[DOKONČENÁ]Love you, hate you~

**Kamie** Wed Mar 10, 2010 11:19 pm

Jako každé ráno, probouzím se. Na stole leží vzkaz, že jsi už musel jít. Pálí mě oči, když si uvědomím, že večer zase přijdeš, unavený. Vejdu do společné místnosti, kde u stolu sedí moje kamarádky. Usmívají se, ale... já bych chtěla křičet. Možná tě viděly odcházet, možná se s tebou dokonce i rozloučily. „Dobré ráno,“ Zamumlám rozpačitě a dojdu ke stolu. Vezmu vzkaz, zmačkám ho a hodím do koše.
„Půjdeš dnes večer na jejich vystoupení?“ Zeptá se mě Markét při snídani. Zavrtím hlavou a posadím se na židli. Naposledy jsem s ním byla sama...před měsícem.

Každý večer, když vidím tvoji unavenou tvář,
plní se mi oči slzami, které pak dopadají na polštář.
Co když, chtěla bych políbit tě a říct, máme čas.
Ale vždy, když to zkusím, nesmyslně mi selže hlas.

Stojíš naproti mně, nekřičíš. Jenom stojíš, ruce založeny na hrudi a nervózně klepeš nohou o podlahu. „Co se s námi stalo?“ Zamumláš do ticha. Neodpovídám, jen tiše stojím, jak to bylo vždycky. Přivineš si mě do náručí, jenže tohle nepomůže... „Miluji tě, víš to?“ Slzy mi nesmyslně padají z očí. Zvednu hlavu a zadívám se ti do tvých, nevidím. Nic v nich nevidím. Chci, abys mě políbil jako jsi to dělal na začátku. Jako na začátku, kdy jsi se mnou zůstával třeba celou noc vzhůru, protože jsem nemohla spát... Jako jsi mi zpíval ukolébavky a četl pohádky jako malé holčičce. Nesnáším tě. Nesnáším tě za to, že mě necháváš samotnou. Slíbil jsi, že budu s tebou...

Kdybys na mě aspoň křičel, že jsem zradila.
Řekla bych ti, že jsem na naši lásku příliš vsadila.
Jedno prosté „Miluji tě“, tohle prostě už nespraví,
Nespraví to lásku, která příliš douho rezaví...

Hazím ve svém pokoji věci do kufru, balím se. Potřebuji aspoň na týden pryč, od tebe, od všech okolo. Vždy když s tebou jdu k vám domů, vidím v očích ostatních lítost. Hlavně v očích Leeteuka. „On není zvyklý brát ohled na někoho dalšího.“ Říkával mi pokaždé a snažil se mi vehnat úsměv do tváře. „Prosím, nezlom mu srdce.“ Proč se nikdo nestará o to, že by ho on mohl zlomit mně?

Když do snů, vkládám kousek z mých snů pro tebe.
Sapphire blue pearl je pro tebe jediná barva nebe.
I kdybych tisíckrát se ti snažila ukrást srdce.
Vždy by v něm zůstaly jen a jen ony, přece.

Stojím na letišti, odlétám na měsíc domů. Slyším křik nějakých děvčat, ale tady jsem si na to zvykla. Chodí tu spousta slavných osobností a přesto mě něco donutí se otočit. Vidím Tě, srdce se mi zastavilo. Nevěřím tomu, že bys přišel... Když jsem ti to včera říkala, odešel jsi bez rozloučení... Dobíháš ke mně, nevšímaje si fanynek, které za tebou mávají. „Kame!“ Křičíš a já, i když slyším, že hlásí můj let, tak jen stojím. „Prosím tě! Nikam neleť, miluju tě... Slyšíš mě?“ Než ke mně stačí dojít otáčím se a utíkám pryč, vláčíc za sebou svůj velký kufr.

Zlomila jsem ti srdce, nechala jsem tě řvát
moje jméno, z tvých úst znělo tak bolestně.
Zamilovala jsem se, i když jsem se musela pro lásku rvát.
V tu chvíli, muselo ti být jako mě, tak žalostně.

Seděla jsem v letadle a dívala jsem se z okýnka. Poslední věc, předtím než se letadlo zvedlo bylo, že jsem vedle sebe uslyšela tvůj hlas: „Would you marry me?“

Uhm, už nikdy nechci snít -___-"