[DOKONČENÁ|☆] Destiny

**Markét** Sun Mar 14, 2010 7:43 pm

Destiny
By: Markét
Pairing: Markét & SungMin, Kyas & DongHae

Ahojky všem,

takže jsem se rozhodla, že sem přihodím jednu ze svých het jednorázovek. Je trochu zvláštní, protože vlastně vznikla na základě snu. Není to nic moc, ale doufám, že se vám bude líbit. No a jelikož jsem nemocná, tak v průběhu příštího týdne sem přidám plánovanou fiction o KangTeuk nebo alespoň část, teda až něco ze své hlavy přepíšu do compu.
Zvláštní poděkování patří mé betě Kame, které tímto moc děkuji za vychytání nesrovnalostí v příběhu. A věnovat bych tuhle povídku chtěla Kyas jentak pro radost.... Saranghae Vás ♥...

Mlčky sedím nad dalším úkolem a pekelně se soustředím na správné přepsání anglického textu do hangulu, ale myšlenky mi stejně utečou do doby před půl rokem.
~~ „Dobře, budeme spolu chodit,“ řekl tehdy. Neovládla jsem se a skočila jsem mu šťastně kolem krku, ale on mě jenom smutně od sebe odsunul.
„Až se naučíš dobře korejsky, slíbil jsem to,“ pípne omluvně.
„Fajn, kvůli Tobě udělám všechno lásko,“ ~~ a hodně rychle se naučím korejsky ~~ pomyslím si ještě v duchu. Vřele se na mě podívá, ale jeho rty se vůbec neusmívají, jenom z jeho pohledu čtu lásku. ~~

Vrátím se zpět do reality a zkontroluju to, co jsem napsala, mělo by to být dobře. Jsem spokojená sama se sebou a podám přeložený úkol SungMinovi. Soustředěně začne pročítat napsané věty a já zatím pozoruji profil jeho dokonalé tváře a přemýšlím, jestli dneska už konečně dostanu svou první pusu. Moje naděje se rozplynou ve chvíli, kdy začne v překladu škrtat svojí červenou tužkou. Takže zase nic nebude, šest měsíců čekám na jakýkoliv náznak toho, že mě miluje, ale vypadá to, že se nedočkám.
„Máš to zase špatně,“ podívá se na mě smutně. Je mi do pláče, proč musel dát ten hloupý slib a komu?
„A můžu si ten překlad vzít? Opíšu si ty chyby a opravím si je, abych už je příště neudělala,“ zkusím to jako vždy, i když očekávám zápornou odpověď jako pokaždé.
„Ne,“ odpoví mi a zakroutí hlavou.
„Dobře,“ pokorně skloním hlavu a zadívám se do země.
„Musím už jít,“ zvedne se a odejde z pokoje, ani nečeká na moje rozloučení. Netuším, že po tváři mu stéká osamělá slza a že je mu to líto stejně jako mně. Jako loutka se zvednu a zamířím do mého pokoje, k čemu mi je takové chození. Jsme spolu už půl roku a on mě ještě ani jednou nepolíbil, neřekl mi, že mě miluje, natož něco víc. Proč nemůžeme mít spolu normální vztah jako Kyas s DongHae? S těmito myšlenkami se v slzách zhroutím na postel a brečím do úplného vyčerpání slz. Ani si nevšimnu, že se odpoledne změní na podvečer a nakonec, že na Seoul padne úplná tma.
„Zase to nedopadlo dobře?“ ucítím konejšivou ruku na mém rameni. Podívám se na Kyas a zavrtím hlavou v zamítavém gestu, nechám se obejmout, jsem už zoufalá.
„A dal Ti zpátky ten překlad?“ zeptá se mě Kyas.
„Ne, je to pořád stejné,“ otřu si opět uslzené oči.
„Je mi to líto, zkusím promluvit s DongHae,“ slíbí mi.
„To není nutný, nechci přidělávat problémy,“ snažím se jí ten nápad vymluvit.
„Nepřiděláváš, teď si lehni a klidně spi,“ utěšuje mě. Klidně usnu a probudím se až druhý den ráno. Jdu do školy, ale na hodinách jsem stejně myšlenkami u včerejší situace.

