[DOKONČENÁ|★] Večerní Nauka

[ONESHOT] Večerní nauka (HanWon /// R)

Shrnutí: Hankyung – jméno skvělého studenta Seoulského gymnázia. Ale i ten nejlepší nemůže být dokonalý. Hankyungova schopnost spočívá v talentu vědy a chápání, jakkékoliv sporty odbije s modřinou či výsměchem spolužáků. Siwon, oblíbený učitel matematiky, už tomu nechce přihlížet a rozhodne se Hankyungovi pomoct,ale někdy i nevinný začátek, dokáže mít zvrhlý konec.

Projekt: Povídka na přání
Podmínky: Hankyung x Siwon (Super Junior), veselé, yaoi
Zažádala: Mika.K
…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---
Středa, 12:37

„Takže Donghae, pojď k tabuli.“ Siwon se posadil za učitelský stůl a otevřel knihu s matematickými příklady. DongHae se neochotně zvedl ze svého místa a doploužil se k rozevřené tabuli. „A protože mám dneska dobrou náladu, dám si hned zkoušení dvojité.“ Ve třídě by šel slyšet zvuk padajícího špendlíku. Všichni se modlili,aby právě nepadlo jejich jméno. „Hm.. mám tu žáka co nebyl ještě zkoušený.. takže Hankyung,pojď k tabuli.“ Všichni si oddychli. Ze stejného stolu jako předtím vyšel DongHae přišel i další mládík. Hankyung, jinak známý jako dokonalé dítě. Od doby co přišel do prvního ročníku u něj nikdo nezaznamenal chybu a jen málokdy se stává že by za své vědomosti dostal chvalitebnou. Je to výborný žák, je dokonce i oblíbený jak u žáků tak i u učitelů. „Bude to rovnice se substitucí a vy mi z ní uděláte kvadratickou rovnici, jednoduché ne?“ usmál se. DongHae si pro sebe zaskuhral – nesnášel zkoušení a matematiku jakbysmet! Hankyung na druhé straně se pro sebe usmál, věděl že tohle bude mít za chvilku za sebou, všechny knihy má nastudované dopředu a moc dobře ví co ho čeká i v posledním ročníku. „Takže.. Dvě x plus šestnáct lomeno dvěma x rovná se deset. Lehký příklad takže vám stačí tři minuty.“ řekl těm dvou a otočil se zpět ke třídě. „Ale nebojte, vám taky teď něco dám.“
Hankyung začal okamžitě psát. DongHae očima uhýbal ke svému učiteli, co se plně věnoval třídě, potom k Hankyungovi,který pilně psal na tabuli a na nic co mě před sebou. Ta zelená barva tabule ho rušila. Kdo se může soustředit,když na vás kouká takový žabinec? „Pane, prosím Vás, pomůžete mi?“ přihlásil se o slovo MinHo. Siwon se zvedl od svého stolu a přešel k MinHovi. MinHo mu ukázal na místo,které nechápal a Siwon mu to začal vysvětlovat. DongHae se usmál, už předem se domluvil s Minhem,že jestli bude zkoušený, ať mu pomůže odlákat pozornost učitele. Věděl že bude u tabule s Hankyungem, jediným nezkoušeným žákem.
„Psst, kámo!“ zasyčel Donghae na Hankyunga. Ten přestal s psaním a otočil se na svého nejlepšího kamaráda. „Helfneš mi?“ Hankyung se obrátil na Siwona, který MinHovi ukazoval správný postup. MinHo zpod lavice ukázal zvednutý palec. Hankyung se otočil k Donghaemu a rukou mu naznačil ať jde k němu blíž. DongHae udělal krok k němu.
„Vlastně je to jednoduché Donghae.“ zašeptal Hankyung. „Zavedeš okamžitou substitaci y rovná se dvě x. Rovnice pak bude vypadat y rovná se šestnáct lomeno y rovná se deset. Pak se zbav zlomků vynásobením y. Zůstane ti příklad y na druhou plus šestnáct rovná se deset y. Získaš tak kvadratickou rovnice y na druhou rovná se deset plus šesnáct a to se rovná –!“
„Co si to tu šeptáte?“ Hankyung a Donghae nadskočili. Siwon se s vychytralým úsměvem dostal až k nim a objal oba chlapce kolem ramen. „Kluci, podvádět se nemá.“ žádný křik nebo poznámka, jen vychytralý úsměv a spoustu dobré nálady. Hankyung se začervenal a i přes váhu Siwonova předloktí na rameni dopsal konec příkladu. Siwon ruce stáhl k sobě a dal je v bok. „Takže nastává další jednoduchá rovnice. Hankyung se může jít posadit, jako obvykle má za výbornou.“ Hankyung odložil křídu vedle tabule na plechový nosník a s omluvným pohledem se zadíval na svého kamaráda. „Ty mladý muži,“ řekl hned na to Siwon a Donghae se otočil. „DongHae mínus Hankyung a jeho výklad, rovná se tvoje nedostatečná, nemyslíš?“ řekl Siwon. DongHae jen pokýval hlavou.
„Ano pane.“
„Ale protože mám dneska tu dobrou náladu, tak se posaď ať už tě tu nevydím, ale pamatuj si že příští Středu tě vyzkouším a žádné ulehčování, budeš tu klidně stát celou hodinu a potom dostaneš špatnou známku, jasný?“ řekl Siwon, zatímco si masíroval kořen nosu. DongHae to jen odkýval hlavou a zaznělo mírné 'ano pane'.
Zazvonilo. Všichni si rychle sbalili svoje věci a pospíchali z matematické učebny, jinak po škole známé jako popraviště. I když byl Siwon krásný, mladý a sympatický učitel, nic to neměnilo na tom, že matematika je jeden z nejtěžších předmětů a někdo na to takový talen nemá. Hankyung si sbalil svoje věci, zatímco se k němu doploužil jeho kamarád. DongHae – mladý, energický, sportovní,ale na matiku tupý jak poleno, kapitán fotbalového družstva a oblíbený u dívek. „Viděl jsi ten jeho úsměv?!“ řekl rozlobeně DongHae a do ruky vzal jeho batoh co se povaloval na zemi. Rychle ho hodil na stůl a začal si ho něj balit věci.
„Vždycky se takhle usmívá.“ konstatoval fakt Hankyung a díval se na mizející věci v batohu jeho kamaráda. Vypadá to že většinu z toho bude mít zmuchlanou a poházenou po celém jejím obsahu.
„No právě proto i to debilní štěstí se k němu bojí otočit zády!“ vykřikl DongHae a razantně si batoh nasadil na záda. Hankyung se nad touhle poznámkou jenom ušklíbl a postavil se vedle svého kamaráda, který pořád něco brblal. Nebyl by to DongHae,kdyby si na něco pořád nestěžoval. „Navíc, matematiku může učit jen totální vůl.“
„Mě baví.“ řekl uštěpačně Hankyung a Donghae se na něj omluvně podíval.
„Však o tom mluvím – může to bavit jenom debili.“ Hankyung DongHaeho dloubnul v předloktí a zasmál se. DongHae Hankyunga objal kolem ramen a společně se vydali kolem schodiště do prvního patra. Tam narazili na Siwona,který se opíral o zabradlí a vypadalo to že někoho vyhlíží.
„Oh, Hankyung, tebe zrovna hledám.“
„Ano, pane učiteli?“
„Probereme to u mě v kabinetu, ano?“ usmál se Siwon a nechal Hankyunga odejít směrem k jeho kabinetu matematiky. DongHae prošel kolem Siwona a šel si znovu po svých věcech. Za chvilku začíná hodina biologie s JaeJoongem a ten nestrpí pokud někdo přijde pozdě. „Jo a DongHae?“ zastavil Siwon DongHaeho v půli cesty. „Myslím si že kdybychom spolu odjeli na Sibiř, nastalo by globální oteplování.“ DongHae zamrkal dokud mu nedošlo o co jde, hned na to zrudnul, jen se shrbil a pokýval hlavou. Siwon se nad jeho reakcí jen pousmál a vydal se ke svému kabinetu.
Hankyung stál uprostřed kabinetu matematiky. Vypadal jako každý jiný, žluté stěny, pach zastaralých učebnic a prostředku na mytí podlah. Siwon měl na stěnách ještě pověšené nějaké obrázky moří a Karibiku. Na stole který vévodil místnosti, měl Siwon spoustu knih a modelů atomů. Skříně byly ze světlého dřeva, podobně, jak lino, které dovršovalo prosvícenou místnost. Siwon během chvilky dorazil do mísnotsti a přistoupil ke stolu. Zpoza něj vytáhnul starou dřevěnou židli a posadil se na ní. Ukázal na místo před sebou. Hankyung se posadil na Siwonovu koženou židli a začal naslouchat. „Hankyung, tvoje výsledky jsou dokonalé,ale něco to kazí.“ Hankyungovi se mírně skřivil úsměv. Co to mohlo kazit? Byl dokonalým studentem, od prvního ročníku chyběl pouze tři hodiny,kdy si potřeboval dojít k zubaři. „Víš, díval jsem se na tvé známky z tělesné výchovy.“
„Ale pane učiteli-“
„Jaké 'ale' Hankyung? Vždyť propadáš z předmětu ze kterého se snad propadat nedá!“ Hankyung se začervenal a sklopil hlavu. Slyšel kárání od tohoto předmětu už o hodně učitelé, ale od Siwona, jeho nejmilejšího učitele, ho to nějak vážněji vzalo a dokonce i trápilo. „Něco mě ale napadlo.“ řekl hned na to Siwon a znovu se usmál. „Budu tě doučovat.“
„Doučovat?“ Hankyung se znovu narovnal na židli. „Tělocvik se dá... doučovat?“
„Samozřejmě. Naučím tě pár základních cviků na žíněnce, něco o míči abys věděl jak ho chytit a vzájemně nepřijít k úrazu a společně si možná i začutat, co ty na to?“

