[DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Goto down

[DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Markét za Fri May 07, 2010 3:49 pm

Ahojky všem...,

tak jsem tu zas s další povídkou, tentokrát pro Kyas, jen tak pro radost…Je to jenom půlka (a bohužel ta veselejší)... Jo a holčina ve fikci se jmenuje Katie, musela jsem to změnit, ptže jsem pověrčivá...
"Moje milá a drahá Kyasurin, doufám, že se Ti tahle fiction bude líbit... ♥ SARANGHAE ♥♥♥ "

K's fiction

pairing: Katie & DongHae
by: Markét

K’S FICTION
„Jak někdy člověk dokáže přesně předpovědět smrt člověka, vlastně ne člověk samotný, ale i počítač, k čertu se všemi těmi přístroji,“ pomyslím si a zlostně mrštím kamenem do kůry nedalekého stromu. Po tváři mi sklouzne osamělá slza a já ji vztekle setřu.
„K čertu se vším!“ vykřiknu náhle a zhroutím se na zem. Unaveně se opřu o kmen stromu a vydýchávám se, tohle místo bylo moje oblíbené, ale poslední dobou mi dělá větší a větší problém se sem dostat. Posbírám papíry s výsledky testů z nemocnice a nedbale je zastrčím do tašky.
„Šest měsíců, dávají mi už jenom pouhých šest měsíců,“ bezmocně složím hlavu do dlaní. Nechtělo se mi už ani plakat, věděla jsem, že všechno už brzy skončí a já to ani nijak nemohu ovlivnit. Moji pozornost upoutal mladík, který vyběhl ze dveří nedaleké budovy do parku a uvolněně poskakoval sem a tam, točil se dokola a šťastně kolem sebe mával rukama. Celý výjev vypadal velmi bláznivě, ale onen kluk vypadal až moc roztomile.
I přesto jsem se ale neudržela a začala jsem se hlasitě smát, čímž jsem upoutala chlapcovu pozornost. Zarazil se a chvíli mě zmateně pozoroval, jakoby nevěděl, co říct.
„Promiň, nechtěla jsem se smát, ale bylo to vtipné,“ omlouvám se kvapně.
„Jsem rád, že jsem Tě pobavil, vypadáš smutně,“ odpověděl mi a kouzelně se na mě usmál.
„Děkuju, můžu se zeptat na Tvoje jméno?“ vzhlédla jsem k němu, když jsem zjistila, že se ke mně blíží s úmyslem si sednout.
„Jsem DongHae a Ty?“
„Katie, zvláštní, připomínáš mi Tvého jmenovce DongHae ze Super Junior,“ zaostřila jsem na DongHae oči.
„Ale já jsem DongHae ze Super Junior,“ ozval se DongHae.
„Haha a já jsem Popelka,“ zasmála jsem se.
„Mohla bys být,“ něžně se na mě usměje.
„Jo leda tak svojí bledostí, musím už jít, můj čas je vzácný,“ uchechtnu se nad pravdivostí mých slov a vstanu.
„Počkej, kdy se zase uvidíme?“ chytne mě DongHae za zápěstí, až ztratím rovnováhu a skončím mu v náručí.
„Nevím,“ pokrčím rameny.
„Budeš tu zase někdy?“ zeptá se mě a vypadá, že opravdu stojí o to, abychom se příště viděli.
„Občas chodím sem,“ odpovím a vykroutím se z jeho náruče, seberu ze země svoji tašku a odcházím pryč. Doma si lehnu do postele a spím až do druhého dne, ta nemoc ze mě skutečně vysává všechnu sílu.

