Přece jen jsem se zamiloval-RyeoSung

PŘECE JEN JSEM SE ZAMILOVAL

Uslyšel jsem ve dveřích zachrastit klíče a tak jsem položil na stůl talíře s večeří a zamířil do chodby. Ryeowook byl skoro celý den venku, a tak jsem byl rád, že konečně dorazil, protože tu už bez něj začínala být nuda. Ryeowook rozrazil dveře a vběhl dovnitř. Nevěděl jsem, co se stalo, ale Ryeowook měl zalité oči slzami. Zul si boty, ani se na mě nepodíval a běžel do svého pokoje. Šel jsem za ním. Ryeowook ležel na posteli a pořád brečel.
„Ryeowook, co se stalo?“ přisedl jsem si k němu na postel. On jenom zakroutil hlavou a schoulil se ke mně. Objal jsem ho a ještě jednou se zeptal na tu samou otázku.
„ona mě n-nechala“ a rozbrečel se ještě víc.
Tohle jsem nečekal, s Yonri spolu byli asi rok a půl. Ale zároveň mě to uklidnilo, že se nestalo nic vážnějšího.
„Ryeowook nebreč“ hladil jsem ho po vlasech „netrap se kvůli ní“
Cítil jsem, jak se mi jeho slzami promáčí tričko na hrudi. „a kvůli čemu se s tebou rozešla?“
„ona říkala že…že už mě prostě nemiluje. Prý se zamilovala do jinýho“
Povzdechl jsem si. Takhle brečet jsem ho snad ještě nikdy neviděl.
„Ryeowook, někdy se stává, že láska časem vyprchá. S tím nic dělat nemůžeš“ vzal jsem z nočního stolku kapesník a osušil mu oči. Sám bych asi takhle nevyváděl, kdyby mě moje Yeomin opustila. Miluju jí moc, ale mít z toho takový záchvaty breku? Ale Ryeowook byl holt dost citlivý.
„už na ni nemysli“
„ když ono to nejde. Byla pro mě všechno na světě, a teď…jsem to VŠECHNO ztratil“
„ a co já? Já jsem snad vzduch?“
Ryeowook se pousmál.
„samozřejmě že ne, ale víš, jak to myslím“
„hele, pojď se najíst nebo to vystydne“ zvedl jsem ho z postele.
„nemám nějak hlad“
„jen pojď a nekecej“ táhl jsem ho do kuchyně.

Po jídle zase Ryeowook zmizel ve svém pokoji a mě nezbývalo nic, než umýt nádobí po večeři. Chopil jsem se tedy houbičky a dal se do toho. Po chvíli jsem slyšel, jak jde Ryeowook do koupelny. Když vyšel, měl jsem nádobí hotové a tak jsem se šel taky vykoupat a pak, jelikož jsem neměl co dělat, šel jsem na kutě. Asi po půl hodině mi do pokoje vešel Ryeowook.
„co se děje?“ protřel jsem si oči.
„víš, já…nemůžu spát, tak jsem se chtěl zeptat, jestli bychom si třeba nezahráli karty, abych přišel na jiné myšlenky?“
Povzdechl jsem si.
„tak teda jo“ šel jsem do šuplíku ve stole a vyndal balíček karet, Ryeowook si za tím sedl na mou postel.
Hráli jsme asi 2 hodiny. Ryeowookovi se už zavíraly oči a v jednom kuse zíval.
„nechceš jít už spát? Jsi hodně ospalý“
Ryeowook zívl.
„nemohl bych dneska spát u tebe?“
„ jako že bysme oba spali v mojí posteli?“ ne že bysme se tam nevešli, ale připadalo mi, že mu z toho rozchodu začíná trochu hrabat.
„prosím“
Já chtěl, aby byl Ryeowook šťastný, a i když mi to přišlo docela bláznivý, souhlasil jsem. Ryeowook se usmál a zachumlal se mi do peřiny. Já zhasl, lehl si vedle něj a přikryl se druhou polovinou deky. Oba jsme usnuli.

Když jsem se ráno probudil, první, co jsem spatřil, byly Ryeowookovo vlasy. Ležel jsem za ním a pevně si ho k sobě tisknul. Prudce jsem se posadil a podíval se na něj. Spokojeně oddychoval. Bylo dobře, že se neprobudil. Nechtěl jsem, aby si třeba myslel, že jsem takhle spal schválně.
Převlíkl jsem se a šel udělat snídani. Zavolal jsem Ryeowooka a ten přišel ke stolu.
„ tak jak ses vyspal?“ zeptal jsem se, když jsem mu podával talíř.
„fakt skvěle“
„to jsem rád“
„co budeš dneska dělat?“
„asi půjdu ven“
„s kým?“
„ s Yeomin“
„aha“ řekl zklamaně a sklonil hlavu. Nejspíš zalitoval, že o svojí lásku přišel.
„tak ať vám to vydrží“ nuceně se usmál a začal jíst. Já se zmohl na pouhé díky, bylo mi ho tak moc líto.

Po snídani jsem se šel převléct z tepláků do něčeho slušnějšího, hodil na sebe mikinu a zamířil ke dveřím.
„Ryeowook, umyj nádobí“ houkl jsem na něj z chodby.
„můžu až po obědě?“
„to je jedno kdy, hlavně, že to uděláš“
Ryeowook si stoupl do chodby a koukal, jak se obouvám.
„tak teda ahoj“ řekl nakonec.
„ ahoj“ vzal jsem z věšáčku klíče a otevřel dveře. Ještě jsem se na něj otočil.
„ nebuď smutný. Třeba si najdeš někoho jinýho a vydrží vám to ještě dýl“ dodal jsem při pohledu na jeho utrápený obličej.
„snad máš pravdu“
Pustil jsem kliku dveří a lehce ho objal. Ryeowook mi ale objetí opětoval mnohem silněji.
„Ryeowook, já nejsem Yonri, abys mě tak pevně objímal“
Ryeowook mě hned pustil.
„jo, já vím…promiň“
Chvíli jsem ho pozoroval. Zdál se mi nějaký divný. Ale teď jsem to musel pochopit a snažit se, aby byl šťastný.
„tak ahoj“ a odešel jsem

Když jsem přišel, Ryeowook už seděl u stolu a obědval.
„ty na mě nečekáš?“
„Teď jsem si to nandal. Viděl jsem tě z okna.“
„aha“
Vzal jsem si oběd a sedl si naproti němu.
„cos dělal celou dobu?“zeptal jsem se s plnou pusou
„koukal na televizi a vařil“
„a opravdu se ti to povedlo…je to moc dobrý“
„díky“usmál se
„koukej, co jsem koupil“ vytáhl jsem z kapsy 2 řetízky „ ten dám Yeomin a tenhle budu mít já“
„proč zrovna zámek a klíč?“ zeptal se, když si řetízky prohlížel důkladněji.
„protože patří k sobě. Jak odemkneš zámek, když nemáš klíč?“
Ryeowook mi je podal zpátky a začal jíst.
„ty jdeš odpoledne zase s Yeomin?“
„nejdu…prý nebude mít čas“
„aha …a nešli bysme někam spolu?“
„no můžem. Ale až uděláš to nádobí“ušklíbl jsem se.
Ryeowook si povzdechl.
„Tak já ti teda pomůžu“dodal jsem.
„Tak jo“zeširoka se usmál.

