[DOKONČENÁ]Prostě poděs~

Opět věnováno Angie, jelikož... uvidíte sami ^^
Je to napsáno takovým netradičním nespisovným stylem, který jsem dneska použila poprvé a určitě né naposledy.
Hlavní postava: Kyuhyun
Žánr: psychologické
Omezení: 12+ (Sprostá slova ^^" - zmiňuje se o sexu, ale žádný explicitní popis nečekejte, nejsem až tak zvrhlá!)
Tak, jdeme na to a příště nastupuji s ... Siwonem!
/Takových povídek bude víc, ale každá bude jiná ^^/
Věta, která mě k tomu inspirovala
"Myslíš, že po večerech trajdá někde po puticích a holduje neváznému sexu?"
Kyuhyun's character is inspired by young Sirius Black (Padfoot, godfather of Harry Potter)
Příští charakter byl inspirován ~ Regulus Black.
Následuje ~ Remus Lupin ^^
Dál se nechte překvapit :P

Hm, musím si přiznat jednu věc. Jednu? Fajn, je jich trochu víc. Trochu víc věcí, co jsem za svůj mizernej život zpackal. Tehdá jsem byl mladej a blbej... Blbej jsem furt, ale mladej už zrovna ne. A nejhorší věci, které jsem kdy napáchal se točily kolem holek. Přiznám se, žádnej svatoušek jsem nebyl. A byl jsem taky pořádnej hajzl, to jo. Holky pro mě nebyly víc než pobavení.
Holky, byly to hračky, který sem měnil.
Nikdy jsem nepochopil, že maj city jako já.
Pořád mi nedocházelo, že maj taky city jako já, nebo moji kamarádi. Neměl jsem mezi nima tolik kamarádek, abych se v nich vyznal. Moji nejlepší kamarádi byli bar a panák whiskey.
Měl jsem svý rituály. Každé ráno jsem čučel z vokna, pil kafe a přemýšlel nad tím, jak si co nejvíc zpříjemnit odpoledne v práci. Pak to nějak přešlo, večer jsem přišel dom, vyfiknul jsem se a poté jsem šel do víru velkoměsta. Nakonec jsem vždycky stejně skončil v baru naproti mýho baráku. Sedl jsem si k baru a čekal, dokud si nějaká holka nepřisedne.
Nikdy jsem se neptal na jména.
Nikdy mě nezajímalo, co je baví a co ne... A přesto jsem si to tak nějak pamatoval.
Blbý svědomí, blbej život.
No... Čím víc lidí mě znalo, tím víc po mě holky toužily, i když věděly, že je stejně nechám..
Za den, dva... výjimečně až za tejden. Chtěly bejt tou, která mě změní.
Nechtěl jsem změnu, tenhle život mi sakra vyhovoval!
Pokaždé si nějaká přisedla.
Pokaždé se na mě ‚svůdně‘ usmívala..
A pokaždé netušila, že to JÁ ji využiju a ne ona mě.
Potom jsme zase skončili v tom mym prázdnym bejváku. Neměl sem čas to nějak zlepšit a líbilo se mi to tak, jak to bylo.
Byl to byt na noc. Na jednu věc, kterou chtěl každej.
Rano jsem se probral, stál jsem u vokna, čučel ven a přemejšlel, jak se zbavím týhle.
Hysterické záchvaty mi nic nedělaly...
Jo, to jsem si myslel, tehdá.
Dokud sem tě neuviděl.
Tyvole, takhle jsem se necítil už... vlastně sem se takhle necítil nikdy.
Sakra, to zní pateticky. Přijdu si jak nějakej blbeček.
Byl jsem zase v tom svym baru, říkal sem tomu „Můj rajon.“
Takhle si svoje teritorium nazývaj myslivci, nebo se mi to zase plete?
Nevim, ze školy jsem fakt dlouho.
Moje svědomí bylo vždycky černý a jen ty, zase jsem patetickej, co jsem to zas chlastal... jen tys mi dokázala ukázat, že ještě jeden list je bílej.
Moje méno z tvých úst znělo tak.. vznešeně. „Kyuhyune“
Sakra, nikdo mi ménem neříkal od té doby, co jsem pryč od matinky. A i tam jsem byl ten hroznej nevychovatelnej syn. Máti mě nesnášela, byl jsem přítěž, budižkničemu... Neschopnej idiot.
Prostě strašnej hajzl, co jí zlomil srdce.
Pche...
Seděla jsi v tom baru vedle mě, žádné ‚svůdné‘ úsměvy... Povídala sis se mnou.
Ptala ses, jak se mám, co dělám za práci... Prostě ses zajímala o mě jako o člověka... Ne o věc, jako většina těch pitomejch slepiček, co jsem znal...
S tebou sem nespěchal, byl sem prostě... šťastnej.
Tys taky byla šťastná, ne?
Vypadalas tak, když ses usmívala.
Když jsem ti koupil tu pitomou kytku, po kterýs tak toužila...
Asi...jo, nejspíš jsem tě miloval.
Bože, patetika... Ale já tě miluju pořád...
Představil jsem tě rodičům, i když sem se bál, že... nás vyhodí a ty se budeš cítit špatně.
A vono to bylo úplně navopak... Matince jsi padla do noty...
Paks mi večer řekla, žes to na ni hezky nahrála, ne?
Chodili jsme spolu a já v tom baru nebyl ták dlouho.
Zařídilas můj byt...
Plánovalas naši společnou budoucnost
A já byl furt šťastnej...
Hádali sme se... Ale né tak často.
Né kvůli závažným věcem..
Prostě jako každej pár.
Jenže jsem tě štval, věděla jsi, jakej sem byl předtím. A vadilo ti, jak mi ty holky volaly...
Pomalus mi přestala věřit.
Hádali sme se častejc a mnohem hůř než kdy předtim.
A pak si odešla...
Kurva, moh sem za to já.
Kurva!

Zasedl jsem si k oknu a pohlédl dolů, na bar. Na můj rajon. A měl jsem strašnou chuť se tam vrátit. Hodil jsem na sebe svý nejlepší oblečení a vešel do baru.
Stále jsem byl VIP.
Skvělé...
Posadil jsem se k baru a čekal, kdo si ke mně sedne... A když si holky sedly, tak jsem je vyhodi. Řek sem jim, že na někoho čekám.
Že čekám na tebe...
Nevim kolikátou sklenku jsem v sobě měl, ale pak jsem to zase slyšel, to tvoje „Kyuhyune?“
Zved sem oči a viděl ty tvoje..
Zamračil sem se. „Zdáš se mi,“ brouk sem naštvaně.
„Je čas jít domů, Kyuhyune...“
A já věděl, že tohle už můj domov není...

líbí se mi to
hodně
moc
ještě jednou děkuju
nevím co víc říct ._.

Jéééé
Z Kyuhyuna takovej parchant ale líbilo se mi to moc
to takhle budeš psát na všechny Super Junior? oO

Tvůj styl psaní je prostě dokonalý jako vždy ^^ Zajímavý námět... Poutavé čtení od začátku do konce, sladký Kyu na chvíli drsným hajzlíkem xDD Opravdu šupa .... **