Celý příští týden se v parku neukážu, ale na toho chlapce, DongHae, nemůžu zapomenout a ať už dělám cokoliv, pokaždé se mi v mysli objeví jeho pohledný obličej. Pokaždé nechápavě zatřesu hlavou, abych jeho obraz z mé hlavy vyhnala, ale za chvíli je nastěhovaný zpátky. To opravdu nechápu, snad jsem se nezamilovala? Ne teď, to není možné….
Vyjdu ven z domku, kde bydlím společně s rodiči a mám namířeno do obchodního střediska. Dnes je to ale jiné, nohy mě nesou na to místo samy, doslova jakoby mě něco hnalo kupředu. Uvolněně dosednu na deku pod svým stromem a snažím se vydýchat, šťastně pozoruji tu přírodu kolem. Do zorného pole se mi ale opět po chvíli dostane ten kluk, DongHae, na kterého jsem nemohla přestat myslet. Míří si to přímo ke mně a bez vyzvání se posadí na deku vedle mě a zkoumavě si mě prohlíží.
„Je na mně něco divnýho?“ nevydržím ten pohled.
„Ne, jen žasnu nad takovou krásou,“ ten kompliment mi vžene krev do tváří.
„Nejsem krásná,“ zamumlám si spíš pro sebe.
„Ne nejsi,“ zmateně a ostře na něj pohlédnu, co si o sobě myslí? To, že nejsem krásná, o sobě můžu tvrdit jenom já. „Ty jsi dokonalá,“ vypadne z něj po chvíli. Natáhne ruku a konečky prstů mě pohladí po tváři, spokojeně přivřu oči a nevědomky přitisknu svou tvář k jeho prstům, nezaregistruju DongHaeho spokojený úsměv.
Začneme si povídat a čas s ním mi příjemně plyne, nesoustředím se na nic jiného než na něj. Rozebíráme spoustu věcí a DongHae se dokonce líbí i pár mých básní, uzme mi moje desky s nimi s tím, že si je bude číst, až bude sám a budu mu chybět. Na oplátku mi začne zpívat Shining star a já si s hrůzou začínám uvědomovat, že je asi opravdu DongHae ze Super Junior. Moje domněnka se potvrdí ve chvíli, kdy se z nedaleké budovy vyřítí další tři rozesmátí kluci, ve kterých poznám KyuHyuna, EunHyuka a LeeTeuka.
„Já už musím jít,“ vykoktám a posbírám rychle své věci.
„Už?“ zatváří se smutně.
„Jo,“ přitakám.
„A kdy se zase uvidíme?“ zeptá se zvědavě.
„Nevím,“ odpovím stejně jako minule.
„Určitě brzy,“ vstane a lehce mě políbí na rty. Vytřeštím oči a rychle se mu vytrhnu, bez pozdravu urychleně opouštím park. Už si nevšimnu, že mi při prudkém pohybu vypadne z kapsy identifikační kartička a ani neslyším DongHae, který se usmívá, když sbírá kartičku ze země a přitom si pro sebe sdělí, že takhle si mě najde rychleji, než čekal.

„Katie máš návštěvu,“ houkne na mě mamka.
„A kdo je to?“ zakřičím, aby to bylo slyšet i přes zavřené dveře mého pokoje.
„Jeden z těch kluků z té slavné skupiny,“ odpoví mi mamka a ve mně hrkne, že by to byl Hae?
Ale jak mě tu našel? Naprosto to nechápu. Vylezu z postele a nesnažím se v zrcadle, které je namontováno na skříni, zkontrolovat svůj vzhled, stejně brzy… ale to je jedno…
Seběhnu schody a najednou stojí na chodbě naproti Hae, který se opět tak krásně usmívá.
„Ahoj, co tu děláš a jak jsi mě našel?“ oslovím Hae.
„Přišel jsem Ti vrátit tohle,“ v jeho ruce se objeví moje občanka, o které já už jsem si myslela, že je ztracená. Natáhnu se po ní, ale Hae stáhne svou ruku zpět, nechápavě se na něj podívám.
