All for love-YeWook

Tuhle povídku napsala Markét a původně jí sem nechtěla dát, ale mně osobně se líbí a myslím, že Markét píše skvěle
[You must be registered and logged in to see this image.]

“Kruci já si tu nohu asi zlomím!“ zakleju v duchu asi po stopadesáté. Tuhle choreografii na nový klip mají všichni už zmáknutou, jenom já tu teď vypadám jak nemehlo s náhlou ztrátou talentu.
Bezmocně sedím na zemi a ani se nepokouším zvednout, noha výrazně protestuje.
„Chceš pomoct?“ uslyším nad sebou sametový hlas.
„Dík, ale snad to nějak zvládnu,“ hraju si na hrdinu a sbírám se ze země. Stačí ale jeden neopatrný pohyb, já zavrávorám a už v příštím okamžiku mě Sungie drží pevně v náručí.
„Ještě si ublížíš, ty hrdino,“ naoko mě kárá a přitom vidím, jak mu cukají koutky v potlačovaném úsměvu. Mé tváře se zbarví do lehce růžové. Proč v jeho přítomnosti nejsem vůbec schopen reálně uvažovat? Podepře mě a pomůže mi dopajdat až k lavičce u stěny, kde se za jeho asistence posadím. Se zavřenýma očima se vydýchávám a přitom si připadám, jako bych běžel nejmíň maraton. Na klidu mi nepřidává ani fakt, že mě YeSung doslova rentgenuje pohledem, ani nemusím otvírat oči a přesto cítím jeho zkoumavý pohled, kterým se mi nejspíš pokouší nahlédnout až do duše.
„Podívám se ti na ten kotník,“ vytrhne mě z přemýšlení. Otevřu oči a střetnu se s jeho čokoládovým pohledem a sotva znatelně kývnu hlavou na souhlas. YeSung si sedne na zem a opatrně mi sundá z nohy botasku a šetrně se dotýká kotníku, snaží se mi nezpůsobit ještě větší bolest, ale ve chvíli, kdy se dotkne citlivého místa, zasyčím bolestí a silně sebou škubnu.
„Promiň, nechtěl jsem ti ublížit,“ provinile se na mě podívá a v jeho očích se zalesknou slzy.
„Ty za nic nemůžeš, to jenom já jsem takový nemehlo,“ postěžuju si a jemně ho pohladím po tváři ve snaze rozehnat ten nešťastný výraz, který se mu usadil ve tváři.
„Wookie to není pravda a ty to víš,“ snaží se mě vyvést z omylu a vrátit mi ztracené sebevědomí. Přeruším náš oční kontakt a shlédnu dolů na svou nohu. Zhrozím se, když uvidím, jak rychle začíná natékat a kůže v oblasti kotníku se začne zbarvovat do fialova. Tak s tímhle tu choreografii nedám dohromady už vůbec, nešťastně si povzdechnu.
„Jak to vypadá?“ zeptá se nás leader naší skupiny LeeTeuk, i když stejně jako my vidí, že s tímhle už bych neudělal ani jednu otočku natož nějakou složitější choreografii.
„Nemá nic zlomeného ani vyvrknutý kotník, jen bude potřebovat teď pár dní klidu, aby mu zmizel otok,“ vysvětluje YeSung a já zahanbeně sklopím hlavu. Je to hlavně moje vina, oči se mi zalijí slzami tak, jako před chvílí YeSungovi. Raději se ještě víc skloním a nechám si do tváře spadnout své uhlově tmavé vlasy, nepotřebuji ničí účast snad jedině tu jeho. Chtěl bych, aby mě sevřel v náruči a utěšil mě.
„Fajn, budeme do konce týdne trénovat bez RyeoWooka. Odpočine si a pak dáme do kupy tu choreografii. Nějak to zvládneme, nedělej si starosti, Wookie,“ udiveně vzhlédnu a můj pohled se setká s LeeTeukovým. V jeho očích vidím pochopení, není to poprvé, co jsme v presu a vždycky jsme to nějak zvládli. Ostatní, co si mezitím udělali malou pauzu na oddech a buď blbli nebo se občerstvovali, s nepředstíraným zaujetím teď poslouchají LeeTeuka a chápavě přikyvují.
YeSung mě vezme lehce do náruče, i když se vzpírám, moji botu už dal do svého batohu a pokyne ostatním na pozdrav. Já udělám to samé ještě před tím, než opustíme taneční studio.
„Takhle ti to sluší,“ pošeptá mi do ucha. Moje tváře zrůžoví ještě víc a Sungie se zářivě usměje.
„Jak to myslíš?“ zeptám se naivně, i když přesně vím, jak to myslí.