„Máš to?“ zeptá se Kyas DongHae, hned co dorazí na smluvené místo do kavárny.
„Jo, ale nebude se Ti to líbit,“ promluví DongHae hned po tom, co Kyas na uvítanou políbí a podá jí list papíru. Kyas na něj chvíli zkoumavě hledí a poté nevěřícně zakroutí hlavou.
„No jestli soudím správně, podle mě tam chyby nejsou a už vůbec ne tam, kde SungMin zaznačil, že by měly být,“ DongHae přikývne.
„Ony tam totiž žádné nejsou, ten text je přepsaný bez jediné chyby,“ potvrdí DongHae domněnku Kyas.
„Divila bych se, kdyby tam nějaké byly. Markét na korejštině dře nejvíc z nás všech,“ povzdychne si Kyas a v očích má nevyslovenou otázku.
„Nevím, proč to SungMin dělá, zkusím s ním promluvit,“ nabídne se DongHae.
„Jestli se s ní chce rozejít, tak ať to udělá, ale ať ji netrápí. Vím, že ji to bude bolet, ale pak se z toho vzpamatuje a půjde dál, ale tenhle stav, který spolu mají teď, je k ničemu,“ rozohní se Kyas.
„Souhlasím s Tebou, ale už musím jít, ozvu se Ti,“ loučí se DongHae s Kyas.
„Dobře,“ souhlasí Kyas a políbí DongHae na rozloučenou, poté opustí kavárnu. Kyas pečlivě uschová list papíru do tašky, ale stejně nemá v úmyslu jej Markét ukazovat, dokud nebude mít víc informací a DongHae nepromluví se SungMinem. Stejně jako Markét nechápe, proč to SungMin dělá? Nevědomky se zachvěje, nedokáže si představit, že by chodila s DongHae, ale nemohla ho obejmout, políbit nebo se nechat ujistit o tom, že ji miluje.

„Proč to děláš?“ zeptá se DongHae SungMina po zkoušce se Super Junior, když už ostatní odejdou.
„Co?“ podívá se na DongHae SungMin nechápavě. DongHae vtiskne do ruky list úhledně popsaný znaky hangulu a SungMin hned pozná, čí je to písmo.
„Myslím tohle,“ podívá se mu DongHae zpříma do očí.
„Já…. Nevím, co na to říct,“ koktá SungMin.
„Důvod,“ čeká DongHae na SungMinovu odpověď.
„Bojím se,“ zamumlá SungMin potichu a po tváři mu stékají slzy dlouho potlačované bolesti.
„Čeho?“ nechápe DongHae.
„Toho, že mě Markét opustí. Najde si někoho lepšího, než jsem já. Nebude mě milovat,“ popotahuje SungMin.
„No pokud jí nic neřekneš, tak Tě určitě opustí. SungMine ona Tě potřebuje, trápí se, musíš jí říct, co k ní cítíš,“ pronese DongHae vážně.
„Dobře promluvím s ní,“ odvětí SungMin a do tváří se mu vrací barva, vypadá najednou veseleji a uvolněněji.

Sedím uvolněně v obýváku na polštáři a čekám na SungMina, je to přesně týden od poslední hodiny, kterou jsme spolu měli. Já už jsem se ale rozhodla, že se dál trápit nenechám. Tohle chození nechození nemá cenu, musím tomuhle všemu udělat konec. Ať mám dost síly, přeju si v duchu, když zaslechnu vchodové dveře a vzápětí kroky směřující do obýváku.
„Ahoj,“ pozdraví mě, ale já se na něj ani nepodívám, nemám na to sílu ani odvahu.
„Chtěla bych Ti něco říct,“ nadechnu se a pokračuju dál, aniž bych ho nechala odpovědět: „víš, tohle všechno nemá cenu. Já už nemám sílu být s Tebou, asi se korejštinu nikdy nenaučím tak, jak bych potřebovala, abych mohla být s Tebou tak, jak si přeju já. Rozcházím se s Tebou, sbohem.“ Radši nechci vidět, jak se tváří, moc mě to bolí, ale tohle by nikam nevedlo. Nemiluje mě, tak to radši skončím teď, snad to časem přebolí. Ze svého pokoje zaslechnu jenom bouchnutí dveří a oddechnu si, ale líp mi vůbec není, nemám daleko ke zhroucení. Zabalím si posledních pár věcí a rozhlédnu se po svém pokoji, zbytek věcí si nechám poslat. Z letargie mě probudí klakson taxíku venku, uložím do peněženky lístek na vlak, kde je jako cílová stanice uvedený Pusan a opustím dům. Rázně si utírám slzy z očí a mířím vstříc novému životu…

