[DOKONČENÁ|★] Naposled

No tak je to první ff co zveřejňuji tak prosím slitování jestli to vubec nekdo bude číst xD Je to takové smutnoučké, sladoučké a dál ani nwm jaké. jde o Heechuluv odchod....jiste víte kam...vím že už je to starý tema ale myslim že na tak smutnou vec nebude nikdy dost napsáno...no nevadí x) tak si užijte čtení :-))

Vypráví : Siwon

Věděl jsem že to jednou přijde.Asi jsem nebyl smířený s tím že tak brzy.Život umí být vážně krutý.Vše se mění. To že tak dlouho neuvidím člověka kterého miluju je pro mě velké utrpení.Jako by moje srdce už ani nebilo. Už po něm zbyla jen temná propast v mé hrudi. Chci, aby se vrátil. Tak moc mi chybí.

°_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_ °_°_°_°_

Atmosféra u nás byla napjatá. Všichni jsme věděli, co zítra přijde, ale zřejmě nikdo si to nechtěl připustit. Jak to tu bude smutné a opuštěné, až zítra odejde. Jak budu smutný a opuštěný já až mě zítra opustí. Nejradši bych tu vůbec nebyl. Ne bez něj.
Seděl jsem na gauči a Heechul se ke mě tiskl. jako jediný z nás vypadal že ho nic netrápí i když jsem věděl že to tak není. Ucítil jsem jak mě v očích pálí slzy ,když jsem si uvědomil že je to na hodně dlouhou dobu naposledy co jsme všichni spolu. Co jsme spolu mi dva. Přitáhl jsem si Heechula blíž a vtiskl mu pusu do vlasů. Ani jsem ho nemusel vidět a věděl jsem že se usmál. Takový byl prostě on. Moc dobře jsem ho znal. Pevně jsem okolo něj obmotal své ruce a začal si pohrávat s myšlenkou ho už nikdy nepustit. Bohužel ale vím, že to není možné. Měli jsme v plánu si poslední den pořádně užít.Tak abychom si ho dlouho pamatovali, ale zatím nám to vážně nevycházelo . Všichni včetně mě se tvářili jako by měl zítra nastat konec světa.
„No tak lidi. Přestaňte se tak tvářit“ prolomil dlouhé ticho Heechul a všechny si nás přeměřil prosícím pohledem. To nám náladu nijak nezvedlo, ale museli jsme to pro něj přeci udělat. „No jo. Měli by jsme si dnešek užít“ přisvědčil YeSung a zvedl se ze země na které do teď společně s většinou ostatních přítomných seděl. Všichni přikývli ale já se nezmohl ani na to. Jak bych si mohl užít něco tak hrozného jako je poslední den? Chul se na mě otočil a dal mi letmý polibek na rty. Usmál se ale já i přesto v jeho očích viděl ten smutek který už nešel skrývat . Oplatil jsem mu podobně nucený úsměv a chystal jsem se zvednout z gauče když si mě k sobě můj Chullie přitáhl jako by to mělo být naposledy. No co jakoby. Vždyť skoro ano. Nevím jestli tím chtěl uklidnit mě nebo sebe, ale z mé strany to rozhodně nepomáhalo i když bych se k němu nejradši tisknul celý den. Tak moc mi to připomínalo že odchází. Najednou mě pustil ale já měl v hlavě stále tu myšlenku navždy ho držet .ta mě ale opustila když se na mě Heechul podíval pohledem ve kterém by se dalo vyčíst něco ve smyslu „Prosím zkus aspoň dělat že je vše v normálu.“ Tak moc mě to bolelo ale musel jsem se pokusit to nějak ulehčit.Alespoň pro něj. Neochotně jsem ho uvolnil ze svého sevření a oba jsme se zvedli z gauče.Teď už jsme byli na nohách všichni.
Myslím že se nějakou dobu domlouvali kam půjdeme ale jediné co jsem vnímal já, byli Heechulovi prsty propletené s těmi mými . Nakonec jsem se nechal jen bezmyšlenkovitě táhnout aniž bych věděl kam vlastně jdeme.
