[DOKONČENÁ] Blue Tomorrow//Super Girl//My Everything//You're my endless love - Shining star

Blue Tomorrow
By: TheKyas
Pairing: Kyas & Donghae

>>tohle jsem napsala včerejší noci jen tak z nudy =D .. původně jsem to tu sem nechtěla dávat, ale když už mi to Markét navrhla..

To, co jsem vždycky chtěla, se mi splnilo. Zabydlela jsem se v Koreji a začala jsem pracovat jako překladatelka pro SM Entertainment. Abych pravdu řekla, moje vysněné povolání to rozhodně nebylo, ale aspoň jsem tak mohla být o něco blíž mým vytouženým Super Junior. Každou chvíli, kterou jsem měla volnou, jsem stála potají vzadu v zákulisí a se svým rozvrhovým plánem těsně přitisknutým na prsou jsem sledovala jejich performance. Pokaždé jsem zatajovala dech, jako bych je viděla poprvé a stále jsem tajně snila o tom, že bych já a Donghae… Ale to byly opravdu jen moje sny, nic víc a ani nic míň. Občas se mi podařilo zachytit pohled někoho ze Super Junior, když kolem mě odcházeli do šaten, ale víc než letmý kontakt očí se nikdy nekonal. Prostě jsem vždycky byla taková ta šedá myš. A byla jsem s tím i smířená, dokud jednoho dne…
„Hned jsem zpátky, jen si tam zaběhnu!“ uslyšela jsem, když se začaly otvírat dveře šatny Super Junior chvíli po konci jejich performance. Seděla jsem na krabicích hned vedle ní, takže mi to nemohlo uniknout, ani kdybych chtěla. Donghae se ještě ve dveřích zasmál na kluky v šatně a pak za sebou zavřel dveře. Měl na sobě plandavé kalhoty a černé tričko bez rukávů, které mu těsně obepínalo tělo. Div mi při tom pohledu nevypadla propiska z ruky. S pootevřenými ústy jsem sledovala celou tu situaci až po to, než zavřel dveře, s úsměvem sklopil a zavtěl hlavou a prošel kolem mě. To už jsem radši zase dělala, že něco píšu do papírů, což bych normálně měla. I když mě platili hlavně za překládání, spousta papírování patřila k tomu a bylo snad mojí věcí, kde a kdy si papíry vyplňuju. Hlavně když je odevzdám včas.
Donghae kolem mě bez povšimnutí doslova proletěl a já se pak ještě za ním podívala, jak jeho záda mizí kdesi za rohem. Povzdechla jsem si, a pomyslela jsem si, že na někoho jako je on, nikdy nebudu mít, i když jsem se dostala tak blízko. O tomhle se mohlo jiným holkám jen zdát. Ale co z toho, když se s nimi neodvážím promluvit ani půl slova?
Z myšlenek mě vytrhl až Donghae, když běžel zpátky do šatny. Zvedla jsem hlavu a namířila ji jeho směrem. Všiml si mě a zpomalil. Nebudu zastírat, že se mi udělalo trochu nevolno. Zastavil se kousek ode mě a chvíli se na mě zmateně díval. Vyplašeně jsem se rozhlížela kolem, ale nikdo jiný v našem dosahu nebyl.
„Ty tu jsi hodně často, že?“ zeptal se obezřetně a já věděla, že ta otázka nemohla patřit nikomu jinému než mě.
„Jo,“ pípla jsem potichu a cítila jsem, jak se mi i krev hrne do hlavy.
„Pracuješ pro SM?“ zeptal se Donghae a udělal krok blíž ke mně.
„Jo, pracuju,“ přitakala jsem a pevně jsem svírala okraje bedny, na které jsem seděla, rukama.
„No, a co tady vlastně děláš za práci?“ Donghae odsunul moje papíry stranou a sedl si vedle mě. Netušila jsem, jak se mám v té chvíli chovat.
„Jako překladatelka,“ odpovídala jsem prostě jednoduchými větami a snažila jsem se trochu pročistit si hlavu, aby mi to mohlo alespoň trochu myslet.
„To bys ale měla být jinde a ne tady, ne?“ podezřívavost v Donghaeho hlase byla víc než jasná.
„Ono je vlastně jedno, kde vyplňuju papíry a ráda se dívám na vaše performance,“ přiznala jsem neochotně a země pro mě byla rázem ta nejzajímavější věc na světě.
„Aha, líbí se ti?“ otočil ke mně Donghae hlavu s nadšením a to mi připomnělo jednu ze scén na začátku filmu Flower Boys, kdy seděl s Kibumem na lavičce a povídali si.
„Jinak bych se snad na ně nechodila dívat,“ zasmála jsem se trochu.
„No jo, to je pravda,“ zamračil se Donghae a nejspíš přemýšlel nad tím, jak ho taková blbost mohla napadnout. Zcela uchvátil mé srdce a ani o tom neměl nejmenší tušení. Čekala jsem, kdy mi vystřelí z hrudi, jak moc mi tlouklo. Pro nikoho na světě nebilo víc, než zrovna pro něj. Mohl by si se mnou dělat cokoli by chtěl. Jako zbavená smyslů bych byla jako loutka v jeho divadle a vůbec by mi nezáleželo na ničem okolo jen na tom, že jsem zrovna s ním.
„Jak ti říkají?“ prolomil pak ticho.
„Kyas,“ zvedla jsem odvážně hlavu a pohlédla mu do očí.
„Těší mě,“ napřáhl ruku mým směrem tak, abych ji mohla stisknout a potřást si s ním. Pomalu jsem uvolňovala svůj stisk, kterým jsem svírala bednu a byla připravená s ním navázat první tělesný kontakt.
„Sakra Donghae, co tu děláš?“ zakřičel pak Siwon ze dveří, když vycházel.
„Jo, už jdu,“ Donghae okamžitě seskočil z bedny a bez jediného dalšího pohledu se hnal do šatny. Znovu jsem, tentokrát zklamaně, sevřela v dlani jen tu dřevěnou bednu, na které jsem seděla a povzdechla jsem si. Nevěděla jsem ale, že se na mě Siwon zamyšleně dívá a o něčem pečlivě přemýšlí.
Dalších pár dní se mi do práce vstávalo dokonce s radostí. Nebylo to tak, že bych Super Junior vídala každý den, ale jeden nikdy neví. A bezhlavě se zamilovat do jednoho z členů už vůbec nebyl dobrý nápad. Opatrně jsem každý den slídila po chodbách společnosti SME, jestli tam náhodou někoho z nich nezahlédnu, ale šance na něco takového byla mizivá. Tedy až do té chvíle, než jsem se dozvěděla, že začínají pracovat na novém CD, takže ve společnosti budou každou chvíli a to taky znamenalo omezení performances. To mě trochu mrzelo, ale stále to neznamenalo, že bych k nim měla o něco dál. Toho samého dne jsem se právě měla tlumočit mezi manažerem Super Junior Lee Soo Manem a nějakým chlápkem, co jim měl pomoct zařídit i propagaci nového CD v Evropě. Konečně se evropské fanynky dočkají…
Když jsem dorazila do konferenčky, kde se to všechno mělo vyřizovat, kromě dvou pánů jsem tam narazila i na celé Super Junior, což jsem doopravdy nečekala. Zmateně jsem se po nich rozhlídla a pak zpátky na Lee Soo Mana. Myslela jsem si, že to bude hodně zajímavé, ale nebylo to nic, co jsem doposud neobstála. Rozdíl byl jen v tom, že jsem se musela domlouvat v němčině, protože ten druhý pán byl Němec a angličtina nebyla jeho dobrá stránka. S Lee Soo Manem probírali, jak by to mělo asi přibližně vypadat a sem tam něco přihodil i některý z členů Super Junior. Očima jsem vždycky nenápadně těkala po Donghae a myslela jsem si, jak asi nejsem nenápadná. Kdybych se ale trochu víc soustředila i na ostatní členy všimla bych si, že Siwon si mě stále měří pohledem.
Po dlouhých dvou hodinách konečně bylo domluveno a já si mohla jít po svých. Lee Soo Man a všichni další už dávno odešli a já zůstala v konferenční místnosti sama a sesbírávala jsem si všechny potřebné papíry a materiály ze stolu. Už jsem chtěla otevřít dveře, když vtom jsem si všimla, že nejsou ani zavřené. Opřela jsem do nich tedy dlaň a chtěla otevřít a odejít. V tom mi ale zabránily hlasy, které jsem moc dobře poznávala.
„Přece to tak nemůžeš nechat!“ slyšela jsem polohlasně, ale při tom naléhavě mluvit Siwona.
„Proč ne? Nemám s tím nic společného,“ protestoval na druhou stranu Donghae.
„Jak nemáš? Máš a víc, než si jen myslíš,“ káral ho dál Siwon.
„Hele, není to moje věc a ani tvoje,“ Donghae stále namítal.
„Vždyť se podívej, ta holka je do tebe zamilovaná. Musel bys být slepý, abys to neviděl,“ naléhal na Donghae stále Siwon. Šokem jsem si musela zakrýt ústa a při tom mi z rukou vypadly všechny papíry. Okamžitě jsem se pro ně sehnula a začala je tam sbírat ze země. Rozhovor mezi Donghaem a Siwonem dál nepokračoval. Donghae jen pootevřel dveře, aby viděl, kdo se to za nimi skrývá. Zvedla jsem hlavu a jako první jsem uviděla Siwona na chodbě, jak zavrtěl hlavou a namířil si to směrem k výtahu.
„Chceš pomoct?“ zeptal se Donghae a už se taky pomalu ohýbal k podlaze.
„Já, jen mi to vyklouzlo, nechtěla jsem,“ začala jsem se omlouvat ani nevím za co. Donghae mi bez jediného slova pomohl sebrat papíry ze země a podal mi je.
„Děkuju,“ pronesla jsem hned po tom, co jsme se oba napřímili.
„Slyšela jsi to, že?“ ignoroval Donghae mé poděkování a přistoupil rovnou k věci, ačkoliv jsem se celou dobu modlila, aby se zrovna na tohle nezeptal.
„Jo,“ kývla jsem hlavou a čekala, jak bude reagovat.
„Myslím, že Siwon asi vidí všechno moc zkresleně,“ zasmál se Donghae, jako by to byl jen nějaký vtip.
„Myslím, že Siwon má pravdu,“ vyletělo ze mě bezmyšlenkovitě a okamžitě jsem si dala, tentokrát už volnou, ruku na pusu. Donghae se na mě zkoumavě podíval, jako by nevěřil tomu, co právě slyšel.
„Promiň, neměla jsem to vůbec říkat,“ snažila jsem se to ukecat a utéct co nejrychleji pryč. Donghae mi zatarasil cestu rukou.
„Nezlobím se,“ zavrtěl hlavou „jen víš,“ začal pak.
„Co?“ tak trapně mi snad ještě nikdy nebylo…
„Prostě to nejde, chápeš to, ne? I kdybychom se poznali, tak by to k ničemu nebylo. Nejsi ani můj typ,“ uchechtl se „takže, víš co tím myslím, viď? Jsi přece chytrá holka,“ přejel mi prstem po bradě, otočil se a vydal se k výtahům. Stála jsem tam jako smyslů zbavená a dívala se za ním i dlouho po tom, co se výtah zavřel a on s ním sjel někam do přízemí. Vždycky mi bylo jasné, že nemám nejmenší šanci, ale takhle natvrdo to bolelo tak strašně moc, že jsem začala dýchat tak rychle, jako bych uběhla maraton. Znovu jsem nechala spadnout své papíry na zem a sama jsem se sesula k podlaze. Věděla jsem, že se s ním budu vídat i dál a to mě bolelo ještě o to víc. Cítila jsem, jak slzy zbloudile tancují po tváři a z ničeho nic jsem si vzpomněla na slova z písničky Blue tomorrow. Potichu jsem si pro sebe začala zpívat poslední zbytky refrénu Nesplněné sliby všude na zemi, že včerejšek nemůže být poskládaný zpátky dohromady. Ale pořád se těším na tvůj zázračný vzhled, oh ne, tvůj stín směřuje dál a dál.

S(H)UPER GIRL
By: Markét
Pairing: Kyas & Donghae

>>Markétčino pokračování Blue Tomorrow nazvané S(h)uper Girl^^

Od té smutné události s DongHae už uplynulo několik týdnů a já se pokoušela slepit dohromady své rozbité srdce. Jestliže jsem někdy v minulosti měla naději, tak DongHae ji těmi pár slovy zničil, zašlapal do země, udusil ten malý plamínek, který si žil svým vlastním životem. Naplno jsem se ponořila do práce a vyhýbala jsem se kontaktu se Super Junior, jak jen jsem mohla a úspěšně se mi to dařilo.
„Musíš na něj přestat myslet,“ ozve se za mnou.
„Ahh Markét, jak víš, že na něj myslím?“
„Máš takový nepřítomný výraz, musíš na DongHae prostě zapomenout. Najdi si někoho jiného,“ poradí mi něco, co už vím dávno.
„Myslíš, že to nevím? Z mého srdce jsou sice jen střepy, ale každý střep úzkostlivě křičí jeho jméno,“ vypadne ze mě ostřeji, než jsem původně zamýšlela.
„Potřebuješ změnu, dneska musím ještě přeložit některé dokumenty jedné francouzské společnosti, která spolupracuje s SME, ale sejdeme se doma a pak vyrazíme ven ju? A žádné námitky,“ zarazí Markét příval slov, které se mi derou na jazyk.
„Dobře,“ svěsím jen nešťastně hlavu a jdu si po své práci. Čím blíž jsem ale své kanceláři, tím víc si myslím, že je to celkem dobrý nápad, alespoň si pročistím hlavu.
Večer mě Markét zatáhne do jednoho baru, který stihla poznat nevím kdy, když je tady jenom pár týdnů. Ale je fakt, že je pořád v tahu a užívá si života plnými doušky, sice jí už táhne na třicet, ale pořád se chová jak osmnáctka.
„Vzaly mě sem jednou holky z marketingové propagace a docela se mi to tady líbilo,“ reaguje na můj tázavý pohled.
Táhne mě rovnou k baru a cestou zdraví své známé, které si tady nejspíš už stihla udělat. I přes mé protesty, že od příjezdu do Koreji jsem nepila tvrdý alkohol, nám objedná dvakrát dvojitou vodku s vysvětlením, že „přece žijeme jenom jednou“. Kopnu ji do sebe, abych Markét neurazila a raději ji předejdu tím, že si vzápětí objednám sama míchaný drink, to mi snad neublíží. Plácneme sebou na nejbližší gauč a kolem nás se najednou objeví pár lidí, které neznám, ale jsou celkem fajn a dobře si s nimi popovídáme. Skvěle se bavím do chvíle, kdy DJ přehodí level a hodí tam písničku Super girl od Super Junior Mandarin.
„Musíš se tomu postavit čelem,“ povzdechne si Markét a vytáhne mě na nohy. Ruku v ruce zamíříme na parket, kde začneme trsat, a protože jsme spolu kdysi nacvičily pár tanečních kroků, které teď použijeme, jsme vzápětí hvězdy parketu. Kolem nás se utvoří kruh lidí, kteří nás povzbuzují a tleskají nám do rytmu. Po písničce se obě vyčerpaně svezeme na barové stoličky a poručíme si další drinky.
„Zvu vás,“ ozve se za námi a my se obě otočíme po známém hlase. Za námi stojí Shiwon a usmívá se na nás.
„Eh, děkujeme,“ vzpamatuje se jako první Markét.
„Byly jste dobré, nevěděl jsem, že v překladatelském oddělení SME si schovávají takové talenty,“ složí nám poklonu.
„Nepřeháněj prosím,“ rozesměje se Markét a Shiwon jí rozpustilý úsměv vrátí.
„Vy se znáte?“ nevycházím z údivu, jak se Ti dva spolu uvolněně baví.
„Už jsme se párkrát potkali a prohodili pár slov, navíc mě Shiwon seznámil se SungMinem,“ mou tvář také prozáří chápavý úsměv.
„Aha,“ vypadne ze mě. Shiwon se na mě podívá a vypadá, že by se mnou potřeboval něco probrat jenom mezi čtyřma očima.
„Skočím si na záchod, omluvte mě,“ vycítila změnu nálady Markét a vypaří se jak pára nad hrncem. Hned co je Markét z doslechu, se ke mně Shiwon nakloní.
„Jak Ti je?“ zeptá se mě starostlivě.
„Proč se ptáš?“ odpovím otázkou, nechápu, o co mu jde...
„No víš, ptám se kvůli tomu, co Ti řekl DongHae,“ vypadne z něj.
„DongHae?“ v mých očích se zalesknou slzy, takže Shiwon pochopí všechno ještě dřív, než vůbec stačím něco říct. Nechám se vtáhnout do jeho náruče a úlevně naslouchám tišícím slovíčkům, které mi šeptá do ucha. Vezme mě do náruče a přenese na gauč, kde mě usadí vedle sebe a začneme si povídat.
„Kde je Markét?“ vzpomenu si na kamarádku, která je pryč už nějak hodně dlouho.
„Támhle na parketu tancuje se SungMinem, právě před chvílí přišel,“ ukáže Shiwon na dvojici, která je v rytmu jedné hodně pomalé písničky k sobě přitisknutá. Nechápu, kde bere tu energii, já stěží potlačím zívnutí, ale Shiwon si stejně všimne, jak moc jsem unavená.
„Odvezu Tě domů jo?“ kývnu, posbírám si své věci a Markét necháme na stolku vzkaz, že mě Shiwon odveze domů.

Čas pomalu běží a já ke svému zděšení začínám občas zapomínat na DongHae a moje láska k němu se pomalu stává minulostí a den za dnem se víc a víc vytrácí. Zjistila jsem, že se pokaždé víc těším, když mě Shiwon vytáhne někam ven. Markét se se mnou taky snažila být co nejvíc, ale když teď randí se SungMinem, tak i když se snaží čas spravedlivě dělit mezi nás oba, vzhledem k náročnému rozvrhu Super Junior už jí moc času na mě nezbývá. Se Shiwonem chodíme na kafe, na zmrzlinu, k řece nebo jen tak na dlouhé procházky, vždycky jsem moc ráda, když si povídáme, stal se z něj opravdový přítel, který mě společně s Markét vytáhl z té největší krize, kterou jsem měla po tom výstupu s DongHae.
Ostatní, se kterými pracuju i Markét tvrdí, že moje nálada se o moc zlepšila, prý bývám poslední dobou veselejší, i když já jsem žádnou změnu nezaregistrovala. Občas dokonce zaslechnu nějakou poznámku typu, jestli nejsem zamilovaná, to mi přijde jako dobrý vtip. A do koho asi? Nebo že by přece jenom? Ne, to není možný..., vytěsním podobné myšlenky z hlavy.

„Musíme to vidět,“ táhne mě Markét jednoho dne do studia, kde mají Super Junior generálku na natáčení nového klipu.
„Nechci tam,“ snažím se jí vzpírat, ale mám to marné.
Proklouzneme do zákulisí a sledujeme nový dance, který Super Junior nacvičují. Po chvíli dostanou přestávku, ale moc klidu asi nemají, protože režisér toho klipu začne vyvádět a i když slyšíme jenom útržky rozhovoru, dáme si dokupy, že holky, které měly hrát v jejich klipu, nějak onemocněly nebo co a nestihnou za ně najít náhradu. Shiwon se začne dohadovat s tím režisérem, ale my už neslyšíme ani slovo, protože je tam celkem velký hluk. Pak se stane něco nečekaného, zamíří rovnou k nám a přivede nás přímo před všechny ostatní. Chce se mi utéct, jak se mi svírá žaludek. Co se to děje? V očích mám otazníky nejen já, ale i Markét, která taky nepobírá, o co jde...
„Vždyť to jsou jenom překladatelky, nemůžou tancovat,“ odfrkne si DongHae a nám pomalu začíná svítat. Zděšeně se na sebe podíváme, my a náhrada za ty nemocný holky? Shiwon se zbláznil...
„Ony to zvládnou,“ postaví se za nás Shiwon a v očích se mu bojovně zablýskne.
„Taky si to myslím,“ podpoří nás i SungMin.
„Dobře, dobře, tak ať ukážou, co umí,“ kapituluje DongHae.
„Pustím vám Super girl a tancujte přesně to, co v baru jo?“ šeptá nám Shiwon, my obě přikývneme a zaujmeme svá místa pro dance. První tóny písničky odezní a my začneme předvádět naše performance.
„To to bylo tak špatný?“ ozvu se do ticha, když dotančíme.
„Naopak, beru vás, byly jste skvělé,“ odvětí režisér klipu.
„Na překladatelky u SME je vás škoda, pokusím se s tím něco udělat,“ nadhodí ještě manažer Super Junior. My s Markét to znovu jaksi nepobíráme, ale vzápětí nám začíná tvrdá práce a my hodiny a dny trávíme ve studiu se Super Junior, abychom nacvičily choreografii na jejich nový klip, což se nakonec podaří. Poté se natočí videoklip a my v něm vystupujeme taky, s napětím očekáváme, jak si povede v hudebních žebříčcích.
Sedíme společně s Markét v jídelně nad určitými listinami, které musíme přeložit, přece jenom jsme se překladatelství ještě nevzdaly úplně. Nikdo zde není, takže máme klid na práci, ale není nám přáno. Dovnitř totiž vtrhne jako velká voda Shiwon.
„Jsme první, jsme první a na vás jsou dobré ohlasy, líbíte se jim v tom klipu totiž hlavně vy,“ hlásí šťastně už ode dveří. Nevydržím to a vletím mu do náruče, ani o tom moc nepřemýšlím a naše rty se setkají v polibku. Chvilku se líbáme a až poté si uvědomíme, co jsme vlastně udělali, zmateně od sebe odstoupíme. Markét to nijak nekomentuje, jenom se potutelně usmívá a spokojeně ohryzává tužku.
„Už musím jít,“ zmizí Shiwon tak rychle, jako se objevil a já stále stojím na místě s rukou přitisknutou na rtech.
„Tady je někdo zamilovaný,“ podotkne Markét.
„Neplácej nesmysly,“ usadím ji.
„Když myslíš,“ povzdechne si, ale stejně na mě spiklenecky mrkne. Znovu se pustíme do práce.

Pár dní se Shiwonovi vyhýbám stejně, jako on se vyhýbá mě. Snažím se udělat pořádek ve svých citech a zjistit, koho vlastně miluju. DongHae nebo Shiwon? Dojdu do šatny a otevřu skřínku, na zem vypadne dopis nebo spíš vzkaz a v něm stojí „DNES VE ČTYŘI HODINY VE STUDIU ČÍSLO TŘI. BUDU TĚ ČEKAT“. Mrknu na hodinky, to je už za pět minut. Mám tam jít nebo nemám? Zvědavost mě přemůže a já vyrazím do studia. Jen co projdu dveřmi studia, místnost zalije světlo a zaplní ji první tóny písničky Super girl. Ze stínu vystoupí DongHae a začne zpívat tuhle úžasnou písničku. „Oh my Super Girl, I am your Super Man, The look in your eyes fascinates me, I am willing to do anything for you,“ když to zpívá takhle procítěně, začnou mi stékat slzy po tvářích. Usmívá se, a když dozpívá, dojde až ke mně a něžně mě uchopí za bradu, nakloní se ke mně a chce mě políbit na rty. Já se však odtáhnu, DongHae nic nechápe a jenom na mě zmateně kulí očka.
„Je pozdě DongHae,“ povzdechnu si.
„Jak pozdě?“ stále nechápe.
„Jsem zamilovaná,“ vysvětluju.
„Potom je to v pořádku ne? Já mám jenom delší vedení,“ usměje se na mě omluvně a znovu se mě pokusí políbit, opět se mu vytrhnu.
„Miluju, ale už ne Tebe, zamilovala jsem se do Shiwona, promiň. Je mi to líto,“ pípnu omluvně.
„To přece nemůže být pravda,“ prohlásí zničeně.
„Žij dál DongHae a najdi si někoho, kdo by Tě mohl milovat stejně, jako jsem Tě kdysi milovala já,“ zesmutním.
„Takle to nemůže skončit,“ pořád to nechápe.
„Jsem Super girl, musela jsem tu bolest po Tobě taky překonat,“ vysvětluju.
„Pokud jsi moje Super girl, tak budeš se mnou,“ snaží se mě ze všech sil připoutat k sobě.
„And then she'd say, it's Ok, I got lost on the way, but I'm a supergirl, and supergirls don't cry. And then she'd say, it's alright, I got home late last night, but I'm a supergirl, and supergirls just fly,“ tímhle textem mu dávám poslední sbohem.
„Z čeho to je úryvek,“ zeptá se mě ještě.
„Ze Super girl ale od Reamonna, taková musím být,“ povzdechnu si a otočím se k odchodu, ode dveří se ještě podívám na DongHae: „Sbohem má první lásko.“ Opustím místnost se smíšenými pocity, ale šťastnější než dřív, konečně mám ve svých citech jasno. Musím říct Shiwonovi, že ho miluju. Rozpřáhnu ruce a uvolněně se zatočím dokola, dokonce i slunce vysvitne, jako by mě chtělo podpořit.

Tak * * Holky, dostaly jste mě T___T Řeknu jedno slovo "LÍBÍ!!!" ^ ^

teda to jsem nečekala, že z Donghaeho uděláte hajzlíka
a mě přeberete Siwona (si dělám srandu)
fakt to bylo pěkný a přála bych vám, aby jste se dostali do Koree, SM a k Super Junior

S tím Siwonem nemám nic společnýho oO
Fakt se za to omlouvám
Ale jako.. no Blue Tomorrow jsem dopsala někdy kolem jedné ráno a to jsem měla snad ještě i nějaký to promile v krvi xDD

Mily a Lenny já se omlouvám za Wonnieho, ale Kyas mi trochu nahrála tím, že tam vystupoval jako kamarád DongHae a já nechtěla složitě vymýšlet někoho dalšího, koho bych do příběhu zapojila...

Doufám, že na mě kvůli tomu nezanevřete a moje fikce budete číst dál... Ještě jednou srry srry....

tak to se moc povedlo =) obě dvě části =)
veliká pochvala pro vás obě Super Girls =)

Markét napsal:Mily a Lenny já se omlouvám za Wonnieho, ale Kyas mi trochu nahrála tím, že tam vystupoval jako kamarád DongHae a já nechtěla složitě vymýšlet někoho dalšího, koho bych do příběhu zapojila...

Doufám, že na mě kvůli tomu nezanevřete a moje fikce budete číst dál... Ještě jednou srry srry....

vždyť je to jenom fikce a já se ráda podělím, (když mi ho aspoň občas půjčíte)
mě se to moc líbilo a samozřejmě tvoje povídky budu číst dál

Bylo to nádherný jsem to četla potají o hodinu, jen abych věděla, jak to dopadne naštěstí mi na to nepřišli
A ohledě Siwona, to bych přece musela vyvraždit třináctinu ELFek,jen pro to, že se jim líbí a dávaj si ho do FF

To je tak nádherný

jujky xD krása
u té první části jsem měla sto chutí rozkopat Hajanovi.....tlamu..? :D

ještě že to Markét na konci zachránila

Wa! Roztomilý [You must be registered and logged in to see this image.]