„Ale něco za to chci,“ můj nechápavý výraz se ještě prohloubí. Co jako chce?
„Nechápu Tě,“ přiznám, že nechápu, o co mu jde.
„Pojď se mnou na zmrzlinu,“ požádá mě. Úlevně si oddychnu, že chce po mě jenom procházku.
„Fajn, jenom se převléknu,“ sdělím a odběhnu se do pokoje převléknout z domácího oblečení. Po chvíli už opět scházím schody oblečená ve vyšisovaných džínách a tričku barvy sapphire blue.
„Moc Ti to sluší,“ zašeptá mi Hae svůdně do ucha tak, až mi tělem projede příjemný mrazík. Zároveň mi občanku zastrčí do kapsy u kalhot a dělá, jakoby se nic nestalo.
„Můžeme už jít?“ snažím se dostat z téhle trapné situace.
„Fajn,“ řekne a přitáhne si mě k sobě, obejme mě kolem pasu. Takhle spolu vyjdeme do ulic Seoulu, nic nenamítám, protože jsem v tuhle chvíli opravdu spokojená.
Hae mi v jednom stánku na ulici koupí citronovou zmrzlinu a sám si koupí pomerančovou, posadíme se na blízkou lavičku a vychutnáváme si zmrzlinu a blízkost toho druhého. Nevím, jestli to cítím jenom já, ale pomalu se asi do DongHae zamilovávám, vlastně ne, už jsem podlehla jeho kouzlu.
„Můžu ochutnat?“ zeptá se Hae a já mu nabídnu svoji zmrzlinu. Ochutná a vypadá spokojeně.
„A můžu já?“ roztomile se na mě podívá a v očích se mu mihne uličnický záblesk. Lízne si své zmrzliny a kousek mu zbude na rtech, nakloní se ke mně a políbí mě, takže si pomerančovou zmrzlinu vychutnávám trochu jiným způsobem, než jsem původně chtěla, dokud se obě chutě nesmísí dohromady. Ze rtů mi vyklouzne tiché ach…
Mlčky dojíme zmrzlinu a pak se ještě procházíme ulicemi Seoulu, v jedné chvíli se DongHae konečně osmělí a chytne mě za ruku, propletu prsty své ruky s jeho a užívám si ten pocit, který už nejspíš nebude trvat moc dlouho. Asi bych měla Hae říct, že jsem nemocná, ale jak? Nepříjemné myšlenky odsunu stranou, jsem DongHae vděčná, že mi poskytl alespoň prchavou chvíli štěstí na tomhle světě. Pomalu dojdeme opět před náš dům, právě zapadá slunce, stojíme na chodníku a pozorujeme tu nádheru, já si zároveň užívám hřejivého objetí mého DongHae. Počkat mého? Kdy jsem si ho přivlastnila? Nevím, nejspíš někdy v uplynulých dvou týdnech. Nastal čas se pro dnešek rozloučit, ale mně se tak nechce domů.
„Děkuju za dnešek,“ přitisknu se k DongHae ještě víc.
„Není zač miláčku,“ DongHae mě lehce chytí za bradu a políbí mě na rty. Dnes už podruhé si vychutnávám jeho dokonalé rty a souhru našich jazyků. Líbání je tak omamné, až se mi podlamují kolena, štěstí, že mě DongHae drží v náruči tak pevně. Zároveň ale také cítím přicházející únavu, opatrně se vymaním z jeho náruče.
„Jsem unavená, už půjdu,“ starostlivě se na mě podívá a souhlasně přikývne. Vyměníme si telefonní čísla a rozloučíme se rychlým polibkem.
„Miluju Tě,“ křikne ještě DongHae, když už jsem u dveří do domu. Pošlu mu vzdušný polibek a zmizím za dveřmi. Prosklenou částí dveří ještě sleduji, jak odchází a do pokoje se přesunu teprve ve chvíli, kdy už ho nevidím….