„tak kam teda půjdem?“zeptal jsem se, když jsem utíral pár posledních talířů.
„je tady ve městě pouť“
„pouť?“ Nejdřív mi to připadalo jako blbost, ale pak jsem si řekl, že i tam by se dala zažít nějaká zábava.
„tak teda na pouť no“ vzali jsme si peníze a vyrazili.

Když jsem se tam rozhlédl, myslel jsem, že omdlím. Sice tam bylo moc krásných atrakcí, ale že tam bude tolik lidí, s tim sem nepočítal.
„Ryeowook je tu moc lidí, nepůjdeme raději někam jinam?“
„né…mě se tady líbí. Pojď se mnou na Ruský kolo.“vzal mě za ruku a táhl tam. Povzdechl jsem si. Proč musí vybrat to největší co tady je?! Vždyť ví, že nemám rád výšky.
„ Ryeowook, prosím tě, nehoupej s tou kabinkou“ okřikl jsem ho, když jsme byli úplně nahoře. Cítil jsem, jak se mi začíná točit hlava. Ryeowook přestal. Liboval si, jaký je to krásný výhled, zatímco já se snažil nekoukat kolem sebe a raději jsem se zaměřil na dno kabinky.
Když jsme vystoupili, zamotala se mi hlava natolik, že jsem se musel chytit Ryeowooka.
„ tobě není dobře?“
„ točí se mi hlava“
„ tak si pojď na chvíli sednout“
Sedl jsem si na lavičku a Ryeowook mi zatím šel po pití.
„díky“
„není za co“ podával mi láhev minerálky.
„a kam půjdem pak?“
„ Ryeowook, mě není dobře, co kdybysme šli raději domů?“
„ tak pojď se mnou aspoň do strašidelnýho zámku“ zaprosil
„ to se ani nehýbe, ani nijak netočí. Z toho ti špatně nebude“
„ fajn, ale bude to to poslední a pak půjdem domů“
„ tak jo“ a vyskočil z lavičky
„ jako už teď jdeme?“
„jo“
„ Ryeowook, já tě snad zabiju“ neochotně jsem se zvedl.

Ve strašidelným zámku bylo všechno tak nudný do tý doby, než něco vyletělo přímo u Ryeowooka. Já se tak lekl, až ve mně hrklo. Ryeowooka to vyděsilo ještě víc, protože se mi zavěsil na krk. I když jsem z toho leknutí měl málem v kalhotách, musel jsem se mu smát.
„ hej nesměj se“
„ když to prostě nejde“
„ no tak jsem se lekl“
„ to chápu, ale už bys mě mohl taky pustit“
„ a co když na mě zase něco vybafne?“
„neboj, ono tě to nesežere“ a zase jsem se smál.
On mě pustil a zadíval se někam jinam.
„ Ryeowook, nebuď uražený“
Ryeowook mlčel.
„ no tak, nechovej se takhle a pojď“ vzal jsem ho za ruku a táhl kupředu. Celou cestu se mě nepustil, a tak jsem byl rád, když jsme došli na konec.
„ Ryeowook, ale teď už jdem opravdu domů“
„ jo jdem“
„ to jsem rád“
„ jak to? Tobě se tu nelíbilo?“
„ ale jo, bylo to tady hezký ale…“
„ byl bys radši s Yeomin viď?“ skočil mi do řeči
„ ne…teda jako taky, ale prostě mi jen není dobře“
„ tak to mě mrzí. Myslel jsem, že si tu užijeme víc“
„ tak příště“
„hm“ nasedl do auta
„Yesung“ podíval se na mě, proč tam pořád stojím.
„Yesung co je?“ vystoupil zase ven
Já nic neřekl, jenom jsem zíral před sebe. Ryeowook se podíval tím směrem.
„počkej Yesung…to je přece Yeomin ne?“
Jenom jsem kývl a neuhnul z ní pohledem ani na vteřinku. Už vím, proč říkala, že nemá dneska čas, vyšla si na pouť s nějakým jiným klukem.
„Yesung, pojď radši domů a nedívej se na ně“
Jenže to nešlo.
„třeba …třeba je to jenom kamarád“ snažil se mě Ryeowook uklidnit. Jenže jak se teď na něj vrhla a tak vášnivě ho políbila, vypovídalo o tom, že kamarád to rozhodně není.
„Yesung opravdu půjdem radši domů“
Já najednou cítil, jak mi z oka stéká malá slza. Ale to bylo taky všechno. Věděl jsem, že bych nebrečel jako Ryeowook. Ten ke mně přišel a setřel mi ji. Otevřel mi dveře a já vlezl do auta. Ryeowook si sedl za volant.
„třeba vás chtěla mít oba, když ti to neřekla. Vsadím se, že on o tom taky neví, že má Yeomin kluka“
„ měla kluka“
„no tak měla no. Každopádně, teď jsme na tom stejně“
„proč to vůbec udělala?“
„se jí zeptej“
„ ani náhodou. Ale zavolám jí, jestli zítra půjde ven. A když zase nebude mít čas, řeknu, že jsem jí viděl s jiným“ a vytočil jsem její číslo.
„Yeomin, půjdeš se mnou zítra ven?“
„ehm…promiň, nemám zítra čas. Musím zařídit spoustu věcí víš“
„jakých? Musíš jít třeba na pouť co?“
„na pouť? Nerozumím ti“
„a ještě ke všemu s nějakým klukem!“
„a jak v-víš…že jsem byla na pouti?“
„stál jsem od tebe pár metrů“
„Yesung promiň já…“
„neomlouvej se, je to zbytečný“
„tím mi chceš říct, že je konec?“
„jo“ a zavěsil sem.
„jak mi to mohla udělat?“ zeptal jsem se Ryeowooka, jakoby to snad on věděl.
„to nevim…už je ti aspoň líp? Myslím, jestli tě pořád bolí hlava“
„už je to lepší“
„aspoň že tak“

Když jsme dojeli domů, šel jsem rovnou pod sprchu a Ryeowook si zapnul televizi.
„co budem ještě dneska dělat? Je teprve 5 hodin“ zeptal se mě, když jsem se vrátil z koupelny.
„já asi nic. Nemám na nic náladu, asi půjdu spát“
„teď? A co se nejdřív najíst?“
„nemám hlad“
„tak jak myslíš“a odešel do kuchyně vařit večeři aspoň sobě.
„tak dobrou“ houkl ještě na mě.
„dobrou“ odešel jsem do svého pokoje a zalezl pod peřinu. Jenže pořád jsem se nemohl zbavit myšlenek na Yeomin. Nakonec jsem zabral, ale zdál se mi divný sen.

Byl jsem na pouti a okolo mě byla spousta lidí.
„Yesung“ otočil jsem se za hlasem. Přímo za mnou stála Yeomin a držela se za ruku s jiným klukem.
„co…co se děje? Kdo to je?“ zeptal jsem se zmateně.
„ON? To je přece můj kluk“
„ale jak to?“
Yeomin jenom pokrčila rameny. Sklopil jsem hlavu a zamumlal, že jí nevěřím.
„Yesung, podívej se“ koukl jsem se na ní. Ona se usmála na toho kluka a políbila ho.
„né“ zařval jsem a začal utíkat. Doběhl jsem do strašidelného zámku a až tam jsem se zastavil. Předklonil jsem se a těžce oddechoval.
„Yesung“
„co je?“ napřímil jsem se, ale nikoho neviděl.
„to jsem přece já“ otočil jsem se a uviděl Ryeowooka.
„co chceš?“
„co chci?“ zašeptal a začal se ke mně přibližovat.
„c-co děláš?“
„co bys řek?“
„nepřibližuj se!“ ale bylo pozdě. Ryeowook mě přitlačil na stěnu a něžně mě začal líbat.

