[NEDOKONČENÁ] Special fanfiction

Tou dobou se začalo vyvíjet několik nových příběhů. Kdybych je měla vyprávět všechny najednou, asi bychom se v tom dobře zamotali. Takže začnu hezky postupně vyprávět každou story zvlášť. Samozřejmě v té podobě, ve které mi byly podány.
Začnu s Luc, díky které jsme se tam dostaly a hlavě jí můžeme být vděčné za to, že zrovna před námi stojí sami Super Junior.
Luc se ráno vzbudila s celkem dobrým pocitem a ta nálada ji provázela až do poledne. Neměla důvod být nervózní, se Super Junior se setkávala úplně běžně.
Myslela na to, že ještě musí vyzvednout Kim, Jane, Angie, Kyas a Markét, ale stále na to má ještě hodně času. Chvíli se dívala na televizi a pak se zašla rychle osprchovat a upravit. Ve studiu měla být už o půl páté. Super Junior měli vystoupení, takže pro ni to byl de facto obyčejný pracovní den.
Cestou do svého zaměstnání myslela na Leeteuka. Zasněná do jeho pohledů a úsměvů, které měla zachycené ve své paměti. Natěšená, že se zase bude moci dotýkat jeho jemných vlasů a dokonalého obličeje. Přemýšlela, jestli ví o tom, že bude dneska na té party. A jestliže mu to Kyuhyun neřekl, bude překvapený, že ji tam vidí? Bude rád? Dá se s ní do řeči? Prolomí se snad konečně ty ledy, které mezi nimi jsou? Až v téhle chvíli Luc znervózněla a udělalo se jí trochu mdlo. Najednou se bála vstoupit do maskérny, před kterou už nějakou tu chvíli stála. Zároveň nepočítala s tím, že by tam už někdo mohl být. Přišla o dost dřív, než měla. Stála a zítra na kliku ode dveří, kterou svírala v ruce.
„Ehm, půjdeš dovnitř?“ ozvalo se těsně za Luc. Vyděsila se, netušila, že za jejími zády někdo stojí.
„Jo, jistě,“ odpověděla vyklepaně. Zároveň se u toho otočila, aby zjistila, kdo to tam vlastně stojí.
Byl to Leeteuk, který ji úsměvem pobízel k tomu, aby vešla dovnitř.
Luc rychle otevřela dveře a vřítila se dovnitř, kde ještě nikdo, jak tušila, nebyl.
„Nejsi tu nějak brzy?“ nahodil Leeteuk, když se podíval na hodiny, které visely na zdi místnosti a zjistil, kolik vlastně je.
„Já nevěděla, že tu už někdo takhle brzy bude,“ odpověděla Luc provinile, jako by snad něco strašného provedla.
„Ze stejného důvodu jsem tu i já,“ zasmál se Leeteuk, „chtěl jsem si ještě sám projít taneční kroky před tou dnešní performance.“
Na jednu stranu říkal pravdu, ale v duchu přitom doufal, že ji tam někde potká. Doufal, že si s ní už konečně někdy promluví o samotě, jak po tom už nějakou dobu toužil. Ale stále se neodvažoval se jí o tom říct ani slovo. Vypadala tak plaše, ale přitom hezky a mile. Už prostě musela někoho mít, o tom nemohl být sebemenší pochyb. A navíc, který blázen by stál o to, chodit s někým, komu novináři, paparazzi a fanoušci nedají pokoj. Po nikom nemohl chtít, aby se prakticky vzdal svého soukromí.
„Ehm, asi bych si měl zajít do sprchy,“ začal se Leeteuk vykrucovat, aby tu trapnou chvíli mlčení už mohl ukončit. Nemohl přijít na nic chytřejšího, co by mohl říct. Zase to pohnojil.
Luc jen pokývla hlavou, ale to už Leeteuk byl zády k ní a vycházel ven z místnosti. Posmutněla si. Konečně chvíle, kdy byli sami dva a zase nic. Dávala to za vinu sobě, ačkoli k tomu neměla sebemenší důvod. Jestli to takhle půjde dál, už to asi nevydrží.
Začala pomalu chystat všechny věci a mezitím přicházeli další a další lidé. Ty, které Luc znala, jen nepřítomně pozdravila a dál pokračovala ve své práci.
Když se Leeteuk vrátil zpět do maskérny už z poloviny naplněné lidmi, na chvíli se zastavil a díval se na Luc, která k němu byla otočená zády. Kousl se do rtu, aby neudělal nebo snad neřekl něco, co by neměl.
„Tak co? Jak ti to tu šlo?“ vyrušil Leeteuka z jeho rozjímání Kangin, který dorazil s ostatními členy. Leeteuk se vyplašeně otočil a snažil se rozpomenout na to, na co se ho to vlastně Kangin ptal.
„Ale jo,“ střelil jen tak od boku, ještě naposledy se podíval na Luc a začal mu věnovat všechnu pozornost.
Luc uslyšela záplavu hlasů, které se najednou přihnaly. Otočila se a ujistila, že to opravdu jsou Super Junior, jak předpokládala. Očima vyhledala Leeteuka, který se vesele bavil s Kanginem. Jak jen by si jí mohl pořádně všimnout? Je jen malá, nevýrazná a obyčejná mezi záplavami krásných dívek. Povzdechla si a se skleslým výrazem ve tváři se začala starat o Ryeowooka, kterého dostala do parády místo Leeteuka. Moc do smíchu ji nebylo a vypadala, jako by ji někdo do zad dal ránu něčím těžkým, velkým a tvrdým. Povzbuzovala se ale myšlenou na dnešní večer, to jediné ji zvedla náladu o stupínek výš, než ji měla.
