[DOKONČENÁ]Saranghae yo

**Kamie** Sun Apr 04, 2010 10:29 pm

Tak tohle je moje a Markétčina povídka o tom, jak se Sungie srovnával s tím, že bude taťka ^^
Autoři: Kame and Markét ♥
Pár(zmíněné): Kame and Yesung, Markét and Sungmin, Kyas and Donghae

U Yesunga doma, dvě hodiny odpoledne, Seoul
„Kdybys otěhotněla, tak by ses určitě změnila." Poznamenal Yesung
„No, jak vidíš, tak ne." odvětila uraženě Kame.
„Co?"
„...tobě to někdy strašně pomalu dochází, co?"
„Co tím chceš říct? Že bych si nevšiml, že jsi těhotná?"
„...no... Samozřejmě ten těhotenský test v koupelně nebyl můj."
„To byl test?" Yesung byl tak trochu mimo.
„Co sis myslel? Že je to teploměr? Jedna čárka zdravej, dvě čárky nemocnej, nebo co?"
„No..."
„Ty jsi idiot"
„Kruci budu se muset zeptat Nieho, jak se vychovávají děti..." omámeně si sedne na židli a složí hlavu do dlaní.
„...měl bys pohnout. Jelikož máš už jen tři měsíce." Poznamenala Kame s úsměvem na rtech, nevšímajíc si Yesungova vyděšeného pohledu. „No co koukáš."
„A víš aspoň, jak se rodí děti?" Zeptala se ho po chvilce.
„No, přinese je čáp?" Snažil se Yesung Kame omámit svou prudkou inteligencí.
„No jasně a Santa nosí dárky..." Kame začalo tikat oko.
"A nenosí?" Dlouhé ticho... „Ale DongHae to říkal..."
"No jo. Donghae..." Protočila Kame oči. „Proč bych měla břicho jak přefouklej basketbalák, kdyby to dítě přinesl čáp?"
„Přibrala jsi?" Zaculil se Yesung.
„...někdy nechápu, proč jsem s tebou zůstala..." prohlásila Kame a opřela se o kuchyňskou linku.
„Ale noták..." Vstal a smířlivě ji objal.
„...radši se jdi zeptat Nieho na ty děti. Než tě budu muset fláknout pánvičkou."
„Už jdu...."

U Sungmina doma, tři hodiny odpoledne, Seoul.
Yesung začal zběsile klepat na dveře Sungminova bytu. „Sungminee! Potřebuju pomoc!"
SungMin otevřel jenom v tričku, trenýrkách a mírně rozcuchaný
„Ahoj?" vypadá značně zmateně, když vidí Sungieho.
„Eh.. Neruším?" Poznamená Yesung
„No, jaksi... Ehm... Ne v pořádku. Co potřebuješ?" Yesung se potutelně usmál. „Přišel jsi sem jen proto, že něco potřebuješ, ne? Nebo jsi mě chtěl jen vidět?"
„No, ono je to...hmmm...trochu složitější. Potřebuju tvoji pomoc.“ Zamumlal Yesung.
„Pomoc? A s čím?" Divil se Sungmin, že jeho hyung potřebuje s něčím pomoct.
„Kame říkala něco o těhotenským testu..." začervenal se Sungie.
„Ahoj Sungie," řekne Markét, která se objeví na chodbě oblečená v županu.
„Kámo, ty budeš táta, jo?" začne se smát Sungmin. „Tak tohle není možný." Markét se na ty dva nechápavě dívá.
„Proč by to nemělo být možný?" Zadívá se na Sungmina.
„No...Jestli se smíchají vlastnosti tady Yesunga a Kame... Nastane apolypsa." YeSung se na ty dva vyděšeně díval.
"Nie Ty jsi takový hulvát...." lepne Markét svého manžela přes hlavu. „Blahopřeju Sungie," obejme nadšeně YeSunga.
„No...jenže já...jsem nějak mimo" Valí na ně Yesung oči. Byl poslední z téhle pětice, co ještě neměl dítě.
„...Sungie, ty budeš dobrej táta. Pokud nezapomeneš dítě někde v parku, samozřejmě." Snažil se Sungmin napodobit Markét. Ta se na svého manžela kriticky dívala. On vážně neuměl povzbuzovat...
„Pojď," vzala Sungieho jemně za ruku a vedla ho do dětského pokoje, kde právě v postýlce spokojeně hajal Jung-soo, druhý syn Markét a Nieho.
Sungie se na dítě vesele usmíval. A najednou se začal těšit, že bude mít taky své vlastní dítě a nebude muset pozorovat Kame, jak se vždycky smutně usmívá, když její kamarádky s dětmi odešly.
Přešel k postýlce a chytil miminko za malinkou ručičku.
„Můžeš ho vzít i do náruče," špitla Markét a s úsměvem pozorovala YeSungův úsměv. Vyndala Jung-soo opatrně z postýlky a vložila ho Sungiemu do náruče.
Přivinul si miminko k sobě a zasněně se díval, jak se malé dítě ze spaní usmívalo.
„Je nádherný." Zašeptal s úsměvem. "Máte krásného syna." Zašeptal k Markét a Niemu.
"To ty Nieho geny," usmála se Markét a nechala se obejmout od Nieho.
"Tvoje taky," políbil Markét jemně na ucho.
Sungie se díval na šťastnou rodinku a najednou věděl, co musí udělat. Konečně po tolika letech si Kame vezme, měl to udělat už dávno.
Předal dítě do náruče Markét, rozloučil se s nim a vyšel z bytu.

