[DOKONČENÁ] Navždy

**HungryGenius** Tue Apr 27, 2010 7:13 pm

Nevím, jestli to sem můžu dát...
Tohle je fikce věnovaná Angie~

Angie’s FF
Navždy~
By: TheKyas

Angie seděla na posteli a čekala, až se Kyuhyun vrátí. Všude kolem se rozprostírala tma a na elektrických hodinách se ukazovalo něco po jedenácté hodině. Zase šel domů pozdě. Ne snad proto, že by chtěl, ale kvůli Super Junior musel tvrdě pracovat. Častokrát do noci.
Angie to nevadilo, už si zvykla a navíc věděla, do čeho to jde. Znuděně dojedla posledních pár lentilek a krabičku odhodila na noční stolek s tím, že jí vyhodí zítra.
Dveře klaply a Ang slyšela, jak se někdo tiše šourá po bytě. Byla ráda, že Kyuhyun konečně dorazil domů. Lehla si do postele, přikryla se peřinou a zavřela oči zrovna v tom momentu, kdy Kyuhyun dveře otevřel, aby se podíval, jestli Angie spí. Pak zas potichu zavřel a šel do koupelny. Angie přes ne moc tlusté zdi slyšela šum vody, vytékající ze sprchy.
Když Kyuhyun konečně vešel do ložnice, bylo mu najednou líto, že tam nemohl být s ní, když usínala. Pomalu si lehl do postele vedle ní a přetáhl si přes sebe stejnou přikrývku jako ona. Angie se k němu automaticky přitulila a Kyuhyun kolem ní obtočil své paže.
“Zase nespala,“ pomyslel si, když už byla spokojeně v jeho náručí.
Takhle to Angie dělala vždycky, když Kyuhyun chodil domů pozdě. Čekala na něj, dokud nepřijde, a když ho slyšela dorazit, dělala, že spí. Od té doby, co ho poznala, jako by bylo nemyslitelné, že by bez něj mohla usnout. Mít rád a milovat jsou dvě naprosto rozdílné věci a Angie po dlouhé době zase byla schopná milovat.
Ráno už Angie běžela do kuchyně, odkud voněly palačinky, které Kyuhyun připravoval k jídlu.
„Dobré ráno!“ skoro až zazpívala, když se vřítila za ním.
„Dobré,“ usmál se na ni Kyuhyun.
„Hmm, voní to nádherně,“ naklonila se Angie blíž k pánvičce, kterou držel Kyuhyun v ruce.