Pár minut před performance panovalo velké napětí a shon takový, jaký už dlouho nebyl. Když se ale Super Junior konečně dostaly na scénu, všechno opadlo. Luc ji sledovala s velkým nadšením, stejně jako každou předešlou. V polovině ale musela odejít, protože jinak by nestihla vyzvednou s taxíky holky, jak stihla. Rychle se oblékla a utekla odtamtud jako namydlený blesk. Zavolala si taxík a přemýšlela, jestli by nebylo lepší si pořídit spíš nějaký mikrobus, jestli spolu budou jezdit i na víc akcí nebo výletů.
Někdy v tom čase, kdy byla Luc už někde kousek od domu, kde holky bydlely, skončila performance Super Junior. Leeteuk se rozhodl se pochlapit a zeptat se Luc, jestli půjde na VIP party, která každou chvílí začne. V lepším případě, jestli tam půjde s ním. Ať už měla kluka nebo ne, prostě to musel zkusit. Ruku mu za to přece neukousne, ne? Ale co když ho odmítne? Jak se jí pak bude moci podívat do tváře?
Čekalo ho ale nemilé překvapení, když zjistil, že Luc někam zmizela. Pohledem ji hledal všude, ale nebyla nikde k nalezení. Nemá cenu chodit ani na tu party, takže jen co se vysprchoval a převlékl do něčeho pohodlnějšího, rozhodl se odejít domů.
„Hej! Kam si myslíš, že jako jdeš?“ slyšel volat Yesunga, když se snažil nenápadně vypařit.
„No, asi domů, jsem moc unavený,“ zalhal.
„Ale no tak, pojď s náma na tu VIP party,“ začal škemrat Sungmin.
„Třeba tam budou nějaký hezký holky,“ přidal se Kibum.
Kyuhyun se trochu uchechtl, věděl, kdo tam bude a upřímně se na tu party těšil, jako na žádnou jinou. Leeteuk měl v hlavě jenom Luc, ale proč se tam na chvíli nepodívat? Třeba se tak na chvíli odreaguje…
„Bude tam i ta kráska, co se minule motala kolem Donghae?“ začal se ptát Eunhyuk.
„Nech toho,“ odsekl mu Donghae naštvaně.
„Nemůžeš tu svojí holku skrývat věčně,“ zasmál se znova na jeho účet Eunhyuk.
„Není to moje holka!“ vyjel po něm Donghae a dál se ho rozhodl už jen ignorovat.
„Fajn, tak na chvíli bych se tam mohl zdržet,“ usmál se Leeteuk a vrátil se zpátky ke klukům, „už jen kvůli holce od Donghae,“ popíchnul ho taky a začal se smát.
Donghae jen polohlasně zavrčel, ale nic už na to neříkal.
Konečně se dali pořádně do kupy a odebrali se na VIP party v jednom klubu hned kousek od studia. Atmosféra byla perfektní, všude plno lidí, známých i neznámých a hudba taky byla skvělá. Leeteuk se rozhlédl už u vchodu, někde ve skrytu duše doufal, že by tam Luc přece jen mohla někde být, i když to mělo velmi malou pravděpodobnost při jeho štěstí. Řekl si, že jestli tam někde bude, sebere se a půjde za ní. Ovšem když ji tam pak zpozoroval v obležení dalších holek, nějak ho ta chlapskost přešla.
„Pojď, jdem si někam sednout,“ chytil ho Kangin za paži a už ho táhl někam pryč i s dalšími členy Super Junior. Luc mu zmizela z dohledu, tak to vzdal a nechal se jím dál táhnout ke stolu.
„Viděl mě,“ zašeptala si pro sebe potichu Luc a nevěnovala nejmenší pozornost tomu, jak Kyas, Lenny a Markét křísí polomrtvou Jane a Kim. Angie mezitím už stačila zdrhnout někam na záchod s Mily. Byl to vážně moc hezký začátek toho večera.
„Musím si zajít pro něco k pití,“ poznamenala a už se otáčela zády. Slyšela, jak za ní ještě Lenny volala, že si najdou místo k sezení, ať je potom najde.
Luc si u baru objednala drink a čekala, až jí ho jeden z barmanů namíchá. Přitom jí ale vůbec neunikalo, jak se na ni ten muž se zájmem dívá a v jednu chvíli se jí snad už zdálo, že si lehce olízl rty. Zatřepala hlavou a málem vyskočila z kůže, když jí někdo položil ruku na její rameno.
„Mám strašnou žízeň!“ stěžoval si Siwon jen co se stihl usadit.
„O tom mi ani nemluv,“ přitakal Hangeng, který tam seděl s nimi.
„Já… já pro něco dojdu,“ nabídl se Leeteuk a přitom ale vůbec nevěděl o světě kolem. Díval se jen k baru, na který měl úžasný výhled. Viděl, jak tam Luc došla. A sama. Bingo! Pak ale taky zpozoroval barmanovy pohledy a to už se mu vůbec nelíbilo. S rozhořčením vstal a už nevnímal, co na něj ostatní pokřikují, aby jim donesl. Rázně vykročil směrem k baru, ale po pár krocích zase zpomalil. Mozek se mu začal přehřívat a ani netušil, jak Luc oslovit. Je pravda, že už spolu párkrát mluvili, znal její jméno, ona znala jeho jméno. Nikdy však nedošlo na víc než pár vět.
Než tohle stačil domyslet, už stál u ní a jako přirozený reflex položil svou ruku na její rameno. Luc s nepředstíraným leknutím skoro nadskočila a vyděšeně se na něj podívala.
„Promiň, já tě nechtěl vyděsit,“ začal se Leeteuk hned omlouvat, jakmile si uvědomil, jak skvěle to zase podělal.
„To je dobrý,“ oddechla si Luc, když uviděla, kdo to je. Zářivě se na něj usmála a čekala jeho další reakci.
„Doufal jsem, že tady budeš,“ Leeteuk vsadil na upřímnost. Už nebylo dál co skrývat.
„Vážně?“ nemohla uvěřit Luc vlastním uším. Srdce ji poskočilo a tvář se ji rozzářila.
„Není to moc divný?“ zeptal se s obavami. Pořád se ještě nevyjádřila.
„Možná trochu,“ zasmála se. Vlastně ani jeden z nich nebyl s to pořádně a logicky uvažovat.
