[DOKONČENÁ] Over the rainbow

Autor: Kyas


„Myslíš, že se teď něco změní?“
„Co?“ zamžourám očima proti slunci, ve snaze mu pohlédnout do očí a kopnu do kamínku, který se dokutálí až do malého jezírka přede mnou.
„Myslím, jako mezi námi,“
„Nevím,“ odvrátím hlavu a pro změnu se zadívám na třpytící se hladinu jezírka. Kde jsou ty časy, kdy jsem jen přemýšlel nad tím, kterým prstem se mám poškrábat v uchu?
„EunHae is real, pamatuješ?“
„Jo, bylo to moc hezké, když jsi to řekl. Tehdy mi došlo, že je to pravda,“
„Až tehdy?“ cítil jsem, jak na mě upřel svůj pohled. Nějak moc se ptá. Jen jsem pokrčil rameny bez jakékoliv další reakce.


„Proč se mi vyhýbáš?“
„Nevyhýbám,“ zalžu a sklopím hlavu. Nikdy mi lhaní nešlo moc dobře.
„Nedělej to ještě těžší, Donghae,“
„Takhle to dál už nejde, promiň,“ neměl jsem odvahu podívat se mu do očí.
„Proč by to nešlo?“ a proč vždycky tolik otázek…
„Prostě to nejde, nemůžeme,“ cítil jsem slzy tlačící se na povrch.
„A nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi celou tu dobru říkal, že se mám řídit hlavně svým srdcem?“ na konci byl slyšet náznak chladného sarkasmu. Než jsem stačil cokoliv říct, otočil se a odešel. Zase jsem byl sám.


„Hyukjae, co to děláš? Přestaň, prosím,“ i když mé srdce říkalo něco jiného. Marně jsem se snažil, on se odbít nedal. „Něco jsme si o tom řekli,“ mluvil jsem dál.
„Ne, to tys o tom něco řekl,“ upřesnil a začal mě líbat. Ne, že by mi to vadilo, ale bylo pro proti pravidlům. Všem.
Snažil jsem se ho od sebe odtrhnout, ale držel mě tak pevně. Nakonec jsem mu podlehl.


„Někoho vyhlížíš?“
„Jo,“ skoro jsem zašeptal a dál jsem zíral ven z okna.
„On v dešti někdo přijde?“
„Vždyť zároveň svítí slunce, podívej,“ ukázal jsem prstem a část oblohy, kde slunce opravdu prosvítalo.
„Poslyš, chtěl jsem ti jen říct, že mi na tobě hodně záleží a,“
„Pššt, neříkej nic,“ přerušil jsem ho „pojď sem, něco ti ukážu,“ Hyuk poslušně udělal pár kroků ke mně.
„Vidíš támhle tu duhu?“ zeptal jsem se ho.
„Vidím, a co?“ nechápal. Chytil jsem ho za ruku.
„Jednou tě vezmu na její konec,“

*-* to je tak cool *-*

hezké

nejaky smutok alebo melancholia bola citit z tejto poviedky, ale napriek tomu sa mi velmi pacila
a hlavne koniec "Vidíš támhle tu duhu? Jednou tě vezmu na její konec."
Uplne si viem predstavit, ako stojim pri okne, drahy ma zozadu objima a sepka mi to do uska sakra....

chudáček takhle mi eunhyuka trápit ale nakonec to zase dopadlo dobře :-) :-) a ten konec s duhou nádherné
víc takových povídek :-)