„Dneska mám volno,“ oznámil Angie, když se už pomalu pustili do jídla.
„Vážně?“ protlačila Ang skrz plnou pusu, div jí z ní kousek palačinky nevypadlo.
„Celý den jsem jen tvůj,“ zakýval Kyuhyun na souhlas se zářivým úsměvem.
„To je spousta času,“ podotkla Angie zamyšleně a dokonce už i s prázdnou pusou.
„Můžeme si odpoledne někam vyrazit, co myslíš?“ navrhl.
„To zní skvěle,“ zajiskřilo se Ang v očích a cpala si do pusy další sousto.
„Ale co budeme dělat ráno?“ Kyuhyun chtěl, aby Angie taky něco navrhla.
„Já bych věděla,“ usmála se na něj šibalsky přes stůl.
Kyuhyun se zvedl, ukázal prsem na koupelnu a vydal se směrem k jejím dveřím. Angie ještě jen zapila palačinky trochou čaje a cupitala za ním.
„Kyu! No tak, pospěš! Trvá ti to ještě dýl než mě,“ začala si Angie stěžovat, když už obutá a připravená do města stála u dveří. Nemohla se dočkat, až si zase konečně užije celý den se svým Kyuhyunem, který byl pro ně poslední dobou víc než vzácný. Ale Kyuhyun se ještě kdesi v pokoji oblékal a dával si s tím celkem na čas.
„Vždyť už jdu!“ zavolal na Angie a pomalu se táhl za ní.
Angie se opřela o futro a odfrkla si. Poškrábala se na krku a málem byla svědkem toho, jak se Kyuhyun zpřelámal o vysavač, který Ang zapomněla schovat od jejího včerejšího úklidu.
„Sakra!“ zaklel polohlasně a Angie se svou rukou snažila zakrýt smích, který se jí dral od bránice ven.
„Nechtěla jsi už jít?“ prošel ze dveří kolem ní Kyuhyun uraženě.
„No jo,“ zadusila Angie poslední zbytky smíchu, zabouchla dveře a přidala se k němu.
Zašli si spolu na malý oběd a pak si to už jen zamířili do centra na nákupy. Angie si v kabinkách obchodů s oblečením zkoušela skoro všechno, co jí přišlo pod ruku. Kyuhyun seděl venku před kabinkou a občas se musel smát, co si to na sebe navlíkla. Jindy se mu zase tak podezřele lesklo v očích a nenapadala ho žádná slova, kterými by mohl její krásu popsat. Už tolikrát psal písničky o lásce a vždycky mu to přišlo tak snadné, tak samozřejmé. Jen teď nenalézal slov k popsání toho, co k té jediné malé osůbce cítil.
„Kyu! Podívej se na ní!“ zatahala Angie Kyuhyuna za rukáv a ukazovala asi na dvouletou holčičku, která stála asi dva metry od nich s velkým lízátkem v puse a očima upírajícíma se směrem k nim.
„No není sladká?“ rozplývala se nad ní Angie.
„Jo, je moc hezká,“ prohodil Kyuhyun jako nic.
„A to má být všechno?“ podivila se Angie, ale to už jí Kyuhyun táhnul směrem k východu. Zářící slunce na obloze je oba na nepatrnou chvíli oslepilo.
„Hmm, tak co bych měl ještě říct?“ pokrčil jen nevinně rameny.
„Seš jak kus kamene,“ odfrkla si Angie.
„A miluju jenom tebe,“ zašeptal jí vesele do ucha a objal ji kolem ramen.
To odpoledne panovalo všude velké napětí. Vzduch byl tak horký a prosycený smogem a ostatními splodinami, které se braly z aut a továren kolem Seoulu. Teplota šplhala až někam nad třicítku. V dálce ulic bylo vidět, jak se všechno vlivem tepla vlní. U stánků se zmrzlinou se tvořily obrovské fronty. Angie s Kyuhyunem zrovna kolem jednoho takového procházeli. Kdesi z prázdna se ozval výstřel.
Lidi začali panikařit a rozbíhat se na všechny možné strany.
„Pane Bože! Co se to děje?!“ problesklo Kyuhyunovi hlavou.
Někdo padl k zemi. Výkřiky lidí se rozléhaly široko daleko. Angie stála a těkala hlavou sem a tam, ve snaze zjistit, co se to vlastně děje. Zmatená, stejně jako všichni ostatní.
Druhý výstřel.
Kyuhyun si Ang přitiskl co nejblíž k sobě a snažil se jí odtamtud co nejrychleji dostat pryč, do bezpečí. Běželi spolu s davem lidí. Kdesi v dáli začaly houkat sirény policejních a sanitních vozů. V houfu lidí někdo na Kyuhyuna spadl a tak ho nechtěně donutil pustit Angie.
Třetí výstřel.
Všechno se dělo tak neuvěřitelně rychle. Kyu se snažil dostat co nejdřív zpátky na nohy. Spěchal k Angie. Stála a zírala do prázdna. Vypadalo to, jako by se tak zvláštně pohupovala. Pohlédla na něj a sesunula se k zemi.
„Ne!“ vykřikl Kyuhyun a hned v dalším momentu klečel u ní. Nikdo z lidí se nezastavoval, všichni je obíhali obloukem ve snaze zachránit si vlastní život.
„Angie,“ zašeptal tiše k ní a položil svou ruku na tu její, která spočívala na jejím břiše. Druhou jí podepřel hlavu.
Čtvrtý výstřel.
„Prosím, už ne,“ zadržoval ze všech sil Kyuhyun slzy, které se mu draly z očí. Angie začala pomalu zvedat svou i jeho ruku.
„Angie! Ty krvácíš!“ vyjekl zděšeně.
První slza.
„To bude dobrý,“ snažila se ho ujistit, ale už v ní skoro žádná síla nezbyla.
Pátý výstřel.
Stovky lidí okolo ječelo čím dál tím víc.
Kyuhyun položil ruku na Angiinu ránu na břiše, přitlačil ji. Snad tím troch zmírní její krvácení.
„Neboj, za chvíli tu bude sanitka, všechno bude v pořádku,“ konejšil ji.
Druhá slza.
„SAKRA! TO NÁM NIKDO NEPOMŮŽE?“ začal řvát ze všech sil kolem sebe. Nikdo se však ani nezastavil, ani neotočil.
„Nekřič tak,“ promluvila k němu a bylo vidět, že jí to bolí.
„Promiň Angie, jsem tu u tebe,“ stále k ní mluvil.
„Kyu, já,“ začala.
„Nic, neříkej nic,“ napomenul jí. Musí se šetřit, než přijede sanitka. Než jí pomůžou. Stiskla jeho paži a podívala se na něj.
Třetí slza.
Její stisk povolil, zavřela oči.
„Angie, Angie, Angie,“ stále k ní mluvil. Houpal ji.
„Angie,“ jako by jí její vlastní jméno nemohlo nechat odejít. Všechno se najednou zdálo být tak tiché, tak klidné.
Ještě chvíli tam s ní seděl. Nevěděl jak dlouho vlastně. Okolo už skoro nikdo nebyl. Viděl rychle přijet sanitku, doktory vyskakující z ní. Všude bylo plno policejních vozů. Přes slzy viděl tak mlhavě…
„Ne! Nechte mě!“ křičel, když se ho od ní snažili odtrhnout.
„Nikam nepůjdu!“ křičel, když se ho doktor snažil přesvědčit, aby s ním šel do sanitky, aby ho mohl ošetřit.
„Nechte ji být!“ křičel, když se ji snažili marně oživit.
„Pusťte mě! Chci za ní!“ křičel, když ho drželi a nechtěli ho nechat jít se s ní naposledy rozloučit.
Přišel domů, zničený. Dýchal tak rychle, dýchal tak pomalu, dýchal vůbec?
Podíval se kolem sebe. Všude ji viděl. Hrnek, ze kterého ráno pila, křeslo, na kterém seděla, deku, kterou se přikrývala, vzkaz, který mu nechala nedávno na ledničce, sebe, celého od její krve. Zakřičel a jednou ránou pěstí rozbil zrcadlo, před kterým stál. Házel vším, co mu přišlo pod ruku. Chytil do ruky ovladač televize a praštil s ním o zem. Nechtěně však zmáčkl tlačítko, které televizi rozeznělo.
„…se stali svědky tragédie, která se odehrála v jednom z nejnavštěvovanějších částí centru Seoulu. Teroristický útok si vyžádal dva životy a dalších šest zraněných. Mělo tohle být snad nějaké varování? Více infor…“ víc už říct nestihla. Ozvala se ohlušující rána, jak Kyuhyun smetl televizi z podstavce a ta se následně rozbila.
Podíval se na své ruce. Jeho a její krev se smísily v jednu.
Svlékl ze sebe šaty a vlezl ze sprchy, jako by ta voda snad mohla smýt všechnu tu vinu, kterou na sobě cítil. Ta voda mohla smýt její krev z jeho těla, ale nikdy nesmyje ten pocit, že ji tam pořád má. Křičel tak nahlas, jak jen dokázal. Bušil do zdi takovou silou a bylo mu jedno, jestli si zpřeláme všechny kosti, co v rukou má.
Byl už tak unavený, že se sesunul do rohu sprchového koutu a jen brečel. Cítil, slyšel, jak mu v hrudi buší srdce. Proč jemu tluče srdce a jí ne? Tak rád by slyšel tlouct její srdce víc, než to své.
Vzlykal tak hlasitě a tak moc, až se z toho začala dusit. Nikdo jiný než on nevěděl, jak strašně ho mrzí, že s ní nebyl víc, že jí neřekl, že jí miluje tolikrát, kolikrát si to doopravdy zasloužila. Protože ona byla ta, do které se poprvé zamiloval. A on byl ten, do kterého se ona zamilovala navždy.