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


DongHae se zakuckal jídlem. Hankyung se rychle napřáhnul a párkrát DongHaeho praštil do zad. „Dobrý?“ Hned na to mu ale došlo proč se DongHae zakuckal. Smál se mu – a hodně od srdce. „Čemu se směješ? Mě to teda vtipné nepřipadá!“ vykřikl Hankyung a byl rád za hroznou akustiku jídelny, kdy jeho křik mohly slyšet maximálně tak u druhého stolu vedle nich. DongHae se natáhl pro pomerančový džus a rychle z něho upil.
„Prakticky je to moc vtipné, Haknyung.“ řekl a doložil sklenici znovu na rudý tác. Vzal do ruky jeden plátek mrkve a ukousel si z něj. „On, ten co si rád 'hraje' k sobě prostě někoho potřebuje.“ zasmál se a na dal si zbytek mrkve do pusy.
„Nedělej si z toho legraci.“ řekl až skoro poraženě Haknyung.
„Nepamatuješ co jsem říkal o jeho štěstí? Dal bych si na něj pozor.“ zasmál se a vzal do ruky vidličku. Hankyung se zadíval z okna na krásné počasí. Slunce svítilo, obloha byla jasně modrá a malý vítr pročesával koruny stromů. Hankyung si znovu povzdechl a řekl: „A co mám teda dělat?“
„No..“ začal DongHae bručet a dělal že přemýšlí „Siwon je hodně šťastný člověk.“
„Ber to už vážně.“
„Nepřerušuj mě prosím.“ pokáral ho mírně DongHae a pokračoval. „Ale musím přiznat, a to se neurážej, že ve sportu si levej.“ Hankyung se zatvářil mírně naštvaně, ale potom si uvědomil jak obvykle vypadaly jeho hodiny tělěsné výchovy. Míc je něco co Hankyung označuje za kulaté a opravdu bolestné,když vás to udeří na ta správná místa. Žíněnka je pro něj tvrdá plachta něčeho co nedokáže popsat a slovu 'gymnastika' se vyhýbá i v literatuře.
„Jo to máš pravdu.“
„Ačkoliv si myslím že Siwon má postranní úmysly, doporučuju ti, už s tou tvojí nesportovností něco dělat.“ Donghae na svého nejlepší kamaráda mluvil jako trenér. Hankyung přestal pozorovat jeho kamaráda, který se na školní jídlo vrhnul jak vlk, a zvedl se od stolu. Mávnutím ruky naznačil že se loučí a odešel z jídelny.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Bylo půl osmé večer. Siwon doprostřed tělocvičny vytáhl žíněnku a kolem ní dal dvě zátěžové rukávy,které si nechal udělat na zakázku. „Opravdu tu chceš zůstat?“ zepta se SeungHuyn když jeho fotbalový tým dokončil trénink a kluci odcházeli do sprch. Siwon jen pokýval hlavou a upravil si košili, kterou měl na sobě celý den a nepříjemně ho kousala. „Tak fajn, zítra v sedm na poradě.“ řekl hned na to SeungHyun a rozloučil se mávnutím ruky.Siwon se rozhlédl po prázdné tělocvičně a sedl si na žíněnku. Vlastně ani nevěděl na co tu čeká. Hankyung je sice dokonalý a nekonfliktní člověk, ale taky je to pořád kluk a ty kritiku berou neradi k srdci. Je tady možnost že tu bude sedět ještě další tři hodiny a pak bude muset odejít naprosto sám.
„Pane učiteli?“Siwon se rychle narovnal a zadíval se ke skleněným dveřím. Z nich vykukovala Hankyungova hlava a očima těkal kolem sebe. „Oh, jste tady,“ řekl vesele a vyšel ze dveří. Měl na sobě ještě stále školní uniformu. Zavřel za sebou a doběhl ke svému učiteli. Siwon se také zvedl ze žíněnky a podíval se na svého studenta.
„Takže jsi prišel.“ Hankyung to jen odkýval hlavou.
„Tak s čím začneme?“
„No rozhodně na sobě nemůžeš mít sáčko,takže sundat a pokud možno i kravatu.“ Hankyung přešel k rohu místnosti, kde byly žebřiny, hodil k nim batoh a rychle si sundal jeho sako i karavatu. Rozepnul si první knoflíček u krku,který ho děsně škrtil a konečně mohl volně dýchat. Hned na to doběhl zpět ke svému učiteli. Siwon si klekl vedle oranžové žíněnky a ukázal na ní. „Lehni si.“ Hankyung se mírně začervenal a okamžitě si lehnul. „Pokrč nohy.“ řekl hned na to. „Takže, jednoduše začneme s normálním tréninkem. Než začneš cokoliv dělat musíš mít kondičku.“
„Jak to chcete udělat?“ Zamrkal nevinně Hankyung. Siwon se nad jeho nemotorností jen pousmál.
„Jednoduše. Začneme se cvikem sedy-lehy, potom by jsme si zkusili něco na ruce, mám tu závaží.“ ukázal na dvé zápěstní závaží vedle sebe. „A když budeš mít ještě dech můžeme si vyzkoušet jak ovládáš kliky,ok?“ Hankyung to jenom odkýval hlavou, jako to dělal pokaždé, a zůstal ležet. „Tak začneme?“
„Dobře.“ Hankyung se pokusil bez pomocí rukou vyzdvihnout nahoru. Zkusil to podruhé. Potřetí. Po čtvrté..
„Dobře, tak takhle to nepůjde.“ Siwon si sedl blíže vedle žíněnky a chytil do rukou jeho nohy. „Takhle budeš mít lepší zakládnu pro cvik. Zkus to ještě jednou.“ Hankyung to zkusil napodruhé,ale znovu se to nepovedlo.
„Nejde mi to.“ řekl a nafouknul tváře.
„To že se to nepovede na poprvé,hned neznamená že to nezvládneš. Zkus si teď pomoc rukama. Natáhni je před sebe a vyzdvihni se.“ Hankyung dal ruku vedle svých nohou, přičemž musel tu levou protáhnout ještě mezi Siwnovým tělem, a udělal první cvik. „Au!“ vykřikl oba. Hankyung znovu dolehl na žíněnku a prohmatával si oťuklé čelo. Siwon párkrát zamrkal a musel potřást hlavou,jak se mu zamlžilo před očima. „Teda ty máš páru.“ řekl hned na to Siwon.
„To si nemyslím.“
„No ale hlavu máš pěkně dutou.“ řekl. „Zkus to jetě jednou a pro tentokrát nás zkus nezmrzačit,ano?“ Hankyung se vyzdvihl podruhé a šlo to dobře. Bylo to vlastně jednoduché. Siwon ho držel za nohy a povzbuzoval ho. Za chvilku však Hankyung cítil jak ho začlo bolet břicho. Když se pokusil o pátý cvik,už se zvedl jen napůl. „Takže moc dlouho nevydržíš,co?“ Hankyung jen zakroutil hlavou a Siwon jeho nohy pustil. „No to je docela brzo, myslel jsem si že vydržíš víc“
„Sám víte že neovládám sport.“
„Ale až takhle?“
„Pane učiteli..“ zakňučel Haknyung,až se Siwon nad tím jeho výrazem nusel pousmát.
„No dobrá. Je brzo na to říct,že končíme,takže tady máš závaží.¨“
„Co s tím?“
„Dej si to na ruce a zkusíme to odznova.“
„Ale já už to neudělám. Začlo mě bolet břicho.“
„Tak to aspoň zkus.“ Hankyung si tedy dal na ruce závaží a zkusil se mírně nadzvednout. „Příště si na to tvoje cvičení asi vezmu milimetrový papír.“