Prudce jsem se posadil. Trochu se mi zrychlil dech, jakoby mě políbil doopravdy.
Slyšel jsem zlehka zavřít dveře. Podíval jsem se na ně, ale už jsem viděl jen pohyb stisknuté kliky. Promnul jsem si oči. Teď jsem nevěděl, jestli se mi to jenom nezdálo. Podíval jsem se na hodinky. Bylo půl jedenáctý. Zívl jsem, lehl si a za chvíli opět usnul.

Ráno, když jsem se probudil, šel jsem do obýváku. Na gauči ležel Ryeowook, spal. Vzal jsem deku, kterou měl někde až pod nohama a přikryl ho. Šel jsem do kuchyně a udělal snídani. Vzal jsem ji do obýváku a postavil na stůl před Ryeowooka. Ten otevřel oči. Vzbudil se totiž, jak talíř bouchl o desku stolu. Posadil se a udělal mi tak místo na gauči.
„proč si spal tady?“
„já tu nespal“ zívl „asi od 5 nemůžu spát, tak jsem si zapnul televizi.
„aha, tak jez“
„díky“ vzal si snídani.
„co to je?“ zeptal jsem se, když jsem uslyšel podivný zvuk vycházející odněkud od Ryeowooka.
„to je můj mobil“ položil talíř a začal se prohrabovat dekou. Nakonec ho vytáhl z pod polštáře.
„kdo volá?“ zeptal jsem se
„Teukie“
„Teukie? To se divím“
Teukie byl náš kámoš, se kterým jsme se oba znali skoro celý život. Naposledy s námi byl o Vánoce, ale to už je taky půl roku. Od té doby se neozval.
„dobře, tak já se zeptám a ještě se ti ozvu. Tak zatím ahoj.“
„co chtěl?“
„měl teď jet s někým na dovolenou na Hawaii a kvůli něčemu to chtěli zrušit, ale už to prý nejde.“
„a co my s tím?“
„nabídl nám, že bysme jeli místo nich.“
„a ty bys chtěl?“
„jo chtěl“
„a kdy se jede?“
„no právě, že už zítra“
„zítra? To si nestihneme ani zabalit“
„ale i jo“
„jak myslíš“
„zavolám mu a on nám přiveze letenky a tak“
Za chvíli byl Teukie tady. Když vylezl z auta, oba nás objal.
„moc vám děkuju, že jedete. Už jsem fakt nevěděl, koho se mám zeptat“
„nemáš zač, my pojedeme rádi viď?“
Přikývl jsem.
„tak já teda zase pojedu, tak ahoj“ nastoupil do auta.
Ještě jsme mu zamávali a šli domů balit.


Ráno jsme trochu zaspali, takže jsme měli docela napilno. Byl jsem rád, když jsme konečně seděli v letadle. Vzal jsem si časopis a začetl se v něm. Ryeowook si hrál chvíli s mobilem a pak mu klesla hlava na moje rameno. Za chvíli jsem usnul taky, protože jsem toho moc nenaspal.

Bylo asi půl druhé, když jsme z letadla vystoupili a zamířili do hotelu.
„je tu krásně“ flákl jsem sebou na postel.
Ryeowook si lehl vedle mě.
„to je. Jdeme na pláž?“
„až si vybalíme“
„jé“ zase si naštvaně lehl, zatímco já vstal.
„dělej, vyskoč“
„ne“
„dělej“
„tak mě zvedni“
Vzal jsem ho za ruku a chtěl ho zvednout. Jenže on mě stáhl na postel a sedl si na mě.
„Ryeowook, co děláš?“
„vybalovat místo pláže? To víš, že jo“ vstal ze mě a vyběhl na chodbu.
„kam běžíš?“ vykoukl jsem ze dveří. Ryeowook se zastavil.
„pojď se nejdřív nějak bavit“
„a to má bejt jako nějaká zábava? Lítat po chodbě?“
„až mě chytíš, tak půjdem vybalovat“
„Ryeowook, já tě fakt jednou zabiju. Někdy se chováš jako…“
„jako co?“ zavolal a běžel dál.
„jak malý dítě“ rozběhl jsem se za ním.
„Ryeowook, už stůj. Nemůžeme se tu takhle prohánět po hotelu“
Ryeowook zaběhl za roh.
„Ryeowook slyšíš? Ryeowook? Ryeowook kde jsi? Sakra Ryeowook“
„co je?“otočil jsem se a aby mi už neutekl, chytil jsem ho za zápěstí a táhl ho za sebou.
„tak jdem na to“
„ale Yesung“
„žádný odmlouvání“
„řekni mi jediný důvod, proč bych tě měl poslouchat“
„ jsem starší“ ušklíbl jsem se.
Ryeowook ještě zamumlal, že to není důvod a pustili jsme se do toho.

Hodil jsem po Ryeowookovi jeho plavky.
„tak můžem jít“
„no konečně“
Vzal jsem ještě deku, ručníky a počkal, než se Ryeowook převlíkne.

Jen co jsme se dostali na pláž, Ryeowook běžel do vody.
„Yesung, tak dělej né“
„pojď se nejdřív namazat opalovákem“
„proč ty pořád zdržuješ? Já už se tak těším do vody“
„nemel furt a pojď“
„ty se naotravuješ. Namažeš mi aspoň záda?“
„a pak kdo se tady naotravuje viď?“
„já ti je taky namažu“
„to beru…lehni si“
Když jsem mu je namazal, lehl jsem si na deku já.
„ááá“
„co je?“
„je to strašně studený“
„zvykej si“ začal krém rozmazávat.
„ můžeš mi říct, proč si na mě sedáš?“zeptal jsem se, když se mi obkročmo uvelebil na zadku.
„maže se mi to takhle líp“
„hm…ale vypadá to divně“
„prosím tě“
Ryeowook si to zřejmě hezky užíval. Asi až moc, protože jsem začal cítit, že se mi dole něco děje. Nevěděl jsem proč. Vždyť na mě jenom seděl. Snad mě Ryeowook…nevzrušuje? Snažil jsem se sám sebe přesvědčovat, že to tak není. Ale on chtěl pořád víc a víc nahoru.
„Ryeowook, slez ze mě“
„proč?“
„neptej se a slez“ vstal a stoupl si nade mě.
„tak už pojď do moře“
„jdi napřed, já za tebou hned přijdu“ divně se na mě podíval, ale odešel.
Ještě jsem tam chvíli seděl a čekal, než se vrátí do původní polohy. Ryeowook mezitím odplaval pár metrů od břehu a teď se vracel nazpátek. Šel jsem pomalu za ním.
Jakmile jsem došel k němu, začal na mě cákat.
„přestaň“
„nepřestanu“ začal jsem na něj stříkat vodu taky.
„Ryeowook, už toho fakt nech“ řekl jsem se smíchem, skočil na něj a snažil se ho potopit.
Konečně jsem ho dostal pod hladinu. Sice se snažil dostat ven, ale já ho tam držel pevně. Nakonec se mu podařilo vyplavat, ale s nehorázným záchvatem smíchu.
„co je?“
Ryeowook vytáhl z vody ruku, na které byly moje plavky.
„jak si to udělal?“ vůbec jsem si nevšiml, že na sobě nic nemám.
„neměl si mě tam držet tak dlouho, ale šlo to lehce“ ušklíbl se.
„ty jsi ale“ oblékl jsem si plavky.
„co jsem?“ skočil na mě.
„nevím“ Ryeowook se zasmál.
„Ryeowook, jdu zase na chvíli ven“ zamířil jsem ke břehu.
„jdu taky. Plavat sám mě nebaví“ rozběhl se za mnou.
Lehli jsme si na deku a oba usnuli. Když jsem se probudil, bylo asi třičtvrtě na dvanáct.
„Ryeowook vstávej, půjdem se někam najíst“
„co?“ posadil se a zívl.
„ no že je čas na oběd, tak jdeme do nějaké restaurace.“
Po obědě jsem se šli pojít po městě, na nákupy a tak. Za ten den jsem se cítil docela utahaně.

Otevřel jsem oči a podíval se na Ryeowookovu postel. Ryeowook ještě spal. Není možné, jak rychle ta dovolená utekla. Tohle bude poslední den, co tady strávíme. Mrknul jsem se na hodinky a vyvalil oči. Bude jedenáct? To jsme dneska spali dost dlouho. To si můžem rovnou zajít na oběd. Převlíkl jsem se a vzbudil Ryeowooka.
„ vstávej, je skoro čtvrt na dvanáct. Půjdem se někam naobědvat“
„už zase?“
„Jak zase?“
„no zase do restaurace“ vyhrabal se neochotně z postele.
„a kam bys jako chtěl?“
„mam nápad“ zívl a zmizel v koupelně.
Když přišel, byl už oblečený, a zamířil k jeho cestovní tašce.
„tak jakej nápad?“
„uděláme si piknik“ vytáhl z tašky suroviny na kimchi a zamířil s tim do kuchyně.
„a jako kde si ho uděláme?“
Ryeowook měl v momentě uvařeno.
„uvidíš“ vzal batoh, deku a vyrazil. Já ho následoval.


„kam s tim teda jdem?“ zeptal jsem se, když už mě plážový písek nepříjemně pálil do nohou.
„někam dál od pláže“
„ a to kam?“
„uvidíš, pojď za mnou“
Šli jsme dál a dál od pláže, až jsme došli na místo, kde byly jenom stromy.
„Ryeowook, já s tebou nikam do pralesa nepůjdu“
„proč? Jen pojď“
„Ryeowook, široko daleko není jediná budova, žádní lidé, pláž je od nás pořádný kus, co když se nám něco stane?“
„a co by se nám mělo stát?“ já už raději mlčel a následoval ho.
„Ryeowook, aspoň nechoď tak daleko, co když se ztratíme“ nedalo mi to.
„ty se furt něčeho bojíš“
„tak se ale podívej na nebe, začíná se nějak zatahovat, víš, že jsou tady často prudký bouřky“ Ryeowook na mě hodil takový pohled, že jsem už radši nic neříkal.
Ryeowook se zastavil a rozprostřel na zem deku. Sedli jsme si a vybalili kimchi.
„Ryeowook, ty máš někdy střelený nápady“
„nelíbí se ti tu snad?“
„ale jo, líbí, ale raději bych dal přednost obědu ve městě a ne v téhle pustině“
„pustině? Vždyť je to nádhera. Poslouchej ty ptáky, koukni na ty motýly“
„ááá“
„co je?“
„lezl po mě nějaký brouk“
„tady jsi v přírodě“
Dojedli jsme a lehli si na deku.
„Yesung, jak daleko jsme asi od pláže?“
„tipoval bych tak dva kilometry“
Ryeowook se usmál.
„jsem rád, že tu jsme“
„zato já jsem nadšený“
„no tak Yesung, přestaň s tim“
Posadil jsem se. Ryeowook taky.
„né promiň, líbí se mi tu. Pojď sem“ zasmál jsem se a přitáhl si ho k sobě, když jsem viděl jeho smutný výraz. Najednou mi něco káplo za krk.
„Ryeowook, začíná pršet, měli bychom jít“
„vždyť neprší“
„káplo mi na krk“
Ryeowook se mi tam koukl a začal se strašně smát.
„to nebyl déšť“
„tak co teda?“ Ryeowook se smál čím dál víc.
„nejspíš nějaký pták“
„sakra“
„počkej, utřu ti to“vytáhl z batohu kapesník a ten hnus setřel.
„vidíš, v restauraci by se to nestalo“ Ryeowook se zase rozesmál.
„hej ale už se mi nesměj. Co kdyby se to stalo tobě“
„tak by ses mi smál taky“
„to máš asi pravdu“
Uklidili jsme nádobí od kimchi do batohu a já se chystal zase si lehnout.
„Ryeowook, ale teď už opravdu prší“ řekl jsem při pohledu na svou ruku, kde se právě objevila už asi pátá kapka.
„tak radši jdem“ rozhlédl se klem sebe.
Kapek padalo čím dál víc. Složil jsem tedy deku, Ryeowook si vzal na záda batoh a vyrazili jsme směrem k pláži. Ušli jsme sotva pár kroků a zvedl se prudký vítr. Strašně se rozpršelo a obrovské kapky nám bily do tváří. I teplota vzduchu znatelně klesla.
„já ti říkal, ať nechodíme tak daleko, že se zatahuje. Jenže ty mě vůbec neposloucháš“ řekl jsem dost nahlas, aby mě přes burácející vichr slyšel.
„copak jsem to mohl tušit?“
Nebe zkřížilo několik blesků a hned na to jsme uslyšeli dunivé hřmění.
„Ryeowook, takhle nikam nedojdeme, musíme se někam schovat“
„ale kam?“
„tak pojď sem“ kousek od nás stála nějaká skála, která v sobě měla takový výklenek, pod kterým se dalo schovat. Vzal jsem Ryeowooka za ruku a vydal se s ním k té skále. Vběhli jsme na suché místo a Ryeowook si sundal ze zad batoh. Byli jsme promočení skrz na skrz a třásla námi hrozná zima.
„nevěděl jsem, že se může najednou takhle ochladit“ drkotal zuby.
Jenže teď se vítr stočil naším směrem. Přitiskli jsme se těsně ke skále, ale stejně jsme se dešti a větru nevyhnuli.
„Yesung, někam to vede“ koukl jsem se, kam ukazoval. Opravdu tam byl nějaký otvor vedoucí do skály. Neváhal jsem a vtáhl Ryeowooka dovnitř. Byla tam úplná tma a ještě větší zima, než venku.
„Ryeowook, nic nevidím“
„počkej, najdu sirky. Tady u skály jsem viděl pár klacků, které ještě nenamokly“
Šel jsem tedy pro ně. Ryeowook je pak za svitu sirky naskládal na sebe. Za nedlouho se prostorem rozprostřelo světlo. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byla to jeskyně asi dva krát dva metry. Svlékl jsem si tričko a rozprostřel deku. Sedl jsem si na ní a opřel se o studený skalní kámen. Ryeowook si lehl a položil mi hlavu do klína.
„pořád zima viď?“ podíval se na husí kůži na mých nohách.
„to je, ale měl by sis sundat to mokrý tričko nebo nastydneš“
Sundal si ho a zase si lehl. Z venku bylo slyšet šumění větru, kapky pleskající o skálu a občasné hromy. Teď mě napadaly myšlenky typu, jak dlouho ta bouřka asi potrvá, jak se odsud dostaneme a jestli vůbec stihneme letadlo. Ryeowook mi zamával před očima, takže jsem zase začal vnímat. Podíval jsem se na něj dolů.
„nad čím přemýšlíš? Zeptal se
„kdy ta bouřka asi přestane“
„to bude nejspíš za dlouho, něčím bysme si mohli zkrátit čas“
„ale čím?“
Ryeowook se posadil a přisunul se naproti mně. Než jsem se stačil zeptat, co chce dělat, jemně mě políbil. Podíval se na mě. Já nebyl schopný cokoliv říct. Jenom jsem na něj zíral. Ryeowook neztrácel čas a začal mě líbat. Teď už jsem se trochu vzpamatoval a odstrčil ho od sebe.
„c-co ti je? Proč to děláš?“
Ryeowook mi na ústa přitiskl svůj ukazováček a rty mi přejel po holé kůži na krku.
„Ryeowook nech toho“
Ale on dělal, že neslyší a sjel k mým bradavkám. Já to ale nechtěl a snažil jsem se ho odtáhnout. Jenže Ryeowook mě stlačil na deku a jazykem si začal hrát s mými bradavkami. Já se zadíval do plápolajícího ohně. Sice to bylo moc příjemné, ale věděl jsem, že nechci, aby to dělal. Chtěl jsem zase říct, ať přestane, ale Ryeowook se během mého nevnímání reality dostal až k podbřišku. Stáhl mi kraťasy i spodní prádlo a zadíval se na mě.
„Ryeowook nedělej to, já nechci“ ale on mě neposlouchal a jeho jazyk spočinul na vršku mého penisu. Jen tak ho olízl. Nevěděl jsem, co mám dělat. Ten pocit se nedal ani popsat slovy. Sice jsem chtěl, aby toho nechal, ale na druhou stranu jsem si přál, aby to udělal znova. Než jsem se stačil rozhodnout, co je silnější, udělal to Ryeowook zase. A zase. Zmocnil se ho, jako sladkého lízátka. Nutilo mě to vzdychat.
„Ryeowook, řekni- řekni mi jediný d-důvod, proč tohle děláš. A neříkej, že jenom z dlouhý chv-chvíle“ snažil jsem se mluvit plynule, ale nešlo to dvakrát nejlíp. Ryeowook se od svého “ lízátka “ odpoutal.
„Yesung, já se zamiloval“
„t-to jako do mě?“ trochu jsem se zakoktal. Ryeowook kývl.
„Ryeowook nemůžeš…to prostě nejde“
„proč?“ ani nečekal na odpověď a přisál se mi na rty.
Teprve až teď jsem zjistil, když se jeho penis nějak dotkl toho mého, že je taky nahý. Ani jsem nepostřehl, kdy se svlékl. Odtáhl jsem ho od sebe.
„Ryeowook, nechceš snad…?“
„chci“ zašeptal, zase mě líbal a při tom mi dal nohy víc od sebe.
„Ryeowook to nemůžeme“
„a proč bysme nemohli?“ začal do mě jemně pronikat
„ale Ryeowook…“ víc jsem říct nemohl. Jako by mi můj mozek nedával pokyny k mluvení, ale soustředil se jen na Ryeowooka. Ještě jsem s nikým nespal, ale nikdy by mě nenapadlo, že i s klukem to není zas tak špatný. Ba co víc, začínalo se mi to líbit.
„Ryeowook víc“ zasunul ho do mě hlouběji. Zasténal jsem. Ryeowookovi se zrychloval dech.
„Ryeowook, tys už někdy…?“ vydal jsem ze sebe mezi vzrušenými steny.
„ještě nikdy“ vydechl. Teď ho do mě zase přirazil a já vyvrcholil. Ryeowook ho opatrně vysunul a lehl si vedle mě. Ani nevím, co mě to popadlo. Přitiskl jsem se k němu a začal ho divoce líbat. Lehl jsem si na něj a byl jsem připraven do něj vstoupit. Dělal jsem mu to samé, co on mě a věděl jsem, jak mu je, jaký krásný pocit prožívá. Ryeowook vzdychal pořád víc a víc nahlas. Po chvíli jsem ucítil jeho semeno na svém břiše. Začal jsem ho zase líbat a můj penis opustil jeho tělo. Ryeowook naposledy zavzdychal. Lehl jsem si a deku a zavřel oči. Jenže teď se mě začaly zmocňovat pochybnosti. Proč jsem to vůbec udělal? Ryeowook říkal, že mě miluje. Jenže to já k němu necítil. Bude chtít po tom všem nějaký vztah a to já nechci. Věděl jsem, že mu tím ublížím, ale jinak to prostě nešlo.
„nad čím přemýšlíš?“ vytrhl mě z myšlenek. Chvíli jsem mlčel a připravoval si v hlavě ta správná slova.
„Ryeowook šlo by…šlo by dělat, že se tohle nestalo?“
Ryeowook se prudce posadil.
„cože? Jak jako že se nic nestalo?“ byl celý zmatený.
Já vstal a stoupl ke stěně skály. Dělal jsem, že mě tam něco zaujalo, jan abych se na něj nemusel dívat.
„víš, já jsem asi udělal chybu“ i když jsem stál k němu zády, věděl jsem, že mě bedlivě pozoruje.
„ty neříkáš pravdu viď?“ snažil se mi to vyvrátit.
Koukl jsem se na něj. Jeho oči byly díky slzám, objevujícím se nad spodním víčkem, průzračné a tak smutné.
„já myslel že…že teď budeme…“ odmlčel se a setřel si slzu, která si našla cestu po tváři.
„že teď budeme něco víc, než jen přátelé?“ dopověděl jsem za něj „Ryeowook, mrzí mě to“ otočil jsem se zase k němu zády. Čekal jsem, že na mě začne křičet nebo tak, ale nestalo se nic. Bylo ticho. Otočil jsem se. Ryeowook seděl nehybně a hleděl do oranžových plamenů. Nechoval se tak, jako když ho opustila Yonri. Teď nechával svoje slzy tiše kanout k zemi. Vypadalo to ještě hůř, než kdyby dostal záchvat breku. Nevydržel jsem se na něj takhle dívat. Klekl jsem si k němu a schoulil si ho do náruče.
„Ryeowook, odpust mi to“ Ryeowook popotáhl.
„a proč…bysme ne-nemohly být sp-spolu?“ vzlykal.
„protože nechci. Necítím k tobě to, co ty ke mně“
„tak proč ses se mnou miloval?“
„Ryeowook, já nechtěl. Ale pak jsem prostě podlehl té vášni. Jenže to jsem cítil jen chvíli." Ryeowook se na mě podíval uslzenýma očima. Vpíjel se do těch mých a pomalu se ke mně natahoval. Věděl jsem, že si mě tím polibkem, který mi chtěl dát, snaží získat. Jenomže já nechtěl. Odtáhl jsem se od něj a vstal.
„Ryeowook, už tohle nezkoušej. Je to zbytečný. Já…chci na to zapomenout.“ I když jsem úplně zapomenout nechtěl. Koneckonců to bylo moje první milování. Jenže jsem nevěděl, jak mu jinak říct, že jsou jeho pokusy marné. Ryeowook přešel ke vchodu do jeskyně a chvíli koukal ven.
„přestává pršet“ řekl až moc strojeně.
„tak půjdem“
Tohle bylo všechno, co jsme si řekli. Mlčky jsme složili deku, vzali batoh a vydali se k hotelu. Celou cestu nikdo z nás nepromluvil jediné slovo. Jen Ryeowookovi se párkrát na tváři objevily slzy.

Když jsme došli na pokoj, byly 4 hodiny. Za hodinu nám letělo letadlo, tak jsme si rychle sbalili a vyrazili na letiště. To trapný ticho mi už lezlo krkem. Jenže za prvé jsem nevěděl, co povídat a za druhé by se mnou Ryeowook stejně nemluvil. V letadle jsem naštěstí usnul a vzbudil se až na místě.

Když jsme si doma vybalili, přemýšlel jsem, co budeme dělat teď. Vešel jsem do Ryeowookova pokoje.
„Ryeowook, co teď budeš dělat?“
Ryeowook se na mě ani nepodíval a dál si skládal věci do skříně.
„Ryeowook“ přidal jsem na hlase „ptám se, co teď chceš dělat“
„nevím“ odsekl „a tobě to může být jedno“ neodtrhl oči od skříně.
„půjdu udělat něco k jídlu“
„dělej si, co chceš“
Myslel jsem, že mu za to jednu vrazím, ale zachoval jsem klid.
„co by sis dal?“
„je mi to jedno. Mě už je totiž jedno úplně všechno“
„Ryeowook, nebuď takový“ vyjel jsem na něj. On se na mě prudce otočil a začal ječet.
„takový? TAKOVÝ jsi tady jedině ty!“
„sakra Ryeowook, já se ti za to omluvil."
„a to si myslíš, že omluva to spraví? Víš jak se teď cítím? Víš vůbec, co to pro mě všechno znamenalo?“
Já mlčel. Nevěděl jsem, co mu na to odpovědět. Ale pochopil jsem, že jsem mu ublížil hodně. Ryeowook rychlým krokem odkráčel z pokoje.
Šel jsem tedy do kuchyně udělat nějaké to jídlo. Slyšel jsem téct vodu v koupelně.
Kdybych teď šel za ním. Svlékl se a vlezl k němu do sprchy. Vášnivě bych ho líbal. Vlažná voda by mu stékala po tvářích a třpytila se na jeho černých řasách. Řasách, lemující jeho krásné, hnědé oči. Bože ty krásné oči. – sakra, na co to myslím? Napustil jsem si sklenici studené vody a sedl si ke stolu. Když jsem konečně vyhnal Ryeowooka z mojí hlavy, pustil jsem se do vaření.

Ryeowook ani nešel do kuchyně a z koupelny zamířil rovnou do svého pokoje. Vzal jsem tedy talíř a donesl mu ho.
„díky“ zamumlal a dál si česal vlasy před zrcadlem. Měl na sobě jenom boxerky a já v sobě ucítil takovou touhu alespoň se dotknout jeho holé kůže, políbil ho na krk…- Yesung co je to s tebou? Protřepal jsem si hlavu a raději zamířil ke dveřím.
„Ryeowook, já…už půjdu asi spát, až se najím, tak…dobrou noc“
„dobrou“ řekl skoro neslyšně, ale moc pozornosti mi stejně nevěnoval.

Najedl jsem se a šel se vykoupat. Asi hodinu jsem ležel ve vaně a jen tak relaxoval. Nevím proč, ale myšlenky se mi zase stočily k Ryeowookovi. Nechal jsem si na hlavu téct studenou vodu a doufal, že na něj přestanu myslet. Stejně to bylo marný, a tak jsem vodu raději vypnul, abych ještě nenastydl. Vylezl jsem, pověsil ručník na sušák a vzal si na sebe jenom boxerky, protože bylo v noci teplo. Zalezl jsem si do postele a jen tak do půli těla se přikryl. Snažil jsem se na nic nemyslet, ale nešlo to. Živě se mi vybavilo, jak jsme se s Ryeowookem milovali. V tom okamžiku mi po těle naskákala husí kůže a já se začínal potit. Otočil jsem hlavu k nočnímu stolku, kde stála naše společná fotka. – Ryeowook, co je to se mnou? Proč, když si tě představím, naskočí mi husina a já si přeju mít tě u sebe, líbat tě, dotýkat se tě? A vůbec, proč na tebe musím myslet tak často? Nejsem do tebe snad…zamilovaný? -.
Přece bych se za jeden den nedokázal zamilovat, a ještě k tomu do kluka. Posadil jsem se. Ryeowook se na mě z fotografie tak šťastně smál. Ten nádherný úsměv, ty rty, zas bych je chtěl cítit na těch svých. Povzdechl jsem si. Já se do něj opravdu zamiloval. Chvíli jsem jen tak zíral před sebe, když v tom mě něco napadlo. Rychle jsem se přehraboval v šuplíku mého stolu. Nakonec jsem to našel. V ruce jsem držel 2 řetízky. Ryeowook…Ryeowook je ten zámek a potřebuje klíč, aby si odemkl cestu ke štěstí. Miluje mě, a tudíž jsem já jeho klíčem. Dal jsem si na krk ten svůj. Srdce mi začalo tepat rychleji při rozmýšlení, zdali mu mám ten řetízek dát, či ne. Nakonec jsem s řetízkem v ruce vešel do jeho pokoje. Srdce se mi rozbušilo ještě víc, když jsem ho viděl, jak spí. Sedl jsem si mu na postel. Opatrně jsem nadzvedl jeho hlavu a řetízek zapnul. Proč jsem si nikdy předtím nevšiml, jak je krásný? Ve spánku vypadal jako malé, nevinné dítě. Jemně jsem ho pohladil po tváři a prohrábl mu vlasy. Klidně bych tu seděl a jen se na něj díval, kdyby se právě neprobudil.
„Yesung, co tu děláš?“
„já jsem přišel…“
„okamžitě vstaň z mojí postele“ raději jsem to udělal, aby na mě neřval.
„co tady chceš?“ postavil se a šel naproti mně.
„já…nemůžu usnout“ couval jsem.
„a to má bejt důvod chodit do mýho pokoje?“
„ne…já ti vlastně přišel říct že…“
„už od tebe radši nechci nic slyšet, běž pryč“
„ale Ryeowook“
„Ye-Yesung, co to je?“ nahmatal na krku řetízek a ohromeně se na mě podíval.
„víš, já jsem ti přišel říct že…tě miluju“
Z Ryeowookova pohledu se teď nedalo nic vyčíst. Lehl si do postele ke mně zády.
„Ryeowook, ehm…řekni něco“ přistoupil jsem k posteli.
„nevím, prostě nevím, co si mam o tobě myslet“
„jak nevíš?“ posadil jsem se.
„nejdřív se spolu milujeme, pak se pohádáme a teď mi řekneš, že mě miluješ?“
„ale já tě opravdu miluju“
„víš to jistě?“
„Ryeowook, jinak bych ti ten řetízek nedal“
Ryeowook si ho chvíli prohlížel. Já jsem si k němu zatím lehl a naklonil se nad něj.
„Ryeowook“
„co“pohlédl mi do očí.
„můžu?“
„co“ políbil jsem ho. Teď jsem ten polibek cítil úplně jinak. Jakoby v něm bylo víc vášně, něžnosti, lásky. Byl jsem rád, že neuhnul. Naopak. Polibky mi, sice trochu opatrně, oplácel. Lehl jsem si na záda a přitiskl Ryeowooka na sebe.
„tak už mi věříš?“ Ryeowook se usmál a něžně mi přejel po rtech. Bral jsem to jako ano a pevně jsem ho objal.
„Ryeowook, dneska už tě nepustím“ zašeptal jsem mu do ucha.
„takže to vypadá, že tu budeš spát se mnou“ rozzářil se.
„přesně tak Wookie“
„Wookie?“ podivil se.
Já se na něj usmál a převalil jsem se na něj. V záplavě vášnivých polibků jsem mu stáhl boxerky. On udělal to samé a zanedlouho ucítil sladkou rozkoš. Snažil jsem se, aby mu bylo co nejkrásněji.
Když jsme skončili, svinul se mi do náruče.
„miluju tě Yesung“
„já tebe taky“ řekl jsem udýchaně „víš, když jsem se s tebou líbal poprvé, cítil jsem to úplně jinak“
„jestli myslíš v tý jeskyni, tak to nebyl náš první polibek“ ušklíbl se.
„cože?“ nechápal jsem.
„ty o tom ani nevíš, ale ten den, kdy si se rozešel s Yeomin, já byl v noci ve tvém pokoji“
„co? Políbil si mě a já o tom ani nevěděl?“
„ale bylo zajímavý, že mi ten polibek opětoval. Jenže pak si se začal probouzet, tak jsem rychle odešel“
Teď už sem věděl, co Ryeowook myslí. A taky jsem věděl, proč se mi zdálo zrovna tohle a proč jsem byl pak tak trochu udýchaný.
„Ryeowook,ty si prostě zvláštní“ jen se zasmál.
„už chci spát“ kývl jsem hlavou.
„tak dobrou noc“
„tobě taky Wookie“ dal jsem mu pusu na čelo a zanedlouho jsme si usnuli v náručí.

Ráno mě probudil mobil zvonící na stole. Rozespale jsem došel pro něj. Z telefonu se ozval hlas mojí mamky, že se nás chystá navštívit a že už je na cestě.
„Wookie, musíme vstávat“ naklonil jsem se nad něj.
„proč, nechce se mi?“
„moje máma přijede“
„jak to?“ zamumlal.
„jen tak se podívat. A už je na cestě, tak bejt tebou vstanu“
„nebo co?“ strhnul mě k sobě na postel a lehl si na mě.
„nebo tě uvidí jenom ve spodním prádle“ Ryeowook se zasmál a políbil mě.
„tak teda vstáváme. Tvoje mamka by mě viděla teprve počtvrté v životě a ještě skoro nahýho? To radši ne“
A šel si před zrcadlo učesat rozcuchané vlasy. Já si stoupl za něj, vzal hřeben a začal mu vlasy pročesávat sám. On se na mě v zrcadle tak krásně usmíval. Položil jsem hřeben a objal jsem ho. Moje skoro nahé tělo bylo zezadu tak těsně přitisknuté k jeho tělu. Políbil jsem ho na krk.
„nemáme moc času, musíme si trochu pospíšit, než tvoje mamka přijede, Sungie“
„za chvíli“ pootočil jsem mu hlavu směrem ke mně a krátce ho políbil. Ryeowook mi jemně skousl spodní a ret. Začali jsme se líbat tak vášnivě, až Ryeowookovi naskočila husí kůže.
„Sungie, opravdu bysme toho měli nechat“
„máš pravdu“ ještě jsem si ho k sobě pevně přitiskl a díval se na náš odraz v zrcadle „ oblíkneme se a trochu poklidíme. Mamka tu bude každou chvilku“
Vzal jsem ho za ruku a otočil se ke dveřím. Když v tom mě polilo horko a já nemohl udělat ani krok.
„mami, co-co tady děláš?“ vykoktal jsem a zíral na ní. Ona dělala to samé, zírala na mě s pusou dokořán. Pustil jsem Ryeowookovi ruku a koukl se na něj. On se raději podíval na podlahu.
„j-jak dlouho tady stojíš?“
Mamka konečně promluvila.
„od té doby, co stojíte před tím zrcadlem“
„no ehm…tak my se teď to…oblíkneme a ty běž…do obýváku, my tam hned přijdeme“ vyvedl jsem jí ze dveří.
„hm…to je teda skvělý“ vyhrkl
„ale tak stejně bysme jí to řekli ne?“
„to jo, ale vidět nás nemusela“
Oba jsme chvíli mlčeli.
„co myslíš, smíří se s tím?“ otázal se mě Ryeowook.
„jak jí znám, tak asi ne“ Ryeowook si povzdechl.
„a i kdyby ti to vymlouvala, že mě neopustíš?“
„blázínku…je to přece moje věc a ona mi to prostě nerozmluví“ políbil jsem ho „ale už se začni oblíkat, ať tam dlouho nečeká“
Oblíkli jsme se a šli do obýváku.
„dáš…dáš si něco k pití? Kafe, čaj?“
„ne, oba se posaďte“ udělali jsme, co nám řekla.
„jak si se dostala dovnitř?“
„nechal si mi udělat klíče, ale to už si asi zapomněl. A teď mi to Yesung vysvětli“
„no...ehm…ono je to složitý“
„já myslela, že jsi s Yeomin“ zařvala na mě.
„mami, ona mě podvedla, už dlouho s ní nejsem“
„a proč sis nenašel jinou holku?“
„protože jsem si prostě našel kluka“ chytl jsem Ryeowooka kolem ramen.
„to se mi snad zdá“ zvedla se „jestli vás dva ještě někdy spolu uvidím tak-“
„tak co?“ vyštěkl jsem na ní „ co s tím uděláš? Nic!“
Ona položila na stůl klíče a naštvaně odešla.
„Yesung, mrzí mě to“
„mě taky, ale když se s tim nechce vyrovnat. Tak se pojď nasnídat, už mam hlad“

„jaké jsou plány na dnešek?“ zeptal se mě při snídani.
„nevím, ale zítra už jdu do práce, tak si dnešek musíme nějak užít“
„mám nápad, co kdybychom šli na bungi-jumping?“
„tak tam mě nedostaneš, mám strach z výšek“
„tak nemusíš skákat, hlavně, že tam budeš se mnou“
„tak dobře“zamumlal jsem, když jsem vytahoval z kalhot mobil, který právě začal zvonit.
„kdo volá?“
„Yeomin“ sdělil jsem mu překvapeně.
„tak to zvedni“
„Yeomin? Co potřebuješ?“
„hele víš, tak mě napadlo, jestli bys se mnou nechtěl zítra někam vyrazit“
„ a proč? Ten tvůj tě nechal?“
„popravdě, jo. Tak mě napadlo, že bysme spolu zase mohli chod-“
„na to zapomeň. Zaprvé jdu zítra do práce a za druhé už někoho mám“
„hm, tak mi…no ty víš co chci říct“ vypla to.
„slyšel si to?“ obrátil jsem se na Ryeowooka.
„jo slyšel, tak holka si fakt hodně fandí“
„to jo, sakra kdo to zase je?“ jen co jsem si strčil mobil do kapsy, doloval jsem ho ven.
„mami?“
„Yesung, můžu přijet?“
„jo, ale proč?“neodpověděla a zavěsila.
„proč chce přijet?“
„to neřekla“
„tak to se zase máme na co těšit“
„její hlas nezněl naštvaně“ Ryeowook pokrčil rameny.

Asi za půl hodiny mamka přijela.
„Yesung, zavolej sem Ryeowooka prosím“ řekla, když vešla do dveří.
Skočil jsem pro něj do jeho pokoje a zase jsme si všichni tři sedli v obýváku.
„proč si přišla?“
„já jsem se přišla omluvit“
„omluvit?“
„chovala jsem se hrozně, neměla bych vám bránit“
Oba jsme na ní udiveně civěli.
„Yesung, jsem tvoje matka a měla bych tě ve všem podporovat. Chci, abys byl šťastný. A když jsi šťastný s Ryeowookem, já vám to přeju“ usmála se.
„mami“ objal jsem jí.
„nechcete jít dneska s námi na bungi-jumping?“ zeptal se jí Ryeowook.
„prosím tě, co bych tam já dělala?“ zasmála se.
„mami, pojď s námi. Nebo máš snad dneska něco v plánu?“
„ne to nemám“
„takže po obědě vyrážíme“

Dojeli jsme na místo a mě se až zatočila hlava při pohledu na tu výšku.
„já asi zůstanu tady dole“
„né, pojď s námi“táhl mě za ruku od auta.
„nechcete jít jako první?“zeptal se mamky, když jsme vyšli nahoru.
„já? Proč já? Já mám strach“ jenže přišel instruktor a zapnul jí jištění.
„kluci já vás zabiju“
„ale mami, to přece skočíš“ smál jsem se.
„a ty půjdeš hned po mně, on tě ten smích přejde“
„ne, mě nedonutíte“
„Ryeowook, ty už ho nějak přesvědčíš“
„nebojte se, on to skočí“
„to si teda věříš“ se smíchem sem ho zezadu objal.
„dobrý den“ozvalo se nám za zády. Všichni jsme se otočili.
„ahoj Yeomin, jak se vede“ zeptala se mamka. Yeomin se na mě s Ryeowookem ani nepodívala.
„jo skvěle, co vy?“
„nestěžuju si. A co děláš tady?“
„jsem tady na brigádě. A vy si jdete taky zaskákat?“
„kluci mě donutili“ Yeomin na nás letmo pohlédla.
„tak já vás už nebudu zdržovat, nashledanou“ a šla kousek od nás.
„tak mami skákej“
„a je to bezpečný“
„jasně, že je“
„dobře, skáču“
„ona fakt skočila. Já bych to teda neudělal“
„ale jo udělal, pojď to zkusit“ instruktor mi taky zapnul jištění.
„já mám strach“ ale i tak jsem si stoupl blíž k okraji.
„proč? Jsem tu s tebou“
Přitáhl jsem si ho k sobě. Ještě jsem koutkem oka zahlédl zvláštní pohled Yeomin stojící opodál, než jsem je zavřel a Ryeowooka jemně políbil. Jenže Ryeowook se ode mě nehodlal odtrhnout a tak se naše jazyky vzájemně proplétali snad dobré dvě minuty. Když jsme skončili, ušklíbl jsem se na Yeomin, která z nás celou dobu nespustila oči. Ta si nás změřila znechuceným pohledem a raději odkráčela pryč.
„tak Yesung skákej“
„to se ti lehko řekne“
„tak já jdu před tebou, počkáme dole“ a bez váhání se odrazil.

Já jsem ještě chvíli váhal, ale nakonec jsem se odhodlal. Jakmile jsem skočil, zamotala se mi hlava. Opravdu jsem byl rád, když mě dole odjistili.
„Wookie, co se děje?“ vyhrkl jsem. Byl celý bledý a podpírala ho moje maka.
„to bude dobrý, jen mi není d-dobře“ zakoktal se a v tu chvíli začal padat k zemi. Mamka ho naštěstí ještě zachytila.
„Yesung, měli by tady někde mít doktora“
„vydržte v klidu“ řekl chlap, co mi sundával jištění a vytáhl mobil.
Mamka opatrně položila Ryeowooka na zem.
„Wookie co ti je?“ zařval jsem na něj, jakoby mě mohl slyšet a klekl jsem si k němu.
„doktor tu bude každou chvíli“ řekl ten muž a doktor opravdu za chviličku přiběhl.
„bude v pořádku, jen omdlel. Už se nám to tady párkrát stalo. Je to tím tlakem. Každopádně by se měl za chvíli probrat“ řekl
Zanedlouho se opravdu probral a tak jsme mu pomohli do auta. Ryeowook ještě zamumlal, že ho bolí hlava a usnul mi na rameni. Objal jsem ho a celou cestu svíral jeho ruku.
„Wookie, vstávej, jsme doma“
„Sungie není mi dobře“
„doma si lehneš“ podepíral jsem ho s mamkou až do pokoje a ta potom odešla. Uložil jsem ho do postele a zatáhl závěsy, políbil ho na čelo a odešel.
Asi za hodinku se vzbudil, a tak jsem mu přinesl čaj.
„co jsem dělal?“
„jen jsi omdlel, nic vážnějšího. Ale vyděsils mě“ sedl jsem si k němu.
„už tam nikdy nepůjdu“
„to jsem rád“ vzal jsem prázdný hrníček z jeho rukou a položil ho na stůl.
„proč se na mě tak díváš?“ zeptal jsem se, když jsem viděl jeho kouzelný pohled se sladkým úsměvem.
Ryeowook se na mě vrhnul s chtíčem vášnivých polibků. Lehl si a přitáhl mě na sebe.
„Sungie, že tu dneska zase se mnou budeš?“
„no“ předstíral jsem, že o tom teprve uvažuju.
„co kdybych zase omdlel. Musíš mě hlídat“
„nevypadáš na omdlení“
„to nevadí, chci, abys tu byl se mnou“
„to chci taky“
„Sungie, spí se špatně dva na jedný posteli, co si takhle koupit manželskou postel?“
„nejsme manželé“ušklíbl jsem se
„a co když někdy budem?“
„tak to by se o tom uvažovat dalo“ s úsměvem na rtech jsem ho políbil.
„Sungie, miluju tě“
„já tebe taky Wookie, strašně moc“
Naše polibky byly čím dál tím víc divočejší a já se těšil, až zase spolu upadneme do víru vášně.
KONEC

dokonalý, nádhera, krása prostě super, senzační děj a a a nevím co říct, úplně mě to uchvátilo

Kvůli mému otci jsem to byla nucena dočíst to až denska
Myslela sem, že tu noc ze včerejška na dnešek nepřežiju
Ale už to mááám
A můj názor znííííííííí..... LENNY, TOHLE JE PODLE MĚ ZATÍM TA NEJLEPŠÍ FIKCE CO JSI NAPSALA
Úplně z ní nemůžu Každopádně se hned zařadila mezi mé nejoblíbenější

ježiš, moc moc moc vám děkuju jsem ráda že se vám to líbí, protože to aspoň pro někoho můžu psát....opravdu děkuju
a Kaysurin z tý noci jsem málem neusnula
Ps: mám teď rozepsanou další ale to neřeknu o čem je,ale teď se budu plně věnovat HanChul na sujucz.blog.cz protože jí musím stihnout do 17, protože 18 odjíždím na 18 dní na tábor, takže na tu stráááášně dlouhou chvíli, budu bez SuJu...a bohužel neuvidim ani Super show 2, na tu jsem se těšila nejvíc :(

Já mám taky salám ... za dva týdny odjíždím na neurčito do práglu a tam nemám přístup na net
A taky musim nějak zkutit fikci na sujucz.blog.....