O dva roky později

„Děkuju DongHae, že jsi mě vyzvedl, je to zvláštní, být znovu v Seoulu,“ poděkuju DongHae za ochotu.
„To ses v Pusanu tolik zabydlela?“ zeptá se zvědavě.
„Ne to ne. Víš, že poslední rok hodně cestuju, v životě by mě nenapadlo, že mě jedna knížka tolik proslaví,“ mírně se usměju.
„Jsme moc rádi, že jsi tady, Kyas bude mít radost,“ rozesměje se a já smutně pohlédnu na jeho zásnubní prsten na pravé ruce.
„Kyas mě požádala, abych byla její svědek. Kdo vlastně vůbec jde za svědka Tobě?“ zeptám se DongHae.
„SungMin,“ odpoví mi naprosto klidně. Já mám v tu chvíli chuť utéct, ale vzápětí se uklidním. Je to přece už tak dávno, ale milovat jsem ho nepřestala nikdy. Povzdychnu si a otočím se pro kufr, nevšimnu si úsměvu, který se usadí DongHae na rtech.

Uvítání od Kyas i od ostatních bylo opravdu vřelé a já se plně vžiju do příprav Kyasiny svatby. S radostí zjišťuju, že mezitím do Seoulu dorazily i moje další kamarádky Angie, Lenny a Kame a stihly si zařídit společný život s dalšími členy Super Junior. Dva dny před plánovanou svatbou mě Kyas poprosí, abych jí zašla vyzvednout svatební šaty, které si nestihne zkusit, a protože se jedná o poslední zkoušku, mám ji za ni podstoupit já, protože máme podobnou postavu. Souhlasím. Stojím v Kyasiných svatebních šatech před zrcadlem ve svatebním salónu a prohlížím jejich dokonalý střih, padnou mi jako ulité, jenom najít vhodného ženicha. Opět posmutním.
„Dokonalé, krásná jako vždy,“ uslyším znovu ten osudový hlas a zamrazí mě.
„SungMine? Co tu děláš?“ pohlédnu zmateně na SungMina přes zrcadlo. Nemohu se hýbat, protože se na svatebních šatech dodělávají poslední úpravy.
„Jdu si vyzvednout smoking,“ odpoví mi vesele a u pultu si převezme zabalený oblek. „Uvidíme se na svatbě,“ pošle mi vzdušný polibek a vzápětí je pryč.