Došli jsme do “naší“ restaurace. Chodili jsme tam už od založení skupiny. Vždycky tam byl stůl přímo pro nás. Dvanáct pohodlných židlí u obrovského stolu. Nakonec přibyla třináctá židle a tak jsme byli jako veliká šťastná rodina. Pak se ale věci změnily a zaplněných míst pomalu ubývalo.Společně s prázdnými židlemi se objevovala i prázdná místa v našich srdcích a naše velká rodina se rozpadala. Už zase na to musím myslet. Jak sem někdy můžu ještě jít aniž bych při tom nezesmutněl z pohledu na prázdné místo kde s námi měl ještě dlouho a šťastně vysedávat můj Chullie? Jak můžu být v pohodě když do mého srdce má za nedlouho přibýt to největší prázdné místo? Proč mi tohle Bůh dělá? Copak mě za něco trestá?
Všichni jsme se posadili ale já se neubránil pohledu na místa kde dříve sedával HanGeng, Kibum a KangIn. Heechul si všiml. Smutně se na mě usmál a pohladil mě po tváři. Už zase ty slzy. Seděli jsme vedle sebe s propletenými prsty a tupě koukali do jídelníčku přesto že zjevně nikdo z nám neměl hlad ani chuť cokoliv jíst. Nakonec jsem si všichni ač ne zrovna radostně vybrali.
Poté co se Heechul stále snažil nám zlepšit náladu se nakonec opravdu většina z nás zabrala do rozhovoru. Asi usoudili, že opravdu nemají jinou možnost než si tento na dlouhou dobu poslední společný oběd užít. Já jen tiše sledoval Heechula který vypadal jako by na všechno zlé díky naší přítomnosti vážně zapomněl. Stále jsem pevně svíral jeho ruku a nechystal se jí pustit dřív než to bude opravdu nutné.
Seděli jsme tam opravdu dlouho až se venku začínalo pomalu stmívat. Rozhodli jsme se jít. Všichni chápali, že chceme být s Chulliem ještě chvíli sami spolu. Přeci jen jsme toho za dnešek spolu moc nenamluvili. Zaplatili jsme co jsme snědli a vypili a šli domů.
Když jsme došli, než jsme se s Chulliem odebrali do našeho společného pokoje všichni se s ním ještě pořádně rozloučili i přes to že věděli že ho uvidí ještě ráno. Konečně se od ostatních odtrhl a my poprvé za dnešek zůstali spolu sami dva. Jen co se zaklapli dveře ke mně Heechul přišel, obmotal své ruce kolem mého krku a políbil mě tak něžně jak jsem to snad ještě nezažil . Jak moc se mi bude stýskat po jeho jemných rtech, po jeho velkých očích, po jeho teplu , po jeho lásce. I přes víčka těsně semknutá u sebe jsem cítil další příval slz. Teď už jsem se jim nebránil. Nemohl jsem. Stále jsme byli propojeni tím něžným polibkem který se přerušil když se po mé tváři začali pomalu kutálet slané kapičky. Heechul se na mě smutně podíval a potom je palcem setřel z mé tváře. „Neplač neodcházím navždy“ řekl a já nevěděl co odpovědět . „Ale odcházíš na dlouho“ dostal jsem nakonec ze sebe.
„Zase se mě dočkáš“ snažil se mě stále uklidnit svým konejšivým hlasem a pousmál se na mě
„Já vím“ na víc jsem se nezmohl. Cítil jsem se teď tak uboze. To já bych měl utěšovat jeho. Jsem slabý. Ani si ho nezasloužím.
Znovu spojil naše rty v polibku a zajel mi rukou pod tričko kde mě začal hladit po břiše. Vím, teď v tuhle dobu je to zvláštní ale v tomhle ohledu i přes náš smutek jsme si tuhle “poslední“ noc chtěli oba užít.
Naše polibky pomalu začali nabírat na důraznosti. Už to nebyli ty něžné polibky plné smutku a utěšování.Oba jsme začali pociťovat vášeň která v nás zběsilým tempem rostla. Alespoň teď.Na chvíli můžu zapomenout na zítřek.
Dostali jsme se až k posteli na kterou jsem svého milovaného pomalu položil.Stále jsme se nepřestávali líbat než jsem zatoužil po jeho holé kůži a přerušil naše spojení abych z něj mohl svléknout tričko.Heechul nezůstával po zadu a brzy se i můj vršek válel kdesi v neznámu. Zatím co jsem svého milence opět líbal přejel jsem rukou po jeho rozkroku. Přes kalhoty jsem ucítil jak se pod nimi již začala rýsovat jakási boule. Heechul vzdechl do polibku a to mě ještě více navnadilo pokračovat. Zatímco jsem mu rozepínal kalhoty jsem se polibky přesunul na krk kde jsem po chvilce zanechal celkem velký a dost rudý flek abych měl jistotu že na tuto noc bude mít ještě alespoň chvilku nějakou památku.Polibky jsem sjížděl stále níž a zanechával za sebou vlhkou cestičku. Heechulovi tiché vzdechy se linuly po místnosti a v mích uších teď zněly jako ta nejkrásnější hudba.začal jsem si hrát s jednou jeho bradavkou. Různě jsem ji obkružoval jazykem zatímco tu druhou jsem mnul mezi prsty do doby než začali tvrdnout. Přesunul jsem se k pupíku do kterého jsem vjel jazykem za což mi byla dopřána odměna v podobě hlasitějšího vzdechnutí. Rozhodl jsem se pokročit ještě dál. Kalhoty mého Chullieho už jsem měl dávno rozepnuté proto jsem mu jen naznačil aby se nadzdvihl tak abych je mohl rovnou společně s boxerkami sundat. Teď už byl úplně nahý a já se nedokázal ubránit pohledu na jeho dokonalé tělo. Doufám že mi ho tam moc nezmění protože ho miluju přesně takhle. Přejel jsem jazykem přes špičku jeho chlouby na což se ozvalo pár další hlasitějších vzdechů, které rozhodně na hlasitosti neubrali, když se celý jeho úd ztratil v mých ústech. Jezdil jsem nahoru a dolů v mučivě pomalém tempu. Chtěl jsem si to pořadně užít. Chul dál hlasitě vzdychal což v mých kalhotách způsobovalo jakousi reakci. „Wonie prosím.Přestaň mě trápit“ prosil Heechul mezitím co se snažil normálně dýchat. Smiloval jsem se a začal přidávat na rychlosti. Jeho ruce v mých vlasech mě nutili ještě víc přidat a já jim vyhověl. Po chvilce se Chulovo tělo prohnulo a s hlasitým výkřikem mého jména vyvrcholil do mých úst. Všechno jsem pomalu spolykal. Chtěl jsem si tu chuť užít. Heechul zběsile oddechoval, byl celý zpocený ,měl pevně sevřená oční víčka, ale přes to mu to tak moc slušelo. Natáhl jsem se k němu pro polibek a naše rty se spojily. Když jsem se od sebe odtrhli spěšně jsem si sundal kalhoty i boxerkami a znovu se na malý okamžik vrátil k Heechulovi. Usmál se na mě a vtiskl mi ještě jednu malou pusu než jsem sáhl po lubrikantu. Trochu jsem si ho vymáčkl na prst a začal ho roztírat okolo Chulova otvoru při čemž jsem ho líbal všude možně kam jsem jen dosáhl . Vnikl jsem do něj jedním prstem. Z jeho úst se ozval vzdech a já po chvilce přidal druhý prst. Všemožně jsem s nimi kroutil abych svého partnera co nejlépe připravil. „Nešetři mě“ poručil si Heechul dnes už podruhé a já ho znovu poslechl. Vymáčkl jsem si na ruku větší množství lubrikantu a rozetřel ho na svůj vztyčený penis. Chytl jsem Chula za boky a trošku ho nadzvedl tak abych měl lepší přístup k jeho otvoru. Pomalu jsem do něj začal pronikat. Pokojem se znovu ozvaly vzdechy. Tentokrát ale nás obou. Nezdálo se že by to Chullieho nějak moc bolelo proto jsem se v něm začal pohybovat. Jeho další vzdechy mi byly důkazem že jsem udělal správný krok. Ze začátku jsem byl pomalý ale Hechulova již třetí prosba v jednoduchém podání „přidej!“ mě přinutila “pracovat“ rychleji . Za chvilku jsem již přirážel v mém obvyklém, dost rychlém tempu a pokoj se rozezněl zvuky naší vášně. Když jsem cítil že nechybí dlouho k mému vyvrcholení jednou rukou jsem začal mnout Heechulův znovu naběhlý penis. Ve stejnou chvíli se naše těla ( Chulovo už podruhé ) ocitla v příjemné křeči a já se svalil vedle svého milence na postel.
Oba jsme zrychleně oddychovaly a čekali až se naše srdce uklidní. Pohladil jsem ho po zpocené tváři a zadíval se na něj . Podíval se na mě s úsměvem, který dokáže na své dokonalé tvářičce vykouzlit opravdu jen on. V tu chvíli na mě znovu vlezl ten smutek. Opět jsem na to musel myslet.
Zvedl jsem se z postele, vzal Chullieho do náruče a odkráčel společně s ním do sprchy. „ Naše na dlouhou dobu poslední společná sprcha“ pomyslel jsem si když na nás začala stékat voda ale nahlas jsem to říct nedokázal. Myslím že bych zase začal plakat.
Když jsme vylezli ze sprchy, navzájem jsme se osušili, převlékli se do pyžama a šli si lehnout. Chul byl ke mně přitulený a já ho pevně svíral v náručí a doufal že se zítra přemluvím ho pustit. Opravdu jsem si nebyl jistý jestli mě od něj nebudou muset dostávat jako nějaké přicuclé klíště.

Teď jsem si to uvědomil. Vím přesně, co chci. Tak moc ho miluju. Musím to udělat. Musím to udělat teď hned „ Chullie?“ zašeptal jsem do ticha a nadzvedl se tak abych mu viděl do obličeje. Měl zavřené oči a vypadal jako že spí. „mmm“ zněla odpověď, které byl schopen z jeho polospánkového stavu. „Vezmeš si mě?“ zeptal jsem se potichu na to na co jsem se přesně zeptat chtěl a nervózně čekal na odpověď. Heechul měl stále zavřené oči a nezdálo se že by měl ještě sílu je otevřít. Najednou se na jeho ústech objevil malý úsměv a nakonec řekl „ Jistě že ano“. Ta slova do mě vlila tolik radosti kolik jsem už dlouho necítil ale stejně tak i smutku. Věděl jsem že mi odejde ale uklidňoval jsem se tím že až se vrátí vezmu si ho a bude jen můj. Vtiskl jsem mu polibek na rty na kterých jsme stále oba měli ty radostné úsměvy. „ Miluju tě.“ Řekl jsem, pohladil mého miláčka po tváři a položil se zpátky na postel. „ Miluju tě“ vrátil mi tyto krásná slova Heechul těsně před tím než se úplně propadl do říše snů.
Já neusnul. Musel jsem plakat. Musel jsem ze sebe dostat ten smutek. Později jsem si lehl tak abych znovu viděl na mého spícího anděla a tak ho pozoroval celou noc. Oči jsem měl úplně rudé od pláče ale přesto jsem se musel pousmát když jsem vyděl jeho klidnou tvář. V hlavě jsem si představoval jak ho takhle sleduju až do konce svého života. Noc ale bohužel není tak dlouhá a proto mi mé snění přerušilo to nejnepříjemnější zvonění budíku v mém životě. Budík oznamující rychle blížící se odchod. Přitiskl jsem k sobě Heechula víc. Nevím co jsem si myslel. Nevím proč jsem to udělal. Jestli jsem doufal že potom neuslyší budík, všichni ostatní taky a tím dostanu ještě chvilku s ním navíc. Nebo jsem prostě chtěl tu poslední chvilku být tak blízko u něho jak jsem mohl. Nejradši bych ho vzal do náruče a utekl s ním někam kde by nás nikdo nenašel.Kde by mi ho nikdo nechtěl vzít.
Budík stále zvonil ale Heechul se ani nepohnul. Ani z jiných pokojů jsem nezaznamenával žádné zvuky. Třeba přeci jen všichni zaspí a ON nikam neodjede. Nebo aspoň ne dneska. Mou poslední naději krutě zašlapala do země Heechulova ruka šmátrající po budíku. Je vzhůru. Vypnul budík a pomalu otevřel oči. Pokusil jsem se na něj usmát ale místo toho se mi do očí znovu nahrnuli slzy. Poslední probuzení. „Poslední“ to slovo mi stále lezlo do hlavy a taky na nervy. Vím, že to není naposled, ale budeme od sebe tak dlouho.
Heechul už taky nevypadal tak vesele jako včera. Přesto se na mě ale usmál. Posadil se, objal mě a potom mi na zpříjemnění rána dal ten nejsladší polibek. „Musím si jít dobalit“ řekl a nálady nás obou se propadli až tak hluboko jak jen mohly. Zvedl se z postele a začal si skládat poslední věci.
Bohužel to netrvalo dlouho a vše bylo připravené k odjezdu. Při té největší smůle i Heechul. Všichni se s ním loučili, objímali ho a věty jako „ Dej na sebe pozor , Budeš nám chybět , vrať se nám brzy“ se ozývaly snad ze všech koutů pokoje. Jakoby si mohl vybrat kdy se vrátí. Z různých stran se ozývaly vzlyky a často jsem na tvářích svých přátel viděl slzy.Všichni se doloučili a neochotně odklidili pryč když přišla řada na mě. Chul ke mně přišel a já se nezmohl v podstatě na nic. V jeho očích jsem viděl smutek který mi ještě víc ubližovat. Ať už chtěně nebo nechtěně, rozplakal jsem se. Čekal jsem že to přijde ale to že uvidím slzy i na JEHO tváři jsem nečekal. Vždycky se snažil být tak silný ale teď tu oba stojíme a pláčeme.
Chytl jsem ho okolo pasu a přitáhl k sobě. „Budeš mi chybět“ dostal jsem ze sebe konečně „Ty mě taky“ oplatil mi to Heechul a dál se ke mně tiskl. Chytil jsem ho za bradu, otočil ho směrem k sobě a vtiskl mu něžný polibek na rty. Chvilku jsme tam tak stáli v tomhle lehkém propojení a já se nechtěl už nikdy pohnout. Takhle jsem chtěl zůstat navěky. Ozvalo se bouchání na dveře jako znamení že už musí opravdu odejít. Odtrhli jsme se od sebe. HeeChul si otřel slzy a potom je otřel i mě což stejně bylo k ničemu protože mou tvář brzy zamokřili nové . Usmál se a chtěl odejít ale já ho zadržel „Počkej“ chtěl jsem mu něco dát vždyť….jediné co jsem našel byl spínací špendlík na mých kalhotách. Žádné šperky jsem si nevzal. Odepnul jsem ho ze svých kalhot a připnul ho Chulovi na bundu. „ Včera jsi řekl ano vzpomínáš? Tohle je prozatímní náhrada prstýnku“ oznámil jsem mu a ukázal na spínací špendlík zabodnutý v jeho bundě. „ Já nezapomněl neboj“ řekl, usmál se a přejel prstem po špendlíku. Naposledy jsem se políbili. Už zase to slovo.
Poslední pohledy,poslední doteky, poslední slova a poslední chvilka. Heechul se začal pomalu vypravovat ke dveřím.Tak hrozně jsem se nikdy necítil. Odcházel ale já ho nemohl zastavit. Proč? Ve chvíli kdy položil ruku na kliku jsem měl pocit že mé srdce vypovědělo službu. Otevřel dveře. Než z nich ale vyšel otočil se na mě a zavolal „ nezapomeň na mě!“ Potom se jen přes slzy pousmál a na dlouhé dva roky za sebou zavřel dveře.
„Jak bych mohl zapomenout“ zašeptal jsem ještě než mě polapil ten nepřekonatelný smutek a pocit samoty.
THE END