[DOKONČENÁ] ★ Te Amo

**Kamie** Mon Mar 28, 2011 10:30 pm

Držíš mě za pas a já se ti snažím vysvětlit, že neodejdu. Jen mi nesmíš bránit. Šeptám, naléhávě ale přesto mě nevnímáš.
"Nech mě jít," slyšíš vůbec, co ti říkám? "Pusť mě, prosím..." přijdu si jako malé dítě, kterému vzali hračku. Ne. On mi přijde jako dítě, kterému chtějí vzít hračku. Jsem ta hračka...
Ale nikdo mu nevysvětlí, že hračky mají vlastní srdce a nemusí s ním zůstat až do smrti. Připoutal si mě k němu. Slovy, která vyslovil. Gesty, která vykonal.
Nemohl jsem mu říct ne, i kdybych tolikrát chtěl.
Then he said ,,Te Amo~"

Svět se přestal točit z okamžiku na okamžik. Ticho, které vytvořil, jsem nemohl přerušit tepem svého vlastního srdce. Bušilo jako splašeně a já si přišel vyděšený. Snaží se, abych mu uvěřil. Jenže tohle už nejde. Drží mě, tiskne se ke mně. Snaží se mě uklidnit. Snaží... O co se to sakra vůbec snaží? Cítím srdce až v krku a bojím se, že to takhle dál nepůjde. Jenže já se nepodvolím, dneska ne. "Hannie," moje jméno z jeho úst zní tak zvláštně krásně, jako bych se tím opíjel. Tím pocitem, že mě potřebuje...
My soul is crying without knowing why...

Zavřu oči a snažím se zapomenout. Ignorovat tvoji přítomnost, protože Tebe tu nechci. Rveš mi srdce na cáry, ať řekneš v jakémkoliv jazyce, že mě miluješ. Sám víš, že to není pravda. Kdykoliv jsi to řekl, smál ses... Proč bych ti měl věřit teď. Nikdy jsi nebyl naivní, ale kdykoliv jsi něco chtěl, dokázal jsi hrát. Byl jsi herec. Myslíš, že to nevím? Oh... idiote.
"Hannie...." protáhl jsi to, jak nejvíc jsi mohl. Tvůj hlas s lehce erotickým nádechem mi dříve připadal dokonalý. Dokonalý tvým vlastním způsobem, které nikdo kromě nás dvou nikdo nechápal. A já si teď jsem jistý, že jsem ho ani já nepochopil. "Hannie," pevně sevřu rty, abych ti nic neřekl. Tvoje ruce se kolem mě pořád ovíjí. Pil jsi dneska něco? Ne, nechci to vědět. Nech mě jít. Prosím... Nenuť mě tě prosit tak dlouho. Víš, jak to bolí.
"Mine Hannie," políbíš mě na krk, aniž bych si žádal, nebo se o to prosil. Dvakrát, třikrát. Tvoje rty mapují moji šíji, proti mé vůli moje tělo reaguje. Chci, abys přestal. Bude to pro nás pro oba lepší. Ale ty si stejně nedáš říct. Tvoje ruce rozepínají knoflíčky mojí košile, kterou poté hodíš někam do rohu. Srdce mi zrychleně bije. Jako by chtělo odbít moje poslední chvíle. Umřu snad?
Moje tělo s tebou začíná spolupracovat. Moje ruce putují k lemu tvého trička a stáhnou ti ho, končí úplně stejně jako moje košile na zemi. Polibky kropím tvé tělo, každou částečku tvé odhalené kůže. Bereš to jako hru, aspoň v to doufám. Nikdy to nebude pokračovat dál. Políbím tě a ty mi zajedeš rukou do vlasů. Oči se ti rozkošně lesknou touhou, která proudí skrz každou část tvého těla jako elektrický proud ve vodě. Ani nevím jak, ale jsme u zdi, svým tělem mě k ní tlačíš a já neodporuju. Zápolíš se zapínáním mých kalhot, jako by to byla jen jedna z dalších překážek, co musíš překonat, aby ses dostal do vytouženého cíle. Tvoje tvář je klidná, ale já tuším, co se odehrává pod tvou chladnou maskou.
"Hannie!" křičíš. Moje jméno, opět. Nepřipoutáš si mě k sobě. Tentokrát to už nedopustím. Přiložím ti prst na rty, abych ztišil cokoliv budeš chtít vypustit z těch hebkých rtů, které jsou teď napuchlé a zarudlé. Dostali jsme se ke dveřím do pokoje. Tvoji tvář zdobí potutelný úsměv. Oba víme, co nás čeká, pokud tam vstoupíme. Čeká mě očistec. A pak mnohem těžší loučení. Nemotorně otevřeš dveře a oba vpadneme přímo na tvou postel. Sleduješ moje reakce, kdykoliv se mě dotkneš. Mohl bych odejít, ale právě to zašlo příliš daleko. Ležíš pode mnou, tváříš se tak bezmocně. Možná bych ti to dřív věřil, ale teď už vím, že jsi příliš zkažený. Polibky mapuju tvoje tělo. Od rtů přes lícní kosti, krk až k podbřišku. Líbí se ti to, o hodně víc, než by mělo. Jsi nahý, jak už jsem tě kolikrát viděl, ale teď mi to přijde takové zvláštní.
Nevím, jestli tě naposledy chci vidět takhle.
Jestli tě naposledy chci slyšet moje jméno křičet takhle.

It didn't mean 'i love you' for me. Anymore.

Vstoupím do tebe a ty křičíš. Tvůj křik, jindy tak slastný pro moje uši, mi je teď rve. Chci abys přestal, chci aby tahle noční můra skončila. Chci se probudit ve své posteli, sám.
Odpusťte mi...
Pohybuji se tak, jak jsem zvyklý. V těhlech posledních chvílích jsem lítostný. Bojím se, že ti ublížím. Bojím se tak, jako jsem se poprvé nebál. Tehdy jsem věděl, že to neni naposledy. Tehdy jsem v to doufal... Tady a teď doufám, že bude brzo konec... Tvůj hlas, křičící moje jméno. Křičí rozkoší, že chce víc a touží po mně.
Pokračuji, jako bych tě neslyšel... Když už nekřičíš, přestávám. Ležíš na posteli a díváš se na mě zamlženýma očima, jako bys mě viděl poprvé.
A já se zmůžu jen na jedno... "Měj se, Hee."
Posbírám svoje svršky, obleču se a vyjdu z jeho bytu. Před domem už čeká auto, v něm sedí moji rodiče. Jsem trochu rozcuchaný, ale to přejdou s mávnutím ruky.
"Tak?"
"Rozloučil jsem se... Můžeme jet, maminko."
Auto ujíždí v dáli a já mizím ze svého starého života. Na rtech mi pohrává bolestný úsměv. Ale takhle to mělo být...
Jsem za to rád, Chullie.