Seoul
Vyťukal na mobilu číslo Donghaeho, jelikož potřeboval pomoci s výběrem dobrého prstýnku. A jelikož se Kame líbil prstýnek, který k zásnubám Donghae koupil Kyas, věděl, že mu Donghae může pomoct. Domluvili se, že se sejdou u klenotnictví, kde DongHae často nakupuje nějakou tu drobnost pro Kyas. Cestou rozdal pár autogramů elfkám, které ho požádaly o podpis a ve smluvenou dobu už stepoval před klenotnictvím a vyhlížel DongHae.
„Čau hyung takže ses konečně rozhoupal?" vypadne z DongHae po přivítání.
„No...já..." Klopil zrak k zemi Yesung. Donghae na něj udiveně koukal. „Kame a já... No... My budeme mít dítě." Vypadlo z něj nakonec. Donghae se rozesmál.
„Hyung, doufej, že si nebude myslet, že si ji bereš jen kvůli těhotenství." Dodal po chvilce Donghae. Jelikož sám s tím měl své zkušenosti. „Ono když dostaneš knížkou po hlavě, tak to docela bolí." YeSung se na chvíli zarazil.
„Už jsem se rozhodl."
„Dobře," objal DongHae YeSunga kolem ramen a společně vešli do obchodu. Ochotná prodavačka jim začala vytahovat prstýnky a společně s DongHae vybírali "ten pravý". Kupodivu YeSung znal takový detail jakým byla velikost prstýnku. Žádný ale nebyl dokonalý.
„Počkejte, máme tu ještě nejnovější kolekci od Swarowski," mrkla povzbudivě na YeSunga prodavačka.
Prodavačka se za moment vrátila s platem plným prstýnků. Jeden po druhém si je Yesung prohlížel, aby mu neunikl jediný detail. Až poslední prstýnek mu dokázal připomenout Kame. Byl z bílého zlata.
„Tenhle..." Zašeptal a podal ho Donghaemu. Který si ho taktéž důkladně prohlédl a pokýval hlavou.
„Hyung," Usmál se na něj. „Bude nadšená. Tomu věř." Yesung požádal prodavačku, ať onen prstýnek dá do modré sametové krabičky. Zaplatil a i s Donghaem vyšel před budovu.
YeSung dal DongHae ještě poslední pokyny ohledně plánované svatby a poté se oba rozloučili.
YeSung pospíchal domů ke Kame ve vynikající náladě, protože v kapse cítil krabičku, ve které je symbol, který ho v nejbližší době sváže s jeho milovanou navždy.
Doběhl k domu, odemknul dveře, ale doma nikdo nebyl. Na stole byl vzkaz, že Kame šla ven a vrátí se pozdě večer.
Dosedl na židli a zamračeně se díval před sebe. Na mobilu vytočil Kameino číslo, chvíli telefon nikdo nezvedal, ale za okamžik telefon zvedl Leeteuk.
„Hyung co se děje?" zmateně se zeptal YeSung Teukiho.
„Kame se jenom šla projít a zavolala mi, jestli by se nemohla stavit na čaj, trochu jsme si pokecali a udělalo se jí špatně, ale teď už je všechno v pořádku. Spí," sdělil LeeTeuk Sungiemu.
„Hned přijedu," vystrašeně ze sebe vysypal Sungie a vzápětí už mířil ven z bytu, cestou popadl klíče od auta.

Leeteukův dům~
Jel autem, co nejrychleji mohl. Hlavou se mu honily všemožné myšlenky o tom, co se Kame mohlo stát, kdyby nebyla s Leeteukem... Zatočil k domu, kde bydlel Leeteuk. Zamknul auto a nevšímal si fanynek, které se od něj snažily získat autogram. Vyběhl do posledního patra domu a zadýchaně zaklepal na dveře. Leeteuk otevřel dveře s mírným úsměvem na rtech. „Potichu."
YeSung ale jakoby neslyšel, prolétl pokojem a mířil si to do hyungovy ložnice.
„Kame," vykřikl, když ji uviděl ležet v posteli.
„Miláčku, co tu děláš?" podivila se Kame tomu, že náhle vidí Sungieho u LeeTeuka v bytě.
„Jsi v pořádku žejo?" přiskočil Sungie k posteli a začal mačkat Kame v objetí, z očí mu unikaly slzy štěstí, když pochopil, že Kame opravdu nic není.
Kame dál zaraženě ležela na posteli v objetí s YeSungem. Cítila, jak jí na tvář padají Yesungovy slzy.
„Nic mi není," zašeptala a políbila ho na tvář. Leeteuk stál ve dveřích a pobaveně se usmíval.
„Dáte si něco?" Zeptal se jako správný hostitel. „Nebo vás mám nechat o samotě?" Zvláštně se usmál na Yesunga, který vrtěl hlavou.
Kame se posadila na posteli a zaraženě se na ty dva dívala. „Ehm..." Zakašlala, aby jí věnovali nějakou pozornost. „Chtěla bych vědět, proč jsi tady."
„Kame... miláčku," začal tedy YeSung slavnostně, ale přerušil ho KangIn.
„Co tady blbnete?" Teukie si ale přiložil ukazováček na rty a přitáhl si KangIna k sobě. Kame mezitím nechápavě kulila očka na Sungieho.
„Já bych..." Na chvíli se zarazil, aby nabral nový dech. Viděl otázku v jejích očích „Vezmeš si mě?" Kame, která zrovna držela v ruce skleničku, ji upustila na podlahu a dál se na Yesunga nechápavě dívala.
„Já nevím, co říct..." Zašeptala dojatě. Yesung na chvíli zaraženě čekal, že by mu snad řekla ne... „Samozřejmě, že si tě vezmu!" Na prst jí natáhl prstýnek a políbil jí. „Teď už jsi moje...“