„Sluší ti to v mém náručí a líbí se mi, jak se červenáš,“ on snad se mnou flirtuje. Cítí ke mně to, co cítím já k němu? Zamyslím se a jeho další slova neposlouchám, povzdychne si, když zjistí, že ho nevnímám. Zpátky do reality se vrátím až ve chvíli, kdy se octneme venku a moji tvář ovane chladný večerní vítr. Sungie otevře dveře svého auta a mě pomalu posadí na sedadlo spolujezdce, obejde auto a usadí se na místo řidiče, ještě než se rozjedeme, pohladí mě po ruce a vtiskne mi na tvář lehký polibek.
„Záleží mi na tobě víc, než si myslíš,“ pronese tajemně a mně po zádech projede příjemný mrazík. Mlčky zařadí rychlost a za chvíli už projíždíme ulicemi Soulu. Během cesty se na mě Sungie občas podívá a to mi na klidu rozhodně nepřidává, jsem nervózní a zapomenu dokonce i na bolest v kotníku. Po půl hodině zastavíme před domem, kde bydlím společně s našima, YeSung vypne motor a oba se k ničemu nemáme, takže ve tmě sedíme v autě. Najednou se YeSung ze svého místa nahne až ke mně a přitiskne své rty na mé, snažím se zabořit ještě víc do sedačky, ale natočím hlavu směrem k němu. Jemnému dotyku jeho rtů nelze odolat, nejdřív mé rty opatrně ochutnává a trochu po nich přejíždí jazykem. Cítím, jak se po celém mém těle rozlévá horkost a vzrušení. Mírně pootevřu rty a zavzdychám, toho Sungie využije a vklouzne svým jazykem dovnitř. Přidávám se ke hře našich jazyků a ještě hodnou chvíli se vášnivě líbáme, poté se od sebe udýchaně odtrhneme.
„Proč jsi to udělal?“ zeptám se zmateně YeSunga.
„Myslím, že až Tě předám rodičům, neměl bych pak už možnost se s Tebou rozloučit,“ odpoví mi a koutky úst mu opět zacukají v potlačovaném úsměvu. On si ze mě utahuje! Zmetek jeden, ale to mu nedaruju.
„Aha,“ konstatuju suše. Otevře dveře a vystoupí z auta, pochopím, že naše společná idylická chvilka je u konce. I já otevřu dveře na své straně a snažím se vysoukat z auta, ale opět se ozve noha a já si uvědomím, že si přece jenom musím dát větší pozor. O chvíli později se ale znovu ocitnu ve vzduchu, jenom si povzdychnu a přitulím se víc k YeSungovi. Se mnou v náručí vystoupá po schodech a zazvoní, v chodbě se objeví světlo a následně zvuk klíčů rachotících v zámku. Dveře se otevřou a v nich stojí moje maminka a nechápavě na nás několik vteřin kouká.
„Co se…?“ nedopoví, protože se jí zlomí hlas.
„Bude v pořádku, má jenom oteklý a naražený kotník,“ vysvětluje YeSung, skopne svoje boty na chodbě z nohou a míří se mnou do mého pokoje v patře. Cestu zná, přece jenom tu není poprvé. Maminka se vzpamatuje a v další chvíli zamíří do kuchyně, hádám, že mi jde připravit obklad na tu nohu. YeSung mě uloží do postele a v dalším okamžiku se přiřítí do pokoje mamka a na zraněnou nohu mi přikládá obklad. Sungie nás ještě chvíli pozoruje a jeho oči se tak zvláštně lesknou, vyzařuje z nich něha, s jakou na mě hledí. Přistoupí ke mně a políbí ochranitelsky na čelo.
„Dávej na sebe pozor a žádný blbosti, zítra Ti zavolám jo?“ houkne na mě ještě ode dveří.
„Jasně, jeď opatrně,“ odpovím mu.
„Neboj, tak zatím,“ rozloučí se a vzápětí slyším, jak schází po schodech a zvuk otvíraných venkovních dveří. Zesmutním, toužím po tom, být s ním každou vteřinu.
„Neboj se, otok za den nebo dva zmizí a pak budeš zase v pořádku,“ pronese maminka, aby mě utěšila, protože nejspíš můj smutný výraz přisuzuje mému zranění.
„Dík mami,“ snažím se alespoň trochu usmát, pohladí mě po tváři a vstane z postele, na které před chvílí seděla.
„Půjdu dolů dodělat večeři, takže pokud budeš něco potřebovat, prozvoň mě a já přijdu, dobře?“ kývnu na souhlas a mamka mě nechá v pokoji samotného. Vytáhnu deníček a začnu sepisovat do nejmenšího detailu události dnešního dne, který pro mě byl svým způsobem přelomový. Šťastně se usmívám při popisování našeho polibku v autě a zasním se, abych si ten okamžik znovu připomněl. Večer se ještě opatrně dojdu osprchovat, sním večeři, kterou mi připravila mamka a zachumlám se do peřin. Usínám s představou YeSunga ležícího vedle mě.

Ráno mě z postele vytáhne vyzvánějící budík, vypnu ho a ještě chvíli se rozvaluju v posteli. Páni, opravdu dobře jsem se vyspal a to jenom díky YeSungovi. Za chvíli někdo klepe na dveře a do pokoje vlétne mamka se snídaní v ruce, obdařím jí spokojeným úsměvem a poděkuju jí za péči, kterou mi věnuje. Přinese mi ještě obklad na nohu a s potěšením konstatuje, že otok už částečně ustoupil.
Přes den pak střídavě koukám do noťasu, čtu si nebo skládám písničky, ani se nestačím vzpamatovat a je tu večer. Teprve teď si uvědomím, že mi YeSung slíbil, že zavolá, zkontroluji mobil, ale žádný nepřijatý hovor nemám. Zkusím vytočit YeSungovo číslo, ale ozve se hláška o nedostupnosti. Začínám panikařit, nestalo se mu něco? Není mu podobné, že by si mobil vypínal. Napadne mě spásná myšlenka, kluci určitě budou vědět, kde je. Vytočím telefonní číslo leadra naší skupiny LeeTeuka.
„Ahoj hyung, tady je RyeoWook,“ oddechnu si, když mi telefon vezme alespoň LeeTeuk.
„Ahoj Wookie, tak jak to jde? Co noha? Lepší?“ optá se mě starostlivě.
„Jo, už je to lepší, otok už se zmenšil. LeeTeuk můžu se na něco zeptat?“ vysypu ze sebe netrpělivě.
„Jistě, o co jde?“
„Je YeSung v pořádku? Včera, když od nás odjížděl, tak mi slíbil, že mi zavolá, ale neozval se. Když jsem mu zkoušel volat, tak byl nedostupný,“ vysvětluju a snažím se, aby LeeTeuk z mého hlasu nepoznal, že mi je do pláče.
„YeSung je určitě v pořádku, akorát byl dneska na zkoušce trochu zamlklý a pak říkal, že jde dneska večer ven s nějakou holkou,“ vysvětluje mi LeeTeuk.
„S holkou?“ překvapením vyjeknu do telefonu.
„RyeoWook jsi v pořádku?“ zeptá se mě LeeTeuk.
„Jo jistě, promiň. No díky za informace o YeSungovi,“ snažím se ukončit rozhovor.
„V pohodě, hlavně se co nejdřív uzdrav,“ popřeje mi Teukie.
„Jo, dík. Tak zatím,“ rozloučím se.
„Zatím,“ zakončí hovor i LeeTeuk. Odložím mobil na noční stolek vedle postele, vypnu si vyzvánění a zabořím hlavu do polštáře. Z očí mi stékají slzy a já se je ani nesnažím utírat. Proč mě teda včera líbal? Co to je za holku, se kterou teď je? A co s ní dělá? Vyčerpaný pláčem usnu a už nevnímám, že se mi mobil co chvíli zběsile rozbliká.
Ráno jsem se probudil s děsnou bolestí hlavy, uvědomil jsem si, že to bude nejspíš tím pláčem. Ze šuplíku jsem vytáhl prášek a zapil jsem ho vodou, kterou jsem měl položenou na nočním stolku. Padnu zpátky do peřin a čekám na účinek prášku, přitom se zároveň snažím vytěsnit z hlavy myšlenky na YeSunga s tou holkou. Leknu se, když mi mobil začne poskakovat po nočním stolku, hrábnu po něm a podívám se na displej. Zjistím, že mi volá YeSung, ale nemám náladu s ním teď mluvit, odmítnu hovor. Poté se znovu zahledím na displej a jenom vyvalím oči, Sungie se mi od uplynulého večera snažil dovolat celkem třicetsedmkrát. Nepřijaté hovory i nepřečtené zprávy rovnou smažu. Potom si dojdu do koupelny a nohu opatrně testuju, ještě to není nic moc, ale už se přece jenom cítím líp, když se vrátím, už na mě v pokoji čeká mamka se snídaní. Mlčky mi prohlédne nohu a namaže ji jakousi zázračnou mastí.
„Děkuju Ti,“ chtěl bych říct víc, ale nevím, jak bych měl slova formulovat.
„Od toho jsem přece Tvoje mamka, abych se o Tebe postarala ne?“ odpoví mi mile.
„Jsem fakt moc rád,“ usměju se a pohladím mamku po ruce.
„Tak jo, když budeš něco potřebovat, prozvoň mě,“ vstane z postele a zamíří ke dveřím.
„Mami?“ ozvu se ještě.
„Jo?“
„Prosím tě, kdyby přišel YeSung, tak ho nepouštěj dovnitř.“
„Pohádali jste se?“ zeptá se mě překvapeně.
„Tak nějak, prostě ho několik dní nechci vidět,“ vysvětluju.
„Dobře, jak myslíš,“ netváří se zrovna nadšeně, ale neodporuje mi. Jen, co opustí můj pokoj, se můj telefon znovu rozvibruje. Opět se mi pokouší dovolat, hovor odmítnu a mobil pro jistotu vypnu. Přitáhnu si blok a tužku a snažím se vymyslet nějaký normální text k melodii, kterou mám právě v hlavě, ale napadají mě samé depresivní myšlenky. Lehnu si a zavřu oči, jsem vyčerpaný, takže za chvíli zjišťuji, že usínám.
Vzbudím se, až když už je venku tma. Vyhrabu se z postele, opatrně sejdu po schodech dolů do kuchyně, maminka se potěšeně usměje a postaví na stůl talíř s jídlem. Sednu si a počkám, až se usadí i mamka s taťkou. Všichni se mlčky pustíme do jídla, všimnu si, že se po mně mamka občas starostlivě podívá. Co se to tady děje?
Po večeři se táta zdejchne s tím, že si jde popovídat s kamarády a když se chci vrátit do pokoje, tak mě mamka chytne za zápěstí. Pochopím tohle gesto a poslušně se posadím zpátky ke stolu.
„Co se děje?“ otevře mamka debatu.
„Co tím myslíš?“ odpovím jí otázkou.
„Myslím Tebe a YeSunga, dneska tady byl a netvářil se moc nadšeně, že ho nechceš vidět.“
„Mami, prosím, je to složitější, než si myslíš,“ očima prosím o ukončení toho výslechu.
„Miluješ ho?“ zeptá se mě přímo, až mi tím vyrazí dech.
„Jak?“ na nic dalšího se nevzmůžu.
„Ptám se, jestli ho máš rád. To, že máš rád chlapce, vím už nějakou dobu,“ shovívavě se na mě usměje.
„Jak jsi na to přišla?“ zeptám se vyděšeně.
„Všimla jsem si, jak se díváš na YeSunga a navíc se Ti občas stane, že někde necháš válet lístečky s YeSungovým jménem a srdíčky. Jsem důvtipná a dokážu si leccos spojit,“ spiklenecky na mě mrkne.
„Miluju ho,“ šeptám se sklopenou hlavou a je mě sotva slyšet.
„To je dobře, myslím, že se k Tobě hodí, ale proč spolu teď nemluvíte?“ zeptá se mě se zájmem.
„Předevčírem mě políbil,“ poznamenám smutně.
„A to je problém?“ podiví se.
„Ne, včera se mi měl ozvat a nezavolal mi, tak jsem volal LeeTeukovi, abych se zeptal, jestli je v pořádku a on mi řekl, že šel ven s nějakou holkou,“ popíšu celý problém.
„A víš, co je to za děvče?“ zeptá se mě na věc, kterou nevím ani já sám.
„Nejspíš YeSungova přítelkyně,“ vyplivnu ze sebe ty slova, jako by byla jed.
„Takže to si myslíš Ty, ostatně zítra sem YeSung přijde znovu a já ho pustím dovnitř, abyste si mohli popovídat. No teď už půjdu spát, dobrou noc a moc neponocuj,“ sladce se na mě usměje ode dveří a zamíří do ložnice.
Ještě chvíli sedím v kuchyni na židli a nepřítomně hledím do prázdna, ale pak se vzpamatuji a pomalu se vydám do koupelny, kde se osprchuji a potom do svého pokoje. Svalím se unaveně do postele a zachumlám se do peřin, pomalu usínám a do představ se mi vloudí YeSung, zdá se mi, že mě objímá a pevně mě k sobě tiskne. Následující den jsem se probudil sám už v sedm hodin ráno, opatrně jsem sešel schody a zamířil jsem do kuchyně, stále jsem na nohu našlapoval velmi lehce, ale i přesto už jsem cítil, že ji můžu začít víc zatěžovat. Udělal jsem si snídani a posadil jsem se ke stolu, taťka už odešel do práce a mamka mi nechala na ledničce lísteček s informací, že šla nakoupit. Pomalu jsem snídal a přemýšlel jsem o dnešním setkání s YeSungem, bál jsem se toho, jak to všechno bude probíhat a co se dozvím. Nakonec jsem ale usoudil, že stejně nemá cenu to řešit takhle dopředu.
Zalezu si zpátky do postele a začnu si číst. Krátce po poledni zaslechnu zvonek domovních dveří a vzápětí hlasy na chodbě, poté na dveře někdo zaťuká a po vyzvání vstoupí do pokoje YeSung. Ani se nezdržuje pozdravem a rovnou přejde ke mně, sedne si na postel a přitáhne si mě k sobě. Nic mi nevysvětluje a rovnou mě políbí, snažím se bránit, ale je silnější, a tak po chvíli v jeho hřejivém náručí přestanu vzdorovat. Polibek je nejprve jemného charakteru, protože YeSung zkoumá mé rty stejně jako posledně, ale já rychle podlehnu jeho vábení. Malinko pootevřu své rty a Sungie využije téhle příležitosti a vklouzne svým jazykem dovnitř. Já si nenechám nic líbit a náš polibek se stává víc a víc vášnivý. YeSung využije mé vstřícnosti a zajede svýma rukama pod mé tričko a začne hladit holou kůži na mých zádech, dotek jeho rukou je elektrizující. Po chvíli ho od sebe udýchaně odstrčím a otočím se k němu zády, ještě pořád mi dluží vysvětlení.
„Co se děje RyeoWook? Nic nechápu,“ promluvil tiše YeSung a potom jsem ucítil, jak mě pohladil po vlasech.
„Co to bylo za holku, se kterou jsi byl předevčírem venku?“ vyštěknu.
„Jaká holka?“ zeptá se nechápavě, otočím se a zadívám se mu do očí. Zračí se v nich zmatek.
„Říkal jsi, že mi zavoláš a celý den jsi mi nezavolal, měl jsem o Tebe strach. Volal jsem LeeTeukovi a ten mi řekl, že jsi v pořádku, jenom jsi šel ven s nějakou holkou,“ pronesu naštvaně a urazím se, když si všimnu, že se Sungie začne nepříčetně smát. Založím si ruce na hrudi a tvářím se nepřístupně. YeSung se za chvíli dostatečně vysměje a uklidní.
„Ta holka je moje sestřenice,“ pohlédne na mě a v jeho očích se zračí touha mě znovu obejmout.
„A to Ti mám jako věřit?“ zeptám se podezíravě.
„Nemůžu Ti to teď nijak dokázat, ale opravdu to je moje sestřenice a navíc holky mě nepřitahují,“ odpoví mi a zadívá se mi do očí. Čtu v jeho pohledu čistou lásku a upřímnost.
„Takže?“ vyzvídám s nadějí v hlase.
„Miluju Tě, jestli se ptáš na tohle,“ najednou se mi chce skákat radostí. Je to, jako by se mi v břiše rozlétlo hejno motýlů. Z očí mi najednou začnou stékat slzy.
„Co se děje? Wookie? Miláčku?“ zatváří se YeSung zmateně a začne mi papírovým kapesníkem otírat slzy.
„Jsem v pořádku, tohle jsou slzy štěstí, pořádně mě obejmi prosím,“ sám se přisunu k YeSungovi a schovám se v jeho hřejivém náručí. Drží mě pevně a konejšivě se probírá mými vlasy, cítím, jak mu tluče srdce a najednou si uvědomím, že on je ten pravý a už nikdy nechci mít po svém boku nikoho jiného.


