[NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Goto down

[NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  Verča Veselá za Sun May 09, 2010 3:30 pm

Hm.. je to moje teprve druhá povídka na Super Junior,byla bych opravdu ráda,kdyby jste to respektovali a byli ke mě vstřícní,protože.. mi to ješte dost nejde xD .. budu se snažit napsat druhou část,co nejdříve ^^
El Tango de EunHyuk
Povídka by: Verča Veselá
Parning: DongHae x EunHyuk, DongHae x Siwon
Čast: 1/2
Inspirace: El Tango de Roxanne (Moulin Rouge soundtrack)

(EunHyuk POV)
Cítil jsem jak se na mě tiskne,jeho hřejivé tělo odráží vodu,která během milostné hry vychladla a příjemné chladila,už tak rozpálená těla. Jeho tělo se však zdálo,jako kdyby bylo v ohni. Hřál mě tím,jak mě objímal a přitom jsem cítil jeho hlavu jak mi leží na rameni a vzájemně mě lochtá svými vlasy na krku.
Otočil jsem se a díval se na to,jak klidně spí. Už jsem musel jít,a tak jsem s ní jemně zatřásl. Maličko otevřel svoje oči a podíval se do těch mých. Nic jsem neřekl,dotkl jsem se jeho hrudi a posunul ho dozadu. Bez jakéhokoliv ostychu jsem se zvedl a otřel jsem se o ručník,který vysel vedle mě.
„Kolik?“ otočil jsem se a uviděl jsem jeho nahou postavu,která se ke mně blížil a jeho ruka si začala pohrávat s mými vlasy.
„Cenu víš.“ řekl jsem to prostě,dokonce ostře – přesně tak jsem se to chtěl. Přestal si hrát,přešel na konec koupelny kde leželo jeho i moje oblečení naházené na hromadě. Viděl jsem jak našel svoje kalhoty a ze zadní kapsy vytáhl svoji peněženku. Přešel ke mně,už s balíčkem peněz. Podal mi je a já jsem je mu skoro vytrhl z rukou. Pohodil jsem hlavou a odešel jsem z hromady věcí hledat ty moje.
Konečně jsem je našel. Oblékl jsem si svoje uzké černé kalhoty, bílé tílko a černou košili,kterou jsem nechal rozeplou pět knoflíků od svého krku. Peníze jsem zastrčil do zadní kapsy mých kalhot. Upravil jsem si vlasy,alespoň do normálního vzhledu a naposledy jsem se otočil. Uviděl jsem jeho oči,které mě zkoumali a já jsem měl pocit,že mě znovu svléká.
Musíš si nechat zajít chuť, chlapečku pomyslel jsem si. Sešel jsem schody a poprvé si uvědomil,že se moc nepřekonal. Od nějakých lidí nemůžu chodit,natož vstát. Raději jsem takové myšlení pustil z hlavy a odcházel jsem se.
Jakmile jsem otevřel dveře do mých tváří se začal nabourávat ostrý a chladný vítr. Vyšel jsem ze dveří a poprvé mé tělo začalo být smáčeno kapkami deště. Se špatnou náladou a už tak zkaženým mládím,jsem si nasadil kapuci,ruce jsem dal do kapes a šel jsem směrem k mému 'domu'.
(DongHae POV)
Takže pokud sčítáme X s Y,jejich výsledek se musí rovnat 56,jinak rovnice nebude mít smysl. Pokud chci vypočítač X musím začít... Rozhlédl jsem se po třídě a nikoho jsem neviděl,že by psal. Musel jsem si povzdechnout,jsem opravdu jediný kdo počítá? Podíval jsem se na učitele a dokonce i on si listoval v nějaké jeho nové 'nepřístupné' knize. Odložil jsem tužku na bok a pořádně jsem se protáhl jako kočka.
Za sebou jsem uslyšel chichotání. Otočil jsem se za svá záda a uviděl jsem jak mě pozoru Siwon. Siwon to je ten nejkrásnější a nejúžasnější kluk na téhle škole. Co na škole,na celé planetě! Je to náš útočník ve fotbale, předseda rady a prezident třídy. Je chytrý, talentovaný a nezadaný. Ačkoliv by se mi strašně moc líbilo být 'jeho',nikdy to ovšem nebude pravda,protože on je na holky. Proč si to myslím? Protože v jeho diáři nenajdete jediné mužské jméno – kromě nějakého HeeChula, ale toho osobně stejně neznám,takže i když strašně žárlím,ačkoliv nevím jaký mezi sebou mají vztah, zkouším si ve své hlavě nepředstavovat jeho obličej a pokud možno ho nějakým způsobem nezačít týrat.
Neuvědomil jsem si to,ale nejspíše jsem na Siwona přímo zíral,protože můj soused mnou musel zatřást.
„Jsi OK?“ zeptal se mě a já jsem se podíval do oříškových očí.
„Jo.. jsem OK..díky Sungmine.“ na chvíli jsem,ale cítil jeho dotek,který mě chytil za paži. Opět jsem byl přinucen se na něj podívat a tentokrát jsem v jeho očích uviděl smutek a starost.
„Opravdu,nezdáš se.“ I když byl Sungmin můj nejlepší přítel – spíše jediný pokud to musím upřesnit – se vším jsem se mu nesvěřil. Nehodlám se mu svěřovat jak s city k Siwonovi,natož s mou orientací. Nemám se sice za co stydět,ale bojím se,že i to nejkrásnější přátelství má nějaké své meze a ty nesmím překročit.
„Jak myslíš,ale odpověz mi na otázku.“
„Ano?“
„Proč na Siwona tak zíráš?“ Tentokrát už jeho oči opět jiskřili jeho energickou hyperaktivitou a já jsem se musel usmát,přesto jsem cítil jak mě začínají pálit tváře.
„No víš.. on.. on … on … on...a já jsem.. prostě.. no..“
„Radši mi to nevysvětluj.“ řekl s úsměvem a opět se začal věnovat své práci. No práci.. spíše zkoumal novou hru na KiBumovu mobilu.
Slyším dobře? Pomyslel jsem si. Otočil jsem hlavu do půlkruhu a konečně jsem se pořádně zadíval na okno. Ah! Ono prší! Štěstím se snad rozpadnu na malé kousíčky. Já tak miluji déšť! Už se těším až do něj půjdu,ale teď ještě přežít poslední hodinu ve škole..
„DongHae k tabuli. Pojď nám to vypočítat.“ Slyšel jsem učitele,tak jsem se neochotně zvedl a začal jsem na tabuli psát svoji verzi rovnice.
(EunHyuk POV)
To mi ten autobusák dělá snad naschvál! Pomyslel jsem si hned jak jsem byl na zastávce a zjistil jsem,že můj autobus dnes nepřijede,mají totiž stávku,proto aby jim zvýšili platy,nevím o stávky se moc nezajímám,jenom jsem to včera slyšel v televizi.
Sedl jsem si na lavičku na zástavce a trochu jsem zaskřehotal. Svého 'milence' jsem opravdu podcenit,nebolelo to v moment,když jsem se zvedl,ale v moment,když jsem si sedl. Kéž by to jen bolelo,ale hlavně to pálilo jak čert.
Už jsem to nevydržel a trochu slz mi vytrysklo do mých očích. Začal jsem si mnou nohu okolo zadní partie,když jsem uslyšel jsem kroky, a proto jsem zvedl hlavu. Mé oči se střetli k očima nějakého mladého chlapce. Když jsem s zahleděl do jeho krásné madlových očí,moje srdce začalo bít zvláštním tempem.
„Není ti něco?“ takový medově hlubší hlas,jsem nikdy v životě neslyšel. Zdál se mi zvláštní, trochu nadpřirozený.
„Nic.“ řekl jsem jednoznačně. Zvedl jsem se ze,ale to už mě zase zastavoval jeho hlas.
„Vypadáš,že tě něco bolí. Nechceš s něčím pomoct?“ Teprve teď jsem si všimnul,že je to žák teprve střední školy. Měl totiž školní uniformu,kde měl na okraji límce přitisknutou římskou trojku – to znamená že je to teprve třeťák.