TO BE CONTINUED...


Naposledy upravil Markét dne Sun Mar 20, 2011 4:00 pm, celkově upraveno 1 krát

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]

~~Loving him is my destiny ♥♥♥... Markét & NEL.LSM~~
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  HungryGenius za Fri May 07, 2010 3:59 pm

Ahh :29: :29:
No toš ale šnela šnela :55: :55:
ať už to tu jééé :069:

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]
Signature by Giseℓℓe ℓee @ eastsea.co.nr | Follow me on [You must be registered and logged in to see this link.] | Add me on [You must be registered and logged in to see this link.]
avatar
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Katty za Fri May 07, 2010 5:33 pm

moc krásné Markét!!!!! :29: :29: :55:
avatar
Katty
→Angela ★☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Markét za Thu May 13, 2010 10:27 pm

Tk jsem tu s další částí, trochu se mi ten příběh protáhl... Oo Takže to bude pravděpodobně na tři části, tady už jde do tuhého... Jo a nečetla jsem to po sobě, tkže omluvte případné chyby... ^^

Od toho dne trávím s DongHae veškerý volný čas, kterého sice není mnoho vzhledem k jeho aktivitám, ale i přesto je pro mě každá chvilka s ním vzácná. Miluju jeho bláznivé nápady. Minulý týden jsme se procházeli v centru a míjeli jsme takovou tu budku na rychlé udělání fotografií. DongHae mě zatáhl dovnitř a výsledkem bylo několik opravdu hodně šílených fotek. Rozdělili jsme se o ně a on si svou půlku uložil do peněženky hned vedle mé fotky, kterou na mě vymámil už asi před měsícem.
Občas, když jsem s ním, mě náhle přepadne slabost a únava nebo se mi zatočí hlava a já se musím rychle posadit, DongHae se na mě vždycky dívá tak nechápavě, ale hlavně starostlivě a já vždy mávnu rukou v bezstarostném gestu a připojím vysvětlení, že se nic neděje. Zítra máme výročí dva měsíce, naši nejsou doma a já jsem pozvala DongHae k nám, uděláme si pěkný večer.
Ten den jsem se cítila neobyčejně dobře, celé odpoledne jsem se točila kolem plotny, abych svému miláčkovi mohla nabídnout dobrou večeři. Romanticky jsem ozdobila stůl, donesla jsem i svíčky, vysprchovala jsem se, oblékla do nového oblečení a než jsem se nadála, už tu byl večer. Pár minut před sedmou hodinou se prázdným domem rozezněl zvonek nedočkavě jsem vyběhla na chodbu a před dveřmi jsem se zarazila, abych zklidnila svůj dech a poskakující srdce, až poté jsem otevřela dveře.
„Ahoj,“ špitla jsem, když jsem si prohlédla svátečně oblečeného DongHae.
„Ahoj miláčku,“ objal mě v pase a vášnivě mě políbil, až jsem zalapala po dechu. „Pro Tebe,“ podal mi kytici slunečnic, kterou doteď držel v ruce.
„Děkuju, jsou krásné,“ odběhla jsem, abych mohla tu nádheru dát do vázy. DongHae přišel za mnou do kuchyně, opřel se o kuchyňskou linku a pozoroval, jak květiny opatrně vybaluji z průsvitné fólie a umisťuji do vázy. Vzala jsem vázu a položila jsem ji na stůl ke svíčkám.
„Sedni si prosím, přinesu večeři,“ plaše jsem se na DongHae usmála.
„Dobře,“ pustí DongHae moji ruku a já se vzdálím do kuchyně, abych mohla přinést večeři. „Hezky to voní,“ sdělí mi, když před něj na stůl položím talíř s jeho oblíbeným jídlem. Dojdu k cd přehrávači a pustím poslední cdčko, co jsem tam nechala.
„Kruci,“ syknu, když se z přehrávače začne linout Bonamana místo romantické melodie, co jsem měla přichystanou.
„Naše Bonamana se Ti nelíbí?“ ozve se mi DongHae za zády.
„Ne, mám ji moc ráda, ale chtěla jsem pro tuhle příležitost něco romantičtějšího,“ povzdechnu si.
„Nevadí, klidně budu poslouchat i nás, pojď už se najíst,“ vezme mě DongHae opět za ruku a odvede mě ke stolu. Společně se najíme a vychutnáváme si příjemnou atmosféru romantického večera. Povídáme si o hloupostech, ale já to tak neberu, pro mě je každá věc, kterou s DongHae řešíme, důležitá a ukládám si ji do paměti střípek po střípku.
„Co budeme dělat teď?“ zeptá se DongHae.
„Nevím, mrknem na nějakej film?“ navrhnu a začínám být opravdu nervózní.
„Fajn, tak něco vyber,“ souhlasí DongHae.
„Oke,“ přejdu k našemu domácímu kinu a z kopy dvdček vyberu jeden svůj oblíbenej film. Zapnu dvdčko a sednu si k DongHae na gauč, po chvíli mi to nedá a víc se k němu přitulím, obejmu ho kolem pasu. Víc než hodinu se opravdu soustředíme na film, ale když se hlavní dvojce ve filmu začne líbat, neodolá ani DongHae a přitáhne si mě do polibku. Vášnivě se líbáme a jeho ruce začnou zkoumat i moje tělo, podlehnu tomu vábení a konec filmu už ani jeden z nás nevnímáme…

Ráno se proberu do slunečného rána a sotva začnu rozumně uvažovat, hned mi dojde, co jsme včera v noci s DongHae dělali.
„Dobré ráno miláčku,“ zašeptá mi DongHae do ucha a přitáhne si mě do své teplé náruče. Unaveně si zívnu, místo abych mu odpověděla na pozdrav.
„Jsi unavená?“ zeptá se mě opět starostlivě.
„Jenom trochu,“ zašeptám v polospánku.
„Tak ještě spinkej,“ sdělí mi a lehce mě políbí do vlasů. Víc se k němu přitisknu a odpovědí mi je jeho pevný stisk. Upadám opět do říše snů.