Markét :
Napsala jsem slíbené pokráčko k tomuhle příběhu, vlastně je to už konec. V současný chvíli mám problémy s wordem, takže to sem za mě přidá Lenny, které moc děkuju. Chtěla bych jenom pro klid své duše upozornit, že tahle část by měla být 18+ a zároveň bych vás všechny, kdo tuhle část budete číst, poprosila o shovívavost, yaoi jsem psala podruhé v životě a nerada ho rozepisuju. Jinak bych chtěla tuhle povídku zvlášť věnovat Kyas a Lenny a jinak i vám všem.

„Taky Tě miluju, tak si toho važ a koukej být na mě hodný,“ zamumlám kamsi do Sungieho hrudi.
„S Tebou to ani nijak nejde, kdo by odolal Tvým štěněčím očím,“ prohlásí vážně.
„Jaký štěněčí oči?“ naoko se zlobím. Vezmu do ruky polštář a zaútočím na YeSunga. Zoufale se snaží bránit a náš zvonivý smích se rozléhá celým pokojem. Krapet se nám to vymkne z rukou a podaří se nám shodit pár věcí ze stolku vedle postele a do prostoru se taky rozletí celý stoh popsaných papírů. YeSung tuhle naši malou polštářovou bitvu nakonec stejně vyhraje, přišpendlí mě k posteli a než stačím cokoliv namítnout, vtiskne mi lehký polibek na rty.
„No nazdar, tohle jsme trochu přehnali,“ prohlásí provinile, když se podívá na tu spoušť kolem sebe.
„To je v pohodě,“ odstrčím ho stranou a začnu sbírat papíry, které se rozlétly po celém pokoji. YeSung na mě chvíli kouká, ale pak mi pomůže s úklidem. Za chvíli jsme hotovi a všechno je vráceno na svoje původní místo, Sungie se zahledí na jeden papír, který kouká z té hromady, kterou jsem položil na svůj psací stůl.
„Co je to?“ zeptá se mě a se zájmem pozoruje, jak moje tváře růžoví.
„Jen taková písnička, složil jsem ji pro Tebe, ale je to blbost,“ natáhnu se pro papír s textem a melodií písničky a snažím se ho YeSungovi vytrhnout, ale on ten papír pohotově schová za záda z mého dosahu.
„Zazpíváš mi ji?“ zrudnu ještě víc.
„Co za to?“ zeptám se vychytrale.
„Co bys chtěl?“ otáže se mě YeSung a baví se mými rozpaky. Proč první, co mě napadlo po téhle otázce, bylo milování s ním.
„Pojď ke klavíru, budeš mě doprovázet,“ snažím se vybruslit z předchozí situace, která mi přišla celkem trapná. Vezmu YeSunga za ruku a táhnu ho do salónku, kde mám klavír. Sedne si na židličku, zběžně si prohlédne noty, položí prsty na klaviaturu a začne hrát. Uvolněně se opřu o desku klavíru a začnu zpívat, je úžasný zážitek pozorovat YeSunga zabraného do hry na klavír. Musím si ale zároveň dávat pozor, aby mě pozorování YeSunga nerozptýlilo natolik, že zapomenu slova.
„Výborný, mohli bychom to časem společně nahrát ve studiu, teda pokud se o tenhle skvost budeš chtít podělit se svým přítelem,“ flirtuje se mnou.
„Moc rád,“ odpovím mu šťastně, jako odměnu dostanu opět polibek. Pomalu si začínám zvykat, ještě celé odpoledne až do večera zůstane YeSung u mě a probíráme spolu všechno možné od novinek u naší skupiny až po mou oblíbenou zmrzlinu. Po večeři, na kterou mamka pozve i YeSunga, se u dveří loučíme.
„Zítra dopoledne pro Tebe přijedu a pojedeme do studia, kde začneme pomalu trénovat jednotlivé kroky jo?“ povzbudivě se na mě usměje.
„Dobře budu se těšit,“ YeSung se ke mně skloní a něžně mě políbí na rty. Přitisknu se co nejblíže k němu a dám mu ruce kolem krku, vychutnávám si náš další polibek každou buňkou svého těla. Po chvíli se od sebe udýchaně odtrhneme.
„Už musím, uvidíme se zítra lásko jo?“ rozloučí se se mnou YeSung po polibku.
„Dobře dávej na sebe pozor a tentokrát mi napiš nebo zavolej, jasný?“ připomínám YeSungovi.
„Neboj, zavolám hned, jak dojedu domů,“ pošle mi ještě vzdušný polibek a potom odchází ke svému autu. Zaklapnu dveře a musím se opřít, jsem tak unavený, ale přesto nejšťastnější na celém světě a když odcházím do svého pokoje, usadí se mi na rtech úsměv, který hned tak nezmizí. Nevšimnu si, že ve dveřích do kuchyně stála mamka a taky se spokojeně usmívala. O dvacet minut později mi YeSung skutečně zavolá a informuje mě, že v pořádku dorazil domů. Povídáme si ještě dlouho do noci.
Druhý den ráno jsem vstával celkem brzy a YeSung se taky objevil dřív, než jsem čekal s vysvětlením, že jsem mu moc chyběl. Nohu už jsem celkem normálně zatěžoval, protože otok mi ustoupil už předevčírem, takže mě už YeSung nemusel nosit. Byl jsem za to rád, jinak bych se musel neustále červenat. Zajeli jsme do studia a YeSung mě pomalu učil jednotlivé taneční kroky, museli jsme dávat pozor, abych si neobnovil zranění a taky jsme často dělali přestávky. Jinak mi tenhle trénink připadal velice vzrušující, protože se mě YeSung stále dotýkal, i když tvrdil, že to dělá proto, abych věděl, jak má správně vypadat vždycky ta určitá taneční figura.
Jenom my dva jsme takhle pilně trénovali ještě další dva dny a na konci třetího dne už jsem byl schopen zdárně zatancovat to samé co YeSung. Když dozněly poslední tóny naší nové písničky, šťastně jsem YeSungovi skočil do náruče a slzy si opět našly cestu ven z mých očí. Tentokrát YeSung přesně věděl, že tohle jsou slzy štěstí a jemně mi je slíbával z obličeje a nevyhnul se ani mým rtům. Nevím, kdy se polibek změnil ve vášnivý a dotyky začaly být naléhavější. Najednou jsem toužil líbat a hladit YeSunga po celém těle a moje touha stále vzrůstala.
"Chci Tě," zamumlal jsem mezi našimi polibky.
"Jsi si tím jistý?" zeptal se mě starostlivě YeSung. Vím, že by klidně počkal, i když jsem cítil, že po mně touží víc a víc.
"Sungie, znám Tě už spoustu let a téměř stejně dlouho Tě i miluju, takže ano, jsem si jistý," šeptal jsem mu do ucha, které jsem zároveň i okusoval.
"Dobře lásko, ale pojedeme ke mně do bytu," objal mě kolem pasu a společně jsme odešli k jeho autu. Celou cestu večerním Seoulem jsme mlčeli, YeSung zaparkoval v podzemní garáži věžáku, kde měl byt. Otevřel jsem dveře a vystoupil jsem ven z auta, vzápětí jsem se ocitl ve vzduchu, protože mě Sungie vzal do náručí.
"Pusť mě, už mi nic není," vztekal jsem se.
"Rád svůj poklad nosím na rukou," zaperlil YeSung a políbil mě na tvář. Přestal jsem se vrtět, a když jsme nastoupili do výtahu, začal jsem YeSunga líbat na krk. Ze rtů mu unikl sotva slyšitelný vzdech a všiml jsem si, jak slastně přivíral oči. Po chvíli výtah zastavil a my jsme vystoupili, prohledal jsem YeSungovi kapsy a odemkl jsem jeho byt. Připadal jsem si jak novomanželka, kterou právě manžel přenáší přes práh jejich společného domu a koho čeká jejich společná svatební noc, v duchu jsem se té představě uchechtl. Sungie mě jemně položil na postel a pomalu mě začal svlékat, přitom líbal každý nově odhalený kousek mé kůže a často se vracel i k mým rtům. Neopomněl přitom drobnými polibky pokrýt i můj nos, oční víčka a tváře, a když z mého těla stáhl i tričko, ucítil jsem na svých bradavkách jeho horký dech a vzápětí jazyk, který si s nimi začal střídavě pohrávat. Z mých úst se začaly ozývat hlasité vzdechy, když YeSung přejel přes látku po mém údu a polaskal ho. Nechtěl jsem, abych byl hýčkán jenom já, a tak jsem se začal nedočkavě dobývat pod Sungieho oblečení. Kusy jeho oblečení nakonec skončily na stejné hromadě vedle postele jako ty moje a já si najednou uvědomil, že jsme oba nazí. YeSung se přese mě natáhl k nočnímu stolku a chvíli v něm štrachal, se zájmem jsem ho pozoroval, i když jsem si uvědomoval, co hledá. Začal mě rozptylovat polibky na krku, na uších a občasným skousnutím jedné či druhé bradavky a zároveň mě jemně hladil po vnitřní straně stehen a mé touze. Po chvíli jsem ucítil YeSungův chladný prst, který se ve mně začal pohybovat a vzápětí byl následován dalším a poté dalším, když do mě YeSung pronikl, stěží jsem dokázal potlačit slzy bolesti, které se draly na povrch.
"Zlatíčko, omlovám se, nechtěl jsem Ti ublížit," šeptal mi Sungie do ucha, jemně ho olíbával a konejšivě mě hladil ve vlasech. Stále setrvával ve stejné poloze a nepohyboval se.
"Jsem v pořádku, pokračuj prosím," zavzdychal jsem, když jsem pocítil přicházející nával rozkoše. YeSung se ve mně začal pohybovat a já jsem se cítil, jako bych se dotýkal hvězd. Polibky, vzdechy, steny, jména vyřknutá ústy toho druhého, vše bylo v té chvíli intenzivnější. V příštím okamžiku se ale všechno zastavilo, vnímal jsem jen vlny slasti, které se ve mně rozlévaly a Sungieho tělo, které se chvělo stejným spalujícím žárem.
"Děkuju moje lásko," vtiskl mi YeSung cudný polibek na zpocené čelo.
"Miluju Tě," našpulil jsem rty a dožadoval se i polibku na ně. Lehce, mazlivě a téměř něžně mě líbal na rty a já jsem byl v tu chvíli nejšťastnější člověk na celém světě. Chvilku jsme ještě leželi vedle sebe a odpočívali, poté mě vzal do náruče a přenesl do sprchy, kde nás oba dva pečlivě umyl. Já neměl téměř žádnou sílu a byl jsem rád, že se sotva udržím na nohou a to nás zítra čeká generálka na natáčení nového klipu.
"Jsi hodně unavený?" zeptal se mě YeSung starostlivě, když si všiml, že neustále zívám.
"Trochu, zítra to nějak zvládnu, s Tebou mi jde všechno líp," usmál jsem se na Sungieho.
"Dobře, ale teď už půjdeme spinkat," odnesl mě zpátky do postele, kde jsem se mu schoulil v náruči a téměř okamžitě usnul.
Brzy ráno jsme se ve studiu sešli s ostatními a na jejich obličejích byly znát rozpaky, ale také účast. Museli tušit, že choreografii nedám dohromady, ale já pro ně budu mít překvapení. Naštěstí nikoho z nich nenapadlo ptát se, proč jsme s YeSungem přijeli společně.
"Tak se do toho dáme ne?" ozve se LeeTeuk a všichni zaujmou svá místa. YeSung na mě ze svého místa přede mnou povzbudivě mrkne a já vím, že vše dopadne dobře už kvůli němu, mé lásce. Hudba začne hrát a všechno jde hladce, jednotlivé kroky a zpěv, všechno do sebe dokonale zapadá. Kluci nestačí zírat, ale je na nich vidět, že se jim ulevilo. Celá zkouška proběhne v naprosté pohodě, protože všechno nám jde od ruky tak, jak má. Šťastně se usmívám a nejraději bych YeSunga objal, ale musím se krotit. Prozatím jsme se dohodli, že to ostatním neřekneme.
"Dobrá práce," prohodí LeeTeuk večer po zkoušce, kdy už si balíme věci a chystáme se domů.
"Kdy ses ty kroky naučil," zeptá se mě se zájmem HanKyung.
"Pomohl mi s tím YeSung, trochu jsme poslední dny trénovali," sdělím ostatním.
"Díky, že jsi mu pomohl," ozve se EunHyuk.
"To je samozřejmost," usměje se YeSung na ostatní, ale já vím, že ten úsměv patří jenom mně.
"Takže zítra v devět na natáčení, nikdo nezapomeňte, je to opravdu důležitý, zatím se mějte," rozloučí se s námi náš manažer. Všichni se začnou pomalu rozcházet a jeden po druhém po rozloučení opouští šatnu. My dva jako poslední, ale když už jsou všichni pryč, YeSung si mě přitáhne do náruče a začne mě vášnivě líbat.
"Musím se vrátit do studia, zapomněl jsem si tam mobil," zmíní se KangIn Teukiemu, který jde vedle něj.
"Fajn, počkám tady na Tebe," řekne Teukie. KangIn se vrací do studia, ale ve dveřích strne. Vidí své kamarády YeSunga a RyeoWooka, jak se líbají a posmutní.
"Co tady tak stojíš? Jdi si pro ten mobil ne?" zatřese s ním Teukie.
"Nemůžu," pronese smutně a ukáže na líbající se dvojci, Teukie ohromeně sleduje scénu před ním.
"Nesmíme to nikomu říct," zašeptá a KangIn pokýve hlavou.
"Co ten mobil?" zeptá se KangIn bezradně LeeTeuka.
"Zavoláš YeSungovi z mého mobilu a on Ti ho vezme a zítra Ti ho předá, teď už pojď," vezme LeeTeuk KangIna kolem ramen a odvádí ho pryč. KangIn se smutně zahledí do jeho tváře, kdybys tak věděl, jak moc Tě miluju Teukie, ale bojím se Ti to říct, protože bych Tě pak mohl navždy ztratit. Povzdechne si a obejme kamarádsky LeeTeuka kolem pasu, poté společně odcházejí.

