Don't cry - KyuMin

Don’t cry

SM-Sungmin
KH-Kyuhyun
HS-Heesung (vymyšlená postava)
* - vzpomínka
___ - myšlenka

Sungmin seděl na posteli ve svém pokoji, nohy měl přitisknuté k tělu a těžce vzlykal.
Už kolik měsíců tohle zažívá. Nemá se jak bránit. Neví co dělat. Jak dlouho to ještě potrvá? Snad navždycky. Do pokoje vešel Heesung. Bylo mu 25 let a byl o hodně vyšší a o trochu širší, než Sungmin.
HS: „ Co bulíš? Se ti to snad se mnou nelíbí nebo co?“
Sungmin se rozbrečel ještě víc. Heesung se otočil a se smíchem vyšel z pokoje.

Sungmin myslel, že ho Heesung miluje. Když se spolu seznámili na jednom večírku, byl Sungmin šťastný. Myslel, že našel někoho, kdo ho bude chránit, podporovat a milovat. Sungmin prodal svůj byt a nastěhoval se k němu. Myslel, že spolu budou šťastní, ale spletl se. Ze začátku to bylo všechno tak krásný. Když se spolu milovali, připadalo mu to jako sen. Byl snad nejšťastnější člověk na světě. Milovali se spolu každý den. Ale jednou……
*Sungmin seděl v obýváku. Celý den ho strašně bolela hlava. Asi za půl hodiny přišel Heesung z práce. Sedl si k Sungminovi a začal ho svlékat.
SM: „ Promiň, dneska mě dost bolí hlava, půjdu si lehnout.“
HS: „ Chceš říct, že na to dneska kašleš?“
Sungmin přikývl a zvedl se z pohovky. Heesung si stoupl a prudce do Sungmina strčil, že spadl zpátky na sedačku. Sedl si na něj a násilím ho svlékal.
SM: „ Co to děláš? Jsi normální. Já dneska nechci!“
HS: „ Já dneska nechci…“ napodobil, až moc přehnaně Sungminovo hlas.
HS: „ A víš, že mě to vůbec nezajímá, ty budeš dělat, co Já řeknu“
Sungmin se bránil marně. Do očí mu až vhrkly slzy, jak moc to bolelo. Heesungovi bylo jedno, že Sungmin brečí. Bylo pro něj důležitý, že dostal, co chtěl.Sungmin ho nepoznával, nemohl uvěřit tomu, že je toho Heesung schopný.
Už uběhlo asi 8 měsíců a tohle nepřestávalo. Sungmin měl strach. Heesung mu už několikrát vyhrožoval, že když se s nim nevyspí, bude všechno ještě horší. Sungmin probrečel celý noci. Byl rád aspoň za to, že Heesung chodil od rána do práce a vracel se večer v 9. Sungmin si vychutnával ten pocit, být někde sám. Většinou se jen tak procházel po městě a většinu času trávil v parku. Každý den se bál toho, až Heesung přijde domů. *
Dneska tomu nebylo jinak. Sungmin tam pořád seděl a brečel. Nesnášel Heesunga. nesnášel tenhle dům. Nesnášel všechno, co mělo s Heesungem něco společnýho. Nechtěl už na to myslet. Zalezl si pod deku a se slzami v očích usnul.

Ráno si šel sednout, jako každý den, se svojí snídaní do parku. Byl krásný letní den, bylo teplo, svítilo slunce. Sungmin si sedl na lavičku a vybalil si svůj chleba se šunkou. Najednou k němu přiběhl malý, roztomilý voříšek a začal na něj skákat.
SM: „ Kdepak máš páníčka?“ hodil mu kus šunky a začal ho drbat za ušima.
„ Je můj“ ozvalo se těsně nad ním veselým hlasem. Sungmin zvedl oči k té osobě. Zapomněl i polknout a jenom se na toho dotyčného koukal. Nikdy nikoho takového neviděl. Ten kluk byl tak krásný. Jeho oči, nos, pusa, vlasy, postava. Sungmin jím byl tak zaujatý, že si ani nevšiml, že mu ten jeho pes sežral celou snídani.
„ Já jsem Kyuhyun“ a podával Sungminovi ruku. Sungmin si otřel pusu, spolkl sousto, které měl celou dobu v puse a ruku mu stiskl.
KH: „ Můžu si sednout?“
Sungmin z něj nespustil oči a jenom přikývl. Kyuhyun si sedl vedle něj, odtáhl od něj svého pejska a usmál se.
KH: „ To je ale potvora, sežrala ti celou snídani. Jestli chceš, můžu ti skočit něco k jídlu koupit.“
SM: „ Ne to je dobrý, nedělej si starosti. Jak se vůbec jmenuje?“
KH: „ Je to holka-Jesie, ale ještě jsi mi neřekl, jak se jmenuješ ty“
SM: „ Jo promiň, jsem Sungmin“
KH: „Chodíš sem často?“
SM: „ No docela jo…je to tu pěkný. Jak to, že jsem tě tu ještě neviděl?“
KH: „ Já jsem se sem přestěhoval ani ne před týdnem“
SM: „ A kde jsi dřív bydlel?“
KH: „ Na druhym konci města.“
SM: „ A proč ses přestěhoval?“
KH: „ Pohádal jsem se s přítelkyní a ta mě vyhodila“ usmál se.
Bylo chvilku ticho.
KH: „ A ty bydlíš kde?“
SM: „ V tamtom malým, bílým baráku“ a ukázal asi 200 metrů od nich.
KH: „ Ty nemáš přítelkyni?“
SM: „ Ne nemám“ nechtěl mu říct, že žije s klukem, kterýho teď tak nenávidí.
Kyuhyun se koukl na hodinky.
KH: „ Jé …to už je hodin. Musim domů, mám ještě dost práce. Tak ahoj Sungmine“ zvedl se a i s Jesie odcházel.
Sungmin se za ním jen díval, dokud nezmizel mezi baráky.
Po chvíli se zvedl a šel domů. Když přišel, uvařil oběd, najedl se a šel si na chvilku lehnout. Zdál se mu hnusnej sen:
-Seděl v parku na lavičce. Kyuhyun si sedl vedle něho.
KH: „ Ahoj, tak jak se dneska máš?“
SM: „ Jo dobře…Kyuhyune, chci ti něco říct.“
KH: „ Tak povídej“
SM: „ Já… já tě miluju“
KH: „ Cože? Ty jsi teplouš? Bože, co jsem to potkal. V tom případě…čau“ a šel pryč.
SM: „ Kyuhyune…“ ale on dělal, že neslyší. –
Sungmin otevřel oči. Chvilku koukal nad sebe, a pak se na posteli posadil. Byl si jistý, že Kyuhyuna miluje, ale proč se mu zdál takovej hnusnej sen? Co když je ten sen pravda a Kyuhyun by to tak udělal, kdyby se dozvěděl, že ho miluje. Snažil se na ten sen nějak nemyslet. Vstal, ustlal si postel a koukl se na hodinky. Bylo 5. Nemohl uvěřit, že spal tak dlouho. V 9 měl přijít Heesung a on musel uklidit ještě celej dům.

Kolem 9 večer seděl Sungmin v kuchyni a myslel na Kyuhyuna. Slyšel, jak Heesung odemkl a jak vešel do chodby. Za chvíli už stál u Sungmina.
HS: „ Dneska mi budeš taky odporovat, jako každej den?“
Sungmin se díval do země. Heesung k němu přišel blíž a surově ho chytl za bradu, až vykřikl bolestí. Heesung se mu podíval do očí.
HS: „ Jestli sis nevšim, tak s tebou mluvim!“ vzal ho za ruku a táhl k sobě do pokoje. Hodil ho na postel, lehl si na něj a rozepínal mu kalhoty. Sungmin se nažil bránit, kopal kolem sebe nohama, až se mu podařilo kopnout Heesunga do břicha. Heesung mu vrazil takovou facku, až se Sungminovi nahrnuly do očí slzy a stékaly mu po tváři.
HS: „ Chtěl jsem bejt jemnější, ale můžeš si za to sám“
Sungmin věděl, že je to lež a že by Heesung jemnější nebyl. Že ho chtěl jenom něčím přesvědčit, aby se nebránil. Sungmin začal křičet jako vždycky. Ta bolest byla nesnesitelná.
HS: „ Drž hubu!“ a chtěl mu zacpat pusu šátkem, jako to dělal vždycky, ale šátek ležel na druhé straně pokoje. Vzal tedy kapesní nožík, který měl na nočním stolku a přiložil ho Sungminovi ke krku. Sungmin hned ztichl a Heesung se jen smál.
Když bylo po všem, lehl si Heesung vedle Sungmina. Ten se zvedl a utekl do svého pokoje. Lehl si na břicho na postel a brečel. Neměl nikoho, komu by tohle všechno řekl. Rodiče mu zemřeli, ostatní příbuzný nevěděl kde má, jestli vůbec ještě někoho má. Když tak přemýšlel, neměl ani žádné kamarády. Byl na všechno sám.
Tu noc nemohl zase spát, pořád brečel. Po chvíli si na něco vzpomněl. To něco zahnalo myšlenky na ty hnusný pocity samoty. Před očima měl zase Kyuhyunův obličej. Díky němu taky za chvilku usnul.

Ráno zase běžel do parku. Doufal, že tam potká Kyuhyuna. Chtěl ho aspoň na chvilku zase vidět. Čekal tam na lavičce, pak se procházel po parku, ale Kyuhyun nikde. Bylo už kolem 12 hodiny a Sungmin musel jít vařit. Naposledy se rozhlédl, a když Kyuhyuna neviděl, loudal se s rukama v kapsách domů. Další den taky čekal marně a další 3 dny taky Kyuhyuna neviděl. Když tam takhle seděl asi pátý den, přestal doufat, že by Kyuhyun ještě přišel. Šel tedy zase domů a cestou poslouchal mp3. Zastavil se u stánku se zmrzlinou.
SM: „ Prosím jednu jahodovou“
Prodavač mu jí tedy podal. Když v tom se za nic ozvalo:
„Dal bych si tu samou“
Sungmin se otočil a srdce mu poskočilo radostí. Kyuhyun se usmál a koukl na prodavače.
KH: „ Platím obě“
SM: „ Ale já nechci, abys to zaplatil“
KH: „ Ale já chci. A ještě ti stejně dlužim za tu snídani“ a podal prodavačovi peníze.
SM: „ Když teda vážně chceš“
KH: „ Nechceš si jít někam sednout?“
SM: Jasně…rád“
KH: „A kam chceš jít?“
SM: „ Mě to je jedno, kam chceš ty“
KH: „ Mě to je taky jedno. Tak se můžem jít třeba kouknout na hřiště, jak hrajou kluci fotbal.“
Sungmin by tak rád byl s Kyuhyunem sám.
SM: „ Mě...mě se tam nějak nechce“
KH: „ Tak můžem jít jinam“
SM: „ Můžem jít třeba k rybníku na lavičku“
Vyšli teda směrem k rybníku. Oba měli jednu ruku v kapse a lízali zmrzlinu. Sungmin měl v uchu jedno sluchátko a poslouchal.
KH: „ Co posloucháš?“
SM: „ Nějaký zamilovaný songy“
KH: „Ty jsi zamilovaný?“
Sungmin si v duchu říkal úplně něco jiného, než říkal nahlas.
___ ano___
SM: „ Ne“
KH: „ Ty fakt nikoho nemiluješ?“
___Tebe, už od první chvíle, co jsem tě spatřil___
SM: „ Ne“
Kyuhyun do něj jemně šťouchl ramenem.
KH: „ Musíš mít přece někoho rád ne?“
Sungmin se na něj podíval. Kyuhyun měl úsměv na rtech. Sungmin se chtě nechtě musel usmívat taky.
SM: „ Tak jo no, možná…možná mám někoho rád“
KH: „ No vidíš“
Sungmin cítil, jak rudne a tak radši sklopil hlavu. Ale pořád mu nezmizel ze rtů úsměv.
Došli k rybníku a sedli si na lavičku. Byli tam sami.
SM: „ Je horko. Nejdeš si zaplavat?“
KH: „ Jo, klidně“
Svlékli se tedy do trenek a skočili do vody.
KH: „ Dáme si závody?“
SM: „ Jo, dáme“
KH: „ 3…2…1…“
Sungmin doplaval jako první.
SM: „ Vyhrál jsem“ zvolal vítězně.
KH: „ Tak se nevytahuj.“ Chytnul Sungmina a ponořil ho pod vodu. Sungmin se vynořil a plival vodu všude kolem sebe. Chtěl Kyuhyuna taky potopit, ale ten měl větší sílu, tak to Sungmin vzdal. Kyuhyun se mu smál.
SM: „ Nesměj se. Hele, přeplaveš rybník?“
KH: „ Za chvíli, teď jdu ven“
SM: „ ok, tak já si to zatim zkusim sám“
KH: „ Sungmine, můžu si půjčit tvojí Mp3?“ zavolal ze břehu.
SM: „ Jasně“
Kyuhyun si sedl na lavičku vedle jejich věcí a začal poslouchat. Sungmin tam měl moc hezký písničky o lásce. Kyuhyun zavřel oči, zaposlouchal se a jen tak si přemýšlel. Po chvilce ho z přemýšlení vytrhl Sungminův mobil, který mu teď zvonil v riflích. Kyuhyun ho tedy vyndal a podíval se na display.
KH: „ Heesung? To jméno mi něco říká“ řekl si potichu.
KH: „ Sungmine?“
SM: „ No?“ ozvalo se z vody.
KH: „ Zvoní ti mobil“
SM: „ Už jdu“ přiběhl a vzal si obil z Kyuhyunovy ruky. Zarazilo ho sice, kdo mu volá, ale poodešel od Kyuhyuna a hovor vzal.
SM: „ No?“
HS: „ Kde jsi?“
SM: „ Venku“
HS: „ A co děláš venku v 9 večer?“
SM: „Vždyť ještě není…“
HS: „ To si piš, že je. Ať jsi do 10 minut doma nebo zažiješ, cos ještě nezažil.“ a položil to.
Sungmin rychle běžel k lavičce a začal se oblíkat.
KH: „ Ty někam jdeš?“
SM: „ Jo, musim domů“
KH: „ Proč?“
SM: „ Vysvětlim ti to někdy jindy, teda jestli se ještě uvidíme, teď není čas.“
KH: „ Počkej, jdu s tebou“
SM: „ Nechoď. Stejně by ti trvalo dlouho, než by ses oblík“
Stáli naproti sobě. Sungmin se mu podíval do očí.
KH: „ Sungmine, děje se něco?“
SM: „ Ne, všechno je v pořádku…ahoj“ otočil se a běžel pryč. Kyuhyun se pomalu oblékl, sedl si na lavičku a zapnul Mp3. Až teď mu došlo, že ji vlastně Sungminovi nevrátil.
___Musim mu jí odnést. Co když se zase dlouho neuvidíme___
Vstal a běžel k domu, který mu minule Sungmin ukazoval.

Mezitím přišel Sungmin domů. Jen otevřel dveře, stál v nich Heesung.
HS: „ Co to má bejt? Přišel jsi o 5 minut pozdějš, než jsem ti řek“ vtáhl Sungmina dovnitř, rovnou do svýho pokoje. Začal se na Sungmina zase dobývat.

Kyuhyun mezitím doběhl s Sungminově domu. Chtěl zazvonit, ale zvonek nikde nebyl. Otevřel tedy dveře a vešel dovnitř. Uslyšel Sungminovo křik, který vycházel z nějakého pokoje.

SM: „ Nech mě prosím“
Heesung se jen smál. Sungmin se zase pokoušel bránit a křičel.
HS: „ Jo tak ty chceš přivázat k posteli jako posledně jo?“ a vzal do ruky provaz.
Když v tom se ve dveřích ozvalo:
KH: „ Nech ho napokoji“
Heesung se otočil.
KH: „ Heesung?“
HS: „ Kyuhyun?“
Kyuhyun přešel k Heesungovi, strčil ho na židli, vytrhl mu provaz z ruky, a než se stačil Heesung vzpamatovat, byl k židli pevně přivázaný. Sungmin se zvedl z postele a přitiskl se ke Kyuhyunovi. Ten ho objal a hladil po vlasech.
KH: „ Neboj se, všechno bude dobrý“ šeptal mu do ucha.
Pak vzal mobil, vytočil nějaký číslo a dal so ho k uchu.
HS: „ Ty hajzle“ řekl znechuceně.
Kyuhyun do mobilu promluvil.
KH: „ ahoj, tady Kyuhyun, můžeš sem přijet? Mám Heesunga“ a nadiktoval adresu.
„jasně“ ozvalo se z telefonu.
Kyuhyun se obrátil na Heesunga.
KH: „ policie je na cestě, už nemáš šanci“
Zanedlouho přijeli 2 policisté. Jeden se při zatýkání Heesunga podíval na Kyuhyuna.
Pol: „ Máš recht. Škoda, že jsi od nás odešel.“
KH: „ Vážně to jinak nešlo, i když bych tam s vámi byl rád“
Pol: „ No jo ta tvoje bejvalka co?“
Kyuhyun přikývl. Když ti 3 odešli, zůstali tam se Sungminem sami.
SM: „ Ty jsi pracoval u policie? „
KH: „ jo pracoval, ale musel jsem se přestěhovat a do práce bych musel dojíždět daleko a nemám ani auto.“
SM: „ A co děláš teď?“
KH: „ Zatím ještě nic, musím si něco najít“
SM: „ Odkud znáš Heesunga?“
KH: „ Když jsem asi před 2 lety na policii nastoupil, tak ho někdo udal za znásilnění a já měl za úkol ho najít. Skoro se podařilo ale nakonec nám nějak utek. Snad se mu to teď už nepovede“
SM: „ Aha“
Byla chvíle ticha.
KH: „ Sungmine, řekni mi, jak dlouho tě Heesung znásilňoval?“
Sungmin mlčel.
KH: „ Teď to přece můžeš říct. Půjde do vězení, nic ti neudělá.“
Sungmin se díval do země.
SM: „skoro 9 měsíců“
KH: „ Proč jsi to někomu neřekl?“
SM: „Neměl jsem komu“
KH: „ A co policii?“
SM: „Neměl jsem důkazy“
Zase ticho.Kyuhyun věděl, že se to nějak vyřešit mohlo, ale zároveň chápal, že měl Sungmin z Heesunga strach.
KH: „ Nechceš někam vyrazit, abys přišel na jiný myšlenky?“
SM: „ Cokoliv, hlavně, když tam to nebudu pořád myslet. Ale kam?“
KH: „ Tady poblíž je jeden klub, můžem jít tam“
Sungmin se zvedl.
SM: „ Tak jdem?“
KH: „Jdem „ a zvedl se taky.
Když přišli do klubu, sedli si k baru.
KH: „ Co si dáš k pití?“
SM: „To je jedno, objednej, co chceš“
KH: „ Ok… 2 krát šampus“
Podal Sungminovi skleničku. Sungmin pozoroval ostatní lidi.
SM: „ Koukam, že se ti lidi umí bavit“
KH: „ To jo“
Prostorem se teď rozezněl ploužák, a na parket se vrhly zamilované páry.
KH: „ Sungmine…nepůjdem si zatancovat?“
SM: „ My dva? Nebude to blbí?“
KH: „ Máš pravdu, asi jo“
SM: „ Ale tak, když chceš“
Kyuhyun se usmál. Vstali tedy a šli na parket. Sungmin se chytil Kyuhyuna kolem krku a on ovinul svoje ruce kolem Sungminova pasu. Sungminovi bylo teď jedno, kolik na ně kouká lidí. Už dávno věděl, že Kyuhyun pro něj moc znamená a byl s ním šťastný. Teď byl v jeho těsné blízkosti. Kyuhyun ho objal ještě pevněji a Sungmin si položil hlavu na jeho rameno.
Ploužák skončil, oba se pustili a šli si zase sednout k baru. Podívali se na sebe a nutilo je to usmívat se.
SM: „ Kolik je hodin?“
KH: „ Půl 1 „
SM: „ Už půjdu domů“
KH: „ Půjdu taky“
Jen co vyšli ven.
SM: „ ach ne…proč musí tolik pršet?“
KH: „ Tak půjdem ke mně, bydlim tady kousek“
Ani ne za 5 minut byli u Kyuhyuna.
KH: „Sedni si zatím sem na gauč, přinesu ti nějaký ručník, aby ses osušil. Zatím se svlíkni, ať nejsi v tom mokrym“ a zmizel v pokoji.
Sungmin se mezitím svlékl do trenek a svoje oblečení rozvěsil na topení. Kyuhyun mu hodil ručník a na gauč peřinu.
KH: „ Ten gauč asi rozložíme, ať můžeme koukat na televizi. Pomůžeš mi s ním?“
Roztáhli tedy gauč a Sungmin si na něj sedl.Kyuhyun zase odešel a přinesl polštář.
KH: „ promiň, ale mám jenom jeden polštář a jednu peřinu, tak snad ti nebude vadit, když pod ní budem spát oba.“
SM: „Já tady budu spát?“
KH: „Jasně, přeci bys nečekal, až přestane pršet“
Sungmin se usmál.
SM: „Tak děkuju…kde máš vůbec Jesie?“
KH: „Spí u mě v pokoji“řekl a přinesl z kuchyně 2 hrnky čaje. Jeden podal Sungminovi, druhý položil na stůl, a svlékl se taky. Sungmin s něj nemohl spustit oči. Kyuhyun si toho všiml, vlezl si k Sungminovi pod deku a radši se otočil, aby Sungmin neviděl, jak se usmívá.
Vzal do ruky svůj čaj a začal ho usrkávat.
KH: „Chceš zapnout televizi?“
SM: „A nemůžeme si jen tak povídat?“napil se svého čaje
KH: „Jak chceš ty“
SM: „Kolik ti vlastně je?“
KH: „21“
Sungmin se trochu zakuckal.
SM: „Cože?… Ty jsi o 2 roky mladší, než já?“
KH: „Tobě je 23?“
Sungmin přikývl.
SM: „Myslel jsem, že jsi starší, než já. Vypadáš starší.“
Kyuhyun se usmál a položil svůj prázdný hrneček na stůl.
SM: „Hele, proč tě vůbec tvoje přítelkyně vyhodila?“
KH: „Pohádali jsme se“
SM: „To už jsi říkal, ale neřekl jsi mi proč“
Kyuhyun si opřel hlavu o opěradlo sedačky a zadíval se na strop.
KH: „Víš, ona byla skvělá holka, ale já se jí prostě…prostě jsem se jí přiznal, že jsem na kluky“
SM: „Ty…ty jsi na kluky?“
Kyuhyun kývl a podíval se na Sungmina, jak se na to tváří. Sungmin radši sklonil hlavu.
Kyuhyun ho jemně chytl za bradu a přinutil ho tak, aby se na něj Sungmin podíval. Kyuhyun se k němu začal přibližovat. Oba zavřeli oči a jejich rty se jen tak lehce dotkly. Oba se zase hned odtáhli. Sungmin si přejel po rtech prstem, jako by tomu nemohl uvěřit a stydlivě se podíval na Kyuhyuna. Kyuhyun se usmíval a začal se k němu zase naklánět. Jejich rty teď po sobě jemně přejížděly. Teď už se líbali vášnivěji. Když skončili, přitáhl si Kyuhyun Sungmina blíž k sobě a objal ho kolem pasu. Sungmin si položil hlavu na jeho hruď.
SM: „Kyuhyune?“
KH: „Hm?“
SM: „ Já…já tě…já tě miluju“ bál se to říct. Vzpomněl si na ten jeho sen.
KH: „ Popravdě, bylo to na tobě trochu poznat“ oba se na sebe usmáli. Kyuhyun mu ale neřekl, že ho taky miluje. Sungmin se zadíval na vypnutou televizi.
SM: „Kyuhyune, co ke mně cítíš ty?“
Kyuhyun se usmál.
KH: „Co k tobě cítím já?… miluju tě, víc, než to vypadá“ a hladil ho po vlasech.
Sungmin s úsměvem na tváři usnul.
Kyuhyunovi se sice sedělo nepohodlně, ale nechtěl se Sungminem nějak posouvat, aby ho nevzbudil. Kvůli němu, takhle v sedě, vydržel spát celou noc. Kyuhyun byl strašně rád, že Sungmina konečně má v náruči, usíná s ním. Už od prví chvíle, co ho viděl, věděl, že ho Sungmin nějakým způsobem přitahuje, že pro něj něco znamená.
Usmál se, přitiskl si Sungmina blíž, dal mu pusu na čelo a usnul taky.