My Everything
By: TheKyas
Pairing: Kyas & Donghae

Znovu jsem v hlavě slyšela, jak jsem bouchla dveřmi, znovu jsem slyšela ten křik a znovu mi bylo líto další hádky, kterou jsem se Siwonem prodělala. Už nějakou dobu jsme to spolu táhli. Na začátku všechno bylo fajn, jako vystřižené z pohádky. Rozhodla jsem se pro něj kvůli tomu, že mě Donghae zničil a on mi pomohl zpátky na nohy. A tohle jsem už nechtěla znovu zažít. Pravda byla ale taková, že Donghae jsem pořád bezmezně milovala. Siwon to věděl a nejprve to akceptoval, chtěl mi dát čas, abych to všechno mohla vstřebat a soustředit se plně jen na něj, ale to nešlo. Měla jsem Siwona ráda, strašně mi na něm záleželo a nikdy bych mu nic špatného nepřála, a proto to muselo skončit. Ubližovala jsem mu a dál už jsem nemohla.
Řítila jsem se ulicí co nejdál od jeho bytu a snažila se zahnat slzy, které se mi drásaly ven z očí a stékaly mi po tvářích. Obloha se zbarvovala do červena, jak slunce pomalu zapadalo, a začal vát chladnější vítr. Přemýšlela jsem, kam jít. Domů jsem nemohla, Markét s Niem si tam chtěli dneska udělat příjemný večer, přece jim ho nemůžu zkazit. Další, kdo mě napadl, byl Leeteuk, ale ten šel dneska s Kanginem do kina, takže to nejspíš taky nepřipadalo v úvahu. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila jsem Hyukkieho číslo. Nepřemýšlela jsem a šla jsem dál, co nejdál od Siwonova bytu. Zkoušela jsem Eunhyukovi volat ještě asi dvakrát, ale ani jednou mi to nezvedl. Slyšela jsem jen tóny vyzvánění a chvíli na to jsem spadla do hlasové schránky. Naštvaně jsem vypla mobil a strčila ho do kapsy. Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem věžák, ve kterém bydlel Donghae. Poprvé od chvíle, kdy jsem za sebou bouchla dveřmi, jsem se zastavila. To přece nemůžu, to ne. Nejde to, abych šla zrovna k němu. Ale… kam jinam? S nikým jiným jsem se tak dobře neznala, abych u nich mohla přespat. Donghae jako poslední možnost. Váhavě jsem udělala jeden krok vpřed a pak ty ostatní šly už samy. Potom jsem se ale zarazila znova. Vzpomněla jsem si totiž, že Donghae se chytil mé rady, kterou jsem mu dala ten den, kdy jsem ho odmítla. Totiž, našel si jinou, Amber. A já ho pořád milovala. To nemohlo znamenat nic dobrého. Kdo ví, jestli mu na mě ještě aspoň trochu záleží. Za zkoušku ale přece člověk nic nedá, není to tak snad? Přinejhorším se zesměšním, což mi vždycky šlo snad ze všeho nejlíp.
„O-ou,“ vydechla jsem, když jsem uviděla, jak ze dveří domu vychází Amber a v závěsu za ní Donghae. Stála jsem na místě a pomalu jsem si setřela všechny pro Siwona uroněné slzy. Amber si mě vůbec nevšimla, což bylo dobře. Věděla všechno o tom, co se předtím mezi mnou a Donghae stalo, takže by si z toho, že teď stojím jen kousek od jeho domu, mohla vyvozovat špatné závěry. Donghae si mě ale všiml. Viděla jsem jeho pohled, jeho nechápavý výraz, co tam zrovna teď dělám. Přijel taxík, Donghae políbil Amber a ta nasedla do taxíku a odjela někam pryč. Měla jsem úplně volnou cestu. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se směrem ke stále stojícímu a na mě zírajícímu Donghae.
„Ahoj,“ pozdravil mě.
„Ahoj,“ třepal se mi hlas a oči jsem měla skelné. Vytušil, že se něco asi stalo.
„Nechceš jít nahoru?“ zeptal se mě a ukázal přitom na dveře.
„Moc ráda,“ kývla jsem hlavou.
Otevřel mi dveře, vešla jsem dovnitř a namířila jsem si to přímo k výtahu. Cestou nahoru ani jeden z nás neřekl jediné slovo. Bylo slyšet jen hučení, jak se výtah soukal nahoru a naše přerývané dýchání.
„Chceš udělat čaj?“ zeptal se, sotva jsem stačila vejít k němu do bytu. Na odpověď jsem mu znova jen kývla a postavila jsem se k oknu, kterým jsem sledovala ostatní domy Seoulu a malou horu, tyčící se nedaleko odsud. Dívala jsem se na temné mraky plující oblohou směřující přímo nad to kouzelné město pode mnou, pod námi. Cítila jsem jeho pohled, který mnou ze zadu téměř prostupoval.
„Přichází bouřka,“ řekla jsem mu a stále jsem zírala ven z okna. Ucítila jsem jeho ruku na svém rameni a podívala jsem se na ni.
„Kyas, co se stalo? Určitě tu nejsi bezdůvodně,“ začal se opatrně ptát na důvod mé návštěvy.
„Je konec,“ oznámila jsem mu s prázdným výrazem.
„Konec? Jak to myslíš?“ nechápal.
„Mezi mnou a Siwonem, konec,“ otočila jsem se na něj a podívala jsem se mu do očí a viděla jsem lítost, kterou se ani nesnažil skrývat.
„To je mi líto,“ hles. Pak nastalo hrobové ticho, které prořízlo až bublání rychlovarné konvice, která nám vařila vodu na čaj.
„Promiň, neměla jsem tě otravovat, ale neměla jsem kam jinam jít,“ začala jsem rychle vysvětlovat, proč jsem šla zrovna za ním.
„Neomlouvej se, je to v pořádku,“ objal mě a já se znova dala do pláče. Chvíli mě konejšil, ale pak jsem se z jeho náruče vysmekla.
„Měla bych jít, už je pozdě,“ i když jsem nevěděla kam. A v tom momentě, kdy jsem to dořekla, zaburácel hrom, až jsem skoro leknutím nadskočila.
„Nikam tě jít nenechám,“ zavelel, „podívej se, co se tam venku dělá. Nemůžu tě nechat jít,“ zamítl okamžitě.
„A to tady mám jako přespat?“ i když jsem to nejprve měla v plánu, teď už se mi do toho nechtělo a radši bych vyrušila Markét s Niem, i kdyby mě pak asi trochu zdupla.
„Můžeš v mojí posteli, já si ustelu na gauči,“
„Děkuju,“ řekla jsem mu potichu a jen se na mě usmál.
Pomohla jsem mu s večeří, kterou jsme pak v tichosti snědli. Do jídla se mi vůbec nechtělo, ale pořád jsem ještě měla rozum a věděla jsem, že prostě něco sníst musím. Mezitím se rozpršelo a obloha úplně zčernala. Donghae mi pak půjčil něco na sebe, v čem bych mohla spát a zašla jsem se vysprchovat. To jsem po tom dni potřebovala ze všeho nejvíc. Umyla jsem si hlavu a šla jsem si lehnout ještě s mokrými vlasy. Lehla jsem si do Donghaeho postele, kde všechno vonělo stejně krásně, jako on. Žaludek se mi sevřel a udělalo se mi trochu mdlo. Všude byla černočerná tma a já se zaposlouchala jen do šumu vody, stékající ve sprše, kde byl zrovna Donghae a na kapky bubnující do okenního skla.
Ani nevím, kolik času uběhlo, ale noc nabírala na své temné moci a déšť na síle. Už určitě muselo být kolem půlnoci a mě se stále nedařilo usnout. A navíc jsem si ještě potřebovala odskočit. Vždycky jsem se bála chodit v noci po tmě, tak jsem se rozhodla, že to nějak vydržím a snad usnu, ale to se mi stále nedařilo. Překonala jsem svůj strach a odebrala se na onu místnost, kde jsem vykonala potřebu, umyla jsem si ruce a přes obývák jsem šla zpátky do Donghaeho pokoje. On ležel na gauči, vypadalo to, že spokojeně spí.
Nechala jsem otevřené dveře do pokoje a místo do postele jsem si to zamířila k oknu. Tolik domů kolem ještě svítilo ve svých oknech. Všechno to ale rozmazávaly dešťové kapky, které stékaly po skle na druhé straně. Chytila jsem se oběma rukama kolem pasu a snažila se potlačit další nával slz.
„Ještě nespíš?“ uslyšela jsem potichu, když znovu zahřmělo. Rychle jsem se leknutím otočila.
„Nemůžu usnout,“ odpověděla jsem klidně, když jsem spatřila siluetu postavy, která patřila Donghae.
„Taky se mi to občas stává,“ naznačil, že mě chápe.
„Nechtěla jsem tě vzbudit,“ sklopila jsem hlavu.
„Nespal jsem,“ popřel mou domněnku.
„Donghae,“ začala jsem pomalu vyslovovat své přání.
„Ano?“
„Nemohl bys tu spát se mnou, prosím?“ požádala jsem ho.
„Ustelu si vedle tebe na zemi,“ souhlasil, jako by celou dobu čekal, až se na tohle zeptám. Nemohla jsem nic namítat, tak jsem ho nechala. Lehl si na zem, kam si pod sebe dal deky a já co nejvíc ke kraji postele, abych mu mohla být co nejblíž. Dívala jsem se dolů na něj a i přes hustou tmu naplňující celý pokoj, jsem se snažila rozpoznat křivky jeho nádherného obličeje.
Další obrovský hrom a tentokrát už jsem strachy tiše vyjekla.
„Neboj se Kyas, tady jsi v bezpečí,“ posadil se Donghae a opřel si hlavu o postel blízko ke mně. Neodpovídala jsem, věřila jsem mu. S ním jsem měla pocit, že se ničeho nemusím bát.
„Podej mi ruku,“ pošeptal mi a já jen poslechla. Pomalu jsem vytáhla ruku zpod peřiny a položila ji do jeho dlaně, která ji jemně sevřela.
„Zazpíváš mi?“ zeptala jsem se ho směle.
„Co bys chtěla?“
„Něco pomalého, klidného, aby se mi líp usínalo,“ poprosila jsem potichu.
„The loneliness of nights alone, the search for strength to carry on, my every hope has seemed to die, my eyes had no more tears to cry,“ začal tiše zpívat a mě se ta melodie i všechny ty slova zarývaly do srdce. Znovu ohromně zahřmělo a já stiskla jeho ruku co nejpevněji a tiše jsem znova vyjekla.
„Pššš, klid,“ zvedl se a začal mě hladit po hlavě. Sedla jsem si, on vedle mě a objala jsem ho. Byla jsem mu tak moc vděčná, že je tu teď se mnou. V tu chvíli bych si nic víc nemohla přát.
Už ani nevím, jak se to stalo, ale nakonec jsem ležela vedle Donghae a pořád ho držela za ruku. Směle jsem se převalila a najednou jsem měla hlavu položenou na jeho hrudi. Klidně mě objal a už mi nezáleželo na ničem a v usínání mě nerušila už ani bouřka a hlasité hřmění.
Ráno jsem se vzbudila do nového prozářeného dne. Pootevřela jsem oči, ale ani jsem se nepohnula. Snažila jsem se vybavit si, co se předešlé noci stalo. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně u Donghae doma ještě pořád na něm ležím. Ucítila jsem, jak mě lehce hladí po holých zádech. Moment, holých?! Rychle jsem si snažila uvědomit, jestli jsem neprovedla náhodou něco, co jsem neměla. Došlo mi ale, že mi Donghae jen trochu vyhrnul tričko a tak nějak jsem si oddechla. Nechtělo se mi nikam a radši jsem si ho k sobě ještě víc přitáhla.
„Dobré ráno,“ rozezněl se jeho hlas. V tu chvíli jsem si uvědomila, co to vlastně dělám. A že patří jiné. Rychle jsem vyskočila z postele a zmateně jsem se kolem sebe rozhlédla, kde jsem nechala své věci.
„Ah, ahoj,“ vypadlo ze mě nesměle.
„Dáš si něco na snídani?“ zeptal se mě a začal se taky pomalu dostávat z peřin.
„Ne, díky, nic nechci. Jen se obleču a půjdu,“ našla jsem hromádku se svými věcmi a chystala jsem se utéct do koupelny, kde bych se převlékla.
„Nemusíš ještě přece nikam chodit,“ řekl smutně, ale to už jsem byla za dveřmi.
V koupelně jsem na sebe rychle naházela oblečení a vylezla jsem ven. Donghae seděl v obýváku na gauči a zíral si do dlaní. Došla jsem ke dveřím, nazula jsem si boty a pomalu otevřela dveře. Donghae se zvedl a došel ke mně.
„Moc ti za všechno děkuju,“ řekla jsem mu víc než vděčně.
„U mě máš vždycky dveře otevřené,“ řekl mi. Jen jsem se na něj letmo usmála a namířila jsem si to k výtahu. Neotáčela jsem se. Až do té doby, než jsem vlezla do kabiny a stiskla tlačítko. Pořád ještě stál u dveří a díval se za mnou. Věděla jsem, že tam pro mě bude, ale ne navždy. To by se Amber asi moc nelíbilo. Ani kdyby se dozvěděla o dnešní noci, i když se mezi námi vlastně nic nestalo. Byla jsem ráda, že mu můžu být nablízku aspoň jako kamarádovi, když už ne jako příteli.
„My everything,“ pošeptala jsem si sama pro sebe, když se dveře výtahu s klapnutím zavřely.