Znovu se proberu až ve dvě hodiny odpoledne, tentokrát už dostatečně odpočatá. DongHae ještě spí, tak toho využiju a vklouznu do sprchy. Osprchuju se, hodím na sebe oblečení a v kuchyni začnu připravovat pozdní snídani.
„Miláčku, kde máte koupelnu?“ ozve se o chvíli z obýváku.
„Po schodech nahoru, druhé dveře vlevo, čisté ručníky jsou na poličce,“ nadiktuji automaticky. DongHae vyběhne nahoru a já mezitím uždibuji z připravené snídaně.
Zastavím se v půlce pohybu, protože do kuchyně vejde DongHae a v ruce drží některé z mých léků.
„Miláčku, co to má znamenat?“ Na těch lécích je Tvoje jméno,“ ptá se naštvaně. Ach bože…
„Donghae no víš…,“ nemám se k odpovědi. Začne se mi dělat špatně a zalapám po dechu, rukou se zachytím okraje kuchyňské linky.
„Jsi nemocná? Chci to vědět,“ vyzvídá na mně DongHae jako umanutý. Můj drahý DongHae, jak Ti mám říct, že už za tři měsíce tu nejspíš nebudu…
„Jsem nemocná,“ přiznám se konečně a jsem ráda, že se mi podaří ze sebe vysoukat alespoň tohle. Nedostává se mi vzduchu, potřebovala bych inhalátor.
„Proto máš ty stavy, kdy Ti je najednou tak špatně?“ ptá s mě a já v jeho očích vidím starost.
„DongHae prosím…,“ zoufale k němu natáhnu ruku a druhou se chytím za krk. Snažím se lapat po vzduchu, ale toho se mi nedostává. Cítím, jak mě obestírá temnota a já přestávám ovládat své tělo.
„KATIE!!!“ uslyším ještě, než ztratím vědomí úplně….

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]

~~Loving him is my destiny ♥♥♥... Markét & NEL.LSM~~
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  HungryGenius za Thu May 13, 2010 10:46 pm

Markét, ty už jsi jako já :2374: taky si po sobě nic nečtu :ne ne: xDD jsme hold obě lajdačky :slina:
Ale teď k příběhu.. je to shuper :i love: začíná to bejt napínavý :5270: už se do toho pořádně dostávám :845: :4146: .. a nejlepší byla představa Katie a Donghae u romantické večeře při svíčkách s BONAMANA :2374: .. Ale tak co víc říct? :845: prostě je to úžasný :big slina: a nenech nás dlouho čekat :ummm?:

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]
Signature by Giseℓℓe ℓee @ eastsea.co.nr | Follow me on [You must be registered and logged in to see this link.] | Add me on [You must be registered and logged in to see this link.]
avatar
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Markét za Thu May 20, 2010 8:38 pm

Tak je tu třetí a poslední část....

Probudím se a chvíli se dezorientovaně rozhlížím. Smutně si povzdechnu, když pochopím, že ležím v nemocnici.
„DongHae, kde jsi? Už jsi mě opustil?“ zašeptám si spíš pro sebe a nechám klouzat slzy po tváři. Chvíli tam tak ležím a nechám se sžírat nejčernějšími myšlenkami, když v tom se otevřou dveře a do pokoje vejde DongHae a mí rodiče. Všichni jsou smutní a jejich tváře jsou tak strhané, co se sakra stalo? Já jsem ještě tu, tak co se děje? Přistoupí k posteli a DongHae si sedne na její okraj, lehce mě vezme za ruku, jako bych snad byla nějaká křehká panenka.
„Co se tu krucinál děje?“ rozčílím se.
„Miláčku, prosím, nerozčiluj se,“ osloví mě maminka stejně, jako mi říká DongHae.
„Tak mi to řekněte,“ tuším nějakou hroznou zprávu.
„Já nemůžu,“ rozpláče se maminka a tatínek ji chlácholí v objetí, zmateně koukám z jednoho na druhého.
„Katie,“ osloví mě konečně DongHae: „mluvili jsme s doktorem.“
„No a?“ vyletím opět naštvaně.
„Zjistili, že….,“ zalkne se potlačovanými vzlyky: „že….“ Jeho veselé oči jsou najednou lesklé a třpytí se v nich slzy.
„Tak už to řekni DongHae, prosím,“ musím to vědět, i když to pro mě asi není žádná dobrá zpráva.
„Zbývá Ti už jen měsíc života,“ zašeptá zničeně, když se ke mně přitulí, jako by mě chtěl před tou nemocí uchránit.
„Oh…. Já toho chtěla ještě tolik stihnout,“ vypadne ze mě nešťastně. Pevně DongHae obejmu. „Zůstaneš se mnou do konce?“
„To neříkej Katie, Ty nezemřeš nikdy!!!“ hubuje mě mírně.
„Dobře,“ chlácholím ho, i když vím, že to dopadne jinak….

Hned příští den opustím nemocnici, nehodlám tady už strávit ani jediný den, i když vím, že je mi čím dál tím hůř. DongHae si vzal na měsíc pauzu a zrušil veškeré vystupování se Super Junior, plní mi všechna přání a to i ty, co jsem ještě ani nevyslovila. Střídají se u nás doma i ostatní členové Super Junior a já tak poznávám pohodové kluky, se kterými se pořád jenom směju a zapomínám na veškerou bolest.