„Jak se ti líbila naše dnešní performance?“ rozhodl se raději změnit trochu téma.
„Moc, bylo to úžasný, stejně jako vždycky,“ pochválila Luc.
V tom jí barman podal drink a Leeteuk ho poprosil o ten samý. Chtěl vědět, jaký jí chutná. Chtěl vědět o ní všechno. Od této chvíle už nebylo cesty zpět.
„Snažili jsme se, stejně jako vždycky,“ navázal pak zpátky Leeteuk na jejich rozhovor.
Luc na to už nic neřekla, jen se mu dívala do očí, tak jasně hnědých, plných nevídaného lesku.
„Ještě jsme spolu nikdy nějak moc nemluvili,“ začal Leeteuk pomalu.
„To ne,“ souhlasila s ním Luc ne moc nadšeně.
„Co takhle to nějak napravit?“ vypadlo z Leeteuka tak rychle, než nad tou otázkou vůbec stačil zauvažovat.
Luc se na něj usmála ve znamení souhlasu. Ten večer spolu strávili celý čas, který na té party byli. Pořád si měli co říct, ale kdybych to tu měla všechno vypisovat, byli bychom tu ještě asi na dalších pár hodin. Ve zkratce, ptal se jí na kdeco. Kdy se přistěhovala do Seoulu, proč se přistěhovala do Seoulu, jestli má sourozence a na ostatní členy rodiny, co ji vedlo k tomu stát se kadeřnicí a vizážistkou a podobné chumle otázek. Luc byla překvapená z toho, jak moc se o ni zajímá. Občas jí některá jeho otázka zaskočila, ale nakonec mu vždycky dokázala nějak odpovědět.
Pořád se měli o čem bavit, bavili se spolu tak dobře, jako už dlouho ne. Jako by se najednou zastavil celý vesmír a jen oni dva se v něm mohli svévolně pohybovat. Luc nevěděla, ani nepozorovala, co je s ostatníma holkama a ani Leeteuk nevnímal ostatní členy Super Junior. Najednou existovali jen oni dva, jeden pro druhého.
V jednu chvíli si Luc nepatrně zívla.
„Jsi unavená?“ zeptal se jí Leeteuk starostlivě.
„Trochu, byl to náročný den,“ odpověděla mu už s lehkostí po tolika otázkách Luc.
„Chceš už jít?“ už taky bylo něco po jedenácté a docela dobře chápal její pracovní vysílení díky tomu svému.
„Skvěle se tu bavím,“ namítla Luc, ale nepotlačila další zívnutí.
„Svezu tě, mám tu auto,“ nabídl jí Leeteuk velkoryse a Luc nezbylo nic jiného, než nakonec souhlasit.
Luc v autě seděla těsně u okýnka a dívala se na ulice Seoulu zahalené do tmy a přitom Leeteuka navigovala, kam má jet.
„Tohle jsi nemusel,“ řekla mu už skoro v polospánku.
„Ale co to povídáš? Dělám to rád a aspoň budu vědět, kde bydlíš,“ usmál se a na chvíli odtrhl pohled od vozovky před sebou a podíval se na Luc.
„A k čemu ti to bude?“ zasmála se.
„Třeba se někdy stavím na čaj, můžu?“ otázky už nepokládal nesměle, sebedůvěra v něm rostla po tom, co zjistil, že Luc je vlastně sama a Super Junior už má opravdu dlouho ráda.
„Tady to je?“ zastavil před jedním věšákovým domem a díval se směrem k němu.
„Ještě kousek rovně,“ ukázala mu prstem před sebe Luc a Leeteuk ještě malý kousek popojel ke správnému vchodu.
„Děkuju,“ špitla Luc a zaměřila se přitom na své nohy, aby se nemusela podívat na něj.
„Neodpověděla jsi mi na otázku,“ řekl Leeteuk a vypnul motor.
„Jakou?“ zeptala se Luc.
„Jestli se můžu někdy stavit, třeba na ten čaj?“ zopakoval.
„No, když budeš mít cestu kolem, nebudu proti,“ zvedla Luc konečně hlavu a znova pohlédla do jeho očí.
„Bylo mi s tebou moc krásně,“ pronesl potichu.
„Mě s tebou taky,“ přiznala se Luc.
Leeteuk horlivě přemýšlel, ale jeho tělo bylo rychlejší než jeho mysl. Naklonil se blíž k Luc a než stačila jakkoli zareagovat, lehce ji políbil na rty. Trvalo to jen malou chvilku, zase se hned odtáhl, otevřel oči a pozoroval, co mu na to řekne nebo jak se zachová.
Luc pomalu začala otevírat oči a snažila se uvědomit, jestli to co se stalo, je všechno pravda. Pohlédla na Leeteuka a nic neříkala, její výraz byl naprosto neutrální, téměř šokovaný.
„Promiň, asi jsem neměl,“ začal Leeteuk zmatkovat, že to příliš uspěchal.
Luc stále nic neříkala, stiskla jeho ruku ve své a usmála se na něj. Pak znova bez varování, si zívla.
Teď už se zasmál i Leeteuk, vytrhl svou ruku z té její, i když se mu to, co dělá, zrovna dvakrát nelíbilo. Vyskočil z auta a Luc ho sledovala, jak ho obchází a otevírá dveře na její straně.
„Prosím, slečno,“ poklonil se Leeteuk a nabídl Luc ruku, aby jí pomohl vystoupit z auta. Jeho ofina mi přitom visela z hlavy dolů a Luc se tomu musela trochu zasmát. Nakonec ale jeho pomocnou ruku přijala a pomalu vystoupila ven.
„Děkuju,“ zabouchla za sebou dveře auta, a když se Leeteuk zase narovnal, vtiskla mu na tvář malý polibek.
Leeteuk ji beze slov doprovodil ke dveřím, kde se rozloučili a Luc zapadla do domu. Leeteuk ještě chvíli stál u dveří, ale nakonec se vrátil zpátky do auta a vydal se na cestu domů. Prospat se s tím nejskvělejším pocitem a náladou tak dobrou, že by v tu chvíli objímal snad každého. Nemohl se dočkat chvíle, kdy Luc zase uvidí a ona na tom s těmito pocity nebyla jinak.