„Ne,opravdu já nepotřebuji s ničím pomoct.“ Najednou jsem viděl jeho oči,jak si mě prohlíží. Ale.. naprosto jinak,než jako ty toho chlapce,se kterým jsem se miloval. Tyhle byli jiné. Naprosto jiné.
„Aha.“ řekl jenom a já jsem byl pořád na jednom a tom samém místě. Být to někdo jiný,určitě už bych dávno odešel,ale on mě něčím naprosto uchvátil. „Jak se jmenuješ?“
„EunHyuk.“ řekl jsem,aniž bych si rozmýšlel,jestli je správné říct mu své jméno. Ten kluk se na mě jen tak díval a usmál se.
„Ahoj EunHyuk,já jsem DongHae.“ začali mě svrbět konečky prstů. „Čekáš tu na autobus?“
„Jo,ale on dneska nejede.“
„Já vím,je stávka.“
„Hm.“
„Chceš doprovodit domů? Nezdáš se,že by jsi byl ve svém těle.“ To teda opravdu nejsem a podporu bych opavdu potřeboval.
„Ne,děkuji.“ řekl jsem a přidal jsem do kroku,abych si byl naprosto jist,že už mě nebude pronásledovat.
Když jsem se otočil,všiml jsem si,že už na zastávce nikdo nestojí a zpomalil jsem svoje tempo. Co to k čertu bylo! Takové zvláštní pocity,jsem nikdy necítil. Byl jsem jak na kolotoči .. a opravdu,motala se mi hlava a to strašně. Možná to bylo z toho deště. Rychle jsem odešel z teplého domu a šel jsem do chladu a to mi opravdu nedělá dobře.
(DongHae POV)
Víte co beru opravdu za trest? Když Vám učitel na konci dne oznámí,že si napíšete písemnku z nové látky. Píšeme jí jenom kvůli SungMinovi a KiBumovi,kteří se začali o hodinu hádat a ačkoliv je učitel nejednou napomenul,oni se hádali dál a dál a všichni jsme tedy byli potrestáni. Pokud si dobře pamatuji, na SungMinovi přistála i Yesungova 'tužka pro štěstí'.
Takže dnešek vidím takhle – teď si sednu k jídlu,najím se a potom se opět vrátím k učení a dnešek nestrávím jinak.
Hm..tak copak to tu máme?.. nic...nic...nic... aha.. takže taťka si usmyslil,že přes čas co jsem pryč, si klidně vyjí celou ledničku. No co,aspoň se můžu jít rovnou učit.
Když jsem došel do pokoje,dal jsem tašku na stůl, otevřel jsem ji a vyndal jsem si matematiku. Sedl jsem si ke stolu a začal jsem počítat příklady,které byli v učebnici. Ještě,že mám to štěstí,že mi matematika de,jinak bych, na KiBumovo místě,nevěděl co si ze zítřejším testem počít.
Stejně jsem se,ale nemohl přímo soustředit na učení. Po škole chci jít na sociálního pracovníka,ale začínám mít pochyby. Dneska,když jsem viděl toho chlapce,věděl jsem,že má nějaké problémy, viděl jsem mu na jeho očích..jeho krásných černo hnědých očích,které se tak krásně třpytil ...ah..hm..jak se jmenuje... Ah.. EunHyuk.. To je zvláštní jméno,opravdu,ale přesto se krásně rozplývá na jazyku a zanechává mi po jeho jméně sladké šimrání na jazyku.
DongHae,kroť se!! Raději bych toho měl nechat. Nesmím o klucích takhle myslet..vlastně proč bych nemohl,vždyť jsem gay!
'hateshinaku tooku, kagirinaku fukaku~' Nadskočil jsem. Co to je? .. Počkat,mě vibruje noha? Podíval jsem na svou nohu,kde se na v kapse od mých riflí pohybovala malá věcička. Okamžitě jsem vyndal mobil z kapsy a podíval jsem se kdo mi to volá. Tohle číslo jsem ale neměl uložené ve svém mobilu,ale přesto jsem to zvedl,ačkoliv jsem to moc často nedělal.
„Haló?“
„DongHae,jsi to ty?!“ pocit horka,chladu,nervozitu a potu,jsem nemohl nějak setřást ze svého těla.
„Si-si-si-Siwon-sshi?“
„Ah! Jsi to ty!“ aaaahhh~ ten jeho nádherný smích. „Jenom,jsem se tě chtěl na něco zeptat.“
„Ano?“
„Já jsem přemýšlel o tom,jestli by jsi ke mně nechtěl přijít.“
„Já?“ vykřikl jsem.
„Ano ty.“
„Proč?“
„Strašně moc chci dostat zítra dobrou známku,ale co mám dělat,když to nechápu,že?!“ uculil jsem se. Je to hezké,že nejsem jediný,kdo se na zítřek učí. „Přijdeš?“
„Jistě.“
„Bydlím na ná-“
„Já vím,kde bydlíš.“
„Přijdeš co nejdřív?“
„Klidně teď.“
„Skvěle. Tak se uvidíme.“ jakmile se z druhé strany ozvalo píp-píp-píp nepochyboval jsem ani minutu. Už jsem se chtěl vyřídit z pokoje,ale pak jsem si uvědomil,že jsem ještě ve školní uniformě a tak se mi k Siwonu,vůbec nechtělo.
Trochu urychleně,jsem vybral nějaké vhodné oblečení. Nevím jak moc vhodná je modrá košile,rifle, modrá kšiltovka, na učení,ale natolik to snad vadit nebude no ne? .. Po pravdě.. na co si beru tu kšiltovku?
Sakra! Kvůli Siwonovi,jsem zapomněl i na to,jak hrozně venku je. Ne je tam krásně,ale ne hezky, jako hezky,ale ne.. AH! Jsem tak strašně nervózní. Vždyť se budeme bavit jenom o učení,vysvětlím mu lásku,teda LÁTKU a bude to ok!
No tak DongHae, vzchop se! Snažil jsem se jakkoliv uklidnit,ale nešlo to. Siwon byl pro mě vždy idolem a idolem ještě dlouho zůstane. Musím si,ale pospíšit,abych ho měl co nejvíce na očích.
Možná bych mu to měl vysvětlit tak,aby to nechápal a já bych tam zůstal déle! No .. to by možná neprošlo,protože by chudák nic nechápal, a kdyby něco potřeboval vysvětlit,už by si mě nepozval. Ne to riskovat, radši nebudu.
(EunHyuk POV)
„JENOM TOHLE!!“ Tvář mě strašně pálila, pod jeho prudkou ránou rukou,ale byla to mnohem menší rána,než které dává ostatním tady u nás 'doma'.
„Bohužel,dnes víc nemám.“ řekl jsem to naprosto v klidu a jak se zdálo,jeho to ještě více naštvalo. Znovu si pro sebe začal počítat papírové bankovky a já jsem se díval jak mizí v jeho kapse. Podíval se na mě zeshora a povýšeně mi pověděl.
„Dneska jsi mě hodně zklamal,doufám že mi to vynahradíš.“ Věděl jsem se co tím myslí a teprve teď jsem zacítil opravdový strach.Cítil jsem jak mě pomalu sraží na kolena a nechtěl jsem ani myslet,na to co mi jde právě udělat. Na bradě jsem cítil jeho prsty,které vyzdvyhli má ústa do výše. Pocítil jsem na nich opotřebované rty svého 'majitele'.
Ale nic víc se nedělo. Nesměle jsem otevřel oči, uviděl jsem jak si sedá na své místo za robustním dubovým stolem a pomalu se začíná pohupovat na židli.
„Nejsi jako ostatní.“ řekl najednou a já jsem slyšel,jako kdyby chtěl těmi slovy,říct i ještě něco víc.
„Jak to myslíte.“
„Už od svých patnácti let tu děláš ženám i mužům jejich 'společníka',ale přesto si pořád ve svých osmnácti letech nevinný.“ Nevinný možná,ale bezcitný určitě. „Běž. Nechci tě tu vidět.“ Nemusel to říkat dvakrát.
Rychlostí blesku jsem vyrazil z jeho kanceláře, proběhl jsem mezi opilými hosty a upaloval jsem si to pryč. Cestou na mě ještě volali,kam že to spěchám,ale mě to bylo jedno. Chtěl jsem už konečně utéct.
V půli cesty 'útěku' jsem se zastavil,protože.. před čím vlastně utíkám? Sám mám takový osud a tím jak s ním naložím,je na mě. Odebral jsem na špatnou cestu,ale potřeboval bych konečně znovu na rozcestí! … Posadil jsem se na velkém kameni,poblíž cesty a začal jsem vzpomínat.
Naše rodina je opravdu pobožná a dodržuje všechny zákony,jelikož jsem byl ovšem nemanželské dítě a ukázalo se,že dokonce svého 'otce' (tím chci říct,že se rodiče vzali až po mém porodu), nikdo mě neměl v rodině rád – kromě maminky a tatínka. Osud tomu nechtěl a v mých šesti letech rodiče zemřeli. Přesně si nepamatuji jak se to stalo,ale měli jsme jet na výlet všichni dohromady, abychom navázali zpětně dobré vztahy s rodinou. Vše se dařilo a já jsem se dokonce seznámil s bratranci a sestřenicemi,které jsem do té doby neznal. Potom si jenom pamatuji,že moje maminka říká,abych nelezl na tu skálu,protože je to nebezpečné. Nepamatuji proč mi to říkalo a co se vlastně v dalších hodinách stalo. Probudil jsem se druhého rána v nemocnici a zjistil,že rodiče jsou mrtví. Tenkrát jsem nechápal,co znamená slovo 'smrt' a myslel jsem,že se rodiče vrátí. Každý den jsem čekal před okny sirotčince a vyhlížel je,jako kdybych čekal,že se vynoří ze stínů.
V mých jedenácti letech jsem poprvé pochopil,že jsem byl strašně naivní. Nic takového se už vrátit nedá a já jsem zůstal sám.
V sirotčinci se o mě nádherně starali,ale já jsem jim jejich lásku oplácel svoji 'pubertálností'. V patnácti letech jsem odtamtud utekl. Nemohl jsem tam zůstat. Bylo toho na mě moc.
Od svých patnácti jsem se živil potulnými pracemi,ale moc mi to nešlo. Nechodil jsem do školy, neměl jsem práci a ztratil jsem občanský průkaz. Spal jsem kde se dalo,když jsem jednou uviděl jak přede mnou zastavilo,krásně se lesknoucí auto. Ještě teď vidím jak z něj vychází Lee Soo Man, jeho vlasy byli na krátko ostříhané a na sobě měl černý semišový oblek. Vzal mě k sobě,umyl mě, dal mi jídlo, oblečení a domov. Začal jsem chodit opět do školy,ale když Lee Soo Man viděl,že mi škola stejně nejde,zeptal se,jestli chci pracovat pro něj. A já jsem hloupě odpověděl 'ano', věřil jsem mu natolik,že jsem nečetl smlouvu,která mě upusuje do jeho 'rukou'.
Je to tedy tak. Od svých patnácti,je má práce v bílém domě, ozářený rudými světly. Žiji v domě rozkoše a vzájemně mladého podsvětí. Sem se chodí bavit ženy i muži, mladí i starší, černoši, evropnaé i asiati. Jsme jenom loutky,se který mi si hrají,ale Lee Soo Man je ten kdo tahá za nitky. Občas mám chuť odejít a nikdy se nevrátit,ale i přesto .. nedokázal bych to. Lee Soo Man se kvůli mně tolik obětoval a já mu to nechci takhle oplácet. Nebylo by to správné i když za posledních tři roky, bych měl právo se začít rozhodovat.
Ach,měl bych se už vrátit a za vše se mému 'pánovi omluvit'. Zvedl jsem se tedy z kamene a odcházel jsem cestou pryč. Ale..
Co to proboha je??!! začal jsem na sebe podvědomě křičet. Přede mnou,no asi tak patnáct metrů, tančil nějaký kluk a na to jak prší si do toho zpíval .. šalalala a něco jako kapkama se proplétám .. ale ten hlas... ten jsem někde slyšel.
(DongHae POV)
Ah! Ani nedokážu popsat to co se dělo!!
Ah~ jak začít?
Šel jsem za Siwonem,ale byl jsem strašně nervózní,no jen řekněte,jít za někým koho milujete a při tom nemít na krku újmu na zdraví,je to vůbec možné? No,ale – přišel jsem a on mě hned ve dveřích uvítal krásným a nesmělým úsměvem. Vypadal,že je podobně nervózní jak já. Byl jsem si jistý,že to bylo hlavně tím,že jsme se spolu moc nebavili,jeho nejlepší přítel byl totiž RyeoWook a o mě se moc nezajímal. Proč? Jednoduchá odpověď – nejsem fotbalista + mi to jde ve škole = někdo tak 'slavnej' se mnou nesmí mluvit.
Siwon mě posadil do obývacího pokoje a zeptal se jestli chci něco k pití,řekl jsem že ne,ale přesto po chvíli přišel s dvěma skleničkami nalité cola-colou. Jednu mi podal a naše ruce se poprvé setkali. Dobrá .. dotkli jsme se jen malým kousíčkem konečků prstů,ale mě to rozechvělo až do … to si domyslete.
Posadili jsme se k nízkému stolečku,kde byli poházené papíry,učebnice matematiky a hodně propisek. Jak se zdálo některé obyčejné tužky,byli přelomené v půli, což mi doznačilo,že jeho nervní smysl je v plném proudu.
Když jsem mu to začal vysvětlovat,nakonec jsem se rozhodl že mu to opravdu vysvětlím a nebudu mít svůj plán, protože jsem nechtěl skončit jako ty tužky, zjistil jsem že tomu Siwon rozumí. Dokonce to umí vypočítat z hlavy.
Byl jsem samozřejmně zvědavý,ale Siwon mi neodpověděl. Prostě..prostě..on..on.. ON MĚ POLÍBIL!!!! AGH~ Myslel jsem,že se v tom polibku udusím. Byl tak hluboký a moje smysli přestali reagovat, hlava se mi motala,když jsem nasál jeho kolínskou.
Dál si pamatuji jen to,že se mi Siwon přiznal,že se mu líbím a už to nemohl vydržet. Přisál jsem se na něj ještě jednou a řekl mu,že to cítím stejně. Bylo to tak krásné. Kašlali jsme na učení a mazlili se. Pak jsme,ale slyšeli jak přijel jeho otec a já jsem udělal jako že musím rychle vyzvednout sestru ze školy – Siwon z toho měl legraci,místo aby mi pomohl.
Teď právě stojí venku, zpívám si a tančím mezi kapkami deště. Je to tak uvolňující jak mi po horkém těle stékají kapičky deště a ochlazují mě,ale mě to nevadí. Je mi jedno,že mám mokré oblečení, vlasy a že mě všichni asi musejí mít za blázna. Mě to nevadí. Já jsem tak šťastný,že bych tím chtěl nabít každého koho znám.
Pak jsem,ale cítil opravdu něčí pohled. Otočil jsem se a tam stál.. To byl ten kluk co jsem ho dneska potkal na zastávce. Rychle jsem se k němu rozeběhl a už jsem ho zdravil vojenským pozdravem.
„Ahoj.“
„Jo to si ty..“ řekl jako kdyby mu to konečně došlo. „Ahoj.“
„Jak se máš?“
„Hm.. bylo i líp.“
„Jé musíš se radovat!“ chytl jsem ho za ruce a začal jsem se točit do kolečka. Zdálo se,že se mu do toho moc nechce,já bych ho nenutil,ale vždyť já mám takovou radost!
„Nech toho.“ řekl a já jsem se raději zastatvil. Nevipadal moc dobře,tak trochu zeleně. To jsem asi opravdu neměl dělat.
„Je ti dobře.“
„Moc ne..“ řekl a to už se chytal za pusu. Udělal jsem krok dozadu,to víte kdyby náhodou,ale vzájemně jsem se ihned zeptal.
„Jedl si dnes něco?“
„Ne.. ještě ne.. nebyl čas.. moc práce..“ vypadal už trochu líp,ale tentokrát byl bledý. Já jsem ho chytl za ramena. On se napřímil a podíval se mi do očí.
„Pojď se mnou..“ trochu jsem ho k sobě přimáčkl a srdce mi opět tlouklo,takový blízký kontakt, moc lidem neposkytuji, ale on vypadal,že ho opravdu potřebuje.
***
Došli jsme ke mně domů. Mezitím co jsem dělal něco lehkého k jídlu poslal jsem ho k sobě do pokoje.
Za pár minut,už jsem šel s tácem ovoce,zeleniny, různých druhů salámu a housek. Musí nabrat hodně energie pokud celý den nejedl,to je snad jasné.
Potěšilo mě,když jsem viděl jak se rozhlíží po mém pokoji a zkoumá ho,jak mou postel na kterou si sedl a parkrát 'zaskákal', tak i fotografie na kterých možná zkoumal hlavně prach,který bych už měl opravdu otřít. Položil jsem tác s potravinami na stůl a usmál jsem se na něj.
„Vem si co chceš.“ EunHyuk přešel k potravinám a viděl jak se ihned zakousl do jedné z jahod. Jelikož byli čerstvé – mám také rád jahody a musí být vždy čerstvé, maximálně dva dny staré – trochu jejich šťávy mu steklo po bradě. Usmál jsem se. Vytáhl jsem kapesník z kapsy a otřel jsem mu ho celou cestičku jahodové šťávy.
„D-děkuji...“ řekl to tak jemně,že mě naprosto okouzlil. Usmál jsem se a trochu jsem kapesník olízl a opět jsem ho dal na místo cestičky, to pro,aby to potom nelepilo. Líbilo se mi,jak se na mě při tom díval a na jeho tváři byla červeň.
Bylo mi tak dobře,samozřejmně jsem při tom myslel na Siwona,ale to raději nechám až na někdy jindy...
Zvonek.
„Jdu otevřít.“ řekl jsem to,jako kdyby EunHyuka informoval a seběhl jsem schody dolů.
Zamrazil jsem se dveřích,jakmile jsem uviděl Siwona. Najednou jsem spolykal všechnu mou radost a slova,která jsem měl říct.
„Zapomněl jsi si u mě mikinu.“ řekl najednou a já jsem si teprve teď všiml,že v rukou drží mou černou mikinu. Nic jsem neřekl,trochu drze jsem mu ji vytrhl z rukou a pokud možno,jsem se na něj nechtěl podívat.
„Můžu dovnitř?“ zeptal se a já jsem uhnul z cesty. Siwon se ladně plížil do mého domu a sundal si boty s tlustou teplou bundou. Překvapeně se na mě podíval.
„Tady bydlíš sám?“
„Ne s otcem.“ řekl jsem. Trochu nesměle jsem ho vzal za ruku a odváděl k sobě do pokoje. Nezapomněl jsem na to,že tam je EunHyuk, a protože jsem nechtěl,aby se cítil sám (připadalo mi totiž,že je nějak moc smutný a tak nějak osamnělí) došel jsem tam i se Siwonem.
Otevřel jsem dveře, nakoukl jsem dovnitř a uviděl jsem ho jak si prohlíží moje učení – díval se do mého sešitu na matematiku a s úsměvem kroutil hlavou.
(EunHyuk POV)
Bože,jak si tohle všechno může pamatovat? Pomyslel jsem si hned,jakmile jsem uviděl jeho sešit na matematiku. Na střední jsem nešel a nějak jsem ji ani nepotřeboval,po tom co jsem viděl bych z toho stejně byl vedle.
„EunHyuk?“ otočil jsem se směrem,kde jsem slyšel hlas a uviděl jsem Donghaeho. No spíš jeho hlavu,jak na mě kouká zpod dveří.
„Ano?“
„Přišel můj-“ zčervenal „přítel. Nevadí,že tu s námi bude?“
„Ne,proč by mi to mělo vadit?“ Podíval jsem se do jeho nádherných očí,které se začali třpytit. Bylo mi tak strašně dobře.
Tak už ne. Teď mi dobře opravdu není. Když DongHae otevřel a já sem uviděl,koho skrývá za zády, myslel jsem,že omdlím. Tohle jsem nečekal,ale opravdu nečekal. Když se naše pohledy setkali s chlapcovými najednou jsem viděl jak se v něm také něco hnulo.
„EunHyuk tohle je Siwon, Siwon to je EunHyuk.“ podal mi ruku,jako kdybychom se neznali a já ji s ochotnou přijal. Siwon měl opravdu pevný stisk a já jsem myslel,že mou ruku rozdrtí. Jeho oči,najednou byli plné jiskřiček. Tělem mi projela husí kůže.
DongHae se nás zeptal jestli něco necheme,ale my jsme oba odmítli i přesto jsem viděl jak odběhl a jakmile se zavřeli dveře,už jsem byl od Siwona polibkem tlačený ke zdi.
„Nech toho!“ vykřikl jsem najednou. Siwon měl nechápavý výraz.
„Proč?“
„Protože.prostě.... ne!“ vykřikl jsem ještě jednou a odstrčil jsem ho prudkou silou. Siwon měl najednou skleněné oči a mě bylo jasné,že má zase nějakou otázku.
„Proč tak najednou? Dneska ráno,jsme se spolu milovali a vůbec ti to nevadilo.“
„Protože to jsi byl moje práce!“ vykřikl jsem znovu a Siwon mi ukázováčkem na jeho rtech naznači.,že se mám trochu ztišit. „Proč mám být ticho?“ zeptal jsem se opravdu tišeji.
„Protože nechci aby to Donghae věděl.“
„On je snad tvůj-“
„Přítel,ano. Dneska jsme se dali dohromady.“ řekl to bez servítek,ale já bych mu jednu vrazil. Nejdřív si tady se mnou užívá, zaplatí mi a potom si jde za jiným. Dobrá,ještě v době kdy jsme se spolu milovali,nebyli spolu,ale i tak bych mu dal jednu do nosu z toho,jak to řekl chladně a naprosto bez pohledu.
To už jsme oba viděli,jak se ve dveřích objevila černá hlava DongHaeho vlasů a v rukou držel dvě skleničky s pitím. Jednu podal mě a druhou Siwonovi. Sobě nic nevzal a já jsem se otočil a díval jsem se na potraviny,které mi přinesli,ještě před tím,než přišel Siwon. Asi to došlo i DongHaemu a hned řekl.
„Vemte si jestli chcete.“
„Ne. Já budu muset jít.“ Chtěl jsem se z tohohle setkání nějakým způsobem vyvlíknout.
„Já už taky půjdu.“ řekl Siwon pohotově. „Doprovodím tě.“ Tak to teda ne! Chtěl jsem křičet,ale to bych potom musel DongHaemu vyprávět proč 'ne'.
DongHae se naštěstí na nic neptal a už jsme stáli ve dveřích a loučili se s ním. Siwon a DongHae si dali pusu mezitím co jsem já,jenom postával venku a snažil jsem se nevnímat,toho pocitu hluboku v srdci,který strašně bolel.
Jakmile ke mně Siwon přišel ten pocit byl pryč a já jsem se ještě chvilku díval přes jeho rameno,za kterým jsem viděl Donghaeho,který nám mával na cestu. Já jsem raději sklopil zrak,abych neměl chuť se rozeběhnout za ním a zavřit se s ním v jeho pokoji. Útect před svými pocity i Siwonem samotným.
Ale,už bylo pozdě. Byli jsme se na půli cesty. Temnota za námi zavírala naše postavy a my jsme se ocitli ve svitu lamp. Už jsme byli za otáčkou,když jsem pocítil zvláštní tlak na mých rukách. Hlavu jsem sklopil a uviděl,jak m Siwon drží a já jsem se mu ihned vyvlékl. Už neměl v očích jiskry,ani chlad. Měl v nich tohu a zvláštní divokost,která mě pomalu děsila.
Nohou jsem udělal krok vzad a Siwon se ke mně krokem přiblížil. Udělal jsem další. Siwon také. Nemohl jsem najednou nic. Pořád jsem uhýbal dozadu, Siwon dopředu a ztratili jsme se z cesty,z které jsme se dostali do hustého,tmavého a nočního lesa.
Narazil jsem zády o kmen stromu a začal jsem se chvět. Byl jsem zvyklý,když se mě někdo dotýká,ale já jsem najednou měl strašný pocit. Byl jsem milencem svobodných, vdaných i rozvedených,ale tentokrát mě to vzalo mnohem více než jsem předpokládal. Když jsem viděl jak DongHaemu svítí oči štěstím,když se na něj Siwon podíval,bylo mi hrozně,když jsem ve skutečností věděl,že Siwon není takové neviňátko než za jaké ho považuje.
Ne,prosím,nedělejte to žadonil jsem v duchu,když jsem cítil jeho polibek na svých ústech. Zamrazilo mě,když mi jazykem objel rty a žadonil o vstup dovnitř.
***
(DongHae POV)
Ah, jak krásně Vás občas nabudí slunce,které Vás vítá do nového dne? No mě přímo skvěle,sice mám raději déšť,ale i přesto jsem nemohl odolat slunému ránu, které nádherně hřálo.
Včera večer,jsem byl natolik dojatý co se stalo se mnou a Siwonem,že jsem si nestačil ani připravit do školy. Díky Bohu,že jsem ránní ptáče a vstávám kolem půl sedmé ráno. Tak jsem do rukou vzal moje učení a hodil jsem ho do tašky. Rovnou jsem si na sebe vzal mojí školní uniformu.
No,ale nebylo by špatné,kdybych si ještě tu matematiku přečetl. Tak jsem si sedl ke stolu a vytáhl jsem sešit matematiky.
'hateshinaku tooku, kagirinaku fukaku~' ten mobil mě jednou zabije! Ihned jsem zašátral rukou kolem sebe,než jsem mobil našel. Na displayi se objevilo 'Siwon'.
„AAAAH!“ Vykřikl jsem a už jsem mačkal červené tlačítko. „Prosím?“
„Já ti dám 'prosím'!“ řekl trošku hrubě „Kde jseš?“
„Doma. Proč?“
„Podívej se z okna.“ Zvedl jsem se od stolu a přešel jsem k oknu. Roztáhl jsem záclonu a okno jsem otevřel.
Venku stál Siwon. Měl na sobě naší školní uniformu, která se krásně třpytila ve slunci, protože byla čisté vypraná. Jeho vlasy byli na krátko ostříhané a měl je nagelované,tak,že mu nějaké prameny stoupali vzhůru.
„Půjdeš?“
„Vždyť není ani sedm.“
„Prosím..pojď..půjdeme do parku.“ Siwon to řekl tak krásně,že jsem se ani nerozmýšlel. Rychle jsem hodil sešit matematiky do tašky, slétl jsem schody a už jsem stál ve dveřích. Ani nechápu,jak rychle jsem upaloval,ale když jsem stál těsně vedle Siwona,strašně mě bolel hrudník a srdce mi bilo jak splašené.
„Nemusel si tak letěl.“ řekl a políbil mě na tvář. Cítil jsem žár na tvářích a usmál jsem se. Siwon nic neřekl,jen mě chytil za ruku a společně jsme vyšli.
Naše ruce se po chvíli propletli a jelikož bylo brzo.nikoho jsme nepotkali. Alepoň nějaká dobrá zpráva. Siwon mi cestou povídal veselé báchorky z rodinné dovolené a různé příběhy,při kterých jsem měl od smíchu slzy v očích. Nevěděl jsem,že je Siwon tak humorný,ale aspoň se s ním nenudím.
Cesta perfektně ubýhala,když se Siwon schýbl a pustil mou ruku. Ucítil jsem chlad větru,a proto mi najednou bylo smutno,že mou ruku pustil. Siwon to ale neudělal bezdůvodně. Když se opět narovnal a byli jsme ve výšce našich očích, v rukou držel krásně rozkvetlou pampelišku,ještě mokrou raní rosou,a dával mi ji za ucho. Tváře mi tentokrát neplápli,ale jen co jsem cítil jeho dotek na tváři,kolem mého srdce se rozlehlo nepředvídatelné teplo.
„D-děkuji.“ řekl jsem a rukou jsem pohladil pampelišku na jejích malinkých roztřepených kvítcích.
„Ta květina je krásná.“ řekl „Ale ty jsi mnohem krásnější.“ políbil mě na ucho a já jsem cítil,jak z pampelišky kape jarní rosa. Chladila Siwonovo polibek a já jsem se cítil povznesen.
„Měli by jsme jít ke škole.“ řekl nakonec,když se díval na hodinky.
„Asi ano.“
„Tak jdeme.“
***
Odložil jsem pero a odnášel jsem učiteli hotový příklad. Vlídně se na mě usmál a když se podíval na popsaný papír byl přívětivý. Když jsem viděl jeho úsměv došlo mi,že to nakonec nemusí dopadnout tak hrozně jak jsem si ze začátku myslel. Opět jsem si sedl na své místo a začal jsem se díval z okna. Dnes SungMin a KiBum nebyli ve škole a mě napadá jediná věc,kterou spolu asi nejspíše dělají.
Zakroutil jsem hlavu
Na tohle nemysli! Okřikl jsem se povědomě. Najednou mě okno nefascinovalo jako minule (asi proto že nepršelo) a tak jsem se začal rozhlížet po třídě. Viděl jsem Daesunga který má v lavici taháky,ale jak se zdá moc mu to nepomáhá, RyeoWook si málem vytrhal všechny vlasy na hlavě a YunHo se zdál,že ho to moc nezajímá. Potom se moje oči stočili na Siwona a uviděl jsem jak píše,aniž by se nějakým způsobem chystal zastavit.
Najednou se zvedl a odcházel k učiteli. Všichni se najednou zastavili a dívali se na fotbalistu,který šel k učitelskému stolu jako druhý hotový.
„Prazdný papír,pane Choi?“ zeptal se učitel ironicky. Siwon mu podal papír a já jsem si všimnul,jak se najednou přestal usmívat a pozvedl obočí. „Jakého jsi měl taháka,co?“
„Žádného.“ řekl s úsměvem „Mám jen skvělého učitele.“ Siwon odklonil hlavu a všichni ho následovali. Všichni se najednou dívali na mě.
Bože,teď mi bylo tak trapně. Raději jsem trochu sjel pod lavici,abych si nevšiml jak mi rudnou tváře a trochu se potím. Siwon kolem mě ladně prošel a něco i přistálo na lavici. Podíval jsem se za ním a očního kontaku se mi dostalo,až když si sedl a přímo mě probodával očima. Mrkl na mě a já jsem ihned popadl papír.
'~Dneska díky tobě dostanu jedničku. Rodiče se zblázní! Muhahahaha xD .. nechceš dneska přijít ke mně domů na večeři? Budu sám doma. ~'
Otočil jsem se za ním a když jsem viděl jeho vážný pohled,došlo mi,že to opravdu myslí vážné. Opravdu!
Jen jsem kývl hlavou, on se usmál a začal se věnovat svému sousedovi v lavici. Já jsem jenom cítil tlak v podbříšku a vařící se krev v mé hlavě. Otočil jsem se směrem k mé lavici a otevřel jsem svojí školní tašku. Vytáhl jsem žluté rozkvetlou pampelišku a pohladil ji po jejich kvítcích.
„Asi mi přinášíš štěstí..“ zašeptal jsem tiše, znovu jsem ji jemně položil na dno tašky a opět ji dal vedle sebe na židli. Snažil jsem se nemyslet na to co se bude dít,až konečně budeme u Siwona doma.
A jak asi vypadá Siwon v kuchařském oblečení? Pomyslel jsem si. Tahle představě mě trochu rozesmála. Uviděl jsem špinavou zástěru obtočenou kolem jeho boků, tvář umazanou od mouky a v ruce držící metličku. Za ním kompletně spálená kuchyň. Musel jsem se asi opravdu divně hihňat,protože RyeoWook na mě hodil takový zabijácký pohled,až jsem se lekl. Zakroutil hlavou a zase se věnoval své práci.
Podíval jsem se opět z okna a už mi nevadilo,že neprší. Byl jsem rád za sluneční den,kdy budeme moc být se Siwonem konečně sami
***
Zazvonit není tak těžké, ale přesto se mi neuvěřitelně potila ruka,když jsem zmáčknul zvonek. Zpod dveří se ozval skříplavý zvuk a teď bylo načase jen čekat.
Nemusel jsem ale čekat dlouho. Za pár chvil se ve dveřích objevil Siwon,na sobě měl krásně černé oblečení, vlasy uhlazené na jeho hlavu a v rukou kytici růži.
„Pojď dál.“ řekl mile a ustoupil mi z cesty. Já jsem tedy pomalu vešel a jakmile se zavřeli dveře, Siwon už mě vítal polibkem. Potom mi podal puget růží a znovu mě políbil. „Zatím si odlož a já půjdu do kuchyně. Čekám tě.“ a odešel.
Když už mizel za dveřmi,teprve teď jsem si pořádně prohlédl kytici růži,mezi kterými se schovávalo něco malého a žlutého. Odhrnul jsem krásně zralé a rudou barvou zářící růže,abych se mohl podívat co skrývají. Malou žlutou pampelišku. To bude nějaké znamení, určitě!
Sundal jsem si boty, pověsil jsem mikinu za věšák (i když jsem si ji mohl nechat,samozřejmně,ale přišlo mi to nevhodné) a v rukou jsem si nechal kytici. Odešel jsem stejným směrem jako Siwon. Otevřel jsem černé dubové dveře a podíval se na místnost za ní.
Zastavil se mi dech. Na stole bylo prostřeno v rudo-bílém stylu. Ubrus byl bílý, nejspíše nový, na něm rudý přehoz,který měl ve výšivce růže. Všude kolem, ať na zemi, na skříních a nebo na onom stole,všude byli poházené rudé kvítky růži,ale občasně se zaleskli žluté kvítky pampelišek. Pomalu jsem přecházel ke stolu,kde jsem nemohl odtrhnout oči od zápalených svíček,které tvořili příjemnou romantickou atmosféru. Poslední tečičku za větou tvořila příjemná, uklidňující hudba,která se linula z rádia,které stálo na opačné straně místnosti.
„Vítám tě.“ řekl Siwon. Přes ruku měl přehozený bílý ručník, který doplňoval jeho 'číšnický' vzhled. Nabýdl mi rámě a já ho neodmítl. Propetl jsem svou ruku s jeho paží a nechal jsem se vést ke stolu. Jako pravý getlman mi odsunul židli a já jsem se mohl klidně posadit. Z rukou mi vzal kytici a dal ji do vázy,která stála opodál. „Tady je Vaše menu,pane. Doufám,že s ním budete spokojen.“ a odcházel přímo do kuchyně,kde jsem slyšel řinčení táců.
Otevřel jsem jídelníček a nemohl jsem se neusmát.
~Předkrm: sládká pusinka ala Siwon~
~Polévka: knedlíčková polévka mňam~
~Hlavní chod: šuší ala vietnamší~
~Dezert: Siwon~
Když jsem se díval na to,jak je jídelníček rudě orámovaný a sem tam,ten kraj trochu ulítává,došlo mi,že to Siwon musel dělat vlastnoručně. Když jsem se rozhlédl,musel si se vším dát takovou práci, že mi až líto,že jsem dneska ve škole pochyboval o tom jak to dopadne. Jenom jsem doufal,že si s tím dezertem,nedělá nějaké bludné představy.
„Takže tady je polévka.“ řekl Siwon a dal přede mě hluboký talíř s polévkou,která byla navrchu ozdobene pažitkou.
„A ty si nedáš?“ řekl jsem vystrašeně,když jsem neviděl,že by se měl k sedání naproti mně. Navíc jsem si teprve teď uvědomil,že naproti mně,nic není. Žádné talíře,ani židle.
Siwon mě však nejspíše vyvedl z omyslu a ze stínu vedlejšího pokoje přinesl židli a sedl si vedle mě.
„Jako na svatbě.“ řekl Siwon.
„Co?“ ohradil jsem se. To už ale Siwom bral do rukou lžičku, nabral trochu tekutiny, dal si ji k ústům, pofoukal a už byli u mých. Otevřel jsem pusu a Siwon mi do ní jemně vložil lžičku. Och, Bože to bylo vynikající! Sice by mě zajímalo,jestli to dělal sám,ale kulinářské schopnosti,může mít přeci každý.
Potom to zopakoval,ale tentokrát jsi dal lžičku do pusy on. Takže jsme se střídali. Když mi,ale podruhé dával lžičku do úst,necítil jsem jen polévku,ale ještě něco. Něco s ní smíchané. A teď mi opravdu došlo,že to co cítím,je vlastně Siwona chuť úst.
„Proč se červenáš?“ zeptal se mě mimo. Já jsem,ale neměl ani možnost,odpověděť,protože moje touha natolik vzroustla a já jsem se vrhl po jeho ústech. Chtěl tu chuť cítit,jinak než jen díky lžičke,kterou si vkládal do úst. „Nějaký nedočkavý..“ řekl když mě od sebe odtahával. Trochu jsem zamručel pod tím,jak se mi od něj nechtělo. „Musíš počkat..ještě hlavní chod a potom je terpve dezert..“ řekl mile a zvedal se. Já jsem uchopil jeho ruku a stočil jsem na něj zrak.
„Siwon..“
„Ještě hlavní chod,potom dezert.“ zopakoval a odcházel,už s prázdnou miskou polévky. Kdo by řekl,že jsme ji snědl tak rychle.
Když podruhé zasedal k našemu stolu,přede mně mi dal talíř,který zdobil salát,mrkev a řepa, dodělávající vzled samotného talíře a upravého suši.
„Teď budeš jíst sám.“ řekl a mě to trochu zamrzelo. Siwon na chvíli odešel a já jsem vzal do ruky hůlky. Začal jsem tedy jíst a pořádně jsem si vychutnával nádhernou muziku,která se řinula vzduchem,až ke mně,kde v mé hlavě zanechávala klidný dojem.
Muzika utichla. Otevřel jsem zavřené oči a rozhlédl se kolem sebe. Najednou se světlo rozsvítilo,až mě oči náhle strašně zapalálili. Z rádia se začala ozávat nějaká hudbu a než jsem se nadál,už byl Siwon uprostřed místnosti.
„BWO?!!“ Vykřikl jsem a snažil se bez následků spolknout poslední sousto. Ale raději jsem ho vyplivnul do ubrousku vedle mě.
Siwon stál uprostřed místnosti a teď se podržte – na očích měl zbrusu nové sluneční brýle, na sobě bílou košili,samozřejmně rozepnutou. Na nohách potkolenky, a pod tou krásnou bílou košilí se mu rozpínalo bílé tílko s králíčky. A samozřejmně – jenom v trenkách. Z rádia se začala ozývat hudbu a on na ni začal jakoby tancovat a do ruky si vzal rychle metličky. Potom vypadal jako nějaký jazz-pop-rock zpěvák,který tancuje jak u tyče a přitom zpívá takovou veselou písničku.
Smíchem jsem se málem udusil,ale když ke mně Siwon dotančil a vzal mě za ruku,a začal tancovat jeho 'pohyby', vypadalo to dost zvláštně. Přijít jeho otec,říkal by si 'co to sakra je!!!'. Mít pitomého syna,se ale občas opravdu vyplácí.
„Chceš už dezert?“ zeptal se,když hudba utichla a on na mě upřel jeho čokoládové oči,které vykukovali zpod tmavých brýlích.
„Pokud se dezert,správě udělá,proč ne.“ Teď zase Siwon buchnul smíchy. Chtěl jsem,aby to znělo dvojsmyslně,ale na druhou stranu,jsem stejně zrudnul jako rak a nemohl jsem si odepřít,touhu někam se schovat a radši už nevylézt.
„Tak pojď.“ řek rovnou a já jsem ho jako pejsek následoval. Už jsme byli na pohovce,ale nějak mě najednou nepřitahovalo ho políbit. Siwon si toho nejspíše všiml „Něco se děje?“ zeptal se a já jsem jeho ukázal na to jak vypadá. „Tobě se to nelíbí?“
„Ale jo,ale nevím jestli moje srdce touží líbat se s králičím klukem,který má 'lůžové' podkolenky.“ poslední dvě slova,jsem řekl jako gayové v televizi a Siwon se pousmál.
„Taky to na sobě mít nesmusím.“
„To jo.“ Siwon se zvedl a já jsem pomalu čekal,že se půjde převléknout.
Chyba lávky.
Siwon si stoupl přede mně, z rádia se ozvala hudba a on začal od nohou sundavat si ty příšerně růžově zářicí podkolenky. To by bylo . Trenky si na sobě naštěstí nechal a sundal si bílou košili. Parkrát s ní něco udělal,jako,prostě... když se koukáte na filmy a oni tam dělají takovej jako 'striptýz', kterej vlastně striptýz není a je to strašně směšné. To samé dělal i Siwon.
Lapat po dechu,jsem začal až když si sundal tílko s králíčky (zajímá mě kde to vzal!) a odhalil tak svou rásně opálenou pokožku. Najednou jsem zapomněl na nějaký vtipný striptýz a mě oči zareagovaly na jeho zrůžovělé bradavky.
„Kam to koukáš?“ řekl a já jsem raděj upřel zrak do látky pohovky. Ano opravu,ta látka byla hezká, modrá.. dalo by se na ní dělat tooolik věcí – sakra! Na to myslet nesmím!
Siwon,ale nejspíše myslel na to na co já. Sedl si vedle mě. Lehl si, stáhával mě sebou a hlavu položil na měký polštář,který si už předpřipravil. Rukama jsem se opřel o jeho vypracovanou hruď a hlavu jsem vyvýšil do výšky jeho očí. Vyděl jsem jak zavřel oči a pomalu se ke mně shýbával. Když se naše rty setkali, zapomněl jsem vnímat čas a konečně jsem se plně oddal jeho rtům. Cítil jsem jak jeho jazyk projel přes mé rty, pomalu je poznával a začal na ně tlačit.
„mnh~” začal jsem,když jsem cítil jeho jazyk v mých útrobách. Pomalu a klidně mě líbal. Vzpomněl jsem jak všichni říkají,jaký je Siwon dravec,ale nejspíše si taky potrpí na romantiku. Jak jsme maličko líbali,začal mě rukou hladil po vlasech a já jsem se cítil jako malé dítě,které utěšuje. Maličko jsem pootevřel oči všiml jsem si,jak mě pozoruje.
Potom rukou jemně sjel na můj krk a opustil moje ústa. Rty mě políbil na tvář a pomalými a letmýi polibky mi směřoval směrem ke krku. Pomalu mi začal laskat kůži a já jsem se cítil tak povznesený. Kalhoty mi byli,jen z tohohle mazlení tak těsné,a to praktick nic nedělal. Líbal mě a mě se to tak líbilo,ale chtěl jsem ho také uspokojit,ale nevěděl jsem jak. Vůbec jsem neměl žádné zkušenosti, abych věděl co by mu mohlo udělat dobře. Když jsem rukama trochu pohnul,cítil jsem jak sebou škubl. Udělal jsem stejný pohyb a znovu trošičku nadskočil. Pak jsem se teprve uvědomil,že se rukama pohybuju na jeho bradavkách. Taková jemná a citlivá skulinka muže. A tak jsem pohyby opakoval,zatím co on mě líbal a občasně kousal na kůži. Došlo mi, jak si asi zítra učešu vlasy,aby nešlo vidět,co mi Siwon dělal.
(EunHyuk POV)
Je něco kolem jedenácté hodiny, i když jsem věděl jak je pozdě, stejně jsem se pořád procházel po Soulském parku. Njak se mi nechtělo vracet 'domů' a kam bych potom jinam šel. Aspoň ještě tři hodinky,potom možná 'provoz' v našem 'domě' trochu utichne.
Nohy mě,už začaly poměrně bolet a tak jsem vyhledal první lavičku v parku,kterou jsem našel. Nemusel jsem hledat dlouho a už jsem seděl na jední ze starších laviček.
Podíval jsem se vzhůru.
Nikdy jsem neviděl krásnější noc,než dnes. Hvězdy tak nádherně svítili, noc byla světlejší než kdy předtím a vzduchem se proháněl slabý větřík. Pročesával mi vlasy, zatímco já jsem zhluboka dýchal a nechával jsem do plic nasát ten krásný vzduch. Když jsem otevřel oči, ve svitu lampy,jsem si mohl lavičku pořádně prohlédnout. Měla oprýskánou barvu a intenzivně voněla stromovím,ale přesto mi to bylo příjemnější,než kdybych seděl na nové lavičce. Možná je to tím,že všechny staré věci mají v sobě osobité kouzlo,které nové neznají.
„Možná...“ zašeotal jsem tiše a vítr odnášel má slova dál,zatímco se vpíjel do dalších sladkých slov,které vyslovili lidé přede mnou. Seděl tam mladý pár. Dívce vlasy spadali do půli zad, černě se leskli na jejím fialovém tričku a doplňoval ji chichotavý smích. Vedle ní seděl chlapec, měl vlasy na ramena a na sobě měl volnější tričko. Já jsem musel trpět zimu a choulit si v bundě,ale oni se k sobě tiskli, ruce měli propletené a hřáli tělo druhého.
Píchlo mě u srdce. Nevím jestli mě přímo 'píchlo',ale zabolelo určitě. Když si vzpoměnu jak se na Siwona DongHae dívá,jak mu dělá vše co mu na očích vidí,jak mile se na něj směje,ačkoliv si ho Siwon vždy nevšímá, bolí mě vidět jak moc se snaží a Siwon.. Siwon ho za zády podvádí. Ten hajzl!
Zaslechl jsem zavrzání lavičky na které jsem seděl. Otočil jsem hlavu v půlkruhu a moje oči se úpdívala na muže,který si sedl vedle mě. Opět jsem otočil hlavu směrem k zamilovanému páru a nevšímal si jeho přítomnosti.
„Co tu děláš?“ zeptal se mě mužný hlas. Jenom jsem popotáhl a nahlas vzdychl.
„Něco se stalo?“
„Ne,jenom se ptám co tu děláš.“ Otočil jsem opět hlavu na muže vedle mě a tentokrát se naše oči splynuli „Dobrá...Tady to-“ podal mi papírek s číslem napsaném tužkou „-ti tam nechal nějaký chlapec. Na druhé straně je jeho jméno-“ otočil jsem papírek a ve svitu lampy jsem poznal písmena vyznačující jméno DongHae „-chce abys mu zavolal.“
„Dobrá.“
„Já musím jít-“ řekl ačkoliv věděl,že mě to nezajímá „Dneska jsou u nás kšefky docela dost dobré. Nerad si nechávám takové příležitosti uniknout jako někdo.“ Laškovně mě cvrkl do nosu a odcházel.
„Han Geng..“ zašeptal jsem jeho jméno a ještě jsem stačil zachytil jeho pohled při chůzi,když se na mě otočil „Děkuji.“ Jenom pokýval hlavou a já jsem se podíval na pár přede mnou.
V rukou jsem mačkal papírek a ze svých úzkých džín,jsem vytáhl můj mobil. Spíš tedy křáp, který se vydával za pouhou nabodobeniny mobilu. Zapl jsem ho a pár minut jsem musel čekat,než se pořádně 'načte'. Trochu jsem mžoural očima,protože jsem z nakřáplého displaye neviděl na to,jestli píšu správně číslice,které jsem dostal na papírku...Zmáčkl jsem zelené tlačítko (ok,už ne zelené) a přiložil si mobil k uchu.