Ve svatební den vše probíhá tak, jak má. Pro DongHae a Kyas je to prostě den, jak vystřižený z ráje. Já a SungMin jejich svazek potvrdíme jako svědci, ale vzhledem k tomu, kolik se toho ten den děje, spolu nemáme možnost prohodit ani slovo. Jenom stihnu zachytit jeho napůl pobavený a napůl překvapený úsměv, když zjistí, že chytnu Kyasinu svatební kytici. Den se pomalu chýlí ke konci a já unaveně usednu na barovou stoličku u baru, všichni se dobře baví, jenom mě trápí stísněný pocit. SungMin se kamsi vypařil a já nemám chuť ho nikde hledat. Rychle do sebe liju jednoho panáka za druhým s jediným úmyslem, opít se a na tohle všechno zapomenout.
„Alkohol Ti nepomůže zapomenout, i když ho vypiješ sebevíc,“ ozve se vedle mě opět ten osudový hlas.
„Co Ty o tom můžeš vědět?“ pohlédnu na něj mírně opile.
„Víc než si myslíš, půl roku po tom, co jsi odešla, jsem smutek utápěl v alkoholu, ale pak se něco ve mně zlomilo a já přestal,“ vypráví mi.
„Proč si myslíš, že mě to zajímá?“ stěží formuluju slova, protože se mi zamotává jazyk. Vzápětí do sebe ale překlopím další vodku.
„Měl jsem k tomu jediný důvod, Tebe. Pořád Tě miluju,“ sklenička mi vypadne z ruky. Ohromeně se podívám na SungMina. Nechápu to, on řekl, že mě miluje.
„Eh? Cože? Co to tu blábolíš?“ začnu nesouvisle plácat já.
„Zítra Ti to řeknu znovu, teď už půjdeš spát,“ gestem zruší další objednávku alkoholu a vezme mě do náruče, začnu se vzpouzet, ale únava zapracuje a já mu po chvíli usnu v náruči. Když prochází kolem DongHae a Kyas, tak se na ně vděčně usměje a manželé Leeovi jeho úsměv opětují. Uloží mě do postele v jeho pokoji a sám si lehne také, přitáhne si mě do náruče a lehce mě políbí na čelo.
Ráno se probudím se šílenou bolestí hlavy a můj první pohled po úplném rozlepení víček padne na SungMina. Objímá mě kolem pasu a vypadá spokojeně, začnu ječet, což ho dokonale probere.
„Co se děje?“ zeptá se nechápavě.
„Proč jsem s Tebou v jedné posteli?“ otážu se vyděšeně.
„Včera jsi to přehnala s pitím,“ vysvětluje. Chytnu se za hlavu, která jako by mi chtěla dokázat, že SungMin má pravdu. Všimnu si prášku a sklenice s pitím na stolku a vděčně do sebe hodím prášek, který zapiju vodou. Unaveně sebou plácnu zpět na polštář a čekám na účinek prášku. Přitom na sobě jasně cítím SungMinův pohled, vím, že leží na boku a rukou si podepírá hlavu.
„Proč mě tak pozoruješ?“ prolomím po chvíli mlčení.
„Nikdy jsem si nevšiml, jak moc jsi krásná,“ dotkne se mé tváře lehce konečky prstů a já ucítím, jak mi zrůžoví tváře, což způsobí, že se začne usmívat.
„Nikdy si mi nic takového neřekl, to je pravda,“ podotknu.
„Bál jsem se, že bys mě odmítla, a proto jsem si vymýšlel ty chyby, chtěl jsem jen oddálit ten okamžik, kdy bys mi mohla říct, že ode mě odcházíš,“ vysvětluje.
„A já to nakonec stejně udělala, i když jsem Tě milovala,“ zpod mých víček začnou stékat slzy.
„Já Ti měl všechno říct,“ zašeptá do mých rtů a vzápětí mě na ně jemně políbí. Přitáhnu si ho blíž k sobě a dožaduju se vášnivějšího líbání, kterého se mi dostane. SungMin opustí mé rty až ve chvíli, kdy se jemu samotnému nedostává dechu.
„Už je Ti líp?“ zeptá se mě starostlivě.
„Určitě,“ zavrním a uvelebím se SungMinovi v náručí.
„Vezmeš si mě?“ vypadne z něj náhle. Udiveně k němu zvednu hlavu a dívám se, jak se pobaveně usmívá.
„Nespěcháš na to trochu?“ naoko ho pokárám.
„Už jsem bez Tebe byl dost dlouho, a jak už si jednou řekla, jsi můj osud. Miluju Tě a nechci déle čekat,“ s napětím se na mě zahledí.
„Potom říkám ano,“ šťastně se na SungMina usměju a hned nato si mě přitáhne k dalšímu polibku.

**Kamie** Sun Mar 14, 2010 8:17 pm

I LOVE IT! :heart:

Jsi velice talentovaná osůbka Markét. Mám ráda věci, co napíšeš, protože mi to dává naději, že se to může stát. Že jednou můžu sedět v Seoulu. A my tam jednou budeme sedět! ^^

K povídce, byla taková krásná. Zezačátku jsem si pořád říkala, proč to Sungmin dělá. A překvapilo mě to. A završila jsi to krásným happyendem :3 Plným naděje.

Takže? Krása, krása, krása! :55: