[DOKONČENÁ]Love disease

Tohle je Angie k narozeninám a jako povídka na přání ♥ (Není to na čas, omlouvám se :3)
Ostatní povídky dodám co nejdříve. Jelikož jsem chtěla aspoň něco dát Angie k narozeninám.
Další povídka na přání bude Markét ♥
Pár: Kyuhyun a Angie~
Píseň: Love disease - Super Junior~


„Ne...Neříkej mi to!“ Křičel a jeho oči ho pálily. Uhodil rukou do rámu dveří. Otřásla se zeď. Z druhé strany se ozval nervózní výkřik jeho spolubydlícího.
Třásl se. Vztekem a bezmocí. Možná snad i strachem... A ona tam jen stála, nepřítomnýma očima pozorovala zeď. „Zatraceně!“
Takhle ho neznala... Vždy byl milý, možná trochu naivní, ale byl její. Jen její.
O tomhle snila tak strašně dlouho, neskutečně dlouho. A když se to splnilo, tak to nebylo ono.
Snesl by jí modré z nebe. Splnil jí každé přání. A to ona nemohla vystát.
Byl příliš... Dokonalý.
„Co špatného jsem ti udělal?“ Ticho...
Po chvíli roztřeseným hlasem pronesla: „Nic... Právěže nic...“


Přivinul si ji k sobě, zpíval jí. Snažil se uklidnit tuhle situaci.
Chtěl změnit to, co mělo přijít.
Ona se od něj odtrhla. Měla roztřesený hlas.
Necítil z ní žádnou lásku, kterou projevovala dřív.
Neviděl její úsměv, který mu jako slunce rozzářil den.
Neslyšel její zvonivý smích, který se rozléhal bytem vždy, když jí zpíval její milovanou píseň.
Lhala mu snad?
„Nesnáším tě,“ vrtěl hlavou. Lže. Musí lhát!
„Nesnáším tě! Nemůžu tě vystát!“
A z očí se mu spustily slzy. „Všechno to byla sázka, věř mi...“ Bude to tak lepší.
Otočila se k němu zády.


Odchází.
Chce to? Aby mu odešla.
Co vlastně chce? Aby zůstala.
Naposledy, tušil to, přivinul si ji k sobě, políbil jí na rty. A začal zpívat.


„Every single memory is erasing.“ Jako by ho nechtěla nechat dozpívat... „For me. For you. For us.“


Jako by mu chtěla něco říct. Zhluboka se nadechla.
Otřela mu oči a usmála se.
Věří, že se vrátí? Naivní...
Věří, že zůstane? Hloupé.
Ona odejde.
Odejde mu pryč a nevrátí se.
Chce jí snad polibkem uvěznit u sebe? … Někdy se vážně choval dětinsky.
Chce jí snad udělat nešťastnou svou radostí? … Někdy se vážně choval sobecky.
Ale vždy si na ni vzpomene, kvůli sobě.... Někdy se vážně cítil plný radosti...
A to teď končí.
Snad... By se mohla vrátit? Jednou...


Uvolnil ruce podél těla. Dveře klaply.
A jeho srdce začalo bolet.
Střepy minulosti se zarývaly tak hluboko...
Jak to říkala?
Every single memory is erasing.
Jak hloupé.
Nepoznal to dřív.
Poznal to až teď.
Ona mu vždy lhala. Nemilovala žádnou jinou píseň.
Proto jejich osudem bylo skončit.
Love disease.
Tak vypovídající název.

Posadil se na zem.

The disease where my love is slowly dying
It hurts a little, but I don't want to get better

Nádherné
Líbí se mi, jak to píšeš ne jako příběh, ale v takových bodech, jednoduchých větách

Love Disease Mine, her, only our~
Je to nádherné, pálí mě oči

tak nádherné~
nebrečela jsem, ale měla jsem slzy na krajíčku
Kumawo~

Je to krásné a dokonalé, ostatně jako všechny další povídky od Tebe...
Budu se těšit na další...