fuj jsem se lekla, že Lee fakt odejde po performance domů , hrozně to Luc přeju, kéž by to bylo skutečný

nadhera, citala som jednym dychom a skoro som chytila infarkt, ze by nesiel na VIP party, ale potom...proste wau
polomrtve Kim a Jane, musel to byt pre nich riadny sok. ja byt na ich mieste, tak neviem co zo sebou
som strasne zvedava aj na zvysne pribehy, takze pis, pis, lebo praskam od zvedavosti a urcite nie som sama

holka od Donghae? Kyas, co na nas chystas? zacinam byt mrte zvedava

Milyn den začal jako každý jiný. Vstala brzo ráno, spáchala osobní hygienu a mazala si to rovnou do práce, kde ji čekala kopa papírování. I když si ze všech sil u svých nadřízených snažila vydupat volno, podařilo se jí jen ukecat je jen na to, aby mohla odejít dřív.
Vůbec jí to tam nebavilo, ale při pomyšlení na večer jí šla práce pěkně sama od ruky.
Chvilku po poledni měla hotovo, tak vesele odskákala s úsměvem na rtech a s motýlky v břiše, za které mohl, kdo jiný, než Siwon. Už znal její jméno, je na čase, aby ještě pořádně poznal ji samotnou. Jediné, z čeho měla strach, bylo, že by tam Siwon nemusel přijít. Když pomyslela na tohle, začalo se jí v hlavě vynořovat plno dalších myšlenek s tímhle tématem a její strach se začal postupně stupňovat. Vždyť ani neví, jestli se mu líbí. Nebo co když už někoho má? Nejvíc ji začalo však trápit, co se stane, až mu řekne, že je o něco starší než on. Pravda, vůbec na to nevypadala, ale přece nemůže lhát. Ale třeba se k němu ani nedostane a nebude mít příležitost s ním vůbec mluvit.
Nervozita konečně dorazila na místo, jak správně měla. Mily se koupala ve vaně plné pěny a vůbec se jí nechtělo ven. Nejradši by tam zůstala, ponořila se hluboko pod pěnu, kde by na všechno ráda zapomněla. Ale už nebylo úniku, nemohla jinak, než se vzchopit a postavit se vlastnímu strachu, obléct se, upravit se a vydat se na cestu.
Samozřejmě sama tam dojít nechtěla, tak zavolala Lenny, jestli by nechtěla jet s ní. Ta samozřejmě nadšeně souhlasila. S menším zpožděním, ale přece dorazily na ono místo, kde už Luc, Markét, Angie, Kyas, Jane a Kim čekaly.
Rychle proběhly pozdravy a už se valily dovnitř. Super Junior tam ale ještě nebyli. Mily se rozhlížela kolem a prozkoumávala terén, když se Super Junior přiřítili dovnitř jen o malinkou chvilinku po nich. Mily cítila, jak se jí zrychlil tep a začala nepravidelně dýchat. Siwon v celé své kráse mezi ostatními členy Super Junior. Nikoho jiného nevnímala. Sledovala jak se on, Hangeng, Kangin, Leeteuk a pár dalších šinou k jednomu ze stolů a pomalu se usazují. To, že Luc se mezitím vytratila, ani nezaregistrovala. Okamžitě se otočila na patě utíkala směrem k dámským záchodům, kam ji Angie následovala. Rukama se opřela o umyvadlo a zírala přitom do velkého zrcadla před sebou. Angie mezitím došla za ní.
„Já to nezvládnu,“ bylo vidět, že má na krajíčku, když to říkala.
„Ale jistě, že zvládneš!“ snažila se jí Angie povzbudit, ale sama na tom nebyla nejlíp.
„Ne, nezvládnu,“ vydýchávala Mily.
„Podívej se na mě!“ rozkázala jí Angie a Mily jí poslechla. Její pohled byl však hodně ustrašený.
„Dostala jsi se až sem, tak to nesmíš teď vzdát, jasné?“ povzbuzovala ji Angie dál a Mily jen kajícně přikyvovala hlavou.
„Takže teď se na sebe ještě pořádně podívej, jsi hezká, jsi v Koreji, jsi na VIP se Super Junior, můžeš dokázat, co budeš chtít,“ dodávala jí Angie odvahy.
Mily to ale dobře pobrala a pokývala hlavou na znamení toho, že jí moc dobře rozumím a uvědomuje si své možnosti.
„Máš pravdu Angie,“ uznala a objala ji.
„Takže co uděláš?“ zeptala se jí Angie.
„Seberu se a vrátím se zpátky,“ odpověděla jako pravá bojovnice.
„Tak se mi líbíš,“ usmála se Angie, ale to už mluvila spíš jen sama k sobě, protože v tu chvíli se za Mily zabouchly dveře.
Procházela po parketu aniž by věděla, kam to vlastně jde. V tom najednou se před ní tyčil samotný Siwon.
„Leeteuku! Leeteuku!“ volal beznadějně Siwon za Leeteukem, který ho vůbec neposlouchal a šinul si to někam k baru.
„Dělá si srandu nebo co?“ pokrčil rameny beznadějně.
„Nech ho, nevidíš, kdo tam sedí nebo co?“ zasmál se nahlas Hangeng.
„Cože?“ podivil se Siwon.
„No přece Luc,“ zakroutil Kangin hlavou.
„Jo ta, co je v našem týmu?“ podivil se Siwon.
„Neříkej, že sis ještě nevšiml, jak se na ní pořád dívá,“ rozesmál se hlasitě Hangeng.
„Měl bych snad?“ Siwon to měl úplně na párku.
„Ono to šlo hodně vidět,“ prohodil jen tak Kyuhyun.
„Víc než hodně vidět,“ doplnil ho Hangeng.
„Ale přeju mu to,“ usmál se Kangin a zasněně se na Leeteuka podíval, jak pokládá Luc ruku na rameno. Siwon se taky zvědavě podíval a vstal. Nedalo se říct, že by mu záviděl, ale doufal, že to aspoň Leeteukovi vyjde, když už on si nemůže nikoho najít. Vstal a rozhodl se vzít svůj osud do vlastních rukou. Konec konců, co si neudělá sám… A kdo ví, co ho vlastně v životě čeká.
Probourával si cestu mezi lidmi na tanečním parketu a stanul před ní, před Mily.
Oba chvíli jen stáli a zírali na sebe.
Mily pak zazmatkovala a snažila se ho obejít a utéct tak před tím, co se před ní postavilo.
„Mily, že?“ zeptal se Siwon, i když si byl jejím jménem jistý. Mily se zastavila a otočila se směrem k němu.
„J-jo,“ potvrdila mu a byla překvapená, že si alespoň trochu vzpomíná na její jméno, i když si tím nejspíš nebyl moc jistý.
„Nechceš si zatancovat?“ zeptal se jí bezhlavě.
„Ráda,“ vyhrnulo se z ní nečekaně. Muselo nějak zapůsobit její podvědomí, jinak si to vysvětlit doopravdy neuměla.
Siwon se na ní mile usmál. Chytil ji za ruku a přitáhl blíž k sobě. Oba se začali vlnit do rytmu hudby, i když ani jeden nebyl přímo sám sebou.
I když se Siwonovi po chvíli podařilo víc než odreagovat, Mily na tom stále nebyla nejlíp. Při tanci si sice povídali, ale Mily stále vypadala, jako by měla něco na způsob mořské nemoci.
„Nechceš se něčeho napít?“ nabídl jí po druhé protancované písničce a Mily s nadšením souhlasila.
„Zvu tě,“ usmál se na ni tak krásně, až se začala červena.
Siwonovi s ní bylo moc hezky, ale stále měl v hlavě blokádu, která ho k ní nechtěla propustit. Chtěl se jí zbavit, ale vůbec nevěděl, jak by to měl udělat.
Oba si objednali nealko, ani jeden z nich nestál o případný trapas, který by při pár promilích mohl klidně přijít.
Když začala hrát jedna pomalejší písnička, Siwon zdvořile natáhl ruku směrem k Mily, která ji přijala nechala se jím odtáhnout zpátky na parket.
Váhavě ho objala kolem krku, Siwon jí dal pomalu a opatrně ruce kolem pasu. Bál se něco pokazit. Pomalu se k sobě čím dál tím víc přibližovali a Mily pomalu spustila ruce na jeho ramena a pak je lehce položila na jeho hruď a povzdechla si.
„Děje se něco?“ zeptal se s obavami v hlase Siwon.
„Já bych ti měla asi něco říct,“ rozhodla se Mily přiznat.
„Ano?“ naslouchal jí Siwon dobrosrdečně a celkem se bál, co z ní nakonec vyleze.
„Jsem starší než ty, o víc, než na kolik vypadám,“ řekla mu opatrně a do očí se jí pomalu začaly hrnout slzy, protože si myslela, že po tomhle jí odmítne.
Siwon si jí přitáhl k sobě tak blízko, jak nejvíc mohl, pomalu nasál krásnou vůni jejích vlasů, která mu prostupovala celým tělem.
„O to to bude zajímavější,“ pošeptal jí něžně do ucha a Mily cítila, že to myslí doopravdy vážně a už se nemá čeho bát. Znovu ho objala kolem krku, ale o něco víc silněji než předtím.
„Uvidím tě ještě někdy?“ zeptal se Siwon s obavami, když se Mily rozhodla odejít domů.
„Když budeš chtít,“ mrkla na něj tajemně a obdařila ho už ospalým úsměvem.
„Jak tě najdu?“ zeptal se došel za ní k východu.
„Zeptej se kamarádů,“ usmála se na něj a očima přitom sklouzla po Leeteukovi, který se zasněně díval na Luc a vyšla ven.
Siwon věděl, že víc udělat nemůže. Nezbude mu prostě nic jiného, než Mily najít pomocí Leeteuka, na kterého ho odkázala. Chtěl jí zase vidět a udělá pro to všechno, co bude moci.
Mily vyšla ven a nadechla se okolního vzduchu. I po tom, co jí Siwon řekl, si nebyla moc jistá. Jestli o ni opravdu stojí, najde si ji. A ona v to pevně věřila.

ááááááááá já se snad zblázním , já tancovala se Siwonem, áááááá nádhera díky Angie že jsi mě podržela a díky Kyas, že jsi to napsala , teď už jen doufám, že si mě Siwon najde
jsem napnutá jak to dopadne s ostatníma holkama

