Spojená království-KyuWon

Je to pohádka, kterou jsem psala jako slohovku na češtinu (maličko pozměněná, aby to nebylo zas tak suchý xD), takže to není asi zas tak poutavý a ne tak dlouhý (i když ručně psaný mi to vyšlo na 11 stránek A4 a půl. Myslela jsem, že mi upadne ruka a učitelka, že prej mě zabije xD)....Ani pár jsem nevybírala z těch reálných, ale spíš, kdo se mi tam tak hodil

V jedné daleké zemi jménem Seoul vládl moudrý, rozumný král Heechul. Společně se svou ženou vybudoval pětihvězdičkové království, kde byl všechen lid nadmíru spokojen. Bylo by tomu i nadále, kdyby si na království už delší dobu nedělal zálusk mocný král, který vládl sousednímu území, Incheon. Před pár lety se už několikrát pokoušel spojit království, jak bylo předpovězeno vědmou, jeho prabábou. Král ze Seoulu sice válkám nepodlehl, ale jeho říše díky bojům trochu oslabena bylal. Udivovalo ho, že se král Shindong z Incheonu ještě snaží. Kolikrát s Heechulem už bojoval a vždycky marně. Ani velké ztráty na vojsku ho neodradily.

Heechul v rukou zmačkal žlutý pergamen s oznámením další války a hodil ho do krbu, jehož plameny ozařovaly celou místnost v těchto nočních hodinách.
,,Nějaké špatné zprávy pane?" zeptal se posel, který vzkaz donesl. Heechul si povzdychl: ,, máme tu další válku. Běž a zmobilizuj vojáky, král Shindong už určitě zbrojí."
,,Ano králi,"poklonil se a vyběhl z komnaty.
Jen co odešel, objevila se ve dveřích královna s královským synem, princem Siwonem.
,,Něco se děje, můj drahý?" všimla si jeho smutného výrazu.
,,Byl tu posel," začal.
,,Nech mě hádat," usadila se do obrovského, měkkého křesla: ,, král Shindong si nedá pokoj, že?"
,,To už je asi počtvrté za dva roky," vložil se do hovoru princ Siwon.
,,Co budeme dělat?" zeptala se královna s obavami v hlase.
Král si nechal nalít sklenici vína a pomalým krokem přešel k oknu.
,,Už jsem nechal svolat vojáky," pohlédl do tmy na tvořící se řady silných mužů, kteří se za svitu pochodní připravovali na noční výcvik. ,,A na tebe, Siwone, mám jednu prosbu. Potřebuji, abys bojoval po mém boku. Je ti devatenáct let, tudíž jsi dospělý. Navíc, co jsem si stačil všimnout, s mečem to umíš velice dobře a jsi velmi silný a hbitý. Ve mně už tolik síly není."
,,Heechule, vždyť je to náš jediný syn!" zalekla se jeho žena.
,,Matko," chytl ji pevně za ruku, jejíž hřbet lehce políbil.,,Půjdu, když je to potřeba.“
,,Děkuji ti. Běž se ještě trochu procvičit v šermu a zítra ráno buď připraven!" pronesl k němu otec a přešel ke královně, která byla bílá jako stěna. Snažil se ji trochu utěšit:,, neměj o něj strach, v boji vyniká, zvládne to. Dám na něj pozor. A pojď si už raději lehnout nebo mi tu z toho omdlíš."