„Miláčku, co bys chtěla dělat zítra?“ zeptá se mě DongHae a pevně mě objímá v pase, ležíme spolu večer v posteli a já si pohrávám s jeho vlasy.
„Co takhle si zajít do kina, a pak někam do kavárny?“ navrhnu.
„Nic jiného?“ podiví se.
„Ne pro mě to není obyčejné, mohli bychom se ještě stavit u našeho stromu,“ pošeptám mu zamyšleně do ucha.
„Dobře, už se moc těším,“ špitne a zajme mé rty v polibku.
„Hele, nějak moc si dovoluješ ne?“ poškádlím ho.
„Myslíš?“ uvězní mě pod sebou a začne se dobývat jazykem do mých úst. Slastně zavzdychám a tím ho vyprovokuju k další akci, vím, že s DongHae strávím další úžasnou noc a spát půjdeme až nad ránem.
„Miláčku, dáš si snídani?“ zašeptá DongHae do mého ucha těsně po probuzení.
„Určitě, docela mi vyhládlo,“ posadím se v posteli a nechám si na postel postavit stolek s tácem, který se prohýbá jídlem. Vyvalím na plný tác jídla oči.
„Zvládneš to sama nebo Tě mám krmit?“ zajiskří DongHae v očích.
„Sama,“ snažím se mu rozmluvit bláznivý nápad, ale Hae si nenechá říct a s tradiční průpovídkou mě opravdu začne krmit.
„Jsi okey a budeme moct vyrazit ven?“ podepře mě DongHae, sotva se vyhrabu ven z postele.
„Určitě, jsem v pořádku a moc se těším,“ vtisknu mu lehký polibek na rty a odtančím do koupelny.
Užívám si krásné odpoledne v kině se svou láskou, kdy sedíme v přítmí sálu a střídavě se díváme na film a líbáme. Nikdy jsem takováhle nezodpovědná být nechtěla, ale teď mě baví dělat jakoukoliv zvláštní věc.
„Miluju Tě,“ zamumlá DongHae ve chvíli, kdy zrovna neokupuje moje rty.
„Já vím,“ přitáhnu si ho blíž k sobě. Mám v něm poslední dobou takovou jistotu a to mě činí opravdu šťastnou. Po kinu vyrazíme do kavárny, kde mi objedná latté s karamelovou příchutí, pamatuje si, že tenhle nápoj je můj oblíbený. Pomalu upíjím latté, hraju si se lžičkou a pošťuchuju DongHae, ten si na oplátku krade karamelové polibky z mých rtů. Když odcházíme z kavárny, proplete prsty své ruky s mými prsty a políbí mě na hřbet ruky, poté mě vede k našemu oblíbenému stromu do parku. Usadí mě pod strom a poté mi šeptá do ucha o našem prvním setkání, co cítil, jak vnímal ten den a já mu pozorně naslouchám. S mými vlasy si hraje drobný větřík a na rtech mi pohrává jemný úsměv. DongHae se ode mě odvrátí, když pozoruji veverku, která pobíhá po trávě. Když mě dlouho neobjímá, odvrátím hlavu od roztomilé veverky a otočím se na DongHae.
„Co to děláš?“ vykulím oči, když si všimnu, že něco vyrývá nožíkem do dřeva stromu.
„Zvěčňuju naši lásku,“ odpoví mi a soustředí se na dokončení rytiny. Spokojeně se pousměje a nahne se tak, abych si mohla přečíst celý nápis ‚Katie saranghaeyo DongHae‘.
„Je to krásné,“ pohladím vyřezaný nápis, ale nestačím ani obtáhnout všechny znaky a zatočí se mi hlava. Cítím, jak se mi podlamují nohy. Bolestí mi vytrysknou slzy….
„DongHae,“ vzlyknu a ucítím, jak mě vzal do náruče a usadil se se mnou na trávě.
„Katie,“ pláče i on a bezmocně mě hladí po vlasech.
„Už je pozdě, na všechno,“ zakašlu a ucítím na svých rtech něco teplého. Nejsou to ovšem rty mého DongHae, ale krev….
„Není pozdě,“ svírá mě DongHae v náruči a zároveň vytáčí telefonní číslo záchranky.
„Dva týdny,“ zašeptám ještě, než se mi všechno slije v jednu černou tmu a já opět ztratím vědomí….

Když se opět probudím na nemocničním lůžku, cítím se opravdu beznadějně, blízkost smrti, zima a chlad pomalu pohlcuje mé srdce a vytlačuje lásku k mému DongHae. Podepíšu revers a nechám se odvézt domů, pokouším se sama vystoupit z auta a dojít domů, ale už jsem tak slabá. Z očí mi vytrysknou slzy bezmoci a DongHae mě vezme do náruče, aby zmírnil moji fyzickou bolest. Teď už vím, že svůj oblíbený strom s vyrytým „důkazem naší lásky“ už nikdy neuvidím. Starostlivě mě uloží do postele a lehne si ke mně, nic neříkáme, oběma jen po tvářích stékají slzy bolesti….