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---
Čtvrtek, 9:30

Hankyung párkrát zamrkal než se opravdu probudil ze snu. Slunce už svítilo vprostřed oblohy a hladilo Hankyunga po jeho až skoro dětské tváři. Otevřel oči a rozhlédl se po pokoji. Bylo ráno, čas jít do školy. Sedl si na posteli a hned na to zakňučel. Od včerejška ho pěkně bolelo tělo. Nejhorší bylo že Siwon byl v jednu chvíli spokojený učitel a v druhé chvíli překypovat ironií. „Ah, moje tělo, co dneska budu dělat? Nemůžu se ani hnout..“ zakňučel si pro sebe a zvedl se z postele. Otevřel skříň s oblečením a vzal do ruky náhradní školní uniforu – ta včerejší skončila v prádle se slovy, že ji už nechce nikdy vidět. Hankyung se svlékl z jeho dětského pyžama se šmouly a zadíval se na hodiny vedle sebe. „Ah..“ protáhl se. „Půl desáté to je č--.. Půl desaté?!“ Vykřikl najednou a vzal do ruky digitální hodiny jako kdyby tomu nechtěl uveřit. „No to snad ne! Proč mě nikdo nevzbudil!“ vykřikl a rychle na sebe hodil košili a sako, vzal si do ruky batoh a rychle seběhl po schodišti. No spíše chodil jako krab, jak ho bolely nohy a on nemohl utíkat, spíše se jen tak potácel a kňučel. „Tati,proč jsi mě neprobudil?!“
„Ale zlato, já myslel ž-“
„Ne Tati, to je už teď jedno, zaspal jsem sakra! Už mi nejede autobus.“
„Tak buď doma.“
„Ty jsi ale vtipný.“ řekl až skoro ironicky a rychle z ledničky vytáhl včerejší nedojezený toust a hodil ho do tašky.
„Počkej, Hankyung.“
„Musím letět tati, ahoj.“ políbil ho na tvář a rychle otvřel dveře. Ani se po sobě nepokoušel zavřít a utíkal rychle do školy.
„Počkej a co.... Tak ahoj..“ zašeptal a zavřel za sebou dveře.
Hankyung se rozeběhl k autobusové zastávce, prstem přejel po jízdním řádu a zaklel. Teď už nic nejelo. I přes bolest se rychle rozběhl a začal utíkat do školy. Zrovna měli hodinu chemie a věděl že když na ní chybět bude, vadit to nebude, protože studuje chemii pro starší ročníky.
Jenomže Hankyung to se svojí dokonalou vytrvalostí přehnal. Po několika metrech se musel zastavit a pořádně si oddychnout. Hned vedle chodníku byla malá lavička na kterou se okamžitě položil. Ruce dal na kolena a zhluboka dýchal. „Nikdy jsem netušil že je to tak daleko!“ vykřikl si pro sebe Hankyung a zavřel oči. Jeho srdce bylo jako kdyby běžel maratón a to jen vyběhnul od domu pouhých 600 metrů. Otevřel svoje oči a zadíval se na ruce,kde mu pomalu tikaly hodinky. „Bože, musím aspoň stihnout tu druhou hodinu!“ rozčiloval se nahlas,ale nezvednul se. Pokoušel se rozdýchat a nějak přitom neomdlít.
Silnicí se prohnal červený bavorák. Nasměroval si to směrem k Hankyungovi a těsně před ním zastavil. Vypnul světla,ale motor stále nechal věžet. Hankyung se zadíval před sebe,ale kromě černých oken nic jiného neviděl, zavzdychal a znovu se podíval na svoje ruce. Zvedl se a tašku si zpět přehodil na rameno. „Co tady děláš?“ Hankyung se rychle otočil,až se mu před očima začaly honit černé tečky.
„Pane učiteli!“ Siwon otevřel dveře u řidiče a vystoupil z auta. Sundal si jeho černé sluneční brýle a zadíval se na Hankyunga.
„Co tu děláš?“ zeptal se znovu. Hankyung se zadíval do země a odpověděl: „Zaspal jsem.“
„Aha.“ řekne Siwon a opřel se o dveře auta. „Chceš svést? Zrovna tam taky jedu.“
„Neměl byste být už dávno ve škole?“
„Byl jsem u lékaře.“ řekl Siwon a otočil se zpět k autu. Bylo mu nepříjemné lhát svému nejoblíbenějšímu studentovi,ale pokud by mu řekl pravdu,nejspíše by se rozutekl do školy a potom by se z jeho přednášek odvolal a nejspíše by snad i dobrovolně chodil na hodiny tělesné výchovy se SeungHyunem. To tak! „Chceš tedy svést?“ nabídl se znova Siwon.
„To budete hodný.“ řekl Hankyung a šel směrem ke svému učiteli. Šel je v jeho případě to samé jako kolíbal se jako kachna. Siwon se zasmál a Hankyung po něm vystřelil nenávistý pohled. „Proč se smějete?“
„Ale to nic Hankyung, jen že dneska tak pěkně chodíš.“ zasmál se Siwon. Hankyung našpulil ústa.
„Nesmějte se, beztak je to jenom kvůli vám!“ pohoršeně se na Siwona podíval a společně se Siwonem přešel k dveřím od spolujezdce. Siwon mu otevřel a Hankyung tiše poděkoval. Sednul si na místo spolujezdce a zavřel oči. V Siwonově autě to krásně vonělo. Jako vanilka smíchaná s cigaretami a něčím co nedokázal identifikovat. Něco co bylo čistě Siwonovo a hodně se mu to líbilo. Siwon se mezitím posadil na místo řidiče, zapnul si pás a znovu rozsvítil světla. Zapnul blinkr a dostal se zpět na silnici. Jel vcelku pomalu a po očku pokukoval po Hankyungovi. Ten měl stále zavřené oči a usmíval se.
„No, tak..“ přerušil Siwon ticho. „Přijdeš na další hodinu, nebo to chceš zrušit?“ Hankyung se na něj podíval a potom se zaměřil na přírodu kterou viděl z okna.
„Ještě netuším.“

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Přestávka. DongHae se opět smál. Jako vždycky si každý den našel něco, nebo někoho z čeho si utahoval celý den. A dneska byl v jeho zaměří jeho nejlepší kamarád. Hankyung se třídou ploužil jako jako slimák a k tomu se mírně kolíbal. Hankyung se naštvaně podíval na DongHaeho, protože věděl čemu se celou dobu směje. „Hele můžeš s tím přestat?“ zeptal se Hankyung. V jeho hlase šlo slyšet rozčílení,ale také nádech beznděje.
„Však já se nesměju tobě.“ řekl narovinu DongHae. „Já se směju tvé chůzi!“ Hankyung se na něj ještě jednou zlostě podíval a naznačil že je mu to vlastně jedno. Ať si z něj kamarád dělá legraci. DongHae si všimnul jeho uraženého výrazu. Ještě jednou se pro sebe usmál a začal zpívat: „Jo! Mrs. Donald ten si žil – Hiya, Hiya, Hó!“ Hankyung se podíval na DongHaeHo a zamračil se. DongHae se na Hankyunga zadíval a ukázal na něj ukazováčkem. „A na tý farmě kachnu měl – Hiya, Hiya, Hó!“
„Nech toho!“ vykřikl Hankyung a uhodil ho svou škoní taškou po rameni. DongHae toho tedy nechal,ale stejně se od srdce znovu zasmál. „Víš že to není vůbec vtipné?“
„Možná pro tebe ne,ale pro mě je to k popukání.“
„Hahaha, strašně vtipný.“ Hankyung se posadil vedle DongHaeho a začal si vybalovat na hodinu biologie.
„Navíc, co jste tam vlastně dělali?“
„Cvičili.“ řekl Hanykung a vytáhl z tašky penál. „Kliky, Dřepy, Sedy-lehy.“
„Tak to je na tebe ještě hodně mírný.“ řekl DongHae a podíval se do sešitu, protože věděl že ho dnes JaeJoong bude zkoušet. Hned na to sešit však zavřel, věděl moc dobře, že se to stejně během petiminutové přestávky nenaučí.
„Mírný? Mírný?! Sám jsi říkál že.. že..“
„Co?“
„Chodím jak kačer Donald.“ zašeptal Hankyung a mírně se začervenal.
„No to máš pravdu.“ přiznal DongHae. „Ale na druhou stranu je fajn že se sebou něco děláš. Bylo načase.“ Zazvonilo. Všichni se ve svých lavicích zvedli a DongHae se mírně nahnul k Hankyungovi a zeptal se: „Půjdeš na další hodinu?“ Hankyung se usmál.
„Jasně. Už jsem začal, ne?“

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Hankyung se povalil na zem. Celý zadýchaný zavřel oči a nasucho polk. Myslel si že po první hodině už nic hroznějšího nepřijde,ale mýlil se. Siwon ho snad drtil ještě víc než na včerejší noční hodině. Siwon se posadil vedle Hankyugna a opřel se o žebřeny. „Myslel jsem si že to takhle dopadne, hlavně po tom včerejšku.“ řekl Siwon. Spíše chtěl říct: 'hlavně potom co jsem tě tak viděl chodit',ale věděl že je na to Hankyung dneska mírně háklivý. Na jeho hodině ho raději ani nevolal k tabuli, protože na všechny strany rozprostřoval hromy a blesky.
Siwon se natáhl pro jeho tašku a vytáhl z ní dvě pet lahve s minerální vodou. „Máš radši jahodu nebo mango?“ Hankyung jen dokázal zvednout ruku a ukázat dva prsty. „Tak na.“ Hankyung se posadil a opřel se o žebřiny, vzal si od Siwona minerálku s mangovou příchutí a rychle ji otevřel. Rychle z ní upil, bylo mu jedno že nějaké neposedné potůčky se mu spouštěly po bradě, na krk,až mu stékaly pod tričko, hlavně že ho to ochladí. „Pomalu Hankyung,nebo si ublížíš.“ zkoušel Siwon zastavil Hankyungovu rychlost. Ten si dal od pusy napůl prázdnout minerálku a spokojeně se povzdychl.
„Tohle jsem potřeboval.“ řekl a spokojeně se usmál.
„Tak to jsem rád.“ řekl Siwon a otevřel jahodou vodu. Párkrát si z ní loknul dokud neuslyšel ten hlučný tón. Podíval se směrem k Hankyungovi,který naprosto zrudnul a dal si ruku na břicho. Jeho žaludek se domáhal jakkéhokoliv jídla. „Máš hlad?“ zeptal se Siwon a Hankyung jen pokýval hlavou. „Co jsi dneska jedl?“
„Ještě nic.“
„Nic?“ udivil se Siwon.
„No vzal jsem si něco z domova,ale to už nebylo poživatelné, navíc jsem si dnes zapomněl zaplatit obdědy.“ řekl Hankyung navysvětlenou a začal hlady okusovat víčko od minerálky. Siwon se na něj podíval a povzdychl si.
„Tak se běž osprchovat a obleč se. Pro dnešek je konec.“ Hankyung se na Siwona vděčně usmál a rychle se rozutekl ke sprchám. „No ale tohle mu jde dobře.“ udivil se Siwon a znovu se napil.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Dívka dala ze svého tácu na stůl poslední misku s nudelmi a na oba strávníky se mile usmála, znovu odběhla a nechala ty dva o samotě. „Dobrou chuť!“ zakřičel Hankyung a hůlkami si nabral pořádný kus ramenu. Spokojeně ho začal přežvykovat a hůlkami se už staral o maso z jiné misky naprosti němu. Siwon nad jeho chováním jen zamrkal a znovu se pro sebe usmál. Hankyung je prostě takové malé dítě. Siwon si potichu popřál dobrou chuť a vzal do ruky misku s kimchee. Začal pomalu jíst, když se na něj Hankyung zadíval.
„Mám něco na tváři?“ zeptal se Siwon a rukou začal objíždět svou tvář.
„Nhme.“ řekl Hankyung s plnou pusou nudlí. „Jhem byl mjěj zajímehmalo-“
„Hankyung nejdřív polkni než něco řekenš.“ napomenul ho Siwon jako správný učitel. Hankyung rychle polknul obrovské sousto a podíval se znovu na Siwona.
„Jen by mě zajímalo jestli máte přítelkyni.“ Hankyung se natáhl pro maso na špejli s marinovanou omáčkou a ukousnul z něj.
„Proč tě to zajímá?“ zeptal se Siwon,když dojídal jeho misku s kimchee. Hankyung přežvykoval maso z jedné strany na druhou a zasněně se zadíval na strop.
„Já vlastně ani nevím pane učiteli. Ale nikdy jsme si spolu nepovídali a ani jsme se takhle nescházeli, tak jsem o vás jenom chtěl něco vědět.“ Siwon se zadíval na jeho studenta a odložil nedojezenou misku na kraj stolu.
„Vlastně to je pravda.“ přitakal Siwon. „Ale nic ti neřeknu do doby než mi přestaneš říkat pane učiteli, pěkně mě to štve.“ zasmál se Siwon a Hankyung tedy jen pokýval hlavou.
„Tak dobře, Siwon-sshi.“
„No to je o hodně lepší.“ řekl nahlas Siwon a opřel lokty o dubový stůl. „Přítelkyni mám.“
„Vážně?“ udivil se Hankyung. Nikdy neviděl že by Siwon s někým byl, neměl žádný prstýnek a vlastně všichni ve škole si mysleli že je gay.
„Jo. Je hezká.“
„Opravdu? Jaktože jste nám ji nikdy nepřišel ukázat?“
„Protože je to palma a stojí v mém obýváku.“ zasmál se Siwon a Hankyung se zakuckal svým jídlem. „Dobrý?“
„Jo, už je to dobrý.“ řekl když se napil čiré vody. „Ale Siwon-sshi,já to myslel naprosto vážně.“
„Také jsem ti naprosto vážně odpověděl.“ řekl Siwon a vzal do ruky malou mističku se soju. Trochu upil a zadíval se na chlapce před ním. „A co ty? Máš přítelkyni?“
„Vy máte dneska nějak moc humoru.“ řekl Hankyung a vzal do ruky další misku s jídlem. „Žádnou nemám. Nemám na ni čas.“ Hankyung naposledy ukousnul z masa v plné misce a odložil ji. Myslel si,že toho sní ještě mnohem víc,ale žaludek se rozhodl už skončit.
„Nemáš na ni čas? Ale prosím tě, si mladý, nemáš žádnou práci. Proč by jsi na nic neměl čas? Navíc jsi pěkný, chytrý a milý, sice trochu stydlivý,ale to se holkám líbí.“ řekl Siwon a upil ze soju. Hankyung si jeho povzdychl a dal lokty na dubový stůl. Narovnal se a zadíval se na Siwona.
„Ale na prvním místě mám školu. Všechno ostatní jde mimo mě.“
„Vždyť jsi chytrý Hankyung, nějaký den bez učení by ti neuskodil.“
„Ale to není pravda! Nejsem tak chytrý, kdyby nebylo toho že se učím i přes víkend,nikdy bych nedosáhl takových dokonalých výsledků.
„Mluvíš jako šprt.“ řekl Siwon a štouhl ho do ramene svými hůlkami. „Měl by jsi se uvolnit.“ řekl znovu a párkrát do něj ještě šťouchnul. „Třeba ten tvůj kamarád.. DongHae?“
„Ano.“
„Tak to sice není tak chytrý jako ty, ale zase se umí bavit. Často ho potkávám u baru s kamarády,ale ty nikde, proč tam nechodíš?“
„Budu se možná opakovat,ale nemám na to čas.“
„Učení, učení, učení, je snad jenom mučení,nemyslíš?“ řekl Siwon.
„Od učitele to zní vtipně.“
„Já jsem si tuhle profesi nevybral. Dělám ji kvůli rodičům. Já jsem chtěl být veterinářem.“ přiznal Siwon a natáhl se po sklenici s vodou.
„Aha.“
„Co chceš dělat ty?“
„Já bych .. no.. já jsem nad tím jetště neuvažoval.“ přiznal Hankyung a v ruce držel svoji vychlazenou vodu. „Mým cílem je hlavně skvěle odmaturovat a přijít domů s titulem.“
„Tlačí na tebe rodiče?“ zeptla se Siwon. Často to tak rodiče dělávají, hlavně když vidí že mají chytré dítě.
„Ne.“ usmál se Hankyung,ale Siwon věděl že se do toho nutí. „Chci to sám. Chci aby otec viděl že jsem dobrý a že mě nevychovával zbytečně.“
„Zbytečně? Hankyung nad čím to uvažuješ?“ pokáral ho Siwon. Byl rád že v restauraci už není moc lidí a prakticky se baví o samotě. Hankyung se na Siwona zadíval. Potom opět sklonil hlavu a díval se na jeho sklenici s vodou.
„Maminka mi umřela při porodu. Byl jsem její první a jediné dítě. Otec byl tenkrát ohromě vytížený, byl to majitel akciové firmy. Tenkrát mě otec nechtěl, chtěl mě dát do dětského domova.“ řekl Hankyung popravdě a upil ze své vody. Siwon se mírně zamračil. „Soud mu to ale nepovolil a já jsem s otcem zůstal doma sám. Otcova firma zbanktrotovala a to jen kvůli tomu,že na ni vedle mě nebyl čas. Můj dědeček a ani babička se o mě starat nechtěli. Byl jsem ten kluk co jim zabil dveru a oni se s tím nechtěli smířit. Byl jsem pro ně něco co by nejraději také zabili. Můj otec rodiče neměl. Jeho otec zemřel při válce a jeho matka na srdeční kolaps. Tak jse s otcem zůstal sám.“ Hankyung namočil svůj prst ve vodě a začal s ním dělat kolečka. Zkoušel se neplakat a nevnímat Siwonovi oči,které se na něj dívali. „Pamatuji si,že jsem otce často viděl plakat. Vždycky večer v jeho pokoji. Seděl na posteli a pil víno. Mluvil k matčině fotce, ptal se jí co dělat a co se mnou. Co když to nezvládne.“ Hankyungovi do očí nastoupili slzy a začal zrychleně mrkat. „Přede mnou byl však otec dokonalý muž. Nebil mě, nekřičel na mě, nic. Byl moc laskavý, všechno mi dovoloval a vždycky na co jsem si ukázal to jsem měl. I když nejsme bohatí, vždycky jsem se měl lépe než otec a to jen díky jeho lásce. Já se mu chci zavděčit, za to všechno co pro mě udělal, aby věděl že to nebylo zbytečné, aby vedělě že to že si mě nechal nebylo jen proto,abych mu zničil život. Od první třídy mám samé výborné známky a já s tím nechci skončit. Chci vystudovat, něco, cokoliv,hlavně jen aby byl na mě otec pyšný.“ Siwon z kapsy u kalhot vytáhl bílý papírový kapesník a podal ho Hankyungovi. Tomu do pití kapaly jeho vlasntní slzy, hlas mě zaškrcený a hlavu sklopenou. Hankyung si od Siwona kapesník vzal a vysmrkal se do něj. Potom si začal stírat slzy,ale hlavu měl stále sklopenou.
„Hankyung.“ zašeptal Siwon. Natáhl s přes stůl a nadzvedl jeho bradu. Hankyung měl začervenalé oči a posmrkával. „Hankyung, neplakej. Jsi dokonalý.. no už skoro muž.“ usmál se Siwon. „Kdybych měl syna, chtěl bych,aby byl stejný jako ty.“ Hankyung se vděčně usmál a zašeptal slova poděkování.
„Asi půjdeme ne?“ zeptal se Hankyung a Siwon mu to jen odkýval hlavou. Oba se zvedli a došli k malé recepci. „Stůl pět.“ řekl Hankyung a vytáhl z kapsy od školní tašky jeho peněženku.
„Dej to zpátky, prosím tě. Já to zaplatím.“
„Ale pane uči-“
„Neříkej to slovo.“ napomenul ho Siwon se zvednutým ukazováčkem.
„Promiňte, Siwon-sshi.“
„No proto.“ řekl šťastně Siwon a za oba z nich zaplatil. Oba vyšli z malé korejské restaurace a vyšli ven. Venku už byla pořádná tma,ale stále bylo teplo jako přes den. „Je krásně.“ řekl si pro sebe Siwon. Hankyung to jen odkýval hlavou a podíval se na oblohu,kde jasně zářily hvězdy. „Chceš odvézt domů? Mám to při cestě.“
„Ne,děkuji.“ řekl Hankyung a vkročil směrem ke svému domu.
„Ale už je večer Hankyung.“ zkoušel se ho Siwon přemluvit. V jeho hlase šlo slyšet že má o jeho studenta strach. Hankyung se na něj otočil a smutně se usmál.
„Musím si pročistit hlavu.“ řekl a vyrazil do černé noci.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---
Pátek, 7:00

Hankyung zabořil hlavu do polštáře. Zavzdychal jak cítil Siwonovo rty na svém krku. Okusoval ho a mírně si s ním hrál. Hankyung chytil Siwona kolem ramen a více si ho k sobě přitáhl. Siwon se stále staral o jeho krk,ale rukou začal mírně postupovat až k jeho přirození. Vzal ho do ruky a začal ho masírovat. Hankyung si Siwona přitáhl ještě blíž a začal mu vzdychat do ramene. „Líbí se ti to?“ zeptal se s drzým úsměvem Siwon a Hankyung nad tím dokázal jen pokýval hlavou. Siwon se usmál a začal polibky zasypávat jeho hruď. Hankyung se pod každým jeho dotykem začal svíje a kroutit jako had. Siwon začal líbat jeho podbříško a rukou ho chytil za stehna. Znovu se nahnul k Hankyungovi a kousnul ho do ouška. „Jsi připravený?“ zeptal se ho a Hankyung jen zavzdychal. „Beru to jako ano.“ a s tím ho Hankyunga vstoupil.
„Aah.. Siwon, víc..“ zažadonil Hanykung nahlas a sám panví nasměroval Siwona na správný úhel,který ho nejvíce vzrušoval.
„Hankyung..?“
„Siwon, prosím víc, ještě..“
„Hankyung? Vzbuď se.“
„Siwooniie.“ zašeptal Hanykung vzrušeně a kousnul se do rtu.
„Hankyung! Vzbuď se ! Musíš do školy!“
„Co?!“ vykřikl Hankyung a rychle se posadil na posteli. Setkal se s očima jeho otce. „Tati?!“ vykřikl Hankyung překvapeně. Jeho otec se rozhlédl po synově uklizeném pokoji a nasucho polkl. Hankyung se na svého otce díval vystrašenýma očima a hruď se mu zvedala rychleji než by čekal.
„No.. ehm..“ zakašlal jeho otec a snažil se z hlavy vymazat vzdechy jeho syna. „Dole je připravená snídaně. Tak se rychle obleč a no.. no.. prostě.. snad nechceš přijít v Pátek pozdě jako včera,ne?.. tak..“ potom se podíval na syna,který se stále mírně třásl na posteli a očima těkal kdekoliv jen se snažil nedívat se na svého otce. „Prostě se oblíkni a přijď se najíst.“ a s tím jeho otec zavřel dveře do pokoje.
„Bože to bylo trapný!“ zakřičel Hankyung a rychle se povalil znovu do peřin. Vzal do ruky roh peřiny a pomalu ho nadzvedl, rychle ji však zase strhnul dolů a zakryl tal svoje tělo. „On to určitě slyšel..“ šeptal si pořád dokonala a zabořil hlavu do polštáře. „Bože, co se mi to zdálo.“ zašeptal a znovu si vzpomněl na scénu ze svého snu. „Tak fajn. Rychle do koupelny!“ zavelel a vyskočil z postele směr koupelna.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Hankyung se dával do jeho sešitu. Na kraj něj si pořád čmáral malého človíčka co měl ďábelské rohy a šíleně se smál. Hankyung měl zamračený výraz a vypadal smutně. DongHae si všiml že učitelka korejštiny zrovna nedává pozor a naklonil se k Hankyungovi. „Něčo se děje?“
„Ne.“ odpověděl jednoduše Hankyung a pokračoval ve svém malovaní. DongHae se však s touhle odpovědí nechtěl smířit a tak svou židli posunul blíže ke Hankyungovi a dal mu ruku na rameno.
„My si můžeme všechno říct,ne?“
„Jo, neboj.“ povzdychl si Hankyung a strhnul ruku ze svého ramene. „Nic se neděje. Kdyby jo řekl bych ti to.“
„Kluci nemluvte!“ napomenula je učitelka a oba se jen tiše omluvili. Učitelka pokračovala s jejím výkladem,ale DongHae se znovu zaměřil na Hankyunga.
„A co to tvoje cvičení?“ zkusil DongHae najít jinou část tématu. Hankyung více zatlačil a tím tužce zlomil hrot. Hankyung se zadíval na pořádnou těčku,kterou udělal svou sílou a zlomený hrot odsunul pryč. Smutně se zadíval na svoji zlomenou tužku a vrátil ji do penálu.
„Nic.“
„Takže je to něco se Siwonem.“ přišel s jasným názorem DongHae a ihned se zaměřil na Hankyunga. Vzal ho kolem ramen a řekl mu: „Udělal ti něco? Ublížil ti?“ začal DongHae mluvit. Hankyung se poprvé od rána usmál. DongHae se choval jako starostlivá matka a to on rozhodně neměl v povaze. „Je to něco s ním?“ zeptal se.
„Ne,kdepak.“ Vlastně nelhal. Siwon mu nic neudělal. On si může za to že se mu Siwon dostal do snů.
„No dobře,ale jestli ti něco udělá nezapomeň,že já ho zmáčknu jako malinu.“ na důkaz praštil svou dlaní do druhé ruky. Hned na to ale zaúpěl, protože to byla velká rána, až se za ní otočili i někteří jeho spolužáci.
„Budu si to pamatovat.“ řekl Hankyung ve chvíli kdy zazvonilo. Učitelka vyšla ze dveří a všichni žáci si začali nahlas povídat. Hankyung si sbalil všechny jeho věci a zadíval se na DongHaeho. „Já.. nepůjdu na tyhle dvě poslední hodiny matematiky. Schovám se na střeše. Budeš mě krýt? Třeba že je mi špatně,nebo tak?“ zeptal se Hankyung a doufal že DongHae nezačne s nějakým dalším výslechem.
„Jsme přeci kamarádi, ne?“ řekl DongHae a nechal tohle téma otevřené. Pro dnešek.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Hankyung otevřel prosklené dveře. Siwon zrovna seděl pár metrů od lavičky a něco hledal v tašce. Hned jakmile zaslyšel známé vrzání dveří podíval se na Hankyunga s veselým úsměvem. „Ahoj Hankyung.“ Hankyung se nahraně usmál,ale v jeho hlase šla slyšet nedůvěra a mírná chladnost.
„Dobrý den, Siwon-sshi.“
„Dneska jsem se trochu zpozdil, jakmile je pátek na všechno zapomínám.“ řekl se smíchem Siwon a Hankyung odložil tašku na lavičku vedle něj. „Tak se převlíknu tady, nevadí ne?“ Hankyung jenom zakroutil hlavou že ne. Siwon se tedy pro sebe jenom usmál a vzal do ruky oblečení které skrýval v tašce. Siwon si rozepnul jeho kvádro a ledabile ho hodil na zem. Hned na to se zaměřil na svojí košili. Jak vždycky nesnášel to protivné a dlouhé zapínání a rozepínání, vždycky to ve všem zdržovalo. „No a vůbec co máš na tenhle víkend v plánu?“ zeptal se Siwon a strhnul si košili ze svého těla. Hankyung se na svého učitele zadíval a v ten moment si vzpomněl na jeho sen. Na to jak ho Siwon dráždil slovy i rukama, jeho jazyk byl všude, jeho tělo co se na něj tisklo a společně se na sebe lepili. Hankyung cítil protivný tlak co se mu začal dělat v kalhotách a narychlo si sednul. Dal nohy k sobě co nejblíž,aby nebylo vidět co s ním udělalo mírně odhalení jeho učitele. Siwon si všichmnul jak rychle se Hankyung posadil na lavičku a rychle k němu doběhnul. „Hankyung je ti něco?“ Hankyung jen zakroutí hlavou že ne. Siwon, stále polonahý, si sednul vedle Hankyunga a podíval se na jeho tvář,kterou stále měl skloněnou k zemi. „Je ti špatně?“ Hankyung však stále neodpověděl, ani když ho Siwon znovu vyzval. „Nebyl si na mých hodinách.“ řekl hned na to Siwon mírně smutně. „Byl jsi ve škole,ale skrýval jsi se.“
„Řekl vám to DongHae?“
„Ne. To jsem uvodil z toho,že tě ze špolužáků nikdo nehledal. Oni věděli že na těch hodinách nebudeš. Proč jsi nepřišel?“ Hankyung se však odmítal s tíhmle mužem bavit. Siwon se k Hankyungovi trochu přišoupnul,ale on tomu nevěnoval pozornost. Zkoušel z hlavy dostat to co se mu zdálo, to co s ním v jeho snu dělal, to co to udělalo s ním a to to byla jenom obyčejná představa. „Je to něco se mnou?“ Siwon si všimnul jak se Hankyung narychlo nadechl a mírně se nadhnul. „Takže něco se mnou.“ povzdychl si Siwon. Nikdy mu Hankyung nic nezapírali. Nevěděl co tak najednou. Siwon se k Hankyungovi přiblížil a jednu ruku mu dal kolem ramene a stiskl ho. „Mě se můžeš svěřit.“ zašeptal mu tiše. Hankyung cítil jeho horký dech na svém krku, jeho pevnou ruku co se mu vynula kolem krku až k rameni a jeho nahou hruď co se k němu tiskla a vydávala ze sebe teplo,které cítil i přes látku školní uniformy.
Hankyung od sebe Siwona odstrčil. „Hankyung..?“ rychle popadl tašku a začal utíkat ke skleněným dveřím. „Hankyung.“ Rychle je otevřel a utekl pryč. „Hankyung!“ Siwon se zvedl a zakřičel,ale už to nemělo cenu. Za Hankyungem se jenom zavřely skleněné dveře. Siwon se zadíval na prázdnou místnost a ticho co se rozlévalo kolem něj. „Provedl jsem něco?“ zeptal se sám sebe.
…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---
Sobota, 17:45


Hankyung přeškrtl výsledek co mu vyšel. „Já snad na to nepřijdu.“ postěžoval si a zadíval se do modré učebnice naproti němu. Hned na to přemístil svůj zrak na tlustší matematickou učebnici s růžovým krytem. „Tady to je!“ zaradoval se a vzal si knihu na klín. Prostudoval si pár řádku a okamžitě je napsal na papír,vedle jeho přeškrtaného příkladu.
Takhle tu seděl už tři hodiny. Od oběda se rozhodl se učit. Nic jiného nedělat. Jenom se učit,jako každý víkend, jako každý týden, jako každý den. Všechno ale mělo svůj důvod. Hankyung doufal, že díky matematice zapomene na jeho sen. Ten druhý noc pokračoval a byl snad na Hankyunga ještě krutější. Když se probudil byl rád,že byla sobota a otec obvykle vyspával až do dvanácti do odpoledne. Hankyung si šel dát studenou sprchu a zkusil ze sebe ty pocity odmýt,ale nepovedlo se to. V hlavě mu pořád hrála jeho představivost. Tohle už nebyly pubertální hormony, tohle bylo něco víc. Nikdy se mu nezdálo o něm, ještě ke všemu, s jeho oblíbeným učitelem. Vlastně ani nevěděl proč. Prostě se to začalo dít. Nejhorší je,že to Hankyunga děsilo. Bál se že to na něm Siwon pozná a odtáhne se od něj.
Hankyung si povzdychl. Zase si na to vzpomněl. Opřel si hlavu o dlaně a zavřel oči. Zkoušel na chvilku vypnout a přestát tu hroznou migrénu,která mu mírně útočila v hlavě. Ozvalo se krátké zaklepání. „Dále.“ řekl Hankyung a otočil se směrem ke dveřím.
„Můžu dál Hankyung?“ zeptal se jeho otec,kterému z dveří vykukovala jenom hlava.
„Jistě.“ řekl Hankyung. Jeho otec vstoupil do místnosti v jedné ruce tác se sušenkami,které právě čerstvě dopekl a krásně voněly, v druhé sklenici s mlékem. Hankyung vzal několik jeho knih a dal je nastranu,aby otec mohl dát jeho svačinu hned vedle něj. „Děkuju.“ řekl Hanykung a vzal do ruky jednu ze sušenek.
„Jsou ještě trochu teplé,ale nemělo by to vadit.“
„Takový jsou nejlepší.“ pochválil si Hankyung otcovo vkus a začal jednu pomalu přežvykovat. Jeho otec si vzal do ruky židli,která byla odsunutá ke stěně a sednul si vedle Hankyunga.
„Copak děláš?“ zeptal se zvědavě,když mu syn nevěnoval pozornost,ale díval se od jedné knížky ke druhé.
„Učím se na závěrečné zkoušky.“ odpověděl mu Hankyung. Jeho otec si jenom povzdychl. Věděl že jeho syn chce být tím nejlepším studentem,ale občas to pořádně přeháněl! Díval se na Hankyunga co už pomalu dojedl první sušenky a slepě se natahoval po druhé. „No.. a..“ jeho otec zakašlal, a tak si záskal Hankyungovu pozornost. Nechal si sušenku jenom v ruce a díval se na svého otce. Ten mírně zrůžověl na jeho starší tváři a zamyslel se. „No.. kdopak je Siwon?“ Hankyung začal povalovat sušenku mezi prsty.
„Můj učitel matematiky.“
„Muž?!“ skoro vykřikl jeho otec.
„Ano.“ řekl Hanykung nevěřícně. „Copak je Siwon ženské jméno?“
„No,ne,ale věřil jsem že to je jenom vtip,který udělaly rodiče své dceři.“
„Co prosím?“ nerozumněl Hankyung. Jeho otec ho však chytil za rameno.
„To nic.“ a ruku stáhl. Když už to vypadalo že Hankyung zase odvrátí zrak k učebnicím, zeptal se: „Ty s ním něco máš?“
„B-Bwo?! Ne .. to ! To! Nikdy!“ vykřikl Hankyung a celým tělem se odvrátl zpět na otce.
„Opravdu?“ zeptal se jeho otec. „Víš nikdy jsem tě neviděl s dívkou, tak jsem myslel..“
„No to teda ne tati! Opravdu uklidním tě, nic s ním nemám! Nejsem na .. kluky.“ zašeptal jako kdyby to bylo nějaké tajné téma o kterém se nikdo nesmí dozvědět.
„Opravdu? Hankyung mě můžeš říct všechno.“
„Prosím tě tati, proč se takhle chováš?“
„Slyšel jsem to.“
„Co?“
„To včera ráno, i dneska ráno.“ Hankyung naprosto zrudnul. Věděl o tom pátečním ránu,ale doufal že o dnešku nevěděl. Bylo to horší – o hodně! „Víš, mě je jedno jestli jsi na kluky, nebo ne,ale překvapilo mě to.“
„Víš tati.. to jsou asi hormony. Nikdy jsem o kluky neměl zájem.“
„Neměl jsi? Takže teď máš?“
„Ne,to ne..“ říkal v klidu Hankyung. Bylo mu trapné se o tom bavit. Hlavně s dalším mužem a ještě v horším případě s jeho otcem! „Prostě se to stalo. Ani nevím proč, s panem Siwonem se znám hodně dlouho, je to dokonalý učitel a nikdy jsem ho jako muže pomlčka svého učitele neviděl. Opravdu ne.“
„Takže žádné milování?“
„No, tati, to ti můžu slíbit že ne!“
„Tak dobře. Abych pravdu řekl,trochu jsem si oddychl.“ Hanykung se na otce zadíval. „No, mě by to nevadilo,ale tvůj učitel, prosím tě! Těm je tak padesát!“ vyděsil se.
„Siwon-sshimu je dvacetsedm.“
„Aha. Tak aspoň že to, už jsem si myslel že jsi na starší.“ oddechl si znovu jeho otec a oba se tomu zasmáli. V ten moment vzal jeho otec do ruky dvě učebnice a zavřel je.
„Tati!“
„Žádné 'tati'. Rychle to všechno sklid a za pět minut ať si dole.“
„Proč?“
„Půjdeš ven. Musíš si trochu provětrat hlavu, nenechám svého syna se takhle mučit.“

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


„Proč nemůžeš?“ zanaříkal Hankyung a založil hlavu do dlaně.
„Můj táta zjistil jak jsem na to se známkama.“ řekl DongHae do telefonu. „Promiň,ale dnešní víkend strávím jako ty. Nad knihami a poznámky.“
„Abych pravdu řekl,byl bych radši na tvém místě než tady.“ Hankyung se rozhlédl po parku,kde si vedle něj hrály nějaké děti s jejich maminkou. Hankyung seděl na lavičce a doufal že jeho volání kamarádovi dopadne aspoň nějakou schůzkou na dobrý film. Ale nic. DongHae musí zůstat doma, bez přátel a bez televize. Bomba.
„Myslím že já bych byl zase radši tam kde ty.“ postěžoval si DongHae a z jeho strany telefonu šlo slyšet zvuky kopírky.
„No dobře, nedá se nic dělat.“ povzdychl si Hankyung. „Ahoj.“
„Ahoj,“ odvětil. Rozhlédl se po parku a přemýšlel co bude dělat. Otec mu řekl,že mu do deseti večer neotevře a nepustí ho do domu. Hankyung se zvedl a nakopl kamínek na cestě. Plán je jasný, bude prostě jenom tak cestovat po Seoulu. „Knihovna.“ napadlo ho hned a rychle se usmál.
„Hej kámo!“ vykřikl někdo vedle jeho ucha. Hankyung se otočil a vuděil své spolužáky.
„Ahoj Kibume.“
„To je dost že tě taky vydíme.“ řekl druhý chlapec a pověsil se na Hankyunga. Hankyung se jenom pro sebe usmál.
„Potřeboval jsem si provětrat hlavu.“
„Hele nechceš jít s námi?“
„Kam jdete?“
„Do baru. Je támhle.“ a ukázal na rozsvícenou lampičku u malého nočního baru.
„No..“ zapřemýšlel se Hankyung. „Proč ne?“ souhlasil nakonec a se svými spolužáky odešel.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


HeeChul upil ze svého malého hrnečku se soju a podíval se na Siwona. Ten se díval na prázdné dno a smutně měl zamračené oboči. „Tak co budeš dělat?“ zeptal se Heechul a zadíval se na svého dlouholetého kamaráda.
„Já nevím.“ přiznal Siwon. „Dělám něco špatně HeeChul?“ zeptal se a natáhl se pro celou láhev soju. Nalil si do půlky mističky a znovu láhevv odložil.
„Proč?“
„Tohle by se nemělo dít. Nemělo.“ HeeChul si jenom povzdychl.
„Jo, řekl jsi to dobře. Nemělo by se to dít. To ale znamená že to není vyloučené.“ a trochu upil ze své mističky. Siwon si pro sebe jenom povzdychl.
„A co teď mám dělat?“
„Jak to myslíš?“
„Mám jít za Hankyungem a přiznat se? Přiznat se že ho miluju?“ zeptal se narovinu. HeeChul se podíval do Siwonových zoufalých očí. Promnul si kořen nosu a zamyslel se.
„To ne. Potom by to mohl říct tomu svému kamarádovi,jak on se jmenuje..“ zašeptal s zkoušel si vpomenout kdo na jeho hodinách chemie sedí vedle Hankyunga.
„DongHae.“
„Jo ten.“ luskl HeeChul prsty. „To je největší drbna od začátku tohohle školního roku.“
„To máš pravdu.“ zasmál se Siwon. Jenomže to mu moc nepomůže. Hankyung je jeho dokonalý student a Siwon se nikdy netajil tím,že se mu líbí. Líbí se mu jeho vzhled, jeho nevinné a slušné chování, líbí se mu jeho chytrost a intelekt. Nikdy však netušil že ten pocit co má na srdci není jen láska ke studentovi. Tohle byla láska k milenci. Uvědomil si to asi před půl rokem,když viděl Hankyunga spát ve škole v přírodě. Spal na dece,které vprostřed louky, zatímco teprve vycházelo slunce. Všichni se o něj báli,ale nakonec se našel. Siwon tenkrát musel zahnat pocit, políbil ho a tím mu dát ze rtů jarní rosu. Hankyung byl pro něj dokonalý.
„Nelam si s tím hlavu.“ řekl HeeChul a dal Siwonovi ruku na rameno.
„Nebudu. Ale díky, jsi fakt kamarád.“ usmál se a objal HeeChul co seděl vedle něj. Oba se usmáli a chvilku zůstali ve svém objetí.
„Vždyť ty jsi mi taky vždycky pomohl když bylo potřeba.“
U baru sedělo šest mladíků a dívalo se jejich směrem. Kibum se nahnul k Ryeowookovi a něco mu zašeptal. Ten se zasmál a nakonec se otočil na ostatní z party. „Kluci. Je to tady, Nikdy jsem si to nemyslel,ale je to fakt pravda.“ Všichni našpicovali uši a podívali se na Ryeowooka. Ten prstem ukázal na stůl kde seděli jejich dva učitelé.
„On je fakt gay?“ vykřikl EunHyuk, Kibum ho ale rychle praštil do hlavy.
„Víc nahlas to říc nemůžeš?!“ vykřikl na něj a otočil se zpět k jeho džusu s vodkou.
„No sorry.“ řekl nasupeně a upil ze svého jahodového džusu. „Sakra jsem v baru a chlastám džus.“
„Jo, protože jsi blbej a zítra jdeš na protidrogový testy, proč tam vůbec jdeš?“
„Kdyby jsi měl otce policistu, tak by jsi to pochopil.“
„Jediné co o policistech vím,že nemají žádný mozek.“
„O mém otci to platí trojnásob.“ Všichni na baru se zasmáli a Shindong, jeden z kluků, se otočil na Hankyunga. „Co myslíš ty?“ zasmál se znovu. Hankyung však neposlouchal. Díval se ke stolu,kde Siwon a HeeChul přestali s jejich objímáním a znovu si nalili do mističk soju. S nějakým šeptáním si ťuknuli a vypili to najednou. Hankyung nemohl vymazat ten pohled. Ten šťastný úsměv co měl Siwon na tváři. Pálilo ho u srdce jako kdyby se jeho hruď měla každou chvíli roztéct a všechna jeho láska by díky tomu odplula. Na zatylku ho šimraly slzy a on prákrát musel zamrkat.
„Hankyung?“ zeptal se najednou Kibum když si všimnul že mlči.
„To je dobrý kluci, jen jsem nad něčím přemýšlel.“ řekl a podíval se s falešným úsměvem na kluky.
„To nesmíš. Musíš vypnout a užívat si chvilku svobody!“ vykřikl Ryeowook a na důkaz toho pořádně napřáhnul ruce do vzduchu a kluci vydali pár vlčích zvuků vytí. Hankyung se k nim nepřidal, jen mávnul na obsluhu.
„Tequilu. Dvojtou.“ řekl Hankyung vážně.
„Pane, tequila se nedá dělat dvojtě.“
„Tak mi dejte větší skleničku.“ řekl s zoufalstvím Hankyung a barman tedy vzal do ruky jednu z koktejlovým skleniček a nalil do ní dvě dávky tequily. Postavil je před Hankyunga a ten jí najednou vypil. Hned potom se po celém jeho krku rozlinula pálivá voda. „Aaah!“ vykřikl když všechno spolknul.
„Páni, Hankyung, brzdni. Jestli si nikdy nepil tak tohle tě už může porazit.“
„Nevadí. Další.“ zažádal si u barmana. Ten se s otočil na jeho kamarády a ty jen pokývali hlavou. Co dělat? Hankyung to chce. Barman tedy Hankyungovi nalil další alkohol a raději se zaměřil na druhou stranu s dvojicí žen,která pila nějaké barevní koktejly. Hankyung tentokrát upíjel mírně,ale stejně to mělo stejný účinek. Hankyungovi se za pár chvilek začala motat hlava v puse měl vyschlo a dožadoval se dalšího a dalšího pití. Všechno se začalo motat a jeho kamarádi se přeměnili na jedny velké a barevní šmouhy. Hlasy byly jakoby v pozadí. Všechno ztratilo realitu a Hankyung se zaměřil jen na jeho sklenici s alkoholem.Nic kromě toho hnědozlatého moku nebylo.
„A je to tady.“ řekl Ryeowook,když viděl Hankyunga jak poklibmává hlavou.
„On se opil?“ udivil se Shindong. „Vždyť vypil jenom dvě skleničky.“
„No jo,ale nezapomeň že on nikdy nepil a navíc jsme se taky bavili a Bůh ví kolik toho vypil.“
„A co teď?“ zeptal se Euhyuk. Kibum se rozhlédl když si všimnul že Siwon a HeeChul se zvedají k odchodu.
„Vím co dělat.“ řekl a rychle seskočil s barové židličky. Byly v baru necelou hodinu a jeho džus s vodkou neměl ani do poloviny vypití. Nikdy si nemyslel, že by alkohol byl nějak příjemný, hlavně ráno a ta kocovina, tak byla velmi příjemná. Proto když seskočil, neklimbl se, podobně jako Hankyungova hlava,ale šel přímo. Zastavil rukou jeho dva učitele. „Dobrý den.“
„Ale, Kibum, co tu děláš?“
„Jsem tu s kamarádama.“ a ukázal na bar. Siwon a HeeChul je jenom kývnutím hlavy pozdravily a nevěnovali jim více pozornosti.
„Já bych vás o něco chtěl požádat.“ řekl těm dvou. „Vím že jste tu spolu,ale Hankyung on-“
„Co se stalo?“ zeptal se vystrašeně Siwon. HeeChul ho štípnul do ramene, protože jeho výva byla moc naléhavá. Kibum se trochu zvláštně podíval na Siwona,ale rychle to nechal plavat.
„On se opil.“
„Cože?“ řekli oba najednou. „Hankyung?“
„Jo. Taky nás to udivuje. Je táhmle.“ ukázl na Hankyunga,který měl teď hlavu položenou na desce stolu. „Aspoň že je to takový ten opilec, typu: 'já jsem smutný', ale nevíme jak ho dostat domů. Neodvezli by jste ho?“ HeeChul a Siwon se na sebe podívali.
„Já jdu na autobus.“ řekl HeeChul.
„Já tu mám auto. Vezmu ho.“ řekl Siwo na a s Kibume šel k baru.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Siwon za sebou zavřel dveře a rozsvítil do jeho bytu. K jeho nohám se okamžitě vyřítil jeho pes a začal mu štěkal u nohou. „Pst! Ticho!“ okřikoval psa tiše. Ten okamžitě přestal a začal očichával chlapce kterého měl Siwon zavěšeného kolem krku. „Neboj..“ zašeptal znovu k psovi a šel s Hankyungem do jeho ložnice. Nechal zhasnuto a položil Hankyunga jemně do peřin. Ten se zhluboka nadechl, poškrábal se na krku a zase spokojeně podřimoval. „No fajn, tak to by bylo.“ Řekl si Siwon a naklonil se k Hankyungovi. „Hm, to oblečení je mokré.“ řekl. Když se snažili Hankyunga vzít z baru polil se zbytkem jeho tequily a v jeho autě mu udělal pořádnou paseku. Siwon měl v tu chvíli dojem, že to hodí vedle něj. Nakonec se tedy usměrnil a v pořádku oba odvezl domů. Hankyung po jeho bombardaci auta usnul jako dřevo. A Siwon se cítil podobně unaveně.
Přešel ke skříni a vytáhl z ní jeho bavlně dlouhé tričko,které měl až ke kolenům. Zavřel skříň a opět přešel k posteli. Sedl si na její roh a pomalu začal Hankyugovi rozepínat jeho košili. Jeden knoflík, podruhém odhaloval jeho tělo a Siwon nasucho polk. Rozhrnul celou košili a
podíval se na jeho snědé tělo. I když Hankyung necvičil, jeho tělo bylo vypracovné, netušil od čeho, ale bylo dokonalé. Vzájemně tak křehké a nevinného. Rukou stáhl celou jeho košili pryč a hodil ji ke svému stolu s písemkami. Rukama začal zkoumat jeho svaly,až se dostal na jeho hrudník. Začal mu masírovat jeho krk a potom přejel po citlivých bradavkách. Hankyung trochu nadskočil a zavzdychl. Siwon ruce stáhl pryč. „Co to děláš, blbe?!“ pokáral se a stáhl Hankyungovi i jeho kalhoty, zkoušel zahnat pocit,aby mu stáhl i jeho spodní prádlo a místo toho Hankyunga oblékl do jeho dlouhého trička.
Siwon se podíval na Hankyunga co se rozvaloval po jeho posteli a nakonec usoudit, že by měl z gauče stejně jenom bolavá záda a lehnul si vedle něj. Vzal Hankyungovu hlavu do svých dlaní a položil si ho na hruď. Hankyung se instikivě k Siwonovi přitulil a usmál se na něj. Siwon se pro sebe usmál,když se k nim vyřítil jeho pes a lehl si na Hankyungovi nohy. Siwon se natáhl a pohladil psa po jeho bílé hlavě. Potom se nahnul k Hankyungovi a políbil ho na čelo. „Miluju tě..“ zašeptal a s dobrým pocitem konečně usnul.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---

Neděle, 6:40

„Oh bože, moje hlava.“ zanaříkal Hankyung když ho paprsky slunce začaly hladit po tváři a jeho kocovina z předchozího dne si začala vydobíjet svůj ůčet. „Kde to jsem?“ došlo mu mu najednou že se nedívá do svého pokoje,ale do pokoje naprosto jemu cizímu. Byl vymalovaný modrou barvou, v rohu byl stůl s několika papíry a knihami. Hankyung zacítil jak pod jeho rukou tluče srdce. Nadzvedl hlavu a zadíval se nahoru. Rychle si zakryl psuu,aby nevykřikl.
Byl to Siwon. Spokojeně spal s jednou rukou na Hankyungovo boku a druhou kolem jeho psa,který mírně slintal. Hankyung se nadzvedl a nechal,aby Siwonova ruka spadla z jeho boku na postel. Siwon se ani nehnul a spokojeně se přitulil ke svému psu. Hankyung se zvednul z postele a rychle se podíval do zrcadla, co byl naproti postele. Podíval se na svůj odraz a zjistil,že tohle není jeho oblečení. Rychle hledal svoje kalhoty a košili,ale ani jedno z toho nenašel. „Hankyung?“ začal Siwon. Hankyung se podíval na Siwona,který si začal mnout oči. Otočil se směrem k Hankyungovi a ten se rychle vyřítil pryč. V malé předsíňce si nasadil jeho boty a rychle začal utíkat pryč. „Hankyung! Počkej!“ vykřikl Siwon a tím probudil svého psa,který podrážděně zavrčel. „Sakra,tohle je moc velké dejavu!“ vykřikl a rychle se zvedl. Přešel do své koupelny kde vyselo Hankyungovo prádlo a vzal ho do ruky. Jestli teď vyrazí určtě stihne Hankyunga v jeho domě.

