruku na rameno.
Ten se lekl, když ucítil na sobě dotyk. Jednak proto, že opravdu málem usnul a jednak proto, že mu Siwonova ruka vyslala do těla elektrický výboj.
„To nemusíš, stačí když řekneš některému sluhovi,“ vykoktal ze sebe zmateně Hee.
„Ale já chci a pak, musím ti něco říct, ale tady to nejde.“
„Tak dobře. A kde je Eunhyuk?“ najednou si všiml, že už v sále není.
„Neboj, můj bratr se o něho postaral a nejspíš už spí,“ vysvětlil mu Siwon a tak, aby to Hee neviděl se pousmál. ‚To určitě, ten a spát.‘
Siwon ho vzal za ruku a vedl do jeho (své) ložnice.
Když přišli před dveře do ložnice, Hee se zastavil s rukou na klice.
„Díky za doprovod,“ a vešel dovnitř. Chtěl za sebou zavřít dveře, ale zjistil že to nejde, Siwon je už zavřel a stál před nimi.
„Co-co to děláš?“
„Říkal jsem, že ti musím něco říct a do rána to nepočká,“ dodal ještě, když viděl, že Heechul chce něco namítat. Vzal ho opět za ruku, posadil ho na postel a sedl si k němu.
„Víš, nejdřív bych ti asi měl řict, že tahle ložnice je moje.“
„Tak proč jsem tady? Proč nemám vlastní pokoj?“
„Hm, to je ta druhá věc, co ti musím říct. Ty jiný pokoj mít ani nebudeš. Víš jak přišel ten druid a já řekl, že to je naše tradice? Tak to byla jen z části pravda. Byl to tradiční královský svatební obřad.“
„Co-cože? Co tím chceš říct?“ Stále nedokázal pochopit Hee a ani to pochopit raději nechtěl.
„Jenom to, že teď jsme manželé. Tím, že jsi se napil ze stejného poháru jako já, jsi zpečetil svůj osud s mým.“ Siwon se v duchu připravoval na Heechulův výbuch vzteku, ale to co následovalo, na to připravený nebyl. Hee omdlel.
„Chulie, no tak miláčku, prober se,“ slyšel jakoby z dálky Siwonův hlas a na čele ucítil studený obklad. Otevřel oči a snažil se rozpomenout. Po chvíli se mu to povedlo a vytřeštil oči.
„Siwone, j-jak, proč, kdy?“ ptal se zmatený Hee.
„Asi bych měl začít od začátku, viď?“ řekl Siwon a lehl si ke svému novomanželovi. Ten se ještě pořádně nevzpamatoval, tak se ani od něj neodtáhl.
„Jak už jsem ti řekl, jsem králem Dračí říše. Všichni královští potomci mají v sobě dračí krev, tedy i já a mí bratři. Umíme se proměnit v draka, umíme čarovat a taky poznáme kdo bude náš vyvolený. Nevím jak je to možný, ale když jsem tě poprvé uviděl, pocítil jsem něco silného tady,“ uchopil Heechula za ruku a jeho dlaň si přitiskl na místo, kde má srdce.
„Ale vždyť jsme oba muži,“ snažil se namítat Hee, ale ruku neodtáhl.
„U nás pohlaví nehraje roli. Když se zamiluješ, není snad jedno jestli to je muž nebo žena?“
Hee pořád ještě koukal na Siwona jakoby spadl z vesmíru, ale v hlavě se mu honilo: ‚Sice to je muž, ale je hezký a vypadá, že i hodný a když se mě dotkne, tak mě spaluje žárem. Na druhou stranu sem ale nepatřím, nebo že by to byl osud?‘
„Já sem ale nepatřím, přišel jsem z jiného světa,“ vyřkl to co ho tížilo.
„A v tom vašem světě jsi někoho nechal, že se tam chceš vrátit?“
Hee se opět zamyslel: ‚Ne nikoho tam už nemají.‘ V tom si taky vzpomněl na Hyuka.
„Ne,“ odpověděl po pravdě. „A můj bratr ?“
„Je s Donghaem a jsou taky manželé.“
Siwon už nemohl dál odolat, naklonil se k Heechulovi a zlehounka ho políbil. Ten byl stále ještě trochu v šoku a tak se nebránil. Siwon se odtáhl, aby viděl co to s ním udělalo. ‚Bože, to bylo krásné, chci ještě,‘ uvědomil si Hee a nesměle vztáhl ruku k Siwonovi. Ten neváhal a znovu se sklonil aby ho políbil. Najednou se už Hee ničeho nebál, na nic nemyslel a jen se oddával Siwonově péči a těm krásným pocitům, které ho rozechvívaly.
Jejich polibky se stávaly stále víc vášnivější a když mu Siwon vklouzl jazykem do úst, Hee to nevydržel a zavzdychal. Pro Siwona to znamenalo jediné, může pokračovat. Po chvíli se odtrhl od Heechulových rtů a podíval se na něj. Oči zastřené vášní, rty naběhlé od polibků, tváře zrůžovělé. Tohle způsobilo jen líbání, co teprve až bude pokračovat dále. Znovu se k němu sehnul. Políbil ho na obě oči, nos, tváře a pokračoval na krk, kliční kost, kde se na chvilku přisál a přitom rukama bloudil po jeho těle, až se zlehka dotkl Heechulova rozkroku. Ten ho najednou odstrčil. „Počkej, tohle nemůžeme,“ dostal ze sebe zadýchaně.
„Ale můžeme, zapomněl jsi? Teď jsi už jenom můj!“ To ‚můj‘ zdůraznil a aby předešel dalším protestům, jednoduše ho znovu políbil. Jednou rukou uchopil konec jeho haleny a vyhrnul ji nahoru. Odtrhl se od naběhlých rtů, protože ho zaujaly Heechulovy bradavky a jednu hned vzal mezi rty. Chvilku si s ní hrál, pak se přesunul k druhé. Jednu ruku zaměstnával na opuštěném růžovém hrotu a druhou začal rozvazovat tkanici na jeho kalhotách. Hee se pod jeho rukama svíjel rozkoší, nikdy ještě nepoznal takhle nádherné pocity. Než se nadál, byl nahý jak ho pánbůh stvořil. Siwon se od něj na moment odpoutal, aby si ho prohlédl. „Nádhera!“ Hee se pod jeho pohledem zastyděl a snažil se zakrýt, ale Siwon mu to nedovolil.
„Nemáš se zač stydět, jsi nádherný,“ zavrněl mu do ouška, které nato lehce skousl. Rychle ze sebe shodil své oblečení a lehl si zpět k Heechulovi. Poté se oba už jenom věnovali poznávání svých těl, prožili spolu vášnivou noc, plnou vzdychů a výkřiků rozkoše.

nádhera
moc se mi to líbí, další pokráčko prosíím

Mily, musím říct, že tímhle jsi mě dostala xDD
Bylo to vážně moc moc moc pěkný ♥
Úplně mě tam zazrazil ten středověk, vůbec jsme nechápala xDD
Ale zas se mi strašně líbilo "Už asi spí" ... "To určitě, ten a spát."

Hee si postupně začal zvykat. Siwon byl skvělý. V noci (a někdy i ve dne) se věnovali milování, ve dne se snažili poznávat navzájem. Siwon mu ukázal celý hrad, vysvětlil mu jak to tam chodí. S Hyukem se viděl každý den, hlavně u společného jídla. Byl na tom stejně jako Hee a vůbec si nestěžoval.
Uběhl měsíc a Heechul se začal trošku nudit. Jednou, kdy Siwona zaměstnávalo kralování, si vydal do stájí. Koně se mu vždycky líbily, ale nikdy se nenaučil na nich jezdit, neměl příležitost. Stáje byly veliké, koně kam se jen podíval. Jenže to nebyli obyčejní koně. Na čele jim vyrůstal dlouhý šroubovitý roh. Když procházel kolem jednoho boxu, zalíbil se mu kůň černý jako noc. Natáhl k němu ruku a on se mu o ni nozdrami otřel. Hee zjistil, že se ho hřebec nebojí a pohladil ho.
„Vidím, že si tě Valcar oblíbil,“ ozvalo se najednou za ním.
Hee se tak lekl, až nadskočil.
„Fuj, jsem se lekl. Valcar? Hezký jméno. Je nádherný. Je tvůj?“
„Promiň nechtěl jsem tě vylekat. Ano, je můj. Většinou nikoho kromě mě nenechá na sebe šáhnout, ale jak koukám, tebe si zamiloval. Nechtěl by si se projet?“
„Můžu? To by bylo skvělý. Ale já na koni nikdy neseděl.“
„Vážně ne?“ Zeptal se Siwon takovým tónem, že se Hee zarděl, protože si vzpomněl, co v noci vyvádějí.
To už Siwon Valcara osedlával a vyváděl ven. Vyskočil do sedla a než stihl Hee cokoliv udělat, přiklusal k němu, sehnul se, uchopil ho okolo pasu a vyzvedl k sobě do sedla. Hee se mu opíral zádama o hruď a bylo mu velice příjemně. Vyjeli z nádvoří hradu a Siwon pobídl koně do klusu.
Hee se cítil naprosto skvěle. Siwon ho objímal, aby nespadl, vítr mu pročesával vlasy a kůň pod nimi ladně běžel. Siwon na tom byl hůř, jak se o něj Heechul díky pohybům koně otíral. Poděkoval bohům za to, že je léto a navedl koně správným směrem. Po chvíli přijeli na doslova kouzelné místo. Malé jezírko do kterého padala voda z vodopádu a okolo jezírka rostly různobarevné květiny. Hee otevřel překvapením pusu. Siwon seskočil a pomohl mu taky dolů.
„To je nádhera,“ nadšeně se rozhlížel okolo Hee.
„Ty jsi nádherný,“ nemohl se zase vynadívat Siwon.
Rychle ze sebe svlékli oblečení a rozeběhli se do vody. Siwon skočil šipku, Hee tam vlezl opatrně. Nebyl nějak extra plavec. Siwon k němu připlaval, chytl ho do náruče a odhodil doprostřed jezera. Hee se s prskáním vynořil a chtěl mu vynadat, ale Siwon nikde. Najednou ho něco chytlo za pas a stáhlo ho to pod vodu. Takhle si tam ještě chvilku hráli, dokud Siwonovi nedošla trpělivost. Vzal ho opět do náruče a vynesl na břeh, kde ho položil do trávy a slíbával z něho kapičky vody.

Pár dní nato se Heechul procházel v královských zahradách, kde si to velmi oblíbil. Vypadala jako jejich doma v japonském stylu, s lávkami a jezírky, ale tady bylo daleko víc květin. Zrovna se k jedné skláněl, když ho najednou něco udeřilo do hlavy a propadl se do bezvědomí.
„ÁÁÁÁ, moje hlava.“
„Chlapeček se nám probouzí, jak milé,“ ozval se neznámý hlas.
Hee se pokusil otevřít oči. I když to šlo ztěžka, povedlo se a zjistil, že se dívá na mladého muže, kterého ještě nikdy neviděl.
„Kdo jsi a proč mě tak příšerně bolí hlava?“
Mladík se na něj podíval s neskrývanou nenávistí v očích, přistoupil blíž k Heechulovi a do obličeje mu zasyčel. „Hlava tě bolí protože jsem tě do ní praštil a kdo jsem? Spíš bych se měl zeptat já, kdo jsi ty, že si dovoluješ mi ukrást Siwona. Než jsi přišel, miloval jen mě a pak mě odkopl. Až tě zabiju, vrátí se ke mně. Už chápeš?“
Hee na něj nevěřícně koukal a když se trochu vzpamatoval z jeho dlouhého přiznání, zeptal se:“Ale proč jsi mě tedy nezabil na místě?“
„Protože chci abys trpěl.“
Hee se schoulil do klubíčka a v duchu se modlil, za to, aby ho Siwon našel a zachránil. Najednou se otřásla země a nějaká strašlivá síla odtrhla střechu domu. Mladík věděl, že je zle a chtěl se někde schovat, ale nebylo kde, protože do otvoru po střeše se naklonila obrovská zlatá hlava draka. Hee naštěstí opět upadl do mdlob, takže neviděl tu hrůzu, kdy se hlava draka sklonila a zuby roztrhala viníka. Když se probral, ležel na louce a k němu se nakláněl Siwon.
„Siwone! Já věděl, že mě najdeš! Miluju tě!“ s těmito slovy se vrhl svému manželovi kolem krku a nejraději by ho už nikdy nepustil.
Siwon byl nesmírně rád, že jeho miláček je v pořádku a ještě víc byl rád za ta slova, která už tak dlouho chtěl slyšet. Po chvilce vzájemného láskyplného mačkání, se od něj Hee odtrhl a s otazníky v očích se na něj podíval.
„Jak jsi mě ale našel? A-a ten drak. To jsi byl ty, že jo?“
„Víš, máme v sobě něco jako šestý smysl, a když někoho milujeme, dokážeme ho, hm jak bych to řekl, asi něco jako vycítit. A ano ten drak jsem byl já. Už jsem ti přece říkal, že jsem dračí král. Bojíš se mě?“ zeptal se ho Siwon s obavami.
„Ne, nebojím. I když jsem předtím nikdy osobně draka neviděl, musím ti říct, že jsi krásný a vím, že ty mi neublížíš.“
Siwona ty slova potěšila, proto mu mohl s klidem říct: „Tak když nemáš strach, co se takhle trochu proletět?“ A Hee s radostí souhlasil.

Den po této události se Heechulovi hned po ránu udělalo špatně. Jen co se probudil, musel běžet na záchod zvracet. Siwon se taky probral a spěchal za ním. Když se Heechulův žaludek trochu zklidnil, vzal ho do náruče a odnesl ho zpět do postele.
„Nevylézej, dojdu pro doktora,“ poručil mu.
„To bude dobrý, nejspíš je to jen z toho jak mě praštil do hlavy.“
„Nemyslím si to,“ jen to dořekl a byl pryč.
Za chvilku byl zpátky i s královským doktorem a ustaraně přispěchal k Heechulovi.
„Pane, prosím počkejte za dveřmi, abych měl klid na vyšetření,“ požádal svého krále doktor, protože si všiml, jak je nervózní. Ještě by se mu pletl.
Za dveřmi Siwon ale nervózně přešlapoval, bál se o Hee. V tom k němu přiběhli jeho bratři s Eunhyukem. Už se taky dozvěděli, že Heechulovi něco je a měli starost, obzvlášť Hyuk. Jenže Siwon jim zatím neměl co říct. Naštěstí brzy na to vyšel doktor ven.
„Pane, mám pro vás dobrou a špatnou zprávu,“ řekl, ale při tom se usmíval.
„Tak to konečně vymáčkněte,“ zařval netrpělivě Siwon. ‚Jak se může smát. Dělá si z něj legraci? Asi ho dám na mučení.‘
„Takže nejdřív tu špatnou. Tento stav potrvá asi ještě měsíc nebo dva.“ Jen to dořekl se Siwonem to málem seklo, vážně ho dá popravit.
Doktor se přestal usmívat, když viděl co to s jeho vladařem dělá a raději rychle řekl ten zbytek.
„Váš manžel je těhotný!“
Tak teď to se Siwonem opravdu praštilo. V šoku si kecnul na zadek a s ním i ostatní. Najednou se ale začal šíleně smát. Všichni se na něj koukali, jestli se nezbláznil, ale ne, bylo to jen štěstím. Když se trochu uklidnil, chtěl jít hned za Heechulem.
„Neřekl jsem mu to, chtěl jsem to nechat na vás,“ řekl mu ještě doktor a raději se rychle spakoval pryč. To už ale Siwon byl u svého milovaného, ani si nevšiml, že bratři šli za ním.
„Siwone, proč se tak směješ, když mě je tak špatně? A co mi je vlastně? Doktor mi nechtěl nic říct,“ obořil se na něj ustaraně Hee.
„Miláčku, neboj jsi zdravý. Nic ti není, až na to, že jsi těhotný,“ odpověděl mu Siwon a políbil ho.
„Co? Jak? Jak je to možný? Ale vždyť jsem kluk a kluci přeci nemůžou mít děti!“
„Promiň Chulie, asi jsem ti zapomněl něco říct. My, co máme v sobě dračí krev můžeme mít dítě i s mužem, ale jen v tom případě, že já, jak se tak říká, budu nahoře.“
„To jako fakt? Já opravdu čekám dítě?“ stále nemohl uvěřit Hee a podíval se na své dosud ploché bříško.
V tom se ode dveří ozvalo: „Aaaaaaaaa, Donghae, že není pravda to, co s myslím? Nebudu taky v tom, že ne?“ obořil se na něj vyděšeně Hyuk.
„Uklidni se miláčku. Pamatuješ, jak jsi včera večer omdlel? Řekl bych, že už se stalo.“
„Ty parchante, jak jsi mi to mohl udělat? To tady jako budu chodit s balónem před sebou? Si zničím postavu. Já tě zabiju!“ Eunhyuk sebral z křesla jeden polštářek a začal jím Donghae mlátit. „Ale no tak, miláčku, nerozčiluj se, ublížíš miminku,“ snažil se ho uklidnit manžel.
„Já ti dám, nerozčiluj se! Jen počkej!“ a pohledem hledal po pokoji něco většího a tvrdšího, protože polštářek nesplňoval Hyukovy představy. Donghae se raději snažil utéct, ale Hyuk se hnal za ním. Kyuhyun se Siwonem se za nimi starostlivě podívali, ale Hee se smál až nemohl popadnout dech.
„Nebojte zítra už bude v pohodě. Vždycky vyvádí, když není po jeho,“ uklidňoval je Hee.
Kyu jen pokývl hlavou a odešel. Zato Siwon se láskyplně podíval na Heechula a už si představoval, jak bude asi vypadat s bříškem.

Další dva měsíce utekly jako voda. Heechula už přešly ranní nevolnosti, samozřejmě že Hyuka taky a tak teď spolu nejvíc času strávili v jídelně. Měli neustále hlad, ale nejhorší byly ty chutě. Siwonovi s Donghaem se dělalo špatně z toho co si budoucí ‚maminky‘ nandávali na talíře, proto se raději rychle najedli a utíkali pryč. Ty kombinace, no hrůza. Kyselé okurky namáčené ve šlehačce, pečené maso zalité vanilkovým krémem atd.

Jednou se takhle Hee procházel opět v zahradách a přemýšlel. Přistoupil k jednomu z mnoha rybníčků a pozoroval rybky v ní plovoucí. Těhotenství už na něm bylo celkem viditelné, však taky byl v sedmém měsíci. Jak tak přemýšlel, nevědomky si hladil bříško. Takto ho tam zastihl Siwon. Zezadu k němu přistoupil a obejmul ho tak, že se jejich ruce setkaly právě na tom vzdouvajícím životu.
„Copak se děje? Vypadáš ustaraně,“ zeptal se ho Siwon.
„Přemýšlel jsem o tom, jak to bude probíhat. Přeci jen jsem muž. Jak se to dítě dostane ven?“
„Nemusíš se bát. Náš doktor se v tom vyzná. Uspí tě a provede císařský řez a bude to.“
„Tobě se to řekne ‚a bude to‘. Mám strach, co když se něco pokazí.“
„Netrap se. Jsi zdravý a já budu vždycky při tobě. Nic se nemůže stát,“ konejšil ho Siwon.
„Tak dobře, takže mi teď namasíruješ záda, strašně mě bolí,“ otočil se na něj Hee s úsměvem. Jakékoliv starosti byly pryč. Siwon se už ani nedivil nad tou změnou nálady, protože jak mu bylo vysvětleno od doktora, v tomto měsíci je to úplně normální.

Osmý měsíc:
„Siwone, Siwone!“ třásl se svým manželem Hee, aby ho probudil.
„Co se děje? Snad už to nepřišlo?“ vylekaně se posadil Siwon.
„Ne, ale víš, bych něco potřeboval,“ ozval se nesměle Hee a přitulil se k němu blíž, aby bylo jasné co potřebuje.
„Už zase? Měl by jsi být těhotný častěji. Nebo radši ne,“ zasmál se Siwon a povalil Heechula zpět do peřin. Hee byl neustále nadržený (to ty hormony), ale Siwonovi to opravdu vůbec nevadilo.

Heechulovo bříško bylo už opravdu veliký. Když šel, připadal si jak kachna, když si sednul, museli mu pomáhat zase vstát. Hee se snažil usnout. Moc se mu nedařilo, v tomto stavu bylo těžké najít polohu ke spánku. Vtom ho najednou píchlo v zádech a do břicha jakoby ho někdo bodal ostrým nožem. Siwon už dávno spal.
„Aaaaaa, Siwone, probuď se!“ Ten jakmile uslyšel Heechulův křik, vyletěl z postele.
„Co se děje? Už?“
„Jo už, aaaaaa, to je bolest, já to nevydržím.“
„Vydrž, hned přivedu doktora,“ a vyletěl z pokoje jak namydlená střela.
Během několika málo okamžiků byl zpátky a vlekl sebou rozespalého doktora. Jen co zjistil stav nastávající ‚maminky‘, vyhnal Siwona z pokoje a dal se do práce. Za dveřmi Siwon málem vyšlapal cestičku v koberci, ale naštěstí brzy vyšel ven doktor a zval ho dál.
„Pane, je to chlapec,“ a podával dojatému Siwonovi do náruče malý zabalený uzlíček. „Váš manžel i dítě jsou v naprostém pořádku. Teď se musí oba prospat a být v klidu.“
„Siwone, Siwone! Není tady náhodou doktor?“ a do pokoje vtrhne Donghae. „Doktore, rychle, Eunhyuk!“
„Cože? Taky?“ Teprve teď si Hae všimne, že Siwon drží v rukách dítě.
„Jo a řve na mě, že mě zabije, za to, co jsem mu udělal. Doktore, prosím, rychle!“

Té noci se narodili dva krásní zdraví chlapečci. Ten s černými vlásky dostal jméno Taemin a ten s hnědými Minho.


The happy end

V tom se ode dveří ozvalo: „Aaaaaaaaa, Donghae, že není pravda to, co s myslím? Nebudu taky v tom, že ne?“ obořil se na něj vyděšeně Hyuk.
„Uklidni se miláčku. Pamatuješ, jak jsi včera večer omdlel? Řekl bych, že už se stalo.“
„Ty parchante, jak jsi mi to mohl udělat? To tady jako budu chodit s balónem před sebou? Si zničím postavu. Já tě zabiju!“

„Jo a řve na mě, že mě zabije, za to, co jsem mu udělal. Doktore, prosím, rychle"

Tak z toho jsem opravdu nemohla
To je fakt báječná fikce, opravdu se ti moc povedla

Bylo to opravdu báječné, přečetla jsem tuhle fikci jedním dechem... Docela jsem si HeeChula dokázala představit jako těhotného, (to asi proto, že částečně vypadá jako holka )...

taky jsem Heechula viděla před očima s tim bříškem, jak vstává ze židled a drží si záda
prostě opravdová maminka u Hyuka už to bylo trochu težší

JJ přesně to vidím

děkuji děkuji, popravdě jsem měla docela strach co na to řeknete, ale ještě jednou děkuji

Takže jsem si konečně našla čas si to hezky v klidu přečíst
..Je to fantastická fikce. Strašně se mi líbila, nasmála jsem se u toho fakt dost xDD
Doufám, že napíšeš ještě další

Jééé .. tahle povídka se mi vždycky líbila .. hlavně s tím "koněm" (ehm..jsem úchyl) bylu o to zajímavý číst to s jinými páry než YunJae a YooSu,ale bylo to moc pěkný