Den plyne za dnem a já už jsem smířená se svým osudem, snažím se dořešit poslední věci, které bych chtěla mít v pořádku, než to všechno skončí. Už nemám sílu bojovat, všechno jsem vzdala a DongHae to mrzí, tráví hodiny na internetu, místo toho aby byl se mnou, a hledá způsob, jak mě zachránit. Copak to ale nechápe? Pro mě už neexistuje záchrana, za pár dní zemřu… Poslouchám Haru haru a myslím na to, jak to všechno v písničce skončí.
„DongHae?“ otočím se na Hae.
„Ano zlatíčko?“ odpoví mi nepřítomně.
„Nechtěl by sis sednout ke mně a jen tak si chvíli povídat?“ zeptám se s nadějí v hlase.
„Vydrž ještě miláčku,“ sdělí mi a dál upřeně hledí do monitoru. Má ten počítač radši než mě, pomyslím si naštvaně.
„Tak víš co? Nemusíš tu být vůbec,“ vybuchnu.
„Katie, co to říkáš?“ podívá se na mě nechápavě.
„Mám toho právě tak dost, vezmi si ten počítač a už běž pryč. Nechci Tě vidět,“ pošlu ho ve chvilkovém návalu zlosti pryč.
„Katie, prosím…“ chce se mě dotknout, ale já mu schválně ucuknu, aby na mě nedosáhl. Zklamaně svěsí ruku a se sklopenou hlavou a slzami v očích odchází z pokoje. Vrhnu se na postel a nechám volně stékat slzy po tvářích, po chvíli se pokusím nahmatat papírové kapesníky, ale pod ruku mi přijde nějaký papír. Zaostřím na něj, je tam úhledným písmem mého DongHae napsána adresa jednoho zlatnictví a pod adresou uvedena poznámka – prstýnek pro Katie. Rozbrečím se ještě víc a minuty utíkají, čím hlubší je noc, tím víc já cítím, že mi ubývá energie. Brzy už bude konec, bezmocně ležím v posteli a čekám na smrt. Už ani nemám sílu se hýbat, oči mám zavřené a jen dýchám, ale i dýchání už je teď nějaké těžší…
Nad ránem se přece jen otevřou dveře a dovnitř vejdou rozespalí rodiče, když se ale nehýbu a neodpovídám na otázky. Začnou kmitat kolem mě, mně se ale stejně všechno slévá v jednu velkou barevnou šmouhu. Když mě sanitka převáží do nemocnice a já se opět octnu na nenáviděném nemocničním lůžku, už vnímám jen s vypětím posledních sil. Jako bych na někoho čekala, jako bych se s ním chtěla rozloučit, ano s ním. Až teď na konci života si bolestně uvědomuji, že ho pořád miluju. O to víc mě mrzí, že už ho neuvidím, že už mu nestihnu říct, jak moc mi na něm záleží…
Ležím klidně na posteli, na obličeji mám připnutou kyslíkovou masku a z rukou mi čouhají různé hadičky, které by měly prodloužit můj život. Já sama tomu ale nevěřím, konec je blízko…
Rodiče jen tiše stojí u mé postele a brečí, maminka se opět choulí otci v náručí….
Začnu se dusit a přístroje se zběsile rozpípají….
„DongHae,“ unikne mi ze rtů ještě, než ze mě naprosto vyprchá život, ztrácím vědomí a najednou se cítím naprosto volná….

Dveře se rozlétnou a dovnitř vběhne mladík, který je očividně vyčerpaný dlouhým během, zběsile si utírá hřbetem ruky tváře mokré od slz…
„Nestihl jsem to,“ zoufale zašeptá, když poklekne u postele a uchopí Katiinu studenou ruku.
Z druhé ruky mu vypadne krabička, která se nárazem o podlahu rozevře a z ní vypadne jednoduchý zlatý kroužek, který se odkutálí do rohu místnosti.
„Katieeeeeeeeeeeeee,“ rozkřikne se a přehluší tak prázdný nepřetržitý tón přístroje, oznamujícího konec dalšího života….

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]

~~Loving him is my destiny ♥♥♥... Markét & NEL.LSM~~
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Lucishka za Thu May 20, 2010 9:18 pm

je to tak krásný a smutný zároveň :087: :29: ...konečně sem se dočkala poslední části a je to vážně úžasný!!!...Připomnělo mi to Koizoru, tak mi zas slzičky ukáply :(...fakt ti za to chci moc poděkovat a doufám, že zas napíšeš něco tak skvělého Úsměv ;) :29:
avatar
Lucishka
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  ...Lenny... za Thu May 20, 2010 9:53 pm

Markét, mě se chce tak brečet :( proč aspoň nebyl při ní, když umírala :34:
Seš krutá :34: :057:
Je to nádherné, do tvých povídek se vždycky dokážu jednoduše vžít :heart:
avatar
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  HungryGenius za Thu May 20, 2010 10:18 pm

Fajn, dobře.. dostala jsi mě :087: brečím TT^TT
Bylo to krásné :087:
Na tyhle narozeniny dostávám samé krásné překvapení a tohle můžu přidat k nim~ :087: :heart:
Děkuju Markét.. :005: :005:

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]
Signature by Giseℓℓe ℓee @ eastsea.co.nr | Follow me on [You must be registered and logged in to see this link.] | Add me on [You must be registered and logged in to see this link.]
avatar
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Markét za Thu May 20, 2010 10:25 pm

Lekly jste se? Hih ... Mianhae.... Markét je zákeřná osůbka....

Nevnímá, když ho doktoři odstrčí stranou a začnou oživovat jeho drahou Katie. Miloval ji a miluje ji, nemůže to všechno jen tak skončit….
Zničeně sedí na zemi opřený o stěnu a hledí do prázdna, slzy už mu došly….
Nevnímá lékařovy pokyny ani zbytek perfektně sehraného lékařského týmu, který se snaží vdechnout Katie život…
Do reality ho vrátí až prudký pohyb na lůžku, zakašlání, které přichází od Katie a následná slova doktora ‚máme ji, je stabilizovaná‘.
„Ty žiješ,“ myslel si, že už žádné slzy nemá, ale teď zjistil, že mu znovu stékají po tváři, byly to ale slzy štěstí.
„Ano, chci žít kvůli Tobě, uvědomila jsem si, že Tě potřebuju,“ promluvím konečně.
„Miluju Tě,“ lehce mě políbí na rty a nevnímá doktory, kteří se snaží stabilizovat můj zdravotní stav.
„Já Tebe taky a chci si Tě vzít,“ neplýtvám časem.
„Děkuju, pane bože, ano vezmeme se co nejdřív,“ sdělí mi DongHae a začne něco hledat na podlaze. Nechápavě na něj zírám a po chvíli uslyším jeho šťastné zavýsknutí, jemně mě vezme za ruku a nasadí mi na prsteníček zatoulaný prsten.
„Už Tě nikdy neopustím,“ šeptá mi do ucha….

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]

~~Loving him is my destiny ♥♥♥... Markét & NEL.LSM~~
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  HungryGenius za Thu May 20, 2010 10:31 pm

Ty seš ale mrcha :34: :34: :34: :34: :34: :34: :34: :34: :34:
Málem jsi mě zabila :008: :008: :008: :010: .. ale svůj názor na tu fikci stejně neměním :005: :005:
Pořád je stejně krásná :005: ale katie stejně umře :087: :087: moc času už jí nezbývá :087:

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]
Signature by Giseℓℓe ℓee @ eastsea.co.nr | Follow me on [You must be registered and logged in to see this link.] | Add me on [You must be registered and logged in to see this link.]
avatar
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Markét za Thu May 20, 2010 10:36 pm

A ne... Neumře... Končí to slovy 'and they live happily ever after' :55:

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]

~~Loving him is my destiny ♥♥♥... Markét & NEL.LSM~~
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  HungryGenius za Thu May 20, 2010 10:51 pm

Ale vždyť byla tak moc nemocná :eh: :712: .. no ale to je fuk :4146: hlavně že jsou spolu :5270: :845:

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]
Signature by Giseℓℓe ℓee @ eastsea.co.nr | Follow me on [You must be registered and logged in to see this link.] | Add me on [You must be registered and logged in to see this link.]
avatar
HungryGenius
→Too Perfect ★★★★★


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Markét za Thu May 20, 2010 10:54 pm

A kdo řekl, že se nemůže vyléčit? Chce bojovat kvůli němu, kvůli někomu, koho miluje... ♥

_________________
[You must be registered and logged in to see this image.]

~~Loving him is my destiny ♥♥♥... Markét & NEL.LSM~~
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  LucinQa za Mon May 24, 2010 10:18 pm

krasny Úsměv
avatar
LucinQa
→Good Person ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [DOKONČENÁ|☆] K's fiction

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru