[DOKONČENÁ]Alone...and naive~

Zlo zlem, vyplácí se...
Štěstí střídá zoufalství, lásku lhostejnost.
Sklonila jsem hlavu, aby nikdo neviděl, jak mi tečou slzy.
Jedna... Druhá kapka roztříštila se o podlahu.
Cink...Cink...
Přikládám svou ruku na sklo...a čekám.
Vrátíš se?
Čekám, že ji přiložíš z druhé strany... jak jsi to dělával.
Už neuděláš...
Chci ti říct... Ne. Chtěla bych umět ti říct, že už tě nepotřebuji.
Chci toho snad tolik?
Zavřu oči...jako bych si tě dokázala vysnít...
Možná dokážu...
Vážně?
Ruka mi sjede po vlhkém povrchu... Proč musím pořád brečet?
Říkával jsi... že mi pláč nesluší. Proč mi to neřekneš znovu?
Nejsi tu, abys mi ukázal světlo v tuhle chvíli...
Začíná bouřka a ty tu nejsi...
Víš, že se bojím...
Znovu... Proč mě tu necháváš?
Sakra...
Přitáhnu si kolena k bradě a doufám... Doufám, že se mi vrátíš...
Kolíbám se, abych se utišila. Jenže mi to stále víc připomíná tebe.
Dopředu...dozadu... Zase zpátky...
Přivinul sis mě k sobě... A...
Vrať se... Vrať se mi, rytíři, prosím, zpátky.
Neměla bych na to vzpomínat...
Přijdu si jako naivní, hloupá holka...
Popsal jsi mě dobře...
„Nikdy nevidíš nic než sebe...“ Máš pravdu...
Narcistická...
„Nevidíš ani to, že tě miluju.“ Vážně?
Egocentrická...
„Věříš, že tě chci opustit...“ Ano.
Hloupá...
„Miluju tě...“ Vím to.
Naivní...
„Vrať se ke mně...“ Víš, že to nejde...
Lítostivá...
„Nemůžu...“ Moje odpověď je jasná...
Prostě sama...
„Promiň, Hane...“

Já už prostě nemám sílu dál ti to komentovat Nepřipadá mi, že bys to nějak promýšlela.. přijde mi, že je to napsáno srdcem~