[DOKONČENÁ] Loneliness

FanFiction: Loneliness
By: TheKyas

Tuhle FF bych chtěla věnovat mojí kamarádce Markét, za to, že je tu pro nás… děkuju~

Poslední dobou mi přijdeš tak zvláštní… Stalo se snad něco? Provedla jsem něco já? Nevím…
Skoro už se mnou nemluvíš, nevšímáš si mě. Když se tě zeptám, kam jdeš, neodpovídáš. Jen zarytě mlčíš. Chtěla bych vědět, jaký je důvod toho všeho, abych to mohla napravit. Nechci o tebe přijít, to mi věř.
Milion slov vyřčených pro tebe padlo do ticha. Vím to, protože jsem to zkusila. Dokonce i milion slz uroněných pro tebe padlo do neznáma. Vím to, protože jsem brečela.
Zase někam odcházíš a na mou otázku, kam jdeš, jen ledabyle odpovíš, že do večera budeš zpátky. Musíš si prý něco zařídit. Nač všechny ty tajnosti? Mě to klidně můžeš říct, můžeš mi věřit.
Tiše sedím v prázdném bytě a čekám na tebe. Nevím jak dlouho, ale už se začíná stmívat. Všechno uvnitř bytu padne do tmy. Stále sedím sama a čekám na tebe. Protože v nás stále věřím. Ty snad ne?
Nevím, co se to s tebou, se mnou, s námi děje. Bez tebe pro mě nic nemá smysl, copak to nechápeš? Už nevím, co bych si bez tebe počala.
Slyším chrastit klíče v zámku. Konečně jsi doma. Zajímalo by mě, jak dlouho jsi byl vlastně pryč a jak dlouho jsem tam seděla a čekala na tebe.
Trochu se vyděsíš, když mě tam uvidíš sedět v obýváku. Ptáš se, jestli tam sedím celou dobu. Na souhlas jen kývnu.
Rychle se ke mně přiřítíš, posadíš se vedle mě a obejmeš mě. Už ani nevím, jak je to dlouho, cos mě naposledy takhle objal. Ukápne mi slza, ale jen jedna jediná. Ptáš se mě, co se děje, proč pláču. Neodpovídám, jen tě obejmu ještě pevněji.
„Chceš si mě vzít?“ vypadne z tebe najednou a jen se na tebe zděšeně podívám. Zašátráš v kapse a vytáhneš malou semišovou krabičku. Otevřeš ji a v ní je malý stříbrný prstýnek s jediným nablýskaným kamínkem. Ach Sungmine…
„Sháněl jsem ho celé týdny. Chtěl jsem, aby byl dokonalý,“ sklopíš hlavu.
Z očí se mi vyhrne příval slz. Tentokrát ale slz štěstí.
„Nelíbí se ti?“ zeptáš se s obavami.
„Je nádherný,“ hlesnu a padnu ti kolem krku. Když se trochu uklidním, políbím tě. Vím, že mě nikdy neopustíš.

Kyas KUMAWO ^^ Ten příběh je upe krásně dokonalej a je JENOM pro mě *nadšená* Přesně takovéhle mám občas pocity O.o Že se všechno zkazí a jde to do háje a pak to jako zázrakem dopadne dobře... prostě pohádka a ty já miluju ... Jsem beznadějnej romantik xDD Tkže abych to shrnula, je to dokonalé ♥___♥ Děkuji etě jednou, víš, že Tvoje fikce prostě miluju .. ♥