[DOKONČENÁ|★] Protržená Pneumatika

YunHo upil z jeho čerstvě udělané kávy a nechal se zaplavit příjemnou aromatickou vůní. Vzal do ruky noviny, sedl si na stoličku vedle kuchyňského stolu a dal se do čtení nových událostí v Seoulu. V letním počasí, kde každému bylo horko, nechal svoje vlasy pročesávat větrem, který procházel do kuchyně z otevřené okna. Příjemné chladno a teplá káva byli pro začátek nového krasného dne jako stvoření.
Když YunHo přelétl očima po třetí stránce do kuchyně vkročil JaeJoong. Byl ověšený dvěma taškami s nákupem a netvářil se zrovna radostně. „Ahoj.“ pozdravil ho slušně YunHo a snažil se nevnímat jeho nasupenou tvář. Když tašky položil na kuchyňskou linku zadíval se na YunHa.
„Kde je JunSu.“ Byl to přímo rozkaz, ne otázka. YunHo se nad tím tónem trochu ošil a pohled v JaeJoongovým očích ho přímo děsil k smrti.
„Ve svém pokoji. Hraje s Changminem nějakou videohru.“
„Já mu dám videohry! Tohle mu nedaruju!“ vykřikl a už utíkal z kuchyně. YunHo si pro sebe jenom něco zabrumlal a zase se věnoval jeho novinám.
„Né!! Nezabíjej mě! Já za to přece nemůžu!!“ YunHo nadskočil když slyšel tu největší tóninu JunSuova hlasu, doprovázenou Changminovo smíchem a nespecifikovatelnými zvuky z jejich pokoje.
„Co to je za hluk?“ YunHo odvrátil pohled od chodby, kam se nepřítomně díval a zadíval se na YooChuna. Bylo něco kolem jedenácté dopoledne, ale YooChun měl ještě svoje fialové pyžamo s rozkošnými medvídky a protíral si ospalé oči.
„JunSu zase něco vyvedl.“ řekl s úsměvem. YooChun pomalým krokem přešel ke taškám s nákupem a podíval se dovnitř. Vytáhl z jedné minerálku s mangovou příchutí a zase se ploužil ke svému pokoji.
„Kam jdeš?“ zeptal se najednou YunHo. Mentálně si chtěl dát facku za to jak naléhavě a smutně to znělo.
„Do postele. Včera mě někdo nenechal spát.“ řekl a odcházel směr jeho pokoj. YunHo si řekl, že by s ním stejně po ránu nebyla řeč a svou pozornost zase zaměřil na noviny. Vzal do ruky hrnek s kávou a přiblížil si ho k ústům. Než se z něj dokázal napít, do místnosti přišel JaeJoonga, na krku měl zavěšeného JunSua, který se k němu tiskl a odmítal se ho pustit. JaeJoong šel k taškům s nákupem a začal vybalovat věci, které nakoupil. Jeho pohled byl stejně naštvaný jako předtím. Do místnosti hned za nimi přišel Changmin. Nejdřív se díval na ty dva, potom jen mávnutím ruku pozdravil YunHa a začal se rozhlížet. Vypadalo to že někoho hledá.
„Kde je YooChun?“
„Šel si ještě lehnout. Je unavený.“ Informoval ho YunHo. ChangMin jen pokýval hlavou a prostě řekl. „Já ho hned probudím to se nebojte.“
„Nedělejte vělký rámus. Teď se taky teprve probouzím a nechci mít další šokovouterapii.“ řekl ještě nabručeným hlasem JaeJoong, ale grimasa v obličeji se změnila z naštvané na uklidněnou a koutky úst měl trochu povytáhlé nahoru, jako kdyby skrýval úsměv.
„To ti nemůžu slíbit.“ řekl Changmin s drzým úsměvem a odkráčel pryč směrem k YooChunovo pokoji. YunHo se zaměřil zase na svůj hrnek s kávou, ale jeho pohled spíše sklouzl na ty dva před ním.
„Myslíš že tohle můžeš dělat pořád?“ zeptal se tiše JaeJoong JunSua. YunHo měl od přirody dar že všechno slyší a bohužel mu to občas nebylo příjemné.
„Vím, že nemůžu, ale já jsem prostě nevěděl jak jinak ti to mám říct.“
„Ale tohle si dělat nemusel.“
„Já vím!“ zvýšil trochu hlas JunSu a více se přitáhl k JaeJongvu ramenu. JaeJong si pro sebe jenom povzdychl, otočil se k JunSuovi čelem a setřel mu samotnou slzu, která mu tekla po pravé tváři.
„Už to nikdy nedělej, ok?“ S tím se k JunSuovi nahnul a políbil ho na našpulená ústa. JunSu jen pokýval hlavou na souhlas a mile se usmál. Opět skočil JaeJoongovi kolem krku a mačkal ho k sobě. JaeJoong dal svoje ruce na JunSuovi záda a políbil ho na hlavu.
Všechno najednou zhořklo. YunHovi káva nechutnala tak jako předtím a vánek z otevřená okna ho více chladil než pohledy před ním. Odložil hrnek na stůl a noviny s tím. Zvedl se od stolu a šel do předsíně. Nemohl snést ty jejich zamilované pohledy. Obul si jeho černé plátěné botasky a na nos si dal černé brýle. Nemohl to snést. Nikdo se na něj takhle nedívá, je tu tak sám. S tímto hryzavám pocitem otevřel dveře ven a vykročil. Věděl že si nikdo nevšimne že zmizí. Je pro ně teď neviditelný. Páte kolo u vozu.


Siwon věděl že už musí vstát. Slunce už mu pěkně hřálo tváře a teplo pod peřinou se stávalo nesnesitelným. Posadil se na posteli a rozhlédl se po velkém pokoji, kde bylo pět postelí. Nidko už ani jednu neobýval. Všichni byli vzhůru. Siwon si povzdechl a odhodil peřinu z jeho těla. Ztěžklé nohy po dlouhém spánku dal na zem a nemotorně se postavil. Otevřel jeho dubovou skříň a vytahl z ní jedny rigle a bílé tílko. Rychle ze sebe stáhl pyžamo v podobě modrých trenek, které původně patřili HeeChulovi, ale na tom teď stejně nesejde.
Natáhl si přes hlavu tílko, zapnul zip na kalhotách a vyšel z pokoje. V apartmánu už to řádilo. Z rádia v kuchyni se ozývala jejich energická písnička Don't Don, zatímco v obývacím pokoji televize hrála nějaká americkou telenovelu v původním znění. Siwon sešel schody a uviděl jeho členy různě rozvalených před malou televizí. „Ahoj.“ pozdravil je a zahleděl se na své členy.
Donghae a EunHyuk se jako obvykle rozvalovali na velké pohovce a objímali se, zatímco si Donghae hrál s EunHyukovými vlasami a něco mu šeptal do ouška, zatímco se EunHyuk usmíval jak sluníčko. Naproti nim v křesle seděl KyuHyun a na jeho klíně se rozvaloval SungMin. Oba se objímali a o něčem si tiše povídali. „No tak nic..“ řekl si, když se mu nedostalo odpovědi a rozhodl se, že si raději dá něco k snědku.
Jakmile vešel do kuchyně, uviděl HeeChula jak sedí na kuchyňské lince a rukama se drží Han Gengových ramen a něco si šeptají. Přitom se HeeChul jemně červenal a pořád do Han Genga šťouchal. Siwonovi bylo najednou trapné přijít k nim a otevřít ledničku, která byl hned vedle nich. „Ahoj.“ pozdravil je. Han Geng a HeeChul se na něj otočili a Siwona zamrazilo. Možná se mu to jenom zdálo, ale tušil že ten pohled nebyl zrovna dvakrát přátelský.
„Ahoj.“ řekli mu oba dva chladně.
„Co je dneska k jídlu.“ řekl když viděl že za HeeChulem se rozvaluje rozpracované kuře.
„Co si kdo vezme. Nemám čas vám pořád sloužit.“ řekl našpuleně HeeChul a Han Geng si ho přitáhl do náručí. Políbil ho na jeho hnědočerné vlasy a zašeptal mu ouška: „Vždyť to taky po tobě nikdo nechce, Popelko.“ HeeChul se usmál a zavrtal hlavu do Han Gengovi hrudi.
Siwon se otočil na patě a bez dalšího přemýšlení přešel do předsíně a obul si jeho boty. Žaludeční šťávy co ho předtím dráždily kvůli hladu mu teď hrozily zvracením. Pocit smutku a neviditelnosti dolehl na jeho srdce a Siwon musel párkrát zamrkat, aby zahnal slzy co ho šimraly na zátylku a probodávaly si svou cestu k očím. Rychle otevřel dveře a vyběhl ven.
„Vidíš ho? Ani nepozdraví!“ řekl pohoršeně EunHyuk,ale DongHae ho uklidnil pohlazením po tváři a zahnal tak myšlenku na prchajícího kamaráda.


YunHo pomalu procházel po štěrku, který byl posázen do cesty místo dlažebních kostek. S rukama v kapsách a skloněnou hlavou přemýšlel sám nad sebou, nad tím jak se znovu vrátí do apartmánu a bude muset čelit těm čtyřem zamilovaným hrdličkám. Kopl do jednoho většího kamene co byl položený na cestě. Konečně se trochu narovnal a podíval se kolem sebe. Na jeho hnědou kadeř svítilo žhavé sluneční světlo, nikde v parku nezpívali ptáci, nikdo se tu neprocházel.
Park zapomnění. Park smutku. Park zlomených srdcí. Říkalo se mu jakkkoliv. Pověst, která špiní tento krásný park, může za to, že zde není živáčka. Park je jako z jiné dimenze, nikdo tu není, nikdo se o něj nestará, ale pořád kvete, ani v jednom jezeře není bažina, vše je krásné a upravené. YunHo jsem často chodil. Bylo tu ticho a mohl přemýšlet, bez toho aby ho někdo obtěžoval. Bylo to jako jít na zapomenuté místo, nebo odhalit tajnou skrýš, která se najednou stala jen jeho.
Povzdychl si. „Nad čím tu vlastně přemýšlím, stejně to bude pořád dokola.“ promluvil, ale vnitřní hlas ho škádlil na opačné straně hlavy. Jako kdyby mu tam někdo nasadil brouka a ten ho lehtal a kousal a YunHo se ho nemohl zbavit. YunHo se rozhodl že bude lepší když už půjde domů. Blíží se čas oběda a je jasné, že pokud nepřijde včas JaeJoong zase začne s jeho přednáškou o tom, jak je dochvilnost důležitá a jak měl o něj strach. „To určitě..“ zlostně se uchechtl a zatočil do prava. Tam byl krásný dřevěný můstek, který vedl přes malé jezírko s karasy. Našlápl na něj a pomalu ho přešel. Pohledem zabořil do jezírka,kde se karásci kochali barvami od žluté, po oranžovou až sytě rudou.
Když došlápl na poslední prkno můstku narazil do silné a svalnaté hrudi. Instiktivně se začal omlouvat a jednou rukou si začal dávat do obličeje černé brýle. Osoba se k němu ale sklonila a zabránila, aby si zakryl oči. YunHo vzhlédl. „Oh, Siwon.“ řekl tiše a narovnal se z jeho skrčených zad.
„Ahoj YunHo.“ řekl Siwon a ruku vztáhl zase ke svému tělu. YunHo si dal brýle zpět na svojí hlavu a ruce založil do kapes. „Můžu jít s tebou?“ YunHo jen pokýval hlavou, nikdy by neřekl jednomu ze svých kamarádů ne.
„Kde se tu bereš, myslel jsem že máte být v Číně.“ řekl YunHo, aby nenastala ta známá chvilka trapného ticha. Siwon se díval do dálky, kde mezi stromy zahlédl pohoří, která se zdála být azurově modrá.
„Vrátili jsme se o den dřív. Bylo to nečekané, ale máme aspoň o den prodlouženou dovolenou.“ YunHo jen zabručel na souhlas. „A co vy?“
„My příštý týden začínáme nasvičovat na tři koncerty v Japonsku. Takže máme ještě tři dny volna.“ řekl YunHo a podíval se na Siwona, ten ho celo udobu pozoroval a tak se na něj zářivě usmál. Siwon mu úsměv oplatil. YunHo se odvrátil od jeho kamaráda ze Super Junior a podíval se před sebe. Rozstly tam dva obrovské stromy ozdobené šeříky. Jeden byl fialový a druhý byl sněhově bílý. YunHo trochu zrychlil a přešel k fialovému šeříku. Vzal do ruky jeden podlouhlý květ a přičichl si k němu. Někdo toto aroma považuje za hodně silné a pachnoucí, ale YunHovi šeříky vždycky voněly a miloval, když mu provoňovaly pokoj, ale jelikož je YooChun astmatik a alergik, nedělalo mu tohle zrovna nejlépe. Usmál se utrhl si první květ ke kterému si přivoněl. Potom se natáhl pro druhý a utrhl ho i malým lístkem, dal si oba květy do ruky a natál se pro další.
Siwon stál za ním a díval se na to, jak se YunHo choval. Na jevišti možná vypadá vzpurně, někdy i sexy, ale ve skutečnosti je roztomilý a dětinský. Siwon se jenom pro sebe usmál a přešel k šeříku s bílými květy. Viděl že YunHo má v ruce tak dvacet šeříkových květů a dělá si z nich obrovskou kytici. „Budeš chtít i bílé?“ zeptal se ho Siwon. YunHo jen pokýval hlavou na souhlas a Siwon si všiml pomyslných hvězdiček v jeho očích. Musel se usmát. Natáhl ruku k bílému šeříku a utrhl dva květy naráz. K jednomu z nich přivoněl. Nechápal co se lidem na tom nelíbilo, šeříky voní tak krásně. Utrhl pak jednu po druhé, dokud jich v ruce neměl deset.
YunHo byl tentokrát ten kdo se dívá na svého kamaráda. Siwon byl vždycky takový tajemný. Tvářil se přátelsky a mile, ale nikdo nevěděl jak mizerně a smutně se často cítí. Nikdo nevěděl jak mu pomoct, nebo co dělat, když na něj přišla jedna z depresí. Všichni se mu vyhýbali a Siwon dokázal v pokoji prosedět tři dny s jednou láhví vody v ruce.
„YunHo-ah?“ YunHo zakroutil hlavou a podíval se do Siwonových očí. „Proč jsi vůbec tady?“ YunHo pohledem sklouzl na zem.
„No..“ potom se podíval na šeříky v jeho rukou. „Víš. Moji členové mají zrovna teď něco na práci. Nerad bych jim zacláněl.“ a s tím se natáhl pro poslední fialový šeřík, který završil jeho obrovskou kytici fialových barev. Ucítil na svém rameni Siwonovu teplou ruku.
„Vím jak se cítíš.“ řekl mu najednou. YunHo nevinně zamrkal. „Taky vidím lásku ostatních a cítím se odstrčený.“ V ruce držel bílé šeříky a podal je YunHovi. Ten si je vzal do ruky a podíval se na smutné oči co se na něj dívali.
„Nechceš si na to sednout?“ Siwon je pokýval hlavou a usmál se. Společně si sedli na lavičku s opraskaným hnědým lakem, která byla hned vedle aromatických šeříků. YunHo si sedl do tureckého sedu a na klíně rozvalil všech třicet květů šeříků a začal je pomalu skládat do barevné kytice. „Já jsem nikdy nevěřil že bych dokázal být tak žárlivý.“ Siwon se podíval na YunHa, který svou pozornost věnoval květinám. Trochu se k němu přistrčil a pomáhal mu sundat z malých větviček lístky, ty potom položil na své koleno.
„Taky jsem to nikdy nevěděl.“ řekl popravdě Siwon a položil si už třetí list na svoje levé koleno. „Nevadí mi když někdo někoho miluje, nebo když si dokazují lásku přede mnou, můžou se i líbat,mě je to jedno. Rád se dívám na štěstí druhých. Když přišel DongHae a EunHyuk s tou novinou, všichni jsme z toho byli trochu mimo,ale najednou jsme jim to přáli. Bylo to milé a nic moc se nezměnilo, až na to, že se nebáli před námi objímat. Takhle to bylo dál. A postupně si všichni dokazovali lásku. Ale nás je ve skupině třináct, jeden musel zůstat. Byl jsem to já. Nevěděl jsem, že mě to tak vezme, ale když jsem najednou seděl v obývacím pokoji, kolem mě páry zamilovaných milenců, připadal jsem si tam přebytečný.“ YunHo se zadíval na Siwonovu smutnou tvář. „Připadám si tak každý den. Nemám s kým cítit to samé.“ YunHo vzal do ruky Siwonovi lístky a dával je mezi velkou kyticí šeříků, aby je prosvětlily. Siwon se podíval na YunHa, ten měl také bolestný výraz ve tváři. Vypadalo to, že ty dva si dokonale rozumí.
„Vnímám to stejně.“ řekl nakonec YunHo a natáhl se přes lavičku na zem, aby utrhl velké stonky trávy. „Podrž mi to prosím tě.“ řekl najednou a Siwon vzal do ruky poskládanou kytici. Držel ji pěvně, aby se mezi jeo prsty nerozpadla. YunHo vzal do ruky několik kusů trávy a začal je ovazovat dokola. Díky dlouhé a silné struktuře sloužily jako provázek. „Víš jak všichni na fanmmetingu vykřikují YunJae! YooSu! A všecno takové.“ Siwon jen pokýval hlavou na souhlas a díval se na YunHovu akci s prsty a kusy trávy. „Všechno to moje dotýkaní na JaeJoong je jenom pro fanoušky, to samé platí pro YooChuna a JunSua. Changmin to nemá rád, protože JunSu sahá na jeho miláčka.“
„Počkej.“ řekl najednou Siwon. YunHo zrovna dovazoval uzlík na trávě a byl rád, že se neprotrhl. Kytice držela celá. „Changmin a YooChun? Changmin a YooChun?!“ YunHo jen pokýval hlavou na souhlas a vzal si od Siwona kytici zpět. „Neřeknu u nás, to je aspoň z pohledu fanoušků přijatelné,ale .. YooMin?“
„A JaeSu.“
„No ale.. to se dá přežít..Ale YooMin.. Já myslel.. no.. nic.“ YunHo se zasmál nad Siwonovou zmateností a ten roztomile našpulil pusu. „No co?! Dlouho jsem tě neviděl a ty se mi ještě směješ! Ani zvedout telefon neumíš!“ postěžoval si.
„Promiň. Na jednom fanmeetingu se mi ztratil mobil a tak jsem si musel koupit nový. Členové si také museli změnit čísla, aby je nikdo neobtěžoval. A já si čísla nepamatuij. Mám občas co dělat i s písničkami. Omlouvám se.“ řekl. Siwon vztáhl ruku na YunHovu hlavu a pořádně mu rozcuchal jeho pilně učesanou kštici.
„To je v pohodě.“ Siwon vyndal ze své kapsy propisku. Nosil ji vždy u sebe, protože nikdy nevěděl jestli ji bude potřebovat. Dnes se mu to výtečně hodila. Vzal do sé ruky YunHovu ruku a od zápěstí k loktu mu napsal jeho mobilní číslo. Yunho se pod dotykem tužku trochu smál, protože ho to lehtalo a Siwonovi grimasy tomu moc nepomáhaly. „Tak, až budeš potřebovat tak mi zavolej.“ Dal prospisku zase zpět do své kapsy.
Zvony v kostele zrovna odbily druhou odpoledne. YunHo se zvedl z lavičky a podíval se na Siwona. „Moc ti za všechno děkuji, ale musím jít.“ s tím na něj zamával a s kyticí v ruce odcházel.
„Počkej.“ zastavila ho Siwonova slova. „Jdu se teď zrovna najíst do restaurace, sice tam budou nějaké fanynky, ale nechceš se najíst.. společně?“ Siwon to říkal s nádechem naděje, ale i zoufalství. Tak dlouho si s nikým nedokázal o svých problémech popovídat a dnes by to potřeboval jako sůl.
„Je mi to líto Siwon, ale JaeJoong dělá oběd a nemá rád, když na něj někdo nepřijde.“ Siwon tedy jen zakroutí hlavou. „Dobrou chuť, určitě to bude lepší než vidět tváře typu: Chci tě hned teď, přede všemi.“ Oba se zasmáli.
„Kdyby něco zavolám ti a sejdeme se, ne?“ zeptal se Siwon. YunHo na to jen pokýval hlavou, zamával jednou volnou rukou a odběhl pryč. Siwon se usmál, jak špatně ten den začal, tak hezky se rozjasňuje. Otočil se na patě a vyrazil z parku do rušného města Seoulu.


YunHo se podíval na hodiny, které stály na nočním stolku vedle šeříkové kytice. Bylo pět minut po jedenácté v noci. YunHo si k uším více přitiskl polštář. Huňatý polštář mu ale moc nepomohl a on ho v rozčílení hodil na opačnou stranu jeho pokoje. Znovu otočil hlavou k nočnímu stolku, ale digitální číslice 23:05 se ještě nezměnily. YunHo pro sebe zaskuhral. A nebyl jediný. Z dalších dvou mísností se ozvaly další podobné zvuky, ale naopak od něj to bylo skuhrání extáze. „Já chci spát!“ Kopl nohama do výšky jako malé dítě, a zakryl si uši rukama, zatímco vykřikl doufajíc že ho někdo z jeho party uslyší a přestane s jejich noční etapou život. Místo toho se zvuky staly ještě hlasitější.
YunHo si sedl na postel a natáhl se po nočmí stolku. Za kyticí se skrýval jeho nový mobil. Rychle se po něm natáhl a namačkal telefoní seznam. Siwonovo číslo si hned po jejich rozloučení v parku zapsal na papír a potom hned uložil do mobilu. Vytočil jeho číslo a břichem si lehl na postel. Čekal až Siwon na druhé straně zvedne jeho mobil.
„Ano?“ řekl Siwon ani ne po druhém pípnutí vyzvánění.
„Ahoj Siwon,tady je YunHo, nevzbudil jsem tě?“ zeptal se trochu s obavami YunHo.
„Leadera v sobě nezapřeš.“ zasmál se Siwon do telefonu a Yuno se trochu uvolnil. „Ne, nevzbudil. Nemůžu spát.“
„Jakto?“ zajímal se. Aniž by Siwon něco řekl z jeho mobilu se ozvalo hlasité sténání a vrzání postele. Hned potom bylo zase ticho. „Aha, už to chápu.“
„Jaktože nespíš ty?“ tentokrát to byl YunHo kdo odložil mobil od svého ucha a dal ho nepřítomně do vzduchu. Za chvíli slyšel jak se Siwon směje. „Taky to chápu.“
„To je hrozné. Nemají ohledy na osamnělé a smutné lidi v depresích.“ zaskuhral YunHo a přetočil se na záda.
„Mě to povídej. Já to mám čtyřčnásobně co ty.“ Siwon si povzdychl a z druhé strany bylo slyšet jak Siwon rozkousal kousek popcornu. „Proč jsi mi vlastně volal?“
„Abych se přesvědčil jestli se má někdo tak hrozně jako já.“ Oba se zasmáli a přes telefon si dodali více radosti.
„Nechceš jít ven?“ zeptal se Siwon a YunHa tím zaskočil. Podíval se na hodiny.
„Vždyť je po jedenácté.“
„Ale teď už všichni spí.“ pokoušel se Siwon dobýt YunHovo strach. „A navíc bych se pro tebe stavil autem. Mohli by jsme někam jet.“ YunHovi se najednou roztlouklo srdce. Byl to zvláštní pocit, neznal ho, ale něco mu říkalo, že jestli odmítne, bude toho celý svůj život litovat.
„Tak fajn.“ řekl nakonec YunHo a sedl si na posteli.
„Vyzvednu tě za deset minut.“ řekl mu do telefonu Siwon. Ani jeden se nerozloučili a hovor ukončily. YunHo zapištěl jako malá holka a rozeběhl se ke své komodě. Vytáhl z ní černé rifle a modročernou kostkovanou košili. Narychlo si učesal vlasy a dal si do uší křížkové naušnice, které znárodnil JaeJoongovi, ale jak se zdálo ten se o ně nehlásil. Přešel k druhé straně pokoje a vzal ze země polštář, dal ho zase zpět na postel a na něj posadil jeho plyšové zvířátko Bambi. Pohladil ji po hlavičce a přikryl jí dekou, jako by se bál, že by mu večer onemocněla. Natáhl ruku k lampičce, kterou měl vždy a za jakkýkoliv podmínek zapnutou a vypnul ji. Ještě jednou se podíval na svoji postel a hračce poslal vzdušný polibek na dobrou noc. Tiše zavřel dveře, i když věděl že přes sténání ho ostatní členové neuslyší. Rychle přešel do předsíně a nasadil si černé tenisky. Podíval se do zrcadla, ještě jednou si upravil jeho hnědé vlasy, vzal do ruky svoje klíčky co vysely vedle dveří a vyrazil ven. Cítil že se bezkonkurenčně těší.


Siwon dorazil za deset minut jak říkal. Jako kdyby měl nějaké minihodinky v těle a vždy přišel včas. Siwon vystoupil z auta a podíval se na YunHa před ním. Ten se na něj zářivě usmál a projel ho očima. Siwon, na rozdíl od něj, byl více formálně oblečení. Na sobě měl černé plátěné tenisky, černé kalhoty, černé sako, bílou průsvitnou košili, pod kterou měl černé tílko.Látka byla volná, ale přes ní šly vidět všechy jeho bicepsy. Siwnovo pečlivě učesané vlasy doplňovali pocit krásného muže.
Siwon přešel k druhé straně auta otevřel dveře. YunHo ukázal prstem na sebe a Siwon jen pokýval hlavou. YunHo se usmál a sedl si do auta. „Cítím se jak žena.“ zasmál se.
„Víš, jsi mužný element TVXQ, nikdo se o tebe nestará, ale už je načase! Začnu s tím já, ne?“ zasmál se Siwon a zavřel dveře spolujezdce. YunHo se nad jeho chováním mírně začervenal a usmál. Cítil se v Siwonovi společnosti krásně, ale byl trochu nervózní. Mnul si v ruce prsty a nedokázal pospat pocit motýlích křídel, co ho škádlily v žaludku.
Siwon si zrovna zapínal pás na místě řidiče a nastartoval motor. Hodil blinkr a vyrazili od chodníku zpět do tmavé silnice. Občas kolem nic projelo nějaké auto, ale jinak byla noc tmavá a bez lidí. „Kam jedeme?“ zeptal se YunHo. Ticho neporušené hudbou z rádia ho znervózňovalo.
„Znáš Polyray?“
„Ten vyhlášený non-stop na kraji Seoulu?“
„Jo. Tak tam pojedeme.“ řekl a zařadil větší rychlost. Mohl si to dovolit, silnice byly prázdné.
„Ale.. nebudou tam nějací fanoušci?“
„Myslíš? Kdo by nás čekal v nějakém non-stopu?“ YunHo se usmál. Siwon měl pravdu. Navíc si se Siwonem bude moc promluvit a ještě se přitom dobře najíst. Od oběda nic neměl, protože v kuchyni byli JaeJoong a JunSu a on se styděl jít tam a přerušit je v hrdličkování.
„Co to je?“ řekl najednou Siwon když očima zamžoural před sebou. Byla tam zařící značka v trojúhelníku. Siwon zabrzdil, ale nechal motor nastartovaný. Odepnul si pás a vyšel ven. YunHo ho díky rozsvíceným světlům viděl dokonale. Siwon se předklonil, aby si mohl přečíst malá písmenka na desce pod značkou. Potom se hned narovnal a poškrábal se na hlavě. Otočil se a šel zpět k autu. Sedl si na místo řidiče, zavřel za sebou dveře a hodil zpátečku.
„Co se děje?“ zeptal se YunHo. Siwon auto svezl z hlavní silnice a pokračoval menší polní cestičkou.
„Oprava. Silnice je zavřená. Do Polyray se dostaneme oklikou přes les.“ YunHo jen pokýval hlavou a Siwon se soustředil na silnici.
„Můžu i pustit nějakou hudbu?“ zeptal se YunHo. To ticho pro něj bylo hrozně nepříjemné. Siwon se jen usmál a pokýval hlavou. YunHo z kapsy vytáhl jeho mobil a rychle na něm zapl přehrávač. Bylo mu jedno jaká písnička zrovna bude hrát. Hlavně že tam nebude to protivné ticho.



Siwonovi zamrazilo. On opravdu pouští písničku, která je o tom jak dívka svádí chlapce k tomu, aby se s ní miloval? Tvrdě zatnul prsty do volantu a snažil se věnovat jenom silnici.



Siwon se podíval na Yunha který teď relaxoval ve svém sedadle. Hlavu mě opřenou na opěradle, měl zavřené oči a ústa otevíral do slov, která zpívala zpěvačka. Siwon si nasucho olízl rty a musel se přinutit se znovu podívat na silnici před sebou. Tohle bylo horší než jeho první probuzení po erotickém snu v pubertě.



YunHo přestal šeptat slova, ale začal si prozpěvovat. Auto, které bylo předtím tiché a příjemné teplé, se najednou naplnilo jazzovým rytmem, doprovázeným YunHovo zpěvem, který způsobil že atmosféra v autě se stala najednou lepkavě hustá a Siwon věděl že z toho nedokáže uniknout. YunHo to možná bral jenom jako píseň, ale Siwon v tom vyděl provokaci a test toho co vydrží. Zkoušel zadržet nepříjemný pocit co se mu motal v hlavě a nutil ho otevřít pusu se vzdechem na jazyku. Šlápl na plyn a přidala na polní cestičce, která sice byla udržovaná, ale nesmírně se klikatila. YunHo pokračoval ve zpěvu. Siwon se podíval vedle sebe. YunHo měl zavřené oči a přemýšklel nad vlastním světem.
„Ah! Sakra!“ vykřikl najednou Siwon když sebou auto nesmírně zatřáslo a udělalo obrovský smyk. Siwon se rychle snažil auto nějak dostat do přímé polohy, ale čím víc točil volantem, tim prudčí se stával smyk a jízda po něm. Auto se zastavilo po třetí otáčce a po naražení do hubeného stromu. Siwon zrychleně dýchal.YunHo vedle něj se nezdál tak vyděšený.
YunHo vystoupil jako první a rychle se podíval na auto. Siwon se otřepal a když uviděl jak YunHo zkoumá předek auta a přitom se netváří nějak šťastně rozhodl se vyjít. Odepl si pás a vyšel s Yunhem ven. „Propíchlá pneumatika.“ řekl YunHo když uviděl jednu pneumatiku, po které zůstala jen protrhlá černá hmota, díky smyku naprosto sundaná z konstrukce kola. „Máš náhradní?“ Siwon jen zatřepal hlavou. Trochu se klepal jak se pořád probíral ze šoku. Tohle pro něj byly hrozné situace. Začala ho bolet hlava jak zavzpomínal na svého strýce. „Jsi v pořádku?“ YunHo ho držel za rameno a snažil se zastavit třepání jeho kamaráda. Siwon opět jen pokýval hlavou a YunHo se k němu přiblížil. Vzal ho za ramena a sedl si s ním na bobek. Siwonovi očividně nebylo dobře a jeho tvář byla belejší než čerstvě vymalovaná stěna, což YunHa děsilo. Vzal do ruky mobil, u kterého konečně vypnul přehrávač, a vytočil číslo svých kamarádů. „Sakra, nemám kredit.“ řekl a mobil zastrčil zpět do své kapsy. „Co budeme dělat?“ Siwon se už trochu uklidnil a necítil pocit zvracení. Mohl se na YunHa už v klidu podívat, i když se mu pořád třepaly ruce.
„Nejsme daleko od silnice. Můžeme kdyžtak někoho stopnout.“ YunHo jen něco zabručel a se Siwonem se společně zvedli. Siwon na dálku zamkl auto.
„Bojíš se že ti tam naskáčou veverky?“ zasmál se YunHo a snažil se uvolnit atmosféru. Siwon se tomu jenom zasmál a společně s Yunhem vyrazili po polní cestičce. YunHo se po chvíli ticha podíval na Siwona. Ten měl oči přilepé k cestě a díval se nepřítomně do tmy. Jeho ruce se třásly a to se YunHovi nelíbilo. Oba se vyděsili, když auto nabralo do smyku a ještě je to vyhodilo, ale YunHo se rozhodně třásl míň než Siwon. YunHo se tedy přiblížil k Siwonovi a jemně ho vzal za ruku. Ten sebou prudce ošil. Lekl se když ucítil prudké teplo, co ho bralo za ruku. Když se podíval vedle sebe, narazil na YunHovo levou část obličeje, tím jemně pohladil jeho tvář svým nosem. „Strašně se třeseš Siwon, jen chci aby to bylo lepší.“ řekl YunHo narovinu, když oba našlápli na silnici. Siwon měl tendenci vždy ruku setřást a ještě se rozohňovat na ostatní členy, že se dva muži nemůžou přeci takhle veřejně dotýkat, ale nějaký pocit v jeho hlavě mu říkal ať to nedělá. Něco ho nutilo prostě sevřít ruku zpět a vykouzlit na YunHově tváři ještě širší úsměv než měl teď.
YunHo se postavil na kraj silnice v době kdy kolem zrovna projíždělo jedno auto. Zvedl palec a pákrát rukou zapohyboval sem a tam. Auto nepřibrzdilo a jelo svou cestou dál. YunHo si povzdechl a podíval se dopředu a čekal než pojede auto další. „Asi nám nikdo nezastaví.“ řekl Siwon když se díval na prázdnou silnici.
„Máš pravdu.“ řekl nakonec YunHo a přenesl svou váhu na druhou nohu. Siwon pustil Yunhovu ruku a poškrábal se na hlavě.
„Možná ten první nezastavil protože jsme se drželi na ruce a řidič byl muž. A připadalo mu to divné.“
„Tím to nebude.“ řekl rozhodně YunHo a podíval se ještě jednou pořádně do dálky, jestli neuvidí maličké světélko světel. „Spíš je už něco málo po půlnoci a někteří jedou buď na noční šichtu do práce, nebo se nějací podnikatelé zrovna z práce vracejí a chtějí být co nejdříve doma s jejich rodinami a ne se ještě zabývat nějakýma dvouma klukama.“
„Kteří se drželi za ruce.“ řekl na doplnění Siwon a začervenal se. YunHo se přestal dívat do dálky, protože bylo jasné že v tuhle dobu tu u polní cesty nikoho neuvidí.
„Co budeme dělat?“ zopakoval svoji otázku YunHo stejně jako předtím u auta. Siwon se podíval před sebe a za sebe na polní cestu.
„No mohli by jsme přespat v autě.“
„A stejně by jsme se potom ráno museli vydat sem a začít stopovat.“
„Jenomže to už by viděli že jsme Choi Siwon a Jung YunHo.“ řekl Siwon a přešel blíž k YunHovi. Ten si pomyslně odplivl.
„Nechci mít všechno jenom kvůli svému jménu.“ S tím se dal do pochodu a šel dál po silnici. Siwon se na něj chvilku díval, dokud nezjistil, že mu pomalu mizí z dohledu. Rychle se za ním rozeběhl a postavil se vedle něho.
„Kam myslíš, že jdeš?“
„Určitě tu musí něco být. Hospoda nebo něco takového. Chci si odtamtut aspoň zavolat a pořádně se napít. Od toho smyku se mi trochu zvedl žaludek.“ řekl YunHo navysvětlenou a znovu se dal do chůze. Siwon bez řečí s ním, ale snažil se ho ještě zastavit. Za prvé nechtěl své auto nechávat rozbité zrovna někde v lese, kde ho mohou vykrást, nebo mu ho může zničit zveř, od stromu byl jen maličko škrábnutý a zastavený. Za druhé, nechce se ploužit po hospodách je to tam nehygienické a navíc nechce aby je tam někdo spolu viděl. Tohle přeci nejde. Musí dbát na svoji image a pověst skupiny.
„Hele podívej!“ řekl najednou vesele YunHo a ukázal před sebe. Siwon se podíval tím směrem. Poprvé narazily na lampu, pod tou byl vjezd na parkoviště a za ní zářil modrý neonový nápis Motel. „Rychle pojď.“ řekl hned YunHo a rozeběhl se k motelu. Siwon ho ihned následoval.
Hlavní silnice byla od motelu necítíl 300 metrů a vedl k němu příjezdový okruh. Jak se zdálo, hlavně sem jezdili řidiči kamiónů, kteří byli na dlouhé cestě, nebo dva milenci, kteří nevědí jak jinak si spestřit jejich vztah. Uprostřed okrohu bylo několik květin s fontánou a hned pod nimi jediná lampa na cestě do jiného města. Motel zářil nejen barvou neonů, ale byl cítit po smažených jídlech, které se táhly s malé hospůdky hned vedle. Pokoje byly rozestavěny kolem hlavní budovy s nápisem a vypadali jako malé domečky pro panenky. YunHo a Siwon doběhl k hlavním dveřím u budovy s nápisem Motel a otevřeli.
Uvnitř byla recepce za kterou stála štíhlá dáma do pětadvaceti. Měla na sobě kostýmek smaragdové barvy a telefonovala. Zdi byli pomalované krémovou barvou a na zemi byla podlaha z mladého světlého dřeva. Všude okolo byly květináče s malými bonsajemi a vonělo to tam po moři, květinách a přírodě samotné. Obrázky na stěnách vzbuzovaly dojem velmi klidného a příjemného prostředí. Siwon přešel k paní za pultem, která zrovna ukončila hovor a položila sluchátko zpět na telefon. Podívala se před sebe a mírně se začervenala. Párkrát zamrkala, jako kdyby se chtěla přesvědčit zda se jí to nezdá, ale když už zamrkala nejspíše po dvacáté, mírně se usmála. „Dobrý den Siwon-sshi, YunHo-sshi. Jaké je vaše přání?“
„Můžeme si od vás zavolat?“ řekl Siwon. Slečna jen pokývala hlavou a podala Siwonovi telefon, ten ihned zvedl sluchátko a vytočil čáslo jeho členů.
„Komu voláš?“
„Do apartmánu. Někoho to přeci musí probudit.“ řekl hned. Ovalo se už páté krátké zapípnutí a Siwon pomalu začal klepat na desku stolu. „No tak asi neprobudilo.“ řekl najednou když mu do ucha začal říkat muž omluvným tónem, že učástník hovoru se nehlásí. „Zavoláš k vám?“
„My nemáme pevnou linku.“ řekl YunHo. Dřív je na něj pořád obtěžovaly fanynky a tak se rozhodli že mít pevnou linku nebudou. Siwon jen pokýval hlavou. „Asi by nebylo od věci zavolat odtahovou služku, nemyslíš?“ Siwon už dávno první číslice vyťukal a zachvilku se ozval příjmený hlas staršího muže. Opravdu byl rád, že takovýhle muži pracují ve dne v noci.
„Dobrý den, tady je Choi Siwon, potřeboval bych odtáhnout svůj vůz.“
„To vás nejspíše zklamu mladý pane.“ řekl hned na to pán. „Ale dneska mají dopravní podniky stávku. Začínáme znovu pracovat až od odpoledne.“ Siwon si pro sebe jen povzdychl. Všechno to bylo jako z nějaké hodně veselé hry která ho vůbec nebavila.
„Dobrá. Bylo by možné auto aby jste mi auto odtáhli v odpoledne?“
„Jistě.“ Siwon se ještě chvilku domlouval s pánem, když YunHo přešel k mladé dámě a zeptal se: „Slečno nemáte tu zde nějaký volný pokoj?“ Slečna se podívala na svůj počítač a potom klikala myší. Trochu se mračila, když se rychle usmála.
„Máte štěstí. Je tu jeden volný pokoj a-“
„Bereme to.“ řekl hned Siwon když domlouval s pánem poslední detaily odvozu jeho auta. „Budeme v Motelu .. ehm.. název?“ podíval se na slečnu,která ukázala nad ní. „La Rosa?“
„To zní jako pětihvězdičkový hotel.“ řekl s úsměvem YunHo a to způsobilo že se mladá dívka začervenala.
„Ano děkuji. Nashledanou.“ Siwon ukončil hovor s pánem a s malým úsměvem telefon mladé slečně vrátil. Ta ho s malou úklonou zase vrátila na své místo a podívala se na chlapce před sebou. „Dáte nám klíčky?“ zeptal se hned. Dnešek měl být rozhodně jiný a náhlý spád věcí ho hodně unavil.
„Ano, zde.“ řekla a podala jim klíčky s růžovou vysačkou s číslem 34. „Ale ten pokoj. On je vcelku malý a má jenom jednu postel. Manželskou postel.“ řekla narovinu a zatvářila se trochu omluvně. Siwon a YunHo jen zakroutili hlavou a nastejno řekli: „To nám nevadí. Děkujeme.“ Oba se tedy rozloučili s mladou dívkou a vyšli ze dveří hlavní budovy motelu. Oba se vydali hledat jejich pokoj.
Za chvilku už oba stáli před malý domečkm číslo 34. Byl to malý domek o rozměru dvou mísnosti v panelovém domě. Před dveřmi byla maličká zahrádka kde rostly macešky. Dva schůdky,které vedly k dubovým dveří, byly bílé barvy a kolem nich kvetla tráva,která se pletla mezi jejich spárami. Když oba otevřeli dveře dostali se do hlavní místnosti. Pokoj byl vymalovaný světle žlutou barvou, vprostřed stála veliká manželská postel s rudým povlečením a růžovými polštáři, hned nad ní bylo větší okno, ze kterého bylo vidět na menší sráz, kde motel stál. Když se člověk zadíval dál bylo možné vidět i kousek moře. Kromě postele zde byl stůl s jednou židli a na stole byla malá svíčka. Hned vedle něj byly jedny dveře. Ty vedly do modrobílé koupelny se sprchovým koutem a umavydlem. Vprostřed zdi vysely troje ručníky.
„Hm, je to tu hezké.“ řekl YunHo když Siwon rozsvítil. Siwon jen zakroutil hlavou a zavřel dveře, které hned potom zamknul. Vzhledem k tomu, že už o nich věděla mladá recepční, bál se jestli je nenahlásí taky jejím kamarádkám. To by pro oba nebylo zrovna příjemné. YunHo si sedl na postel a podíval se kolem dokola. „Půjdeme asi spát, že jo?“ řekl YunHo když už oba začali zívat a vypadalo to, že na nějaké posedění v hospůdce s dobrým jídlem, už ani jeden nemyslí.
„Vypadá to tak.“ řekl po pravdě Siwon a začal si svlékat jeho kvádro. Přehodil ho přes židli u stolu. Skopnul tenisky pod postel a odhrnul pravou stranu peřiny. YunHo si sundal boty a lehl si na stranu levou. Hned nad postelí byl druhý vypínač a Siwon se po něm natáhl. Mísnost se hned pohřbila do tmavé barvy noci.
„Dobrou noc, Woonnie.“ řekl YunHo.
„Dobrou noc, Yunnie.“ řekl tiše Siwon a zavrtal svoji hlavu do polštáře. Najednou se mu v břiše rozlilo příjemné teplo a hned za tím známý motýlci. Hodně ho šimrali a on se pomalu začal kroutit. YunHo na druhé straně postele pomalu otevřel oči a podíval se na chlapce vedle sebe. Siwon měl zavřené oči, ale mírně záhel nohama a překrucoval se.
„Co je?“ řekl najednou YunHo. Siwon ihned otevřel oči a podíval se na YunHa. Nahlas vzdychl.
„To nic.“ YunHo tedy jen pokýval hlavou a zase se položil na záda. Siwon se ale protivného pocitu nemohl zbavit. Na jazyku ho šimralo a nutilo ho otevřít pusu s nápadem co se mu utvořil v hlavě. Když obrátil hlavu a viděl jak YunHo spokojeně oddychuje zeptal se: „Můžu tě obejmout?“ YunHo rychle otevřel oči a podíval se na Siwona. Ten se na něj upřeně díval a zkoumal jeho reakce. „Promiň.. já jen.. když.. připadám si poslední dobou jak neviditený, nikomu nescházím, nikdo se na mě neptá.. a ty jsi jediný kdo o mě má trochu strach.. povídá si se mnou.. a když jsme společně jeli ven.. bylo mi hezky.. a když jsme nabourali.. tak.. jsem si vzpomněl na tetu s strýčka se kterými jsem jako malý jel do školky.. jednou dostal strýček smyk a oba se s tetičkou zabili.. všechno mi najednou projelo hlavou a ty jsi tu jediný koho b-“
„Už nemluv.“ řekl najnedou YunHo když se k Siwonovi přiblížil a položil mu hlavu na hruď,tak že Siwon cítil přes jemnou látku jeho dech „Není to zdravé. Vyčerpáváš mozek.“ řekl YunHo a Siwon se zasmál.
„Jak jsi na to přišel?“
„To jsou moje teorie.“ řekl a trochu se nahrbil což způsobilo že se k němu více přitulil. Siwon YunHo objal kolem pasu a více si ho k sobě přitáhl. Aby se k sobě dostali blíž promotaly mezi sebou nohy. YunHo se zaposlouchal do rytmu Siwonova srdce. S každým nádechem se stávalo prudčí a prudčí, jakmile vydechl YunHo měl pocit jako kdyby jho srdce tlouklo z posledního. Byla to taková edita jeho vlastního srdce. YunHovi mírně rozšířil oči pod tím na co myslel.
„Co je?“ řekl najednou Siwon, když si všiml pohledu v YunHových očí. Celou dobu ho sledoval a přemýšlel, jak se do takové pozice vůbec dostali.
„Hm.. nic..“ řekl najednou a mírně vedl hlavu. Jeho oči se setkali s těmi Siwonovými. I přes tmu kterou rušil jen měsíc, oba dokonale rozeznali rysy jeho kamaráda. Zaryté pohledy jim způsobily srdeční kolaps. Ani jeden nevěděl jestli právě jejich srdce vypovědělo službu a nebo jestli se snaží vyskočit z hrudi. YunHo se mírně posunul nahoru, tak že se nosem dotýkal Siwonovi brady. Ten sklonil svou hlavu a nechal aby se jejich rty pomalu otřely. Oba se mírně odtáhli jak jim ten pocit byl cizí. Po chvilce se oba ale opět nahnuly zpět. Tentokrát nechaly své rty aby se více otřely a nakonec je spojili dohromady. Obou se roztlouklo srdce jako o závod. Bylo to jiné, ale tak příjemné. YunHo probral svoji iniciativitu a mírně zapohyboval svoje rty, tak že nasál Siwnovo spodní ret. Udělal to znovu, tentokrát se k němu přidal i Siwon a oba nechali aby se jejich rty vzájemně poznávaly. Siwon chytil YunHa za pas a mírně ho na sebe položil, aby YunHo nemusel tak napínat krk. Vzájemně to způsobilo že se YunHo na Siwona více namáčkl a tím se jejich polibek stal hlubším. YunHo přejel jazykem Siwonovi po rtu. Siwon otevřel jeho ústa a nechal, aby YunHovo jazyk prozkoumal jeho útroby. YunHo se nemohl Siwnovi chuti nabažit, bylo to spojení čokolády, zubní pasty a něčeho co bylo výhradně jen Siwonovo. YunHo se dotkl Siwonova jazyka a mírně si s ním začal hrát, dokud nezačal Siwon odpovída. Jejich líbání začalo být prudké a nenasytné. YunHo položil svoje ruce na Siwnova ramena a tím se trochu povytáhl výš, zatímco se jejich rozkroky o sebe mírně otřely. Siwon dal jednu svou ruku do Yunhových vlasů a druhou rukou kterou stále obepínal jeho pas si ho pomalu nadzvedával. Oba se o sebe začali třít a pálilo je v hrdle. Ukončili jejich mokrý a hluboký polibek,aby se mohli nadechnout. Hned na to YunHo začal líbat Siwnovo krk, kde jazykem pomal přejížděl po Siwonovoýh napnutých žílách. Kousl ho nad spojením mezi krkem a ramen, což z Siwona vyvolalo mírně zavdechnutí. Siwon se tváří třel o YunHovi vlasy a zasypával ho mírnými vzdechy. YunHo přejížděl rukou po jeho vypracované hrudi, kterou stále kazila látka. Jeden knoflík po druhé rozepnul jeho průsvitnou košili a jazykem pomalu přejel po prohlubenině na Siwonovém krku. Siwon YunHa chytil více za vlasy a znovu si ho přitáhl k polibku. K náruživému polibku se sténáním. Pomalu přetočil YunHa pod sebe tak aby se příjemně položil na polštář. Potom ihned ukončil polibek a přesunul svoje ústa na jeho krk. Protože měl YunHo na sobě jenom jeho košili, jakmile ji pomalu rozpenul Siwon se hned dostal na jeho hruď. Pomalu sjížděl polibky o jeho hrudníku, až se dostal k levé bradavce, nejdřív na ni mírně vydechl a hned potom si ji začal vychutnávat ústy. YunHo mezitím zaryl prsty do deky a mírně zavzdychal. Cítil jak v jeho ústech pomalu ztvrdla a přesunul se na druhou, zatímco tu levou pomalu a jemně dřždil jen jeho článkem prstu. „Aah.. nedělej to..“ zašeptal YunHo.
„Nedělej jako by se ti to nelíbilo.“ řekl Siwon a zasmál se, když pohladil bouli v YunHových kalhotách a ten se mírně ošil a silně přivřel oči. Rty pomalu přesunul k vymakanému bříšku a jazykem přejel na posledním kusu odhalené kůže, před tím než se znovu vytáhl k YunHovi a políbil ho na ústa. „Svlékni mě.“
„Eh?“ zašeptal roztomile YunHo. Siwon vzal obě YunHovi ruce do svých a dal mu je na svůj pas.
„Svlékni mě.“ YunHo rychle vytáhl jeho tílko a podíval se na vypracovanou hruď. Rty opět připoutal k Siwonovu krku a mírně ho okusoval. Potom sjel po jeho hrudi a rukama ho mezitím pomalu hladil po zádech a zadečku. „Celého..“ řekl zadýchaně Siwon. „Svlékni mě celého.“ nemusel ho více povzbuzovat. YunHo se okamžitě rukama zaryl do Siwnova knoflíku u kalhot a stáhl je dolů ke kolenům. Siwon se posadil aby hoYunHo mohl svléknout celého. Kalhoty hodil na zem a potom se zaměřil na jeho ponožky. Obě najednou stáhl a hned na to ho začal líbat na pravém kotníku. Siwon byl zapřený na dlaních a líbil se mu pohled v YunHových očích, když jazykem přejížděl po lýtku, ke kolenu, až k jeho hýždím a černých boxerkáh. YunHo začal dýchat pár centimetrů od jeho boule v kalhotách.
„Vypadá to že někdo se těší víc jak já..“ zašeptal. Siwon na neodpověděl, jen nadzvedl boky, když mu YunHo sundal i spodní prádlo. Hned na to se YunHo vrhl na jeho pohlaví. Mírně ho nejdřív prohmatával v rukou a potom se ústy naklonil k jeho špičce.
„Aah!“ vykřikl najednou Siwon.
„Dělám něco špatně?“ zašeptal nevinně YunHo. Siwon musel zahnat pocit se na YunHa vrhnout a znásilnit ho. Vždyť se YunHo choval jako typický uke!
„Ne.. jenom jsem dlouho neměl sex.. a taky..“ YunHo vystrčil jatyk z jeho pusy a přejel po celé Siwonovi délce.
„A taky?“
„Mi ho ješte nikdo.. víš co.. nekouřil.“ zašeptal znovu. YunHo se usmál a podíval se na červenájícího Siwona.
„Tak budu první.“ S tím jazykem pomalu přejel po šterbině a vychutnával si pocit jak Siwon sténal. Hned na to vzal do úst celou špičku a v puse ji olizoval. Ústa více otevřel a pomalu začal nabírat více ze Siwonovi délky. Siwon se díval na YunHa jak jeho penis pomalu mizí v YunHových ústech a užíval si pocitu, jak špička narážela na YunHovo zadní část krku. YunHo začal pohybovat hlavou nahoru a dolů, nejdříve pomalu jak jeho rty putovaly po suchém penisu, ale nakonec čím více se pohyboval, tím více se stával mokrým a pro YunHovi to umožnilo se rychleji pohybovat. Siwonovi ruce putovali po YunHových holých zádech až k jeho zadečku kde ho pomalu mačkal a pod svými rukami hladil. YunHo zavzdychal a dal pro podporu svoje ruce na Siwnovi hýždě. Siwon poté začal YunHovi rozepínat jeho opasek u kalhot a rychle mu je sundal, hned na to i jeho spodní prádlo. Náhlý studených vzdcuh, který hladil tvrdého člena, YunHa přinutil sténat, kolem plných úst. YunHo zrychlil v jeho usílí a druhou rukou nahmatal přítelova varlata. Mačkal je v ruce a hrál si s nimi jako s míčky na hraní. Siwon naprosto instinktivně dal ruce na YunHovu hlavu, prsty zaryl do YunHovi kadeře a pohyboval v rytmu jakým chtěl. Z YunHa se vydral menší bolestný sten jak cítil tahání za vlasy, ale pořád pokračoval. Cítil mírně zaškubání a Siwonovo mokřejší a hlubší vzdech. V tu chvíli se odtáhl.
„Hej..!“ řekl trochu pohoršeně Siwon. Právě se chystal YunHa skoro udusit svým nákladem.
„Promiň..“ zašeptal YunHo a posadil mu pár milých polibků na podbříško a s mokrými polibky putoval až k jeho ústům.
„Chtěl jsem zrovna přijít.“ zašeptal smutně Siwon a nasadil smutné oči.
„Já vím.. cítil jsem to.“ a políbil Siwona na ústa kde ucítil slanou chuť jeho samého. „Nechci abys přišel v mých ústech.. ale abys přišel..“ V tu chvíli YunHo rukou strčil do Siwona, tak že padl na polštář. YunHo jeho kalhoty i spodní prádlo mrštně sundal dolů a sedl si obkročmo na Siwona. „Ve mě..“ dokončil větu kterou začal a přidržel si Siwonovo penis u svého vchodu. Ponořil do sebe špičku a zaskuhral. Hlavu zaklonil ke stropu a začal dosedat. V půlce ho začalo pálit i bolet jeho průchod. Když plně dosedl oba mohutně zasténali. YunHo obepnul svými hýžděmi Siwonova pas a zapohyboval se. To způsobilo reakci. YunHo se začal pohyboval v kruzích,které nejdříve byly malé a měli mezi sebou velké mezery,ale zachvilku už se pomalu začal nadzvedávat a zvedat svoje boky nahoru a dolů. Snažil se ignorovat slzy co se mu pomalu řinuly po tvářích. Jeho sliny nebylo dostatečně dobré na přípravu, ale teď mu to bylo jedno. Siwonova délka do něj narážela prudčeji a prudčeji. YunHo pomalu uačal roztahovat svoje nohy a tím se jejich spojení prohloubilo. Siwon měl hlavu zakloněnou na polštáři. Užíval si chvíle YunHova teplého a těsného průchodu. Jak sakra dlouho neměl sex! Oběma rukama chytil Yunhovi boky a pomáhal mu v nadzvedávání se. YunHo mezitím položil ruce na Siwonovi ramena pro podporu a oba začali být náruživý. Siwon zacítil jak mu něco studeného a mokrého kapalo na hruď. Otevřel oči a uviděl YunHa plakat. Rychle zastavit svoje pohyby a obě ruce dal na YunHovi tváře,čímž přiměl ho se na něj podívat.
„YunHo.. ahh!.. podívej se na mě...“ YunHo otevřel jeho oči. Mísila se v nich bolest se vzrušením. „Jestli c-“
„Ne.. nechci.. Oh bože.. Siwonnie... víc..!“ YunHo sám se nabodával na Siwonovo vztyčené kopí. Jeho penis se celou dobu třel o Siwnovo vymakané bříško, díky rytmu co vedli to pro něj mělo stejný účinek jako ruka. Nevěděl co je silnější, jestli krásný pocit Siwona v něm nebo to tření. Siwon se zvedl do menšího sedu, tak že svoje záda opřel o klenbu postele, chytil YunHa za bok a druhou za tvář. Oba cítili že jejich vyvrcholení je čím dál tím víc blíž a blíž. Siwon si YunHa přitáhl do horkého polibku, Jejich jazyky hrály bitvu kterou nikdo jiný neznal. V tu chvíli se YunHovo břicho stáhlo. „Siwone.. jsem blízko..“
„Já taky... YunHo.. YunHo-ah.. aah.. podívej se na mě..!“ znělo to jako příkaz a YunHo byl i přes potěšení přinucený aby se na něj podíval. „Řekni moje jméno..“políbil ho. „Řekni moje jméno prosím..“ zakuhral a zasténal.
„Siwonnie... Siwonnie...“ začal hlasitě sténat a objal o kolem krku. „Siwonnie!“ V tu chvíli YunHo vyvrcholil. Jeho bílá šťáva pokryla Siwnovo břicho a hrudník. Jeho stěny se pomalu stáhly kolem Siwonova penisu. Siwon si YunHa přitáhl těsně k sobě, když se celé jeho tělo napnulo a vyvolalo řetězovou reakci na YunHovo stahy. Oba rychle oddechovali a zkoušeli najít svůj rytmus. Když se jejich srdce zklidnila a našli svoje dýchání, YunHo přestal Siwona mačkat jako své plyšové zvířatko. Políbil Siwonovu tvář, až se dostal k jeho ústům. Cudně je políbil a vychutnával si teplo které z něj vycházelo. Opřeli se čelem a zadívali se do očí. Z obou právě prchalo vzrušení, ale příjímali nový pocit – štěstí. YunHo se nadzvedl a Siwon se z něj vytáhl. YunHo padl na Siwonovu hruď, byl strašně unavený. Siwon se mírně položil i s YunHem na hrudi, na pošlář a nechal chladný pošltář a deku mrazit jejcih rozpálená těla. Siwon YunHa pohladil po vlasech a zašeptal: „Dobrou noc..“
„Dobrou..“ řekl polohlasně YunHo a ocitl se v říši spánku.


Slunce se probudilo a zbarvovalo oblohu do duhové barvy. V nejspodnější se zdála být obloha fialová, nad ní jemně růžová, poté žlutá a tmavě modrá se měnila do světlé. Byl tu další teplý den, ptáci se probudili a zpívali jejich nové etidy. Lidé ještě mírně skučeli v jejich postelí a žádali o minuty sladkého spánku. Siwon se zamračil když slyšel nad jejich oknem zpívat mladého vrabčáka. Zapohyboval ústy, jako kdyby chětl něco říct, ale hned na to otevřel oči. Musel pákrát zamrkat, aby se obraz jeho snu vytratil a nahradila ho realita. „Kde to..“ chtěl se zeptat sám sebe, když viděl žluté stěny místo jeho obvyklých bílých. V tu chvíli si vzpomněl na celou noc, na uzavřenou silnici, polní cestu, YunHovo zpěv, srážku, motel a jejich milování. Všechno zaplavilo jeho mysl jako přívalová vlna. Podíval se dolů na svou hruď. YunHo ještě spal. Ve tváři měl spokojený a uvolněný výraz, mírně se usmíval. Zavzdychal a mírně se ošil. Siwon dal ruku na YunHova záda a pomalu ho hladil v kruzích, jako kdyby se ho snažil utěšit. Díval se na YunHa jako na svatý obrázek, vypadal tak krásně. YunHo sebou zaškubl a v tu chvíli otevřel oči. Nejdříve si uvědomil, že není ve svém pokoji, hned na to cítil jedny pohyblivé prsty na jeho zádech. Vzpomněl si na večer a hned se přichumlal k hrudi jeho přítele.
„Jak jsi se vyspal?“ zeptal se Siwon. YunHo bradu zaryl do Siwonovi hrudi, aby na něj pořádně viděl.
„Skvěle. A ty?“
„Líp by to snad ani nešlo.“ řekl popravdě Siwon a políbil YunHa na čelo. YunHo se mírně našpulil a Siwon hodil nevinná očka. Proto se YunHo naklonil k Siwonovi a políbil ho na ústa. Oba se svému chování zasmáli a podívali se na sebe. „Nejde to.“ řekl najednou Siwon a podíval se na druhou stranu pokoje.
„Jak to myslíš Nejde to?“ YunHo vzal do ruky Siwonovu bradu a otočil si ho zpět k sobě. „Jak to myslíš?“
„Každý jsme v jiné skupině, máme úplně jiné zájmy, nikdy by jsme se pořádně neviděli.. prostě to nejde.. navíc...“
„Navíc?“
„Já tě nemiluju.“ řekl Siwon a cítil jak mu u srdce hoří. Byl to nepříjemný pocit žalu a studu.
„Pokud to takhle cítíš, tak by jsme spolu opravdu neměli být.“ řekl YunHo. Ačkoliv se tvářil klidně a Siwona hladil po krku, cítil jak se mu chce plakat. Obětoval to nejcennější co v životě měl právě jednomu ze svých nejlepších přátel a on ho potom chladně odhodí. „Ale.. bylo to s tebou hezký.“ Siwon se nad těmi slovy posumál a políbil YunHa na tvář. Potom si ho k sobě přivinul a pevně ho objal. Byl rád kdy obejmutí YunHo opětoval. Siwon ucítil jak se s YunHem lepí. Byl to jejich pot smíchaný s krásným prožitkem.
„Hm..měli by jsme se jít vykoupat co myslíš?“ řekl Siwon a YunHo se od něj odtáhl.
„No měli.“ řekl s úsměvem. „Jdeš taky?“ řekl s nadějí v hlase YunHo.
„Naposledy?“
„Ano.“
„Běž tam první, přijdu za tebou.“ s tím YunHa políbil na špičku nosu. Překulil se na břicho a ještě se zaryl do polštáře.
„Ty chceš ještě spát?“ zasmál se YunHo když viděl jak se Siwon mírně začervenal.
„Ne..ale.. je to trapný se vidět..“
„Vždyť jsme kluci.“ řekl YunHo,když ze země sbíral svoje oblečení a přehazoval si ho přes ruku.
„Ale po... po.. po.. TOM.. je to trochu jiný.“ řekl a ještě víc zaryl svoji hlavu do peří polštáře.
„Tak fajn nebudu tě trápit.“ řekl YunHo a klekl si u Siwonovi hlavy. „Nenech mě čekat dlouho.“ s tím ho políbil na čelo a odešel do koupelny. Za chvilku už Siwon slyšel zvuk kapající vody. Siwon si povzdechl. Možná že měl YunHa rád, možná víc než přítele, hlavně po tom včerejšku. Ale věděl že to prostě není možné. Stálo by jim v tom hodně věcí a kluci by s tím taky nebyli nadšení. Jejich vztah by prostě jen všechno narušoval a kazil. Sedl si na postel a mírně se protáhl. Sebral z postele jeho tílko a tričko a potom začal pátrat po svých kalhotách a spodním prádle. Našel je až po postelí. „Jak se tam dostaly?“ zeptal se sám sebe, ale jen nad tím zakroutil hlavou, vždyť ot není důležité. Sebral svoje poslední kusy oblečení a chtěl se zvednout. V tom si všiml malé rudé kapičky na prostěradle. „Co to je?“ řekl si. Vztáhl ruku a celou peřinu odkryl. „Omo!“ vykřikl. Větší část prostěradla k pravé straně byla pokryta rudými kapičkami různých velikostí. Byla to krev. Nevzpomínal si na to, že by mu tekla krev. „YunHo?“ řekl si a pak si vzpomněl an YunHovo výraz, když byl uvnitř něj. „Sakra, proč mi to neřekl.“ zastyděl se nad tím,že to nepoznal dřív a prostě se choval jak mu jeho zvířecí instinkt napověděl. Zavrtěl hlavou aby dal všechny ty myšlenky z jeho hlavy a peřinou znovu zakryl kapičky krve.
Zvedl se ze svého místa na rohu postele a přešel ke dveřím koupelny. Jakmile otevřel zevnitř ucítil krásnou vůni levandulí. Dal své věci vedle těch YunHových a tiše odkryl sprchový kout. YunHo k němu stál zády a držl se rukama kolem ramen. Mírně se třásl. Slyšel ho. Plakal. Siwon si stoup do sprchy a zavřel za sebou malý matná dvířka. Přešel blíže k YunHovi a objal ho. „Neplakej..“ řekl a mu více seiho přimáčkl na hruď. To způsobilo že se YunHo ještě více rozplakal a tak Siwon začal YunHa zasypávat polibky od šije až k lopatkám.
„Už je to dobrý..“ řekl když mu voda smyvala všechny jeho slzy.
„Bolí tě něco? Je ti špatně?“
„Záleží na tom?“ řekl hrubě YunHo. Siwon se nad jeho tónem pozastavil. „Je to jedno.“ řekl a chtěl odejít. Zastavila ho však Siwonova hruď. Ten si YunHa přitáhl více k sobě a zašeptal mu do ucha.
„YunHo..já.. nevím.. mám tě rád.. ale nejde to.“
„Já vím!“ vykřikl najednou YunHo a Siwon cítil že ty chladné kapky na jeho rameni jsou Yunhovi slzy. „To mě nejvíc trápí! Kdyby to šlo.. já bych chtěl aby to šlo..“ zašeptal a poté se z YunHových úst ozvaly jen zvuky YunHových slz.
„Budeme aspoň přítelé?“
„Siwonnie..“
„Budeme přátelé, prosím, řekni něco!“ řekl Siwon když uchopil jeho hlavu do dlaní a díval se na YunHovi zarudlé oči.
„Ano.. budeme přátelé..“
„Miluju tě.“
„Eh?“
„Miluju tě jasný!“ řekl Siwon a políbil YunHa na ústa. „Miluju tě,já nevím co mám dělat!“
„Ale tam jsi říkal..“
„Já vím.. ale nemyslel jsem to vážně.. naše láska.. prostě to nejde.. a tak jsem myslel že těmi slovy..“
„Zabráníš tomu abychom to necítili? Siwonnie.. ty jsi pabo!“ zasmál se YunHo a přitáhl si Siwona k hrudi. „Taky tě miluji.“ Oba tam stáli pod tekoucí vodou a nechávali dohrár jejich přiznání. Koupel se stala najednou tak krásnou a uvolněnou. Oba se jen mohli usmívat nad tím že konečně nešli svoji drahou polovičku.
„Neeh, YunHo?“
„Ano?“ řekl Yunho když vypnul vodu a oba vycházeli ze sprchového kouta. YunHo si vzal do ruky modrý ručník a Siwnovi podal červený.
„Když jsem teď odhrnul peřinu, byla tam krev. Ty jsi..nikdy.. s klukem..ne?“ zeptal se Siwon a ručník držel před sebou. YunHo si začal třít vlasy.
„Ne. S klukem to bylo poprvé.“
„S klukem?“ řekl a začal si otírat ramena. YunHo dal ručník na věšák a přešel ke svým věcem. Byl otočený k Siwonovi zády a řekl: „Poprvé úplně.“
„Cože?“ vykřikl najednou Siwon. „Vždyť je ti dvacetšest!“
„Já vím.. ale nikdy jsem se s dívkou nedostal tak daleko.“ řekl a natáhl si spodní prádlo s riflemi a zapnul si pásek. „Na jednu noc jsem dívku nechtěl využívat. Je to neetické.“ řekl a obrátil se k Siwonovi s malým úsměvem na tváři. Potom k němu přešel a políbil ho na ústa. „Nemohl jsem si svou první noc víc vysnít.“
„Ale to jak jsi líbal, nebo jak jsi mi..to.. tamto..a potom ten sex.. to..“
„Síla porna. Fanfiction. Knížek. Červené knihovny. Mohl bych pokračovat.“ řekl YunHo a natáhl si na sebe jeho košili.
„Ty si prase!“ zapěl Siwon a přešel ke svému oblečení.
„Ne,jen mám ve skupině člena jménem Shim ChangMin.“ Oba se tomu zasmáli,když slyšeli jak jim někdo zaklepl na dveře. „Půjdu tam, v klidu se obleč.“ Siwon si na sebe tedy navlékl jeho černé tílko, přes to jeho průsvitnou bílou košili, spodní prádlo a kalhoty. Při tom uvažoval jak nejlépe to před členy skrýt, sice už spolu měli svou první noc, přičemž stále nemůže uvěřit tomu že YunHo nikoho neměl, ale zatím to asi nebude moc vážné. Bylo by lepší chvilku ještě počkat. „Siwon?“ Siwon vzhleédl a uviděl YunHa,kterému ze dveří vykukovala jen hlava. „Jsou tu chlapi od odtahovky. Už mají tvoje auto. Nabýdli se že nás odvezou.“
„Super. Už jdu.“ řekl a zapnul si knoflík u kalhot. Oba si ještě obuli svoje boty a byli schopni vyrazit. „YunHo?“ řekl Siwon když si všiml jak YunHo chodí. YunHo věděl na co naráží a jen se mírně začervenal.
„To nic není.“
„To určitě, pojď sem.“ řekl Siwon a zal YunHa do náruče. Ten mírně zčervenal,ale zasmál se tomu, jak se k němu Siwon chová. Jako k malé princezně. „Hele a co ta krev?“ řekl najednou Siwon když YunHo otevíral dveře.
„Necháme to být ano?“
„Dobrá.“ Siwon tedy vyšel s YunHem v náručí. Muži, i recepční která tam byla s nimi aby ukázala kde ti dva jsou, se trochu zamračili. Siwon jim ale vyvsětlil že se Yunho večer v lese zranil a spadl na kámen. A tak kulhá a nechce aby zatěžoval nohu. Všichni to jen odkývali hlavou, YunHo vrátil klíč recepční a jen hlavou se mírně uklonil. Siwon a on tedy nastoupili na zadní sedadlo červeného auta, které jeho jako doprovod za odtahovákem. První větší auto se rozjelo a za chvilku za nimi i to červené.
„Pane, vaše auto je jen mírně škrábnuté,ale musíme se podívat na brzdy. Bude opravené zítra.“
„Dobrá.“ řekl Siwon, když na svém rameni ucítil YunHovu hlavu jak mírně oddechuje. Znovu usnul. Siwon se na něj jen zadíval a pro sebe se usmál. Nemohl uvěřit že někdo jako je on, mu patřil. Vzal do ruky jeho sako a přehodí je přes jeho a YunHovi nohy. Rukou, která byla schovaná pod sakem, se dotkl té YunHovi a propletl s ním prsty. Jeho ruka byla teplá. Teď už je nic nezajímalo, jen oni dva. Konečně našli lásku jako jejich ostatní členové. A to je nejdůležijtěší. Najít někoho komu můžete věřit a komu dát svou lásku a své všechno. A YunHo mu své první všechno co si střežil dlouhách dvacetšest let dal. Siwon neodolal a políbil YunHa do vlasů. „Miluju tě princezno..“ zašeptal mu do ucha a v Yunhově obličeji se objevil mírný úsměv.


A/A: Tak a to je konec! Napsala mi jedna moc hodná holčina, která je na S.Cyonu zaregistrovaná jako G-Moon!, které se líbí moje povídky a já jsem byla tak nadšená (jo stouplo mi ego, a co? :D) a tak jsem se rozhodla dát sem i tuhle povídku. Je to už trochu déle co jsem jí napsala,ale zapomněla jsem jí sem dát. Doufám že se líbila a předem moc děkuji za komentáře! ^_^

Aktuální Mód:
Aktuální Hudba: JQT - PeeKaBoo

No, jako... kdybych měla přesně popsat, jak probíhalo čtení povídky:
čtu...
čtu...
čru...
.
.
.
.
.
.
.
.
Pořád čtu...
.
.
.
.
.
.
.
Kruci, kde to má konec...?!
.
.
.
.
.
Právě jsem narazila na bezednou povídku...
.
.
.
.
No, tak teď nevím, jestli jen já čtu tak pomalu, nebo co,a le tohle jsem četla věčnost...ale jako, nemyslím to špatně, právě naopak! Tohle byla tak úžasná povídka! Jako... by mě vážně nenapadlo párovat Wona a Yunha.....ale, jako...ten výsledek je perfektní...uhn... já u toho měla sladko až v prd...ehééé...no prostě... to bylo tak milé a ňuhí a sladké...jako... totálně že... Kyááááá! Já měla zase tendence mlátit hlavou do desky stolu, páč....jak to, že píšeš tak skvělé povídky? Ale že vážně... to bylo tak... Sladišké a roztomilé... možná si myslíš, že mi hrabe, ale ono to bylo vážně takové ňuhí, že jsem se u toho jen culila jak sluníčko na hnoji... prostě...Wáááh, nadšená, nadšená... totálně nadšená!