chudášek sungmin takhle musel tpět, ale skvělý happyend
jinak fakt hezky píšeš, pokračuuuj

to je upe kráásné se mi chtělo brečet. ale zase sem umírala smíchy u části, kdy SungMin svačil na lavičce chleba se šunkou Ale je to fakt nádherný
Chci další a další a další

děkuju moc....jsem ráda, že se vám to líbí...se snažim ještě něco napsat,ale nic mě nenapadá.

jeee pěknééé já teda strašně chtěla zabít toho Heesunga..ale už nevraždím,rozplývám se nad Happyendem ^^

Fakt toe upe také krásné sem to dneska vyprávěla ve třídě xDxDxD a upe sem se tam při tom rozplývala a všichni na mě čuměli jak na největšího úchyla na světě!! xD

hej tak to je dobrý ty úchyle no jak jsem sem psala toho Kangteuk tak to moje setřenka s kámoškou předváděli na výtvarce...jako ne že to předváděli do detailů, ale nakreslili si na ruku Leeho a Kangina a představovaly to na tom...ona to měla bejt taká romantická scéna a já se z nich mohla počůrat smíchy

No jo já vím, že jsem úchylák xD to už je starý
Ale když ono je to fakt tak suprowý.. si to du číst znowa

cože? tak to jsem ráda že se ti to tak zalíbilo úchylačko já bych chtěla ještě něco napsat ale nemam nápady...teď jsem přemýšlela na párem Shichul, ale nevim jak to napsat... takže to asi potrvá...hele a ty jsi i na cyonu TVXQ?

Dík no za tu úchylačku
Sem přemýšlela, že bych taky mohla něco napsat když chytnu dobrej nápad xD
Jasně ^^ na TVXQ jsem taky xD proč? oO

jen tak se ptam...ale ty tam máš jiný jméno ne?? jo taky něco napiš...budem rádi..

Nene všude stejný xD Cyon SuJu i TVXQ, nicky na chatech a pod., blog.. xD nic jinýho než kyasurin nepouýžíwám oO až na mail xD a taky to někdy zkracuju Oo
No když chytnu nápad tk určitě napíšu něco oO xD

aha....

tak to se těším až něco napíšeš

no to já taky xD to bude pravděpodobně nějaká suchárna jak se tak znám xD
hej do háje oO já zapoměla napsat slohovku!!! oO nic.. ještě mám 25 minut abych ji poslala učitelce na maila xD

tak jí tu slohovku napiš o Suju nebo DBSK....nějakou takovou uchyláckou ta bude ráda

Joo to bych klidně napsala xD jenže máme daný téma.. dopis ředitelce xD já ji na to kašlu oO to napíšu zítra se nepodělá když se to o den zpozdí ne?

aha....no tak stejně s tim nic neudělá, když to nepošleš dneska no my teď většinou píšeme o slohový hodiny nějakej krátkej sloh tak všichni píšou a já jediná si tam píšu fanfics ...a sestřenka na mě ať jí to přečtu...ale tak jsem radši řekla že jsem nic nenapsala...ještě by mi dala poznámku za úchylnost.

No já té naší něco takovýho napsat.. to by dopadlo
ty chodíš se sestřenkou do třídy? oO hele nemáš icq? xD tam bysme mohly pokecat líp ^^

jj icq je 388 242 971

ok ^^ už jsem si tě přidala