Midnight Miracle

Varuju předem, není to nic moc, můžou se tam vyskytnout chyby(nikdo není dokonalý a já teprv ne :D) a je to vymyšlené na základě toho, že jsem poslouchala jednu písničku, nevnímala jsem text a u té melodie si představovala tenhle scénář ( :D). Je to schválně psané tak, abyste si mohli představit koho chcete , tzn. jakéhokoli člena nebo sebe ^^. Doufám, že se bude líbit. ^^
P.S. V budnoucnu chci napsat víc takovýc povídek, tak mi dejte vědět, jestli se vám to líbí Původně byla tahle povídka na jiném fóru, takže pro ty, kdo ji četli se může zdát povědomá.
xxxxXxxxx

Zaklepal jsem na dveře. Nevěděl jsem jestli otevřeš, ale měl jsem před sebou jen tvoje oči, které se na mě předtím dívaly tak…tak…tak…nemohl jsem je prostě dostat z hlavy, musel jsem se do nich znovu podívat. Dveře se otevřely a mé přání se splnilo. Tvůj pohled byl zmatený. Nebylo divu. Ani já jsem netušil, že před půlnocí budu stát před tvým bytem.
„Kyunhyune, co…co tu děláš?“ Neodpověděl jsem. Prostě jsem vešel dál. Tvé nohy přede mnou ustupovaly. Zavřel jsem za sebou dveře, pohled stále upřený na tebe. Ne, na tebe ani tak ne, hlavně na tvé oči. Nejde mi do hlavy, čím jsou tak zvláštní, magické, skoro až vzrušující, ale to je mi teď jedno. Přibližoval jsem se k tobě čím dál víc a začínal být pro tebe problém mi dál ustupovat, nebylo kam.

Přitiskl jsem tvé tělo ke stěně a začal jsem tě líbat. Divoce. Vášnivě. Chtivě. Nevadilo ti to, spíš naopak. Polibky mi byly opláceny a to stejnou měrou. Slabě jsem se usmál. Na chvíli jsem se od tebe oddělil, abychom mohli oba nabrat dech.
„Co…“ Znovu jsem tě umlčel polibkem.
„Pššššt, teď ne, prosím.“ Dál už jsem neříkal nic a ty také ne. Tvé ruce mě objaly kolem krku a na slova už mezi námi nebylo místo.

„Kyuhyun-ah…“ vydralo se z tvých úst. Nikdy bych neřekl, že mé jméno může znít tak krásně. Tvé vzdechy byly pro mě jako rajská hudba. A ty víš, že já poslouchám hudbu rád. Náhle mi v hlavě problesklo naše první milování.
Nechtěli jsme na to spěchat, ty i já jsme už za sebou měli hodně zkušeností, ale tohle bylo jiné. Věděl jsem to už od začátku. Všechny své známosti jsem před ostatníma tajil, tebe jsem ukazoval na obdiv. Vždycky mi bylo jedno s kým a kde se vyspím, ale ty jsi můj anděl, s tebou to muselo být v ráji, až ty budeš chtít.

Tehdy jsme se šli jen tak projít, dělali jsme to tak často. Byli jsme v parku, procházeli se mezi stromy, bylo zataženo, ale pro tebe to bylo snad to nejhezčí počasí, které mohlo jen v tu chvíli kdekoli na světě být. Po chvíli začalo strašně pršet. Tvé tělo dál pobíhalo mezi sakurami, tvůj smích se rozléhal po okolí, tvé oči zářily radostí, radostí z deště. Nechápal jsem, volal jsem na tebe, jestli už nepůjdeme, už tak jsem byl promoklý až na kost. Nedokázal jsem, ale odolat tvému štěněčímu pohledu a tvé krásné prosbě v podobě dlouhého polibku. Začal jsem tě nahánět mezi stromy a celkově jsem se choval jako dítě, v tvé přítomnosti jsem byl prostě dětinsky bezstarostný, šťastný, byl jsem najednou jiný. Když jsem tě chytil, přitlačil jsem tě k nejbližší sakuře.
„A teď patříš jen a jen mně,“ zavrněl jsem ti do ucha. Přeběhl ti z toho mráz po zádech. Držel jsem tě pevně za pas, a díval se na tebe. Oba jsme byli zmoklí, ale najednou mi to nevadilo, naopak. Oblečení se na tebe lepilo a já začínal mít zvláštní myšlenky. Tvůj nápad, abychom radši šli, se mi nejdřív nelíbil, ovšem když jsme přišli ke mně do apartmánu a navzájem se sušili, nezdálo se mi to vůbec špatné. Vysvlékl jsem ti opatrně tričko a začal tvou hruď zasypávat polibky. Nedostávalo se mi žádných protestů. Pokračoval jsem. Tu noc jsem se s tebou miloval, ale taky jsem se do tebe zamiloval. Věděl jsem, že ty jsi ta osoba, kterou nechci nikdy ztratit.

Jenže nikdo není dokonalý a já už vůbec. Miloval jsem tě, ale byl jsem vždycky strašně žárlivý. A když jsem tě pak viděl s NÍM, tak jsem to prostě nevydržel, nevěděl jsem, že je to nevinné, že takové věci ty neděláš, jen jsem prostě nechal moji žárlivost, aby mi tě vzala. Udělal jsem ti tam nehoráznou scénu, šel ze mě strach, viděl jsem na tobě a to jsem nechtěl.
Ale teď na to nechci vzpomínat. Je to za námi, ustáli jsme to. Možná to ode mě vyzní hodně divně, ale pro mě to byl největší důkaz lásky. Tvé odpuštění.

Vrátil jsem se zpátky do reality, do té krásné a úžasné přítomnosti, kde ty vydechuješ mé jméno v kombinaci s dvěma nejkrásnějšími slovy. Miluju tě. Nemůžu uvěřit, že mám takové štěstí. Bojím se, že je to jen sen a já se z něj za chvíli probudím a ty, můj sen, už tu nebudeš. Bojím se, že ty, můj anděl, roztáhneš svá křídla a odletíš pryč. Bojím se, že ty, má láska, se jen tak sebereš a odejdeš. Bojím se, že ty, můj život, najednou vyprcháš. Slib mi, prosím, jednu věc. Ať půjdeš kamkoli, třeba i do pekel, vezmeš mě sebou? Slibuješ? Dobře, děkuju. Teď můžu v klidu usnout, protože vím, že až se zítra ráno probudím, uvidím zase tvoji nádhernou tvář vedle sebe a budu vědět, že to kvůli tobě žiju, dýchám, miluji.


Miluji stromy.
Miluji déšť.
Miluji tebe…