„Haló?“ zašeptal rozespalí hlásek.
„DongHae?“
„EunHyuk-hyung!“ vykřikl najednou hlas plný elánu.
„To jsem já-“ řekl jsem trochu ironicky a zeptal jsem se na první větu,která mě napadla „Jak se máš?“
„Rozespale.“ To byla tupá věta! Ona je skoro půlnoc a já se ptám kluka po telefonu 'jak se máš?'
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“
„To je v pořádku-“ slyšel jsem jeho pronikavý smích a mnou celým projela husina „-když mi voláš tak asi něco chceš,že?“ vzbudím ho a on mluví tak mile.
„No.. nevím.. byl za mnou Ha-jeden kluk a ten mi dal tvoje telefoní číslo,že jsi ho tam nechal.“
„Oh, ano to je pravda. Chtěl jsem totiž s tebou někam jít, na zmrzlinu do cukrárny,nebo na kafe, a nebo jenom na procházku do parku.“ To poslední se mi opravdu zamlouvalo,ale když jsem slyšel jeho hlas,měl jsem chuť ho vidět už teď.
„Ty..DongHae..nechceš přijít?..no..na tu procházku.“
„Eunhyuk,ale...vždyť je půl jedné,já .. jsem ospalý a ..-“ zpod jeho hovoru,jsem slyšel nějaký hlas,jak na něj mluví. DongHae mi chtěl něco říct,ale najednou se zastavil a já jsem slyšel jenom píp-píp-píp
„Aish!“ zasyčel jsem a mobtrosku jsem schoval zpět do kapsy u kalhot. Papírek s DongHaeho mobilním číslem jsem přeložil a schoval do klopky v mé košili,která byla umístěna na levé straně hrudi-jako kdyby se dotýkal mého srdce.
„Nějak to na mě dolehá..“ řekl jsem a si a protáhl jsem se jak kočka s hlasitým zívnutím. Protřel jsem si oči a díval jsem se kolem sebe.
Moje oči se setkali s dívčinými a ona znervózněla. Pořád jsem se na ni díval,ačkoliv jsem nechtěl. Trochu se na mě usmála,ale já jsem se zvedl a otočil směrem k lavičce. Nevím co mě na ní tak zaujímalo,ale najednou jsem měl pocit,že mě opustila nálada a bezpečí,které jsem cítil celou tu dobu,co jsem na ní seděla povídal s DongHaem.
***
Je lepší probudit se s pocitem,že se s někým uvidíte a nebo se probudit s pocitem,že uvidíte někoho koho milujete? Ať je to jak chce,už se těším až se s DongHaem setkám,protože...vlastně ani nevím,proč se na setkání natolik těším,ale... OK, nebudu se nějak vyjadřovat,stejně mi to nejde.
před tím,než jsem došel do 'domu',mi DongHae poslal SMS-ku,kde stálo,kde se máme setkat. Po pravdě jsem do dnešk netušil,kde se to místo nachází.
Ale teď už to vím.
Máme se setkat na té oprýskané, staré lavičce,na které jsem seděl již včera. Možná to byl zrovna osud,že jsem na ni včera seděl.
„EunHyuk!!“ otočil jsem se a uviděl jsem DongHaeho jak za mnou letí s úsměvem na tváři. Musel jsem se usmát,když jsem viděl jeho veselou tvář,která se blížila. „EunHyuk-hyung!!“ vykřikl a skočil mi kolem krku.
Buch-Buch-Buch. Moje srdce bušilo strašnou rychlostí. V moment,kdy jsem DongHaemu oplatil jeho objetí,jsem měl pocit,že mi srdce vyskočí z hrudníku. Bylo to docela nepříjemné,ale zvláštně teplé.
„Jak se máš?“ zakroutil jsem hlavou,abych se opět vrátil do přítomnosti,kde se na mě DongHae díval, očima těkal sem a tam a slace se usmíval.
„Fajn. Ty?“
„Skvěle!“ řekl DongHae „Sedneme si, nebo se chceš procházet,nebo půjdeme do Zoo? No jo tam jsem tak dlouho nebyl a strašně bych se těšil! EunHyuk docela dost mi připomínáš l-“
„DongHae klid!“ vykřikl jsem. Začala mě bolet hlava z toho jak mě informoval takovou zásobou informací,které jsem vlastně ani nepotřeboval.

KONEC PRVNÍ KAPITOLY ^^
avatar
Verča Veselá
→Good Person ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  Markét za Sun May 09, 2010 5:26 pm

Veru to bylo naprosto úžasný^^ Kde bereš tolik nápadů? A je to tak dlouhé... Obdivuju Tě.... A k té povídce, Shiwon je pěknej hajzlík TT Doufám, že ho DongHae prokoukne a dá se dohromady s Hyukkiem ^^ :29:
avatar
Markét
→Sapphire pomocník ★★★☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  ...Lenny... za Mon May 10, 2010 6:10 pm

Verčo je to krásný Úsměv
A jsem moc ráda, že píšeš taky na SuJu Úsměv a máš u mě poklonu též za dýlku Úsměv
Akorát jsi tam párkrát něměla dokončený slovní spojení a hodněkrát vynechaný písmenka nebo přeházený ..ale to je spíš nepodstatný, protože to určitě píšeš moc rychle Úsměv
(jen jsem myslela, kdybys to např. chtěla ještě někam publikovat, tak abys věděla, co tam třeba opravit Úsměv )
Jinak nápad moc hezký a doufám, že to dopadne dobře Úsměv :29:
Jo a moc se mi tam líbilo, že mu musí vysvětlit lásku -látku hihi :Very Happy:
avatar
...Lenny...
→Shuper Girl ★★☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  Verča Veselá za Tue May 11, 2010 7:28 pm

Děkuju holky :29:
Ohledně toho,co psala Lenny - jo máš pravdu píšu rychle, chyby strašný,prostě ostuda :85: ale já jsem strašně líná *další moje vlastnost* to potom opravovat :083: .. Tak snad to nesešlo na kvalitě :045: .. ale u mě se to tak už musí brát winner *zase hyper xD*
avatar
Verča Veselá
→Good Person ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  9pitris za Mon Aug 22, 2011 5:05 am

tohle je tak hrozně krásné četlo se mi to skvěle škoda jen ře to nebylo etě delší Úsměv musíš rozhodně přidat další kaptolku prosííím píšeš úžasným stylem který já zbožnuju si moje oblíbená ff autorka co se ohledně povídek na suju týče Úsměv prosím prosím slib že dáš další díl
avatar
9pitris
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  Verča Veselá za Mon Aug 22, 2011 5:29 am

Ahoj ^_^, musím se přiznat že jsem na tuhle povídku úplně zapomněla. Ostuda co? Jsem ráda že se ti líbila,ale bohužel teď momentálně nemohu napsat pokračování,mám zraněnou ruku. Stačilo by pokračování do začátku září? Pokusila bych se to nějak sesmolit, možná ještě někde budu mít (na flashce) jak to pokračovalo ^_^ Ještě jednou díky že jsi mi to připomněla ^_^ a za hezký komentář ^_^ Páni, oblíbená autorka ff na suju? Tak to je pro mě velká pocta, vzhledem k tomu že na FF-Super Junior jsem nováček, moc děkuji ^_^

PS: Až po druhém přečtení jsem zjistila o koho jde :D Omlouvám se, ale já než si vždycky vzpomenu ^_^;;
avatar
Verča Veselá
→Good Person ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  9pitris za Mon Aug 22, 2011 8:46 am

já vím a v pohodě jen si tu ruku šetři musíš být na ní opatrná Úsměv
no dobře no tak si moje oblíbená ff autorka na suju a dbsk hlavně ae to mělo být tajemství XD
zase si na mně zapomněla? XD
avatar
9pitris
→Monster ☆☆☆☆☆


Návrat nahoru Goto down

Re: [NEDOKONČENÁ|☆] El Tango de EunHyuk

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru