[DOKONČENÁ|★] If that's okey with you

Mé milé,

tkže Markét je opět tu se svojí novou ff. Doufám, že Vás tím neotravuju, ale já prostě psaní používám jako způsob odreagování v pauzách mezi učením. A výsledkem v tuto chvíli je tahle fiction, teda jenom její půlka... kkkk xDD Angie nechť mi odpustí, že jsem Kyu dala dohromady s Henrym, ale já prostě nemohla napsat KyuMin... TT Nejde to.... A jistě jste si všimli, že vybírám názvy fiction z písniček, (schválně jestli si ještě někdo z Vás vzpomene na milého kluka, tuším z Pop Idol, který má na svědomí tuhle písničku xDD) Jo a tentokrát je tam yaoi trochu dřív, ptže se mi to hodilo... Opět buďte shovívaví pls...^^ Jo a kutila jsem nad dalším pairingem a výsledek? Kyas těš se... xDD I když se toho trochu bojím....TT Takže have fun a jako obvykle leave comments.... SARANGHAE

Vaše Markét

If that's okey with you
Pairing: HenHyun
By: Markét

„Ouch, moje hlava,“ zakleju nahlas a snažím se vyprostit z Henryho objetí. Celkem jasně si vzpomínám, že jsme pařili s Henrym až do rána a pak jsme se chtěli vyspat u nás v bytě. To ale nebylo možné, protože si tam LeeTeuk a KangIn užívali. Vydali jsme se tedy do Henryho bytu a tady jsem usnul, sotva mi hlava dopadla na polštář.
Začnu se přehrabovat v tašce ve snaze najít prášky proti bolesti a nakonec se mi to i podaří, ale dělám při tom kravál, takže nechtěně probudím Henryho.
„Děje se něco?“ zamžourá na mě těma svýma krásnýma ospalýma očkama.
„Promiň, nechtěl jsem Tě probudit, ale hledal jsem prášky na bolest hlavy,“ omluvím se a hmátnu po petce s vodou, která je připravená na nočním stolku. Hlavou mi probleskne myšlenka, jak Henry věděl, že budu potřebovat vodu na zapití?
„Nevadí, tak já udělám snídani, teda spíš oběd,“ zasměje se při pohledu na hodinky: „a Ty se můžeš mezitím osprchovat. Přinesu Ti čisté věci,“ dodá ještě.
Pokývu hlavou na souhlas a nemotorně se vyhrabu z postele. Zamířím do sprchy a po chvíli už na své tělo nechám dopadat teplou vodu, která působí jako dokonalý regenerační prostředek. Jsem tak zabrán do očisty svého těla, že si ani nevšimnu Henryho, který na pračku odložil čisté věci, které si mám obléknout, ani jeho zkoumavého pohledu, když si s mírným ruměncem na tváři prohlíží každou část mého těla. Poté rychle vypadne z koupelny a já zaregistruji pouze následné klapnutí dveří.
Převléknu se do nového čistého oblečení a svoje naházím do Henryho pračky. Nasnídám se, poděkuju Henrymu za nocleh a snídani a vydám se směrem k mému domovu, snad už kluci nebudou….. no to….

Říkám si, že už příště nebudu tak kalit, ale jako obvykle se nechám vytáhnout naším Henrym ven…
„Jestli to zase dopadne jako minule, tak už nikam nikdy nejdu,“ vztekám se.
„Tak nemáš tolik pít, já Ti to říkal minule včas,“ usmívá se na mě Henry.
„Hn…. Jenže Ty toho můžeš vypít, kolik chceš a nikdy Ti po ránu není blbě,“ jenom bezmocně pokrčí rameny.
„Kam půjdem?“ nadhodí otázku večera.
„Nevím, hlavně někam, kde nás nepoznají,“ nestojím o publicitu.
„Hele tohle vypadá dobře,“ ukáže Henry na neonový nápis na konci ulice.
„Ale Henry, to je gay klub,“ vypadne ze mě omráčeně.
„No a?“ je vidět, že se dobře baví.
„Říká Ti něco pojem gay?“ zírám na něj.
„Říká KyuHyune, ale teď už pojď,“ vezme mě za ruku a táhne mě dovnitř. Než se naděju, jsem prostrčen dovnitř a Henry už mě strká směrem k baru. Cítím na sobě obdivné pohledy tolika mužů, ale i jistý respekt, protože zřejmě Henryho považují za mého partnera. Aspoň něco, oddychnu si v duchu.
V dalším momentě už usedám na barovou stoličku a Henry vedle mě.
„Co to bude koloušci?“ optá se nás pohledný mladý barman. Henry nám oběma objedná míchaný nápoj a přitom mě lehce vezme za ruku.
„Co to děláš?“ špitnu na protest, ale svoji ruku z jeho sevření nevytrhnu.
„Musí to vypadat, že jsme partneři, jinak si na nás začnou ostatní dovolovat,“ šeptá mi Henry do ucha a následně mě na něj políbí, až mě z toho zamrazí.
Barman před nás postaví nápoje a decentně se vzdálí, mrknutím oka nás ujistí, že pochopil, že jsme pár a pak nás nechá na pokoji. Neuvěřitelné, úplně žasnu.
Postupem času se začnu uvolňovat a Henryho štěbetání a pár drinků mi dodává odvahu a dobrou náladu. Henry si pro „efekt“ pořád pohrává s mou rukou a občas mě líbne na tvář.
„Pojď tancovat,“ prosí mě po chvíli a upírá na mě svůj štěněčí pohled.
„Co to…. Zbláznil jsi se?“ vyjedu na něj.
„Ale notak, nebuď taková netykavka,“ uzemní mě.
„Já a netykavka jo? Tak se ukaž,“ zamířím na parket. Cítím, že Henry jde hned v závěsu za mnou. Dojdeme na parket a já se rozhlédnu po osobách ploužících okolo nás. Z civění mě vytrhne až Henry, který si moje ruce hodí okolo krku a ty svoje přitiskne na můj zadek a pak se na mě přilepí. Cítím jeho pevné tělo a začnu panikařit.
„Co to sakra děláš?“ už se zase rozčiluju.
„Klid, užívej si to, Kyu,“ zavrní tiše u mého ucha. Má pravdu, vnímám hudbu a Henryho, který mě vede. Zlehka se o něj opřu a všimnu si Henryho potěšeného úsměvu. Takhle spolu ploužíme tělo na tělo několik tanců a potom se to stane.
Najednou se naše obličeje ocitnou tak blízko u sebe a já ucítím Henryho měkké rty, jak pomalu ochutnávají ty moje. Úplně se zastavíme a uprostřed parketu si užíváme ten naprosto dokonalý okamžik. Henry mě k sobě tiskne a jazykem zkoumá má ústa a já ke svému zděšení zjišťuju, že se k němu s radostí přidávám. Trvá snad celou věčnost, než se od sebe odtrhneme a najednou oba dva víme, co ten druhý chce, být si blíž, vzájemně se dotýkat a hýčkat.
„Můj byt?“ zeptá se Henry vzrušeně. Zmůžu se jenom na kývnutí a za chvíli už oba ruku v ruce chvatně opouštíme bar.
Než dorazíme k Henrymu domů, každou chvíli se zastavíme a nenasytně si krademe polibky ze rtů nebo naše nenechavé ruce putují po těle toho druhého. Konečně se ocitáme v bytě a za neustálého líbání ze sebe kvapně shazujeme oblečení, a když dorazíme do Henryho ložnice, nemáme už na sobě vůbec nic. Jsem Henrym doslova povalen do postele a Henry mě začne líbat na krk, objíždět jazykem kontury klíčních kostí a poté dráždí mé bradavky. Přitáhnu si ho zpět k polibku a uzamknu naše rty na hodně dlouhou chvíli, jeho nenechavé ruce mě mezitím dráždí na mých nejintimnějších místech a jedním prstem dokonce pronikne do mého těla, čímž ze mě vyloudí slastný vzdech. Když po chvíli drží v ruce tubu s gelem, ani nepřemýšlím, kde ji tak rychle vzal a spíš se snažím získat co nejtěsnější kontakt s jeho tělem.
„Henry….,“ doslova zakňučím.
„Copak?“ skloní se ke mně a něžně mě políbí na rty.
„Já…. Chci víc,“ odvážím se požádat.
„Hmm… Vydrž můj milý, musím si Tě připravit,“ zašvitoří mi Henry do ucha a následně začne odvádět moji pozornost jeho okusováním a olíbáváním. Snažím se mu dotyky mých rukou na citlivých místech jeho těla vrátit péči, kterou mi věnuje. Po chvíli už nejsem jediný, kdo tu slastně přivírá oči a čí vzdechy jsou víc a víc pravidelné a hlasitější. Ani nepostřehnu, že Henry už si mě dostatečně připravil a pomalu do mě začne pronikat. Ostrá bolest, která mi vzápětí projede celým tělem, mi vžene slzy do očí. Henry se ale nezastaví, dokud ve mně není celý, poté se úplně přestane hýbat a místo toho mi jemně slíbává slzy z očí, šeptá utěšující slovíčka a nechává si proklouzávat prameny mých vlasů mezi prsty. Když už necítím žádnou bolest, ale spíš krásný povznášející pocit, pokusím se pohnout, odpovědí je mi Henryho vzdech a slastné pocity, které se mu odráží ve tváři. Podívá se mi do očí, jako by vyžadoval můj souhlas a já sotva znatelně kývnu, čímž odstartuji společný pohyb našich těl v souznění, které mi až bere dech.
„KyuHyune,“ vydechne Henry, když vyvrcholí a já ho ihned poté následuji do ráje. Unaveně se opře o lokty a čeká, až dozní poslední okamžiky mého orgasmu a já otevřu oči.
„Děkuji,“ cítím se tak malátně, přitáhnu si ho k polibku a chvíli se opatrně líbáme. Henry se překulí na bok a obejme mě kolem pasu, jen tak ležíme a vychutnáváme si tuhle společnou chvíli po milování.
„Jdeme se umýt,“ vypadne za okamžik z Henryho, ale já jenom nešťastně zakroutím hlavou, nemůžu se kvůli svému bolavému zadečku ani pohnout.
„Tak pojď ty moje princezničko,“ usměje se na mě mile Henry a vezme mě do náruče, šťastně se k němu přitulím a nechám se hýčkat i ve sprše, kde mě omyje, usuší ručníkem a následně odnese zpět do postele. Než zcela usnu, ještě stihne vyměnit ložní prádlo a nakonec si znovu lehne ke mně. Přitáhne si mě do náruče, ochranitelsky mě obejme a vtiskne mi polibek do vlasů.
„Saranghaeyo,“ zašeptá, ale to neslyším, protože v té chvíli už spím.

Ráno se probudím hodně brzy a podle našich nahých těl a bolavé zadní části těla dost rychle pochopím, co se stalo. Nešťastně složím hlavu do dlaní a hlavou se mi začnou míhat myšlenky na minulý večer a noc. Shisus, co jsem to udělal? Chtěl jsem to vůbec takhle? Co když jsem pro Henryho jenom hra? Je vůbec na kluky? Desítky myšlenek mi v té chvíli táhnou hlavou. Nakonec dospěji k názoru, že tohle se vůbec nemělo stát. Rychle a hlavně opatrně vylezu z postele a obléknu se. Po špičkách opustím spícího Henryho v ložnici a dojdu do kuchyně, kde naškrábu jednoduchý vzkaz.

„Byla to chyba. Mianhae… Kyu“

Utíkám domů a pro slzy vůbec nevidím na cestu. Proč mi najednou srdce svírá taková bolest?

Miluju tvoje yaoi scény a celkově jak je to napsané
Jen doufám, že to nakonec dobře dopadne

ach to je úžasný!!!
jak já jsem se těšila domů až si to přečtu!! ^^ palec nahoru!!!!
už se těším na další část!

jo taky se mi líbí jak to máš popsaný, ale promiň nějak si nedovedu představit Henryho jako (sakra jak to napsat) toho co zasouvá a taky mi nějak nesedí, že bere Kyu do náruče a odnáší ho
pro mě je Henry ten menší, slabší, prostě typický UKE
tak jsem si při čtení trochu přehodila jména a bylo to ono , ale to platí jen u mě a jinak se mi to líbí

Mily napsal:jo taky se mi líbí jak to máš popsaný, ale promiň nějak si nedovedu představit Henryho jako (sakra jak to napsat) toho co zasouvá a taky mi nějak nesedí, že bere Kyu do náruče a odnáší ho
pro mě je Henry ten menší, slabší, prostě typický UKE
tak jsem si při čtení trochu přehodila jména a bylo to ono , ale to platí jen u mě a jinak se mi to líbí

Mily já nepíšu to, co nevidím a tohle jsem viděla úplně jasně... I to označení HenHyun - první je vždycky seme....^^ A myslím, že by i v pohodě byl schopný unést KyuHyuna xDD A je to taky možná tím, že máte všichni vžitý pairing KyuMin, ale mně to prostě nejde přes tužku... Nemůžu TT Mianhae nedokázala jsem to, ptže prostě Nie patří ke mně.... TT xDDD

.. No kráááása! [You must be registered and logged in to see this image.] Fandím,fandím! [You must be registered and logged in to see this image.] ... Je to tak krásný,že jsem právě umřela! [You must be registered and logged in to see this image.] ... takže se nedožuju druhý části [You must be registered and logged in to see this image.] .... Přijde mi to někdo číst na hrob?! [You must be registered and logged in to see this image.]

Musím souhlasit s Mily, že bych je viděla spíš obráceně...
Ale moc velké potíže představit si je takhle mi to nedělalo

...Lenny... napsal:Musím souhlasit s Mily, že bych je viděla spíš obráceně...
Ale moc velké potíže představit si je takhle mi to nedělalo

Já to takhle chtěla Lenny, je to naschvál.... kkkk xDD Někdo do toho musí vnést svěží vítr ....

Markét: nemám nic proti tomuto páru, popravdě mám radši tenhle pár než KyuMin, protože Minie (nezlob se) je pro mě stále malé babytko Kangteuka , ale prostě jsem si je představila v obrácený roli a je to

Musím tak trochu souhlasit s Mily .. jako že, je to fakt dobrý ale Henry..?? Nějak mi to prostě nepasuje .. A taky je pravda, že KyuMin je jeden z mých nej pairingů ale to jsem už zase jinde :D:D
Prostě a jednoduše.. bylo to fakt krásný * * u postelový scény jsem skoro nedýchala (kterej úchyl jo? XD) .. a i když vím, jak to asi skončí, tak se moc těším na pokračování

Čistě teoretická otázka do diskuse.... "Nechcete si tu druhou půlku napsat sami, když jsem tak moc čitelná?" xDD Nebo stačí jenom to, co tu je xDD Původně to mělo skončit dobře, já smutné konce prostě nemám ráda, ale tak nechala bych Vám volnou ruku, mohli byste předělat zbytek děje nebo pairing... xDD Co Vy na to? xDD

Mně tenhle pairing teda nevadí, spíš bych řekla naopak...líbí se mi víc, než Kyumin
Hlavně ten konec nepředělej na smutnej

Mě se ten pairing líbí, je jinej než ostatní, originální ... nemyslela jsem to nějak zle

Tak jsem tu opět, nevěřili byste, jak je těžký něco napsat, když najednou máte závazky... Myslím vztah, takže mi moc času na psaní nezbývá, ae podařilo se a já jsem napsala druhou půlku ;) Mám na Vás jeden dotaz, až budete psát komenty, potřebuju znát Váš názor na poslední díl téhle série... Nebude to ten příští, ae ten potom... Chcete HanChul, SiChul nebo HanSiChul? Připojte mi info pod koment... Thx, 사랑해 ♥ Markét&NEL.LSM

Druhá část:

Několik dalších týdnů se snažím Henrymu vyhýbat a celkem úspěšně se mi to i daří. Nejsem šťastný, to jediné teď vím jistě. Být s ním byla chyba, ale být bez něj ještě větší. Cítím, jak mě pokaždé bodne u srdce, když někdo zmíní jeho jméno nebo uvidím někde jeho obrázek.
„KyuHyune, dávej přece pozor,“ vytrhne mě ze snění HanKyung.
„Co? Co se děje?“ zeptám se zmateně.
„Tak ještě jednou pro ty, kdo neposlouchali,“ ozve se neštvaně manažer: „Zítra začneme nehrávat nové album, tohle oznámení platí pro Super Junior Mandarin. V osm ráno nás čekají hlasové zkoušky ve studiu, takže tam prosím buďte všichni včas,“ zakončí náš manažer proslov, významně se na mě podívá a poté nás opustí.
„Slyšels?“ zadívá se na mě důležitě i DongHae.
„Jo, budu tam včas,“ povzdechnu si. Setkání s Henrym je tedy nevyhnutelné, zítra se dozvím, jakou škodu jsem způsobil… Zachvěji se….

Je to horší, než jsem si myslel. Kam se poděl ten Henryho veselý výraz? Ty jeho dětsky zářící oči?
To všechno jsem zničil já…. Jediný přešlap, jediný špatný krok, ale byl špatný? Pochybuji, i teď mě to k Henrymu táhne neuvěřitelnou silou. Ani se na mě nepodívá, jen mechanicky dělá, co se mu řekne. Vypadá jako lidská troska, člověk, kterého omrzel život...
Tu chuť k životu jsem mu sebral já. Shisus, jak mě to teď mrzí, vrátil bych čas, kdyby to šlo. Nejde…
Já, HanKyung, DongHae, Shiwon, Zhoumi, RyeoWook a Henry alias SJM začneme ve studiu zkoušet něco málo na nové album. Spíš jde jen o takové hlasové procvičení, ale i tak nám to zabere celé dopoledne.
Potom dostaneme rozchod a každý se jde připravovat na svůj vlastní program. Z nějakého důvodu se náhle rozhodnu s Henrym promluvit, než odejde úplně pryč.
„Henry,“ pronesu potichu nebo spíš jeho jméno skoro zašeptám a chytím ho lehce za ruku.
Obrátí se a zlostně se na mě podívá, zdá se mi, jakoby mu z očí šlehaly blesky, mimoděk ucouvnu trochu dozadu.
„Co chceš? To, že jsi mi zničil život, je málo?“ dívá se na mě Henry teď pro změnu nešťastně.
„Henry… Já… promiň…,“ na víc se nezmůžu.
„Promiň? Nic víc? To, že jsi mi zlomil srdce, je ti asi upřímně jedno. Ale na to, abyses se mnou vyspal, jsem Ti byl dobrej viď?“ křičí Henry, je mi jedno, že nás kluci poslouchají.
„Nechtěl jsem Ti ublížit,“ sotva ty slova pronesu, přistane na mé tváři Henryho ruka a já dostanu facku. A právem…
Zasloužil bych si jich mnohem víc…
„Aspoň nelži,“ rozbrečí se Henry, po jeho tvářích stékají potůčky slaných slz a příčinou jsem já.
„Henry,“ pronesu něžně a přitáhnu si ho na sílu do náruče.
„Pusť mě,“ buší mi naštvaně do hrudi a snaží se z mého sevření vykroutit. Po chvíli ucítím, že se uklidní, ale není to ten typ uklidnění, který bych očekával. Henry v mém náručí zmalátní a já pochopím, že ztratil vědomí…
Vezmu Henryho opatrně do náručí a přenesu ho k nedalekému gauči, kde ho lehce uložím. Začnu mírně zmatkovat, protože nevím, co se v takových případech dělá a zvlášť ne, když je to milovaná osoba. Kluci mě od Henryho odstrčí trochu stranou a několika osvědčenými způsoby se mu snaží vrátit vědomí, to se podaří a Henry se po chvíli probere. Je bledý a vypadá ještě víc vyčerpaně než před chvílí. Upře na mě své smutné hnědé oči, které jakoby mi viděly až do duše….
„Měl by ho prohlédnout doktor,“ ozve se HanKyung.
„Souhlasím, odvezu Henryho do nemocnice,“ přidá se Shiwon.
„Pojedu s Vámi,“ prohlásím rezolutně takovým způsobem, že nikdo nic nenamítá. Opět vezmu Henryho do náruče, není z toho moc nadšený, ale nemá sílu se mnou v tuhle chvíli bojovat. I v autě na zadním sedadle mi leží klidně v náručí a jeho výraz se alespoň na chvíli změní…. Nebo se mi to možná opět jen zdá…
Po podrobném vyšetření nám doktor sdělí, že Henry omdlel z důvodu celkového vyčerpání a musí být minimálně dva týdny v klidu, což znamená žádné nahrávání, taneční zkoušky a ani žádné performance. Vezmu Henryho opět do náruče a po několikaminutovém dohadování s kluky a s manažerem po telefonu si vyhádám to, že Henry zůstane v bytě, kde bydlím společně s LeeTeukem a KangInem. Jako bonus jsem dostal na ošetřování Henryho dvoutýdenní volno, prý mě nebudou potřebovat, alespoň se budu moct postarat o Henryho a učit se na zkoušky do školy.
„Proč jsi mě vzal sem?“ zeptá se Henry zmateně pozdě večer, když se konečně probere ze spánku.
„Chci se o Tebe postarat,“ sdělím mu a něžně ho pohladím po tváři. I když je bledý, je krásnější než jakýkoliv jiný muž na téhle planetě. Začíná mi docházet hořká pravda, miluji ho…. A budu si neustále vyčítat, že jsem ho opustil…
„Postaral bych se o sebe sám,“ namítne pobouřeně.
„Momentálně ne, omdlel jsi na celkové vyčerpání, málo jíš a musíš brát vitamíny. Pochybuji, že sám by sis je vzal,“ argumentuji.
„Ty taky nejíš, zhubnul jsi a to hodně, Kyu,“ podívá se na mě bolestně.
„Tak a dost, budete jíst oba dva a já na to dohlídnu,“ uzavře debatu na tohle téma naše mamina LeeTeuk. V tomhle ohledu se neodvážíme říct ani jeden ani popel, s LeeTeukem není radno si zahrávat a navíc, když teď chodí s KangInem, stará se o všechny členy Super Junior mnohem víc, než dřív.
„Co si myslíš, že děláš?“ vyděšeně vyjekne Henry, když se večer k němu přitulím pod dekou ve své posteli.
„Jdu spát, na gauči vegetit nebudu, bolely by mě záda,“ vysvětluju, proč jsem si lehl do své vlastní postele.
„Ale…,“ chce něco říct naštvaný Henry, ale já ho přeruším.
„Žádné ale a spi už, buď rád, že jsem se Tě nesnažil umlčet polibkem,“ špitnu, zhasnu světlo a přitisknu se k Henrymu. Cítím jeho rozechvělé tělo… ‚Dostanu Tě zpátky, musím…‘ pomyslím si ještě v duchu, než usnu.
Den za dnem ubíhá a Henryho i můj zdravotní stav se zlepšuje. LeeTeuk nám pilně vyvařuje, když je zrovna doma a nemá nějaké závazky se Super Junior. Po celý ten čas se snažím Henryho držet v posteli, i když se mu to zrovna dvakrát nelíbí. Hodně spí a tak jsem rád, že mohu jeho uvolněnou andělskou tvářičku pozorovat celé hodiny. Sem tam ho pohladím a hlavně si můžu krást sladké polibky z jeho plných rtíků, což by mi v bdělém stavu zcela jistě nedovolil a spíš bych ještě slízl pár facek. Stačí, jak se vždycky otřese, když se ho jen letmo dotknu, ale vážně nevím, jestli je to nechutí ke mně nebo je to pozitivní chvění. Za uplynulých třináct dní jsme se v našem vztahu nikam neposunuli, pořád mě nejspíš nenávidí. No nenávidí je asi moc silné slovo, spíš mě ignoruje, což mu jde přímo skvěle. Už si zvykl na mou přítomnost a chová se úplně normálně, s LeeTeukem i s KangInem se bez problému baví, jenom u mě se chová, jako bych tu vůbec nebyl.
Zítra se Henry vrátí zpět do svého bytu, je už natolik v pořádku, aby se o sebe postaral sám a LeeTeukovi slíbil, že bude pravidelně jíst a pečovat o sebe. Henry se moc těší, ale zato mně je do pláče. Nejspíš celou noc probrečím a ani se nebudu moct k Henrymu přitulit v postýlce, protože se moc bojím, že by mě slyšel a nejspíš by následovaly další výčitky. To už bych nesnesl…
„Děje se něco, Kyu?“ ozve se za mými zády LeeTeuk. Trochu se leknu, takže rozsypu kafe na kuchyňskou linku. Chvatně se snažím uklidit ten nepořádek a LeeTeuk vyčkává, až se rozhodnu promluvit.
„Všechno je špatně,“ špitnu jen, mé hrdlo stahují vzlyky, které se snažím potlačit. Slzám ale nezabráním najít si cestu po tvářích z mých očí, LeeTeuk si mě stáhne do objetí a konejší mě tišícími slůvky.
„Kyu, jestli chceš, všechno mi můžeš povědět,“ podívá se na mě a z jeho pohledu čtu pochopení, on sám si nedávno prošel něčím podobným. Přikývnu a posadím se ke stolu, rukama objímám hrneček s kafem, LeeTeuk se posadí naproti mně a trpělivě čeká, až začnu vyprávět. Podrobně vyprávím svůj příběh od prvního zachvění srdce až do chvíle než se Henry zhroutil.
„V tomhle Ti můžu poradit jediné, netlač na něj, podle mého názoru Tě miluje, ale musíš mu dát čas,“ usměje se na mě LeeTeuk povzbudivě.
„Počkám, ale musím nějak zjistit, že o mě má skutečně zájem,“ vysvětluju.
„Zvládneš to,“ mrkne na mě Teuki.
„Děkuju za vyslechnutí, teď si půjdu lehnout a doufám, že usnu,“ zapochybuji.
„Dobře, hezky se vyspi,“ popřeje mi dobrou noc. Vrátím se do ložnice za klidně oddechujícím Henrym, měsíční svit ozařuje jeho mladinkou tvář.
„Miluju Tě,“ pošeptám do jeho ouška a lehce ho políbím na rty, do postele k němu ale neulehnu. Posadím se k oknu a dívám se ven, na hemžení v ulici pode mnou. Seoul nespí ani v noci a venku je poměrně rušný provoz. Obrátím svou pozornost k nebi ve snaze zahlédnout nějakou tu hvězdu, ale mám smůlu, protože je zrovna zataženo. Spustí se déšť a kapky začnou stékat po skle, tohle mě nějak rozesmutní a i mé oči se jako dešťové mraky zaplní slzami, které mi začnou nekontrolovatelně stékat po tvářích…
Lehce prstem kreslím na sklo srdíčka a Henryho jméno, přitom si nahlas pořád dokola opakuju jako mantru Henry a saranghaeyo. Nevím, jak dlouho to dělám, ale několik hodin určitě, divím se, že mi ještě nedošly slzy. Začíná mi být trochu zima, ale vyslovováním jména mého drahého jakoby mě pokaždé trochu zahřálo u srdce. Úplně zahřát ho může už jen Henry, nikdo jiného nemiluji a milovat už ani nechci…
„Taky Tě miluji,“ ozve se mi najednou šeptem u ucha. Polekaně sebou trhnu, ale vzápětí mě kdosi obejme. Nemusím se ani dlouho namáhat, aby mi došlo, že mě objímá Henry. Přitisknu si jeho ruce víc k tělu a teprve teď se opravdu hodně rozvzlykám.
„Ššš… Všechno je v pořádku, neplač,“ obejme mě hodně zmatený Henry a přitiskne si mě víc k sobě.
„Pláču štěstím, nevěřil jsem, že bys mi ještě někdy odpustil,“ snažím se uklidnit a ovládnout svůj pláč.
„Nikdy jsem Ti neměl, co odpouštět, byl jsem nazlobený, ale láska k Tobě je silnější než cokoliv jiného,“ sděluje mi Henry konejšivě a slíbává slzy z mých mokrých tváří. Začnu ho hladit po vlasech a zkusím ho políbit na rty, neodstrčí mě a místo toho se do polibku zapojí víc a víc, takže za chvíli zkoumá má ústa jazykem. Nenechám si to líbit a jazykem si razím cestu do jeho úst, což se mi také po chvíli podaří.
„Přesuneme se do postýlky,“ sdělím Henrymu autoritativně poté, co s námahou ukončím náš vášnivý polibek. Na nic nečekám a otestuju svou znovu nabytou sílu, vezmu Henryho do náručí a něžně ho položím do postele. Začnu ho líbat dravě na rty a rukou se dotýkám citlivých míst jeho těla přes oblečení.
Kleknu si nad něj a na chvíli se zadívám do jeho očí, Henry můj upřený pohled opětuje a v jeho očích čtu prosbu, prosí o to, abych se s ním miloval. Kývnu lehce na souhlas a začnu hladit pokožku na jeho krku a pokrývat ta samá místa polibky. Polibky obdaruji také citlivá ouška svého drahého a rukou zajedu pod tričko, kde nejdřív jemně přejíždím přes bříško a následně postupně promnu bradavky, které pod mým dotykem ztvrdnou.
„Nepřekáží Ti náhodou to tričko? Já bych si ho klidně i sundal,“ zasměje se perlivě Henry. Jsem tak šťastný, po dlouhé době slyším jeho krásný smích. Přeruším jeho smích vášnivým polibkem na rty a líbám ho opravdu moc dlouho.
„Sundám Ti ho sám,“ pronesu vážně a Henry opět propukne v hlasitý smích, za jiných okolností bych se zlobil, ale teď jsem rád, že se směje. Vysvléknu Henryho z trička a odhodím ho na podlahu vedle postele. Jediné, co teď má na sobě, jsou už jen trenky, promnu rukou jeho rozkrok a nechám své ruce volně klouzat po vnitřní straně jeho stehen. Odpovědí jsou mi Henryho hlasité vzdechy, je vidět, že mu moje doteky dělají dobře a rozhodně se nedrží zpátky. To je jenom dobře, jeho vzdychání je pro mě jako droga, chci slyšet víc a víc.
Henry se sám teď svýma rukama vydává na průzkum a hbitými prsty mě obratně zbaví trička a následně i kalhot. Ani nevím, jakým stylem a kdy se mu podařilo mi moje oblečení sundat. Sám mi v tuhle chvíli oplácí něžnosti a já se nechávám hýčkat. Po chvíli, kdy mě jeho ruce a jazyk dovádějí k nepříčetnosti, se rozhodnu jednat. Pomalu sundám Henrymu trenky a začnu se věnovat jeho klínu, zároveň z nočního stolku vedle postele vytáhnu gel a než si stačí čehokoliv všimnout, už prsty zkoumám vstup do jeho těla. Je tak neuvěřitelně sexy, podle hlasitých vzdechů poznám, že se mu moje péče líbí a moje prsty, které ho jemně roztahují, ho podle všeho rozechvívají ještě víc. Jeho tělo se snaží získat co největší kontakt s mým tělem.
„Vem si mě, prosím,“ v jeho očích se zračí touha a zároveň naléhavost, s jakou touží po našem spojení. Jemně popotahuje mé trenky dolů, pousměji se a znovu ho dravě políbím na rty. Sundám ze sebe poslední kus svého oblečení a roztáhnu Henrymu nohy. Poté postupně začnu pronikat hloub a hloub do jeho těla, až jsme konečně spojeni úplně. Vypadá to, že Henry je v pořádku a uvolněný, je to vlastně naše druhé milování.
„Spokojený?“ zeptám se a lehce ho pohladím hřbetem ruky po vlasech, zároveň se v něm začnu mírně pohybovat. Slastně mi zavzdychá do ucha.
„Moc, ale chci víc,“ zašeptá omámeně a začne proti mně přirážet rychleji. Je v něm přece jenom kus ďáblíka, ale dnes v noci budu určovat tempo já. Hladím ho na všech místech, kam dosáhnu a nejvíc mě láká ho pevně držet za jeho boky, aby se nemohl hýbat a podvolil se mému tempu, které postupně zrychluji. Vášnivě ho líbám na rty a snažím se naše spojení co nejvíc zintenzivnit. Vzdechy, kterým se neubrání i přes naše spojené rty, mě rozvášňují k nepříčetnosti. Nutí mě stále přidávat na rychlosti, takže postupně mířím k vrcholu nejen já, ale i Henry.
„KyuHyune!!!“ vykřikne Henry v okamžiku vyvrcholení a s přivřenýma očima si užívá jedinečného okamžiku. Pohled do jeho tváře a stažení jeho svalů v zadečku působí i na mě, čímž se vzápětí i já ocitám na vrcholu. Zavřu své oči a slastně se propnu, nedokážu kontrolovat své emoce a ani nechci, Henry musí vědět, jak moc ho miluji. Odpovědí je mi sladký polibek na rty, chci z Henryho vyklouznout, ale on mě pevně obejme nohama a nedovolí mi to.
„Ještě ne, chci si chvilku užít toho pocitu, že Tě cítím v sobě,“ sdělí mi, jako by se bál, že tohle je naposled.
„Miláčku, tenhle pocit teď budeš zažívat hodně často,“ usměju se na něj šibalsky.
„Tak to budu jen rád,“ přitáhne si mě Henry ještě víc do náruče a pevně mě obejme. Chvíli jen tak ležíme, snažím se uklidnit svůj zběsilý tep a dech, Henry se pokouší o totéž. Když zaslechnu jeho pravidelné oddechování, pochopím, že usnul. Opatrně se vymaním z jeho sevření a vyklouznu z něj, lehnu si vedle a Henryho si přitáhnu do náruče. Jeho pravidelný dech mě ukolébá k spánku…
Ráno se vzbudím velmi brzy i přesto, že jsme se s Henrym v noci milovali a já usínal vyčerpaný pláčem a poté i společným milováním. Rozhodnu se udělat snídani do postele, tiše vstanu a obléknu na sebe tričko a calvinkleinovky, které najdu pohozené na zemi a zajdu se vysprchovat. Poté zamířím do kuchyně a pousměji se, když uvidím líbajícího se LeeTeuka s KangInem, kteří se od sebe odtrhnou poté, co vstoupím do místnosti.
„Dobré ráno,“ popřeji jim a můj obličej prozáří úsměv.
„Podle toho, co znělo v noci celým bytem, a podle výrazu v Tvé tváři můžeme usuzovat, že je opravdu dobré,“ poznamená Innie a já zrudnu jako pivoňka.
„KangIne!!“ zlobí se na svého milého LeeTeuk.
„Snad jsem zas tolik neřekl Teukie?“ nahodí Innie psí očka.
„Ne, to je okey. Usmířili jsme se s Henrym a teď jsme znovu spolu,“ podotknu.
„To jsme rádi,“ usměje se na mě Teuki: „Budeš snídat Kyu?“ zeptá se mě vzápětí.
„ Rád bych udělal Henrymu snídani do postele,“ pousměji se a začnu s přípravou…

***

Probudím se v KyuHyunově posteli a zmateně se rozhlížím kolem. ‚Už tu zase není,‘ pomyslím si a slzy se mi začnou nekontrolovatelně hrnout do očí. ‚Proč jsem mu sakra zase věřil? Určitě utekl a nechce se mnou nic mít, byl to pro něj jen sex…‘
Proud mých myšlenek přeruší otevření dveří a KyuHyun, který vstoupí do místnosti s podnosem plným jídla…

***

Vstoupím do ložnice a uvidím zmateného Henryho, který sedí na posteli, a slzičky mu stékají po tváři. Odložím podnos na nejbližší možné místo a přitulím se k Henrymu.
„Copak se děje, lásko?“ podívám se na něj něžně. Vypadá jako zraněné koťátko.
„Myslel jsem…, že jsi pryč…, že už se nevrátíš… Opustil jsi mě…,“ vyráží ze sebe Henry mezi jednotlivými vzlyky.
„Ššš miláčku, nikdy Tě neopustím, miluji Tě,“ šeptám mu do ouška.
„Já Tebe taky, Kyu,“ začne mě jemně líbat na rty, neudržím se a povalím ho do postele, snídaně počká…

Už je čas oběda a my ještě pořád ležíme v posteli, jen tak držet Henryho v náručí je naprosto úžasné.
„Hej Vy dva, jestli máte chuť na oběd, LeeTeuk říkal, že máte přijít,“ ozve se za dveřmi hlas DongHae. Co tu vlastně DongHae dělá? Jo počkat, vlastně ho mamina pozvala na oběd společně s Hyukkiem.
„Půjdeme?“ podívá se na mě tázavě Henry.
„Já mám už docela hlad a další zásoby tu nejsou,“ odpovím Henrymu. Oblékneme se a ruku v ruce přijdeme do kuchyně, kde nás LeeTeuk ihned donutí něco dělat. Společně se najíme a poté si povídáme. Henry mi něco začne šeptat do ucha a připomene mi tak jednu důležitou věc.
„Kluci jenom jsme Vám s Henrym chtěli říct, že se budu stěhovat k Henrymu,“ oznámím důležitou info. Výrazy kluků jsou překvapené, nicméně to všichni chápou, chceme být spolu a to co nejvíc. Přitisknu svoje Henryátko k sobě a něžně ho přede všemi políbím na rty…

***

‚Další pár,‘ pomyslím si smutně a kradmo se podívám na EunHyuka. Kyu můj pohled zachytí a spiklenecky na mě mrkne. ‚Známe se už tak dlouho, bydlíme spolu, a přesto nejsme nic víc než kamarádi,‘ tohle zjištění mi vhání slzy do očí.
„Promiňte, něco mi spadlo do oka, jdu si to vyndat do koupelny,“ zvednu se rychle, abych zamaskoval blížící se pláč.
„Donghae…,“ ozve se EunHyuk a pokusí se mě chytit za zápěstí. Pohotově však uhnu a odcházím do koupelny. Než opustím místnost, ještě se ohlédnu přes rameno, Hyuk vypadá zmateně.
‚Promiň Hyukkie, ale s tímhle se musím porvat sám, když Ty mě nechceš…,“ zapadnu do koupelny, otočím klíčem v zámku a sesunu se po dveřích až na podlahu. Podepřu si hlavu rukama a nechám hořké slzy dopadat na podlahu…

jééééé Markét...to je tak krásný, že už skoro ani nemám slov ^^
normálně jsem z toho spadla na zadek :D

jinak další pairing bych brala HanSiChul :D aby to bylo zajímavější xD

první část se mi moooc líbila, ale tahle je snad ještě lepší, jestli to teda vůbec jde... píšeš vážně skvěle ... už se moc těším na pokračování ...já bych ráda HanChul, ale ať tam dáš cokoli, myslím, že to bude super

Markét, já už ani nevím, co na to psát nebo co v tom chválit, protože vždycky všechno je úžasné
Jinak jsem si to dokázala i líp představit, kdyžbys Kyuhyn teď ten "vůdčí"
A do posledního dílu bych chtěla buď SiHanChul nebo spíš SiChul

Wow prostě krásný! Doopravdy Já sem si docela dobře uměla predstavit Henryho jako no toho..ehm iniciátora ... Popravdě se mi to líbilo i víc ...ae jako první i druhá část prostě náádherná

A no pokud taky můžu navrhnout hlasuju pro HanSiChul

Ta druhá část byla naprosto skvělá. Už sem myslela že to zůstane nedokončené a teď najednou to tu bylo
Jinak další bych navrhovala HanSiChul ať je to teda zajímavější..

děkuju všem za jejich komenty a za vyjádření, jak by viděli pairing v jedné z budoucích povídek... zatím mě napadly dva různé "scénáře" xDD takže uvidíme, které z Vašich názorů to u mě vyhrají ^^ P.S. nechce se k tomu ještě někdo vyjádřit? **

kedze sa neviem rozhodnut, ktory pairing je lepsi, tak by som skor zahlasovala za HanSiChul
a poviedka je skvela, ale to si myslim o vsetkych tvojich poviedkach, jednoducho vies velmi putavo pisat...

Wa! Ty mě chceš zabít! No nic.. jen..jen.. bože,nemám slov!! O_o . no prostě.. krása! ^^ - a to slovo si několikrát znásob! ^^

Konečně jsem se k tomu dostala (pardon, že mi to tak trvalo ) ale fakt to stálo za to
Moc krásně napsané miluju některé tvé výrazy
A díky za tu fikci

a pairing? ... ShiChul

Nyu, líbí líbí ^^
chci HanWon :P ^^

to e tak dokonalé u té jedničky sem měla na krajíčku stejně jako na tom parapetě ae ten konec no jééé plánuješ etě na eunhae? takhle to totiž nemůže skončit
no já jsem pro hanwon to je pro mě takové netypické sichul znám a tu trojku trochu taky ae hanwon skoro ne