…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---…---


Hankyung otevřel dveře a zabouchnul za sebou. „Ahoj Hankyung.“ pozdravil ho jeho otec vesele. „Dáš si-“ zkusil se promluvit na jeho syna. Ten ho však odstrčil z cesty a vyřítil se do svého pokoje. „Hankyung?“ Hankyung vyběhl všechny schody, zabouchnul za sebou dveře od pokoje a padnul do peřiny. Začal plakat. Bolela ho hlava, měl okno, nevěděl nic z včerejší noci. Bál se že udělal něco čeho bude celý život litovat. Plakal a nestaral se o to,že uslyšel známé skřípání jeho dveří od pokoje.
„Hankyung, děje se něco?“ zeptal se ho starostlivě otec.
„Běž pryč.“ řekl Hankyung.
„I já?“ zeptal se DongHae vedle jeho otce. Hankyung se podíval ke dveří a natáhnul. Zakroutil hlavou na nesouhlas a otec je tedy nechal o samotě. DongHae vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Co to máš na sobě?“ zeptal se,když viděl Hankyungovo dlouhé tričko, které vypadalo jako svetrové šaty pro dámy. S tím ale Hankyung opět padnul do peřiny a začal znovu plakat. DongHae si sednul vedle Hankyunga a pohladil ho po vlasech. „Děje se něco?“
„Ne. Brečím tu jen bezdůvodne, sakra,jasně že se něco děje!“ vykřikl a podíval se na DongHaeho. „Promiň. Nemůžeš za to.“ řekl a obrátil se na záda,tak že se díval na svého kamaráda. DongHae natáhnul ruku,aby mu setřel slzy a podíval se do jeho smutné tváře.
„Siwon?“
„Jak to víš?“
„Tušil jsem to.“ řekl DongHae. „On se na tebe díval jako na kus masa kterého chce sníst a ty jsi se mu nabízel. Už dřív jsem viděl jak jsi se kolem něj točil a všimnul jsi si že většina tvých slov,bylo samé: 'siwon tohle' a 'siwon tamto'?“ Hankyung se zastyděl. Jeho nejlepší kamarád ho teď určitě odmítne. „Neboj.“ řekl hned na to a vzal ho za ruku. „Mě to nevadí,ale vlastně jsem rád,že jsi si to konečně přiznal.“ Hankyung se posadil a objal DongHaeho.
„Co tu vůbec děláš? Nemáš zaracha?“
„Mám,ale já jsem se vytratil oknem a bulíkama jsem vystlal postel.“
„Na to skočí?“
„Moji rodiče? Ty by věřili i tomu že jsem nejlepší student na škole. Kdyby neviděli včera ty známky.“ Oba se zasmály a DongHae Hankyunga objal. „Dělo se něco?“
„Já právě nevím.“ řekl a objal ho zpátky. „Na nic si nepamatuji.“ DongHae pohladil Hankyunga po vlasech a usmál se,když cítil jak se Hankyung uvolnil a z jeho pláče se stalo jen mírně fňukání.
Ozvalo se zaklepání. Oba se odpojili od svého objetí a zadívali se ke deřím. Když se pootevřeli vykoukla z nich otcova hlava. „Promiňte že ruším kluci.“ řekl hned na to a podíval se na svého syna. „Máš tu návštěvu. Pan Siwon.“ řekl.
Hankyung se s rozšířenýma očima podíval na DongHaego. Ten jenom pokýval hlavou a mile se na něj usmál. „To zvládneš.“ zašeptal když ho pohladil po vlasech a jeho pečlivě učesanou kadeř mu tak rozcuchal. DongHae vstal z postele a společně s jeho otcem odešel.
Místnost byla tichá, dokud se u dveří neobjevil Siwon. Zadíval se dovnitř. Když viděl jak na posteli sedí Hankyung a čeká, vešel dovnitř. Zavřel za sebou a podíval se po jeho pokoji. Čistý pokoj, s bílými stěnami a červenými doplňky. Krása na pohled. Potom se zadíval Hankyungovým směrem a podal mu oblečení. „Tohle jsi si u mě zapomněl.“ řekl mu a podal mu jeho džínsy a tričko. Hankyung se pro obě věci natáhl a dal si je do klína,ale mlčel. Díval se na Siwona prázdnýma očima. Siwon si sedl na roh postele, vedle Hankyunga a zeptal se. „Co se to tu děje, Hankyung? Proč se takhle poslední dobou chováš?“
„Měli jsme spolu něco?“ zeptal se Hankyung vážně. Siwon na něj jenom zamrkal.
„Cože?“
„Když jsem byl včera opilý, dělo se něco?“ Hankyung zněl až skoro zoufale. Siwon se na něj zadíval a potom mu dal ruku na rameno.
„Kromě toho že jsi mi pozvracel auto, nic.“ Hankyung nasucho polknul a sklonil hlavu. Jak mu tohle nemohlo dojít? Jasně že spolu nic neměli! Siwon by na něj nesáhnul jinak než na svého studenta. Ale to je právě to, co ho trápí, ne? „Hankyung.“ Hankyung se podíval na Siwona. Siwon sklonil hlavu k zemi a maličko se usmál. „Víš, proč jsi se vlastně včera opil?“ Siwon se proklínal. Chtěl mu říct všechno, narovinu, hned teď,když má k tomu příležitost.
„Já ani nevím.“
„Všechno má svůj důvod.“
„Já, když jsem včera šel ven,tak jsem potkal kluky. A šli jsme do baru,kde jsem byl i s učitelem HeeChulem a já jsem si myslel-“ Hankyung nedokončil větu, když se k němu Siwon naklonil a políbil ho na tvář.
„Hlupáčku.“ řekl mu mile. Potom ho objal a znovu ho políbil, tentokrát na krk. „Ty jsi si myslel že jsme tam spolu?“
„... Ano.“ řekl tiše Hankyung a nevědomě Siwona také objal.
„Ne. Jen jsem si s ním musel o něčem promluvit.“
„Promluvit?“ zeptal se trochu nahlas Hankyung a mírně se k Siwonovi přimáčknul.
„Ano. O něčem.. vlastně o někom promluvit.. O tobě.“ řekl a znovu se narovnal,aby mu viděl do tváře.
„Je něco špatně? Ježiši, nepropadám,nebo něco takového?!“
„Nemysli na školu. O tu nejde.“ a s tím se k Hankyungovi sklonil a políbil ho na čelo. Potom na nos, na obě tváře a když se dostal k ústům, zašeptal: „Miluju tě.“ a políbil ho. Obou dvoum se zatočila hlava, byla to najednou exploze všech barev co se začala mísit do jednoho polibku. Když se Siwon odtáhl Hankyung měl stále zavřené oči. „Promiň..“ zašeptal Siwon a zvedal se,že odejde. Zastavila ho Hankyungova ruka co ho chytla za zápěstí. Znovu i ho stáhl k sobě na postel a podíval se mu do očí.
„Neomlouvej se. Taky jsem si to nejdřív nechtěl přiznat.. ale.. milu.. miluu tě..“ zašeptal tiše Hanykung a Siwon ho objal.
„Jak dlouho jsem čekal na to až to řekneš.“ začal Siwon a políbil Hankyunga na krk. Pak podruhé, potřetí, počtvrté. Začal ho jemně líbat, dokud se z Hankyunga nevydral jemný sten. Siwon se narovnal a políbil Hankyunga opět na rty. „Řekni to..“ zašeptal a znovu ho políbil na rty.
„Chci tě.“ Siwon začal na Hanykungovi rty tlačit a dožadovat se průniku dovnitř. Hankyung svoje rty mírně pootevřel .Nechali aby se jejich jazyky začaly pohybovat proti sobě a ochutnávaly chuť toho druhého. Hankyungovi se zamotala hlava. Objal Siwona kolem ramen a více si ho na sebe přimáčknul. Jejich těla se začala lisovat dohromady. Siwon se odtáhnul od jejich mokrého polibku a začal ho mírně líbat na krk. Jemně ho okusovat jako kus jídla a jazykem projížděl kolem skvrn co vytvořil. Vztáhnul ruku k Hankyungovo dlouhém světru a chytil ho za konec. Hankyung zvednul ruce a Siwon mu celé tričko sundal. Hankyung seděl před Siwonem jenom v jeho černých boxerkách. Siwon se sklonil k jeho hrudi a začal ho líbat na prsou, kde se zaměřil na jeho bradavky. Pomalu ji okusoval a čekal na to až ztvrdne.
Hankyung dal ruce Siwonovi na vlasy a více si jeho hlavu přimáčkával na svoji hruď. Bylo mu to hodně příjemné, dožadoval se toho víc. Zkousnul ret,když jeho bradavka ztvrdla v Siwonových ústech a on se pokusil zastavit jeho sténání. Siwon se nad tím jen pousmál a začal Hankyunga líbat až k jeho pupíku. Prsty objížděl lem boxerek a pomalu je dával dolů. Hankyung Siwonovi pomohl a sundal si je. Hankyung před Siwonem zůstal naprosto nahý. „Jsi krásnjěší než jsem si představoval.“ pochválil ho Siwon a chytil Hankyunga za šíji. Položil ho na jeho postel a začal ho líbat u pupíku. Ústa přemýstil až k jeho přirození a vzal špičky do pusu. Začal si s ní hrát a uždibovat jí.
Hankyungova ruka vystřelila k jeho ústům a začal se do ní kousat. Věděl že dole je jeho otec a jestli něco uslyší, tak ho to sem přivese a on rozhodně nechtěl skončit. Hlavně ne teď. Siwon se dotkl Hankyungova přirození rukou a začal ho uspokojovat tahy nahoru a dolů. Svoje ústa mezitím přemístil na jeho vchod. Jednu ruku vztáhnul po malém červeném polštářku co byl vedle nich a nadzvedl Hankyungovu páven. Položil ho pod něj. Hankyungova pánev byla teď mírně vyvýšená, tak že se k němu Siwon mohl lépe dostat. Začal ho líbat kolem vchodu a jedním prstem se domáhat dovnitř. „Siwonnie..“ zašeptal Hankyung přes ruku a Siwon se nad tím jen ušklíbl. Jeho nevinný student se mu oddává víc než by čekal.
Přestal s jeho přípravou i uspokojováním a podíval se Hankyungovi do očí. „Nemám sebou nic co by jsme mohli použít. Bude to nejspíš trochu bolet. Kdyby něco.. řekni mi.“ s tím se sklonil k Hankyungovi a políbil ho na ústa. Nechal aby Hankyung přebral iniciativitu a mezitím do něj pomalu vstupoval. Hankyung sténal do polibku stejně jako Siwon. „Dobrý?“ zeptal se Siwon zadýchaně, když nasucho polk a doufal že Hankyungovi nic neudělal. Teď se nemůže zastavit.
„Jo..“ zašeptal Hankyung a usmál se. Znovu si Siwona přitáhnul na svoje tělo a nechal je aby se o sebe mírně otírali. Siwon začal přirážet, nejdřív jemně aby Hankyungovi neublížil, potom zrychlil a nakonec nechal promluvit svůj zvířecí pud. Hankyung okusoval Siwonovo rameno, zatímco Siwon se zuby zatnul do polštáře. Oba začali tiše vzdychat,když cítili jak se blíží jejich propuštění.
„Hankyung já..“
„Já vím.“ řekl Hankyung a umlčl Siwona mokrým polibkem jejich jazyků. Oba se do něj ponořili, když Hankyung ucítil jak se Siwon zastavil a zůstal v mírně křeči. Více si ho k sobě přimáčkl a nechal,aby cítil jak ho vevnitř naplňuje. Hankyung se vděčně usmál. Tak to byl ten příšerný tlak ho co ho pořád tak hrozně tlačil. Nebyla to nemoc. Byla to jenom pouhá láska k Siwonovi.
Siwon Hankyunga ještě párkrát políbil na rameno a vytáhl se z něj. Lehl si vedle Hankyunga a odstranil mu slepené vlasy z jeho tváře. „Jsi krásný..“ zašeptal. Hankyung se k Siwonovi přitulil a poslouchat jak divoce Siwonovi tluče srdce. Siwon se natáhl pro deku,kterou díky svému milovaní shodili na zem, a oba je přikryl. „Nebude tvému tátovi vadit,že tu zůstanu? Nerad bych teď šel domů sám.“ řekl Siwon. Hankyung jen zakroutil hlavou.
„Zůstaň tady.“ řekl a zavřel svoje oči. Nechal se utopit ve své vlastní fantazii,kterou doprovázela Siwonova sladká slova a jeho tlukot srdce.