Hodná Lenny
Jsem ji říkala, že jestli to sem nedáš ty, tak to udělám já
Ale říkala, že to prej ještě není konec
Je to prostě boží, skvělá fikce

Aha, já myslela, že je tak už je to upraveno

to je nadherný ♥

díky Lenny že jsi to jsem dala a Markét jestli napíšeš další povídky vůbec se nestyď to sem dát, vždyť je to přece jen mezi námi děvčaty
tahle se mi fakt moc líbila

Přesně tak nevím, proč se jí její povídky nelíbí

Všem moc a moc a moc děkuju za pozitivní komentáře... Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená... Slibuju, že tomuhle příběhu ještě napíšu konec, protože mám určitou představu, jak by to mělo končit Ještě jednou děkuju, i kvůli Vám budu psát dál...

tohle je oparavdu NADHERNY byla radost to číst ve škole xD

I když jsem zásadně proti párování Yesunga a Ryeowooka (nevím proč, ^^") tak tohle se ti velmi povedlo a to to říkám z pozice kritika ^ ^ (...tak, asi si zkusím taky něco napsat a hodit to sem :D)
Gratuluji k napsání díla, které mě po dlouhé době zase zaujalo :3

kraaasne...
teda Market, nechapem, preco si to nechcela zverejnit a dakujem Lenny, ze to urobila za teba
...ved pises super fikcie, tak si ich nenechavaj pre seba a podel sa

Bylo to nádherný už se zase těším, až něco napíšeš a snad to sem už hodíš sama a nikdo tě k tomu nebude přemlouvat

Market, ked si uz spomenula dvojicu Kangteuk, planujes napisat aj o nich? ci tam boli spomenuti len tak?

luc20 napsal:Market, ked si uz spomenula dvojicu Kangteuk, planujes napisat aj o nich? ci tam boli spomenuti len tak?

Luc určitě mám v plánu napsat i o nich (proto taková nepřímá zmíňka ) , bohužel ale ne hned, protože toho mám rozepsáno trochu víc, takže bych ráda nejdřív něco dodělala. KangTeuk prostě miluju a nejspíš z toho budu mít při psaní trochu hrůzu, protože mám tenhle pairing ze SuJu prostě nejradši. No snad Ti to nebude moc vadit s ohledem na to, že vím, že LeeTeuk je Tvůj oblíbenec.

Uaaaaaaaaaaaa krááása

Markét napsal:

luc20 napsal:Market, ked si uz spomenula dvojicu Kangteuk, planujes napisat aj o nich? ci tam boli spomenuti len tak?

Luc určitě mám v plánu napsat i o nich (proto taková nepřímá zmíňka ) , bohužel ale ne hned, protože toho mám rozepsáno trochu víc, takže bych ráda nejdřív něco dodělala. KangTeuk prostě miluju a nejspíš z toho budu mít při psaní trochu hrůzu, protože mám tenhle pairing ze SuJu prostě nejradši. No snad Ti to nebude moc vadit s ohledem na to, že vím, že LeeTeuk je Tvůj oblíbenec.

Takze sa mame na co tesit, super
a to, ze planujes pisat o Kangteuk mi vobec nevadi, prave naopak, budem to citat medzi prvymi tiez zboznujem tuto dvojku ...a s Kanginom sa rada podelim

KangTeuk? Moooc se těším

Ahh bože
Jo! Četla jsem to ve škole, i když mi to bylo zakázáno
Ale kdo by tomu mohl odolat?
Bylo to skvělý
A na pairing KangTeuk si ráda počkám
Miluju ty dva spolu

Kya: Zase společné? KangTeuk

vmagdicka napsal:Kya: Zase společné? KangTeuk

Vsadím se, že toho bude ještě mnohem vííc

moc pěkná fikce =)))

kyasurin napsal:Ahh bože
Jo! Četla jsem to ve škole, i když mi to bylo zakázáno
Ale kdo by tomu mohl odolat?
Bylo to skvělý
A na pairing KangTeuk si ráda počkám
Miluju ty dva spolu

"Ach bože" jako, že to je dobrý? Nebo "Ach bože" jako, že už bych nic takovýho neměla psát? Já jsem Ti nic nezakázala, pouze jsem se chtěla vyhnout případnému kolapsu pana učitele nebo paní učitelky Upřímně řečeno, jsem z Tvojí reakce měla největší strach...
Jinak nejdřív hodlám dodělat Incheon a Lenninu povídku a pak teprve budu psát KangTeuk, i když už mě něco málo napadlo, když jsme si dneska v pět ráno s Lenny psaly a napadaly nás móc zajímavé věci Jinak Kyas i na Tvého DongHae dojde, to je sice hodně vzdálená budoucnost, ale budu psát i o něm...

Sakra nevidíš snad ty smajly za tím "Ahh bože"?? =DD Ti určitě nic špatnýho neznamenaj xDD
Mě nevadí, že si budu muset počkat, budu ráda, když napíšeš cokoliv ((:
Na Incheon, Lenny's FF i na KangTeuk se třepu nedočkavostí

kyasurin napsal:

vmagdicka napsal:Kya: Zase společné? KangTeuk

Vsadím se, že toho bude ještě mnohem vííc

100% bude

tohle je takvoá nádhera taky bych ch těla aby mě někdo takhle učil