Druhý den ráno se královna vydala vzbudit prince a rozloučit se s ním. Zaťukala a vešla do dveří. Siwon už byl dávno vzhůru, stál před zrcadlem a pročesával si své tmavé vlasy.
,,Dobré ráno mami. Co, že už nespíš?" otázal se, aniž by odtrhl oči od zrcadla a prohlížel si náhrdelník s modrým kamenem,který značil, že je v tomto království princem.
,,Přišla jsem se s tebou rozloučit a říct ti, že bys neměl chodit, je to moc nebezpečné. Nestačí snad, že se strachuju o tvého otce?"
,,No tak, neboj se o mě. Budu v pořádku," ujistil ji a zavolal si služebnictvo, aby mu na nejvíce zranitelné části těla brnění.
,, A co, když v tom boji zahyneš. V tvém věku bys měl být doma a hledat si nevěstu," nedala se jen tak odbýt. Princ ještě sundal ze stěny meč, a pak královnu objal.
,,Kdyžtak jindy. A stejně se ještě ženit nechci."
Královna si jen těžce povzdychla:,,takové starosti jen kvůli nějaké věštbě o spojených královstvích. Tak se tedy opatruj, sbohem."
,,Vrátím se," políbil ji na tvář, usmál se na ni a opustil pokoj.
Dorazil k otci, který už stál v čele své početné armády. Oba nasedli na své koně a vydali se vstříc nepříteli, který již překročil hranice Seoulu. Heechulovo vojsko bylo silné a čítalo tisíce vojáků. Vždy Shindonga překonal, protože ten, ač shromáždil všechny statné muže, jeho vojsko se rovnalo zhruba polovině toho Heechulova. Dorazili k místu, kde se s ním měli střetnout.
,,Ehm, je jich nějak moc." podotkl Siwon.
,,Taky koukám. Tentokráte se tedy překonal. Ale stejně na nás nemá. Vždyť jsou jen v běžných oděvech, ani brnění nemají" pak vykřikl povel k boji a se všemi přítomnými vystartoval proti králi Shindongovi.
Vedlo se jim skvěle. Každou chvilku z Shindongova vojska ubylo nesčetně vojáků.
Siwon si všiml jednoho bojovníka, který se celou dobu držel zpátky. Neútočil, jen odrážel útoky nepřátel, a ještě ke všemu dost nemotorně. Ale přece jen několika protivníkům způsobil svým mečem smrt, a tak se za ním Siwon rozjel. Obránce už, už chtěl zakročit, ale on byl přece jen rychlejší a rozmáchl se měčem tak, až se mladík neudržel na koni a skončil na udusané hlíně bojiště. Teprve teď si Siwon všiml jeho tváře. Kdyby nebyl muž, řekl by, že je přímo nádherná. Stejně mu to nedalo a slezl z koně, aby si mladíka mohl prohlédout pořádně. Měl tmavé vlasy jako on, hnědé oči jako on, ale vypadal o několik let mladší. Když ho tak pozoroval, něco cítil. Nevěděl co, ale pocit to byl krásný. Chtěl by se ho alespoň dotknout nebo ho lehce pohladit po lesklých vlasech. Nic z toho však neudělal, protože si něčeho všiml. Nečeho, co viselo chlapci na krku.

,,Ty jsi princ?" zeptal se Siwon udiveně, když v ruce zkoumal náhrdelník z červeným kamenem. Princ jen s bolestným výrazem ve tváři kývl a dál si držel místo pod žebry, kde mu pomalu začínala prosákávat krev šaty. Siwon se zase zadíval na jeho hezkou tvář. Měl tak nádherné oči. Klidně by se do nich díval dál, kdyby je mladý princ právě nezavřel. Nejspíš upadl do bezvědomí. Siwon trochu zazmatkoval, ale nakonec ho rychle vzal do náruče, vyšvihl se s ním do sedla a razil si cestu skrz rozbouřené bojující davy někam do bezpečí.

Dojel do nedalekého lesa a prince položil do trávy. Nevěděl proč, ale bylo mu ho líto. Vypadal tak nevinně a hodně mladě. Netrvalo dlouho a princ se začal probírat z bezvědomí.
,,Kdo jste?" byla jeho první otázka.Hned na to se mu zkřivil obličej v bolestné grimase, když si nahmatal zranění.
,,Jsem princ ze Seoulu. Moc se nehýbejte, ať vás to tolik nebolí a počkejte tady, jsem za chvilku zpátky." řekl, vytáhl z kapsy šátek a šel někam hledat vodu. V okamžiku byl zpět, klekl si k princi, vyhrnul mu košili a začal mu stírat krev z rány.
,,Měl jste štěstí, ten meč o vás jen zavadil, není to nic vážného."
,,Proč jste mě sem vzal, jsme přece nepřítelé."podivil se.
,,Můžete mi laskavě říct, kolik je vám let?" vyjel na něj.
,,Šestnáct."
,,A to vás otec vzal s sebou do války?"
,,Neví o tom. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to doopravdy je, bojovat."
,,Zbláznil jste se? Kdokoliv vás mohl zabít! Vždyť jste skoro ještě dítě."
Mladý princ už raději mlčel.
„Jak se jmenujete?“ prolomil Siwon ticho.
„Kyuhyun a vy?“
„Siwon,“..... „Povězte, proč váš otec chce spojit obě království dohromady? Je to jen kvůli té věštbě?“
„Nejspíš ano. Říkal jsem mu, že vojensky proti vám nemáme šanci, ale neposlouchal mě.On asi ani jiný způsob spojení než válka není.“
„Ale stejně, proč chce naplnit tu věštbu? Vždyť by se přece nic nestalo,kdyby se tím nezabýval.“
„Nejspíš se vidí jako mocný vládce velké říše.“uchechtl se Kyuhyun.
Siwonjen zakroutil hlavou. „ Tak co, můžete už alespoň vstát? Měli bychom se vrátit.“
„Už tam nechci. Potřebuju si sehnat koně a nějak se dostat domů.“
„A kde ho chcece vzít? Víte co, odvezu vás na svém.“ Kyuhyun souhlasil, a tak mu Siwon pomohl na koně, vyšplhal se za něj a společně se vydali do Incheonu. Když dojeli k hranicím, nabádal Kyuhyun Siwona, aby byl trochu opatrnější, že by kdokoliv mohl poznat, že je jeho nepřítel. Nic se jim však cestou nepřihodilo, takže za chvilku už stáli před královským palácem.
„Tady mě můžete nechat, zavolám si služebnictvo a to mi pomůže dovnitř.“
„Chtěl bych vás doprovodit alepoň do dvora.“ sesadil ho z koně, kterého vzal za uzdu, a Kyuhyuna podepřel, aby nespadl.
„Zvládl bych to, ale když jinak nedáte.“usmál se.
Jen, co se za nimi zavřela hlavní brána, přiběhl k nim Shindongovo vychovatel Kibum.
„Ach princi Kyuhyune, co nám to děláte? Víte vy vůbec, jaký o vás měla matka strach? Vy jste zraněný!“vyděsil se, když si konečně uvědomil, že ho někdo podpírá, „a kdo je on?“prohlížel si neznámého, „vždyť ani není od nás. Neříkejte mi, že to je...“ nedopověděl, protože Kyuhyun hned zakročil.
„Je to můj dobrý přítel,“vypadlo z něj rychle. Nechtěl totiž, aby Siwonovii bylo ublíženo. Kibum jen zakroutil hlavou.
„Mohl bys nás nechat ještě chvilku osamotě? Chtěl bych s ním mluvit,“poprosil ho Kyuhyun. Kibum se tedy poklonil a poodešel.
„Proč jste ke mně tak milý?“zeptal se, když byl vychovatel v patřičné vzdálenosti.
„Sám nevím,“odpověděl pomalu Siwon „je mi s vámi hezky, rád jsem vás poznal.“
„Mrzí mě, že naši otcové spolu nejsou za dobře.“
„Proč? Co by se tím změnilo?“
Kyuhyun jen pokrčil rameny.
„A myslel jste to vážně, že jsem váš dobrý přítel?“
„Snad si to myslíte i vy,“zaculil se Kyuhyun.
Siwon se usmál, tohle ho hodně potěšilo. Teď mu bylo akorát líto, že se musí s mladým princem rozloučit. Nechtělo se mu od něj.
„Kyuhyune, musím jet, otec o mě má určitě strach,“přistoupil k němu a políbil ho, „sbohem.“
Vyšvihl se do sedla a uháněl z paláce pryč. Princ Kyuhyun za ním jen udiveně zíral s otevřenou pusou a vykulenýma očima a nezmohl se na slovo. Ještě štěstí, že byl vychovatel Kibum zrovna otočený a nic neviděl, pomyslel si a raději si ho zavolal, aby mu pomohl dostat se do zámku.


Když princ Siwon dorazil do svého paláce, otec už tam byl a zrovna utěšoval plačící královnu, která myslela, že už se jí syn nevrátí.
„Jsem tady,“ ozval se ode dveří. Oba rodiče se k němu hned seběhli a tiskli ho v pevném objetí.
„Kde jsi byl?“zeptal se výhružně král.
„Promiň otče, zklamal jsem, nevydržel jsem v boji dokonce.“
„Nevadí, stejně jsme ho opět přemohli. Hlavně, že jsi tady, že se ti nic nestalo.“ radoval se zase král.
Po společné večeři si princ udělal pořádnou bublinkovou lázeň, aby se od všeho odreagoval, především od prince Kyuhyuna, kterého měl pořád v mysli. Večer nemohl dlouho usnout. Přál si zase se s ním setkat. Po dlouhém přemýšlení konečně zabral.
Ráno se zpocený probral z děsivého snu o tom, jak ve válce Kyuhyuna zabil. Trochu se zalekl, když mu po tvářích stékaly slzy. Může to něco znamenat? Ptal se sám sebe.
„Poznal jsem ho teprve včera a hned takové sny,“ řekl si potichu, když se hrabal z postele.
Jen, co si oblékl župan, přišel sloužící se snídaní. Princ si tedy sedl za stůl a začal jíst. V hlavě mu stále ležel onen sen, který mu hned po ránu zkazil náladu.
„Dále,“odtrhl oči od jídla, když někdo zaklepal. Do dveří vešel posel.
„Princi,“poklonil se, „nesu vám nějaké psaní.“
„Od koho?“zeptal se Siwon suše.
„Od prince Kyuhyuna ze Incheonu.“
„Cože?“ nechal snídani snídaní, přiběhl k němu a dopis mu vytrhl z ruky. Nešetrně roztrhl obálku a dal se do čtení.
„Mohu jít?“ zeptal se posel.
„Zůstaň tady. Jen, co si to přečtu, taky mu něco vzkážu.“
Oči mu těkaly ze strany na stranu, jak rychle řádky četl. V dopise stálo, že by se s ním Kyuhyun chtěl opět vidět, a že s ním potřebuje něco probrat. Obratem mu na druhou stranu pergamenu napsal, ať ho čeká ve tři hodiny odpoledne v tom lese, kam s ním včera odjel z bitvy. Vložil vzkaz do obálky, otiskl na něj pečeť a podal ho poslovi, který okamžitě bežel dopis doručit.


Když odpoledne dojel na určené místo, princ Kyuhyun už tam čekal. Seděl opřený o strom a trhal trávu, kterou spásal jeho kůň.
„Už jste tady?“podivil se Siwon. Sesedl z koně a uvázal ho ke stromu.
„Ano. Jsem rád, že jste přijel,“pohladil svého koně a stoupl si.
„Tak co jste se mnou chtěl probrat?“
Kyuhyun chvilku mlčel, než odpověděl.
„Chtěl bych od vás vysvětlit to, co jste mi udělal.“
„Co jsem vám udělal?“nechápal Siwon.
„Proč jste mne včera políbil, když jste odjížděl?“
Siwon byl trochu v rozpacích. Sám věděl, proč, ale nepřipadalo v úvahu říct to. Nechtěl ani sám sobě přiznat, že se zamiloval do prince, vždyť je to také muž.
„No?“ pozvedl Kyuhyun obočí.
„Promiňte, ale na tohle vám nemohu odpovědět.“
Kyuhyun ho chvilku pozoroval.
„Udělal byste to znova?“ zeptal se pak.
„Proč?Proč mi dáváte takové otázky?“
„Máte příležitost.“vybídl ho Kyuhyun.
„Cože?Já, já jsem zmatený.“
„V tom případě teď budete ještě víc.“řekl a prostě ho políbil jako on jeho.
Siwon vykulil oči a přejel si rukou po tváři, jako by nevěřil, že mu Kyuhyun opravdu tu pusu dal.
„Proč jste to udělal?“chtěl vědět Siwon, stále s vytřeštěným výrazem ve tváři.
„A proč vy včera?“opáčil Kyuhyun.
Siwon trochu zrudnul. Kyuhyun mu pěkně zamotal hlavu. Nevěděl, jestli ten polibek brát vážně nebo ne, tak raději mlčel.
„Proč mi to nechcete říct?“nepřestal naléhat Kyuhyun.
„A proč se na to pořád ptáte? Vždyť už to musíte tušit. Trochu se za to stydím.“povzdechl si.
„Nemáte se za co stydět,“usmál se Kyuhyun a přistoupil těsně k němu, „ vlastně bych byl rád, kdybyste zase ten včerejšek zopakoval.“
„To myslíte vážně?“nemohl věřit Siwon. Kyuhyun ale kývl, a tak se k němu trochu víc naklonil. Kyuhyun mu jemně přes rty přejel těmi svými.
„Vaše rty chutnají opravdu skvěle,“ podotkl a zase se Siwonovi přilepil na ústa. Siwon už se ničemu nebránil a do proplétání jazyků se hravě zapojil. Zanedlouho nezůstali jen u vášnivých líbánek a ve vzájemném držení těl těsně u sebe spolu poklekli. Princ Siwon své rty přisál na Kyuhyunův krk. Ale zdržel se tam jen na chvilku. Pomalu stlačil Kyuhyuna do trávy a vyhrnul mu košili.
„Už jste v pořádku?“ prohlížel si obvazy pod Kyuhyunovými žebry.
„Ano, bylo to jen lehké zranění. Ale v pořádku nebudu, pokud mě zase rychle nepolíbíte.“
Siwon se nenechal dvakrát pobízet, lehl si na prince a pokračoval tam, kde předtím skončil. Snad by se ve svých hrách dostali ještě dál, kdyby se z lesa neozval něčí rozzuřený hlas.
„Kyuhyne!“oba se lekli a rychle od sebe odtrhli a postavili se značný kus od sebe. Mezi stromy seděl na koni král Shindong, který byl zrovna se svou držinou na lovu.Jedním švihem seskočil a zamířil k nim.
„ Kyuhyune, co tady děláš?“ řval na něj. „Líbáš se tady bůh ví s kým!“
„Ne otče, my jsme se ne-“chtěl ho přesvědčovat Kyuhyun.
„A já jsem asi slepý!“nenechal ho domluvit.
„On je to muž?“zhrozil se, když k nim došel.: „jak tě tohle vůbec napadlo?“byl opravdu dost rozčilený.
„Otče nekřič tak.“ snažil se ho Kyuhyn uklidnit, ale marně.
„Ty!“ukázal na Siwona prstem, „ani nejsi od nás. Jsi ze země krále Heechula, že je to tak?“
Siwon mlčel, a tak král pokýval hlavou, že měl pravdu.
„Svažte ho!“přikázal svým mužům. „nechám ho zavřít.“
„Otče, ne“ protestoval Kyuhyun. „Je to princ, nemůžeš s ním jednat takhle!“
„Jo tak princ? Ale v našich lesích nemáš co dělat. Tak to asi o tebe bude mít tatíček strach.“ zasmál se.: „a ty pojď a ať už tě u něj víckrát nevidím. To vlastně nebude ani tak těžké, protože pozítří mu přichystáme popravu.“
„Ale otče,“
„Nic nechci slyšet!“odeskl.


Když dojeli do zámku, dal Shindong vsadit Siwona do temných prostor královské věznice a syna poslal do svého pokoje.Kyuhyun si sedl na postel a přemýšlel. Byl ze všeho moc smutný. Nevěřil, že by byl otec tak krutý a nechal Siwonovi setnout hlavu.Ale podle toho, jak byl naštvaný to nejspíš myslel vážně.
Už se chtěl zvednout a nějak se dostat za ním, jenže zrovna ho volali na večeři.
„Děje se něco Kyuhyune?“zeptala se královna, když viděla jeho utrápený obličej.
Kyuhyun jen zakroutil hlavou.
„Jen mu není nějak dobře viď?“snažil se to zamluvit král. Kyuhyun vycítil příležitost.
„Opravdu mi není dobře, potřebuju na čerstvý vzduch,“vyskočil od stolu, vzal si trochu pečiva a vyběhl z jídelny.
„Potřebuji jít dovnitř.“ oznámil strážci, který hlídal šatlavu. Ten mu dal pochodeň a otevřel vchod.
„Děkuju. A neříkejte to otci!“špitl ještě, když zacházel do tmavého sklepení.
„Siwone?“
„Kyuhyune!“ozvalo se z kobky po jeho levici. Kyuhyun zasadil pochodeň do stojanu a přiběhl k mřížím.
„Ach Siwone, je mi to tak líto.“
„Nedělejte si o mě starosti. Věřím, že všechno dobře dopadne.Vyšlete alespoň posla k mým rodičům, že jsem tu a že jsem zatím v pořádku“ chytl ho skrz mříže za ruku.
„Dobře.Přinesl jsem vám alespoň něco k jídlu, snad to bude stačit.“
„Děkuji.“
„Už musím jít, otec se po mně bude shánět. Zatím sbohem.“ a šel pro hořící pochodeň.
„Kyuhyune, počkejte ještě, přece neodejdete jen tak.“
Kyuhyunovi se rozzářily oči, přiskočil k mřížím a Siwona opět políbil.
„Miluji vás.“šeptl Siwon.
„A já vás.“ujistil ho Kyuhyun, věnoval mu roztomilý úsměv a vmžiku byl pryč.
Druhý den se situace ve vězení opakovala, až na jednu výjimku. Když už měl Kyuhyun z žaláře odejít, dostalo se oběma chlapcům překvapení.
„Mami, co tu děláš?“vyhrkl Kyuhyun.
„Budeme si muset promluvit. Všichni tři,“ pak zavolala na stráže, ať Siwonovi odemknou.
„Teď půjdete se mnou do zámku.“zavelela, a tak raději poslušně šli, i když její výraz nevěstil nic dobrého. Vešli do královnina pokoje a královna se usadila do svého kožešinového křesla.
„Proč jsi u nás ve vězení?“promluvila směrem k Siwonovi Ten před ní poklekl.
„Pan král mě tam zavřel, protože jsem byl ve vašem lese.“
„Co jsi dělal v našem lese?“ Siwon krátce pohlédl na Kyuhyuna.
„Byl jsem tam s vaším synem.“řekl popravdě.
„A důvod?“ vyslíchala ho dál královna.
„Matko, prosím.“ ozval se Kyuhyun.
„Chci jen vědět důvod.“
„Já,“ na chvíli se odmlčel, „miluji vašeho syna.“
„Vidím, že se máte hodně rádi.“poznamenala s malým úsměvem na tváři, „budu se muset u krále přimluvit, aby tě pustil a aby svolil ke sňatku.“
„To myslíš vážně mami?“ vyhrkl Kyuhyun. Královna přikývla a pobídla prince Siwona, aby si stoupl.
„Ale proč nám to přeješ? Vždyť on je pro vás nepřítel.“
„Nejsem jako tvůj otec, nemám v hlavě jen bitvy a myšlenky o spojených královstvích. Já chci, abys byl především šťastný ty.“
Kyuhyun se usmál a objal jí. Hned na to se vrhl do náruče Siwonovi, který byl štěstím bez sebe.
„Královno, volají vás,“ ozval se ode dveří sluha, který právě přišel, : na hrad přijel král z královnou ze Seoulu.“
„Už jdeme.“


Všichni tři šli na dvůr, kam právě přijel kočár, ze kterého Siwonovi rodiče vystoupili. V momentě u nich stál král Shindong.
„Vašeno syna jsem zajal a zítra ho popravím, přijeli jste zbytečně!“slyšeli ho vyhrožovat, a tak k nim rychle přiběhli.
„Můj drahý,“začala královna,: „neměl bys být takový, mají se rádi.“
„Cože? Jak to, že není ve vězení!“rozhořčil se.
„Pustila jsem ho. Neměl bys jim bránit v lásce, co tím zmůžeš?“
„A co mám dělat? Oni jsou naši nepřátelé.“
„Tak je učiň svými přáteli a prince Siwona svým zeťem. Přeji si to, tak to pro mě prosím udělej.“
Král si nechal chvíli na rozmýšlení.
„Asi máš pravdu. Myslel jsem jen na sebe a jak budu vládnout velké říši a přitom za nedlouho bude čas na vládu našeho syna.“
„Nerozumím tomu,“ozvala se Heechulova žena,: „jaký sňatek?“
Princ Siwon se k ní otočil,: Chtěch bych si vzít prince Kyuhyuna a poposit vás, abyste naší lásce nebránili.“
Chvíli bylo ticho, než ho královna prolomila svým vlídným hlasem,: „je to tvé rozhodnutí, a když si tím jsi jistý, nevím, proč bych vám měla bránit.“ otec přitakal a princ je štěstím objal.
„A vám bych chtěl říct,“obrátil se na krále Shindonga,: „že pokud svolíte s naším sňatkem, věštba se vyplní. Obě království budou spojena.“
„Jsi chytrý. Myslím, že z tebe bude dobrý vládce.“
Tímto se prolomilo napětí mezi oběma zeměmi a k moci se dostali dva moudří panovníci, kteří vládli veliké říši. I když čatokrát si dávali od vládnutí pauzu, aby taky nezanedbávali něco jiného. xD

tak to bylo moc pěkný, i když pár KyuWon si moc nedokážu představit, ale nevadí, místo Kyuhyuna jsem si tam dosadila sebe
a od tý části jak zajali Siwona jsem ani nedýchala a tak hezky to skončilo
před spaním si to asi přečtu znova

Teda Lenny, tímhle si mi úplně vyrazila dech.... Ale měla sis tam dát HanKyunga, jak jsi původně chtěla.... I přesto Ti to musím pochválit, bylo to naprosto senza napsané . Škoda, že nevím přesně, jak se to liší od původní verze do školy, takže pokud moc ne, nedivím se, že se to "paní učitelce" moc nelíbilo, ale mně rozhodně ano...

Stejně mi přijde, že u takových pohádkách by se hned líp usínalo jsem ráda, že se líbilo

Markét napsal:Teda Lenny, tímhle si mi úplně vyrazila dech.... Ale měla sis tam dát HanKyunga, jak jsi původně chtěla.... I přesto Ti to musím pochválit, bylo to naprosto senza napsané . Škoda, že nevím přesně, jak se to liší od původní verze do školy, takže pokud moc ne, nedivím se, že se to "paní učitelce" moc nelíbilo, ale mně rozhodně ano...

tak lišilo se to trochu no (přece jsem jí tam nemohla dát, jak se spolu líbají v lese v trávě xD) , ale bohužel ještě známku nevím :( ale abych pak nakonec nebyla zklamaná...

No tak snad Ti to dopadne dobře (budu se za Tebe modlit, i když to moc neumím) a když ne, tak si Tě holt asi paní učitelka zařadí do kategorie "rebelové a problémoví studenti".... Ale snad tak zle nebude... Jinak souhlasím s Tebou, takový druh pohádek by byl pěkný... Ale myslím, že by se to nesetkalo s pochopením, což je smutný...

Tuhle fikci jsem začala číst, když jsem byla ráno ve škole, ale nestihla jsem to, takže jsem to dojela až teď
Ale stálo to za to!!
Sice jsem málem nevydýchala krále Shindonga
...ale je to prostě moc krásný

Jé tak já vám moc děkuju