Supr díl už se těším na další

Když Angie zpozorovala, jak Mily prchá směrem k záchodům, okamžitě se vydala za ní. Nemohla ji nechat tak, i když sama už ani pomalu neznala své vlastní jméno.
Dala Mily poučné kázání, a když se za ní zavřely dveře, Angie se sesypala k zemi. Posadila se k umyvadlu, opřela se o stěnu a trochu zaklonila hlavu. Zírala do stropu a přemýšlela, jak by mohla být schopná se podívat Kyuhyunovi do očí, postavit se před něj, po tom trapasu, co se stal v parku. I když podle toho, co jí říkala Kyas, se mu líbila, ale strach je prostě někdy silnější, než jakékoli přesvědčení.
,,Co tu sakra děláš?" skoro vykřikla Lenny, když vešla dovnitř a uviděla Angie v tom zuboženém stavu.
,,Já? Ale nic," zvedala se Angie ze země.
,,Asi bys měla jít zpátky a pomoct nám s Jane a Kim, docela je to sebralo," rozhodla se Lenny změnit téma.
,,Vy na to snad nestačíte?" zaprotestovala Angie trochu, ale pomalu se šourala ke dveřím.
,,Normálně jo, ale to by se nám Luc nemohla vykecávat u baru s Leeteukem a Mily tancovat se Siwonem," poskočila si Lenny nadšeně.
,,Děláš si ze mě srandu?" vyjekla Angie
,,Nevěříš mi? Běž se přesvědčit," začala se smát Lenny a Angie vyběhla ven, aby zjistila, jestli si z ní Lenny doopravdy neutahuje.
A byla to pravda, přesně, jak Lenny říkala. Angie se snažila soustředit a vrátit se sama do sebe. Uviděla Kyas, Markét, Jane a Kim sedící u jednoho většího stolu, kde se Jane a Kim pokoušely ten šok rozdýchat a snad se jim to i dařilo.
,,Co blbnete?" podivila se Angie, když k nim konečně došla.
,,Nekecej a sedni si," vyzvala ji Kyas a Angie poslechla. Dívala se na Jane a Kim a říkala si, že na tom se svým psychickým stavem teda vůbec není nejhůř.
Večer dál zatím v poklidu pokračoval, ale Angie se musela napít. Potřebovala se vzchopit a dodat si kuráž. Kyuhyuna několikrát zahlédla, ale jak se zdálo, on snad ani neregistroval její přítomnost. Ona zase naopak ani nevnímala, že se Lenny už nevrátila a Kim se taky jakoby propadla do země. Hlavně si říkala, že nesmí propadnou žádné panice a znova si lačně zavdala už z asi čtvrtého drinku, který před ní ležel na stole. Markét a Kyas ji se zájmem pozorovaly a byly pevně rozhodnuté, že víc skleniček už do ruky nedostane, nebo to nedopadne zrovna nejlíp.
Angie se pomalu zvedla a chtěla si dojít pro další, ale ještě než ji Markét stačila zarazit, objevil se tam z ničeho nic Kyuhyun. Usmíval se, jako ten nejsvatější z nejsvatějších a koukal na Angie, jak se ji leskne v očích.
,,Někam jdeš?" zeptal se.
,,Ne," zavrtěla hlavou a posadila se zpátky ke stolu.
,,A nebude vám vadit, když se přidám?" zeptal se váhavě.
,,Jistě, že ne," odfrkla si ironicky Kyas a Markét do ní strčila loktem, aby se chovala trochu slušněji.
„To jsem rád,“ zazubil se na nás Kyuhyun a Jane s Angie vypadaly, jako by na ně šly mdloby. Markét se to snažila nějak udýchat a musím říct, že se jí to velmi dobře dařilo. Ještě že já byla už na Kyuhyunovu přítomnost docela zvyklá.
„Ehm, děkuju za ty VIP karty,“ snažila jsem se pak napravit své chování a přitom jsem se snažila nějak navázat řeč.
„Vůbec není zač, nebylo těžký je sehnat,“ mrknul směrem ke mně Kyuhyun a já přemýšlela, co se tím snažil naznačit.
„A, Kyuhyune, proč vlastně?“ sebrala sílu k mluvení Markét.
„Proč jsem vám je sehnal?“ ujišťoval se Kyuhyun.
Markét mu jen na znamení souhlasu pokývla hlavou.
„Prostě jsem vás zase chtěl vidět,“ zaculil se, ale já a určitě i ostatní jsme v jeho úsměvu zaznamenaly něco, co by mohlo představovat krajní nekalé úmysly. Radši jsem to přešla mlčením, nechtěla jsem vědět, na co myslí.
„Jo a tohle je Jane,“ ukázala jsem na skoro zhroucenou dívku a Kyuhyun jí poprvé od doby, co si k nám přisedl, začal věnovat pozornost.
„Těší mě,“ pokynul jí hlavou a Jane jen vyděšeně zamrkala.
„Není jí něco? Nevypadá moc dobře,“ šeptl pak směrem k Angie, Markét a mě.
„To má chudák z tebe,“ zakroutila jsem hlavou.
„Ze mě?“ podivil se, „udělal jsem něco?“
„Ne, ty za to nemůžeš,“ špitla Angie a Kyuhyun se na ni zasněně podíval.
„Přijela k nám ještě s kamarádkou Kim na dva týdny a ani jedna z nich nečekala, že se dostanou na VIP party se Super Junior,“ vysvětlila mu Markét.
„Aha, jo, Luc mi o tom něco říkala, když mě prosila o další dva lístky,“ začal Kyuhyun přejímat ve své hlavě.
Chvíli jsme se ještě kolem toho bavili a pak Kyuhyun navrhl, že nám zajde pro něco k pití a my jen nadšeně souhlasily. Z Jane už docela opadl strach a sem tam taky něco ze sebe dostala. Všímala jsem si, jak se Angie zapáleně s Kyuhyunem bavila a on poslouchal každé její slovo. Pravda, musely jsme Angie trochu uvolnit, ještě předtím totiž vypadala, jako by jí chytla nějaká křeč a ona se nemohla ani pohnout.
Kyuhyun nám donesl skleničky a všichni jsme si připili na to, jak jsme se tam hezky sešli. Kyuhyun taky cítil nutkání zdůraznit, že to bude nezapomenutelný večer, ale tomu jsem v tu chvíli ještě ani já a ani Markét nevěřily. Spíš jsme měly hodně práce s tím, jak jsme pozorovaly Angie celou v rozpacích a Kyuhyuna, který ji sledoval jako svatý obrázek.
„No, zajdu si odskočit, holky jdete se mnou?“ rozhodla jsem se nenápadně vypařit a nechat je tak, jak byli.
„Jasně, taky bych měla,“ pochopila mě hned Markét a už se pomalu zvedala.
„Mě se nikam nechce,“ fňukla Jane.
„Ale no tak, Jane, pojď s náma,“ mrkla na ni Markét.
„Vážně musím?“ našpulila Jane rty.
„Měla bys,“ pokývala jsem hlavou.
Angie a Kyuhyun nás mezitím sledovali a asi si říkali, jak nejsme pitomé a nenápadné, ale pokud se mezi nimi mělo začít něco dít, musely jsme je tak nechat. Jane se nakonec neochotně zvedla a společně jsme se rychle vypařily pryč.
„To bylo hodně nenápadný,“ zasmál se Kyuhyun na účet Jane, Kyas a Markét.
„Je mi kvůli nim trapně,“ zastyděla se Angie.
„Proč? Za to nemůžeš,“ chlácholil ji Kyuhyun, rukou podebral její bradu a pomalu jí zvedal hlavu nahoru, aby se mu mohla podívat do očí. Angie na něj pohlédla, do těch jeho ebenově tmavých a přitom tak čistých a průzračných očí. Cítila, jak se v nich neodvratně ztrácí, ale na tom jí nesešlo. Chtěla hlouběji a hlouběji, propadnout jeho kouzlu ještě víc.
Toho večera si spolu dali ještě pár skleniček a oba cítili, jak na ně alkohol doléhá. I když se Kyuhyunovi Angie líbila tím, jak vypadala a i tím, jaká byla, neodvažoval se nic podniknout. A Angie rozhodně nechtěla být ta, která převezme do svých rukou kontrolu nad celou věcí. Iniciativu radši chtěla nechat na něm. Hlavně nic nezkazit.
„A-asi bych už měla jít,“ řekla Angie hodně melodicky, když se snažila vstát a přitom se trochu zaklimbala. Kyuhyun stál okamžitě u ní a pevně ji držel. Jistil, aby nespadla. Možná neměl ani jeden z nich tolik pít.
„Doprovodím tě,“ hlesl Kyuhyun a nabídl jí svou ruku, kterou Angie vděčně přijala. Vyšli ven a počkali, než přijede taxík. Pak společně nastoupili na zadní sedadlo a Angie si opřela svou hlavu o Kyuhyunovo rameno a zavřela oči. Kyuhyun ji objal kolem pasu, a když se řidič konečně rozhoupal a zeptal se, kam je má svézt, Angie už spala. Kyuhyun ani nevěděl, kde přesně bydlí, ale budit ji nechtěl. Vypadala tak krásně… Nakonec netrpělivému řidiči nahlásil svou adresu.
Když dojeli k jeho domu, zaplatil, a i když Kyuhyunovy smysly stále nefungovaly tak, jak on chtěl se mu podařilo Angie v náručí vytáhnout z auta. Angie se podařilo něco ze spánku zamumlat a těžko říct, jestli vědomě nebo nevědomě, obtočila své ruce kolem jeho krku. Kyuhyun si v tu chvíli připadal jako pravý princ, který svou princeznu právě osvobodil a nese si ji k sobě na hrad. Nad trou představou se usmál, ale podařilo se mu dostat s ní až do svého pokoje, kde ji položil na postel. Chytil její ruce a pomalu je spustil k jejímu tělu. Pomalu jí přikryl a sledoval, jak svýma rukama ulovila další z polštářů a přitáhla si ho do náruče. Kyuhyun na chvíli zatoužil být tím polštářem, ale teď na to nebyla vhodná doba. Dveře do pokoje nechal otevřené a sám se už jen svlékl a ustlal si v obýváku na gauči, na kterém se bohu dík nespalo nejhůř.

tý jo princezna Angie a hned si ji odnese domů
honem další, jsem zvědavá na ostatní holky

jeho ebenové oči
jeho rameno
jeho náruč
jeho postel???
zajmavý díl místy jsem až přestávala dýchat
tohle si přečtu ještě nejmíň 50x

Já z těch dílů hltám každý slovo jak dlouhý to tak přibližně bude ?

Počítám s tím, že to bude ještě hooooodně dlouhý
Ačkoli už mám vymyšlený konec
Doufám, že to nevadí..

jsem napnuta jako struna od kytary XD už se těším na další díl ...

Aby nám to vadilo? Oo Neeee, nikdy... Vůbec by mi nevadilo, kdyby jsi mi touhle fikcí zpříjemňovala celý rok 2010....

Kim se klubem jen tak potulovala sem a tam, ke vchodu a zpátky dozadu. Už se trochu uklidnila z toho šoku, který přišel po tom, co uviděla Super Junior. Málem tam zkolabovala a Lenny s ostníma holkama ji musely trochu držet a snad i křísit. Taky se nebylo čemu divit, nikdo jí ani Jane nic neřekl, takže její reakce byla oprávněná. Zatancovala si chvíli na parketu bůh ví s kým vlastně a přitom tak nenápadně po očku koukala na Hangenga, který s pár dalšími členy Super Junior seděl u jednoho stolu. Díky bohu už byla schopna racionálního uvažování a nebyla už tak vyklepaná. Prostě si jen řekla, že jen to jen chlap. Možná trochu slavný a možná s trochou fanynek, ale pořád jen chlap. Možná naprosto úžasný, krásný a dokonalý, ale pořád chlap.
Hangeng mezitím jen tak seděl s Kanginem a ostatními a docela dobře se bavil nad tím, jak se Leeteuk snaží sbalit Luc. Stavěl se k tomu s celkem ironickým odstupem a spíš se Leeteukovi smál. Když se pak ale vytratil i Siwon a Kyuhyun, začal už toho mít pomalu dost. Celý dnešní den byl tak nějak nevrlý, prostě asi ráno nevstal správnou nohou. Jediné, co se mu ten den podařilo, byla ta performance, jinak mu všechno padalo z rukou a podle toho se taky odvíjela jeho nálada. Přikrčil se víc ke stolu a sledoval velmi pečlivě a zblízka svou sklenku s pitím. Nad úvahami jestli spíš poloplná než poloprázdná ho vytrhla osoba, která se rýsovala a trochu rozmazávala skrz sklo a tekutinu, kterou tak pečlivě pozoroval. Se zájmem pozvedl hlavu a zadíval se přímo rovně před sebe a uviděl tančící dívku. Asiatka to rozhodně nebyla. Možná Evropanka nebo Američanka, ale rozhodně žádná z těch, co potkali před nedávnem v parku. Kdyby tam byla, každopádně by si jí všiml. Tak, aby to ostatní členi nepoznali, se na ni sem tam podíval, ale ne na dlouhou dobu, vždycky jen tak na pár vteřin, aby to nevypadalo moc podezřele. Když z ní ale spustil pohled naposledy, trvalo pěknou chvíli, než ho zase stočil tam, kde se pohybovala, ale už tam nebyla. Hangeng se začal trochu rozhlížet kolem, ale nebylo po ní ani vidu.
Kim si po tanci šla na chvíli oddechnout, už jí to prostě nedalo a sledovat potají dál Hangenga nemělo žádný smysl a bylo nadmíru jasné, že jí to žádné ovoce rozhodně nepřinese. Chvíli si jen tak sedla na bar a koukala, jak Luc s Leeteukem už pomalu spokojeně odchází a od srdce jim záviděla, ale byla ráda, že aspoň jí se vydařilo to, co chtěla. Kim se smiřovala s tím, že ona nejspíš takové štěstí mít nebude, ale náhoda je blbec a nikdo neví, co se může stát. Bez jediného slova popíjela svůj drink a dívala se přitom do prázdna. Zahlédla Hangenga, jak se někam valí přes parket a v tu chvíli jako by se probrala, zamrkala, ale stále na něm visela pohledem. On jako nějakým instinktem otočil hlavu směrem k baru, přímo na Kim a jejich pohledy se střetly s neočekávanou intenzitou. Hangeng se zastavil, když ji zpozoroval, jak tam jen tak sedí. Přemýšlel, jestli má jít za ní, ale i když moc chtěl, jeho mozek přestal vysílat povely k jeho nohám a i k ostatním částem jeho těla. Kim byla hodně vykulená, jestli se to tak dá říct, pohybovat se možná byla schopná, ale v tom momentu neměla chuť cokoli udělat, jen tam dál chtěla sedět. Možná si přála, aby se Hangeng otočil celým svým tělem a změnil tak trasu své cesty za ní. Místo toho však ještě rychleji začal pokračovat v cestě, již měl už předtím vytyčenou. Kim si povzdechla a zavdala si další lok z drinku. Mít šanci u něj? Musela být blázen, když v to věřila. Ačkoliv ten pohled… Proč se na tak dlouhou dobu zastavil? Ale pokud to přece jen něco znamenalo, proč neudělal něco víc? Kim byla zmatená. Jen pomalu dopila své pití a pohrávala si s prázdnou skleničkou. Rozhodla se, že další už si nedá, ale provětrat si na chvíli na vzduchu hlavu zrovna nebyl ten nejhorší nápad. Pomalu se tedy zvedla a ladně našlapovala směrem k východovým dveřím. VIP průkaz měla u sebe, takže se mohla v klidu za chvíli vrátit zpátky.
Venku už byla tmavá noc, ale hluk, který vycházel zevnitř klubu, z aut jezdících po silnicích všude kolem a všechny lampy svítící kolem tomu všemu dodávaly trochu víc života, přesně tak, jako v každém obrovském městě jako bylo tohle.
Ale i když všechno kolem mohlo atmosféru noční života v Seoulu oživovat jak chtělo, chladný závan, který se linul všude kolem, se zastavit nedal. Kim sama sobě objala ruce a zírala dál do ulice, kde to jen hýřilo životem. Z ničeho nic se ale za ní ozvalo hlasité zakašlání. Vyděšeně se otočila, a když ten člověk, který tam stál schovaný ve stínu začal vystupovat na světlo, udělala Kim váhavě pár kroků dozadu jako pud sebezáchovy. Nejprve viděla nohy v těsných džínách, takže ten kdo tam byl, nemohl být nijak starý, logicky odvodila. Jak dál vystupoval, rozpoznala i koženou bundu, kterou měl na sobě. Bylo víc než jasné, že je to muž. Kim udělala ještě jeden krok dozadu, ale když se chystala na další, zarazila se. Jeho obličej znala.
„Tohle asi nebyl ten nejlepší nástup na scénu, co?“ usmál se na Kim váhavě Hangeng, který zrovna odhalil svou totožnost, když vyšel ze stínu, ve kterém se už nějakou dobu schovával. Kim ale pořád nebyla s to vydat ze sebe jediné slovo.
„Neboj se, nic ti neudělám,“ začal ji hned Hangeng ujišťovat a máchal přitom rukama, když viděl, jak vyděšeně se tváří. Když si uvědomil, co to vlastně dělá, povzdechl si, spustil ruce podél těla a sklopil hlavu.
„Já vím,“ pronesla konečně něco Kim, ale hodně instinktivně.
„Vyděsil jsem tě, viď?“ ujišťoval své tušení Hangeng.
Kim mu v odpověď s nevinným pošklebkem pokývla hlavou.
„Nechtěl jsem, omlouvám se,“ provinile se Hangeng podrbal ve vlasech.
„Já vím,“ snažila se Kim usmát.
„Jsem Hangeng,“ rozhodl se změnit směr toho trapného rozhovoru.
„Já vím,“ odpověděla znova Kim a Hangeng začal přemýšlet, jestli umí i nějakou jinou větu a jestli mu vůbec rozumí.
„A ty jsi?“ zeptal se zvědavě, chtěl znát její jméno.
„Kim,“ zvedla ruku na pozdrav a Hangeng ji ochotně stiskl v té své. Pomalu si potřásali rukama a přitom se znova opakovala stejná situace, která proběhla i předtím v klubu, jak se jejich pohledy od sebe téměř nemohly odtrhnout. Ale bylo jasné, že mu aspoň rozumí.
„Hezké jméno,“ hlesl Hangeng spokojeně.
„Děkuju,“ musela se rozpačitě usmát Kim a sklopila hlavu, aby její blažený úsměv nezahlédl. Hangeng konečně pustil její ruku z té své a přemýšlel co dál. Rozuměla mu a vypadalo to, že ona taky bude korejsky něco umět.
„Není ti zima?“ položil docela blbou otázku, když viděl, jak se Kim trochu klepe zimou.
„Po pravdě, docela jo,“ přiznala Kim a znova se objala rukama kolem svého těla. Hangeng neváhal a okamžitě si svlékl svojí koženou bundu a přistoupil ke Kim. Lehce ji do ní zabalil.
„Co, co to děláš?“ zazmatkovala trochu Kim.
„To já jen aby ti nebyla zima,“ vysvětloval Hangeng a dál se snažil pevně obalit ošívající se Kim do své bundy.
„Nemusíš to dělat,“ začala Kim tvrdohlavě vzdorovat.
„Jsem přece gentleman,“ prohlásil Hangeng a přitom se poklonil a zamáchal legračně rukou tak, že se Kim musela začít smát. Hangengovi se její zvonivý smích rozléhal v hlavě a snažil se zapamatovat si každý tón, aby si ho pak mohl sám přehrávat pořád a pořád dokola. Po chvíli zaváhání jí nabídl, jestli se s ním nechce projít po městě. Kim s tím nadšeně souhlasila a ani jednomu z nich se do stále ještě přeplněného klubu vracet nechtělo. Radši by byli spolu sami, v tišším prostředí, ale to jim ani noční Seoul poskytnout nemohl. Hangeng Kim cestou trochu zpovídal a Kim mu prozradila, že na tu party se dostala vlastně díky svým kamarádkám.
„Takže ty kolečkářky v tom nakonec měly prsty!“ zvolal vítězoslavně Hangeng a Kim na něj zírala a tak nějak nevěděla, o čem to vlastně mluví. Moc jí na tom stejně nezáleželo, hlavní bylo, že se teď s ním v noci prochází po tom nejkrásnějším městě na světě.
Došli spolu až k Banpo Bridge, kde Kim už předtím byla s holkama. Od klubu, kde se party konala, to nebylo vůbec daleko.
„Sem nejradši chodím, když mi je smutno,“ řekl Hangeng přes šum vody, který se linul všude kolem nich a sledoval tekoucí masy vody obohacené o nádherné světelné efekty.
„A teď jsi taky smutný?“ zeptala se Kim tak tiše, že jí nešlo skoro ani slyšet.
„To ne, jen jsem měl takové zvláštní nutkání sem jít,“ pronesly zamyšleně a podíval se Kim do očí.
„Předevčírem jsem tu byla s holkama, nechtělo se mi odsud pryč. Jsem ráda, že jsem tu mohla jít s tebou,“ poděkovala tak Kim Hangengovi. Ten se na ni jen usmál. Slezli spolu pak ještě trochu níž k řece a posadili se na schody, které tam byly vybudované. Hangeng po chvíli nejistě chytil Kim za ruku. Její srdce se rozbušilo takovým tempem, jako by běžela závod na několik dlouhých kilometrů. Nechala svou ruku v té jeho, ale neměla odvahu na něj pohlédnout. Těžce se jí oddechovala, ale dařilo se jí to zakrývat s takovou lehkostí, že Hangeng vůbec nic nepoznal. Nechtěla však ale v ničem zaostávat a tak, když už to trochu do sebe vstřebala, si položila hlavu na Hangengovo rameno. Aniž by to věděla, Hangeng na ni s něhou pohlédl a usmál se. Pak už spolu ale jen sledovali tu čirou krásu, která přímo před nimi tekla. Jak byla volná a nespoutaná, jako oni dva byli šťastní a spolu.

Markét ty víš, že při tom mém tempu je to klidně možné

ááá taková romantika na konec nádhený

to je tak nádherný a k tomu ta romantika

Ahoj všichni,
ptala jsem se a dostala jsem povolení od autorky tohoto příběhu (kumawo Kyas) napsat pokračování... Doufám, že se Vám bude líbit, berte prosím ohled na to, že máme s Kyas rozdílný styl psaní ^^ A taky pokud tam budou nějaké nedostatky nebo se nějaká akce bude třeba malinko opakovat, omluvte mě... Poslední dobou píšu jen seminárky a navíc jsem měla tvůrčí blok... Takže jsem vděčná za tuhle šanci...

~~~~~~

Jane se rozhodla trochu uklidnit svým oblíbeným drinkem, a tak po vynucené zastávce na záchodech, kam byla holkami zatažena, zamířila přímo k baru. Tentokrát sama bez doprovodu svých kamarádek. Hudba kolem byla stále zesílena na maximum a lidí na parketu přibývalo, takže se snažila protlačit mezi trsajícími páry i skupinkami. V jedné chvíli zavadila o tancující pár a z částečně otevřené kabelky jí nepozorovaně vypadl mobilní telefon, ani se však nezastavila a pokračovala dál. Nevšimla si ani toho, že upoutala pozornost mladého muže stojícího stranou, který pozoroval ostatní účastníky této VIP party a snažil se být co nejméně nápadný a pokud možno stranou všeho toho humbuku kolem jejich skupiny.
Všiml si, že té mladé dívce vypadl z kabelky mobil a ona to ani nepostřehla, pohnul se tedy z místa, kde právě stál a sebral mobilní telefon ze země. Rychle se rozhlédl po ostatních přítomných, aby ji náhodou neztratil z očí a vydal se za ní.
Jane si právě objednala svůj oblíbený drink a usrkávala brčkem ze skleničky, která hýřila různými barvami. Právě zpod přivřených víček pozorovala barmana a porovnávala jeho vzhled se svým oblíbencem ze Super Junior.
„Ahoj,“ oslovil ji Kibum, který držel v ruce její mobil. Podívala se na něj a mírně vytřeštila oči, vzápětí se začala dusit, protože zapomněla pohledem na něj správně polknout. Rozkašlala se a její tvář nabírala sytě červenou barvu, Kibum rozpačitě stál na místě a nevěděl, jak Jane v tu chvíli pomoct. Do očí jí vhrkly slzy a postupně se jí podařilo začít normálně dýchat bez kašle, chápavý barman jí okamžitě přistrčil sklenku s vodou a Jane ji s díky přijala a opatrně se napila.
„Promiň, nechtěl jsem Tě vylekat,“ omluvil se Kibum, kterému došlo, že za její záchvat kašle může nejspíš on.
„To je v pořádku, přežiju to,“ začala se Jane mírně usmívat.
„Jen jsem Ti přišel vrátit mobil, vypadl Ti před chvílí z kabelky.“
„Děkuju,“ pípla Jane a byla na ní znát úleva z toho, že nepřišla o svůj mobil. „Nechceš se posadit a dát si něco?“ ukázala na barovou stoličku vedle sebe a po chvíli jí opět mírně zrůžověly tváře, když si uvědomila, co právě dělá.
„Moc rád,“ usmál se Kibum a posadil se vedle Jane. „Mimochodem jsem Kibum. A Ty?“
„Říkají mi Jane,“ opět se rozpačitě usmála a chvíli bylo ticho.
„Řekni mi něco o sobě, prosím,“ napadlo Kibuma další téma k hovoru a Jane se rozpovídala o tom, odkud pochází, co ji baví a jak se dostala až sem do Koreje. Nevynechala ani to, že je tu na jen na krátké prázdniny a brzy bude muset opět domů, na což teď vůbec nechce myslet.
„Nenudím Tě moc?“ podívala se Jane na pozorně naslouchajícího Kibuma.
„Určitě ne,“ pronesl Kibum vesele a protáhl se. „Nechceš si jít zatancovat?“ zeptal se.
„Víš…, promiň ale…,“ zakoktala se Jane a hledala vhodná slova: „neumím dost dobře tančit v botách tohohle typu,“ ukázala na své boty a znovu jí zrůžověly tváře.
„To nevadí,“ posmutněl Kibum, ale pak se jeho obličej znovu rozzářil: „ A nemáš chuť se projít?“
„To bychom mohli,“ Jane se také jeho nápad zalíbil. Opatrně slezla z barové židličky a zavěsila se do Kibuma, který jí jako pravý gentleman nabídl rámě.
Procházeli se spolu nočním Seoulem po poloprázdných ulicích, ale i v tuhle celkem pozdní hodinu potkávali na ulicích dost lidí, Jane to ještě stále překvapovalo. V jednom obchodu s květinami, který byl stále ještě otevřen, koupil Kibum Jane několik rudých růží a Jane z nich měla velkou radost, ostatně nestávalo se moc často, že by jí někdo koupil květiny jen tak.
Pohledem na hodinky Jane po čase zjistila, že čas utíká neuvěřitelnou rychlostí a oni dva se prochází už dvě hodiny. Byla mírně unavená i přesto, že se dobře bavila.
Posadila se na nejbližší lavičku a okouzleně pozorovala noční Seoul z vyhlídky, snažila se zakrýt únavu jiskřivým pohledem a nadšením ve tváři. Kibumovi ale neuniklo, že je Jane už nejspíš hodně unavená. Zavolal do taxislužby a za pár minut už na parkovišti kousek od vyhlídky čekalo taxi. Kibum vzal unavenou Jane do náruče a s ní nasedl do taxíku, Jane nadiktovala řidiči adresu bytu, kde teď bydlela společně s holkami. Řidič po deseti minutách dojel na místo, které mu Jane nadiktovala a Jane i Kibumem vystoupili, Kibum ještě sdělil řidiči, ať na něj chvíli počká...
„Děkuju za krásný večer,“ zašeptal do tmy a lehce pohladil Jane po tváři.
„Mně se to taky moc líbilo, uvidíme se ještě?“ odhodlala se Jane zeptat na otázku, která ji trápila celý večer.
„Určitě,“ Kibum se k ní letmo naklonil a něžně ji políbil na rty. Fakt, že odchází, překryl pocit z tohoto motýlího polibku. Jane jen zamrkala, ale to už Kibum nasedal do taxíku a naposledy ji na rozloučenou zamával. Když odjel, Jane se pomalu vydala ke vchodu a poté nahoru do bytu, doma padla ještě oblečená na postel a nepřítomně se usmívala. Tohle mi holky neuvěří, pomyslela si těsně předtím, než usnula vyčerpáním...

Moje milé, vím, že moje psaní možná nedosahuje úrovně Kyas, ae čekala jsem aspoň nějaký ten malý komentík ... A ono nic... Jsem trochu zklamaná...Chtěla jsem to tu jen poznamenat... ._.

Markét napsal:Moje milé, vím, že moje psaní možná nedosahuje úrovně Kyas, ae čekala jsem aspoň nějaký ten malý komentík ... A ono nic... Jsem trochu zklamaná...Chtěla jsem to tu jen poznamenat... ._.

Ale co to plácáš? Vždyť víš, jak moc se mi to líbilo
To je to oživení, které to přesně potřebovalo a vymyslela jsi to naprosto geniálně
Myslím, že to je jedna ze nejlepších prací, co jsi napsala

Kyas zrovna Tebe jsem nemyslela, Ty jsi mi to komentovala už na twitteru... ^^ ae i tak kumawo moc, vážím si toho ♥

Promiň, ozvala bych se dřív kdyby to šlo. Jsem ráda, že jsi napsala pokračování, i když jsem si to musela přečíst znovu celý.
Moc pěkně píšeš a nějaké velké (ono teda ani malé) rozdíly oproti Kyas jsem nezaznamenala.

Mily Ty jsi zlato, dokážeš vždycky slovem potěšit ... ^^ Kumawo... ♥

tak trochu jsme se nedostala k tomu baych to okomentovala driv tk apson ted..podle mě náhodou dost dobře píšeš hezky se to četlo ^^

já se omlouvám ale nějak jsem neměla čas se sem dostat a hlavně abych se přiznala, jsem na to celkem zapomněla, ale pokračování je úžasný, kdyby se mi to stalo doopravdy tak se asi rozteču. Už se těšim na pokračování a děkuji