Upe úžasné jako vždy kotě... Při té bouřce jsem skoro nedýchala a byla jsem ráda, že se DongHae umoudřil a udělal něco taky neco pozitivního.... Tohle je ta správná challenge pro mě, tkže až vymyslím něco ucházejícího a napíšu to, tak to sem hodím...

Prosím že to není konec !! Jestly to je konec tak..tak.... NÉ nesmí to být konec NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ

to je dokonalý
shltla jsem to jako malinu
tvoje FF jsou prostě nejlepší

Jenom jsem Vám chtěla oznámit, že pokračování k BT/SG/ME bude.... Už mě napadlo, co mám napsat, tkže to jenom v nejbližší době jenom hodím do compu... A to už bude snad definitivní konec, (pokud k tomu Kyas teda nevymyslí ještě něco dalšího)... muhahaha xDD

Markét ty jsi nejlepší už se moc teším

Já to říkám furt, že je skvělá ale ona mě prostě neposlouchá Ale už se na to taky těším jsem zvědavá, cos na mě vymyslela

Tak jsem se dneska hecla a je to tu.... Volné pokračovaní BT/SG/ME nazvané You're my endless love/Shining Star....Já si nemohla vybrat.... A pár, kolem kterého se to vše točí, už znáte.... Jo a nečetla jsem to po sobě, dost spěchám, takže za případné chybky se omlouvám předem.... Jinak okomentujte, jestli se Vám tenhle příběh líbil... Kumawo ^^

You're my endless love/Shining star
By: Markét
Pairing: Kyas & DongHae

Několik dalších dní jsem se snažila DongHae nikde na chodbách SME nepotkat, moje zaměstnání se totiž opravdu za těch několik týdnů nebo spíš měsíců úplně změnilo. Byly jsme s Markét zařazeny mezi tanečníky, kteří budou doprovázet Super Junior na jejich další Super show.
Znovu jsem se nastěhovala k Markét, i když z toho moc nadšená nebyla, ale neřekla ani slovo. Shiwon byl sice skleslý a bylo mu líto, že to dopadlo takhle, ale chápal mě a věděl, že spolu opravdu nemůžeme zůstat, byť se to na začátku zdálo jako dobrý nápad a všechno vycházelo úplně dokonale. DongHae pro mě byl, je a bude vždy na prvním místě a oba bychom se jen zbytečně trápili.
Tohle ráno se zdálo, že vše bude stejné jako obvykle. Došla jsem do kuchyně a posadila jsem se za stůl, přitáhla jsem si k sobě hrnek s kafem, které mi Markét připravila. Zadívala jsem se na ranní tisk na stole a poté, co jsem si přečetla mega titulek na přední straně bulvárního plátku, všechno kafe, co jsem měla v tu chvíli v puse, skončilo na těch novinách.
„Kyas co blbneš? Já si ty noviny taky chtěla přečíst,“ pokárala mě vzápětí Markét.
„Promiň, ale pojď se podívat, co píšou,“ ukazovala jsem na noviny, a když ke mně Markét přišla, strčila jsem jí pod nos stránku s titulkem „Super stars DongHae a Amber se rozešli“. Markét přelétávala jednotlivé řádky očima a výraz jejího obličeje se proměňoval jak počasí.
„Zajímavé, ale uvádějí tady, že se rozešli kvůli nabitému pracovnímu programu a osobním neshodám,“ podotkne.
„Co já vím,“ pokrčím rameny na znamení, že opravdu netuším, co se mezi nimi stalo, což je pravda.
„Jenom by mě zajímalo, jak se dozvěděli o Tobě?“ podívá se mi Markét přímo do očí.
„Nejspíš mě někdo napráskal, ale jsem ráda, že to elfky berou takhle,“ oddechnu si.
„To jo, máš neuvěřitelné štěstí holka,“ souhlasí Markét, zadívám se znovu do článku, kde je uveden i názor několika fanynek, prý by bylo lepší, kdybych se k DongHae vrátila. A já bych si nic nepřála víc.
„Uvidíme se ve studiu,“ hodím si na záda batoh, do ruky popadnu rohlík a jako namydlený blesk vystřelím z bytu dřív, než se Markét stačí vzpamatovat. Příjemnou procházkou dojdu do SME a loudám se chodbami do našich šaten. Na chodbě před šatnou zahlédnu DongHae, ale co to dělá, on se snad zbláznil? „The sky I'm looking at by myself, Because it's bright like before, I can't open my heart, I'm crazy for you, So to speak, The memory of all those days of love, A heart that can't stop, Wakes up my heart that wants to sleep, Let it go, Wanting to turn around, your memories are now, Left only inside Picture, You're my endless love, All the memories of loving with you,“ omámeně poslouchám melodii a jeho hlas, když zpívá mému plakátu na stěně.
„DongHae? Jsi v pořádku?“ rozhodnu se přerušit jeho krásný zpěv. Trochu se lekne, když si všimne, že tu stojím už nějakou chvíli. Přistoupí ke mně, vezme mě za ruku a beze slova mě někam vede. Dojdeme do jídelny, kde se posadíme každý na jednu židli ke stolu.
„Co se děje?“ zahledím se na něj zmateně, když vidím, že se mu v očích zalesknou slzy.
„Asi už si to četla, rozešli jsme se,“ dívá se mi do očí a já kývnu hlavou na souhlas, že vím, o čem mluví.
„Je mi to líto,“ snažím se, aby to vyznělo dost soucitně.
„Nemusí, nebyl jsem s ní nikdy šťastný, ne tak jako když jsem s Tebou,“ přizná se. Tohle odhalení mě šokuje, ale nemělo by mě to překvapovat, vždyť už tehdy, když pro mě tančil a zpíval Super girl, jsem cítila, že se jeho city změnily.
„Budeš v pořádku,“ zašeptám a automaticky ho obejmu, nepřemýšlím o tom, prostě to udělám. Přitiskne se blíž ke mně a několik minut jen mlčíme a objímáme se.
„Děkuji,“ vymotá se po chvíli z mé náruče a odejde rychle pryč. Zmateně sedím ještě chvíli na židli, než mi dojde, že bych měla jít něco dělat a stejně doběhnu na trénink pozdě. Mé srdce je ale opět po dlouhé době naplněno úžasným pocitem štěstí.
Dřeme do úmoru od rána do večera, protože první vystoupení se Super Junior se blíží závratnou rychlostí. Navíc se mi teď nechce být doma, protože jsem se pohádala s Markét ohledně SungMina, protože řešíme, co s bytem a já sama bych nájem neutáhla, když se přestěhuje k Niemu. Stačí mi, když ji vídám na trénincích a stejně se omezujeme jenom na pozdrav a pokyny při tanci.
Proberu se z přemýšlení, když zjistím, že náš choreograf ukončí dnešní trénink.
„Kyas nemusíš tak dřít, vedeš si dobře, běž si domů odpočinout,“ podívá se na mě mírně, protože ví, že už poněkolikáté tady hodlám zůstat až do noci.
„Ještě ne, chci si nacvičit nějaké kroky,“ odporuji.
„Dobře, jak myslíš,“ nechá mě dál trénovat. Sleduji, jak se všichni ostatní ze skupiny včetně Markét sbalí a odchází. Pak sama začnu trénovat jednotlivé písničky znovu a znovu. Po jedné delší pasáži se ozve potlesk, leknu se, neustojím to a vzápětí se válím na zemi.
„Au, krucinál,“ zjišťuji, že mě podezřele moc bolí pravá ruka.
„Stalo se Ti něco?“ klekne si ke mně DongHae a starostlivě si mě prohlíží.
„Něco mám asi s rukou, možná zlomené prsty,“ snažím se zhodnotit situaci.
„Mrzí mě to, přinesl jsem Ti něco k pití,“ omlouvá se DongHae a mrkne na pití ležící vedle něho na podlaze.
„Jsi hodný, ale trochu jsi mě polekal,“ řeknu a sbírám se z podlahy.
„Jedeme do nemocnice a žádný odmlouvání,“ promluví znovu. Pomůže mi se obléknout a pak mě svým autem veze do nemocnice. Vyděšeně se dívám na ruku, která mi začíná natékat. V nemocnici na příjmu nás pošlou na rentgen, posadíme se na lavičku před místností s rentgeny. Unaveně se opřu o DongHae a ten mě obejme, cítím se v bezpečí.
„Všechno je špatně,“ vypadne ze mě najednou.
„Jak to myslíš?“ zeptá se.
„Připadá mi, že mi nic nejde, jsem takový nemehlo a zlomím si ruku. Hádám se s Markét,“ začnou mi téct slzy.
„Nemehlo nejsi, tohle se může stát každému a s Markét se to určitě vyřeší,“ šeptá mi DongHae do ucha a políbí mě do vlasů.
„A navíc jsem přišla o svou životní lásku,“ sdělím mu dřív, než si to promyslím. Zkoumavě se na mě zadívá a pozoruje výraz v mé tváři a slzy, které mi kanou po tváři.
„O mě jsi nepřišla,“ zašeptá a přitiskne své rty na mé. Přijde mi to v tu chvíli jako jediná správná věc, líbáme se něžně a lehce, jako bychom se báli tohle křehké pouto porušit. Po chvíli ucítíme nad sebou zakašlání a doktor mě odvede na rentgen, zatímco DongHae čeká venku.
Vrátím se po půl hodině se sádrou na ruce, všimnu si, že kromě DongHae čeká na chodbě i Markét s Niem.
„Kyas cos dělala? Měla jsem strach,“ vysype ze sebe a pevně mě obejme. Objetí jí vrátím a Markét se mi začne překotně za všechno omlouvat.
„To je v pořádku,“ ujistím ji, že se vůbec nezlobím.
„Takže Ti dali sádru?“ zeptá se DongHae překvapeně.
„Mám zlomené nějaké kůstky v zápěstí, takže musím mít ruku v klidu,“ povzdechnu si, ze Super show nic nebude. DongHae jde mlčky vedle mě a před nemocnicí mě vyprovodí pohledem a slovem „ahoj“. Opět nevím, co si mám myslet. Pohled do jeho usmívající se tváře a očí mi ale prozradí, že možná nechce jen svoje city dávat najevo před ostatními. Mám naději a i když jsem zklamaná, tak na druhou stranu cítím i určitý druh štěstí.
Všichni pilně trénují a já sedím na podlaze a závistivě sleduji ostatní, zítra v Seoulu začíná další Super show. Já se jí ovšem nebudu kvůli poraněné ruce účastnit, je mi to moc líto, ale nic s tím neudělám.
Do studia se nahrnou i všichni ze Super Junior a zkouší se společně s nimi. Alespoň pozoruji DongHae a ani se to nijak nesnažím skrýt, DongHae na mě občas mrkne nebo se na mě usměje.
Večer se všichni jako obvykle začnou balit a náš choreograf udává poslední pokyny, v kolik mají zítra být ostatní na stadionu.
„Zapamatuj si to Kyas, protože tam očekáváme i Tebe,“ obrátí se na mě. Já absolutně nic nechápu.
„Jak mě?“ chci vysvětlení.
„DongHae se za Tebe přimluvil, takže budeš tančit jen v některých písničkách, ale budeš moct nasát tu atmosféru, abys příště mohla tančit všechno,“ vysvětluje.
„Děkuji DongHae,“ skočím přede všemi DongHae kolem krku a políbím ho na tvář. Pak mi ale dojde, co jsem udělala a rychle se zdekuji. Doma jdu brzo spát a nemůžu se dočkat zítřka.
Den s velkým D je pro mě a Markét tady, nervózně sleduji ze zákulisí velké množství fanynek, které se přišly podívat na své idoly.
„Bude to dobré, uvidíš,“ podpoří mě DongHae a popřeje mi štěstí. Poté se společně s ostatními odebere na jeviště. Všechno opravdu funguje do posledního detailu a my odtancujeme se Super Junior všechny písničky. Je tu ta poslední, ve které ovšem netančíme. Shining star je moje oblíbená, ne úplně nejoblíbenější, ale mám ji ráda. Najednou jsem ostatními postrčena na jeviště, nechápu, co se děje. Přistoupí ke mně DongHae a začne zpívat: „Shining star like a little diamond makes me love, Looking at me with the sweet smile that’s like a dream to me, whisper to me, We’ll always be together, til the end of time.., Oh! Day by day, stay by my side always, Stay in my heart, dazzling, shining my love, Always hoping… that you’ll by smiling at that place…“
Začnou mi opět téct slzy, když pochopím, že mi touhle písní veřejně vyznává lásku. Elfky jsou na naší straně a přizvukují DongHae.
„Prosím zůstaň se mnou, napořád, miluju Tě,“ řekne po dozpívání písničky.
„Zůstanu, taky Tě miluju DongHae,“ sdělím mu šťastně. Všichni kolem začnou tleskat, ale já je nevnímám, protože si mě právě moje láska přitáhla k polibku. Druhému společnému a věřím, že mnohé další budou následovat….

Líbil a jak by taky ne, že? ♥♥
Obdivuji Tě ;)

Ahhhh *,*
tak tohle jsem fakt nečekala xD *,*
teď přemýšlím, jestli k tomu mám napsat pokráčko O-O

Jak pokráčko? Oo Co bys tam jako chtěla psát? Oo Už jsi mu skončila v náručí, tak já už fakt nevím.... xDD

Ale to není tak jednoduchý xDD a kame souhlasila =D tak jestli taky souhlasíš, budu psát dál )

Pro mě za mě.... Klidně piš dál... Jestli mu hodláš zlomit srdce nebo co s tím chceš spáchat, to teda fakt nevím... Ale rozhodně Tě nebudu brzdit, piš, piš, piš zlatíčko.... Uvidíme, jestli k tomu budu taky moct něco dopsat xDD Akorát by mě zajímalo, co máš v plánu....